My, komunisti, sme si vedomí toho nezmeniteľného fakta, že vy tu ako tu ste na tejto zdedenej pôde zrodení, vy českí, slovenskí, nemeckí a maďarskí agrárníci, fabrikanti a bankári, že ste prežili spolu už viac ako celé tisícročie a že máte nezdolnú vôlu pospolu tak pracovať ďalej, ďalšich tisíc rokov, a že budete usilovne premýšľať o tom a pracovať k tomu, aby vás nemohol nikdo vyrušovať vo vašom premýšľaní.

Aby ste váš vznešený a veľký úkol nesplnili, o to sa pracujúci ľud postará. On nebude len premýšľať o tom, akým spôsobom dala by sa vám vláda vybrať z rúk a nastoliť vláda robotníkov a malorolníkov, vláda pracujúceho ľudu, ale on ju aj nastolí. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo panu sen. Dundrovi.

Sen. Dundr: Vážený senáte! Jedním z nejvážnějších problémů, jehož řešení vyžaduje svědomité péče a účinného spolupůsobení všech odpovědných činitelů tohoto státu, je problém hospodářské krise a s ní související hromadné nezaměstnanosti pracujících vrstev. Proto s dychtivostí jsme očekávali prohlášení vlády, které, jak s mnoha stran bylo před časem již slibováno, mělo se také tímto ožehavým hospodářským a sociálním problémem zabývati a konkretní návrhy k jeho řešení jasně a určitě vytýčiti. Leč to se nestalo. Pan ministerský předseda sice uvedl, že v přímé souvislosti s naléhavými úkoly nejbližší doby, jako jsou projednání státního rozpočtu, řešení daňové reformy, zákony o branné moci a zákon o stavebních úlevách, je otázka řešení hospodářské krise, která, ač povahy mezinárodní, přece i na nás doléhá a vyžaduje nejobezřetnějšího studia a zákroku, aby se nic nezanedbalo, co by mohlo zmenšiti tíživé důsledky této krise na náš hospodářský a sociální život.

To bylo vše, co jsme slyšeli v prohlášení vlády. Žádný určitý návrh, žádný konkretní plán a žádnou vážnou akci, nýbrž jenom pěkně znějící slova, slibující nejobezřetnější studium otázky řešení hospodářské krise. To je příliš málo, neboť občanstvo, jmenovitě pracující a také výrobní vrstvy jsou ponechávány v naprosté nejistotě a dokonce v beznaději. Těžké následky hospodářské krise doléhají na všechny pracující vrstvy našeho občanstva, se všech míst volá se po mimořádných opatřeních, aby tíha poměrů byla zmírněna, a naše vláda prohlašuje, že otázku řešení hospodářské krise učiní předmětem nejobezřetnějšího studia. Chápeme při složení této vlády toto stanovisko, avšak nemůžeme je uznati za správné a daným poměrům odpovídající. V době, kdy nejenom dělníci, nejen výrobní vrstvy dovolávají se energicky zákroků a opatření k zmírnění hospodářské krise a hromadné nezaměstnanosti tisíců a desetitisíců mužů i žen, ale i také ostatní vrstvy, na něž tíha poměrů těžce doléhá, obracejí se na vládu, aby účinnými hospodářskými i sociálními zákroky pomáhala, nevidíme žádný program, tím méně pak velký hospodářský čin.

Nelze přece tvrditi, že by vládě tohoto státu nebyly známy návrhy a požadavky nejenom dělnictva, nýbrž i kruhů podnikatelských. Bezpočtukráte v posledních měsících bylo ukazováno na nebezpečí, vyvíjející se z hospodářské krise a požadována včasná a účinná opatření. Zástupci dělnictva, znající nepříznivé poměry v průmyslu a živnostech a postřehující zavčas jejich dosah na hospodářský život státu, znající bědný stav nezaměstnaných, nebo zkrácenou dobu pracujících dělníků, žádali vládu, aby podle příkladů jiných průmyslových států v Evropě hospodářské krisi a nezaměstnanosti čelila. Navrhovali řadu vhodných a hospodářsky prospěšných opatření a dožadovali se mimořádné pomoci pro dělnictvo nezaviněně nezaměstnané.

