Místopředsedové: dr. Brabec, Donát, dr. Hruban, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: Jaroš, Kavan.

125 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři: dr. Engliš, dr. Peroutka, inž. Roubík, dr. Říha, dr. Slávik, Syrový; za ministerstvo financí odborový přednosta dr. Vlasák, za ministerstvo vnitra ministerský rada dr. Holl.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji schůzi.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 153. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. technicko-dopravního výboru, III. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů "Východočeské 6% investiční půjčky elektrizační z roku 1925 v částce Kč 27,000.000,- jmenovité hodnoty se zemskou zárukou" k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 110).

Tisk 157. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (tisk 146).

Tisk 158. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o platových poměrech státních, obecních (městských) a obvodních lékařů (tisk 148).

Tisk 159. Zpráva I. výboru sociálne-politického, II. výboru kulturného, III. výboru rozpočtového o usnesení poslaneckej snemovne k vládnemu návrhu zákona o úprave platových a služobných pomerov učiteľstva obecných a občianskych škôl (Učitelský zákon) (tisk 147).

Tisk 163. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru sociálně-politického k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o úpravě některých lhůt při smlouvách nájemních (tisk 109).

Tisk 164. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 277) zákona o dani z cukru (tisk 456).

Tisk 165. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 278) zákona o zvýšení daně z lihu (tisk 455).

Výboru imunitnímu:

Žádost sen. Sáblíka za zavedení kárného řízení proti senátorům komunistické strany, zejména proti sen. Toužilovi a Sochorovi.

Žádost sen. dr. Procházky za zavedení kárného řízení proti senátorům strany komunistické, zejména proti sen. Toužilovi a Sochorovi.

Místopředseda Donát: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Navrhuji, aby rozprava o 1. odstavci denního pořadu, totiž o

zprávě I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 146) k vládnímu návrhu zákona o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců, tisk 157

sloučena byla s rozpravou o 2. odstavci denního pořadu, totiž o

zprávě I. výboru sociálnepolitického, II. výboru kultúrneho, III. výboru rozpočtového o usnesení poslaneckej snemovne (tisk 147) k vládnemu návrhu zákona o úprave platových a služobných pomerov učiteľstva obecných a občianskych škôl (Učitelský zákon) tisk 159

a s rozpravou o odstavci 3., totiž o

zprávě I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 148) k vládnímu návrhu zákona o platových poměrech státních, obecních (městských) a obvodních lékařů, tisk 158.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat a budeme tudíž tak pokračovati.

Navrhuji dále, aby vzhledem k tomu, že těmto věcem přiznána byla v 31. schůzi pilnost, byly věci tyto projednány v celkové lhůtě 23 hodin a aby stanovena byla řečnická lhůta tak, že by na klub do 10 členů připadla řečnická lhůta 1 hodiny, na klub do 20 členů 2 hodiny a přes 20 členů na 3 hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Přikročíme nyní k projednávání pořadu.

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pan sen. dr. Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Nepovažuji za svůj úkol, abych podrobně rozebíral ustanovení obsáhlé a složité předlohy. Chci jenom stručně vytknouti původ a stěžejní zásady tohoto nového zákona. (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr. Fáček (pokračuje): Osnova směřuje k tomu, aby byl napraven dnešní stav v této věci, dnešní úprava požitků státních zaměstnanců, která je neuspokojivá, neutěšená pro zaměstnance samé i pro stát jako jejich zaměstnavatele, i pro občanstvo, kterému mají svými výkony ve veřejné správě sloužiti.

Jak došlo k dnešnímu stavu? Východiskem byla ta chvíle, kdy poklesem valuty byly znehodnoceny pevné požitky státních zaměstnanců, a tou měrou, že požitky vyšších kategorií byly sraženy vlastně až na míru existenčního minima a požitky nižších kategorií klesly efektivně hluboko pod tuto úroveň existenčního minima. V situaci, která byla, nelze se diviti, že byla hledána odpomoc v nahodilých, kusých opatřeních, že bylo zakročováno tam, kde bylo nejhůře, že byly zvyšovány platy nejnižších kategorií zaměstnaneckých. To vedlo potom k tomu, že setřely se rozdíly mezi nižšími a vyššími kategoriemi, že nastala ona osudná nivelizace mezi vyššími a nižšími kategoriemi úřednictva, zřízenectva, podúředníků a pod.

