Vláda uznávala nedostatečnost dosavadních odměn veřejných zaměstnanců. Koeficient valutní (asi 6¹/₂krát větší) ve skutečnosti by ještě málo zaměstnancům pomohl, neboť koeficient drahoty pohybuje se u částky 10, t. j. drahota jest desetkráte větší. Aby zaměstnanec byl postaven asi na to místo, které měl před válkou, měl by míti každý aspoň desetkrát více, tedy požadavek zaměstnanců po zvýšení platů o průměrně alespoň desetkrát je odůvodněný. Vláda ustanovila zásadou, že chce dáti alespoň koeficient valutami, průměrně 6¹/₂kráte více, než kolik byl plat před válkou. To byla, pravím, jen zásada. Ve skutečnosti od této zásady jsou v předloze časté úchylky, a to z těch důvodů, že řada nejnižších kategorií, zřízenců, měla před válkou plat malý, který nedosahoval ani t. zv. existenčního minima. Těm nevyhovělo by se zvýšením valutárním koeficientem 6¹/₂kráte. Po převratových dobách jejich příjmy byly již zvýšeny více, než byl valutární koeficient, ba i drahotní koeficient, neboť se musilo vyrovnati ještě minimum existenční, tedy asi dvanáctkráte, třináctkráte, a jsou případy, že i patnáctkráte více, než před válkou. U úředníků nižších hodnostních tříd s nižším platem nastalo zlepšení 7-, 8-, 9kráte více podle počtu dítek; kde byl větší počet dítek, tam přídavky byly větší, byly zvýšeny 8- až 9krát, kde byl menší počet dítek, byly přídavky jen asi 7krát, kdežto těm nejvyšším kategoriím úřednickým plat vláda zlepšuje jen asi 4- až 5krát, nejvíce 6krát. Ovšem řeklo se: oni měli příjem relativně větší, měli nad existenční minimum; ale má se také hodnotiti kvalita práce a náklady s opatřením si této kvalifikace.

V tom směru nebylo možno všeobecně vyhověti přání zaměstnanectva pro desateronásobek přídavků. Dalším bodem stížností je způsob převedení zaměstnanectva ze starého systému dosavadního do systému nového. Již referent sociálně-politického výboru poukazoval na to, že dřívějších 11 hodnostních tříd bude dnes nahrazeno pouze sedmi. Odstraňuje se především první hodnostní třída, to byl ministerský předseda. Odstraňuje se i druhá hodnostní třída, to byli ministři, neboť u nás ministerský předseda i ministři nejsou pragmatikálními zaměstnanci státu, nýbrž pouze funkcionáři. Ty by odpadly a v dalších třídách se restringují poslední dvě třídy a zbývá nám jich celkově sedm.

