Máme zde další skupinu drobných zemědělců, a to od 2 do 5 hektarů. Těch držitelů je 176.826 a dohromady vlastní 560.856 ha. V této skupině připadá průměrně na jednoho 3 ha půdy. Připočítáme-li tyto držitele od 2 do 5 ha k těm předchozím, dostaneme držitelů půdy 1,250.000 a dohromady 1,064.000 ha půdy, tedy připadá na jednoho držitele od 0 do 5 ha, 0,75 ha; a protože při provádění pozemkové reformy do konce roku 1925 přiděleno bylo do drobného přídělu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 274.143 ha, přichází nám průměrně 0,25 ha na jednoho držitele. Pánové, abyste si nemyslili, že každý dostal půdu. Při řízení přídělovém mohl ji dostati jen tam, kde byla půda. Přidělíme-li každému 0,25 ha půdy, máme tedy 1,25 mil. držitelů s průměrnou držbou po 3,5 strychách. Protože půdy v těchto historických zemích je před pozemkovou reformou 7,760.566 ha a zbývá tu na 265.759 ostatních držitelů 6.696.401 ha půdy, tedy na jednoho průměrně 26 ha. (Sen. Šabata: Kde jste tu statistiku sebral?) Prosím, to je z pozemkového úřadu, dostali jste ji všichni, měli jste si ji uschovati. (Sen. Šabata: Každý to povídá jinak!) Pane kolego, za to já nemohu, pan kolega Čipera ji má ode mne a může vám ji ukázat.