Druhý důsledek byl ten, že nestačoval normální časový postup, který byl již před válkou za Rakouska zaveden v obsáhlé míře oproti původnímu principu systemizace. Nyní však v nouzi, poněvadž nebyly platy úřednictva celkově zvýšeny, bylo jednotlivcům pomáháno tím, že byli povyšováni i mimo časový postup. Tím se však ve vyšších stupních platových nahromaďoval velký počet úředníků a se porušovala souvislost mezi výší odměny a funkcí úředníkem zastávanou. To, co bylo podstatou systému dřívějšího, že pro každé místo podle jeho významu, důležitosti a odpovědnosti byl předepsán určitý stupeň a s ním také přiměřené požitky, ztratilo se úplně. Všecka tato opatření jsou omluvitelná dobou, ve které k nim bylo sáhnuto, přes to však nelze neviděti jejich škodlivé následky.

Stát sám trpěl tím, že úředníci a zaměstnanci státní ztráceli živý, vlastní zájem na horlivosti ve službě, poněvadž právě časový postup a nivelizace byly příčinou, že za větší horlivost nemohli čekati zvláštní odměny, a trpěli tím i úředníci sami. Poznání, že tento stav je neudržitelný, proniklo již v posledních letech a stabilizace hospodářská, ustálení naší měny, které mezitím nastalo, poskytly možnost přikročiti k jiné, přiměřenější a na všecky strany, pro zaměstnance i pro stát, jako jejich zaměstnavatele, výhodnější úpravě.

Počátek byl učiněn zákonem o úsporných opatřeních ve státní správě z r. 1924. Ten připravoval příští reorganizaci tím, že umožňoval restrikci státního zaměstnanectva, jsa veden vůdčí myšlenkou, že bude nezbytno upraviti věci tak, aby bylo méně úředníků, ale lépe placených. Týž zákon uložil vládě, aby do roka předložila osnovy o reformě správní, tedy o novém uspořádání funkcí správního organismu, a pak aby také v téže lhůtě předložila návrh na novou úpravu požitků státních zaměstnanců. Tento plán nebyl dodržen. Ukázalo se, že reforma správy je věcí tak složitou, že nelze jí v této krátké lhůtě uskutečniti. Bylo by bývalo logické, aby se požitky státních zaměstnanců upravovaly až po provedené reformě, ale to nebylo možno dodržeti, poněvadž i nehledě k té reformě úprava požitků byla věcí naléhavou, která již nesčetněkráte s vládní strany byla slíbena státnímu zaměstnanectvu. A tak máme v rukou vládní předlohu o požitcích státních zaměstnanců, na které usnesla se již poslanecká sněmovna.

Vůdčím principem nové úpravy, která se navrhuje, je kombinace obou principů, které doposud v dřívějších a novějších dobách ovládaly organizaci státního zaměstnanectva. Je to odklon od principu časového postupu k principu dřívějšímu, k principu systemizace, který záležel v podstatě v tom, že jmenování, nebo povýšení úředníka bylo připuštěno vždy jen v předpokladě, že je pro něho v systému úřadů uprázdněné místo. Nová osnova neprovádí návrat k dřívějšímu stavu nějakým radikálním způsobem, ona neupadá z extrému do extrému a zcela správně. Je si vědoma, že oba principy, které se ve vývoji organisace státních úřadů uplatňovaly, mají své výhody a také své nevýhody. Výhodou principu systemizace je především, že fixuje náklad na státní správu pro rozpočet. A je výhodou také, že umožňuje, aby pro každé místo byl nově vybírán úředník pro ně nejvhodnější a aby úředníkovi bylo poskytnuto místo lepší, když si toho zaslouží svojí kvalifikací a svými výkony. Naproti tomu výhodou časového postupu především je, že příjem a požitky úředníka stoupají automaticky, což přiléhá k normálnímu vzestupu jeho výdajů na rodinu s pokračujícím věkem. A velkou výhodou morální je také, že časový postup chrání státního zaměstnance před možnou libovůlí jeho představených, která by se mohla po případě projeviti v rozhodování o jeho postupu. Tedy každý systém má své výhody a nevýhody. O nevýhodách časového postupu, ke kterým jsme dospěli, jsem se zmínil. Je tedy správné, že nová osnova provádí synthési těchto obou principů. Ovšem jaký bude ve skutečnosti výsledek, budou-li míti převahu ty výhodné stránky, nebo stinné stránky každého z těch principů, to záleží především na tom, v jaké konkrétní formě bude systemizace míst ve státní službě provedena. Víme z Rakouska, že systemizace může býti také velmi nevhodná. Tam v různých oborech státní správy byla provedena systemizace nestejnoměrně, to jest poměr mezi vyššími a nižšími místy nestejný a že také se nadmíru rozmnožil počet neplacených čekatelů státní služby. Bude tedy záležet na konkrétní formě systemizace, kterou máme teprve před sebou, která není obsahem této zákonné předlohy, abychom si mohli utvořit úsudek o celkovém výsledku, bude-li příznivý, nebo nepříznivý. A pak ovšem bude záležeti také na způsobu, jakým bude zákon prováděn, a zejména velmi mnoho bude záležeti na tom, jaké budou dány záruky, aby při rozhodování o postupu jednotlivého státního zaměstnance bylo si počínáno spravedlivě a aby byl chráněn proti křivdám, které by jej mohly stihnouti i v našem demokratickém zřízení z různých důvodů. (Sen. Dyk: To je ta Achillova pata předlohy!)

