Nechceme-li se právě za této situace, kdy musíme se rváti o každou píď půdy na zahraničních trzích, říditi názorem, který také jedním z pánů, kteří zastávají zemědělská cla, byl vysloven, abychom odbourávali náš průmysl, když nechceme k této sebevražedné hospodářské politice sahati, pak myslím, že nezbývá nic jiného, než prováděti zdravou hospodářskou politiku, kterou stát nastoupil v roce 1922, když přikročil k postupnému a soustavnému snižování hospodářských číslic. Vy místo snižování hospodářských číslic, místo postupného připravování se k normálním poměrům chcete pevná zemědělská cla, aby ceny životních potřeb stouply, přezírajíce, že zvýšené ceny životních potřeb projeví se automaticky nezbytně ve všech ostatních potřebách a také průmyslových výrobcích a na různém zboží.

Vy pánové, kteří jste zastánci pevných zemědělských cel, si myslíte, že přispějete zavedením těchto cel zintensivnění zemědělské produkce. Chtěl bych ji srovnati jen s poměry v průmyslu. V průmyslu také spatřovali jeho exponenti v roce 1920, 1921 a 1922 jistou ochranu a záchranu před zahraniční konkurencí ve vysokých clech. Bylo zde již dopoledne vzpomenuto vysokého cla na dovoz automobilů. A nebyly to jen socialistické strany a snad národní demokraté, kteří se za tato cla přimlouvali, nýbrž svého času s nimi souhlasily všechny koaliční strany proto, aby k jich zavedení došlo, ale my jsme se přesvědčili a rozumní činitelé v průmyslu rovněž, že vysoká celní ochrana přispívá ke zpohodlnění průmyslu, že on místo aby investoval, místo aby prováděl racionalisaci výroby, aby sáhl k moderním výrobním systémům a pracovním, těší se z vysoké celní ochrany a neprovádí žádných nezbytných opatření, k nimž sahá průmysl v cizích státech, a tím způsobuje se stav těžké hospodářské deprese, velkých hospodářských poruch; a do podobné situace, soudím, se také dostalo naše zemědělství, které v době konjunktury, a to již přiznal v odůvodnění tohoto návrhu pan sen. Kroiher, že zemědělství mělo l rok konjunkturu - v době této konjunktury nesáhlo k těm investicím, kterých by dnes k provedení racionelní výroby nezbytně potřebovalo.

Jsem přesvědčen, že zavedení pevných cel nepovede k zintesivnění výroby, nýbrž ke zpohodlnění výrobců zemědělských, a důsledky toho se objeví v tom okamžiku, až pod tlakem železné nutnosti budeme musit vámi odhlasovanou vysokou ochranu celní v zemědělství bourat a odstraňovat.

Zemědělská cla neprospějí dělnictvu, to dlužno zde zvláště zdůrazniti, a neprospějí také malým lidem venkovským a městským. Že mohou do určité míry prospět průmyslu, po jedné stránce přiznávám, a již dnes vidíme, ve kterém směru budou pevná zemědělská cla prospívati průmyslu. Stačí mi, abych si přečetl projev Ústředního svazu československých průmyslníků, a z něho seznávám, že náš průmysl, poněvadž se vyslovil pro pevná zemědělská cla, bude se dožadovat rovněž ještě zvláštní ochrany na některé průmyslové výrobky. Tedy zavedení pevných zemědělských cel podpoří snahy průmyslu po zvýšení celní ochrany těch artiklů, které snad řádným způsobem chráněny nejsou, a vím, že máme řadu průmyslových výrobků, které nemají ochrany pětinásobné, šestinásobné, desíti- nebo dvacítinásobné. Při jejich dovozu vybírá se clo, které je proti předválečnému pouze 2 až 3násobně zvýšeno, je tedy vidět, že jsme se aspoň v některém směru dostali na tu nízkou hranici, kam jsme se chtěli dostávat uplatňujíce onu zásadu parity mezi zemědělstvím a průmyslem, nikoliv však zavedením cel v zemědělství, nýbrž snižováním a pozvolným odstraňováním cel v průmyslu. Nemůže býti sporu o tom, díváme-li se na věc s tohoto hlediska, že clo zavedené na zemědělské produkty prospěje průmyslu, poněvadž průmysl bude ihned žádat, ježto poskytuje také mravní, hospodářskou i politickou podporu kruhům zemědělským, aby se mu téže podpory dostalo při řešení otázek jeho se týkajících.

