Nemluvte o internacionále, když sami tvoříte internacionálu. Klerikální strana má nejlepší internacionálu. Lidová strana si vytvořila internacionálu, která může býti vzorem každému. Vy, kteří máte v řadách průmyslové podnikatele, víte velmi dobře, že právě v těchto dnech konají se v Praze mezinárodní porady, na kterých společně pracují za své hospodářské zájmy českoslovenští, němečtí, francouzští, belgičtí, angličtí a jiní průmyslníci. Tedy vy, kteří tlučete na ten nacionální buben, nezapomínejte, že mnozí činitelé ve vašem vlastním táboře, kteří hrají důležitou úlohu, jsou mezinárodně organisováni, a to proto, aby uhájili své hospodářské výsady a udrželi svoji hospodářskou nadvládu.
A naši agrárníci, ti zatím tvoří internacionálu slovanskou, ale nebude to dlouho trvati a budou tvořiti internacionálu se všemi agrárníky v jiných státech. Tedy nevyčítejte nám internationálu. My při svém mezinárodním spojení jsme také příslušníky tohoto státu, my se k němu hlásíme, my k němu konáme svoji povinnost, a byli to mnozí vaši lidé, kteří vystavili straně sociálně-demokratické ono uznání, že v dějinných okamžicích zapomněla na stranu a hájila stát a jeho zájmy. Vy však v daném případě stavíte zájmy stavovské výše, nežli zájmy státu, nežli zájmy národa. (Hlas: To není pravda!) To se nedá oddisputovati tvrzením, že to není pravda. Jestliže společně postupujete s těmi, kdo se ještě nepřihlásili otevřeně ke státu, jestliže slepě jdete za svým požadavkem, pak váš stavovský interes je pro vás důležitější, nežli interes státu, nežli zájem Československé republiky.
Končím a jsem přesvědčen o tom, že právě tato otázka, při níž se ukázaly značné rozpory nejen v nazírání, ale také rozpory, mající původ v odlišném chápání vývoje i poměrů hospodářského života, že tato otázka nejen přivodila rozestoupení obyvatelstva proti státu na dva tábory, ale také přivodí vyjasnění v řadách těch, kdo až dosud se potáceli, nevědouce, kam mají skočiti. Jsem přesvědčen, že nejen pracující lid v městech, nejen zřízenci a úředníci, ale také pracující lid na venku, drobný lid, zemědělští dělníci a domkáři, kteří nemohou nalézti obživu na půdě, postaví se do jednotné fronty s námi, aby čelili útokům, které jste vy jako součástka tábora hospodářské reakce chtěli prováděti a podnikati.
Z toho důvodu prohlašuji, že budeme hlasovati proti návrhu pana sen. Donáta a soudruhů. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)
Místopředseda dr Brabec: Dalším řečníkem je pan sen. Miller, dávám mu slovo.
Sen. Miller: Slavný senáte! U příležitosti projednávání návrhu Donátova dovolte mi jako zástupci zemědělců organisovaných u národní demokracie, promluviti o některých předmětech, týkajících se našeho zemědělství. Vážený předešlý řečník pan senátor Dundr snažil se z těchto čistě hospodářských otázek učiniti velikou tragedii, líčil černými barvami, co se vše stane, budou-li zemědělská; cla zavedena. Já naproti tomu začnu od opačného konce, vylíčením episody velmi nepatrné.
Je potěšlivým zjevem zájem, věnovaný v poslední době českému zemědělci; až dosud si českého zemědělce všímala naše legislativa a administrativa jen potud, pokud se jednalo o uplatnění posledních zbytků vázaného hospodářství, smutných to důsledků světové války, anebo i dalšího zavádění vázanosti v zemědělské výrobě.
Posledním typickým toho obrazem je, že ministerstvo zásobování, jistě nejzbytečnější ministerstvo ze všech našich ministerstev, zavedlo směrné ceny třešní. O tom se s tohoto místa zmínil již vážený pan kolega Sechtr. Je ku podivu, že ministerstvo zásobování v době, kdy výrobce se musí snažiti odbýti své výrobky, vydává nařízení, zač se má dotyčný artikl prodávati. Chci na tomto typickém případě ukázati, že takové zákroky ministerstva zásobování mají jediný a vždy týž neomylný účinek a to, že poškodí vždy majitele sadů. Někdy také pomůže k nepřiměřeným ziskům sadařů, ale stává se a stalo se, že i sadaři byli poškozeni.
