V tomto případě navrhuje se vydání, při čemž jako příčinu, proč má býti povoleno vydání, udávají se výroky, které prý znamenají zasahování do úředního jednání. Povídá se o kolegovi Koutném, že pronesl jisté výroky, kterými prý popuzoval proti četníkům, kteří zakročili při demonstraci za ostravské stávky. Zpráva, která nám byla předložena, je plna záhad. Je tu ve zprávě jedno místo, o kterém se ptáme, jak vlastně do zprávy patří. Praví se tam bez jakékoliv souvislosti a aniž by pro to byla zřejmá příčina, aby se to ve zprávě vyprávělo, že bylo nápadným, že při tomto shromáždění byly přítomny četné těhotné ženy, které samy volaly, že se nalézají ve stavu těhotenství. Ale podle výpovědí svědků - a také pan zpravodaj to zde opakoval - můžeme se domnívati, že těhotenství bylo pouze předstíráno, že tedy dotčené ženy, jak se zde výslovně praví, své šaty, své živůtky vycpaly, aby těhotenství předstíraly. To dělá zcela neuvěřitelný dojem. Ale tážeme se: Proč to zde stojí, k jakému účelu se nám to vypravuje, že se tehdy mezi shromážděnými nalézaly těhotné, nebo vlastně netěhotné ženy, které tento stav předstíraly? Příčinu se nedovídáme ze zprávy, nýbrž teprve tím, víme-li, o co se jednalo. Jednalo se o to, že jistou ženu četník ztýral, nohami pošlapal a potloukl, takže se nemohla z místa hnouti a musila býti několika osobami odnesena. Poněvadž je známo, že je to surovost, jaké není rovno, prohřešiti se vůbec proti ženě a obzvláště proti ženě těhotné, proto se zde ve zprávě vypravuje, že tam bylo ve shromáždění množství těhotných žen, které vlastně těhotnými nebyly. To je rozřešení hádanky a tajemství, o něž se jedná.
S úžasem jsem uslyšel z úst zpravodaje, že povinnost poslance a senátora sahá také tam, aby při podobných projevech zakročil, ale že tato intervence musí se pohybovati v mezích zákona. Proč nenalézá slovo odsouzení pro četníky? Zasahování do úředního výkonu, je to tak strašné? Vmyslete se každý jednotlivec do situace, že před vašima očima četník týrá ženu a ptám se, bude-li někdo z vás dosti chladnokrevným, aby nevybuchl, aby neprotestoval a proti tomu se neopřel! To má býti trestáno, když senátor vykonávaje svou povinnost upozorní četníka, že má postupovati lidsky, i když se jedná jen o komunistickou ženu, o ženu dělníka. To nemá býti chráněno imunitou, to má býti vydáno, ale surovost četníků, ta má býti chráněna, té se nikdo nedotkne, tu se slepě věří všemu, co se zde ujišťuje a přednáší.
S úžasem jsem slyšel z úst zpravodaje slovo, že zákony republiky, na které každý poslanec a senátor při svém vstupu do Národního shromáždění výslovně složil slib, musí býti za všech okolností respektovány. Není to úžasné, slyšíme-li taková slova z úst člena této sněmovny, jenž dokonce zde nalezl vroucí slova pro hnutí, které dbá spíše všeho jiného, nežli zákonů tohoto státu a které je nejméně způsobilé, aby respektovalo ústavně-právní a ostatní zákony státu? Od mnoha let se zde ve státě soustavně provádí systém pronásledování radikalismu zleva. Ale ještě jsme neviděli, aby proti radikalismu zprava státní moc parlament, policie, četnictvo nebo vůbec úřady byly zakročily. Jak se můžete toho odvážiti, jak můžete nalézti odvahu, abyste před nás předstoupili a žádali vydání senátora, který jednal vykonávaje svou povinnost jako zástupce lidu, kdežto vy sami na to nehledíte, aby se zachovávaly zákony státu, především proti fašistickému hnutí? Byla by to obrovská kapitola, ale na některé věci se musí přece ukázati, jak se zde respektují státní zákony. Nejsem zástupcem presidenta, ale musím přece poukázati na rozpor, jenž tkví v tom, že jsou strany, které si zahrávají na státotvorné, ale jejichž rejdy nejsou ničím jiným, nežli soustavným podrýváním základů republiky, soustavným štvaním proti osobě presidentově. Mohl bych vám uvésti sta výroků z letáků a novin fašistů. Spokojím se dvěmi. Tu praví se v jednom listě, a prosím, dejte dobrý pozor, vycítíte špičky, které jsou namířeny v jistém směru: >Němci zůstanou tím, čím byli, divokou hordou, která ruší mír v Evropě, násilníky, kteří by nejraději všechny ostatní národy zničili, a mnozí z naších filosofů chtěli by takovou sběř polepšovati domluvami, filosofií a nemístnou humanitou. Náš lid má se vzdáti své hrdosti, své schopnosti k boji a podati ruku těm, jimž nikdy nebyl svatým žádný slib a čestné slovo.