Osnova zákona odstraňuje do jisté míry posavadní nivelizaci také tím, že odbourává alimentační, rodinné přídavky. Ty se také zrodily z nouze, kdy plat státního zaměstnance klesl pod existenční minimum a nezbývalo tedy než bráti zřetel aspoň na početnost rodiny; když se nemohlo přidati všem, tedy přidati aspoň těm, kteří byli rodinami více zatíženi. V dnešních stabilizovaných poměrech může býti tento princip aspoň redukován, když ne úplně odstraněn, a k tomu osnova směřuje. Činí to zase šetrně, poněvadž nebere za základ platu ten plat, který podle dřívějšího systému s alimentačními přídavky dostával svobodný úředník, nýbrž plat je přiměřen tomu, co dosud pobíral úředník ženatý s menší rodinou.

Také ještě pro přechodnou dobu zákon zavádí zvláštní opatření, která mají zmírnit tento přechod. Ponechává zvláště početným rodinám na třetí a další dítě přídavek, ovšem jen v nižších posicích platových, asi do 33.600 Kč a jen jako přechodný přídavek, který je absorbován případným dalším postupem, a kategorii zřízenců také na manželku ponechává dosavadní přídavek zase ve formě přídavku odbouratelného.

Detailní úprava požitků státních zaměstnanců je provedena v osnově ve 4 skupinách, poněvadž právě zaměstnanci různých skupin svými poměry podmiňují různou úpravu. Do první skupiny patří všichni státní zaměstnanci správní - úředníci i zřízenci - do druhé skupiny soudcové a úředníci soudcovští, do třetí skupiny profesoři vysokoškolští, profesoři a učitelé na státních školách odborných a asistenti těchto škol, do čtvrté skupiny důstojníci, gážisté mimo služební třídy i četničtí gážisté.

Nebudu zase detaily této úpravy unavovat. V podstatě záleží v tom, že v prvé kategorii, kde je to věcně přiměřeno, jsou státní zaměstnanci rozřaděni do několika skupin podle předběžného vzdělání a odborných zkoušek a je stanoveno 7 platových stupnic, každá s určitým počtem stupňů, od 2 do 6, a je určeno, jaký postup časový ve kterých stupnicích má bez mimořádného povýšení příslušník té nebo oné kategorie úřednické. Při tom ještě principu časového postupu je učiněn další ústupek v některých stupnicích platových, když nenastane mimořádné povýšení do vyšší stupnice se má dostati úředníkovi s dalšími lety odškodnění v t. zv. náslužných přídavcích, kterých jev některé skupině až 5. To jsou zásady pro vyměření služného.