Pro tento převod vláda přijala zásadu, že má býti každý převeden tak, jak byl jmenován, podle svého dekretu a nikoli podle platu, automaticky nabytého. Přirozeně bude to míti pro toho zaměstnance nepříznivý důsledek; neboť on nabyl automaticky příjem vyšší hodnostní třídy třeba 2, 3 až 4 stupně více a dnes bude jmenováním vržen zpět na tu třídu, která odpovídala původnímu jeho jmenování. (Sen. Prošek: Třicetiletí radové budou degradováni!) Ano, také tento případ nastává. Ovšem proti tomu se namítá, že jednak zájem služby vyžaduje, aby byl povýšen a tedy jmenován ten, kdo vyhovuje podmínkám této hodnostní třídy, dále že prý ten zaměstnanec, poněvadž dostával příjem vyšší hodnostní třídy a nestál o to, aby byl jmenován do vyšší třídy, snad ve své úřední práci ochabnul, byl jaksi dosti lhostejný, aby se staral o to vyšší jmenování a tak dále, že se mu mohlo dostati jmenování ad personam, o to se neucházel. Dále je stížnost, že vláda zastavila povyšování během posledních let. To je ovšem křivda, za kterou i ten nejsnaživější úředník nemůže. Aby se tato křivda alespoň částečně odčinila, vláda přiznává vyrovnávací přídavky. Při převodu, kdyby někdo musil býti převeden na nižší stupnici platu, nežli bral dosud, to, co má více, se mu nechává na tak dlouho, dokud by novým jmenováním a povýšením, nebo automatickým postupem nedosáhl zase toho. Tedy důsledek je, že pro budoucnost je vyřazen z jakéhokoliv zlepšení, které má. Namítá se: Ty jsi toho zlepšení dosáhl dříve, pro tebe to bylo příznivější. Než to není křivda celku, nýbrž pouze jednotlivce. Proti tomu namítá vláda, že by to převedení stálo asi o 40 mil. korun více, zvětšila by se tím částka nad 700 mil. Kč a nad to jíti nelze. Dále prý by nastaly i ty nesrovnalosti, že by přednosta úřadu měl plat stejný, nebo dokonce nižší, než úředník mu podřízený. To bývalo za doby dřívější, za automatického postupu, kdy při přídavku rodinném podřízený úředník měl větší příjem, nežli šéf úřadu o menším počtu dítek. Nová osnova vychází ze zásady, že má býti důležitost úřadu a odpovědnost přednosty tohoto úřadu honorována tak, že podřízený v tom úřadě nemůže míti nikdy toho postavení, jako přednosta úřadu. A konečně by se dala odčiniti nesrovnalost ta, kdyby vláda aspoň zadržené jmenování na systemizovaná uvolněná místa provedla. K tomu má směřovati dotčená resoluce. Jak by to vypadalo, je viděti z poslední tabulky v důvodové zprávě. Z toho je viděti, že takřka většina úředníků je s platy vyššími, nežli jsou jmenováni. Ti všichni budou musiti jíti dolů a tudíž volání o křivdě je skutečně odůvodněno. Je to široká řada lidí, kteří budou takovým postupem zkráceni, nehledě k tomu, že někdo má o 3, 4 třídy vyšší plat, než byl jmenován. Překážkou byla ona vyšší částka 40 milionů, nad kterou se více jíti nemohlo, a jiným kategoriím to ubrati, to také nešlo.

Dalším předmětem stížností byla úprava dosavadních přídavků rodinných, poněvadž za základ nových platů byl vzat dosavadní plat zaměstnance ženatého se 2 dítky.

Poněvadž tuto důslednost nebylo možno provésti, ustanovuje se, že příště se nemá dávati žádný rodinný přídavek na manželku, a také by se neměl dávati ani na ty 2 dítky, ale aby ta diference nebyla příliš veliká hned u přechodu, tedy zatím se nechává na manželku přídavek pouze u zřízenců, kteří již před posledním prosincem 1925 před platností dnešního zákona ženatí byli, ale v budoucnosti se bude odbourávati. Zřízenci noví již přídavku na manželku nedostanou. Vedle toho příspěvek na děti se nechává; zákon sice praví, že na jedno dítko 1.800 Kč u úředníka, u zřízence 1.200 Kč a na další dítky u úředníka 1.200 Kč a u zřízence 900 Kč. Původní osnova pravila: Na druhé dítě. Zástupci některých skupin v přípravné komisi upozorňovali na tento škodlivý systém dvou dětí, který sem přišel z Francie a silně se rozšiřuje. Zájem státu není podporovati systém dvou dětí; jestli se dává přídavek na prvé a druhé dítě, tím přímo tento systém se uzákoňuje. Je jisto, že každé manželství má snahu po jednom, případně dvou dětech, takže stát nepotřebuje podporovati populaci na jedno, dvě dítky, avšak není snaha po třech, čtyřech, pěti dětech. Stát má zájem na tom, aby rostla populace, aby národ nevymíral - při systému dvou dětí národ vymírá, poněvadž je řada bezdětných rodin, řada neženatých. Pravím proto znovu, že je ten systém nevlastenecký a nestátní. Správněji by bylo řečeno: Na třetí dítě dáme podporu menší, na čtvrté větší, na páté ještě větší, jak hledí po případě Francie dnes řešiti tento systém. Tedy je viděti, že proti systému dvou dětí by se dalo namítat mnoho. Alespoň do zákona původně přijaté slůvko "dvě děti" je odstraněno, aby se to nezdálo býti přímo, řekl bych, nemravné; ale duch tam zůstal. Vedle toho dává se na další děti než dvě podpora ve výjimečných případech, a to jenom u těch zřízenců a úředníků, kteří již 1. lednem 1926 byli ve státní službě, měli už více dětí a jejichž příjem nedosahuje 36.000 Kč. Ti s větším příjmem podpory té nepotřebují.