Vážení pánové! Vy zde hájíte požadavek, řekl bych věcně a hospodářsky neodůvodněný, který se vztahuje na menšinu obyvatelstva tohoto státu. Není potřebí opakovat cifry vzaté z úřední statistiky o sčítání lidu r. 1921. A když si přimyslím, že každým rokem počet obyvatelstva v Československu stoupá o 130 nebo 140.000, tedy toto procento mění se stále v neprospěch venkovského obyvatelstva. Hájíte tedy zájmy menšiny proti zájmům velké většiny, ve které opět převážné procento tvoří pracující vrstvy, zvláště dělnictvo živnostenské, průmyslové, a zaměstnanci, zřízenci a úředníci, jejichž postavení v této době je neobyčejně svízelné.

Mohu vám doložiti přesně zjištěnými číslicemi, jak vyhlíží postavení dělnické třídy a zejména jak vyhlížejí mzdy dělnictva, o kterém mnozí z vás mají ještě představu z té doby, když se o něm v měšťáckém tisku tvrdilo, že lichvaří s prací. My jsme zjistili výdělkové průměry dělnictva různých kategorií, a když se pánové odvolávají na mohutné projevy malých zemědělců v Českomoravské vysočině, ve kterých bylo demonstrováno za uskutečnění tohoto požadavku, tož dovolte, abychom také z této Českomoravské vysočiny přinesli doklady nejen o poměrech malých lidí, nýbrž i o většině obyvatelstva, jehož život je opravdu životem, který nelze srovnati s lidskou důstojností. Tak na př. na Českomoravské vysočině, na Žamberecku, v Orlických horách pracují domácí tkalci za denní mzdu 8 až 10 Kč. Průmyslová výroba nitěných knoflíků a kroužků umožňuje dělníkům a dělnicím výdělek 70 až 120 haléřů za jednu hodinu. Při domácí výrobě nitěných knoflíků vvdělají dělníci za den l Kč 50 hal. až l Kč 80 hal. Tuto práci ovšem vykonávají v zimní době, poněvadž v letních měsících pracují na polích v zemědělství. Dělníci zemědělští v této oblasti žamberecké mají denně 6 Kč při nedostatečné stravě a jejich práce trvá od slunka východu do soumraku. Na Hořicku textilní průmysl platí své zaměstnance 60 až 150 Kč týdně při 48 hodinách, a poněvadž v průmyslu textilním je krise, pracuje se omezeně vedle velkého počtu dělnictva, které vysazeno, nebo propuštěno bylo z práce.

V okresu poličském existující tkalcovny platí své zaměstnance při 48 hodinách 40 až 140 Kč týdně. Zemědělští dělníci v tomto obvodu mají 6 až 10 Kč denně. V lanškrounském okresu lnářšíí dělníci mají denní mzdu 10 až 13 Kč při l0hodinné době pracovní. Textilní dělníci vydělají průměrně 40 korun týdně, poněvadž je omezena doba pracovní; zemědělští dělníci pracují za 7 až 8 Kč denně a cihlářští dělníci, statní muži, za 1,74 Kč za jednu hodinu.

V Jablonném nad Orlicí, kde je domácká výroba a také výroba po živnostensku provozovaná kartáčů a štětek, vvdělají muži 1,60 Kč až 2,70 Kč za hodinu, ženy 50 až 45 Kč týdně.

Podíváme-li se do jiných obvodů, nebo do jiných průmyslových odborů, shledáváme podobné výsledky, podobné průměrné výdělky a dojdeme k přesvědčení, že život těchto pracovníků, na nichž přece republika musí také stavěti, je nejen neutěšený, ale v pravém slova smyslu bídný. A nyní, pánové, těmto dělníkům, u nichž opravdu lze mluviti o skutečném boji o život, má býti zavedením pevných cel zdražen chléb, zdražena mouka a snad také kousek toho tuku, poněvadž o mase v rodinách těchto dělníků nelze mluviti. Snad se namítne a uvádělo se, že zavedení pevných zemědělských cel nebude míti za následek zdražení chleba a zvýšení cen mouky. Někteří pánové jsou upřímnější, přiznávají, že povede šestinásobek cel předválečných ke zvýšení cen o 50%, jinými slovy, že tento šestinásobek cel projeví se ve skutečnosti pouze poloviční výší, jinými slovy, má-li býti vybíráno clo na pšenici ve výši 45 Kč, bude ve skutečnosti pšenice zdražena o 22,50 Kč. Ovšem záruku nám za správnost tohoto tvrzení nikdo z pánů dáti nechce, jen se odvolávají na některé poznatky a zkušenosti, které však při dravosti, se kterou tu jde o tyto požadavky, nelze bráti za bernou minci.

