Předseda: Klofáč.

Místopředsedové: dr Brabec, Donát, dr Hruban, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Lukeš.

124 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr Najman.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Fahrnerovi a Kotrbovi.

Přikročíme k projednávaní jednacího pořadu.

Na denním pořadu je:

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně­právní sen. Lukeš, za výbor rozpočtový sen. dr Procházka a za výbor zahraniční sen. Lukeš.

Prosím pana referenta sen. Lukeše, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Podstatným obsahem úmluvy, která byla uzavřena mezi republikou Československou a královstvím Italským o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly italské pojišťovny s pojistníky československými a československé pojišťovny s pojistníky italskými, a jež podepsány v Praze dne 4. května 1926 i se Závěrečným zápisem, je určení valuty, v jaké se mají plniti oboustranné závazky ze životních smluv pojišťovacích, vzniklých ve starých korunách rakousko­uherských. V tom ohledu se zásadně předpisuje, že italské pojišťovny musí u nás platiti za 1 korunu rakousko-uherskou naši jednu korunu československou tak, jak naše ústavy tuzemské, a to i závazky před 26. únorem 1919 vzniklé.

Nárok na výplatu v Kč mají všichni naši státní příslušníci, kteří dne 31. prosince 1924 měli zde stálé bydliště, po případě když pojištěná událost (úmrtí, dožití) nastala dříve, tedy v den, kdy se tak stalo.

Také naši příslušníci v cizině mohou nabýti nároku na výplatu v Kč, jestliže pojistné buď v Kč platili, nebo si pozdější placení v Kč vyhradili, nebo sjednali si poshovění až do konečné úpravy celé otázky.

Smlouvy pojišťovací, uzavřené v cizích měnách se touto úmluvou nemění.

K úhradě zdejších závazků složí italské pojišťovny vesměs hodnoty podle našich zákonů k tomu způsobilé. Pojistné se vyplatí, což je jaksi pro naše pojistníky nejdůležitější, podle všeobecných pravidel do 14 dnů po splnění všech podmínek pojistných, z nichž zůstávala nevyřešena právě otázka valutová. Ježto touto úmluvou i tato otázka je rozhodnuta, zbývá jedině teď ratifikace úmluvy, a to ratifikace v Národním shromáždění republiky Československé, která se tímto provádí.

Zmíněná smlouva vyžaduje ke svému provedení sice ještě zvláštního zmocňovacího zákona, tento je však již poslanecké sněmovně Národního shromáždění předložen a po projednání tam bude se jím senát v nejbližší době též zabývati. Tím konečně budou moci dosíci naši pojistníci splnění svých oprávněných požadavků z pojišťovacích smluv na život.

Ústavně-právní výbor projednav úmluvu ve své schůzi dne 18. listopadu 1926 doporučuje senátu její schválení, a to i se Závěrečným zápisem, navrženým v tisku senátu č. 286.

Předseda (zvoní): Za výbor rozpočtový referuje pan sen. dr Procházka.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Pokud se týče úkolu rozpočtového výboru, zkoumal týž úmluvu a rovněž doporučuje, jako výbor ústavně-právní, aby senát se usnesl na souhlasu s úmluvou a Závěrečným zápisem.

Vyzdvihuji z celé úmluvy ustanovení, která právě se týkají úkolů rozpočtového výboru, a to především jednaní to, že lombardní závazky pojistníků, vzniklé u pojišťoven s pojištěním na válečné půjčky, při jejich úpisu zanikají. Dále stanoveno je úmluvou, že celková jmenovitá hodnota titrů, které nemají nějakého označení, jež by bylo učiněno podle čl. 203, bod 1. a 2. mírové smlouvy saintgermainské, anebo čl. 186, bod 1. a 2. mírové smlouvy trianonské již dotčené italské pojišťovny použijí k úhradě technických reserv československého pojištění, nesmí přesahovati částku 50 mil. Kč.

Úhrada úrokování, resp. umořování těchto titrů, jest již však dána v rozpočtové položce určené jako příspěvek státní správy na úhradu potřeby státního dluhu.

Pokud se týká však životních pojišťovacích smluv, které československé pojišťovny sjednaly na území bývalé rakousko-uherské monarchie nově patřícím království Italskému v korunách rakousko-uherských, vydá rakousko-uherská vláda k ulehčení závazků ohledně splnění příslušných pojištění vládě československé pro československé pojišťovny titry 5% konsolidační italské renty ve jmenovité hodnotě 200.000 lir běžných kuponů 1. ledna 1925.