Vážení pánové, když vlastní 1,483.042 držitelů půdy v historických zemích dohromady 7,760.566 ha, tedy 1,25 mil. držitelů. má pouze 1,064.165 ha průměrně s přídělem od pozemkového úřadu po l ha. Prosím, řekněte mně tedy, jak ti lidé mohou míti zájem na clech, představte si, že taková venkovská chudá rodina sestává nejméně ze 7, 8 lidí. Je to muž se ženou, je to 4 nebo 5 dětí a když mají z mužovy nebo ženiny strany někoho ze starých rodičů, pak je tam 8, 9 po př. 10 osob. Já budu počítati jenom 6 členů rodiny, muže, ženu a 3 děti, nějakou tu babičku a toho dědečka. Prosím, vážení pánové, počítejme, jak může člověk, který má jenom l ha půdy uživiti tuto rodinu. Rozhodující plodinou, žitem a pšenicí mohu osíti jenom půl ha - l ha je 3,5 strychu - tedy necelé dva strychy. O té pšenici bych nerad mluvil, protože v obilnářské, bramborářské a pastvinářské oblasti by bylo lépe o pšenici nemluvit. Pšenice se může pěstovati tam, kde je dobrá půda, a kde před pšenicí mohu použíti jetel. Když to není možno, mám-li málo půdy, abych osil jetel, nemohu síti pšenici. Tedy, prosím, osejeme dva strychy, dva korce, tedy něco více, než půl ha žitem a pšenicí. Na jeden ha budeme míti sklizeň průměrně 16 q, a protože jsme osili jen 0,5 ha, máme samozřejmě jen 8 q, ale při tom máme šestičlennou rodinu. Na venkově - prosím, aby pánové na to vzali zřetel - potřebuje člověk více než jednou tolik mouky, řekl bych, třikráte tolik, než člověk ve městě, poněvadž člověk na venkově žije jen z té mouky. Počítám na jednu osobu včetně zadiny na tři metrické centy zrna, tedy na 6 členů rodiny připadá na živobytí 18 q. Potřebuji ale na jaře oseti zase 0,5 ha. Tedy když nemám ten osev, a při setí strojem potřebuji ho asi cent, musím ho přikoupiti. Poněvadž jsem sklidil jen 8 q a potřebuji 19 q, musím 11 q přikoupiti. Co mně pomohou při tom cla ? Tyto věci, pánové, lépe vysvitnou, když použiji jistého přirovnání, o němž vím, že s ním u domkářů narazím. Naši domkáři jsou takoví zemědělci, jako je vyučený krejčí, který za svobodna pracoval ve Vídni a uměl i dámskou krejčovinu, krejčím, když jeho krejčovina ztroskotala a on musil jíti do továrny, kde se nepracuje krejčovina, nýbrž to, nebo ono. Tento krejčí ušije šaty pro sebe, pro své děti, jestli má starého otce, také pro něho, a protože umí trochu dámskou krejčovinu a na venkově se na to tak nehledí, ušije šaty také ženě a děvčatům. Také jim všechno spraví a nedá tedy krejčímu nikdy ani štych. Táži se, když je tu takový krejčí a šikovný krejčí, co pak je pro něho lepší? Je lepší, když jsou drahé šaty v prodeji, nebo je pro něho lepší, když krejčí prodávají laciné šaty. Když jsou na trhu šaty laciné nebo laciné jako směnný předmět, koupí on za málo peněz látku, lacinou přípravu, nitě, knoflíky, podšívku a všechno, co potřebuje, koupí lacino. Když je to drahé, potřebuje na to mnoho peněz, je to pro něho nevýhodné. Když jsou ty věci laciné, potřebuje k tomu málo peněz, aby to opatřil. Proto, že jeho výrobek není předmětem směny, poněvadžje předmětem spotřeby, nezáleží mu jistě na tom, aby to bylo drahé, poněvadž on to neprodává, naopak spotřebuje to sám. Tento krejčí je více soběstačný v krejčovině, než domkář v zemědělství, poněvadž tomuto domkáři chybí to obilí, které on má předělati na mouku. Je viděti, že on soběstačný není. Mně zajisté nebudete vykládati, co je soběstačná zemědělská usedlost. Vždyť dělám s vámi pozemkovou reformu. To je >Nedíl< 15 ha a pozemkový úřad to říká a my to říkáme, že tento nedíl je určen k tomu, aby byl obdělán členy vlastní rodiny. To je u mne samostatná usedlost. Vážení pánové, jak tento domkář, který má 3,5 strychů nebo 6 strychů atd. je zemědělcem, to je zřejmě viděti na tom, jak také mistr kovář, který má 6, 7 nebo 9 strychů pozemků, obdělává si je při své ostatní práci. Když okresní cestář, který má 15-16 strychů, a na plzeňském okresu má i 20 strychů, může si je obdělávati při cestařině, a když třeba mistr obuvnický mého krejčovský a jiní na venkově jsou majiteli pozemků a provádějí řemeslo - nebo i mlynář - jak můžete říkati, že kdo má 6 strychů pozemků, že je zemědělec? (Hlas: Čím je, když nemá řemeslo?) Na to přijdu, čím je. (Hlas: Ani švec, ani kovář!) Je nebohým člověkem, kterého umučíte docela, když budou cla. (Hlas: Co je?) Řeknu domkář. (Hlas: To není zemědělec!) Vy říkáte, že je zemědělec, ale když chodí do práce, není zemědělec.

