Schůze zahájena v 16 hodin 25 minut.
Přítomni:
Předseda: Klofáč.
Místopředsedové: dr. Brabec, Donát, dr. Hruban, Niessner, dr. Soukup.
Zapisovatelé: dr. Krouský, Lukeš.
130 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři: dr. Beneš, dr. Hausmann, dr. Peroutka, dr. Slávik, Syrový; za ministerstvo financí odborový přednosta dr. Vlasák.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Křepkovi.
Navrhuji, aby udělena byla zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Reiterovi a do konce měsíce srpna sen. Kavanovi.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Předsednictvu senátu došly přípisy volebního soudu z 24. dubna 1926, čís. 367, a ministerstva vnitra ze 6. května 1926, čís. 30.798, jež se týkají zrušení volby Jana Prinze a ověření volby Ludvíka Korinka, pak přípis ministerstva vnitra ze 6. května 1926, čís. 30.799, jenž se týká neověření volby Rudolfa Schuberta a ověření volby Emanuela Kučery, a pak přípis volebního soudu z 22. dubna 1926, čís. 367, jenž se týká ověření volby senátorů.
Žádám pana zapisovatele sen. dr. Krouského, aby přípisy ty přečetl.
Zapisovatel sen. dr. Krouský (čte):
Předsednictvu senátu v Praze.
Nálezem ze dne 24. dubna 1926, č. 378/26, zrušena byla volba senátora Jana Prinze, mlynáře a rolníka v Hlubokých Mašůvkách, a prohlášen zvoleným senátorem Ludvík Korinek, tesař a starosta v Pezinku.
Volební soud usnesl se v plenární schůzi dne 24. dubna 1926, aby volba Ludvíka Korinka, tesaře a starosty v Pezinku, dle § 8, čís. 2 a § 10 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 125 Sb. z. a n., byla ověřena.
O tom dává se dle § 22 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 125 Sb. z. a n., věděti předsednictvu senátu.
Dr. Hácha v. r.
Předsednictvu senátu Národního shromáždění v Praze.
Jelikož nálezem volebního soudu ze dne 24. dubna 1926, č. 378/26, zrušena byla volba senátora Jana Prinze, mlynáře a rolníka v Hlubokých Mašůvkách a prohlášen zvoleným senátorem Ludvík Korinek, tesař a starosta v Pezinku, vydávám tomuto novému členu senátu na základě ustanovení § 11 zákona o složení a pravomoci senátu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu a činím zároveň opatření za účelem uveřejnění této skutečnosti v "Úředním listě Republiky Československé".
Ministr: Černý v. r.
Předsednictvu senátu Národního shromáždění v Praze.
Jelikož velební soud ve své plenární schůzi ze dne 22. dubna 196 neověřil volbu Rudolfa Schuberta, pokladníka v Kadani, senátorem Národního shromáždění a uznal, že na jeho místo nastupuje Emanuel Kučera, domkář a truhlář v Úhonicích, vydávám tomuto novému členu senátu na základě ustanovení § 2 zákona o složení a pravomoci senátu ve spojení s ustanovením § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny, ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu a činím zároveň opatření za účelem uveřejnění této skutečnosti v "Úředním listě Republiky Československé".
Ministr: Černý v. r.
Předsednictvu senátu v Praze.