Nastává tedy otázka, kdo tímto novým zákonem získává? Pravil jsem již, že ve veřejnosti je veliká nespokojenost s tímto zákonem, že se jím státním zaměstnancům ubližuje. Ovšem ten, kdo získává, ve veřejnosti mlčí, ti pak, kdo nezískávají, ti se ve veřejnosti hlásí. Nesmíme si tedy mysliti, že nikdo nezískává, jak se na veřejnosti tvrdí; neboť těch 700 mil. se fakticky přidává, tedy někam to jíti musí.

Ideově získává stát, neboť úřednictvo bude spokojené, bude svědomitě pracovati v úřadech - alespoň velká část úřednictva - neboť bude honorováno slušně. Získává tedy zájem státu. Ale hmotně získávají i zaměstnanci, a to všichni hned tím, že přídavky, které byly dosud jenom provisorně dávány a které byly také provisorně zvyšovány na r. 1925, dnes legální formou dávají se trvale pro celou budoucnost. Všecky přídavky připojují se k základnímu služnému, jdou tedy do pense, a kdo půjde v krátké době do pense, bude míti větší pensi a nebude tedy zkrácen o přídavky, které dosud měl. A těch starších, kteří půjdou do pense, bude také hezký počet. Dále získávají svobodní, těch je 30% všech zaměstnanců, ti dostávají totiž hned plat jako dosud ženatí se dvěma dítkami. Dále získávají ti, kteří nemají dvou dítek, a to jsou ti, kteří legálně nemají dvou dítek. My jsme totiž vydali zákon z prosince 1922, kde se řeklo: Budoucně budeme dávati přídavky jen tam, kde zaměstnanec byl ženat 1. ledna 1923 a komu se narodily dítky před 1. lednem 1924. Kdo se oženil, nebo komu se narodily dítky před 1. lednem 1924, ten před zákonem byl vlastně svobodným a bezdětným. Tito nelegálně uznaní za ženaté a ti, kteří mají dítky, dostanou přidáno také hned. Těch je ve státní službě 17% a vedle toho ti, kteří chtějí odejíti do pense a mají přeslouženo, těch je 10%, tedy dohromady 57% zaměstnanců získává hned přímo. Oněch 43%, kteří by snad přímo nezískávali, získávají vlastně tím, že starší odejdou a udělají místo mladším k povýšení.

Ovšem málo získávají zřízenci těch nejnižších kategorií, poněvadž, jak jsem řekl, oni už mají přidáno 12- až 15krát více, než před válkou, a dnešní základ má býti 6¹/₂. Tedy oni měli přidáno již dříve, dnes se jim přidává také, ale relativně málo.

Trpce jest si stěžováno, že tato osnova přechází jednu kategorii veřejných zaměstnanců, totiž oficianty, tedy lidi, kteří vykonávají práce kancelářské, jichž práci stát nutně potřebuje, kteří jsou trvale ve službě. Jejich postavení se lepší jenom potud, že se jim slibuje v zákoně, že budoucně čekatelé úředničtí budou bráni z této kategorie oficiantské. Slavné sněmovně je známo, že jsme vyřídili před 4 léty zákon oficiantský, který však nebyl sankcionován, poněvadž v něm byly nějaké závady a o osnově nové jsme pak již nejednali, osnova ta padla pod stůl. Poměr u kategorie oficiantské je stále neupraven. Rozpočtový výbor se usnesl na resoluci, že ve smyslu §u 210 osnovy vláda má povinnost upraviti poměry oficiantského stavu. Ovšem převzetí všech oficiantů do státní služby není možno najednou. Oficiantský zákon ještě z revolučního shromáždění přejímal šmahem všechny, nejen dobré, ale i jejich brak, a dále je třeba převzíti jen takový počet oficiantů, kterého bude skutečně potřebí trvale, nejen výpomocně.