Pánové, to by znamenalo jen opakování toho, co zde bylo uvedeno: my musíme, ať chceme nebo nechceme, do naší republiky dovážeti obilí z ciziny. V nejlepším případě, vezmeme-li zase úřední doklady a seznáme-li z nich, jaká je produkce na př. pšenice a jaká je spotřeba, přesvědčíme se, že my za této situace, za této potřeby a za této produkce musíme, chceme-li krýti potřebu úplně, dovézti z ciziny 46.000 vagonů pšenice. Zavedeme-li clo, musíme těchto 46.000 vagónů pšenice nejméně dovážeti a bude to znamenati, že i my přes ty obavy, které se tu vyslovují, budeme musiti do ciziny tu jednu miliardu za obilí platiti. Bude to také znamenati, že zvýšíme ceny na domácím trhu, a rozpočteme-li si zase podle úředního zjištění, že v dělnické rodině připadá na osobu 90 kg pšenice a 76 kg žita, vzali-li bychom za podklad dalších výpočtů zvýšení cel, které se projeví ve zvýšení cen, dojdeme k poznání, že tu během roku u jedné osoby - přesně počítáno - dojde ke zvýšení o 73 Kč a při pětičlenné rodině nastane tu potřeba zvýšeného vydání kol 370 Kč a máme-li na mysli zaměstnance s výdělkem 150 Kč týdně, t. j. 7,500 Kč ročně, znamená to fakticky zvýšení pro takovou rodinu 5%, se kterýmžto zvýšením snad u vrstev majetných se nepočítá, ale se kterýmžto zvýšením musí bezpodmínečně počítati každá dělnická, zřízenecká a úřednická rodina.

Pánové, nechť se s vaší strany tvrdí cokoliv, zůstane nezvratným faktem, že zavedení pevných cel, jak jsme to viděli v cizině, povede i u nás ke zvýšení cen životních potřeb, které se přesune do ostatního zboží a všech ostatních výrobků. Já se nedivím, že naše strana živnostensko-politická je pro pevná zemědělská cla. I příslušníci stavu živnostensko-obchodního budou platiti dráže mouku, chléb, maso a tuky, ale oni toto zvýšení, které od nich bude požadováno, nebudou hraditi ze své kapsy, nýbrž oni je přenesou na výrobky, na zboží, které produkují, a odnese to a zaplatí ten konsument, který nevyrábí, a který je tu povolán jen k tomu, aby prodával svou pracovní sílu. Tak se situace jeví. (Sen. Thoř: Živnostník to odnáší!) Živnostník to odnáší, ten tu dělá, řekl bych, takového zprostředkovatele, na jedné straně vydá více a na druhé straně prodejem dražšího zboží zase získá. Proto chápeme, že se tu politická strana živnostenská vyslovila pro tento požadavek, poněvadž hospodářské účinky přímo v jejích řadách se neprojeví. Ale nemůžeme chápati, že se tu pro požadavek agrárníků vvslovila strana lidová, strana, která má ve svých řadách také dělnictvo, a to dělnictvo mezi horníky se nacházející, dělnictvo textilní, které, jak bylo poukázáno, je nejubožejší z ubohých. Je pravda, naše lidová strana má v tomto případě dvě tváře, jednu, kterou tu ukazuje její dělnické křídlo, a druhou, kterou tu ukazuje křídlo rolnické, živnostenské, obchodní, které při projednávání tohoto požadavku, svádí konkurenční zápas s republikánskou stranou venkova. Ale páni z lidové strany, i strany ľudové, mohou býti ubezpečeni, že jejich politiku, která ve svých účincích je politikou protilidovou, protidělnickou, odhalíme bezohledně, a že těm horníkům v revíru ostravském, i těm horníkům v ostatních revírech, třebas kladenském, kde se nacházejí v mizivé menšině, na Moravě, Česko-moravské vysočině a v severních Čechách, ukážeme, jakou politiku hrála při těchto otázkách strana lidová, strana čistých rukou, strana hlásající křesťanskou lásku, ale pracující v tomto případě přímo a otevřeně k podpoře těch vrstev, které jsou hospodářsky silnější.