Volební soud usnesl se v plenární schůzi dne 22. dubna 1926, aby ověřena byla volba následujících dne 15. listopadu 1925 zvolených senátorů dle §u 8, čís. 2 a § 10 zákona ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n.:
1. Dra Ludvíka Franciscyho, kanovníka v Nitře,
2. dra Gézy Grosschmieda, advokáta v Košicích,
3. Vojtěcha Dundra, kovodělníka v Praze - Žižkově,
4. Roberta Hüttera, řídícího učitele a rolníka v Zeidleru,
5. Bohuše Kianičky, uzenáře v Turč. Sv. Martině,
6. dra Bedřicha Stolberga, rolníka v Kyjovicích,
7. Ivana Bodnara, zemědělce v Hrušově,
8. Viléma Herlingera, kovodělníka ve Vítkovicích,
9. dra Alexandra Herze, lékaře v Lučenci,
10. Jiřího Petora, kotláře ve Vrůtkách,
11. Cyrila Reščuka, zemědělce v Jasině,
12. Aloise Včeličky, krejčího v Jihlavě,
13. Jana Millera, rolníka v Podmokách,
14. dra Bedřicha Macků, profesora v Brně,
15. Antonína Šolce, ústředního tajemníka v Praze - Nuslích,
16. Rudolfa Wagnera, rady vrch. zemského soudu v Kutné Hoře,
17. dra Otakara Havelky, advokáta na Král. Vinohradech,
18. Františka Olejníka, tajemníka republikánské strany ve Starých Benátkách,
19. Cyrila Pivko, rolníka v Beněticích,
20. Josefa Šimonka, statkáře v Lobeči,
21. Jana Jílka, dělníka v Třebíči,
22. Artura Pavelky, vrchního inspektora státních drah v Olomouci,
23. Jana Prauseho, klempíře a instalatéra v Něm. Libově,
24. Jana Richtra, faráře v Sakáloši,
25. Ondřeje Činčaly, dělníka v Žilině,
26. Jana Janíka, železničáře v Sučanech,
27. Michala Kalčoka, obchodníka ve Sv. Kříži nad Hronem,
28. Adolfa Melíška, rolníka v Rendvě,
29. Jana Podoby, rolníka ve Velké Ostravici,
30. Gabriela Volko, obchodníka v Klášteře pod Zniovom,
31. Františka Nováka, inspektora státních drah na Smíchově, povolaného na základě ustanovení § 56 řádu volení a § 2 zákona o pravomoci a složení senátu na místě zemřelé Augusty Rozsypalové.
Naproti tomu nebyla ověřena volba Rudolfa Schuberta, pokladníka v Kadani, který dle vykonaného šetření narozen je dne 10. prosince 1880. Nedosáhl tedy v den volby (15. listopadu 1925) ještě 45. roku svého věku a nemohl tedy dle § 4 zákona ze dne 29. února 1920, č. 124 Sb. z. a n., býti do senátu volen.
Poněvadž Rudolf Schubert volen byl v I. skrutiniu ve volebním kraji čís. IV na kandidátní listinu čís. 15, nastupuje místo něho dle § 56 zákona z 29. února 1920, čís. 123,
32. Emanuel Kučera, domkář a truhlář v Úhonicích, jehož volba se tímto uveřejňuje.
O tom dává se dle § 22 zákona ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., věděti předsednictvu senátu.
Dr. Hácha v. r.
Předseda: Do dnešní schůze dostavili se páni sen. Ludvík Korinek a Emanuel Kučera, kteří vykonají předepsaný slib.
Žádám pana zapisovatele sen. dr. Krouského, aby přečetl příslušné formule, a pány senátory Ludvíka Korinka a Emanuela Kučeru, aby vykonali slib podáním ruky a slovem "slibuji".
Zapisovatel sen. dr. Krouský (čte):
Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten, sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.
Pan sen. Emanuel Kučera!
Sen. Kučera (podávaje předsedovi ruku): Slibuji!
Senátní tajemník dr. Šafařovič: Pan sen. Ludvík Korinek!
Sen. Korinek (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe! (Sen. Zimák: Starosta slovenského města a skládá slib německy.)
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 90. Návrh sen. Pánka a spol. na změnu zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 295 Sb. z. a n., o poplatku ze služebních smluv.
Tisk 91. Návrh sen. Dundra, dr. Soukupa a soudr. na změnu § 3 zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n., a § 4 zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n.
Tisk 92. Návrh sen. dr. Procházky a druhů na doplnění zákona ze dne 19. prosince 1919, čís. 663 Sb. z. a n., o stálých seznamech voličských.
Tisk 97. Návrh sen. dr. Soukupa, Habrmana, Dundra a soudr. na změnu zákona o úrazovém pojištění dělnickém ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. z. z r. 1888.
Tisk 98. Návrh sen. dr. Soukupa, Dundra a soudr. na vydání zákona, jímž: se ruší čelední řád a upravují pracovní poměry zemědělského dělnictva na podkladě moderního práva.
Tisk 100. Vládní návrh celního zákona.
Tisk 101. Vládní návrh zákona o promlčení pohledávek připadlých československému státu podle mírových smluv.
Tisk 102. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o návrhu sen. Donáta, Sáblíka, dr. Šrobára, dr. Reyla, Jílka, Šabaty a spol., aby vládě bylo uloženo zrušiti ustanovení článku II. vládního nařízení ze dne 4. června 1925, čís. 111 Sb. z. a n., o částečné úpravě celního sazebníku pro československé celní území a urychliti práce pro brzké uzákonění nového definitivního celního sazebníku. (Tisk 75.)