< To se píše nehledě k zákonu na ochranu republiky! Představte si, že by se něco podobného stalo v německém, v socialistickém nebo komunistickém listě, jak dlouho by to státní návladní trpěl. Dále se praví: >Němcům imponuje silná ruka, ta se jim také ukáže a musí se jim také ukázati. Ti, kteří stále brečí - zde je znovu osoba v popředí, praví se >stále brečí< - a se třesou před těmito zuřivci (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) a při tom říkají, že se s nimi musí dobře zacházeti, protože jsou silni a že by bylo proto nejlépe povolati je do vlády, to jsou staré báby, a chtějí-li podobným způsobem pro stát pracovati, pak ať hledí, aby zmizeli, dříve nežli bude příliš pozdě. Jestliže Němcům důvěřují, ať čtou české dějiny a pak ať teprve dělají politiku.< A jak to ostatně chodí? O událostech, o kterých zde podávám zprávu, vím z českých novin, nikoliv z komunistických novin, nýbrž z listů strany, která dříve patřila ke koaličním stranám. Tu se psalo, že v jisté fašistické schůzi v Praze na Žofíně zástupce vlády blahopřál fašistickému řečníkovi na konec k jeho vývodům, ačkoliv jeho řeč byla plna útoků na presidenta a na republiku. O zavedeném trestním vyšetřování proti dotčenému zástupci vlády jsme ničeho neslyšeli a nečetli. (Sen. dr Heller [německy]: Co se děje s oním pánem, který řekl: Když to nejde s parlamentem, tak to půjde bez parlamentu! Kde je ten pán?) To je politický názor. V Pardubicích se rovněž konala fašistická schůze a této schůze se zúčastnila celá řada důstojníků, částečně v občanském oděvu, částečně ve stejnokroji. Jistý štábní kapitán přijel k této schůzi v automobilu a nespokojil se tím, aby se zúčastnil schůze jako posluchač, vměšoval se ještě do jednání, zástupce vlády pokáral a prohlásil postup fašistických účastníků za zcela správný, při čemž se dostal se zástupcem vlády do konfliktu. Při téže schůzi jistý fašistický rotmistr zcela otevřeně verboval pro nezávislou legionářskou skupinu a rozděloval členské lístky. Ale nic se nestalo, ani osoba štábního kapitána nebyla zjištěna, žádné vyšetřování nebylo zavedeno. Právě tak tomu bylo v Lobkovicích při oslavě Palackého, kde Dr. Perek z Moravy pronesl řeč, jež byla tak štvavá proti osobě presidentově a také proti republice, že čestná vojenská setnina, která přitáhla, na znamení protestu odešla, ke kterémuž odchodu se připojily také jiné skupiny ze shromáždění.
Ve všech těchto případech ničeho jsme neslyšeli o tom, že by byl někdo odhodlán měřiti stejnou měrou. Pánové, to přece nejde, abyste jedny zavírali, když se domníváte, že se děje nezákonnost, aby se však naproti tomu ničeho nepodnikalo proti radikalismu zprava, který si dovoluje mnohem horší přehmaty, který šlape ústavu státu a otevřeně pracuje pro obrat a pro odstranění ústavy. To považujeme za nespravedlnost. Jsme z věcných důvodů proti vydání, jsme proti tomu, poněvadž si imunity zástupců lidu vysoce vážíme a chceme, aby byla zachována v úctě, poněvadž to považujeme za neslýchané, aby, když se někdo, jako sen. Koutný octne v situaci, kde musí zakročiti pro ženu týranou četníky, byl k tomu ještě obžalován. Jsme proti tomu také z politických důvodů, poněvadž se zde neměří stejnou měrou, poněvadž jedny byste rádi zavřeli, kdežto jiní smí choditi na svobodě a tropiti, co chtějí. Proto budeme proti vydání, a doufáme a očekáváme ode všech, jimž demokracie leží na srdci, kteří se chtějí uvarovati nespravedlnosti, že budou hlasovati s námi proti vydání. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr Hruban: Dalším řečníkem je pan sen. Dyk. Dávám mu slovo. (Hluk. - Výkřiky [německy]: Pryč s fašisty! Ať žije ďAnnuncio!) Prosím o klid!