Zeptáte se: Prosím vás, Petříku, když ten člověk nemá více než 6 strychů, jak to zařídí vaše strana, aby byl živ? Při nejmenším tak, jako strana agrární. Jestli strana agrární chce to zaříditi, aby byl na 6 strychů živ (Hlas: Musí si přivydělati!), pak je dělníkem a spoludržitelem pozemků, ale není agrárníkem. O to se jedná, abyste ho nepasovali na agrárníka. (Hlas: Je to zemědělec, poněvadž obdělává půdu!) Jako je krejčím ten, co chodí do továrny jako dělník. (Hlas: Přivydělává si!) Na tuto otázku odpovídám: > Jak to uděláme, aby když dělník pracuje jentři dny v týdnu - ne šest - aby se uživil ?< Nevím, tak chytrý nejsem. Kdybych mohl přinutiti zaměstnavatele a říci: >Když si to tak zařizuješ, že ti obchodnejde, tedy když toho člověka zaměstnáváš jentři dny, zaplať mu za šest.< Kdybych tohle mohl říci, bylo by to rozřešeno. Kdybych mohl říci: >Domkáři máš šest strychů, je těžko se uživiti, ale udělámeto tímhle nebo jiným způsobem, abys byl živ.< Ale i když mu slevím všechny daně a udělám cokoli, nemůže se uživiti na 6 strychách, když nepůjde do žádného výdělku on, ani jeho děti. Aby se mohl uživiti někdo, k tomu je třeba houževnaté práce nejméně 8 hodin denně. Může se mluvit o 8 hodinové práci u někoho, kdo má jen 6 korců polí? Jistě ne. Snad se na nich uživí zelinář. Ale někdo, kdo je odkázán k tomu, že má málo výrobních prostředků, že se na nich uživiti nemůže, že jich je málo, ten musí pak jíti do práce. Je otázka, jestli zavedením cel tu práci opatříte, zdali jdeme ke konsolidaci zavedením cel. Ty politické činy, o kterých jsem mluvil, a snad jste mi to zazlívali, sotva dávají republice takovou základnu, aby mohla každého uživiti. Mám za to, že jsme doposud štěstí měli, díky státnickému umění našich státníků. Podívejte se zpět do dob Rakouska. Co šlo našich lidí do Vídně. Na př. nás vyučených řemeslníků! Celé jižní Čechy, tak zv. >bohmische Schwalben<. Celá Morava šla do Vídně, z pohraničních okresů chodili do Německa a ostatní do Ameriky. Měli jsme to velké území celní a hospodářské před válkou a přece tolik lidí se z Čech musilo stěhovati. Teď se nemohli stěhovati nikam a my jsme je uživili. Není to umění? A ptám se, zda někdo, kdo má zdravých 5 smyslů, může říci, že bylo to špatné hospodářství? Pozorujeme ale, že se nám nejedná o to, abychom republiku měli i na dále dobře vedenou, nýbrž o to, aby byla vedena špatně.

Když pan kolega Hrejsa s takovým pathosem našim lidem říkal: >Proč svým lidem neříkáte, aby pracovali za laciné mzdy, abyse měli dobře, proč to říkáte našim domkářům?< Odpovídám: >Proč neříkátenašim domkářům, že jim cla uškodí, že je vyženou ze zaměstnání, ve kterémjsou ti tatíci, protože cla budou zavedena?< Drahota a nepatrná možnost zaměstnání přijde na těch několik lidí, kteří se drží v podnicích a půjdou ven. Řekne se jim: >Vy jste to byli, kteří agrárníky volili. Teďmáte cla a jděte domů<. Nějakému hochovi, třebas s obchodní školou, který je někde zaměstnán, bude se vyčítati, že je vinen, že nastaly tyto poměry drahotní, které nemůže nikdo snésti, a bude musiti jíti domů. To bude požehnání našeho venkovského člověka.