Vážení pánové! Pan referent učinil zde velmi zajímavé přiznání, prohlásil, odůvodňuje návrh národohospodářského výboru, že za války a po válce byli rolníci vytlučeni a >nyní se jděte podívati, jak máme plné chlévy<. Ihned tu padly případné výkřiky. Mohl bych zase srovnávati, že za války a po válce vytlučeno bylo dělnictvo, za války bylo zuboženo hospodářsky, sociálně zotročeno a politicky zešněrováno a po válce v tom všeobecném, horentním vzestupu cen, nemohlo si v žádném případě pomoci a nyní po dvou letech průmyslové konjunktury dostavila se těžká hospodářská krise, která vrhla statisíce našich dělníků na ulice, za vrata továren, nemohli si opět pomoci, nemohli svoji domácnost doplniti, a loňského roku, když se nám objevily poněkud příznivější vyhlídky na zaměstnanost, vyplnily se mezery, ale sotvaže z části byly vyplněny, přichází nová hospodářská krise, přichází agrární strana s požadavkem, který místo mezery vyplniti, bude je třebas i zvětšovati. Na to netřeba zapomínati. A nepochybuji, že na to nezapomenou zvláště ti malí lidé na venkově, kteří sice vlastní 2,3 korce pole, ale ve skutečnosti jsou průmyslovými, nebo stavebními dělníky a kteří nemohou míti tytéž interesy, které má velkostatkář nebo bohatý rolník. Pánové, jestliže jsme zde uvedli, že nemohou míti společné zájmy s agrární stranou malí lidé, domkáři, malorolníci, a jestliže jsme ukazovali, že agrární strana chrání zájmy středních vrstev, statkářů a bohatých rolníků, a bylo-li nám řečeno, že není statkářů, já se pokusím dokázati, že jsme na základě pozemkové reformy vytvořili v Československu statkáře, kteří z převážné míry přináležejí republikánské straně venkova a kteří snad také při provádění pozemkové reformy na Slovensku budou přináležeti ľudové straně.

Bylo řečeno, že prý zemědělské dělnictvo má své družstevní statky. Tím se ovšem argumentuje, s tím se přichází, aby se kalila voda, aby se zakrývaly skutečné záměry, aby se zatušoval pravý stav věcí. Podívejme se na statistiku. Až dosud přídělovým řízením bylo přiděleno 1.257 zbytkových statků ve výměře 108.223 ha. Z toho připadlo všem zaměstnaneckým družstvům 41 zbytkových statků ve výměře 4.630 ha, to je 4,2% celkové výměry. Družstvům nezaměstnaneckým, lihovarnickým, pastvinářským, pěstitelům zemáků připadlo 31 zbytkových statků ve výměře 3.880 ha. 24 obcí dostalo 27 zbytkových statků ve výměře 3.215 ha a veřejné korporace dostaly 17 zbytkových statků ve výměře 2.241 ha.

A nyní soukromé korporace, jako rolnické, cukrovary, obilní družstva a pod dostaly 23 zbytkových statků ve výměře 2.484 ha. Tedy celkem družstvům, veřejným a soukromým korporacím bylo přiděleno 139 statků ve výměře 16.450 ha a 1.118 zbytkových statků s výměrou 91.773 ha dostali soukromí jedinci. (Hlas: Zaměstnanci!) Ne zaměstnanci, vy nás, pánové, nepřesvědčíte a my si dovedeme opatřiti statistiku a přesvědčíme vás, když to nechcete věřit, že to nebyli jen zaměstnanci, a že zaměstnanci v tomto počtu zbytkových statků netvoří většinu, nýbrž menšinu, a že tu poděleni byli z valné míry ti, kteří měli zvláštní nejen doporučení, ale odznak té neb oné politické strany a v daném případě odznak strany agrární.