Vedle toho každý úředník s dětmi obdrží výchovný přídavek na děti a tu zase proti posavadnímu stavu znamenáme zlepšení, poněvadž tento výchovný přídavek, odstupňovaný ovšem jen ve dvou položkách pro jedno a pak pro další děti, budou dostávati úředníci na všechny děti bez ohledu na to, kdy se narodily. Nesrovnalost, která byla zavedena zákonem prosincovým, že na děti později narozené neměl býti poskytnut příspěvek, se odstraňuje.

Třetí složkou požitků je činovné, které bylo odstupňováno podle místa, kde úředník svoji funkci úřední vykonává. Nejvyšší stupeň stanoven pro Prahu, Brno a Bratislavu, druhý stupeň pro města nad 25.000 obyvatel, třetí od 2000 do 25.000 obyvatel a čtvrtý stupeň pro města s menším počtem obyvatel. Stanovení nejnižšího stupně, které se stalo dodatečně proti původnímu návrhu, bylo pociťováno jako křivda a poukazováno na to, že v malých místech nebývá bydlení a živobytí levnější, nežli ve větších. Na základě těchto výtek a stížností byly do zákona dodatečně v poslanecké sněmovně pojaty jisté předpisy, které modifikují původní ustanovení a zmírňují tvrdosti, z něho vyplývající. Připouští se, aby úředník, který domiciluje v místě s nejmenším činovným a musí vydržovati děti mimo své bydliště, mohl býti přeřazen do kategorie vyšší. Konečně je vláda zmocněna, aby v případě, že v některém místě životní poměry jsou notoricky drahé, přesadila celé místo do vyššího stupně.

Obdobně jsou upraveny požitky státních zřízenců - nižší kategorie státních zaměstnanců - pro které jsou ustanoveny tři stupnice o 10 stupních a vedle platu také činovné a výchovný přídavek poměrně zmenšený.

U soudců podle povahy jejich služby, která se nemění postupem doby, je stanovena jen jedna sazba základního služného stoupajícího s 10 lety a vedle toho funkční služné pro ty soudce, kteří zaujímají zvlášť vynikající a odpovědné funkce.

Ve třetí skupině upraveny jsou platy vysokoškolských profesorů, mimořádných v sedmi stupních, řádných obdobným způsobem, a konečně je tam pojato, poněvadž postup končí platem 66.000 Kč, ustanovení, že při delší službě a zvláštních zásluhách může profesoru býti povolen zvláštní přídavek až 12,00 Kč ročně.

Obdobná ustanovení jsou o profesorech na středních školách státních, na školách odborných a pro učitele na školách státních, jakož i pro asistenty těchto ústavů. U důstojnictva a gážistů četnických je úprava obdobná jako u státních úředníků, jenže tam se také ještě zachovávají dosavadní služební hodnosti, kdežto u úřednictva státního se posavadní systém hodností služebních zrušuje.

Pro veliké kategorie státních zaměstnanců v podnicích státních neobsahuje přítomný zákon detailní úpravy. Tato úprava bude provedena specielními služebními řády pro jednotlivé podniky, ale zákon dává direktivu, že tyto služební řády musejí býti založeny na stejných zásadách, podle kterých upravuje zákon služební požitky kategorií ostatních.

V diskusi o osnově zákona nebylo vlastně sporu o tom, že pro budoucnost bude tento systém neskonale účelnějším nežli systém posavadní. Velká výhoda jeho je také již v jednoduchosti, poněvadž posavadní úprava byla tak záplatována různými kusými a nahodilými opatřeními, že svojí složitostí působila veliké obtíže ve vyřizování personální agendy ve všech úřadech.

Generace úřednictva, které příště budou vstupovati do státní služby, budou pociťovati tuto úpravu jako velmi výhodnou. Obtíže vznikají jenom z toho, že máme od nynějšího systému jiného přejíti náhle do systému nového. Ten přechod nemůže jinak, než dotknouti se s jistou tvrdostí úřednictva, které zde již dnes je. Zákon pro tento převod úřednictva do nových poměrů stanoví podrobné zásady. Vůdčí princip je ten, že každý má býti zařazen do takového stupně platového, kterého by byl dosáhl svými započitatelnými lety, kdyby nový systém byl platil již od počátku, kdy on vstoupil do státní služby. K tomu jsou připojeny různé modifikace detailní, o kterých se ovšem nebudu zmiňovati.