Těsnopisecká zpráva o 16. schůzi senátu Národního shromáždění republiky československé ze dne 21. dubna 1926.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 90. Návrh sen. Pánka a spol. na změnu zákona ze dně 12. srpna 1921, č. 295 Sb. z. a n., o poplatku ze služebních smluv.
Tisk 91. Návrh sen. Dundra, dr. Soukupa a soudr. na změnu § 3 zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n., a § 4 zákona ze dne 18. března 1921, čís. 120 Sb. z. a n.
Tisk 92. Návrh sen. dr. Procházky a druhů na doplnění zákona ze dne 19. prosince 1919, čís. 663 Sb. z. a n., o stálých seznamech voličských.
Tisk 97. Návrh sen. dr. Soukupa, Habrmana, Dundra a soudr. na změnu zákona o úrazovém pojištění dělnickém ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. z. z r. 1888.
Tisk 98. Návrh sen. dr. Soukupa, Dundra a soudr. na vydání zákona, jímž se ruší čelední řád a upravují pracovní poměry zemědělského dělnictva na podkladě moderního práva.
Zápisy o 19. a 20. schůzi senátu Národního shromáždění republiky československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným panem senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru ústavně-právnímu:
Vládní nařízení o přerušení sporů, týkajících se některých závazků obcí (měst s právem municipálním).
Výboru imunitnímu:
žádost zemského trestního soudu v Praze za svolení k stíhání sen. dr. Brunara pro přečin §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky.
Žádost okresního soudu pro přestupky v Praze za svolení k stíhání sen. Sehnalové pro přestupek §§ 3, 19 zák. z 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z.
Žádost okresního soudu na Král. Vinohradech za svolení k stíhání sen. Sehnalové pro přestupek §u 3 zák. z 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z.
Žádost okresního soudu v Praze - Vršovicích za svolení k stíhání sen. Toužila pro přestupek dle §§ 3 a 19 zák. ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z.
Žádost okresního úřadu v Žilině za svolení k stíhání sen. Dúrčanského pro přestupek podle §u 29, bod 4 zák. čl. XIV. z r. 1914.
Žádost okresního úřadu v Žilině za svolení k stíhání sen. Dúrčanského pro přestupek podle §u 1 min. nař. čís. 766/1898 pres. N. V.
Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu.
Napřed je
1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 68) o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství rakousko-uherskému, říši Německé a německým státům. Tisk 81.
Zpravodajem je pan sen. dr. Krupka.
Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Návrh, který se slavnému senátu předkládá, jeví se býti provedením mírových smluv saint-germainské, versailleské a trianonské. Vychází se totiž na určité straně se stanoviska, že pouhé smlouvy mezi státy uzavřené vížou pouze dotyčné kontrahující státy. Jsou právě názory, že tím ještě není učiněno zadost požadavku tomu, aby jednotliví občané těchto států těmi smlouvami byli vázáni, a protož, aby vyvarováno bylo různým nesprávným výkladům, podává vláda v rámci mírových smluv dotčené prováděcí návrhy, resp. zákon. A jedním z těchto jeví se také přítomná osnova. Zavádí se tedy předlohou touto bezpečná vnitrostátní základna, zavazující podle občanských našich zákonů nejen občany našeho státu, nýbrž, jak tomu podle všeobecných pravidel občanského zákona také je, občany cizích států, kteří vlastně povinni jsou, pokud zdržují se na našem území, zachovávati zákony naše.
Tento prováděcí zákon není nikterak nějakým novem. Setkali jsme se s podobnými zákony také již dříve, a osnova, zejména důvodová zpráva k ní, vypočítává celou řadu takovýchto zákonů, mezi nimiž upozorňuji právě na poslední zákon ze dne 21. srpna 1925, č. 220 Sb. z. a n., kde se jedná o vyrovnání starokorunových pohledávek. Podle mírových smluv jsou dotčené státy, které podlehly, a to Rakousko, Rakousko-Uhersko, Maďarsko, Německo, a také jednotlivé německé státy, povinny ze všech závazků vzniklých po době války, resp. po válce. Tytéž státy samy také odpovídají za tyto závazky. Vyjmuty jsou pouze určité titry, a to titry rentové, bony, obligace, hodnoty a bankovky, takže náš stát z této příčiny žádná povinnost k plnění těchto závazků nestíhá. Dotčené ustanovení, jak obsaženo je v osnově, úplně se kryje s doslovem, nalézajícím se v mírových smlouvách. Toť ustanovení právě § 1.