Rozpočtový výbor tudíž navrhuje, aby se senát usnesl na svém souhlasu s úmluvou a Závěrečným zápisem.

Předseda: Pan sen. Lukeš referuje za výbor zahraniční.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Výbor zahraniční projednal zmíněnou úmluvu i se Závěrečným zápisem ve své schůzi dne 30. listopadu 1926 a souhlasí s oběma s hledisek zahraničních, jakož i doporučuje senátu, aby se usnesl na schválení jak úmluvy podepsané 4. května 1925 v Praze, tak i Závěrečného zápisu téhož data.

Předseda: Páni zpravodajové si doslovu nepřejí. Nikdo není ke slovu přihlášen.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno v tisku čís. 286, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Na denním pořadu je dále:

Prosím především referenta výboru ústavně-právního, pana sen, dr Procházku, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Úmluva ze dne 29. května 1925 uzavřená mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly rakouské životní pojišťovny s pojistníky československými a československé pojišťovny životní s pojistníky rakouskými, je důsledkem mírových smluv, a to čl. 215 mírové smlouvy st. germainské a stejně znějícího čl. 198 mírové smlouvy trianonské. Hlavním účelem úmluvy jest upraviti měnu pojistek, které byly před 26. únorem 1919 uzavřeny československými příslušníky s rakouskými pojišťovnami na staré rakousko-uherské koruny.

Pojišťoven jiných než na život se úmluva netýká.

Úmluvou o pojišťovnách upravují se pouze práva a povinnosti pojišťoven v obou státech, pokud vycházejí ze smlouvy pojišťovací.

Oba státy přiznávají si navzájem nejvyšší výhody při nakládání se soukromými pojišťovnami, aniž by bylo dotčeno právo "volného uvážení" obou států pro připouštění pojišťoven k obchodování.

Úmluvou se stanoví, kdo bude patřiti do československého stavu pojištění rakouských pojišťoven a v důsledku toho bude požívati výhod z této úmluvy plynoucích.

Chrání se též naši příslušníci, kteří bydlí v cizině.

Upravují se pojištění válečných půjček a stanoví se zejména, že pojišťovny jsou povinny do roka od účinnosti smlouvy tato pojištění proměniti na pojištění hotových peněz a nahraditi pojistníkům při tom plně vše, co zaplatili tito za svoje pojistky v Kč a dále 75% toho, co ve starých rakousko-uherských korunách zaplatili na svoje pojištění.

Všechny platy z pojištění, včetně půjček, které pojišťovny poskytly na svoje pojistky, musí býti oboustranně dnem 26. února 1919 počínajíc plněny nezkráceně v Kč t. j. za každou jednu rakousko-uherskou korunu jednu korunu československou.

Pokud však se týká nároků, odpovídajících pojistnému splacenému před 26. únorem 1919, jsou pojišťovny povinny k nezkrácenému placení v Kč jen potud, pokud hodnoty v čl. IX. a X. úmluvy vyjmenované postačí ku nezkrácenému krytí zdejších závazků rakouských pojišťoven.

Úmluva stanoví též ochranu některých menších vzájemných pojišťoven před hromadným odkupováním pojistek a před kursovními ztrátami s tím spojenými.

Smlouvy uzavřené v cizích měnách, resp. při nichž platí pojistník od 26. února 1919 všechny prémie v cizí měně, zůstávají i nadále v této cizí měně v platnosti.

Úmluva jedná dále o tom, v jakém pořadí a jakých hodnot mají rakouské pojišťovny použíti k úhradě svých závazků v našem státě. Výslovně se konstatuje, že blok předválečných nekolkovaných rent rakouských neb uherských nesmí přesahovati částku 67 milionů korun.

Pokud se týká drobných spolků - podle oddílu E pojišťovacího regulativu - ponejvíce organisací stavovských - jako na př. lékařů, notářů, emeritů, konduktérů atd. - bylo učiněno opatření, aby rakouské pojišťovny samy se všemi těmito drobnými spolky se dohodly o převzetí jejich zdejších závazků na sebe a provedly likvidaci jejich u nás ve smyslu úmluvy v korunách československých.

Kupony předválečných rent se honorují od účinnosti mírových smluv.

Rovněž upravuje se úmluvou poměr československých pojišťoven k pojistníkům rakouským v ten smysl, že svoje závazky vůči rakouským pojistníkům vyplatí naše pojišťovny v korunách rakouských, jednu rakouskou korunu za jednu starou rakousko-uherskou korunu počítajíc, takže zájmy našich pojišťoven jsou ochráněny.