Sen. Dyk: Slavný senáte! Byl jsem.. (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím pány o klid!
Sen. Dyk (pokračuje): Byl jsem zde označen, jakožto mluvčí fašismu. Konstatuji, že jsem senátorem národní demokracie a že jsem se hlásil k slovu jednak, poněvadž zde byla napadena strana národní demokracie, její vůdce dr Kramář a jednak proto, že řeč,... (Hluk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Dyk (pokračuje):.. která zde byla pronesena, mohl bych označiti za čistě fašistickou. Myslí si pan kolega sen. Niessner, že mohl kdo vykonati fašismu větší službu, nežli vykonal dnes on? Myslí si, že je to s jeho strany neobyčejnou šikovností, jestliže zde předvádí široké veřejnosti jednotnou frontu těch živlů, které dosud byly protistátní a ve svém srdci tento program nezměnily a které se dnes odvažují při denním světle dělati nám mentory? My si toto mentorství zakazujeme. (Hluk. - Veselost.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky.) Prosím, nevyrušujte řečníka!
Sen. Dyk (pokračuje): Po dlouhá léta, vážené shromáždění, žily zde určité strany ve veliké bezstarostnosti o tento stát a naopak nám říkaly, že je jim docela lhostejno, co je s tímto státem. Děly se všelijaké věci u nás. Děly se atentáty, střílelo se na vedoucí politiky, a lidé, na které se střílelo, ani v jednom případě nebyli levičáci, byli to příslušníci naší strany. Jeden zázrakem ušel atentátu, druhý se stal jeho obětí. Tenkráte prostě se nestaral nikdo, jestli se tu šíří nějaké nebezpečné hnutí. Bylo to dokonce těm pánům na této straně velice po chuti, poněvadž oni čekali, že toto hnutí bude dosti silné, aby z kořene vyvrátilo budovu tohoto státu. (Sen. Hlávka: Ne státu! Keťasové!)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Dyk (pokračuje): Ti keťasové byli také ve vašich řadách. (Veselost.) Já si velice dobře vzpomínám na jistou paní Houserovou. (Veselost.)
Žili zde bez starosti a v klidu, pokud se osudu tohoto státu týče. Jestliže dnes fašismus vykonal něco dobrého, tedy vykonal toto: donutil vlka, aby oblékl roucho beránčí. Vy najednou vystupujete jako obhájci tohoto státu, vy nám říkáte, že my ohrožujeme jeho základy. Z toho usuzujeme radostně, že nyní vám skutečně běží o základy republiky, že jste se stali jejími přáteli. Podívejte se... (Hlas: Kdo to říká?) Vy jste to na mně křičeli. Jestliže vykonal fašismus tuto práci - můžeme mu za ni býti vděčni - udělal-li z lidí, kteří ohrožují stát, lidi, kteří aspoň ústy teď stojí na půdě republiky, to není malý kousek.
Dovolte, abych vám řekl, že tato konverse u veliké části našeho obyvatelstva není považována za upřímnou. Zde jsou určité rozpory čistě politické, nikoliv osobní, mezi určitými osobnostmi, které dnes řídí tento stát, a mezi národní demokracií. Nečiníte dobře, mícháte-li se do těchto rozporů, poněvadž nikdy nečiní dobře příslušník jiného národa, činí-li si nárok činiti rádce národu jinému, co by měl dělati. To ponechte národu našemu, aby si dotčené rozpory vyřídil naprosto sám beze vší dobré rady. Myslím, že tento národ je tak moudrý, aby po určité době bláznění a rozháranosti, která se dnes jeví, poznal, že je to jen Čech a Slovák, který Čechu a Slováku pomůže. Běda Čechům a Slovákům, budou-li odkázáni, aby jim pomáhali Němci a Maďaři, běda jim, budou-li odkázáni, aby jim pomáhali komunisté. (Výkřiky: A kdo hlasoval pro cla?)
Domnívám se, že jestliže Němci hlasovali pro tato cla, nepomáhali nám, ale chtěli pomoci sobě, a za to, že pomáhali sobě, my Češi nebudeme platiti nějaké honoráře. To je jiná věc.