§ 2 jedná pak o útratách sporů, které mezi tím vzešly o zapravení různých těchto závazků, a je také účelně řešen úplně podle zásad slušnosti, totiž že v tomto případě nese každá strana útraty své.
§ 3 pak zrušuje zákon ze dne 23. prosince 1919, čís. 440 Sb. z. a n. Tento zákon totiž vzhledem k tomu, že ještě nebyl úplně znám obsah mírových smluv, a poněvadž náš stát žalován a exekucemi byl stíhán nejen našimi státními občany, ale také cizinci, zařídil příročí, takže pro příště jednotlivé spory byly prozatím v klidu, byly odloženy, a také dotčené exekuce ještě nebyly vykonány. Tento zákon z roku 1919 současně ustanovil, že, pakliže úpravou těchto poměrů nastanou definitivní poměry, zákon tento také pozbude platnosti. Nyní tento § 3 dotčeného zákona upravuje obě tato ustanovení, poněvadž jsou nyní tyto poměry definitivně vyřešeny, takže se všechny žaloby a exekuce ruší.
§ 4 této osnovy obsahuje pak dvě výjimky, na které se zákon tento nevztahuje, a to prvou výjimku v tom směru, že nezrušuje se zákon z 9. října 1924, čís. 286 Sb. z. a n., kterým byla zmocněna vláda převzíti pohledávky z dodávek vzniklých za dobu války, ježto náš stát jeví se cesionářem těchto dlužníků. To je první případ, a druhý je onen, kde výslovně náš stát závazky, ke kterým vlastně povinen není podle mírových smluv, uznává a na sebe přebírá zvláštními zákony z důvodů slušnosti a humanity. Na př. pokud se týče našich válečných půjček, podle mírové smlouvy nejsme povinni je převzíti, leč víme, že v této příčině byl vydán zvláštní zákon a ten zůstává v platnosti. Podobně se to má ohledně pensí příslušníků bývalé říše rakouskouherské, kteří se potom stali občany Československé republiky. I v té příčině máme zvláštní zákon, který se neruší tímto novým zákonem. Na př. ručení za úrazové renty železniční. Tento zákon také není zrosen.
Mimo toho pak jsou ovšem vyloučeny z působnosti tohoto zákona veškeré předpisy a zákony toho obsahu, které již jsou úpravou dotčených poměrů, pro něž speciální zákony jsou uvedeny v pořádek, jako na př. u starých korun.
Vzhledem k tomu, že právě tímto zákonem děje se zase další krok kupředu v naší hospodářské konsolidaci, navrhuje ústavněprávní výbor, aby slavný senát udělil souhlas této osnově. (Souhlas.)
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
O osnově tohoto zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Budeme tudíž hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle znění zprávy výborové, čís. 81, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímají se podle znění zprávy výborové ve čtení prvém.
Na denním pořadu dále je:
2. Druhé čtení zprávy I. sociálně-politického výboru, II. zahraničního výboru, III. rozpočtového výboru, IV. ústavně-právního výboru o vládním návrhu (tisk 20), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé úmluva sjednaná v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o pensích, poukázaných bývalou vládou rakouskou. Tisk 82.
Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Pánek, za výbor zahraniční a rozpočtový sen. dr. Karas, za výbor ústavně-právní sen. dr. Klouda.
Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Pánek: Nemám.
Zpravodaj sen. dr. Karas: Nikoliv.
Zpravodaj sen. dr. Klouda: Nemám rovněž.
Předseda: Prosím zaujmouti místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, tak ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Dalším bodem denního pořadu je:
3. Druhé čtení zprávy I. sociálně-politického výboru, II. zahraničního výboru, III. rozpočtového výboru, IV. ústavně-právního výboru o vládním návrhu (tisk 21), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé úmluva, sjednaná ve Vídni dne 30. listopadu 1923 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny Úmluvou v Římě ze dne 6. duna 1922. Tisk 83.
Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Pánek, za výbor zahraniční a rozpočtový sen. dr. Karas, za výbor ústavně-právní sen. dr. Klouda.
Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Pánek: Nemám.
Zpravodaj sen. dr. Karas: Nikoliv.
Zpravodaj sen. dr. Klouda: Nemám.