Nebylo dosud těchto návrhů a požadavků dbáno. A zdá se, že jich nynější vláda nechce dbáti ani v budoucnosti, a přece je nejvyšší čas přesvědčiti pracující vrstvy, že aspoň v určitých vážných a těžkostí doby odůvodněných případech naleznou ne-li plného pochopení, tož alespoň jistého porozumění pro potřeby svého života. Uznává se všeobecně a vládní prohlášení to potvrzuje, že hospodářská krise také na nás doléhá a že jsou nutny energické zákroky. Skutečnost tuto uznal i ministr financí v exposé, proneseném v poslanecké sněmovně a také v senátu Národního shromáždění. Chtěje oslabiti však volání zástupců dělnictva, kteří jsou tlumočníky přání širokých vrstev lidových, prohlásil, že nelze naprosto mluviti o katastrofální krisi a o nějakém náhlém obratu hospodářském, neboť 60.091 nezaměstnaných v průmyslu a živnostech tvoří jen 3.2% celého počtu zaměstnaných, jichž je 1.865.664. Tato číslice neodpovídá skutečnosti. Počet nezaměstnaných je mnohem větší. Doznal to tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků dr Hodáč na valném shromáždění delegátů zástupců skupin a odboček ve schůzi 15. září těmito slovy: "Počet nezaměstnaných je asi 100.000, tedy okrouhle 7% veškerého dělnictva v průmyslu a výrobních živnostech."

Cifra zcela větší, procento vyšší, než uvedl ministr financí na základě zprávy statistického úřadu, uveřejněné v poslední publikaci. Avšak i tato číslice, se kterou operoval generální tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků, není správná. Počet nezaměstnaných, na něž se odvolává ministr financí i dr Hodáč, odpovídá pravému počtu dělníků a dělnic, hlášených ve zprostředkovatelnách práce. A to jsou ponejvíce nezaměstnaní, kteří se musí ve zprostředkovatelnách práce hlásiti, aby si zajistili nárok na státní podporu v nezaměstnání. Vedle těchto hlášených nezaměstnaných dělníků a dělnic je veliké procento těch, kdo byli z práce vysazeni, propuštěni, nemajíce nároku na podporu v nezaměstnání, a ještě větší procento připadá na ty dělníky a dělnice, kteří již dnes pracují 5, 4, 3 a také jen 2 dny v týdnu. Nejlepším důkazem toho je pokles zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích výrobních, které podle tvrzení zaměstnavatelských kruhů činí ve sklářství 50, v textilu 20 až 50, v kovoprůmyslu 35, ale také v jednotlivých závodech 50 až 80%. Procento neumístěných uchazečů oproti osobám zaměstnaným v jednotlivých povoláních obnáší v odvětví kovoprůmyslu 27%, sklářství 27¹/₂%, textilnictví 41¹/₂%, v grafických oborech 43%, v živnostech obchodních 35.9%.

Uvedl-li ministr financí ve svém prohlášení z 20. října v této sněmovně, aby podepřel správnost svého optimismu, že krise opadává, že kulminační bod je překonán, soudím, přihlížeje ke směru, jak se jeví v jednotlivých výrobních odvětvích, že tomu tak není; aspoň v kovoprůmyslové výrobě jeví se prvý opak. Propouštění dělnictva a další omezování výroby svědčí o vzrůstající hospodářské krisi. Uvedu jen několik případů. V Československé továrně na zbraně v Brně propouští se v posledních týdnech a ještě v posledním týdnu 1.000 dělníků. První brněnská strojírna, na jejíž hazardní hospodářství předcházejícího generálního ředitele a správní rady má vedle dělnictva dopláceti také stát odpisem daní, propouští 400 dělníků. Továrna na smaltované zboží Sfinx v Brně vysadila z práce několik set dělníků. Všechna od větví kovoprůmyslu propouštějí, nebo vysazují dělnictvo z práce.

