Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): "Návrh sen. dr Kovalika a spol. ohľadom zprávy imunitného výboru tlač 279 o žiadosti súdnej tabule v Bratislave zo dňa 3. marca 1926, č. j. Tl IX 107/24, aby daný bol súhlas k trestnému stíhaniu, sen. Michala Kalčoka pre prečin pomluvy podľa § 1, 3 lit. 1 zák. čl. XLI/1914 (č. 872 předs.), aby k novému pojednávaniu imunitnému výboru zpät vrátený bol."

Předseda: Vzhledem k podanému návrhu dám nejprve hlasovati o tomto návrhu pana sen. dr Kovalika a spol., bude-li zamítnut, pak o návrhu imunitního výboru. (Sen. Niessner: Debata!) Prosím, nikdo není přihlášen ke slovu. (Sen. Niessner: Já prosím o slovo!) Račte se mi prosím hlásiti vždycky písemně, pánové.

Pan sen. Niessner se přihlásil ke slovu.

Sen. Niessner (německy): Pánové! Návrh, jejž podali pan dr Kovalik a spol., odporuje všem tradicím a zvyklostem, jaké posud zachovávány byly ve věcech imunitních. Případ, o který jde, je zcela jasný. Pan sen. Kalčok je žalován pro přečin na cti utrhání. Jedná se o soukromý delikt, jak to ze spisů a také se zprávy zpravodajovy vysvítá, o věc, která s politickou činností pana sen. Kalčoka absolutně není v souvislosti. Jedná se o těžká obvinění a utrhání na cti, a myslím, že se posud vážený senát v takovýchto případech nikdy sám neetabloval jako soudní dvůr, nýbrž rozhodovati o takovýchto víc nebo méně soukromých deliktech, jak to je zcela správné, ponechával soudu. Zajisté že máme chrániti imunitu každého senátora. Nemáme však zde nikomu poskytovati právo, aby beztrestně mohl utrhati na cti a urážeti, a v tomto případě jedná se o takovouto věc. Je to postup zcela neslýchaný, že nyní většinové strany jen proto, poněvadž jsou většinou, chtějí tohoto práva zneužívati, tím že tuto věc, která je věcí ryze soukromou, chtějí vrátiti výboru, aby tam ve výboru - úmysl je zcela jasný - věc buďto protahovali, anebo zamítli. Proti tomuto postupu musíme co nejrozhodněji protestovati. Očekáváme, že většina senátu v tomto případě zůstane u zvyku, který zde po léta byl zachováván, že se totiž při soukromých urážkách na cti - a zde jedná se dokonce o utrhání na cti - nikomu neposkytuje práva imunity, nýbrž že se také žalobci poskytuje možnost, aby sobě zjednal právo i vůči senátorovi, a na druhé straně že se senátorovi poskytne možnost, aby ohledně svých tvrzení vůči soukromé osobě vedl případný důkaz pravdy. Jiný postup byl by neslýchaným zneužitím moci, musili bychom ztratiti veškerou víru v to, že se zde měří podle práva, nýbrž byl by to přechod k zjevnému výkonu násilí se strany většiny. (Potlesk.)

Předseda: Ještě se přihlásil ke slovu pan sen. inž. Klimko.

Prosím, aby se ujal slova.

Sen. inž. Klimko: Slávny senát! Prípad pána sen. Kalčoka bol síce pojednaný v imunitnom výbore, ale dľa udajov a referátu pána referenta zakladá sa návrh na vydanie na tom, že pán sen. Kalčok sám žiadal o svoje vydanie. Tvrdenie to bolo mylné, lebo pán sen. Kalčok povedal len to, že kedy k tomu prišlo, že chce tú pravdivosť sám dokázať a preto navrhované bolo, aby pán sen. Kalčok bol v tejto veci vypočutý. Poneváč konvenciou parlamentárnou sa stalo to, že páni senátori, ako i poslanci v takomto prípade majú byť vypočutí, abysme o týchto veciach dobre súdiť mohli. Navrhujem, aby návrh p. sen. dr Kovalika bol prijatý, aby tie formality boly dodržiané a pán sen. Kalčok v imunitnom výbore bol vypočutý.