Předseda: Prosím zaujmouti místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne mouku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Na denním pořadu je dále:
4. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o návrhu sen. Donáta, Sáblíka, dr. Šrobára, dr. Reyla, Jílka, Šabaty a spol. (tisk 75), aby vládě bylo uloženo zrušiti ustanovení článku II. vlád. nařízení ze dne 4. června 1925 čís. 111 Sb. z. a n., o částečné úpravě celního sazebníku pro československé celní území a urychliti práce pro brzké uzákonění nového definitivního celního sazebníku. Tisk 102.
Vzhledem k přiznané pilnosti navrhuji, aby věc tato projednána byla v celkové debatě 19 hodin.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský pan sen. Sáblík, za výbor rozpočtový pan sen. Kroiher.
Prosím, aby se pan sen. Sáblík ujal slova.
Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! Návrh na obnovení zemědělské celní ochrany je neobyčejné důležitosti, poněvadž se jedná nejenom o záchranu, existenci veškerého našeho zemědělství, kterým zabývá se v naší republice a na jehož prosperitě má zájem přes polovinu našeho obyvatelstva, ale jedná se tu také o krisi, která mimo zemědělství postihla též živnosti a průmysl, které jsou na zemědělství závisly, a tím také se poškozuje zájem celého státu.
Podmětem k podání tohoto návrhu byla a je těžká zemědělská krise, do které jsme dospěli letošního roku. Pokles cen zemědělských výroků nastal již před několika lety, ale v minulém a v letošním roce nabyl stupně katastrofálního, ceny našich zemědělských plodin klesly pod ceny výrobní, pod hranici výrobních nákladů, takže Geny dnes docílené nekryjí ani to, kolik plodiny zemědělce stojí, výroba stává se pasivní a přirozeně, kdyby tyto poměry měly trvati dále, znamenalo by to pro naše zemědělství zkázu, úpadek do dluhů, opětné zadlužení našich selských usedlostí. Krise tato byla zaviněna především poklesem cen zemědělských produktů. Od února 1925 do února 1926 podle úředního záznamu pražské plodinové bursy klesla cena pšenice z 275 na 180, tedy o 36%, cena žita z 240 na 128, tedy o 46%, cena ječmene ze 238 na 141, tedy o 50%, ovsa ze 184 na 143, tedy o 22%, mouky pšeničné ze 430 na 347, tedy o 25%, mouky žitné ze 363 na 233, tedy o 36%, brambor z 54 na 32, tj. o 41%, lnu roseného ze 300 na 85 Kč, tudíž o celých 72%. To jsou ovšem ceny bursovní, jaké znamená pražská plodinová bursa a jakých náš zemědělec nedociluje, poněvadž celkem vždy venku dostane o 10 až 20 Kč méně, nežli se znamená na pražské burse.
Stejný pokles také znamenáme u výroby živočišné. Nechci používati mnoho cifer, jen uvádím, že na př. průměr cen volů v únoru 1925 na pražských jatkách činil 90 za 1 kg živé váhy, v únoru 1926 pouze 530. Je tu pokles zase a celých 30%. Krise tato zhoršena jest ještě tím, že ani zva tyto snížené ceny nelze prodati, že nemáme vůbec odbytu na obilí. A ještě hůře je to s odbytem dobytka, poněvadž se nám sem dováží následkem bezcelnosti takové množství dobytka cizího, že pro dobytek domácí není odbytu. Nejen, že nekupují naši řezníci venku, ale stávají se namnoze i případy, že venkovští řezníci jezdí nakupovati na trh pražský, že odtud si kupují maso z polského nebo cizozemského dobytka, a náš dobytek zůstává neprodán. Pokles cen a tato krise postihla v prvé řadě horské, nejchudší kraje. V krajinách řepařských ještě poměry alespoň loňského roku byly příznivější, poněvadž řepa měla lepší cenu. Ovšem již letošního roku je i tam značný pokles, poněvadž i cena řepy klesla o celou 1/3 a ještě více. U horského zemědělství právě ceny produktů horských klesly nejvíce, zejména u lnu, kde je pokles až 72%. Podobný pokles je také u žita a jetelového semene, které se tam pěstuje, a u dobytka, co je hlavním artiklem horského zemědělce.