O průkazu státního občanství a řádného bydliště vydá československý dozorčí úřad nad pojišťovnami v dohodě s rakouským dozorčím úřadem bližší předpisy usnadňující průkaz ten.

Závěrečný zápis provádí jednotlivá ustanovení úmluvy.

Úmluva bude provedena zvláštním zákonem.

Výbor ústavně-právní doporučuje senátu, aby usnesl se na souhlasu s úmluvou ze dne 29. května 1925 a se závěrečným protokolem téhož data.

Předseda: Prosím referenta rozpočtového výboru pana sen. Kroihera, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Předlohou, o níž mám čest slavnému senátu referovati, zatěžují se státní finance do určité míry. Je totiž v této předloze předepsáno, že stát je oprávněn přijati cizí rakouské buď nekolkované, anebo po případě rakouské kolkem opatřené předválečné půjčky, případně i půjčky válečné až do obnosu 67 milionů Kč. Tato oběť je dosti značná, ale vzhledem k tomu, že ve vídeňských pojišťovnách byli pojištěni ponejvíce drobní občané naši, pro něž by ztráta dotyčných pojistek znamenala velkou škodu hmotnou, usnesl se rozpočtový výbor doporučiti plénu slavnému senátu, aby tuto předlohu přijal beze změny. (Výborně!)

Předseda: Za výbor zahraniční je referentem pan sen. dr Brabec.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Výbor zahraniční projednal tento předmět, a to ve své schůzi 17. listopadu, a shledal, že úplně odpovídá zájmům, jak státu, tak pojistníků československých, zejména uvážíme-li, že bylo sjednáno, že veškeré sumy pojištěné budou vyplaceny tím způsobem, že za každou rakousko-uherskou korunu bude vyplacena koruna československá. Tedy to je ustanovení smluvní tak výhodné pro naše státní občany, jakožto pojistníky, že není možno ani více žádati. Mimo to také ustanovení dne 31. prosince 1924, jakožto dne rozhodného pro súčtování, jest úplně správné a odůvodněné, poněvadž r. 1924 byl nejbližším r. 1925, kdy účetní závazky pojišťoven byly mezistátně sjednány.

Není tudíž se stanoviska zahraničního výboru naprosto žádných námitek a bylo usneseno, aby bylo doporučeno slavnému senátu, úmluvu tuto i se stanoviska zahraničního výboru schváliti.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Páni zpravodajové si doslovu nepřejí. Tož, prosím, zaujmouti místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, jak je vyznačeno v tisku čís. 287, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení se přijímá ve čtení prvém. Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je:

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Za účelem provedení versailleské smlouvy uzavřena byla mezi republikou Rakouskou a Československou úmluva ze dne 18. června 1924 s příslušným dodatkem, kteráž byla předložena Národnímu shromáždění a také ratifikována jím a uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení z roku 1926. Úmluva tato vztahuje se na závazky a pohledávky, které vznikly před 26. červnem 1919, zněly na papírové koruny a spočívají na titulu soukromoprávním. To se samo sebou rozumí, že se mohlo také jedině podle intencí strany vztahovati na papírovou měnu. Nyní vznikla pochybnost, zdali úmluva tato má také na zřeteli zlatou měnu, nebo měnu, kde dlužno efektivně platiti ve zlatě anebo zlatými mincemi, a aby tato pochybnost byla zatlačena, uzavřena byla nová úmluva ze 17. září 1926, která se právě nyní předkládá Národnímu shromáždění ke schválení, ve které se také přirozeně výslovně vylučuje platnost nynější úmluvy na zlatou měnu. Obsahuje tedy tato úmluva vlastně autentický výklad této smlouvy původní, poněvadž ale autentický výklad podávati může jedině zákonodárný sbor, předkládá vláda tuto úmluvu k dodatečnému schválení.

Z uvedeného důvodu doporučuje zahraniční výbor, aby schválena byla tato úmluva.

Předseda: Za výbor rozpočtový referentem je pan sen. Kroiher a za výbor ústavně-právní pan sen. dr Procházka.

Prosím pana sen. Kroihera, aby referoval za výbor rozpočtový.

Zpravodaj sen. Kroiher: Rozpočtový výbor navrhuje přijetí vládního návrhu beze změny.