Také o certifikatistech se nemluví. My vlastně zákon o certifikatistech už nemáme, my jsme jej zrušili. Výhoda certifikatistů z Rakouska trvala 10 let. Kdo nedostal místo v té době, již ho nedostane. Ale vojenská správa uznává, že je nutno upravovati poměry certifikatistů, poněvadž potřebuje déle sloužících rotmistrů, zejména když se zkracuje doba vojenské služby; neboť čím kratší doba vojenská, tím pilnějšího výcviku branců je třeba. Je tedy nutností udržeti si dobrovolně déle sloužící rotmistry a stát bude musiti vedle lepšího honorování rotmistrů slíbiti jim také, že dostanou v civilní službě zaměstnání pohodlnější, než je na tom cvičišti. Z těch důvodů vyzýváme vládu, aby se zákonem o certifikatistech co nejdříve přišla.

Předmětem dalšího jednání a stížností byla otázka spoluúpravy postavení zaměstnanců autonomních a veřejných korporací, jako zemí, žup, okresů, obcí, obchodních komor, nemocenských pokladen atd. Tito zaměstnanci upozorňovali na to, že při každé úpravě poměrů veřejných zaměstnanců byly současně upravovány poměry jejich; ale vždy negativně: totiž, když se státním zaměstnancům něco dalo, řeklo se: ale autonomní zaměstnanci nesmějí míti více než odpovídající jim poměrně zaměstnanec veřejný, a že je dnes řada takových zaměstnanců, kteří se mají lépe než státní zaměstnanci. A správní soud vkládá do tohoto zákona z r. 1922 ten smysl, že autonomní korporace nesmějí ani uznati kvalifikaci toho zaměstnance, dáti mu lepší plat jmenováním, nýbrž že autonomní zaměstnanec je poukázán jen na automatický postup, který byl ve státní službě vázán na minimální výkonnost a který znemožňuje odměňovati vyšší výkonnost; dále se namítalo, že je zaměstnanci tím brána snaha po lepší výkonnosti, když zaměstnavatel nesmí odměniti jeho vynikající práci a když je odkázán na postup státního zaměstnance.

Druhá skupina říká, že se jim vede hůře než státním zaměstnancům, jsou to cestáři obecní atd., a tvrdila: my vykonáváme stejnou práci jako státní zaměstnanec, ale jsme honorováni špatně. Tato skupina žádá, aby zaměstnanec její měl právo, aby mu byl ponechán jeho lepší plat. Druhá skupina žádala, aby se dala jejich zaměstnavateli, té které korporaci, právní možnost, když uzná povýšení a honorování svého zaměstnance, aby to mohla učiniti, tedy aby se paralysoval ten nález správního soudu, který jim té možnosti odpírá. Stylisace §u 212 umožňuje dnes autonomním korporacím takové individuelní uznání výkonnosti jejich zaměstnance.

Nám jako rozpočtovému výboru náleží povinnost zkoumati, jak náklad s novým tímto zákonem spojený bude také uhrazen; máme nejenom povoliti náklad, nýbrž také příjem. To je předmětem zvláštních předloh úhradových. Dosavadní zákony restrikční a s restrikčním zákonem spojené dávaly větší příjem státu již á conto té budoucí úpravy, a to zákony o úkonech a o zvýšení kolků, které vynášejí asi 120 milionů, zákon o restrikcích ušetří asi 100 milionů; úhrnem asi 220 milionů, a další zbytek měl býti uhrazen novými zákony.