Naproti tomu, neklesly ceny průmyslových výrobků. Kdyby ve stejném poměru jako u zemědělských výrobků klesly také ceny výrobků, které zemědělec kupuje, byla by se to vyrovnalo. Přesto, že zemědělské produkty klesly o 50 i více procent, vidíme, že zemědělec musí kupovati průmyslové výrobky ještě dráže, než roku loňského. Na př. cena chilského ledku klesla pouze o 4%, ale u superfosfátů, nejdůležitějšího to našeho hnojiva, stoupla cena a 3%. Cena soli draselnaté stoupla z 82 na 88, tj. o 8%, železa stoupla v ceně o 4% a cena strojů dokonce o 15%. (Sen. Modráček: To se má agrárními cly vyrovnávat!) K tomu ke všemu ještě přijdeme.
Rovněž není patrným vzhledem k tomu, že poklesla cena živého dobytka pokles ceny masa. Podle úředních zpráv pražských jatek stálo hovězí maso zadní v únoru 1925 15.60, v únoru 1926 13.47, tedy cena masa ve velkém poklesla o 14%, ačkoli cena dobytka klesla o 30%. Vidíme tedy, že z tohoto poklesu malá část přišla k dobru konsumentstva a velká část výtěžku, který se tu zemědělství ztratil, přišla do rukou zprostředkovatelů, několika velkých obchodních firem, které dovážejí a zprostředkují dovoz dobytka z ciziny k nám.
Tedy, jak jsem již řekl, krise není zaviněna jen poklesem cen zemědělských, ale také tím, že neklesly současně ceny potřeb zemědělce, že tedy nás zemědělec za určitou tržbu, řekněme za 1 q dobytka neb obilí, nekoupí tolik, jako roku loňského: Zase několik příkladů. Loni se koupilo za 100 kg žita 102 kg ledku, letos jen 52 kg, superfosfátů loni 326 kg, letos 164 kg, železa loni 106 kg, letos 57. Podobně je tomu u všech ostatních zemědělských potřeb, takže tu je viděti, že zemědělec nemůže se svou tržbou stačiti, aby si koupil všechny potřeby, které musí míti, a zaplatil všechny své povinnosti.
Důsledek toho je pokles čistého výnosu zemědělských podniků až k míře naprosté pasivity. Ta vidíme nejlépe - vyjádřeno čísly - v tom, že, kdežto cena zemědělských plodin proti cenám předválečným je vyšší asi 6 kráte, činí daň průměrem 1 kráte až 12 kráte tolik, náklady výrobní rovněž asi 1 kráte tolik, jako v době předválečné. Na př. náklad na měřici pozemků činil loni 15 Kč, nyní 16.5 Kč. Ovšem, až bude zavedeno sociální pojištění, stoupne tento náklad o dalších 15 Kč při měřici pozemků.
Následek toho ovšem je, jak jsem se již zmínil, zadlužování zemědělství. To vidíme nejlépe na knihovním zadlužení, které od roku 1918 stoupla v historických zemích ze 61/2 miliardy r. 1919 na 63/4 miliardy, roku 1920 na 71/4, v roce 1921 na 81/2, v roce 1922 na 11 a 1/4, v roce 1923 13 a 1/4, v roce 1924 na 16 miliard Kč.
Tedy tak obrovským způsobem stoupla knihovní zadlužení pouze v našich historických zemích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku! Mimo to ovšem vznikají zde dluhy neknihovní, a nejlépe to vidíme na př. my, kteří jsme činovníky hospodářských družstev, kde naši zemědělci kupují své potřeby. Kdežto před dvěma, třemi roky zemědělec dosti slušně platil za odebrané potřeby, na př. za hnojiva, zůstával během roku dlužen, ale platil na podzim, kdežto v posledním roce, v roce 1925, neplatil vůbec, takže naše družstva mají ohromné pohledávky za svými členy, které by stouply, kdyby to trvalo několik roků, do nemožné výše. Rovněž tak to vidíme i v našich peněžních ústavech venkovských, v našich kampeličkách - přesto, že vklady v městských spořitelnách atd. stouply velmi značně, v malých venkovských kampeličkách v posledních dobách se daleko více vybírá než se ukládá. (Tak jest!)