Poněvadž tendence nové úpravy je kontrérní některým zásadám, podle kterých dnešní stav se vyvinul, je přirozeno, že z aplikace toho nového zákona na dnešní úřednictvo vyplynou pro ně jisté újmy. Zákon proto obsahuje různá opatření, která zmírňují bolesti tohoto přechodu pro dnešní generaci státního zaměstnanectva. Především všude se v něm uplatňuje zásada, že nikomu nemohou býti převodem dosavadní jeho požitky zmenšeny. Tam, kde by naň vypadly podle nového zařazení požitky menší, dostává se mu tak zvaného vyrovnávacího přídavku, který ovšem bude dalším postupem absorbován. Táž zásada je stanovena i pro pensisty. I zde při celkem výhodné úpravě pro pensisty jsou možny případy při přechodu, že by pensistovi vypadla pense menší, nežli dosavadní. To je zákonem vyloučeno, jemu se musí dostati to, co má, nedostává-li se mu podle zákona více. Ta útěcha ovšem je dosti slabá pro státní zaměstnance, poněvadž státní zaměstnanec nepočítá jenom s tím, aby mu zůstalo to, co má, nýbrž aby postupoval. Přechod do nového řádu však celým skupinám státních zaměstnanců, zdá se, že zaráží postup. Tato okolnost je tím povážlivější, že praxe v posavadním povyšování úředníků nebyla v různých oborech stejná. Někde časovým postupem nebo povyšováním získávali jenom vyšší plat, v jiných oborech a skupinách platů dostávalo se jim i vyšší hodnosti, nyní pro převádění rozhodné. A konečně velikým zdrojem nesrovnalosti je také to, že v posledních dvou letech již vzhledem k chystané úpravě byla zadržována jmenování i tam, kde pro povýšení úředníkovo byly dány všechny podmínky.

Zákon, aby čelil těmto nesrovnalostem, dává vládě zmocnění, a tento dodatek byl vložen v projednávání zákona v poslanecké sněmovně, aby vhodnými opatřeními takovéto nesrovnalosti mohla napraviti. Veliký význam má také resoluce, na které se usnesla poslanecká sněmovna a kterou se vláda vyzývá, aby ona zadržená jmenování provedla, ještě než vejde v účinnost nový zákon.

Konečně mnoho bude záležeti na tom, jak vypadne systemizace. Účelem systemizace bude moci býti zkrácení nynější generace státních zaměstnanců v postupu odčiněno. Nebylo by to jistě spravedlivé, aby na obtíže přechodné doby se nevzal zřetel. V motivech vládní předlohy je na to pamatováno a mluví se tam přímo o tom, že systemizace se provede na dvakrát. První bude přechodná, bezpochyby s větším počtem vyšších míst, aby se bolest přechodu zmírnila. A teprve až po postupném odpadávání starších úředníků dojde se do normálního stavu rozvrstvení státních zaměstnanců, bude zavedena systemizace definitivní. K tomu také nutká vlastně ta okolnost, že máme před sebou reformu správy, neboť teprve podle jejích výsledků budou moci býti definitivně systemizována místa různých stupňů v jednotlivých oborech státní správy.

Oproti kritice, která byla o osnově zákona v době, kdy byl projednáván, pronášena ve veřejnosti a zejména v kruzích zaměstnanců státních, dlužno podškrtnouti nesporné výhody, které nový zákon přináší. Je tu nesporné zvýšení požitků pro všechny. Když se srovná plat, který osnova nová přiznává, s platem, který úředníkům státním zaměstnancům dostává se dosud, po odečtení odměn, které vlastně byly vypláceny jako záloha na chystanou novou úpravu, pak vyplyne zvýšení platů pro každého. Zvláště podstatné zvýšení je pro svobodné a také pro ženy, poněvadž právě na ně se aplikují sazby služného, které odpovídají tomu, co doposud dostával ženatý s manželkou a dvěma dětmi.

Že přiznání výchovného všem otcům rodin je zlepšením proti posavadnímu stavu, také jsem již uvedl. Také i časový postup neodstraňuje se v systému novém, nýbrž naopak je proti posavadnímu způsobu výhodněji upraven pro státní zaměstnance. Srovnává-li se plat státního zaměstnance podle nové osnovy s platem předválečným, lze konstatovati, že alespoň u nižších kategorií státních zaměstnanců nový plat odpovídá znehodnocení valuty a v nejnižší kategorii dokonce zvýšení cen životních potřeb. V kategoriích středních ovšem nejde zvýšení již tak daleko a dokonce v kategoriích nejvyšších zůstává pozadu i za koeficientem valutním.