Předloha tato, jak jsem již poukázal, až příliš úzkostlivě hájila finanční stav republiky. Vidíte, že taková řada odůvodněných námitek zaměstnanectva nemohla býti splněna, neboť stát stále říkal: nemohu jíti výše nad tuto částku, poplatnictvo nesnese většího zatížení daněmi, nemohu vyhověti. Osnova skutečně jednala hodně úsporně a řadu odůvodněných požadavků musila odmítnouti. Proto rozpočtový výbor vzhledem na finanční stav státu nenavrhuje změn na zlepšení této osnovy.

Zákon sám vyniká jednotností zásad, přesnou stylisací a přivede v budoucnosti jednotnost do poměrů zaměstnaneckých - přednost to, pro kterou zasluhuje uznání.

Referent sociálně-politického výboru již právě vyslovil se s uznáním o této předloze a já plně se k tomu připojuji, neboť předloha tato je velké eminentně právnické ceny. Rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu schválení tohoto návrhu zákona ve znění senátního tisku č. 146, jakož i schválení připojených k němu resolucí. (Potlesk.)

Místopředseda Donát: Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pan sen. Roháček.

Zpravodaj sen. Roháček: Slávny senát! Slovenská škola a slovenský učiteľ národného sriadenia bol ideálom predprevratových Slovákov. Kde takí účinkovali, poznáte tento kraj, jeho blahobyt ešte i dnes v republike. Ja v živote bol som tak šťastný, že som mal za učiteľov vždy Slovákov dobrých, ktorí ma viedli a vychovali pre národ československý. Za to im touto cestou vďaku vzdávam.

Preto s radosťou chytám sa tohoto referátu o zlepšenie platov učiteľských v celej republike, hlavne ale na Slovensku. Služné učiteľské bolo vždy len plátané. Po stálom domáhaní sa učiteľstva za zlepšenie platov prikročila konečne vláda pri prejednávaní zákona pôžitkového pre štátnych zamestnancov tiež zákonom a čiastočne rezolúciami upraviť platy učiteľom všetkých kategórií. My si prácu učiteľa vysoko ceníme a preto sme sa aj snažili, žeby tak bola honorovaná, aby učiteľ nemal pri svojom povolaní ešte strach, čo bude zajtra s jeho rodinou a či mu bude možné obstarať potreby dňa. Zákon tento dnes zabezpečuje existenciu učiteľa v jedenásť stupniciach platových, a to počína Kč 9000 a končí Kč 27.600. Pri učiteľkách ručných prác je 10 stupníc, počína sa tiež Kč 9000 a končí v poslednom roku Kč 24.000.

Chcem v krátkosti podať, o koľko zlepšené budú návrhom zákona platy učiteľské proti roku 1924. V roku 1924 činilo služné 458,032.000 Kč, miestny prídavok 110,396.000 Kč, prídavok na deti 29,319.000 Kč, jednotný drahotný prídavok 276,762.000 Kč, spolu 874,509.000 Kč. Navrhovaný zákon zlepšuje platy na služnom 813,592.000 Kč, činovné činí 151,347.000 Kč, výchovné 30,164.000 Kč, vyrovnávací prídavok na deti 4,037.000 Kč, vyrovnávací prídavok pre ženatých 3,293.000 Kč, dohromady 1.002,433.000 Kč. Odpočítajúc výdaj z r. 1924 874,509.000 Kč, činí zvýšený náklad 127,924.000 Kč. Iste to je veľké zaťaženie pre daňovníkov.

Učitelia, hlavne vonkovskí, domáhajú sa nápravy §u 8, kde činovné skupiny D v obciach niže 2000 obyvateľov snižuje sa na 2640 Kč. V tomto vidia učitelia dvojaký lokeť a bude to mať iste za následok, že učitelia, nakoľko bude možné, budú i pre túto príčinu, totiž pre snížené činovné, dedine sa vyhýbať. Ja upozorňujem vládu, aby to srovnala so skupinou C, tak že by skupina D vystala, ako to pôvodne bolo a bol by plat 3360 Kč.

Učitelia meštianskych škôl v Čechách žiadajú si, aby boli menovaní definitívnymi ad personam, čoho táto predloha postráda. Na Morave podľa zákona z r. 1914 po trojročnej službe zkúšaní učitelia, účinkujúci na meštiankach, sú menovaní odbornými učiteľmi ad personam. Na Slovensku ministerstvo školstva prezatýmnych odborných učiteľov bez určenia miesta menuje definitívnymi. Učiteľstvo obecných škôl v Čechách dostáva definitívu bez určenia miesta po čakateľskej dobe podľa §u 4. Ďalej vedľajší učitelia podľa §u 5 dostávajú tiež definitívu po 3 rokoch služby ako učitelia vedľajší. Aby tu v tejto predlohe nepovstala medzera pre odborných učiteľov meštianskych škôl v Čechách, dovoľujem si podať rezolúciu pri konci prejednania.

Podobne ríšsky Sväz učiteliek československých podal rezolúciu k §u 24 do snemovne k požitkovému zákonu č. tisku 146. Poslanecká snemovňa ju aj prijala, len opomenutím sa stalo, že pri učiteľskom zákone, totiž pri tejto predlohe, ktorú dnes prejednávame, táto rezolúcia vystala. Navrhujem ctenému plenu, aby, keď bude reč o rezolúciach, ju tiež láskave prijalo.

Učiteľstvo usilovalo o to, aby bolo vzaté do zákona o štátnych zamestnancoch, ale dnes uspokojujú sa s osobitým a vlastným zákonom, ktorý podľa mienky z radov učiteľských vyhovuje, ale hlavne vyhovuje začiatočníkom a dosluhujúcim.

Zákon tento konečne do poriadku donáša slovenské učiteľstvo na školách cirkevných. Čo stálo práce a bojov, než boli cirkevní učitelia týmto zákonom na roveň postavení učiteľom štátnych škôl! Nikto to nechce rozumieť, že na Slovensku cirkevný učiteľ bol verejným učiteľom a požíval tie isté výhody, čo aj štátny učiteľ! Týmto zákonom je odčinená krivda na slovenskom cirkevnom učiteľovi. Jednaké vzdelanie - jednaký plat. A je najvyšší čas, že prestanú rozličné výhody a diety na Slovensku. Na Slovensku je mnoho cirkevných učiteľov, ktorí majú preslúžené a len pre platovú neusporiadanosť nemohli odísť na zaslúžený odpočinok a nechceli byť vystavení osudu t. zv. "staropenzistov", ktorí dostávajú penzie asi 150 až 200 Kč mesačne. (Tak jest!) Tento zákon bude riešiť i otázku penzie pre cirkevných učiteľov na Slovensku, ale aj moci štátnej. § 45 tohoto návrhu hovorí síce, že náklady týchto zlepšení nesú udržovatelia škôl, ale to my dobre vieme, že ani v zemiach historických udržovatelia, tým menej cirkve na Slovensku, sú v stave tento náklad snášať, ale ho dostanú zálohou od štátu, a myslím, že takto bude vyriešené i poštátnenie učiteľov na Slovensku a konečne nastane unifikácia školstva v republike po stránke právnej, mocenskej a osobnej. Prestane aj vliv t. zv. "čiernej ruky", ktorej doteraz sa tak báli, ako sa to vyprávalo medzi kruhy pokrokovými. Stávalo sa, že si mnohí českí učitelia prišli na Slovensko vyslúžiť povýšenie i čo do platu, i čo do titulu, (Tak jest!) potom sa nevedelo, čo s nimi v materských zemiach, nevedeli ich umiestiť, poneváč preskočili mnohých starších pánov. Chyby sa dialy veľké pri obsadzovaní miest učiteľských, inšpektorských a úradníckych. Učiteľstvo má byť pevné a nad stranami (Tak jest!) a nie s ministrom meniť i svoje presvedčenie. Učiteľ nech slúži národu, (Výborně!) z ktorého mozoľov je platený. (Tak jest!)