Konečně k podobným opatřením také sahají Škodovy závody v Plzni, v Hradci Králové a v Mladé Boleslavi. Ale ani v našem železářství, o němž bylo tvrzeno, že situace se poněkud zlepšuje, nevidíme, ač se připravuje na vstup do Mezinárodního evropského železářského kartelu, dosud nějakých známek, svědčících o zlepšení nezaměstnanosti. Vítkovické železárny propustily určitý počet dělnictva a více než 2 tisíce pracuje jich na náhradních pracích, a dnes právě dočítám se, že v textilním průmyslu dochází k dalšímu propouštění a pokles zaměstnanosti v posledních dnech odhaduje se opět o 3%. Tedy, kde jsou důkazy toho, že by kulminační bod hospodářské krise byl překročen a že by počet nezaměstnaných pozvolna opadával? Důkaz zvýšené nezaměstnanosti a tudíž i zhoršených poměrů na trhu práce poskytuje statistika odborových organisací dělnických o počtu podporovaných členů. Svaz kovodělníků podporoval v prvých šesti měsících tohoto roku včetně se státním příspěvkem 7.812 členů proti 3.636 v 9 měsících loňského roku, a z tohoto počtu nezaměstnaných vyčerpalo 956 členů úplnou podporu, t. j. plných 12 týdnů. I zde se jeví velký rozdíl v hospodářské krisi. Byla-li hospodářská krise r. 1923 větší, měla přechodní ráz, kdežto nynější krise má, jak řekl dr Hodáč, důvody rázu trvalejšího.

A čím zvláště se vyznačuje, je to, že jí trpí staří nebo starší dělníci, kteří v četných závodech při propouštění z práce jsou mezi prvními, kteří zbaveni jsou zaměstnání a existenčních prostředků. A proto také účinky této krise a s ní související nezaměstnanosti jsou bolestnější a hospodářsky více škodlivé, nejen tím, že tisíce dělníků, zvláště v textilním průmyslu jsou 3, 4, 5 i více měsíců bez zaměstnání, a marně jakékoliv i náhradní práce hledají, nýbrž i tím, že tato krise spadá do období nebývalého zvyšování ceny životních potřeb, najmě potravin a požívatin. V roce 1923, v jehož prvých měsících měli jsme v republice přes 400 tisíc nezaměstnaných, nedocházelo k zdražování životních potřeb, naopak projevovala se sestupná cenová tendence. Letošního roku jeví se však pravý opak. Čím méně zaměstnání, tím nižší výdělky, tím vyšší ceny životních potřeb. Nepřibližujeme se tudíž k normálním poměrům hospodářským, nýbrž udržujeme hospodářskou, obchodní a celní politikou nynější stav, vyznačující se vysokou cenovou hladinou a také hospodářskou krisí. Zmenšené výdělky nejpočetnější třídy konsumentské, související s omezením doby pracovní a v četných závodech a odborech násilnou redukcí mezd, mají za následek pokles kupní způsobilosti, jíž trpí nejen dělnictvo, ale také živnostníci, obchodníci a průmysl vůbec. Jsme svědky zcela jiných metod u nás, než hlásají praktičtí velkoobchodníci a podnikatelé ve Spojených státech severoamerických: "Vysoké mzdy a nízké ceny!" Ve vysokých cenách spatřují jednotlivé výrobní vrstvy záchranu svých existencí, ve skutečnosti však zajištění zvýšených zisků, a tato okolnost diktuje politiku našich občanských stran, jejíž ovoce vidíme v agrárních clech a zdražování všech potřeb. Bylo vždy tvrzeno, že drahotu zaviňují mzdy dělnictva. Ještě nyní setkáváme se tu a tam s nedoloženým tvrzením, že drahotu dělají socialisté. S emfásí napsal ústřední orgán republikánské strany venkova, že se agrárníci ujímají záležitostí, které dříve měli socialisté v rukou. Následkem tohoto vedení pociťujeme již nyní na všech stranách, že od zavedení zemědělských cel roste drahota a stupňují se útoky proti dělnictvu, jeho sociálně-politickým vymoženostem a jeho oprávněným hospodářským i sociálně-politickým požadavkům. Jaké jsou výdělky dělnictva, jemuž se stále ukládají přímo nesnesitelná břemena a jemuž se vyčítají sociálně-politická opatření, které před lety i občanské strany loyálně uznávaly a pro ně také hlasovaly. Při debatě o zemědělských clech letošního roku předložili jsme velmi mnoho materiálu. A od té doby se výdělkové poměry dělnictva velice pronikavě změnily, zhoršily. Svého času předložili jsme při interpelaci ministerstva obchodu doklady o mzdách a výdělcích dělnictva textilního na Liberecku. Přesvědčili se pánové, že textilní dělníci pracující 2 dny v týdnu po řadu týdnů vydělali 30, 40 až 50 Kč za týden. Dělnice textilní vydělávají 20 až 30 Kč za týden při dvoudenní pracovní době v týdnu. Přihlížíme-li k výdělkovým poměrům dělnictva jiných národů, vidíme, že zde se jeví pokles jako výsledek onoho násilného působení nemravného tlaku, který v jednotlivých závodech se na dělnictvu vykonává za tím účelem, aby mzdy snižovalo, a nečiní-li tak, hrozí se mu propuštěním z práce.

