Místopředseda dr Hruban (zvoní): K poznámce se přihlásil pan sen. Dyk. Dávám mu slovo.
Sen. Dyk: Výkřiky, které se ozvaly na počátku mé řeči, byly příčinou, že jsem skutečně opomenul uvésti na pravou míru výrok páně Niessnerův, který se týkal strany národně-demokratické, zde citovaný výrok dr Kramáře. Když se cituje, má se citovati úplně, nemá se zkreslovati smysl citovaného. Je veliký rozdíl, jestliže se řekne pouze: >jestliže to nepůjde s parlamentem, půjde to bez parlamentu< a jestliže, jak učinil dr Kramář, se dodá: >ale naše strana chce, aby to šlo s parlamentem.< To znamená dobrou vůli zůstati na této parlamentní cestě, ale řekl jsem, že dobrá vůle strany, která daleko není zde většinou, nestačí.
A jestliže mně vytýkal mluvčí německé sociální demokracie, že jsem obešel hlavní otázku, jeho výtku, že v praxi imunitního výboru se vydávají pouze levičáčtí poslanci, především jsem tak učinil proto, že o této věci se jistě zmíní pan referent. Já jen konstatuji jako národní demokrat, kdyby kterýkoli příslušník národní demokracie se choval způsobem nelegálním, že jakožto národní demokrat, budu prvý, který bude hlasovati pro jeho vydání. (Výborně!) Končím.
Místopředseda dr Hruban: Rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji.
Zpravodaj sen. dr Baxa: Slavný senáte! Debata o věci byla uvedena na pole politické. Toto pole bylo probráno jinými řečníky, já se omezím čistě na věcnou stránku. A tu pokládám za svoji povinnost říci něco o poslanecké imunitě. Pan sen. Niessner pojímá nesprávně poslaneckou imunitu v nejširším slova smyslu. Pojímá ji tak, jako se obyčejně u nás pojímá. U nás se myslí, že imunita poslanecká je beztrestnost, a to je veliký omyl. A dále imunita rovněž není jen právo individuelní, nýbrž je to také právo korporativní, totiž že právo to nepřísluší jedinci, nýbrž celému sboru. Ústavní listina velmi dobře rozeznává, kdy imunita poslanecká je právem individuelním a kdy je právem kolektivním. Individuelní právo je v §u 23 ústavní listiny, kde se praví, že členové sněmovny nemohou vůbec býti stíháni pro své hlasování ve sněmovně nebo ve sněmovních výborech, ale je právem kolektivním v §u 24, kde se praví, že k jakémukoliv stíhání je třeba svolení té sněmovny, jejíž členem dotčený jest. A to má svůj hluboký základ historický, ale také svoji podstatu, proč vlastně byla dána, jak správně řekl pan sen. Niessner, ta imunita, která byla předmětem dlouhých a dlouhých bojů s mocí královskou. Proč? Aby sněmovna zajistila si přítomnost svých členů, aby vládními orgány nemohl býti člen sněmovny, který jde na sněm, z nějakého malicherného důvodu zatknut a tak mu znemožněno přijíti na sněm. A týž důvod byl, proč byl chráněn po stránce majetkové, jak naše ústava praví. Proč jsou diety nezabavitelné?
I to má svůj důvod historický, poněvadž pravidelně byl poslanec na sněm penězi vybaven a tu mohli věřitelé s orgány si naň počkat a peníze vzít a zabavit, aby nemohl přijíti do sněmovny. To je právo korporativní, právo korporace, a nikoli individuelní. To znamená, a v demokracii tím spíše, že každý občan je stejně podroben zákonům státním, a byla by to špatná demokracie, kdyby ti, kdož zákony si dělají, již předem pro sebe ze zákona, zejména trestního, se vylučovali. (Výborně!) Imunita znamená, že sbor musí posouditi, zdali nejedná se o to, že by snad poslanec byl se strany orgánů vládních ať jen šikanován ve své činnosti, nebo že by snad nebyla mu dána možnost uplatniti svobodu slova atd. A to je věc sněmovny a zejména imunitního výboru. A já jako člen a místopředseda imunitního výboru proti panu sen. Niessnerovi tvrdím, když praví a tvrdí, že se postupuje jen proti levici a nikoli proti t. zv. pravici, do očí, že nemá pravdu. Já to byl sám, slavný senáte, který jsem navrhl, aby sen. Koutný, který byl stíhán pro mnohem těžší čin trestní § l zákona na ochranu republiky, nebyl trestně stíhán, nebyl soudu vydán, a byl jsem to týž já, který zase na straně pravice dal návrh, aby sen. Adamovský ze strany lidové byl vydán pro čin trestní. Již tyto dva doklady stačí, že kolega sen. Niessner neměl pravdu a neměl oprávnění takto tvrditi. (Sen. Niessner: To byla ale soukromá věc, to nebyla věc politická!) Prosím, a pan sen. Koutný, to nebyla politická věc? (Hlas: To nebyla politická věc, to byla soukromá!) Pan sen. Niessner mluvil dále, že prý u nás se vydávají poslanci a senátoři více než v ostatních jiných státech. Tu bych možná ho uvedl do velikých rozpaků, kdybych ho požádal o to, aby nám dal statistiku o tom, zda skutečně to tvrzení jeho je správné, jestli je to pravda. Já o tom nemohu rozhodovati, poněvadž tu statistiku nemám a nemohu zde tvrditi něco, co by nebylo pravda. Ale lze to uvésti zase na ten důvod, že v ostatních státech všichni příslušníci státu, co se státem dobře smýšlejí, nebojují proti tomuto státu, a tudíž není třeba, aby příslušní členové sněmoven byli pro takové činy vydáváni. Jestliže u nás je tolik žádostí, jak v poslanecké sněmovně, tak i v senátě, o vydání, tvrdím, že je to smutná stránka našeho Národního shromáždění.