Takoví 10ti až 11ti strychoví domkáři potřebují někdy pomoci v určitých dobách. Na př. v době sázení brambor, při dobývání brambor, při žních a při mlácení. (Hlas: Pane kolego, povídal jste právě, že na 15 ha nesmí nikoho zaměstnávat!) Víte dobře, že to na venkově jinak nejde, že výpomoci je někdy třeba. Snad si tu výpomoc někdy prohandlují, ale bez ní to nejde. Mívají pronajatého povozníka. Když bude potřebí povozu, neřekne rolník: > Já jsem se vytrhl zavedením cel,nechci, abyste mi platili více než loni.< Bude musit připlatiti na ten povoz. Malý člověk drží více dobytka, než mu na výměru patří. Na 1 ha 1,5 kusu, kdežto velkostatkáři 2 kusy na 3 ha. (Výkřiky slovenských senátorů.) Já tomu nerozumím, nemusím přece na všechno odpovídat. Proto, že máme málo pozemků, nemůžeme ani osíti někdy jetely, jsme odkázáni na kupování krmiv více, než na pěstování. Musí se kupovat otruby, protože z vlastního mletí nestačí. To je jediné jadrné krmivo našich domkářů. Při ceně žita 130 Kč za l q, stojí otruby 110 Kč. Když žito zdražíme o 50 Kč na l q, nezdražíme otruby jen o 50 Kč, nýbrž nejméně o 70 Kč, budou státi na místo 110 Kč 180 Kč. (Hlas: Vy to zdražujete, tak vás dáme zavřít pro lichvu!) Říkám, že to zdražíme, já neuteču, já tu s vámi budu, až o tom budeme hlasovati, jsem proti zdražení, ale řeknu-li, že to zdražíme, myslím tím, že se to zdraží usnesením. Jak je dokázáno, malému zemědělci chybí velice mnoho na potřebnou výživu z jeho sklizně a proto pro něho nemůže clo znamenati nic, leda ubíječe, protože, co koupí na živobytí, musí koupiti draho následkem nového zdražení všech výrobků. Následkem toho se průmysl nerozmůže, naopak nastane pokles průmyslový. Bude podle mého názoru všeobecné bědování - nerad mluvím na prázdno - a tato věc se nám bude obrážeti v zneklidnění venkova a venkov uvidí, až tato věc přijde, že usnesení a zvláště to přísné vymáhání nebylo správné.

Zemědělství mohlo by vděčně kvitovati naši demokratickou základnu v naší republice. Nikdo prosím nereptá proti tomu, že se pěstuje na takových lánech cukrová řepa . . . (Sen. Kroiher: Do toho nikomu nic není!) Můžeme kritisovati všechno, jako vy kritisujete naši 8mi hodinovou dobu pracovní. Nekritisujeme tedy řepaření, jsme pro to, aby se chmel pěstoval na jakýchkoli rozlohách, a stejně jsme pro to, aby se pěstoval ječmen sladovnický na jakékoli výměře, aby se pěstovaly brambory k výrobě lihu na jakékoli výměře, zelenina na Moravě na jakékoliv rozloze, ať ovocnictví se rozmáhá jek chce, ať se pěstuje zelí na jakkoli velkých plochách, aneb dokonce okurky a tabák, souhlasíme, aby se to vše pěstovalo, protože je to výnosnější, nežli pěstování žita a pšenice. Když vše podporujeme i státními prostředky i poučováním lidu, proč nechcete dovoliti dovoz toho, co nutně potřebujeme? Prodávejte své výrobky za jaké ceny chcete, ale dovolte, abychom se mohli najísti, když zde nepěstujete pšenici. (Sen. Štolba: Dovolte nám kupovat za polovičku stroje, které potřebujeme pro své hospodaření a my budeme první, kdo řekneme: Bezcelnost!) Já se upřímně přiznám, že jsem nemluvil o tom, že vy jako rolník nepotřebujete ta cla, já jsem říkal, abyste nelakovali, že naši domkáři jich potřebují. (Sen. Štolba: My jich nepotřebujeme!) Ovšem, když budete intensivněji vyráběti, nahradíte si nějaký ten metrický cent z větší sklizně a bude to.

Bylo by radno hleděti a pokusiti se zvýšiti výrobu, abychom byli soběstační. Chci jen udělati pohled nazpět: kdyby byl za Rakouska někdo řekl, ať jsme byli zemědělci nebo ne, že se zde v historických zemích neuživíme, byli bychom se s ním poprali. Teď vidíme, že je to opravdu tak, že se neuživíme. Není to žádnou hanbou, nestydíme se za to, ale když se neuživíme, nechte sem dovézti to, co potřebujeme. Jaká to bude svoboda ve svobodné republice, když se člověk nenají? Jaká to bude vymoženost, když si bude musiti dělník utáhnouti řemen.