Konsument je na tom stejně špatně jako výrobce a jako majitel sadů, ten pochodí při tom málokdy dobře. Obyčejně, byla-li by ovoce hojnost, je tak jako tak laciné, je-li ho málo, bývá dražší, ale náš konsument za tohoto vázaného hospodářství neobdrží žádného ovoce, anebo jakosti podřadné. Tato vylíčená episoda je jen součástkou onoho velkého omylu, že by bylo možno administrativními zákroky regulovat výrobu.
Neblahá zkušenost, kterou jsme nasbírali ve válce a ta vzpomínka na to veliké fiasko tak zv. státního zásobování potravinami, zdá se, že nebyla dosti výstražnou a je absurdní v době, kdy náš zemědělec je tísněn bezcelným dovozem zahraniční konkurencí a kdy hojnou nabídkou ceny poklesly, podobnými zákroky rozkazovat, zač se smí prodávat. Jsou jiná pravidla hospodářského života, než zákroky administrativní: svobodná soutěž, rovnoprávnost výrobních podmínek. A nesmí se podceňovat ani psychologický moment, svobodná tržba, kalkulace, spočívající na předpokladech a dohadech výroby a prodeje, a když do toho zasáhne rozkaz veřejné správy, je jisto, že se na to každý vymluví, že na to se shrne příčina nezdaru a odnímá to radost z práce, chuť k podnikání, kdežto při vlastním omylu, anebo při vis major každý to klidně přijímá a utěšuje se, že v budoucnosti to udělá lépe a obratněji.
Současný zápas o zemědělská cla je bojem o hospodářskou rovnoprávnost, bojem s předsudky a prostým usilováním za sjednání stejných, rovnoprávných výrobních podmínek. Řekl jsem boj s předsudky. Ano, odpůrci pevných zemědělských cel nevstoupili na půdu věcného zkoumání a hospodářského posuzování této otázky a propadli v této věci dalšímu omylu. Po válce, která způsobila takovou nouzi o potraviny, bylo nutno, aby život uveden byl rychle v normální koleje, a proto bylo třeba sáhnout k některým hospodářským opatřením, aby následky války byly rychleji odčiněny, aby poválečné poměry byly rychleji likvidovány. Jedním takovým dočasným opatřením byla i suspendace obilních cel. My zemědělci jsme to přijali mlčky, poněvadž jsme to uznávali za nevyhnutelnou nezbytnost, poněvadž jsme uznávali, že je to v zájmu uklidnění, aby nouze o potraviny pominula, že se to musí stát, ale byli jsme přesvědčeni, že toto výjimečné a dočasné opatření bude ihned zrušeno, jakmile pomine jeho příčina, jakmile pomine nouze o potraviny a jakmile se objeví zahraniční konkurence. Ale tím byl vypěstěn u konsumentů omyl, spíše z příčin politických než hospodářských, že výjimka tato je pravidlem a že zemědělství na celní ochranu nároku nemá. A tu jsme u důvodu celní ochrany vůbec. Tvrdí se ovšem, že celní ochrana nezdraží výrobky. Já naopak říkám, že vlastní příčinou anebo důvodem, celní ochrany jest udržení jisté úrovně cen na oné výši, aby domácí výroba nestala se nevýnosnou, aby byla zjednána jistá stabilita cen, aby zemědělský podnikatel také dostal přiměřenou odměnu za svoji práci, na kterou jako každý pracovník má nárok.
A tu je ku podivu, že strany socialistické uznávají a přiznávají za oprávněnou ochranu průmyslu. Říkají: My cla průmyslová musíme míti. My to také říkáme, poněvadž uznáváme průmysl za tak rovnoprávnou výrobní složku v národě jako zemědělství, ale socialisté snaží se postaviti na nohy logiku velmi kulhavou. Říkají, že prý zemědělská cla působí zdražení a tu se jich tážeme, zda také průmyslová cla nezdražují. Ovšem na to nedávají odpověď.
Naskytne se otázka: Jak můžete při jedné věci ten fakt s klidem přijímati a mlčky s ním se smiřovati, kdežto při zemědělských clech vás tak rozčiluje. Nemůže to trvale obstáti, jestliže věci klidně rozvažujeme.