Ale bol by som nevďačným, keby som s pochvalou a s uznaním nevzpomenul práce učiteľstva na Slovensku. (Tak jest!) My sme dohonili sto rokov vo vzdelanosti. Škola sa stala milovným chrámom kultúry, otvára drahé poklady slovenskej duše a privádza k povedomiu ľudskému a národnému. Toto som povinný verejne vyhlásiť a na chválu učiteľstva, účinkujúceho na Slovensku, priznať.

Do týchto dnešných ťažkých bojov prišiel i tento zákon o učiteľských platoch. My máme tu predloženú predlohu zákona, ktorú poslanecká snemovňa prijala. Na tejto predlohe tak dopodrobna a svedomite spracovanej sotva by sa dalo meniť a ani nechceme to robiť, lebo každá zmena znamená len odďaľovanie tohoto zákona. Preto navrhujem, aby slávny senát predložený návrh zákona o zlepšení platov učiteľstva škôl schválil tak, ako to bol učinil výbor sociálne-politický. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji výboru kulturního panu sen. dr. Němcovi.

Zpravodaj sen. dr. Němec: Slavný senáte! Každý zákon o úpravě platových poměrů veřejných a státních zaměstnanců je kompromisem, výslednicí sil, na jedné straně mezi požadavky kategorií, o které běží, na druhé straně mezi finanční nosností státu. Takovým kompromisem je také předložený zákon, týkající se úpravy platů učitelstva národních škol. Je docela přirozeno, že učitelé mají k němu leckteré požadavky a že s ním nejsou spokojeni úplně. Přes to vše uznávají, jak z jejich prohlášení nedávno učiněného vyplývá, výhody, které tento zákon přináší. Tyto výhody především spočívají v tom, že odstraňují celou řadu starších nesprávností, nesrovnalostí a že zavádějí do platových poměrů učitelstva stabilizaci. Vedle materielních požadavků mají učitelé ještě vůči tomuto zákonu jisté výtky, nebo požadavky rázu více mravního, a ty se týkají jmenovitě otázky parity s ostatními státními zaměstnanci. V duchu parity měl by vlastně býti tento zákon integrující součástí zákona o platových poměrech státních zaměstnanců. Parity dosahuje se tímto zákonem v leckterých ohledech, v některých ohledech však nikoliv, ale vládě je dána možnost, aby prováděcími nařízeními i jinými nařízeními svými snažila se, aby této parity bylo pokud možno nejvíce dosaženo. V tom směru kulturní výbor přijal také některé resoluce, které mají býti jakýmsi programem k tomu, aby jednak některé nejasnosti v tom zákoně byly striktněji vyjádřeny a jednak aby vláda pracovala k tomu, aby požadavku parity bylo pokud možno nejvíce se přiblíženo.

Jest jistě v zájmu státu, abychom měli učitelstvo uspokojené, které by na veliké své práci pracovalo s chutí, radostí a spokojeností. Tento zákon ukazuje také, že bychom velice potřebovali jednotného celého řádu školského, který dodnes skládá se z celé řady zákonů a rozmanitých nařízení vládních. Doufejme, že také k tomuto jednotnému školskému řádu v dohledné době dojde.

Kulturní výbor vzal s povděkem na vědomí prohlášení vládního zástupce o některých otázkách, které byly sporné a jimiž, jak se zdálo, mohlo by býti učitelstvo poškozeno.

Pokud se týče výchovného, stanoví se obdobně jako u ostatních státních zaměstnanců. Tímto zákonem v §u 24, odst. 3 se praví, že na děti, které se zdržují, nebo navštěvují školu v cizině, přísluší výchovné jen tenkráte, má-li učitel trvalé působiště v cizině. Výjimky může povoliti v případech odůvodněných ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem financí. Tu podle názoru mého mělo by býti pamatováno především na takové případy, kde děti v cizině navštěvují školy a učiliště, jakých u nás v naší republice není.

Vládní zástupce prohlásil v kulturním výboru, že se celý § 12 zákona o platových poměrech státních zaměstnanců, tedy nikoliv pouze odst. 8, vztahuje také na učitele škol národních. A to se týká možnosti přeřazení určitých míst do vyšší kategorie mezi oněmi kategoriemi od A do D.