Předseda: Prosím pana referenta, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Wagner: Vážený senáte! Především opraviti musím tvrzení pana sen. inž. Klimko, že jsem v imunitním výboru tvrdil, že pan sen. Kalčok sám žádá o své vydání. To jsem nikdy netvrdil, poněvadž to není pravda. Je přece naprosto vyloučeno, vážený senáte, abych jako zpravodaj mohl tvrditi něco, co nevím a co pravda není.

Já jsem v imunitním výboru pouze tvrdil - a to je také ve zprávě imunitního výboru uvedeno - že pan sen. Kalčok nabídl o svých tvrzeních důkaz pravdy a že tedy je věcí soudu, bude-li vydán, aby tento důkaz provedl.

A nyní, pánové, k věci samotné. Prosím, abyste laskavě uvážili obsah onoho tvrzení, které v časopise "Slovák" je uvedeno a kterým soukromý žalobce cítí se býti uražen. Co v tomto článku povídá pisatel pan sen. Kalčok? On přímo viní soukromého žalobce z podvodů, že si totiž na jiná jména dává vystavovati na dobytek pasy a viní ho dále z hrubého porušení veterinerně policejních ustanovení, když ve zmíněném článku tvrdí, že i když je pro slintavku krajina zavřená, soukromý žalobce přes to k řezníkovi vozí dobytek. To je velice těžké obvinění soukromého žalobce a tento na základě tohoto článku může býti také trestně stíhán.

Pan místopředseda sen. Niessner zde pravil, že se jedná o žalobu soukromou a že byla praxe, aby k soukromé žalobě senátoři byli vydáni.

Je to úplně správné. Jak si tento napadený soukromý žalobce může zjednati satisfakci, když není členem tohoto zákonodárného sboru a nemůže tvrzení, které pan sen. Kalčok v časopise "Slovák" uvádí, na tomto místě vyvrátiti?

A pak musí býti, vážený senáte, uvážena ještě další věc. Na mě činí tento návrh, aby věc byla imunitnímu výboru vrácena, dojem, že pan sen. Kalčok přímo utíká od odpovědnosti. A kdo má si býti více odpovědnosti vědom než člen zákonodárného sboru, který působí při tvoření zákonů? (Souhlas.) Zákon platí pro všechny na celém státním území a musí tím spíše platiti pro členy zákonodárného sboru.

Vrácení návrhu výboru a slyšení pana sen. Kalčoka nemá významu. Vždyť ten článek je vytištěn v časopise, je přiložen ke spisům imunitního výboru, pan sen. Kalčok přiznal, že ten článek psal, tedy o čem má býti vyslýchán? Že jsou tvrzení jeho pravdivá? O tom není oprávněn rozhodovati ani imunitní výbor, ani senát, nýbrž jen toliko soud.

Vážený senáte! Doporučuji, aby návrh, který zde byl podán, aby věc byla vrácena imunitnímu výboru a aby pan sen. Kalčok byl o té věci slyšen, byl zamítnut.

Předseda: Návrh pana sen. dr Kovalika a spol. byl přečten. Jsem povinen dáti hlasovati nejprve o tomto návrhu. Bude-li zamítnut návrh pana sen. dr Kovalika a spol., dám hlasovati o návrhu výboru imunitního. Jsou proti tomu nějaké námitky? (Námitek nebylo.)

Kdo souhlasí s návrhem sen. dr Kovalika a spol., aby tato záležitost vrácena byla k novému projednávání výboru imunitnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je nesporně většina. Přijímá se. (Hluk. - Výkřiky.)