Předseda: Za výbor ústavně-právní je referentem pan sen. dr Procházka.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Autentickým výkladem, že závazky, jichž splnění bylo vymíněno ve zlatě nebo efektivně ve zlatě, nejsou peněžními závazky v korunách rakousko-uherských po rozumu článku 1 úmluvy a že proto tato úmluva na ně se nevztahuje.

Toto prohlášení obou smluvních stran státních odpovídá dosud platnému ustanovení zákona ze dne 2. srpna 1892, čís. 126 ř. z., o korunové měně a cís. nař. z 21. září 1899, č. 176 ř. z. - §§ 15, 17, 18 -.

Avšak připojuji, že již dříve bylo zde vlastně zákonem prohlášeno, že jedná se o papírovou měnu, tedy o měnu, která podléhala okolkování. Zákon čís. 207 z roku 1922 recipuje totiž v §u 7 nařízení vlády z 1. dubna 1919 tisk čís. 167 a toto nařízení dostalo svého výkladu v nařízení čís. 576 z roku 1920, jakož i - a na to kladu důraz - v opatření Stálého výboru čís. 583 z roku 1920 v §u 9, kde se výslovně mluví o nekolkovaných korunách s revokací na nařízení čís. 167 z roku 1919 a doporučuje proto výbor ústavně-právní senátu, aby vyslovil svůj souhlas s tímto druhým dodatečným zápisem ze 17. září 1926.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen.

Páni zpravodajové si nepřejí doslovu.

Prosím zaujmouti místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové, čís. tisku 273, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačené schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém.

Přistoupím k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Krupka.

Táži se pana zpravodaje, zdali má nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Na denním pořadu dále je:

Předseda: Zpravodajem je za výbor ústavně-právní pan sen. Trčka a za rozpočtový výbor pan sen. Kroiher.

Táži se pana zpravodaje za výbor rozpočtový, sen. Kroihera, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Kroiher: Nenavrhuji.

Předseda: Pan zpravodaj sen. Trčka nenavrhuje rovněž nijakých změn?

Zpravodaj sen. Trčka: Nemám rovněž změn.

Předseda: Není žádných textových změn. Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s resolucí výboru ústavně-právního otištěnou ve zprávě výborové tisk č. 270, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato je přijata.

Na pořadu jednání dále máme:

Zpravodajem je pan sen. dr Krupka.

Táži se pana zpravodaje, navrhuje-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Navrhuji, aby v §u 3, řádce prvé za slovy "Právo rekursu" byla čárka.

Předseda: Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém s opravou navrženou panem zpravodajem, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení druhém.

Bodem dalším je:

Mají páni zpravodajové nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Stodola: Nemám žádných změn.

Zpravodaj sen. Miller. Žádné textové změny nenavrhuji.

Předseda: Páni zpravodajové textových změn nenavrhují.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se také ve čtení druhém.

Přistoupíme k hlasování o resoluci výboru národohospodářského otištěné v tisku č. 263.

Kdo souhlasí také s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce výboru národohospodářského se přijímá.

Dalším bodem pořadu je:

Prosím pana referenta sen. Pastyříka, navrhuje-li nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Pastyřík: Nemám žádných změn a navrhuji schválení.

Předseda: Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá také ve čtení druhém.

Přistoupíme k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Havelka.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Vážený senáte! Dne 16. února 1926 přišel sen. Toužil k Waldesově továrně a počal mluviti k dělnictvu, které vycházelo z továrny. Dělnictva bylo asi na 300 osob. Když byl sen. Toužil policejním nadstrážníkem vyzván, aby předložil povolení k tomu táboru, nemohl se jím vykázati, mluvil asi čtvrt hodiny a na výzvu policejní stráže účastníci se v klidu rozešli.

Imunitní výbor dovoluje si navrhnouti slavnému senátu, aby sen. Toužil k trestnímu stíhání vydán nebyl, a to z těchto důvodů: Ze slov zákona, který praví: "Kdo shromáždění chce pořádati nebo konati" je zjevno, že zákonodárce měl na mysli ne snad jakýkoliv shluk lidí nebo náhodné sejití lidí, nýbrž, že to musí býti schůze, která musí býti svolána, aby projednávala, nebo vyřídila otázky, které shromáždění se týkají. Takováto povaha u pozastaveného táboru ze spisu není zjevna, nedostává se tu tedy podstatné náležitosti přestupku, pro který pan sen. Toužil má býti stíhán, a není tedy důvodu, aby byl vydán k trestnímu stíhání.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebylo svoleno k trestnímu stíhání sen. Toužila, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Dalším bodem je:

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu na Kr. Vinohradech za souhlas k trestnímu stíhání sen. Sehnalové pro přestupek podle §u 3 a 19 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z., (čís. 1214 předs.) Tisk 277.

Zpravodajem je pan sen. dr Havelka.

Zpravodaj sen. dr Havelka Slavný senáte! Dne 6. března 1926 dopoledne podle trestních spisů uspořádala pí. sen. Sehnalová nepovolený tábor na Kr. Vinohradech na Tylově náměstí před konsumem "Včela". Na výzvu policejní stráže shluk lidí se v klidu rozešel.

Imunitní výbor dovoluje si navrhnouti slavnému senátu, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Sehnalové pro přestupek podle §u 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z., dán nebyl, a to podstatně z týchž důvodů, které jsem si dovolil uvésti v předcházejícím případě, poněvadž ani zde nedostává se podstatné náležitosti přestupku §u 3 shromážďovacího zákona a proto není také důvodu, aby jmenovaná pí. senátorka byla vydána k trestnímu stíhání.

Předseda: Nikdo se ke slovu nepřihlásil.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebylo svoleno k trestnímu stání sen.Sehnalové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Další bod denního pořadu je:

Zpravodajem je pan sen. Wagner.

Zpravodaj sen. Wagner: Vážený senáte! Dámy a pánové!

Soudní tabule v Bratislavě přípisem ze dne 3. března 1926 žádá, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka pro přečin pomluvy podle § 1, 3 lit. 1. zák. čl. XLI/1914.

Věc se má takto:

Soukromý žalobce Ján Hurtik podal u předsedy obžalovací rady sedrie v Bratislavě na sen. Kalčoka obžalobu pro přečin pomluvy podle § 1 zák. čl. XLI z roku 1914, kvalifikovaný podle § 3 bod 1. a 3. téhož zákona, jehož sen. Kalčok dopustil prý se tím, že v časopise "Slovák" v čísle 261, ze dne 30. listopadu 1923 v Bratislavě vycházejícím uveřejnil článek nadepsaný: "Pomery vo Sv. Kríži pri Hrone", jehož obsahem soukromý žalobce Ján Hurtik na cti uražen býti se cítí, a to zejména výroky: "Aby to nebolo nápadné, tak si dá - totiž pak Hurtik - pasy aj na iné mena vystavovať a priemyselného lístku tiež nemá. Toto malo byť už trestané", dále: "Pán Hurtik doviedol psa domov a po pár dní ho zastrelil, teda rozkaz znova nesplnil. Práve tak si nevšímal ani rozkazu lekára, ani rozkazu zverolekára", a konečně: "Alebo keď je v Sv. Kríži pre slintačku zátvor, p. Hurtik aj vtedy môže predať voly do Kremnice mäsiarovi."

Pan sen. Kalčok v soudním řízení doznal, že zmíněný článek napsal a v jmenovaném časopise uveřejniti dal, nabídl o svých tvrzeních důkaz pravdy podav současně námitky proti obžalovacímu spisu.

O těchto námitkách a o nabídnutém důkazu pravdy nemohlo být rozhodnuto, ježto Kalčok zatím zvolen byl členem senátu N. S. a soud žádá senát za jeho vydání.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka pro přečin pomluvy, jak jsem již uvedl, spáchaný sepsáním a uveřejněním zmíněného článku, ježto tvrzení pana sen. Kalčoka, kdyby bylo pravdivé, mohlo by býti příčinou toho, aby proti soukromému žalobci panu Hurtikovi bylo zahájeno trestní řízení a mimo to tvrzení toto je způsobilé, aby soukromý žalobce byl vystaven veřejnému opovržení; sen. Kalčok doznal, že zmíněný článek psal a uveřejniti dal, činnost tato s jeho činností jako senátora nesouvisí a není příčiny, aby nebyl dán volný průchod soudnímu řízení, tím méně, když sen. Kalčok sám důkaz pravdivosti svého tvrzení nastoupil.

Vážený senáte! Prosím, aby senát přistoupil k usnesení imunitního výboru a aby dal souhlas k trestnímu stíhání pana sen. Kalčoka pro výše uvedený přečin pomluvy.

Předseda: Byl mně podán dostatečně podporovaný návrh pana sen. dr Kovalika a spol. v této věci.

Žádám pana tajemníka senátu, aby návrh přečetl.