Ministr financí uváděl ve svém exposé, že jsou případy - mluvě o určitých opatřeních, po jichž zavedení volají odborové organisace i politické strany - kdy je práce přes čas nutností a kdy její zákaz by měl hospodářské i jiné škody. Přiznávám, že tomu tak, a proto také nikdo z dělníků se proti takové práci přes čas nestaví. Jestliže ale ve zprávách státního statistického úřadu č. 76 až 77 se dočítáme, že v červenci tohoto roku bylo na základě úředního povolení odpracováno 662.805 hodin přes čas, což je 82.851 osmihodinových dnů pracovních, nikdo nás nepřesvědčí o tom, že práce přes čas v tomto rozsahu byla nutností. Zde mohla býti pro 3.452 dělníků opatřena práce alespoň na jeden měsíc. A překvapiti musí, že právě v textilnictví, kde již v červenci nabývala průmyslová krise mimořádného rozsahu, povoleno bylo úředně 165.507 hodin přesčasových. Jestliže víme, že vedle úředně povolené práce přes čas pracuje se přes čas bez povolení, jestliže vidíme, zejména z posledních příkladů, že je textilní dělnictvo donucováno i k 16hodinové pracovní době, pak seznáme, že při řádném dodržování ustanovení zákona o 8hodinné pracovní době mohla by alespoň část dělnictva přechodně zaměstnati a určitý výsledek ji zabezpečiti. Při této příležitosti považuji za nutno vysloviti přání, když se ukazuje na nutnost dodržování úředních prací a včasného zhotovení objednávek, aby státní správa šla v těchto případech příkladem vstříc, aby včasným zadáním objednávek nedonucovala později k dodržování lhůty dodací podniky a tím u nich nevyvolávala nutnost práce přes čas. Mnoho záleží na tom, kdy se státní objednávka zadá, aby podnik měl dosti času pro vyřízení dodávky za normálních pracovních poměrů.

Ve vládním prohlášení i v exposé ministra financí neslyšeli jsme ničeho o opatřeních čelících zdražování životních potřeb. Nelze přece strkati hlavu do písku před skutečností, nejméně pak je na místě tvrzení, s nímž zástupci a mluvčí nové vládní většiny přišli, že úřední cenový index nevykazuje podstatný vzestup cen. Je to hrubý, nebo vědomý omyl. Před několika týdny přednášel pan ministr obchodu o hospodářských poměrech v tomto státě a při tom narýsoval vývoj cen potravin rostlinných, živočišných, jakož i jiných potřeb, kteroužto přednášku uveřejnily "Národní listy". Uvedl, že index cen potravin živočišných činil v dubnu tohoto roku 763, v červnu 811, v září 941, index ostatních potravin činil v uvedených měsících 825, 852 a 925. Tudíž nejdůležitější životní potřeby vykazují velmi pronikavý vzestup cen a přesto se nám tvrdí, že tu žádné zvýšení oproti prvním měsícům tohoto roku nenastalo. Nejvíce zvýšení cen vyniká u obilí, brambor a cukru. V interpelaci pana sen. Donáta a soudr., podané v únoru letošního roku v tomto slavném senátě, uvedeny jsou ceny obilí na pražské plodinové burse v únoru tohoto roku. Srovnáme-li tyto ceny s cenami dne 19. března t. r. na pražské plodinové burse, shledáme, že pšenice zdražila ze 185 na 236, t. j. o 28%, žito ze 128.50 na 194, t. j. o 51%, ječmen ze 141 na 195, t. j. o 38%, brambory ze 32 na 85, t. j. o 165% a cukr z 5.20 na 5.80 i více, t. j. 12 až 15%. (Sen. Toužil: Agrárníci dokazovali, že zdražení nenastane!) Právě na těchto faktech, která nelze zvrátiti, ani zbagatelisovati, vidíme nejlépe, co znamená pro pracující vrstvy v Československu ten okamžik, kdy se agrárníci ujali společně s ostatními českými a německými občanskými stranami řízení záležitostí pracujícího lidu a záležitostí tohoto státu. Vidíme podobný obraz zvýšení cen u ostatních předmětů denní spotřeby. Je to mouka, kde je viděti vzestup ze 3.70 na 4.50 během těchto několika krátkých měsíců. Vidíme vzestup cen u masa, tuků, i při určitých předmětech zboží a výrobků průmyslových. Jest odůvodněno toto zvýšení? Jest odůvodněno na př. ono horentní zdražení cukru, na které si stěžoval také pan dr Karas, mluvčí strany lidové? Zvýšily se výrobní náklady, nebo zhoršily se výrobní podmínky, které by opravňovaly cukrovarníky a cukrovarnické kartely ke zvýšení cen? Skutečnost svědčí o pravém opaku. Ceny řepy proti loňskému roku jsou o 5 korun nižší a mzdy dělnictva saisonního byly sníženy o 10%. Kde je tudíž důvod k tak horentnímu zvýšení cen tak důležité nebo nejdůležitější životní potřeby, jako jest cukr? Může býti za těchto poměrů, které se projevují těžkou průmyslovou krisí a zároveň vysokými cenami důležitých potřeb, spokojenosti a klidu v těch vrstvách, které nejcitelněji jsou postiženy těmito nepříznivými hospodářskými a sociálními poměry? Není také dnešní politika vládní většiny v úplném rozporu s politikou prvních předválečných let? Většina této sněmovny, která je representována českými a německými občanskými stranami a také ludovou stranou slovenskou, není si patrně vědoma důsledků své hospodářské i sociální politiky. Nechce viděti zjevy, které v každém jiném státě musily by býti s největší vážností sledovány a jich příčiny odstraňovány. Nechce viděti bídy dělnictva a pracujícího lidu vůbec. Je hluchá a slepá k oprávněnému volání nezaměstnaných a hladovícího dělnictva, jehož řady stále a stále rostou.

Pan ministerský předseda ve svém prohlášení zde učiněném řekl: Pro řešení velikých úkolů, jež nás zde čekají, je právě dělnost parlamentu a klid a pořádek nezbytnou podmínkou. V čem spočívají záruky pořádku? Je možno mluviti o pořádku, když statisíce pilných rukou je donuceno k zahálce? Je možno mluviti o pořádku, když se statisícům znemožňují přímo primitivní podmínky existenční? Je možno mluviti o pořádku, když nepodniká se téměř ničeho, aby těžké a bědné postavení těch, kdož volají po práci a po chlebu, bylo nějakým způsobem zmírněno? Slavný senáte! Není pořádku tam, kde lid strádá nedostatkem, není pořádku tam, kde nemá práce, a není také pořádku tam, kde na jeho volání po zaměstnání odpovídá se mu cynickým výsměchem, jako to činí některé občanské politické strany. A není také pořádku tam, kde vláda je lhostejna k oprávněným požadavkům nezaměstnaných, nebo kratší pracovní dobu pracujících.

Naše občanské strany starají se o nezaměstnané. V posledních několika číslech ústředního orgánu agrární strany jsem četl velmi svědomité úvahy svědčící o péči o nezaměstnané. Proč prý by nezaměstnaný hledal práci, když je placen za to, že nepracuje? Něco tak nízkého a tak ubohého těžko lze v jiných reakcionářských listech nalézti. Což nesmí, anebo nemusí, není povinen ten nezaměstnaný dělník každý týden třikrát do zprostředkovatelny práce docházeti? Těch několik korun, které z prostředků státních dostává týdně, ty si musí nejenom tím, řekl bych, odsloužiti, že se musí pravidelně třikrát v týdnu hlásiti ve zprostředkovatelně práce, ale musí velmi často různé práce, které jsou mu uloženy, také vykonávati.

Pánové se domnívají a právě pánové z agrární strany, jak vysoké obnosy na podporách v nezaměstnání jsou dělnictvu vypláceny. Doporučuji vám: Pohlédněte do předlohy finančního zákona a naleznete v důvodové zprávě k návrhu finančního zákona cifry, které překvapí. Za dobu od 1. dubna do 31. prosince 1925 vyplaceny byly na státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných 3.814.015 Kč. (Sen. Novák Ant.: To má jediný ředitel Živnostenské banky daleko víc!) To je méně, nežli dostala jedna agrární "Zemka" na subvenci na jeden rok.