Mv při zemědělských clech nechceme nic íiného, nežli inkorporaci, vtělení zemědělské výroby ve stávající naše zákonné řády. Chceme a žádáme vyzdvižení vyjimečných zákonů a návrat k normálnímu stavu, tedy žádné výsady, žádné výjimky, jen rovnoprávnost, paritu.
Tu nutno zmíniti se o důvodu, který někteří obránci zemědělských cel uvádějí, že prý k té rovnoprávnosti možno dospěti i jinou cestou - svobodným obchodem. To je pravda, také bychom se touto cestou dostali k paritě. S hlediska ideálních názorů na výrobu, jsou svobodná tržba a svobodný obchod jistě ideálem, poněvadž i celní ochrana je jistým druhem vázanosti, jistým druhem státního zásahu do výroby. Svobodný obchod byl, jak vám známo, tím, čím tak dlouho přikrašloval liberalismus anglický svůj program a co tak dlouho z důvodů prestiže, přes zřejmé škody hospodářské, snažila se udržeti Anglie. I ona musila kapitulovati a zavésti na určité výrobky zemědělská cla. Nemůžeme tedy, když celně - ochranný systém ovládl celý svět - ochranný systém se tyčí kolem našich hranic jako hradba, otevříti naše hranice, musíme setrvati na cestě celní ochrany.
Proto se nebudu řešením tímto zabývati. Je to strašák, kterého se nikdo nebojí. Potěšitelným je, že neozval se zde ani jediný vážný hlas, který by se odvážil tvrditi, že by zemědělství celní ochrany nepotřebovalo, nebo že by celní ochrana přinesla zemědělcům nepřiměřené zisky. Bylo by to tvrzením velmi troufalým.
Když vezmeme při žitě cenu, která se platí nyní, nikoli tu, která se znamená na burse, nýbrž která se platí v obchodech nebo družstvech, 120.- Kč, nechť si každý vypočte, pokud má zkušenost, jaký je to souhrn práce, námahy a vynaložení kapitálu, nežli se těch 100 kg žita octne v pytli. Kdybychom měli nějakou jednotku, kterou by se hodnotila práce, myslím, kdybychom při tom žitě, tou jednotkou tu výrobní hodnotu měřili, že vyšla by čísla tak vysoká, že by to překvapilo i nejtvrdší odpůrce zemědělských cel.
Mnozí se však snaží také dokázati čísly, že nynější ceny obilí představují desítinasobek a že jsou snad úrovní kupní síly stabilisované koruny a že by zemědělství mohlo existovati, řekněme - abychom to převedli na poválečné poměry, na tu obvyklou dříve měnu - kdyby byla cena 7 zl. za žito, 10 zl. za pšenici a 7 zl. za oves. Tito milovníci čísel zapomínají jednoho. Zemědělství v minulosti v krisi let 80. a 90. nadělalo při těchto cenách sta milionů korun předválečné jakosti hypotekárních dluhů a zemědělství nyní při cenách takto placených začíná ty dluhy dělati znovu.
Cena obilí dnes činí desetinásobek nejnižších cen placených před válkou, avšak postavíme-li naproti tomu věci, kterých zemědělec potřebuje - a já vybírám náhodou jenom ty nejběžnější - vidíme, že daně mají násobek 13, stroje 10 až 12, mzdy 10-15, práce řemeslníků více než 12, na př. cihly až 15, stavební dříví v loni 9, letos 10-11, oděv 20, uhlí 17, obuv 15 atd. (Sen. Toužil: Mnoho-li dělník?) Vždyť jste to mohl poslouchati, že to je až 15krát zvýšená mzda. (Sen. Modráček: Od koho je ta statistika?) To je ode mne, to je ze zkušenosti. (Sen. Modráček: To je tedy vlastního původu!
Sen. dr Heller [německy]: Z toho je viděti, že všechny vaše číslice jsou falešné, to říkejte někomu jinému!) To není falešné, pane doktore Hellere, vezměte si naše zemědělské kolektivní mzdy. (Hluk.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Pánové, zachovejte klid a nezdržujte debatu!
Sen. Miller (pokračuje): Že za těchto poměrů musí se zemědělství pomoci, je jisto, nemá-li býti porušen chod veškerého našeho státního hospodářství.
Bylo by však nezdravým konejšením sama sebe, kdybychom říkali, že zemědělská cla jsou jediným a neomylným prostředkem k povznesení zemědělské výroby. I po zavedení zemědělských cel a vůbec vždy musí státní správa věnovati zemědělství svou podporu a pomoc, zejména je to obor meliorační, kde jsou ještě veliké výměry půdy, které by se mohly melioracemi zhodnotiti - přiblížiti k ideálu soběstačnosti v našem státě.
Jak by zemědělec, kdyby nynější poměry potrvaly, chtě nechtě, i proti své vlastní vůli byl nucen hospodářství své utvářeti, anebo přenésti na způsob šetřivý, nebo extensivní, tak myslím, že zemědělská cla budou tou vzpruhou, která zemědělskou výrobu zintensivní a kvalitativně i kvantitativně rozmnoží.
Je divné, že naši páni socialisté nenašli dosti správné orientace k zemědělské výrobě, jako ji našli na př. socialisté němečtí, v říši. Oni se nevymanili dosud z té poválečné psychosy o nadměrné nějaké výnosnosti zemědělské výroby, oni ulpěli ještě na tom úzkoprsém stanovisku, a přesunují stále tu vinu za válečné strádání za války na zemědělce, jakoby zemědělec byl zavinil všechno to válečné strádání, a říkají, že nyní zemědělství v zájmu vymyšlené rovnoprávnosti musí za to pykati. To je ovšem ovzduší, kde se nedaří hospodářské diskusi a kde se nedaří přátelské dohodě. Zemědělci musejí si své oprávněné požadavky vydobýti. Což nebyli jste to právě vy pánové na socialistických stranách, kteří jste uplatňováním svých snah a požadavků za našeho souhlasu a naší podpory, kterou jsme vám přinášeli v trošku naivní důvěře, že budete míti totéž porozumění pro potřeby středostavovské, jako my jsme měli pro potřeby našeho dělníka, kteří jste všemi zákony o sociální péči uvalili na zemědělství taková břemena, že pod nimi klesá a že musí ono dosíci celní ochranou většího výnosu?
Uvedu pánové statistiku. Řekněte, že je to zase statistika udělaná, ale to je statistika založená na číslech, pravá, kdežto vy tu statistiku vaši ohýbáte podle potřeby. (Hlas: Vy máte tu pravou? Veselost.) já mám tu pravou a řeknu na př. že na nemocenském pojištění, a my se nikterak proti němu nestavíme, pan kolega Dundr nás vylíčil jako krvežíznivce, kteří se chceme proti tomuto sociálnímu opatření postaviti, že se chceme stavěti proti našemu dělnictvu; to není pravda, naši zástupcové by nebyli bývali pro to hlasovali, kdybychom byli takovými, jakými nás chcete veřejnosti vylíčiti - zaplatil jsem před válkou za 10 lidí, které jsem měl pojištěny u nemocenské čelední pokladny, 30 Kč ročně. Nyní mám také 10 lidí pojištěných u okresní nemocenské pokladny a zaplatím 100 Kč měsíčně, čili 1200 Kč ročně, a moji lidé musejí také polovičku, 1200 Kč, zaplatiti. To ovšem se musí také objeviti ve mzdě, poněvadž existenční minimum zemědělského dělníka je velmi úzce vymezeno, a to právě, pánové, vašimi snahami, kteří strkáte zemědělství stále dozadu, takže toto nemůže svým povinnostem vůči dělnictvu vyhověti, jak by si přálo. Nyní chystáte rozšíření úrazového pojištění i na zemědělské dělnictvo. A myslím, že v tomto oboru není takových stížností, a že to úrazové pojištění, které, opravují tvrzení jednoho pána ze strany socialistické, platíme dosud my podnikatelé, a žádní dělníci, které se vztahuje ovšem jenom na práci při strojích, kdy dělníci k úrazu přicházejí, které pánové, dosud úplně vyhovuje, nebylo stížností, poněvadž podnikatelé se chrání ještě proti následku úrazu svého dělnictva pojištěním proti povinnému ručení.
A což, pánové, až přijde 1. července v platnost zákon o sociálním pojištění? To jsou teprve nová ohromná břemena, která jste uložili zemědělství, a to je také důvod, abyste popřáli tomu zemědělství jeho existenční minimum.
Pánové, když již tolik citlivosti projevujete k pracujícímu dělníku, doufám, že ji budete míti také k našemu zemědělskému dělnictvu. Vy sice říkáte, že zemědělská cla prospívají jenom těm velikým. Pánové, promiňte mně to slovo, to je takovým protismyslem, jako kdybychom při ochraně průmyslových cel řekli, že prospívají jenom fabrikantům a nikoliv výrobcům menším a průmyslovému dělnictvu.
Pánové, dokažte tedy, že máte tolik smyslu pro potřeby a bolesti zemědělského dělnictva. Nikdo nebude popírati, že rentabilita zemědělské výroby je v zájmu zemědělského dělníka, zvláště když dělných sil na venkově se všeobecně nedostává, a podnikatelé, aby udrželi dělnictvo, jsou nuceni platiti mzdy konkurující se mzdami dělnictva průmyslového. Když ten zemědělský ... (Hluk.) Co jste uvedli ve své statistice o mzdách průmyslových dělníků, to my platíme dvakrát tolik v našich řepařských krajích. (Hluk.) Přijďte se přesvědčiti, já jsem nedaleko, u Poděbrad.
Zemědělští podnikatelé jsou nuceni platiti dělnictvu mzdy konkurující se mzdami průmyslového dělnictva a ovšem tím, kdyby zemědělství mohlo dostáti lépe svým povinnostem, ulehčilo by se i nezaměstnanému dělnictvu v městech, které by se vrátilo zase k zemědělství, a mělo by to vliv i na poměry průmyslového dělníka. Proti námitkám, že potraviny budou zdraženy o celý obnos cla, stavíme tu hospodářskou a pevnou skutečnost, že obnos cla se neobjeví nikdy plně v ceně výrobků a že jeho část nese zahraniční export a část teprve konsument.
Mluvíme zde o tom, že zemědělství není s to vybaviti se dosud ze stavu válečného. Zdá se, že někteří zvláště si udělali dogma, že: je zdravý tento výjimečný stav ne sice pro lidskou společnost, ale v boji o stranickou moc politickou. Proto slyšíme, že zase má býti přijat nějaký výjimečný zákon, který by obmezoval svobodnou soutěž o pronajatou půdu. Je to t. zv. pachtovní zákon. Víte kolik nepříjemností, škod mravních i hmotných, působil onen neblahý zákon o prodloužených pachtech zemědělského nájmu. Víte, jak se častokráte stalo, že majitel půdy byl zotročen, byl to rab bez práva, častokrát že musil žebrat u svého nájemce aby mu prodal sousto potravy, aby mohl býti živ. Tyto zákony, velectění pánové, učinily z občanů dvě třídy, a to jednu třídu, která má nárok ze zákona, a druhou třídu, která nárok nemá, zkrátka dva zcela odlišné druhy občanů. Je zajímavo, že tento zákon o prodloužení pachtů poškodil právě ty sociálně nejslabší, ony, kteří si chtějí založiti svoji existenci jako samostatní podnikatelé zemědělští. Ti si nemohli ten kousek pole najmout, protože žádný z nájmu nevycházel, a dostal-li úmrtím nebo propuštěním kousek pole do nájmu, tu zvýšenou konkurencí vypadl nájem tak drahý, že to bylo dotčenému pohromou.
Je, pánové, velmi podivno, že strana, která si do svého štítu v minulosti vepsala heslo demokracie, podává návrh zákona o vytvoření dvou sort občanů. K čemu potřebujeme pachtovní zákon? Máme, pánové, občanský zákon, který jsme zdědili po Rakousku, zákon z roku 1811, a je to také náhodou něco, snad to jediné dobré, co z Rakouska máme, a tento občanský zákon úplně dostačí, aby ochránil, po případě rozhodl případné spory mezi nájemci a pronajímateli půdy. A tu vidíme, kdyby tento zákon se měl státi skutkem, že by jedni občané užívali pozemky obecní jen za tu nejnižší cenu a ti druzí by měli to pochybné potěšení platiti zvýšené přirážky. Jednoho se obávám, pánové, totiž toho, že páni z republikánské strany, kteří nyní jsou rozladěni na podavatele návrhu pachtovního zákona, sobě podle zkušeností minulých let konečně klesnou do náručí a utvoří tento zákon, a to vzdor právu a spravedlnosti a vždy na účet rolnictva. Stejný úmysl, velevážení pánové, snad trochu neprozřetelně brzy projevili jste v časopise >Domovina domkářů a malorolníků<, kde jste napsali, že zcelování pozemků, tedy svrchovaně důležité národohospodářské podnikání, bude příležitostí, aby sedláci byli zatlačeni z jejich blízkých a dobrých pozemků na pozemky zadní, aby se pozemků blízkých dostalo drobným zemědělským podnikatelům