Vždyť víte, že k vůli haléři na pivě jsme někdy dělali protiakce, a když se nám něco zdražilo, že se kladly požadavky a zvýšily se mzdy. Teď je můžete pořád klást, zdá se, že mzdy nezvýšíme. Všechno se zdraží - nejenom, co se má cly zdražit - obilí, nýbrž také ostatní výroba, šaty atd., nejen jídlo, nýbrž také ostatní všecky potřeby, i kulturní. Zdá se, že jdem znovu do té bídy z doby války. Byla by to vůbec myslitelná věc v republice? Zdá se, že vidíte, že nemůžeme přistoupiti na ta cla. Ochranu drobných lidí, které nazýváme zemědělci, nebo jim říkáme u nás domkáři a malorolníci, představoval bych si jinak. Přesvědčil jsem se, že páni ze strany republikánské tu snahu neprojevili tak, jako jsem ji já projevoval, když jsme pracovali o prodloužení zákona na ochranu drobných pachtýřů. Minule jsme měli zákon, který nutil majitele, který neměl méně než 15 ha půdy, aby ponechal v nájmu pozemky tomu, kdo je měl najaty a neměl více než 8 ha pozemků vlastních a najatých, za pachtovné zákonem stanovené. Tento zákon jsme před dvěma roky nedostali pod střechu pro váš odpor. Dřívější Vaši kolegové se velmi starali, aby ten zákon neprošel. Dostali jsme ho na 20 ha, ale když šel z poslanecké sněmovny, bylo v něm již 25 ha, a to jen na l rok. 25hektarový musel býti chráněn. Takový člověk, který měl 25krát 3¹/₃ strychu, skoro 100 strychů, musil býti chráněn a kdo měl najatý pozemek, musil ho odevzdat.

Když jsme jednali o prodloužení vnuceného pachtu, § 63, neprosadili jsme také, aby ten odstavec druhý, kde stojí, že na pozemky, které byly podle §u 11 a 20, majiteli ze záboru propuštěny, zákon se nevztahuje, byl škrtnut a tyto byly ponechány v prodlouženém pachtu, ten paragraf tam zůstal, tak že se ten pacht neobnovuje. Velkostatkáře se 150 ha půdy i více půdy zemědělské, protože už majetek měli propuštěný, nemohli jsme přinutiti, aby nechal domkáři v pachtu 2,5 strychu pozemků. Ten zbytkový velkostatkář by byl zničen, proto jsme musili tento zákon takto uspořádat. A mluvíme o snaze pomoci drobným zemědělcům. Nemluvme o tom, a bude pokoj.

Nebo pozemková reforma! Podívejte se, pánové, kdo se brání té ohromné křivdě, která se děje, že se od loňska provádí malý program. Při malém programu platíme půdu průměrně na l ha o 1000 Kč dráže, protože majitel vystavuje trhové smlouvy, musíme platit celou dávku převodní, když je řízení do 10.000, musíme už platit 4% dávky převodní, celou dávku z přírůstku na hodnotě, ta se uvaluje na nabyvatele, 10% dávky pozemkovému úřadu, za měření - průměrně za l ha 240 Kč. Musíme platit notářské a trhové smlouvy, takže toho malého člověka přímo svlékáme. Proč ten ohromný aparát tu je, když se neprovádí pozemková reforma tím způsobem?

Kdo se tomu brání ? Slyšíte někoho, že tomu nechce? Musí to býti vždycky Petřík, který vymáhá, aby pozemkový úřad ty věci neprováděl. O spravedlivém přidělování půdy mluviti nebudu. Měl bych sice mnoho chuti mluviti o tom, jak se forsíruje velký nabyvatel a jak malý, mohl bych uvésti pádné důkazy, ale aby se neřeklo, že jsem zašel do útoků, zanechám toho. Náš domkář potřebuje, aby se zreformovaly zemědělské rady, aby tam měl zastoupení i zaměstnanec na půdě zemědělské. Náš malý člověk potřebuje subvence na stroje, když mu padne dobytče, když vyhoří, když je krupobití nebo podobně. S těmi krupobitními podporami - řekl bych - že se to nevyplácí, poněvadž se kupuje seťové semeno a dostane to jiný, to družstvo, které to dováží. Obyčejně přijdou pozdě, na semletí je to drahé a na osetí třeba nebylo času. Dopadne to obyčejně tak, že bychom podpory mohli skoro postrádati. Je potřebí dáti člověku levnou půdu, levný pacht, způsobiti, aby obecní pozemky pronajímaly se pouze nejpotřebnějším. (Hlas: To musí býti podle zákona veřejnou dražbou!) Musí to býti veřejné dražby, když to není bývalý obecní statek. Ti, kteří nežijí na vsi, měli by viděti, jaké procesí za těmi chudáky jde, jak na mě přihazují; aby do obecních pokladen dostali hodně peněz. Přihazují po 10, 50 korunách a pak to vyženou . . . (Sen. Vraný: Ti se sami mezi sebou poperou!) . . . ovšem, není třeba, aby bylo podněcováno, ale jsou také někde příčiny toho. Takové pozemky přijdou na 350 až 400 Kč nájemného z korce za rok. Ten pozemek aby se kupoval za tu cenu a ne najímal.