Vážení pánové, jestliže vytýkáte dělníkům ty nepatrné podpory v nezaměstnání - a z cifer je viděti, že ty podpory jsou nepatrné - jestliže je snižujete tím, že nechtějí pracovati, tož doporučuji vám, abyste šli kterýkoliv den ke zprostředkovatelnám práce, a naleznete, že dělníci se hlásí, řemeslníci na práce pomocnické, chtějí dělati opravy silnic, chtějí na regulační práce, poněvadž nechtějí od vás stále slyšeti výtky, že vláda jim poskytuje podpory, že stát je udržuje, že berou podpory a proto se nemusí starati o zaměstnání.

Slyšel jsem v prvé schůzi tohoto slavného senátu slova z úst pana sen. Kroihera. Vřele se přimlouval, aby postiženým živelními pohromami dostalo se přispění a pomoci. Zaslouží si toho. Všichni uznáváme tuto pomoc a toho přispění za potřebné, ale neslyšeli jsme z úst žádného zástupce občanských stran vřelá slova, jimiž by se volalo po přispění a pomoci nezaměstnaným, hladovícím dělníkům a jejich rodinám. Pan kolega Kroiher řekl: Měli jste se jíti podívati na tento zničený jihočeský kraj. Ale nemusíte ani choditi se dívati na ten jihočeský kraj, abyste shlédli ještě následky pohrom, které způsobeny byly neštěstím, jež tu neočekávaně přišlo. Jděte v Praze, jděte v každém průmyslovém místě podívati se do rodin nezaměstnaných dělníků a uvidíte obrazy bídy, jichž jste snad ještě v životě neviděli. Jděte se podívati, jak bydlí dělnické rodiny v pražských předměstích a v některých průmyslových místech a uvidíte, že ve světničce, kde mohou býti 3-4 lidé, je jich napěchováno 10, 15 až 20, a mnozí z nich postrádají vůbec jakékoliv možnosti, aby si v této době opatřiti práci.

My jsme vyslovili pouze určitá přání a určité požadavky. Se zájmem jsme sledovali exposé pana ministerského předsedy i pana ministra financí, chtějíce zvěděti, jak bude odpověděno na naše návrhy a požadavky. Jeden z pánů kolegů ze Slovenska řekl, že produktivní prací by se měla řešiti nezaměstnanost. Prosím, my to kvitujeme a považujeme za produktivní práce veřejné práce a stavby, regulace řek a potoků, úpravy silnic a považujeme také z důvodů kulturních za nutné, aby byly stavěny školy v tom našem t. zv. uzavřeném území, aby české dítky nemusily choditi do stodol a místností, které nejenom pro výchovu se nehodí, nýbrž i zdraví jsou škodlivé.

My jsme navrhovali, aby stát, resp. ministerstvo železnic objednalo více vagonů a lokomotiv, poněvadž dnes se ukazuje, že máme nedostatek vagonů. Naši majitelé dolů v severočeském uhelném revíru poukazují, že se jim místo 100% přistavuje pouze 60 až 70% potřebných vagonů, ale naše ministerstvo železnic říká: Nepotřebujeme, my máme více než 10.000 vagonů a proto nebudeme žádných objednávati. A podíváte-li se do návrhu finančního zákona, shledáte, že na nový vozový park je poskytováno pro rok 1927 pouze 2¹/₂ milionu korun. No, tím nezmírníme nezaměstnanost ve vagonkách a lokomotivkách, tím vyženeme ještě těch několik set dělníků, kteří v těchto továrnách pracují, a z továren stanou se hřbitovy. My jsme také navrhovali úpravu dopravních tarifů, navrhovali jsme zrušení uhelné dávky, poněvadž je to jenom Československo, které ještě uhelnou dávku ve výši 10%, vybírá. Všecky ostatní evropské státy již ji před lety zrušily. Dále jsme navrhovali, abychom také byli svými zástupci zúčastněni, jako jsou obchodní a živnostenské komory, při projednávání obchodních smluv a při všech otázkách, které se týkají postavení dělnické třídy v tomto státě a poměrů, od nichž závisí existence dělnictva zaměstnaného v továrnách. (Výborně!)