Zákon přináší výhody státním zaměstnancům také v tom, že rozšiřuje pensijní základnu. Ovšem nepočítá se do pensijní základny činovné a přirozeně také ne výchovný příspěvek. Oproti zvýšení pensijní základny stojí snížení procenta pensijního příspěvku. Místo posavadních 8% bude státní zaměstnanec přispívati jenom 6% na svoji pensi.

Jsme si, myslím, všichni vědomi, že nová úprava nepřináší zaměstnancům to, co od ní očekávali a co také už za to svoje strádání, které přestáli v letech nouze, byli oprávněni očekávati. Jestliže při nejlepší vůli nebylo možno poskytnouti státním zaměstnancům více, je důvodem jenom ta okolnost, že prostředky státních financí jsou omezeny, že je velmi obtížno shledávati nové zdroje státních příjmů pro tyto účely. Tak nezbylo, než omeziti se prozatím na toto poměrně menší, ale přece jen podstatné přilepšení pro státní zaměstnance.

Můžeme také konstatovati, že přes reptání a přes nepříznivou kritiku v lůně organizací státně-zaměstnaneckých přece jen nakonec jejich mluvčí nikde neprohlásili, že by tuto předlohu odmítali, nýbrž všichni nakonec ji přijímají aspoň jako splátku na starý dluh, kterým je stát svým zaměstnancům povinen.

Mimo úpravu požitků státních zaměstnanců osnova obsahuje méně důležitá ustanovení, kterými se mění některé předpisy služebních pragmatik, pokud to právě jejich souvislost s požitkovou stránkou nutně vyžadovala.

Zákon byl připraven velmi důkladně v lůně vlády - můžeme říci na rozdíl od mnohých jiných zákonů, které jsme v předešlých letech odhlasovávali, aniž byl propočítán jejich efekt a domyšleny jejich následky. Tentokráte byl připraven velmi důkladně, byly pořízeny statistiky, konána studia, vzaty na pomoc zákony, vydané o této věci v nejnovější době v jiných státech, z nichž zejména nový zákon rakouský byl cennou pomůckou pro sestavení našeho definitivního návrhu. Osnova vyšlá z komise ministerské byla pak důkladně projednána ve sboru zástupců jednotlivých parlamentních stran, byla ještě v poslanecké sněmovně v některých věcech zdokonalena a pozměněna a mohu tedy podle usnesení našeho rozpočtového výboru doporučiti slavnému senátu, aby tuto osnovu zákona v tom znění, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou, schválil.

Můžeme všichni vítati, že tímto usnesením bude konečně věc, která zaměstnávala naši veřejnost po takovou dobu a která přirozeně zaměstnávala zaměstnanectvo tak, že snad často i překáželo to konání jeho služby, bude konečně vyřešena a že jest vyřešena způsobem, který přinese mezi státní zaměstnanectvo uklidnění a novou chuť k horlivé práci. (Potlesk.)

Místopředseda Donát: Za výbor rozpočtový je zpravodajem pan sen. dr. Karas. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Každý platový systém veřejných zaměstnanců jest odvislý od tří hledisek: Jednak od zájmu veřejnosti na bezvadném fungování úřadů veřejných, jednak od přičinlivosti a svědomitosti zaměstnanců, kteří tu pracují, jednak od zaměstnavatele, od státu, který má odpovědnost za ten úřad.

Požadavky zaměstnanců samých pak oproti úřadu jsou dvojího rázu: Jednak spokojenost ve službě, aby okolnosti, za kterých pracuje, mu usnadňovaly a zpříjemňovaly službu. To jsou otázky pragmatiky úřední. Ale hlavní věcí bývá, aby za svou práci byl odměněn způsobem slušným, tedy aby viděl v té odměně ekvivalent za práci, kterou skýtá, aby viděl, že ten ekvivalent je přiměřený kvalitě a množství práce konané.