Dejte jim tedy obecní pozemky bez konkurence s majetnými a tím jim umožníte živobytí. Snižte jim daň pozemkovou. Úpravu daně pozemkové představujeme si takto. Násobitel 22,7% čistého katastrálního výnosu nechť je snížen. Jaké to snížení bude, je věcí porad. (Sen. Vraný: Navrhli dávku 8000 Kč!) Nemohu to potvrditi, poněvadž nechci býti lhářem. Hovořím jen o tom, co vím, že je pravda. Na to, co řeknete, mnoho nedám a řeknu vám třeba i proč. (Sen. Vraný: Ale >Nová Doba< to měla!) Ale neměla, redakce se třeba zmýlila a druhý den to bylo odvoláno.

Jak si představujeme snížení daně pozemkové? Při daňové reformě budeme požadovati, aby daň pozemková byla odstupňována, aby zavedeno bylo několik typů daně pozemkové, třeba 4 nebo 5 stupnic, nejnižší musí platiti pro ty nejmenší držitele, ale ne podle výměry, podle hektarů, 2 nebo 10, nýbrž podle čistého katastrálního výnosu.

Někde 2 ha je více než 10 ha v horách. 10 ha není u mne žádná míra. Do určitého čistého katastrálního výnosu dát nejnižší taxu. Tím dáme výhody a znatelně dokážeme malým, že jsme jim přispěli tím, že jsme jim nechali platiti nejmenší daně. Nejmenší venkovský živnostník platí také nejmenší živnostenskou daň. Bude spravedlivá, když nejmenší zemědělec bude platiti nejmenší taxy daně pozemkové. Pak uděláme další stupnice pro takové, kteří mají čistý katastrální výnos tolik a tolik korun, pak třetí stupnici po tolika a tolika korun a čvrtou pro zbytkáře 77 atd. ha, a tu pátou uděláme pro ty, co mají 150 a i více ha. (Hlas: Co vaše družstva?) Naše družstva pojmeme do zbytkářů, pokud mají přes 77 ha. (Sen. Sechtr: Dovolíš, abychom to dělali s vámi?) Jako vy děláte cla! Vy nechcete domkářům povolit nejnižší daň pozemkovou, ale my chceme. (Hlas: My chceme, aby neplatili nic!) My to budeme dělat s vámi.

Bude potřebí, aby byla upravena křiklavost, pokud se týče domovní daně třídní. Mám zjištěny případy, že v domku na venkově jsou 2 místnosti, jedna větší a jediná menší a že se platí domovní daň třídní i ze 4 až 5 místností. Zakatastrovány jsou 4 až 5 místností, ale ve skutečnosti má jenom 2. (Sen. Sechtr: Proč se neodvolal?) To bylo při katastrování. Kdo ví, co bylo, když se to stavělo. On třeba některého kurníčku použil za chlívek. Jednoduše jsou případy takové, že mají jen 2 místnosti ve skutečnosti a ze 4 až 5 zakastrovaných platí daň. To musí býti při daňové reformě změněno, protože jinak se to měniti nedá; nějakou žádostí bez podstatných stavebních změn se toto katastrování změniti nedá. Nezávidím tomu rolníku, že má jen 2 místnosti, jednu velkou a jednu malou, že má celou spoustu hospodářských budov a že platí též ze 2 místností. My nechceme nějaké rozdělování velkých a malých sednic, ale chceme, aby to bylo srovnáno a aby se uznávalo, že je potřebí i v této věci učiniti nějakou spravedlnost na venkově. (Tak jest!)