Dále pan sen. Niessner promluvil o tom, že prý naše zákony jsou zachovávány jen pro levici radikální, ale nikoliv proti pravici. Nejsem členem vlády, abych mohl toto tvrzení uvésti na pravou míru. Panu sen. Niessnerovi připomínám toto: Když o tom je tak pevně přesvědčen, vždyť podle trestního řádu má každý občan právo, když se dozví... (Sen. dr Witt: Vláda má povinnost!) Pane kolego, nejsem vláda -... o takovém činu trestním, učiniti udání a pak může vyčkati, zda, když to udání je, také dotčený člen Národního shromáždění - bude vydán, čili nic a pak teprve má právo mluviti. Ale takto paušalovati a mluviti se na člena senátu rozhodně nehodí.
Imunitní výbor ve svých úvahách a v rozhodování, zda nutno je vydati, či nic, či správněji, abychom mluvili slovy ústavní listiny, zda je nutno dáti souhlas k trestnímu stíhání, či nic, řídí se jen a jen zákonem, nikoliv ohledy jinými. Imunitní výbor stojí na stanovisku, že nejvyšším rozhodčím v republice a vůbec v každé demokracii je zákon, a zákona je nutno za každé okolnosti poslouchati. A poněvadž podle mínění imunitního výboru sen. Koutný překročil zákon, usnesl se imunitní výbor také jej vydati. A to, co mluvil zde pan sen. Niessner, že prý on jen zakročoval proti četníkům, kteří týrali těhotnou ženu, to nevidím z toho, co je žalováno, když k lidem, než se dal rozkaz k rozchodu, křičel: >Neposlouchejte ho, pryč s ním, soudruzi!< A na četníky: >Vy psi, hovada atd.< To je rozhodně překročení zákonů, a to musí býti náležitě dokumentováno.
Nyní malou poznámku. (Výkřiky komunistů.) Prosím pánové z vaší strany, já nikdy na nikoho nekřičím, když on mluví, a také bych prosil, abyste s touže slušností, jako já se chovám k vám, se chovali ke mně. Vy na mně křičíte: fašistická morálka, to je fašistický profesor, fašista atd. Prosím, já neznám žádnou fašistickou morálku, žádnou komunistickou morálku, žádnou socialistickou morálku, anebo buržoasní, já znám jen jednu morálku, když jste křičeli na mně, že jsem fašista, bylo by nutno, aby mně to bylo dokázáno, aby ten důkaz jste provedli, anebo jej v ruce měli, že já fašistou jsem, já fašistou nejsem, ale jestli takové výkřiky padly, je to při nejmenším neslušností.
Slavný senáte! Nemohu jinak než končiti tím, že opakuji zprávu imunitního výboru, aby totiž sen. Koutný byl pro přečin proti §u 279 a 283 trestního zákona čís. 312 vydán, čili, jak řečeno podle zákona, aby souhlas k trestnímu stíhání dán byl.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím dámy a pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se).
Byl mně podám návrh, aby sčítány byly hlasy a konstatován jich poměr.
Poněvadž návrh tento je dostatečným počtem podepsán, vyhovím jemu podle článku 58 jednacího řádu odst. 3.
Žádám pány zapisovatele, aby sečetli hlasy, a to pan sen. dr Krouský napravo, pan sen. Lukeš ve středu a pan sen. Jaroš nalevo.
Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Koutného, ať zvedne ruku. (Děje se.)
Prosím jmenované pány zapisovatele, aby sčítali hlasy.
(Hluk.) Prosím o klid!
(Zapisovatelé sen. dr Krouský, sen. Lukeš a sen. Jaroš sčítají hlasy.)
Pro návrh hlasovalo 57 senátorů, proti návrhu 53 senátoři.
Návrh imunitního výboru je tedy schválen a přijat. (Hluk. - Sen. dr Heller [německy]: Vy ničíte demokracii!)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pánové, nerušte! Volám vás k pořádku. (Hluk neustává.)