Příčinou těchto poměrů v našem státě jest ovšem to, že obchodní politika naše vede příliš jednostranným směrem, že u našeho zemědělství již v době vázaného hospodářství byla zrušena veškerá ochrana celní, veškeré zemědělské plodiny dodávali jsme státu pod systémem rekvisičním za ceny podvýrobní. A když pak vázané hospodářství bylo zrušeno a domáhali jsme že když byl naveden opětně volný obchod obilím, obnovení starých cel na zemědělské plodiny, byli jsme stále a stále s požadavkem tím odmítáni. Cla zemědělská, která byla ve starém sazebníku rakouském, byla suspendována a nebyla obnovena posud, až loňského praku teprve byla zavedena, jak je vám známo, tak zvaná cla klouzavá, která však nepřinesla zemědělství naprosto žádného prospěchu, nýbrž, jak uznává každý a jak uznávají dnes i odpůrci našich cel, neosvědčila se naprosto, posloužila nanejvýše spekulaci, ale neprospěla ani zemědělci, ani konsumentu. Vidíme, že ve státě našem, jak to bývalo již ve starém Rakousku, přece jen vždycky se více nadržovalo průmyslu, a při různých smlouvách obchodních snažil se stát, aby zajistil průmyslovým výrobkům našeho státu odbyt i do ciziny; za tím účelem musilo naše zemědělství přinášeti oběti v tom, že musilo dovolovati bezcelní, nebo jen málo vyclený, dovoz zemědělských produktů do naší republiky. To vedlo k těmto neblahým nynějším poměrům. Vidíme, že je zde potřebí provésti to, co se provádí v jiných státech, totiž paritu, stejnou ochranu zemědělství jako průmyslu. Je možný dvojí způsob provádění obchodní politiky: Buďto volný obchod, úplná bezcelnost všeho, úplné volný dovoz zemědělských i průmyslových výrobků ze státu do státu, anebo je to ochrana domácí produkce, té i oné.
Politika volného obchodu, jak říkáme hospodářský liberalismus, chce odstranění všech překážek a omezení v obchodě mezinárodním, politika ochrany celní béře zřetel na zájmy domácí výroby, kterou chrání před cizí konkurencí, jež by mohla výrobu domácí poškoditi, nebo úplně zničiti. Tedy každý stát musí přirozeně v této obchodní politice sledovati a studovati důkladně potřeby své výroby. Snad někde v některých oborech výroby v některých státech volný dovoz by neškodil, jinde zase je potřeba výrobu některou chrániti, poněvadž by nesnesla konkurenci výroby zahraniční, jež pracuje za podmínek příznivějších, ježto má menší režii.
My ovšem dnes, kdy všecky státy evropské, jež obklopují naši republiku, kdy velké státy rozhodly se pro druhý způsob této politiky, pro politiku ochranářskou a zavedly celní ochranu pro průmysl i zemědělství, přirozeně nemůžeme dělati nic jiného. Je nemyslitelno a nemožno, když všecky státy okolní mají celní ochranu, abychom my snad se vyslovili pro volný obchod, a také zajisté i zástupci našeho průmyslu a průmyslového dělnictva by velmi ostře se proti tomu postavili, poněvadž by zrušení průmyslových cel znamenalo ubití našeho průmyslu, neboť by nemohl snésti zahraniční konkurence. Toho jsme si vědomi, také to uznáváme, že průmysl ochrany potřebuje (Hlas: Také jsme pro ni!) ... ano, jsme pro průmyslovou ochranu celní, poněvadž jako rozumní lidé víme, že nemůžeme nechati náš průmysl ubíti, neboť co bychom dělali s průmyslovým dělnictvem? Celní ochrana je zde nutná a je potřebí, aby zase kruhy průmyslové a průmyslové dělnictvo uznaly, že stejně nemůžeme vydati naši produkci zemědělskou konkurenci ciziny, která nás rovněž ubíjí. Máme zde pro to vážné důvody: máme dražší výrobní náklady než Maďarsko, Polsko a jiné státy, ze kterých se k nám obilniny a dobytek dovážejí, máme poměrně vyšší mzdy, musíme používati více umělých hnojiv, abychom nahradili, co se od přírody půdě nedostává, máme dražší hospodářské stroje a nářadí, než za hranicemi, máme vysoké daně a přirážky, vyšší zatížení dlaněmi našeho zemědělství, než jinde; vyšší náklady sociální, na př. nemocenské pojištění, oproti sousedním státům, máme také mnohem vyšší železniční tarify a nesprávné tarify, které znemožňují dovoz zemědělských produktů, na př. z východu republiky. To jsou všechno okolnosti, které nám dávají právo a povinnost k ochraně zemědělské výroby.