Pozemky bude potřebí znovu bonitovat. To je věcí předlohy pokud jde o daně. Bude spravedlivé bonitovati tak, aby velkostatkářské pozemky neměly špatnou bonitu a byly dobré a pozemky malých lidí, aby měly dobrou bonitu a byly ve skutečnosti špatné.

Bude potřebí také starati se o to, aby dávka z přírůstku na hodnotě, která je jednou z nejnespravedlivějších dávek, byla zrušena. Máme šesteronásobně lacinější koruny, pozemky, po případě nejsou 6krát dražší než před válkou, ale my musíme platiti 25% dávku z každého prodeje. I tato věc bude musit býti upravena, neboť není možno, aby se toto zdražování umělé 25% dávkami udrželo.

Malý člověk potřebuje vedle vyjmenovaných věcí, aby měl výdělek on a jeho rodina, po případě synové nebo dcery, které musí býti doma. Zástupci strany agrární prohlásili, že cel potřebuje vláda pro obchodní smlouvy. Za naši stranu prohlašuji, že když vláda něco potřebovala, že tu byla koalice a my jsme byli do poslední chvíle ve vládě a vláda nám to mohla přednésti. Přednáší-li to zde strana republikánská, upíráme ji k tomu kompetenci. Bereme to k vědomí, že to říkáte vy, ale vláda neřekla o této věci nic, ať se vláda vysloví, měla se po případě vysloviti dávno.

V rozpočtovém výboru pan dr. Procházka posuzoval věc se stanoviska rozpočtového a prohlásil tam, že stát bude při tom míti také tu výhodu, že proti dosavadnímu výnosu cel, tedy z těch věcí, které budou podléhati clu, zvýší se výnos státu o 800 milionů.

Ale pan doktor zapomněl při tom počítati, že když stát dostane o 800 milionů více, že bude musiti vydati více na výživu armády, protože se zdraží živobytí a krmivo pro koňstvo atd. Když jsou větší manévry a pohyby, ženou se stáda dobytka za armádou, ta musejí býti živena. Tedy těch 800 milionů nezůstane státu v kapse, nýbrž stát je vydá za zdražené jídlo a za to, co bude platiti následkem zvýšení cen, za to co potřebuje a podniká. Pan dr Procházka, když si to dá vysvětliti, jak to líčím, pochopí, že stát z oněch 800 milionů nedostane nic. (Hlas: To by musil dostati o polovinu více lacinější obilí než loni!) To nevím. V rozpočtovém výboru řekl pan dr Procházka se stránky rozpočtové, že on to tak béře, taxíroval to a řekl, že stát na tom vydělá 800 milionů: co vydělá zemědělství, to nevypočítával.

Teď bychom měli ještě k prohlášení, že my také máme velkostatky, a páni, kteří dělali pozemkovou reformu, vědí, kolik těch dělnických družstev máme. Do těch jednotlivých družstev, poměrně velikých, některé i 200 ha, jistě vložila strana svůj kapitál, určité své jmění. Jistě nikdo o nás nebude mysliti se strany agrární, že jsme úmyslně proti clům, abychom se vám pomstili. Prohlašujeme, že klouzavá cla zatím musejí stačiti. Před půl rokem se zavedla a na chvíli se s nimi musí vystačiti. Bude-li potřebí, jistě se budou naši zástupci, družstevníci přimlouvati za to, abychom cla upravili, poněvadž by statky udržeti nemohli. (Sen. Sáblík: Jaký je v tom rozdíl, když to bude o půl roku později?) Naše družstva se s tím prozatím spokojí.