Dalším bodem je:

Předseda: Zpravodajem je pan sen. Hrejsa. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Maďarská národní strana konala 7. března v Rimavské Sobotě schůzi, na které mimo jiné řečníky mluvil také pan sen. dr Törköly. Ve své řeči uváděl, že berní správy při předpisování dávky z majetku a přírůstku na majetku předepsaly jako dávku celou ¹/₃ majetku, že předpisují nyní daň z příjmu za rok 1921-23, což bude vyžadovati další třetiny majetku poplatníkova, a až předepíší daň z příjmu, čili dôchodkovou za roky 1924-26, že potom seberou poplatníkovi i poslední ¹/₃ jeho majetku. Ve své řeči užil některých ostřejších výrazů, jako na př. "že vláda dostala od ľudí moc, ktorú ale využíva na znivočení ľudu." Dále si stěžoval, že podaná odvolání "apellácie", jak oni říkají, proti dani z příjmu a jiným daním, nemají odkládací moci, ale že poplatník je povinen předepsanou daň zaplatiti přes to, že odvolání bylo podáno. To prý se neděje v žádném jiném státě jen u nás.

Je nesporno, že pan sen. dr Törköly užil příliš ostrých výrazů a paralel. Ale když povážíme, že tato schůze se konala s tím thematem protestu proti daním, když povážíme, že voličové pana sen. dr Törkölyho si stěžovali do předpisování daní a dávek berními správami, musíme uznati, že pan sen. dr Törköly byl oprávněn kritisovati postup berních správ, které dávají často příčiny i podněty k tomu, (Hlas: Slyšte!) aby jejich postup byl kritisován. Úřady nejsou zajisté nedotknutelné a sacro sancte a musí býti volenému zástupci lidu také ponecháno, aby mohl posouditi činnost a postup státních úřadů, specielně zde berních správ. Pan sen. dr Törköly také prohlásil, že neměl v úmyslu urážeti republiku anebo úřady a štváti proti nim, že také relace o jeho výrocích neodpovídá úplně skutečnosti a že neužil těch výrazů, které se mu vytýkají.

Imunitní výbor uváživ tyto důvody usnesl se navrhnouti senátu, aby žádosti sedrie v Rimavské Sobotě za vydání pana sen. dr Törkölyho k trestnímu stíhání pro přečin proti zákonu na ochranu republiky podle § 14, odst. 5 vyhověno nebylo a souhlas k trestnímu stíhání pana senátora dán nebyl.

Imunitní výbor usuzoval, že musí býti dána možnost volenému zástupci lidu, aby hájil zájmy svých voličů a aby také směl a mohl kritisovati i činnost veřejných státních úřadů.

Předseda: Ke slovu je přihlášen pan sen. Wagner.

Sen. Wagner: Vážený senáte! Náš klub podal návrh, aby věc byla znovu vrácena imunitnímu výboru, aby o věci znovu jednal, poněvadž v postupu imunitního výboru, jak se jeví při návrhu, aby odepřen byl souhlas k trestnímu stíhání pana sen. dr Törkölyho, nevidíme správnou cestu. Zpráva, kterou podává imunitní výbor, nese se očividnou snahou, aby vytýčila domnělé chyby státních úřadů a zpráva jenom skrytě jaksi mluví o tom, že předmětem trestního stíhání pana sen. dr Törkölyho není nějaká urážka úřadů republiky, ale že předmětem trestního stíhání je urážka Československé republiky. Teď, prosím, vážení pánové a dámy, podívejme se zase, jakým způsobem podle tvrzení pana zpravodaje pan sen. dr Törköly kritisoval činnost úřadů. On říká: "Vláda dostala od ľudí moc, ktorú ale využíva na znivočení ľudu." Tedy to byl jaksi takový skromný úvod, aby to shromáždění, které pana senátora poslouchalo, bylo přiměřeně naladěno. A dále se pak vyjádřil: "Takového štátu nieť, kde by dotyčnému opravnému prostriedku nebol ponechaný odkládací účinok; takým spôsobom sa appellácie vybavujú, snáď v temných afrických štátoch". