Aby i tyto následky byly odčiněny a aby odsouzený, který dává záruku toho, že se skutečně polepšil, mohl nabýti dřívějšího čestného společenského postavení, k tomu slouží zahlazení odsouzení. Účinek této instituce je, že odsouzený, aniž by ovšem rozsudek a skutečnost, že se odsouzení stalo, byly zrušeny, nabývá dřívější soudní zachovalosti, což se formálně vyjadřuje tím, že se v rejstříku trestů a ve všech záznamech, které se vedou o odsouzeném, zahlazení odsouzení poznamená a že se do výpisu z rejstříku trestů a do jiných záznamů o odsouzeném vedených zahlazené odsouzení nepojímá.

V historických zemích máme určitou instituci, která je takřka obdobná k tomuto vládnímu návrhu o odčinění odsouzení. Je to jednak zákon ještě z bývalého Rakouska čís. 108 z roku 1918, jednak zákon Československé republiky čís. 208 z r. 1919. Ale v zemích bývalé koruny uherské, které tvoří součástku nynější republiky, totiž na Slovensku a Podkarpatské Rusi není této instituce. Tudíž je třeba, aby i v tomto směru provedena byla unifikace právní, a této unifikaci právní jaksi slouží vládní návrh zákona.

Ústavně-právní výbor ve dvou schůzích jednal o vládním návrhu, přijal jej v celém jeho znění s nepatrnými změnami. Tyto změny týkají se předem §u 1, kdy stanoveny jsou totiž podmínky. Změna je provedena v tom směru, že odstavec 2. je vsunut vhodným způsobem v odstavec 1., a to z toho důvodu, že ve vládní osnově stálo, že >zahlazení odsouzení je vyloučeno, zní-li rozsudek na přísnější trest nežli na trest na svobodě jednoho roku<, a hned v dalším odstavci stojí, že >může býti povoleno zahlazení odsouzení tehdy, zní-li rozsudek na přísnější trest nežli na jeden rok.<

Tudíž je zde jakási kontradikce v samotném znění zákona, a aby tedy tato kontradikce byla odčiněna, byl odstavec 2. vsunut vhodným způsobem do odstavce 1. Jinak odstavec 1. zůstává beze změny. Tu pak dlužno připomenouti ještě, že vládní návrh a také návrh ústavně-právního výboru užívá výrazu >povolí< a >může povoliti<. Tato mluva je volena úmyslně z toho důvodu, že tam, kde zákon mluví >povolí<, znamená tolik, že soud je povinen povoliti, jsou-li tu zákonné podmínky, tam však, kde mluva zákonná užívá výrazu >může povoliti<, že je povolení dáno do rukou volného uvážení soudcovského.

Změna pouze nepatrná byla učiněna v §u 2, a to v odstavci 4., kdy místo výrazu >doba v odstavci 1. uvedená< se užilo >doba zkušebná<. Naproti tomu změna obsahová i stylistická byla provedena v §u 3, a to k vůli jasnosti věci.

Zahlazení odsouzení lze povoliti i když je tu více případů. A tu je stanovena zásada, že všechna odsouzení je zahladiti současně. Ale z této zásady jsou připuštěny dvě výjimky, jednak, že lze povoliti zahlazení, když nejsou dány podmínky ohledně všech trestů, a jednak, že lze povoliti zahlazení i tehdy, když některý čin zůstává nezahlazen. Aby to bylo jasně i v zákoně formulováno; rozdělil ústavně-právní výbor § 3 na tři odstavce, z nichž prvý ustanovuje zásadu, druhý a třetí obsahuje výjimky; a to druhý odstavec obsahuje výjimky v tom případě, když poslední odsouzení se stalo jen pro přestupek, anebo pro přečin nepatrného významu, nespočívající na nízké nebo nečestné pohnutce, že může soud povoliti zahlazení předcházejících odsouzení i bez tohoto nepatrného odsouzení, a na druhé straně výjimku, kterou ustanovuje odstavec 3., totiž když se jedná nejvýše o tři odsouzení pro přestupky, nebo pro přečiny nepatrného významu, nespočívající na nízké a nečestné pohnutce, že soud může povoliti zahlazení odsouzení, i když tu není zkušebná doba ohledně všech tří, nýbrž jen ohledně posledního, t. j., když od posledního přestupku nebo přečinu uplynula doba zkušebná.

§ 4, 5, 6 zůstává beze změny. V § 7 jenom nepatrná změna stylistická, a to, aby bylo jasno, že jaksi výsadu povolení zahlazení odsouzení má soud občanský, a to i v tom případě, když se jedná zároveň o zahlazení odsouzení vysloveného soudem vojenským. Jen v tom případě, když se jedná jen o zahlazení odsouzení vysloveného soudem vojenským, je příslušný soud vojenský.