v obci. Opětně, pánové, na účet těch velkých agrárníků. Je zajímavo, že se těch sedláků kde kdo odříká, a bude pomalu hanbou býti příslušníkem stavu, který v minulosti zachránil v nejhorších dobách bytí našeho národa. Konečně bude hanbou, býti příslušníkem stavu, kterého nám závidějí jiní národové, kteří tohoto vzdělaného a majetného středního zemědělského stavu nemají. Zapírají jej všichni a zapřel jej i vážený pan kolega Kroiher třikráte s tohoto místa právě tolikrát, jako Petr Krista. (Sen. Kroiher: Kdy pak jsem zapřel velké sedláky? Můj bratr má 58 strychů!) Učinil jste to třikráte s tohoto místa. Nechci vaši trpělivost napínati, ale je to opravdu škoda, že tak důležitý hospodářský podnět, jako je zcelování pozemků, má býti hned předem zprofanován politicky a hned předem vzbuzena k němu nedůvěra. Chceme zcelování pozemků, ale zcelování spravedlivé. Vidíte, pánové, vy jste si řekli: My při tom zcelování sedláky napálíme, ale my budeme jednati jinak. Známe obtíže, jaké vznikají každému malému majiteli hospodářství, nemá-li přiměřeného kousku půdy přímo u stavení, budeme žádati, aby do zcelovacího zákona bylo dáno ustanovení, že každému takovému domku přidělí se jistá část půdy podle zkušeností k tomu potřebná, aby si mohl založiti zahrádku zelinářskou nebo ovocnou, aby mu byla přikázána tak zvaná záhumenice. Také žádáme, aby podle zcelovacího zákona se rozhodovalo ne podle počtu majitelů, nýbrž podle většiny půdy. Dále budeme žádati, aby to nebylo zcelování nucené, úřady nařízené, nýbrž dobrovolné, že se na něm většina usnese. Ale musí býti nucené v tom, že se musí menšina podrobiti většině, poněvadž jinak by se to uskutečniti nedalo.
Za úplně zbytečné pokládáme také uzákoniti živelní pojištění proti krupobití a svěřovati to státu, který se projevil podle zkušeností našich jako nejtěžkopádnější a nejméně způsobilý podnikatel. To si můžeme předem vypočítati, jak takovéto hospodářství bude vypadati. Ty pojistné prémie shltne režie, a stane-li se někde škoda, musí ji stát nahraditi. To může stejně učiniti bez takového drahého a zbytečného aparátu a je to jeho povinností přispěti ku pomoci tam, když se přihodí nějaká mimořádná živelní pohroma.
Velevážení pánové! Včera ocitl se na našich stolcích návrh československé strany sociálně-demokratické na zrušení čeledního řádu a odstranění čeledních knížek. Nevím, zdali ty čelední knížky nějakým nařízením, které mně není známo, byly odstraněny. Vy snad se bojíte toho zákona, abychom se k němu nevrátili. Pánové, ten čelední řád si zrušte spánembohem, vždyť se jím již před válkou nikdo neřídil, poněvadž byl sdělán za takových předpokladů, kdy býval mezi zaměstnancem a zaměstnaným rodinný poměr. Tehdy čelední řád platil, hospodář měl právo domácí kázně a všeho toho jako otec měl povinnost podle toho zákona pečovat o svého zaměstnaného. Ten čelední řád se stal tím okamžikem zbytečným, jakmile se vám podařilo rozrušiti ten rodinný poměr mezi zaměstnavatelem a jeho čeledínem. Ten si jenom zrušte, pánové!
Ale jednoho se budeme dožadovati: Aby každý, kdo hledá práci u zemědělství, měl občanskou legitimaci, abychom věděli, když někoho přijímáme do služby, kdo je to, kde pracoval, zdali je to opravdu zemědělec, který se v práci vyzná. Pánové, tím nechceme žádné vysvědčení, ale tato fakta jsou nezbytně nutná, abychom věděli vše o tom člověku. (Sen. Dundr: To je jen vaše zákonná povinnost!) Ale, pánové, to je zajímavé, že nám to nechcete dovoliti, vy to zakazujete a u průmyslového dělníka to bez všech skrupulí přijímáte. Tam se musí každý vykázati, že je vyučeným zámečníkem, kovářem atd., a pro nás ovšem je snad jiný zákon, výjimečný.