Tedy, vážení pánové, uvedli jsme zde tato fakta, aby z nich bylo patrno, že zemědělská cla, se kterými přichází agrární strana, která je podporována lidovci, ľudovci a německými měšťanskými stranami, provádí tu a uplatňuje třídní stavovskou politiku. Při tom ovšem snaží se zlehčiti důvody a argumentaci stran socialistických. A já na doklad, jakým nevážným způsobem se tu vystupuje a k jakým nehoráznostem sahají exponenti agrární strany a její oficielní tisk, dovolím si citovati to, co napsal >Rodný kraj< 9. dubna t. r. v článku, ve kterém se píše o zadluženosti a nedostatku pracovních sil v zemědělství, a nakonec m. j. uvádí: >Je to důsledek socialisticko-komunistické protizemědělsképolitiky, která má náš stav zničiti, porobiti, chtějí, abychom byli otroky svého majetku, abychom za almužnu dřeliod svítání do soumraku a aby z našich mozolů, z našeho lopocení brali podporu vnezaměstnanosti. Pánové, tak nevážně se nemá hájiti váš požadavek. Sahá-li sek takovéto argumentaci, pak se tím dokazuje, že nemátepravdu. Mluví-li se o tom, že rolníci jsou otroky svého majetku, jakými by otrokymusili býti dělníci, kteří dávají tu k disposici pracovní síly, které velicečasto jsou využívány do krajnosti. A pánové, vytýkati ještě dnes dělnictvu podpory v nezaměstnanosti? Víte, kolik se vyplatilo od dubna do 31.prosince 1925? Čtyři miliony korun na podporách v nezaměstnání a tyto čtyřimiliony chcete vyčítati a chcete uváděti, že jsou z vašich mozolů podporováni dělníci?Což stojí ti dělníci o tu podporu? Což nejsouplny zprostředkovatelny práce dělníků, ucházejících se o zaměstnání? A chráníněkdo pracovní sílu dělníka, poskytuje zde někdo ochranu práci, po kteréžtoochraně vy a ostatní výrobci volají? Pánové, vy byste neměli s tímto tvrzenímchoditi. Uvedu vám, když chcete o tom mluviti, z jakýchmozolů jsou podporováni dělníci. Ti jsou zase podporováni z mozolů dělníků, kteřípomáhají k výrobě hospodářských statků a bohatství kruhů zaměstnavatelských.Vy byste neměli takto mluviti, poněvadž patříte ktěm, kteří na státní pokladny se velice často o podpory obracejí. Mám tu doklady,a to doklady o vyplacených subvencích zemědělskou radou za rok 1923. Z nich seznáváme,že český odbor rady zemědělské vyplatil 7,599.000 Kč, německý odbor 2,072.000 Kča ústřední 3,011.000 Kč, celkem bylo vyplacenopřes 12,000.000 Kč na subvencích. (Sen. Hrejsa: Hroznásuma. - Hlas: Kolik zůstalo v kapse?) To musilo zůstati v kapse těm, kteří snimi měli co dělati! Ale jde tu o subvence a chcete, pánové, vědět, nač se takésubvence poskytly? Já vám to doložím zase úředními číslicemi. (Hlas: Mluvte ovašich! Dokažte to!) To ponechám vám, abyste to dokázali číslicemi, ve kterýchje patrno, že Zemka, rten známý ústav v Praze, dostal v roce 1924 v únoru 200.000 a vměsíci dubnu 3,719.000. Pánové, chcete, abych vám dokázal, že na př. sdruženíagrárního dorostu v Hoškovicích bylo dáno na skioptikon 1000 Kč? Které pak jinékulturní organisaci na venkově působící dává zemědělská rada subvence, aby sevýchovná činnost mohla vyvíjeti a prováděti?Prosím, jistě patřím k těm, kteří chtějí, aby výroba se podporovala, aby sedostávalo pomoci těm, kdož ji potřebují, ale my máme zjištěné případy, že chudý,nemajetný zemědělský člověk, domkář, který přijde ve 2 letech o dva kusy hovězíhodobytka a žádá o poskytnutí podpory, dostane odslavné zemědělské rady vyřízení, že jeho existence není touto ztrátou ohrožena,a proto že mu jakoukoliv podporu zamítají. Má-li se tedy již někomu poskytnoutisubvence, anebo podpora, pak to mají v první řadě býti ti, kteří si toho zaslouží, kteří jsou svým sociálnímpostavením slabší, a ti, kteří musí nezbytně požadovati, aby se jim přispěnídostalo.