§ 8. V tomto paragrafu bylo třeba provésti stylistickou a z části také, ovšem nepatrnou, obsahovou úpravu, aby bylo zjednáno náležité jasno o věci. Zahlazení odsouzení povoluje soud jen k návrhu. Návrh tento podávají buď sám odsouzený a osoby v odst. 2. vytčené, anebo z povinnosti úřední státní zástupce - vojenský prokurátor - tento však jen tehdy, když skutečnosti odůvodňující zahlazení lze bez dalšího šetření zjistiti. Podávají-li návrh - žádost - odsouzený nebo osoby v odst. 2. vytčené, postoupí soud věc státnímu zástupci - vojenskému prokurátorovi - aby potřebná šetření provedl. Mluva v druhé větě odst. 4. obsažená byla ústavně-právním výborem volena proto, aby nemohlo býti pochybnosti o tom, že nejen soud, nýbrž i státní zástupce - vojenský prokurátor a všichni orgánové, kterých státní zástupce - vojenský prokurátor - užije, jsou povinni provésti šetření s veškerou šetrností pro odsouzeného. Neboť kdyby šetření nebylo veškerými orgány prováděno se vší možnou šetrností pro odsouzeného, mohl by býti šetřením docílen účinek pro odsouzeného právě opačný, než osnova zamýšlí; paměť odsouzení třeba již naprosto vyprchalá mohla by býti oživena, odsouzení, o kterém třeba již nikdo neví, mohlo by býti uvedeno na veřejnou známost, ba mohlo by vzniknouti domnění, že se snad proti odsouzenému koná šetření pro podezření z nějakého - nového - trestného činu. Z toho důvodu uznal ústavně-právní výbor, aby § 8 vládního návrhu byl nezměněn.

§ 9, 10, 11 a 12 vyšel beze změny, jen v §u 11 byla provedena nepatrná stylistická změna.

Ústavně-právní výbor projednal ve dvou schůzích tento vládní návrh a navrhuje slavnému senátu, aby senát tento vládní návrh, jak jej ústavně-právní výbor upravil, přijal.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen, pan zpravodaj si doslovu nepřeje, prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu, úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena ve zprávě výborové, čís. 107, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule se přijímá podle znění zprávy výborové, vyznačené v tisku čís. 107, ve čtení prvém.

Nyní je na denním pořadu:

Zpravodajem je pan sen. dr Baxa Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Baxa: Slavný senáte! Zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Moravské Ostravě za souhlas k trestnímu stíhání sen. Koutného pro přečiny §§ 279 a 283 trestního zákona a pro přestupek §u 312 trestního zákona.

Podle zprávy krajského soudu v Moravské Ostravě chtěla strana komunistická dne 4. dubna 1925 přes úřední zákaz, uspořádati na Náměstí Republiky tábor lidu. Účastníci se zde k tomu účelu také sešli, a výzvy četnického kapitána Hery k rozchodu několikráte opakované nebylo uposlechnuto. Naopak Koutný vybízel dav kolem shromážděný ke spolupomoci a k odporu slovy:

>Neposlouchejte ho, pryč s ním, soudruzi, pojďte za mnou<, a na četníky zakročující křičel slovy: >Vy psi, vy bando, s hovadem se lépe zachází než s námi<, a na nějakou ženu křičel slovy: >Křičte, když vás bijí, to je pakážské jednání od četnictva<.

Doložiti dlužno, že podle zprávy zemského četnického velitelství pro Moravu, oddělení Moravská Ostrava, ze 6. dubna 1925 bylo davem házeno na četnictvo, a že hozenými kameny byli 4 četníci lehce zraněni; pachatele nepodařilo se zjistiti. Dále sluší doložiti, že bylo nápadné, že tam bylo v prvých řadách mnoho těhotných žen, které samy křičely, že jsou těhotny. Při útěku jedné takové ženě vypadla ze sukní peřinka a svědci tedy potvrzují, že vlastně to těhotenství bylo fingováno a ženy svoje životy vycpaly, aby se zdálo, že jsou těhotné. (Sen. Hampl: To není pravda!)

Krajský soud v Moravské Ostravě žádal dne 27. června 1925 předsednictvo poslanecké sněmovny Národního shromáždění za souhlas k trestnímu stíhání posl. Koutného, o věci však nebylo rozhodnuto.

Přípisem předsednictva této sněmovny z 19. října 1925 bylo však krajskému soudu oznámeno, že Národní shromáždění bylo rozpuštěno, a že poslanecká sněmovna o této žádosti nerozhodla.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát k žádosti krajského soudu v Moravské Ostravě z 28. prosince 1925, č. jedn. Tk X 2187/25/15, dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Koutného pro přečiny §§ 279 a 283 trestního zákona a pro přestupek §u 312 trestního zákona, a to z těchto důvodů:

Není zajisté nic závadného v tom, když člen Národního shromáždění intervenuje při shromáždění lidu a jedná v té věci za shromážděné účastníky s úřady. Ba lze přisvědčiti názoru, že je to dokonce jeho právo. Ale intervence ta se musí pohybovati v mezích zákona a díti ve formě slušné. Intervenující člen Národního shromáždění má povinnost svým jednáním přesvědčiti shromážděný lid, že zákony republiky, jež zachovávati sám při svém vstupu do Národního shromáždění výslovně slíbil, nutno za každých okolností respektovati.