Já jsem řekl, nevím jestli jste byli přítomni, když jsem o tom mluvil, že je to věc bursovní ta vaše plodinová cena. A my nevíme, jestli tato cena, dnes poměrně nízká, za čtvrt roku nebude vysoká. To my nevíme a vy také ne.

Návrh sám je pro nás nepřijatelný. Pánové, když by toho byl stát nutně potřeboval, když by stát nám byl zaručil, že ten šestinásobek neobjeví se při sjednávání obchodních smluv, nebo jinak, snad bychom byli mohli klouzavá cla v jejich mírnosti nahraditi pevnými. Ale to jsou věci státu a vlády, aby to prohlásila. Do té doby o té věci nemůžeme mluviti.

Pro resoluci, která je připojena ohledně stíhání zdražování, prohlašujeme, že hlasovati nebudeme, aby páni se strany živnostenské věděli, že se jim nechceme voziti po kobylce, že jsou šikanováni, že se hledá, jestli dobře váží a jestli každý halíř mají uveřejněný venku. Aby viděli, že jsme tentokráte loyální a že nechceme hlasovati ani pro to, co si sami navrhují, protože tu výpomoc nepovažujeme za vydatnou, a nebude to nic platné, bude to všecko jen na papíře.

Pokud jde o pány z německé strany občanské, bereme na vědomí, že důvěřují naši vládě tolik, že je jim milejší hlasovati pro vládní nařízení než pro zákon. Až dojde podruhé ke schvalování nějakého vládního nařízení, budeme stejně požadovati, aby tuto důvěru k vládě zase znovu osvědčili, aby pro nařízení zase hlasovali a nechtěli žádný zákon od nás. (Výkřiky.) Docela dobře říká pan kolega, myslím, že snad páni z německé strany nám rozumí. Říkám to pánům na německé straně. Tentokrát jsem se nedíval na vás, ale na ně. Našla se výborná, znamenitá většina a nemáme příčiny, proč bychom se k vůli tomu hněvali. Byli jsme pro zmírnění protiv. Když strana národně demokratická a jiné strany souhlasily s tím, že se dá vyjednávati se stranou druhé národnosti, vidíme v tom jen dobrý příznak pro naší republiku. Věříme, když jste si odhlasovali svoje potřeby, že odhlasujete v budoucnosti potřeby státu. Budete se starati, abyste nyní získali Němce také pro rozpočet státní. (Výkřiky.) Vždyť je dobře, jen se zapřáhněte, já jsem chtěl volati na vás živnostenský inspektorát ... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Petřík (pokračuje): Protože ženete tak násilně schůze, aby zakročil proti nám, že prý se to jeho netýká, tak chtěl jsem žádati nějaký ochranný spolek, aby zakročil. To nejde, musí se pracovati o překot, poněvadž se jedná o cla, a musíme dělati ne 8 hodin, jako slušní lidé, nýbrž 17-18 hodin, aby se cla stala brzy skutkem. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Tím jsem svůj referát ukončil a prohlašuji znovu, že nehlasujeme ani pro návrh, ani pro resoluci, která se týká potírání drahoty. Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda Donát: Slovo má dále pan sen. Olejník.

Sem. Olejník: Vážený senáte! Pilný návrh, podaný klubem naší strany a odůvodněný kolegou Donátem, byl zde řadou mluvčích odůvodněn tak pádně, že netřeba jistě připojovati nějakých nových důvodů. Jestliže však přihlásil jsem se v této debatě k slovu, učinil jsem tak proto, abych reagoval na některé výtky, které zde byly proneseny, zejména na ty výtky, jakoby se jednalo při hlasování a uzákonění tohoto návrhu o nějaké jiné vrstvy privilegované, anebo snad o nějakou úzkou skupinu velkostatkářů. Pánové zde vytýkali, že domkáři a malorolníci nemají naprosto žádného zájmu na uzákonění celní ochrany, a že toto všecko, co se děje, děje se jen pouze pro ty největší zemědělce, nebo jak oni říkají, pro velkostatkáře.