Ale něco je, vážení pánové, podivno. Podívejte se, jak sociální demokracie chrání svobodu dělníkovu a jeho svobodné rozhodování, jeho sebeurčení, ale hned ku podivu vymýšlí tentýž den pachtovní zákon, který je určen k tomu, aby spoutal zemědělského podnikatele. My se postavíme tedy s celou rozhodností proti všem pokusům o prodloužení výjimečného stavu v zemědělství, proti dalším výjimečným zákonům, proti nedemokratickému, duchu spravedlnosti odporujícímu vytváření občanů dvou nebo více tříd.
Slavný sbore! Ke konci své řeči musím připomenouti, že náš parlament neodčinil dosud křivdy, kterou v revoluční horečce spáchalo nevolené Národní shromáždění. Míním zákon ze 17. července 1919, čís. 421 Sb. z. a nař., o zrušení práv starousedlých. Na místo, aby vlastnictví toto uvedeno bylo v rámec stabilisovaného stavu zákonného, prostě zabráno bez náhrady. Starousedlíci jsou jediní, kterým za české revoluce byl zabrán jejich majetek bez náhrady. Vidíte, že majitelům velkostatků, kteří se majetku národního zmocnili... (Sen. Šolc: Vždyť to nebylo jejich!) .... o tom bychom se musili dlouho hádati a dnes není k tomu čas, ale když si to budu přát, dokáže se vám, že je to soukromý majetek. Vidíte, že těm, kteří se zmocnili majetku národního, kteří jej sebrali, anebo kteří dostali majetek jako odměnu za katanské služby, prokazované na našem národu, majetky se pěkně zaplatí, jenom starousedlým se odebral bez náhrady. (Hlas: To nebyl soukromý majetek!) To bychom musili dáti rozhodnouti nějaké fakultě právnické. Prostý cit spravedlnosti velí napraviti tuto křivdu, zvláště když ani státu, ani obcím nevznikly by žádné finanční oběti, a podle vzoru vyvazení pozemkových břemen po roce 1848 a vydáním dlouhodobé půjčky umořované a úrokované z výnosu zabraného majetku starusedlých, podle místních poměrů, buď pro obce, neb pro starousedlé, učiněny byly řádně, legálně získaným majetkem.
Jménem strany národně - demokratické, za níž mám čest mluviti, prohlašuji: Zastupujíce všechny výrobní složky národa, vyhledáváme nejen politické, ale i hospodářské demokracie. Jako všichni naši příslušníci objektivně posuzovali při příslušných podnětech spravedlivé požadavky jiných stavů, jak při budování zákonů sociální péče, tak i nyní v jednání jsoucí předlohy státně-zaměstnanecké i daňové reformy, tak z téhož hlediska podporujeme návrh na zavedení pevných zemědělských cel. Uznáváme jejich potřebu nejen v zájmu zemědělských podnikatelů, ale i z potřeby celého našeho národního hospodářství.
Pro nás je otázka tato čistě hospodářskou. Odmítáme všechny kombinace politické, které se pojí k faktu většiny pro zemědělská cla v obou našich zákonodárných sborech. (Výkřik: Ale Němci jdou s vámi, to neoddisputujete!) My jsme Němce k nám netáhli, my jsme s nimi nemluvili.
Vycházejíce ze snahy sporné body řešiti dohodou, usilujeme o spravedlivé řešení i této otázky. Chtějíce získati příznivé podmínky pro veškerou naši výrobu, pokládáme pevná zemědělská cla za potřebu doby a budeme návrh podporovati.
Shrnuji tudíž své vývody a prohlašuji jménem klubu národně-demokratického, že budeme hlasovati pro návrh z předpokladů a v pevném přesvědčení, že předně musí dojíti k meritorní dohodě o obsahu článku 1. vládního nařízení, který musí býti změněn, poněvadž šestinásobek se v některých případech objevuje vysokým, v jiných však nízkým, a za druhé, že přijetí resolučního návrhu neznamená již zrušení článku 2. samo sebou, nýbrž, že je potřebí k tomu buď vydání vládního nařízení, nebo zákona, jehož obsah bude stanoven dohodou mezi oběma stranami a po náležitém věcném projednání.