Řekl jsem, že jsou dva proudy v českém mínění. A jestliže se mluví v naší veřejnosti o fašismu, jaký je tu ideový rozpor? První proud věří, že je možno, aby přízeň těchto pánů na levici, ať jsou příslušníci národnostních menšin, ať komunisté, je možno získati vlídným zacházením a vycházením vstříc. Přízeň těchto chtějí někteří činitelé vykoupiti tím, že oni, kteří neměli dosti energie proti excessům komunistickým, oni, kteří neměli dosti energie tenkrát, kdy byla ohrožena autorita státní Maďary a Němci, nyní žádají, aby se se vší vehemencí zákona nastoupilo proti proudu, který snad v tom či onom se klame, ale který má jistě tužbu dobrou, chrániti náš Československý stát. (Sen. Hampl: To je to, že vy se ztotožňujete se státem, vy a stát! - Hluk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Dyk (pokračuje): Výslovně konstatuji, že včera na žofínské schůzi jsem prohlásil, že já sám nejsem fašistou a rozdíl mezi mnou a fašistou... (Výkřik: To je zbabělost!) To není zbabělost, já jsem dokázal velmi často, že zbabělým nejsem, neboť jsem šel často na horkou půdu a riskoval jsem velmi mnoho, a klidně jsem to riskoval a jestliže to opravuji, tedy jen proto, abych tento rozdíl vysvětlil. Fašismus je pro určité metody, které já považuji za východisko krajně nouzové. (Výkřik: Násilí!) Prosím, zde bylo řečeno slovo násilí a tu říkám, že, kdyby nebylo již volby mezi demokracií a diktaturou, ale mezi diktaturou a diktaturou, považoval bych za lepší diktaturu československou, než diktaturu národních nepřátel, a že je nutno konsolidovati naše šiky v tom směru, aby tato možná nebyla. Ale opakuji: Proto nejsem fašistou, že považuji za svou povinnost, jakožto člověka pověřeného určitou parlamentní funkcí, pracovati k tomu, aby do poslední chvíle nebylo nutno se uchylovati k prostředkům mimoparlamentním, nedemokratickým, aby se dály všecky možné pokusy o dohodu. (Výkřik: Chcete kopírovati někoho!) já nechci kopírovati nikoho a netajím se tím, že je v interesu všech nás, aby nedošlo k takovým experimentům, že daleko lépe bude, vyřídí-li se tyto věci dohodou, jestliže si zkonsolidujeme své národní šiky sami, než když budeme nuceni přikročiti k něčemu, což, ať se na to dívám tak, či onak, bylo by do jisté míry skokem do tmy. Ale říkám také toto: Největší láska k demokracii, nejlepší vůle zůstati na půdě parlamentární může míti výsledek pouze tehdy, když jest obecná. Jakmile není, jakmile jiní té dobré vůle nemají, jakmile při mé lásce k demokracii budou pokračovati v práci podkopné, může nastati okamžik, že třeba bych nechtěl, budu nucen brániti se stejnými zbraněmi, kterými se na mně útočí.
A tu na adresu všech nepřátel tohoto státu bych řekl, že si nesmí mysliti, že jejich neustálé útoky budou trvale bez risika. Dnes roste fašistické hnutí tak elementárně, že ti, kteří snad nechtěli chrániti zákon z určitých politických ohledů, budou tento zákon donuceni chrániti, a jestliže se toho docílí, pak jistě fašismus nebude nebezpečím pro republiku. Včera jsem pronesl slova... (Sen. ing. Klimko: Proti Soukupovi!)... ano, proti dr Soukupovi jsem mluvil také a s velkým politováním jsem konstatoval, že se vyslovil místopředseda této sněmovny o státníku spřátelené říše způsobem, který mohl naši republiku do budoucna poškoditi, poněvadž nevíme, kdy ve věcech hospodářských a politických budeme Itálie potřebovati. Tak prosím, odpovědný politik mluviti nemá, jak mluvil místopředseda senátu ve čtvrtek na Slovanském ostrově. Já jsem včera mluvil ještě něco jiného, a to s úplným souhlasem včerejšího shromáždění: Není nikdo mezi přítomnými, kdo by si přál více, než aby se respektoval zákon, než aby byl v republice pořádek, aby se hospodařilo správně, aby se v republice nekradlo. (Hluk. - Veselost. - Výkřiky.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Dyk (pokračuje): Konstatuji, že po tomto výroku, který akcentoval naši vůli k legálnosti, dostalo se mně důtky se strany vládního zástupce republiky, jejíž president se vyslovil: Nebát se a nekrást! Tu myslím, že to jsou metody, které musí posilovat stejně fašismus, jako dnešní řeč pana Niessnera. (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, pánové, nevyrušujte řečníka a respektujte svobodu slova!