Dále prohlásil týž zástupce vlády, že návrh zákona poskytuje možnost, aby definitivním, nebo zatímním učitelům na občanských školách byl přestup na občanské školy počítán již od počátku substituční nepřerušené služby na občanské škole po zkoušce učitelské způsobilosti pro občanské školy. Přerušení bez viny učitele není započtení na závadu. Toto prohlášení je velmi důležité vzhledem k §u 11, poněvadž kdyby se to striktně vykládalo, tedy by při každém novém nastoupení do služeb učitelských musilo se začíti úplně znovu.

K §u 7, odst. 3., prohlásil zástupce vlády, že v případě, padne-li lhůta postupová s přestupem na školu měšťanskou na týž den, je nutno považovati tuto lhůtu jako prvou na škole občanské.

Je to případ velmi vzácný, ale přece je dobře, že bylo naň pamatováno.

Kulturní výbor schválil dále 10 resolucí, které byly k učitelskému zákonu schváleny v poslanecké sněmovně. Dále přijato sedm resolucí, v nichž se vyslovují přání a směrnice pro provádění zákona a jeho budoucí zlepšení.

V kulturním výboru bylo dále poukázáno na důležitost škol odborných a ačkoli předmět nenáleží přímo k zákonu učitelskému, byla přijata resoluce, týkající se poskytnutí přídavků profesorům, přednostům, ředitelům a inspektorům škol těch (resoluce č. 8).

K tomu vedla jmenovitě ta okolnost, že tyto školy trpí velikým nedostatkem učitelů, a že bude možno těmito přídavky zvýšiti počet učitelů, kteří se budou chtíti těmto školám, jež jsou velice důležity, věnovati.

Jak jsem již řekl, učitelské organisace mají rozmanité výtky a žádosti vzhledem k tomuto zákonu. Avšak změnou návrhu tohoto zákona bylo by jeho provedení na neurčitou dobu odloženo a i to dobré, co je v něm obsaženo a v čem se učitelským požadavkům do značné míry vyhovuje, bylo by na dlouhý čas znemožněno, z kteréhožto důvodu navrhuje kulturní výbor, aby tento zákon byl senátem schválen ve znění, v jakém byl přijat poslaneckou sněmovnou, a spolu také navrhuje, aby byly přijaty resoluce, jednak ty, jež v poslanecké sněmovně byly přijaty, a jednak těch 7 resolucí, které kulturní výbor sám přijal a navrhuje. (Souhlas.)

Místopředseda Donát: Za výbor rozpočtový je zpravodajem pan sen. dr. Procházka. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Národní shromáždění vykonává jen akt sociální spravedlnosti tím, že provádí úpravu platů veřejných zaměstnanců, mezi nimi též učitelů. Je nutno, aby i u veřejných zaměstnanců nastala v jejich poměrech platových stabilita, která je odvislou od stability státních poměrů, od stability celého života státního, zejména pokud se týká hospodářství finančního, rovnováhy rozpočtu a stability valuty.

Veřejní zaměstnanci jsou si vědomi, že stabilita státního života je podmínkou stability jejich života a že pádem této stability padla by též veškerá jejich životní úroveň. Je nutno proto zajisté, aby všichni veřejní zaměstnanci podle toho jednali ve prospěch státu, klidným, poctivým plněním svých povinností a veškerým svým, řekl bych, vzorným životem.

Předlohou učitelskou, jakož i ostatními předlohami platovými zajisté nebudou uspokojeny veškeré požadavky učitelů, resp. jiných veřejných zaměstnanců, avšak nutno vzíti z těchto předloh to, co je dobré, poukazovati vždy na dobré stránky těchto předloh, nezanášeti mezi veřejné zaměstnance specielně učitele nespokojenost, nýbrž dáti těm, kteří snad budou postiženi některou tvrdostí tohoto zákona naději, že možnou nivelizací během doby se tyto poměry upraví.