Velectění pánové! Soudím, že na této cestě republikánská strana se svojíargumentací neobstojí. A nyní, co my chceme. Řekli jsme to již bezpočtukráte. Stavělijsme se jako příslušníci socialistických stran v r. 1919, 1920 a 1921 za ochranu našíprůmyslové výroby. Bylo to v letech, kdy zejména říšsko-německá konkurence,pracujíc za nesmírně výhodných podmínek, pracujícvelmi často z uloupeného materiálu v obsazeném území za války, mohla k námprodávati o 30, 40-50% levněji. Tehdy, šlo-li nám o to, aby stát náš bylušetřen otřesů, abychom mírnili nezaměstnanost dělnictva, žádali jsme ochranu,ale též patřili jsme k těm, kteří, když tatoochrana účelu dosáhla, kdy naše závody sezmodernisovaly, usilovali jsme o snížení ochrany, o uplatnění té zásady, která jevyjádřena svobodným, volným obchodem. Patříme k těm, kteří přiznávají ochranusociálně postiženým, ale při tom se nikdy nesmí zapomínati, že vedle vrstevmajetkově poněkud silnějších, anebo majetek majících, jsou to vrstvy, kterénemají žádného majetku, jsou to vrstvy, které právě v této době nemají žádnépříležitosti ku práci, žádné možnosti výdělku a žádné možnosti existence. A já jsem neslyšel, pánové, z vašich řad, kteříjste mluvili pro pevná zemědělská cla, upřímná slova na ochranu pracujícíhočlověka, upřímná slova pro dělnictvo, které, jak ukazuje úřední statistika za měsícbřezen, je zase ve velkém počtu bez práce. 65.000nezaměstnaných dělníků máme v republice a přes všechno své úsilí opatřiti sipráce nemohou.

Tedy rozšiřte poněkud svůj obzor a vystupte z toho svého úzkého stranickéhohlediska, opusťte tu půdu třídního, řekl bych stavovského úsilí, pro níž v tétodobě není podmínek, a rozhlédněte se po našem státě po vrstvách našehoobyvatelstva a dojdete k poznání, že vedle vás, kteří o sobě říkáte, že se vámdaří špatně, je zde daleko větší počet těch, jimž se daří hůře a jimž je vprvé řadě pomáhat.

Vážení pánové! My jsme své stanovisko řekli loňského roku, když jste zavedliklouzavá cla, která jste vítali s jásotem, v nichž jste spatřovali svůj první úspěch.Tehdy jsme říkali, že se neosvědčí, a říkáme dnes, že není ještě dostatečnýchzkušeností, aby mohlo býti vládní nařízení oklouzavých clech odstraňováno. My jsme již říkali, že je nutno též pracovati kesnížení celní ochrany zboží a průmyslových výrobků, a v tom směru jsme očekávali,že se nám dostane z vaší strany podpory. To se nestalo a vy tvoříte koalici, ať vědomě, anebo jenom uměle, s německými měšťanskýmistranami a prosazujete požadavek, jehož důsledky hospodářské projeví se co nejdřívea jejž pocítí široké vrstvy konsumentů, jejž pocítíme ve všech složkách aoborech našeho hospodářského a sociálníhoživota. Nemůžeme s touto politikou souhlasiti, je to politika, která se odvrací odsprávné hospodářské politiky z r. 1922. Je to politika, která musí býti nejenhospodářsky nezdravá, ale která je také sociálně nezdravá, a která musí míti zanásledek konflikty, spory, stávky a výluky, poněvadžnikdo nemůže žádati na sociálně slabém dělníku a zaměstnanci, aby nechal na sebenakládati břemena a pod jejich tíhou klesal.