Proto tedy rozhodně musíme trvati na tom, aby disparita mezi zemědělstvím a průmyslem byla odstraněna. Máme dvojí disparitu u nás, jednak domácí mezi zemědělstvím a průmyslem, a za druhé zahraniční. Zemědělství všech okolních států je chráněno vysokými cly, kdežto my zde jsme ve střední Evropě jako nějaká krajina níže položená, do níž, poněvadž nemáme ochranných hrází, se všech stran hrnou se přebytky zemědělské produkce, obilí i dobytka, a nám zde naši výrobu domácí ubíjejí.
Je nutno, aby ochranná cla byla i pro zemědělství zavedena, a k tomu jediným základem je zavedení autonomního celního tarifu. Máme dosud platný autonomní celní tarif rakouský z 13. února 1906. Jako po převratu veškeré státní zákony rakouské byly prohlášeny za zákony republiky, stalo se tak i s tímto autonomním celním tarifem. Ovšem později, a to na základě zmocnění daného zákony ze dne 26. února 1919 a z 12. srpna 1921, vydala vláda různá pozměňovací nařízení, mezi nimi také to, že zemědělská cla byla suspendována, kdežto průmyslu byla ještě zvýšena. Pro průmyslové produkty platí nyní starý rakouský sazebník, ovšem, poněvadž cena koruny poklesla, musela býti diference vyrovnána ustanovením součinitelů, násobitelů starých rakouských sazeb, tzv. koeficientů.
A tu vidíme, že při průmyslových výrobcích jsou tyto koeficienty stanoveny nejen v poměru valutárním, tedy řekněme 6 krát nebo 7 krát, nýbrž byly zvýšeny 15, 20 až 30 krát v některých případech, takže ochrana průmyslových výrobků jest nejen plně předválečná, ale v některých případech je ještě několikráte vyšší.
U zemědělských produktů byla cla úplně suspendována, později byl zaveden u cla na dobytek koeficient 3, tedy sotva poloviční předválečná ochrana, a u másla koeficient 1. Obilí zůstalo beze cla. Nařízením v fádním ze dne 4. června 1925, čís. 111 Sb. z. a n., byla stanovena sazba autonomních cel sazebníkem ze dne 13. února 1926 pro zemědělské plodiny s koeficientem 6, ale druhý článek téhož nařízení upravuje "dočasně" cla na obilí a mouku ve farmě tzv. cel klouzavých. Zavádí se tím cla pro některé hospodářské plodiny v případě, že jejich cena poklesla pod určitou cifru, a to u pšenice, klesne-li pod 180 Kč, zavádí se cla 12.60 Kč, u žita, klesne-li cena pod 150 Kč, zavádí se clo 11.60 Kč - tedy platí to clo jen někdy v některých měsících a není ještě v tom dokonalé, že se béře za základ cena bursovní, tedy řekněme cena u žita 150 Kč, ačkoli zemědělec v té době, kdy je na burse 150 Kč, nedostane těch 150 Kč, nýbrž snad o 20 Kč méně, podle vzdálenosti od Prahy. Je chybou tohoto klouzavého tarifu, že se zavádí teprve podle 6ti nedělního průměru cen. Mezitím se ovšem poměry tržní změní, takže celé této manipulace může využíti spekulace, která v době, kdy tu jsou cla, stlačuje ceny, připravuje si obilí, které stojí po př. na hranicích připraveno, a jakmile je prohlášeno clo, vrhne obilí esem. Konsum zaplatí pak ty vyšší ceny, ale zemědělci naši z toho nemají ničeho, poněvadž za svoje obilí těch cen, které se na burse uvádějí, nebo zva které spekulanti obilí prodávají, zemědělci nedostanou. To clo je pro nás bezúčelné, pro zemědělce i konsumenta. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Naproti tomu, jak jsem se již zmínil, výroba průmyslová má ochranu neobyčejně vysokou a namnoze rázu prohibičního, tedy takové sazby, že není vůbec možno cizímu průmyslu své výrobky do republiky dovážeti. To má ovšem zase vliv na zemědělskou produkci a výnosnost zemědělského podnikání, poněvadž všechny hospodářské stroje a potřeby zemědělské jsou neobyčejně clem zatíženy. Uvedu jenom málo cifer, poněvadž vím, že se to nerado poslouchá. Na př. takové pro malé zemědělce nejdůležitější potřeby jsou zatíženy vysokým clem: Motyka v ceně 15.- Kč má clo 7.- Kč, lopata v ceně 5.- Kč má clo 2.80 Kč, vidle 4hroté v ceně 11.- Kč mají clo 3.80 Kč.