Přítomná osnova zabývá se hlavně touto otázkou finanční, tím honorováním práce státních zaměstnanců, ačkoliv, jak již referent výboru sociálně-politického podotkl, i některé otázky pragmatikální se spolu řeší.

Rozpočtový výbor zkoumal tuto předlohu s hlediska, jaké finanční důsledky pro stát tato úprava bude míti. V tomto směru dlužno poohlédnouti se na základy nové úpravy. Dlouholetému namáhání státního zaměstnanectva v Rakousku podařilo se, že pragmatika státních zaměstnanců z ledna 1914 byla doplněna t. zv. automatickým zvýšením platů, totiž že zaměstnanec veřejný, když po 2, 3 až 4 leta konal svoji službu způsobem aspoň slušným, normálním, dostatečným, dostal zvýšení svých platů bez ohledu na systemizování nebo jmenování s dotčených míst, ačkoliv také někdy mohl dostati ještě zvláštní povýšení pro svoji osobu mimo systemizaci toho místa.

V tomto duchu pokračovaly i ostatní předlohy popřevratové, které jsme v Národním shromáždění provedli. Avšak zájem veřejné služby vyžaduje podle nabytých zkušeností, aby tento princip automatického povyšování a zlepšování platů byl modifikován v tom směru, aby při částečném zachování automatického zlepšení služebních platů zaměstnance hledělo se k tomu, aby úředník, jenž vykonával práce důležitější s významnějším místem spojené, měl je jinak honorovány, čili aby odměnou jeho byl ekvivalent za vykonanou práci. S tohoto hlediska nutno schvalovati tvrzení důvodové zprávy vládní předlohy, a my se také s tohoto hlediska díváme na tu předlohu, neboť je v ní uplatněn jak požadavek službodárce, tak i zaměstnance. Požadavky ty se nebudou vždy plně krýti. Přirozeně zaměstnavatel nemůže plně vyhověti všem požadavkům zaměstnanců, neboť vyhovění požadavkům těmto vždy omezeno je finanční potencí státu. Zaměstnanectvo ve své celistvosti však přeje si co nejpříznivějšího honorování.

Z veřejných projevů zaměstnaneckých deputací k vládě i ke komisi parlamentární, která vládě byla dána k ruce při vypracování tohoto zákona, i z různých veřejných schůzí je známo, že zaměstnanci nejsou plně spokojeni s touto předlohou, že jí vytýkají četné nedostatky; a také dlužno uznati, že v mnohých a mnohých případech tyto výtky zaměstnanců jsou odůvodněny a že by se jim mělo vyhověti. Ale vláda namítá, ze nemá na to finančních prostředků.

Vláda omezila celkové své výdaje, které může dáti na zlepšení platů zaměstnancům, sumou 700 milionů Kč. Předloha tato i ostatní ještě tři předlohy, které nyní přicházejí, o úpravě platů učitelských, o úpravě platů obvodních lékařů a pak duchovenstva, dohromady representují částku asi 695 milionů Kč. Uvažme při dnešním berním zatížení našeho poplatnictva obtíže se zaváděním nových daní! Račte jen uvážiti potíže, najíti přijatelné úhradové zákony, a nejen najíti úhradové zákony, ale najíti i majoritu pro ně. Přirozeně, že státní správa si musila velmi opatrně počínati, zejména když není možno v dnešním rozpočtu velkými škrty a úsporami nějakých větších částek stomilionových dosáhnouti. Při tomto stavu zbývá posouditi jen, zdali tato částka 700 mil. Kč byla spravedlivým způsobem rozdělena mezi jednotlivé kategorie veřejných zaměstnanců, a zdali námitky, že snad některé kategorii přidalo se více, některé méně, neb zda některé kategorie při rozdělování té částky byly dokonce odstrčeny, jsou odůvodněny. Pravil jsem již, že my posuzujeme tuto předlohu s toho hlediska, že zaměstnanec má býti odměňován za práci, za kvalitu její, za způsobilost, jakou dotčený zaměstnanec k té práci má, a pak také, zdali zaměstnanec vskutku pracuje. A touto zásadou má se napraviti několik omylů popřevratových, kdy jsme myslili, že jiné motivy než kvalita práce mají býti rozhodny pro stanovení odměn veřejných zaměstnanců.