My jsme se také vyslovili pro uznání Ruska de jure ne proto, že bychom očekávali zvláštních zázraků, ale proto, aby již jedenkráte odpadl onen argument, s nímž zde přicházejí nejenom naši přátelé z tábora komunistického, ale s nímž chodí též průmyslníci, uvádějíce, že nemohou za tohoto neprávního stavu vcházeti do žádných zvláštních obchodů. A že nám prospějí alespoň ty částečné objednávky z Ruska, ukázalo se již v továrnách na hospodářské stroje a ukáže se v důsledku nové objednávky, která byla uzavřena s Ringhofferovými a Škodovými závody, s Vítkovickými železárnami a s První brněnskou v těchto dnech.

My jsme též vyslovili přání - a nemáme též důvodu, abychom od něho ustupovali - aby u nás, stejně jako je tomu v některých jiných průmyslových státech evropských, byl zřízen garanční fond. Soudím, jestliže Německo, které prožilo tak těžkou hospodářskou krisi, mohlo zříditi garanční fond, aby umožnilo proniknutí svých výrobků na východ, že máme i my důvod k provádění této politiky, tím spíše, že obnosy na tento účel poskytnuté, by podle mého mínění vynesly více užitku nežli těch 700 milionů Kč, které mají býti věnovány na sanaci zkrachovaných bank. (Výborně!)

My vedle toho také žádáme, aby byla snížena úroková míra. A jestliže pan ministr financí uznal nutnost pro snížení úrokové míry pracovati soustředěním bank a jinými opatřeními, pak máme jenom ty obavy, že bude tato procedura trvati velmi dlouho, a že náš průmysl, obchod i naši dělníci budou trpěti škodlivými následky vysoké úrokové míry.

Slavný senáte! My jsme se též vyslovili a vyslovujeme nyní opětně pro dočasnou suspensi zemědělských cel. Odůvodňujeme to právě zákonem, který byl letošního roku přijat. Praví se ve článku V. tohoto zákona: "V případě mimořádné nouze je však vláda zmocněna dočasně, vždy však nejdéle na dobu půl roku, zrušiti nebo přiměřeně snížiti cla z obilí, mlýnských výrobků, dobytka a tuků pro všechny nebo jednotlivé druhy vyjmenovaného zboží na celé hranici nebo na některých jejích částech, stanovíc podmínky dozorčí a omezení, bránící zneužití tohoto opatření".

Slavný senáte! Nikdo nebude tvrditi, že by v této době se nejevila mimořádní nouze. Pánové přiznávají sami nedostatek brambor, menší sklizeň žita atd., tedy jsou zde dány věcné - o politických nemluvím - věcné a hospodářské předpoklady, aby podle ustanovení zákona nebo podle ducha zákona, provedena byla nezbytná opatření, poněvadž jich provedením znemožníme další snižování cen a přivodíme sražení těch cen, které nelze hospodářsky v žádném případě odůvodniti.

My též žádáme, aby byly prodlouženy podpory v nezaměstnanosti. Já jsem již uvedl, že za platnosti zákona o státním příspěvku v nezaměstnanosti podle gentského systému vyplaceno bylo pouze něco přes 3 miliony korun. I zde máme právo nebo zákon na své straně. Žádáme-li úpravu podpor v nezaměstnanosti, opíráme se o zákon z 19. července 1921, čís. 267 § 7, v němž se praví "Vláda se zmocňuje, aby po dobu poválečných poměrů hospodářských po slyšení ústředen odborových organisací stanovila nařízením pro přesně určené časové období nejmenší výměru státního příspěvku pro muže, ženu a pro zaměstnance svobodného nebo ženatého." Je zde tedy důvod, aby vláda stanovila po slyšení dnešních odborových ústředen příspěvek vyšší, odpovídající zejména situaci, která nastala zdražením životních potřeb a zvýšením cen.