Sen. Dyk (pokračuje): Jestliže poroste fašismus a bude růst, budete-li se takto chovat, může děkovati pouze vám, poněvadž vy jste skutečnými jeho patrony a protektory, vy pro jeho budoucnost pracujete. (Hluk. - Výkřiky. - Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban: Dále se ke slovu přihlásil pan sen. dr Witt. (Hlasy: Není přítomen!)
Pan sen. dr Witt není přítomen. Ztrácí slovo.
Dávám slovo panu sen. Niessnerovi.
Sen. Niessner (německy): Pan kolega Dyk začal zde svou řeč tím, že řekl, že není žádným fašistou. Nemám žádné příčiny, abych o těchto slovech pochyboval. Nemusí býti přece zapsaným členem fašistické strany. Ještě ne. Ale kdyby, jak ohlásil, hnutí dělalo tak ohromné pokroky, pak ho budeme moci brzy uvítati jako upřímného fašistu. (Sen. Dyk: Bude-li potřeba, ano!)
Ačkoliv nemám příčiny, abych o jeho slovech pochyboval, přece jsem nucen označiti za nápadné to, že když se zde učiní vůbec zmínka o fašismu, vystoupí zde pan sen. Dyk, jako když ho vystřelí z pistole a začíná fašismus hájiti. To prozrazuje přece aspoň silnou náklonnost. (Sen. Kroiher: A když se mluví o komunismu, vždycky Niessner!) A jedná-li se o to, aby někdo demokracii způsobil hanbu, pak (k sen. Kroiherovi) vystupujete vy. To prozrazuje aspoň velkou sympatii pana sen. Dyka, jestliže se pokaždé, když se o fašismu jen zmíníme, ihned chopí se slova a ještě nikdy jsem ho neslyšel hájiti parlamentarismus a demokracii s takovou vroucností, jako zde vždy hájí fašismus. V celku nedotkly se vývody pana sen. Dyka jádra věci, věci samotné se vyhýbal. O co se jednalo? Nikoliv o všeobecný výklad o fašismu, je-li fašismus dobrým nebo špatným, o tom může míti pan kolega Dyk jiný názor nežli my, nemám chuť to s ním rozebírati. Jednalo se zde o to zjistiti, že leví radikálové, komunisté, jsou nejen zavíráni, nýbrž že jejich zástupcové zde a v poslanecké sněmovně jsou vydáváni pro každou maličkost, kde nějaký státní zástupce nebo policejní orgán větří nezákonnost, že se konfiskací, politickým pronásledováním a rušením imunitního práva systematicky postupuje proti radikalismu zleva, kdežto, jak jsem ukázal na řadě případů, radikalismus zprava se šetří a toleruje, a nejen trpí, ale přímo favorisuje, takže se dokonce přihodí, že úřední orgán, příslušník armády, otevřeně vystoupí pro fašismus, tedy pro hnutí, které směřuje k podvrácení ústavy v tomto smyslu. Kolem tohoto zjištění, kolem této jasné skutkové podstaty pan sen. Dyk kroužil, tomu se vyhýbal. Když zde mluví o dělání pořádku, pak rád bych řekl jen jedno: strana, která nese spoluvinu na úpadku Moravsko-slezské banky, strana, která vedle tohoto strašného úpadku zavinila ještě řadu jiných věcí - projděme jen aféry, skandály, korupční aféry posledních let a budeme věděti, jakou legitimaci, jaké oprávnění má k tomu právě strana pana Dyka, aby v tomto státě dělala pořádek. Soudíme, že je potřebí v tomto státě zjednati pořádek, ale tento pořádek může býti zjednán jen tehdy, když zde bude zavedena místo zdánlivé demokracie demokracie skutečná; a jestliže se tomu posmíváte, že je mezi dělnictvem tak mnoho lidí, kteří si vzali za úkol potírati dnešní systém, pak se domnívám, že mohu říci: Je to proto, poněvadž se zde nejedná o skutečnou demokracii, nýbrž o prázdné šermování před zrcadlem, a jsem přesvědčen, že jedině skutečná demokracie je schopna vytvořiti zde ve státě zdravé poměry. (Potlesk na levici.)