Tedy, vážení pánové, považuji za nutno, ještě ke konci svých vývodů učinitina vaši adresu tento projev. Nemohu jinak, nežli volati za svědky všechny členy senátua celou veřejnost československou, zejména však všechny konsumentské vrstvy a všechenpracující lid, prohlášení, jež zde byla učiněná mluvčím strany agrární alidové. Prohlašovali s naprostým přesvědčením avědomím, že zavedení pevných agrárních cel neznamená a nepřivodí naprosto žádnéhozvýšení cen chlebovin, tuků a masa. Bereme toto vaše ujišťování, pánové, na vědomía vezme je také na vědomí nejširší veřejnost konsumentská, od dělníka a dělnické hospodyně počínajíc, a u zřízence agážisty končíc. Připomeneme toto vaše prohlášení také kruhům živnostenským ařemeslnickým, jichž zástupci na díle zavedení pevných agrárních cel a zdražováníživotních potřeb tak vydatně pomáhali. Připomenemetoto prohlášení a ujišťování v daném okamžiku, až zapůsobí pevná agrárnícla, aby se nejširší kruhy obyvatelstva přesvědčily, kdo měl pravdu, zda my, kteřív zavedení pevných cel agrárních spatřujeme zdražení potravin, či agrárníci,lidovci, národní demokraté, živnostníci a německékřesťanské strany, které prokazovaly, že zvýšení cen chlebovin a potravinnenastane. Béřeme také na vědomí prohlášení agrárních a lidoveckých mluvčích,v tomto slavném senátě pronesená, že toto zavedení pevných cel odůvodněno je také potřebou upraviti mzdy zemědělských dělníků.Neopomeneme tento slib všemi prostředky sděliti všemu zemědělskému dělnictvu, abyzavčas svým zaměstnavatelům připomnělo jehosplnění. Všem československým stranám bývalé koalice považujeme za svou povinnosttoto připomenouti a varovati je v posledním okamžiku před počinem, jehož se hodlajídopustiti spiklenectvím k dosažení pevných agrárních cel a kongruy za účastiněmeckých stran měšťanských. Uváží-li pánové politické důsledky tohoto jednání?Domnívají se, že po odhlasování pevných celagrárních a zvýšení platů kněžím z kapes veškerého poplatnictva, což je zasepožadavek lidové strany, umožní opět koalici dřívějších státotvorných stran?Zajistili si pánové souručenství a spolupráci německých stran a strany ľudové pro odhlasování rozpočtu a jinýchúhradových předloh? Domnívají se, že socialistickým stranám proti tomuto útoku nadělnické a konsumentské vrstvy bude umožněno opětné vstoupení do koalice? Napadlopánům, jimž jde o zabezpečení kněží na útratychudého lidu, že strany socialistické nebudou za tento čin moci hlasovati pro položkykultu v rozpočtu a předlohách úhradových?

Pánové! Toto prohlášení považoval jsem za nutno učiniti v tomto okamžiku, kdyjdou s vámi společně a podporují vaše snahy Němci. (Výkřiky: S vámi takéjdou!) Je velký rozdíl mezi společným postupem socialistických stran, je velkýrozdíl mezi postupem německé sociální demokracie a mezi postupem našich nacionálníchněmeckých měšťanských stran. (Hlas: To je jednotná socialistickáfronta!) To je jednotná socialistická fronta, vytvořenáz vnitřního přesvědčení, ale není to jednotná fronta lidí, ideově se rozcházejících,lidí, navzájem se potírajících, není to jednotná fronta stran, které proti soběstojí na nejkrajnějším nepřátelském pólu. (Výkřiky.)Pane sem Dyku, nezapomínejte, že právěněmecké měšťanské strany se ještě nepřihlásily k tomuto státu. (Hlas:Komunisté také!). Mluvím o jednotné frontěsocialistických stran. Ještě nezapadly v zapomenutí útoky, jež podnikány byly natento stát, jeho demokratické zřízení a ještě nebylo zapomenuto ono pošilhávání,jehož jsme byli svědky, před nedlohou dobou do Německa, Maďarska a do těch států,které těžce nesou existenci této epubliky. Tedy, nesrovnávejte jednotnou frontusocialistickou a jednotnou frontu vaší. Ta je nepřirozenýmútvarem. Byla vytvořena ze sobeckých pohnutek. Zde jde na straně naší o obranu. Vtom je ten podstatný rozdíl. Vy útočíte. Chcete získati, chcete se na účet chudéholidu obohacovati, chcete zdražiti potraviny. (Hluk.- Výkřiky.) Vždyť to přece řekl pan sen. Sáblík: >Chceme prodávati dráže! Co to znamená? ?e druhý musíkupovati dráže. (Hluk.) My jsme v té posici,že se bráníme, a nemůžete se v žádném případě diviti, když s německýmisociálními demokraty tvoříme jednotnou frontu proti útokům, které tu vy, spojeni sněmeckými nacionály, podnikáte, abyste prosadili své třídní, stavovské, sobecképožadavky.

Tedy dnes jdete s německými nacionálními měšťanskými stranami, ale je otázka,jak se k vám tyto strany zachovají a jak by se zachovaly v určitém dějinném okamžiku.Nevím, jestli mohli byste u nich hledati opory a podpory, jako ji nalézáte nyní a jakji vřele a s radostí kvitujete.