Jestliže vyslovujeme tyto požadavky, jimiž dokazujeme, že máme zájem nejenom na udržení, ale také na rozvoji výroby, představujeme si ovšem rozvoj i prosperitu výroby poněkud jinak, nežli oficielní představitelé průmyslu a obhájci soukromokapitalistických výrobních řádů. Proto se také dělnictvo a zvláště organisované dělnictvo nestaví proti nezbytným změnám, které souvisejí se zavedením ekonomisace, normalisace, specifikace a racionalisace, o nichž se tak často v posledních týdnech mluví a v kterémžto směru se u nás stále tak málo provádí a podniká. Ale nemůžeme souhlasiti, aby tyto nové metody výrobní, pracovní i organisační, pokud jsou zavedeny v našich továrnách, dály se bez vědomí a bez souhlasu, ba dokonce proti dělnictvu a jeho intencím. Proto, jestliže se mluvilo o potřebě racionalisace, o modernisaci a typisaci, chceme si při tom zabezpečiti náležitý vliv, aby se z výsledků moderního výrobního pochodu získalo materielně i mravně pro dělnictvo. V tom se lišíme od průmyslových podnikatelů, kteří ovšem chtějí tyto nové metody uplatňovati prostředky a způsobem velmi často nemorálním a násilným.

My však také nemůžeme souhlasiti s výklady, které byly zde činěny, o nutnosti větší výkonnosti. Pan ministr financí sice řekl, že nejenom výkonnost dělnictva má býti větší, ale také výkonnost průmyslu, že nesoudí, že tam je dělník výkonnější, kde se více namáhá, nýbrž že je potřebí také strojního zařízení, nástrojů a přístrojů, nové organisace práce a výroby. Jak vyhlíží však praxe? Dnes je prokázáno, že výkonnost dělnictva a zaměstnanectva mimořádně stoupla. Stoupla ne ze vzájemné dohody, nýbrž proto, že byla vynucena násilnými opatřeními a prostředky.

Dělník, vykoná-li více práce a více vydělá, je ihned účastníkem nového procesu, který se projevuje stlačením, snížením jeho úkolové nebo prémiové ceny. Je stlačením cen dohnán k větší výkonnosti a při té větší výkonnosti mající míti za následek snížení cen, neprojeví se v nižších cenách, nýbrž ve zvýšených ziscích četných průmyslových a i jiných podnikatelů. Pan ministr financí vyjádřil se k této otázce, ale podle našeho přesvědčení i při zachování dosavadních metod v četných kruzích našich podnikatelů, zvýšená výkonnost povede k přepínání sil zaměstnaného dělnictva a snižování mezd, tudíž k zhoršení poměrů, na nichž je vybudována existence a životní míra, která beztak je dnes nedostatečná.

K tomu ovšem druží se ještě jiné zjevy: propouštění starých dělníků z práce to je ten nejbolestnější zjev, s nímž se setkáváme - oklešťování práv dělnictva, zvláště závodních výborů a rušení četných ustanovení zákona. My také při této příležitosti zdůrazňujeme nutnost rozšíření práv závodních výborů, chtějíce tím naznačiti, že prostřednictvím závodních výborů máme zájem na výrobě, že chceme také v tomto směru platně spolupůsobiti a platně spolupracovati.

Pan ministr financí vyslovil se k jednotlivým návrhům velmi podivným způsobem. Uvedl: "Požaduje se odstranění zemědělských cel bez zřetele k tomu že by i průmysl utrpěl těžkou zemědělskou krisí.

Požaduje se státní podpora stavebního ruchu bez zrušení ochrany nájemníků a nepřihlíží se k tomu, že se tak nikdy neodčiní bytová a stavební krise, ale nesmírně zatěžuje stát a tím znova výroba i spotřeba.

Požaduje se strohé odstranění práce přes čas a přehlíží se, že jsou v podnicích poměry individuelní, odlišné a včasné provedení produktu je namnoze podmínkou práce vůbec.

Požaduje se odstranění dvojího zaměstnání a přehlíží se, že se tím čelí plnému využití výrobních sil a vnucuje úvaha o pracovní době.

Požaduje se čeliti hromadění kapitálu v podniku a přehlíží se, že sice je správno vybírati daně co nejpřísněji, avšak, že je v zájmu dělníka a státu lépe, zůstává-li výnos, pokud dani podléhá, v podniku investován, nežli když je rozptýlen a spotřebován.

Požaduje se státní investice jako práce z nouze a přehlíží se, že je to možné bez další škody pro národní hospodářství pouze v rámci soukromohospodářské a národohospodářské rentability.