Prosím o klid!
Na denním pořadu je:
3. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze za souhlas k trestnímu stíhání sen. Šturce pro přestupek podle § 18 č. l zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a nař., (č. 710 předs.). Tisk 93.
(Hluk neustává.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní):
Pánové, prosím o klid!
Zpravodajem je pan sen. dr Havelka. Dávám jemu slovo.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Rozsudkem zemského trestního soudu v Praze ze dne 29. července 1925, č. j. Tk XXVI 3901/25/11, uznán byl nynější sen. Šturc vinným přestupkem šíření nepravdivých zpráv podle § 18 číslo l zák. ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a nař., jehož se dopustil tím, že dne 20. února 1925 v Kobylisích veřejně sděloval nepravdivou zprávu, uváděje: >že socialistický ministr kázal: dobře se dělo, když proletariát volal po chlebě, že se mu dalo olovo<, tedy zprávu, jíž pokládati za pravdivou neměl dostatečných důvodů, a věda, že jí vážně znepokojí obyvatelstvo zmíněného místa. Odsouzen byl k peněžitému trestu 100 Kč, v případě nedobytnosti k trestu vězení na dobu tří dnů nepodmínečně.
Proti rozsudku byla podána zmateční stížnost, a nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 26. ledna 1926, č. j. Zm. I. 665/26/1, vrátil trestní spisy zemskému trestnímu soudu v Praze vzhledem k tomu, že Šturc byl dne 15. listopadu 1925 zvolen senátorem Národního shromáždění.
Zemský trestní soud v Praze žádá, aby senát v této trestní věci svolil k trestnímu stíhání sen. Šturce.
Sen. Šturc doznal, že se zmínil o tom, že socialistický ministr pronesl výše uvedený výrok, a hájí se tím, že to co mluvil, je po jeho názoru pravdivým.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát k žádosti zemského trestního soudu v Praze ze dne 9. března 1926, č. j. Tk XXVI 3901/25, vyslovil v této trestní věci souhlas k trestnímu stíhání sen. Šturce pro přestupek podle § 18 čís. 1. žák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a nař.
Sen. Šturc podal proti odsuzujícímu rozsudku zmateční stížnost, tedy na svůj prospěch, a je tedy v zájmu jeho samého, aby o zmateční stížnosti mohl rozhodnouti nejvyšší soud, a proto není důvodu, aby tato trestní věc nebyla provedena.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím návrh imunitního výboru, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Šturce, je schválen.
Dalším bodem pořadu je:
4. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského soudu v Opavě za svolení k trestnímu stíhání sen. Fr. Scholze pro přečin podle §u 32, 58, I, 7 zák. čís. 123/20 (čís. 864 předs.). Tisk 95.
Zpravodajem je pan sen. Wágner. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. Wágner: Vážený senáte, dámy a pánové! Četnictvo ve Vítkově učinilo trestní oznámení na pana sen. Fr. Scholze, že den před volbami do Národního shromáždění 14. listopadu 1925 čepoval ve svém hostinci >Katholisches Vereinshaus< ve Vítkově pivo. Pan sen. Fr. Scholz doznal, že pivo čepoval a ospravedlňoval se tím, že z předešlého dne mu zbylo v sudě několik litrů a že když je vyčepoval, neměl za to, že spáchal něco trestního.
Řízení bylo zahájeno u zemského soudu v Opavě a tento soud žádá, aby uděleno bylo svolení k trestnímu stíhání pana sen. Fr. Scholze pro přečin podle §u 52, 58, I, 7 zákona č. 123/1920.
Imunitní výbor se usnesl, aby váženému senátu předložen byl návrh, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání pana sen. Fr. Scholze, a to z toho důvodu, poněvadž on čin doznal, a není zde příčiny, aby svou imunitou byl chráněn, poněvadž čepování piva proti výslovnému zákazu s jeho senátorskou nebo veřejnou činností nesouvisí.
Dovoluji si jako zpravodaj navrhnouti váženému senátu, aby k usnesení imunitního výboru přistoupil a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Fr. Scholze pro přečin podle §u 32, 58, I, 7 zák. č. 123/20.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát vyslovil souhlas s trestním stíháním sen. Fr. Scholze, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního, aby vysloven byl souhlas s trestním stíháním sen. Fr. Scholze, se schvaluje.
Sděluji, že do výboru národohospodářského nastupuje za sen. Petříka sen. Zimák. (Hluk. - Výkřiky. - Zvoní.)
Prosím o klid!
Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu senátu písemně nebo telegraficky a stanoviti její denní pořad.
Je nějakých námitek? (Nebylo.)
Námitek žádných není. Zůstává při tom, co jsem prohlásil.
Prohlašuji konec schůze.
Konec schůze v 18 hodin 05 minut.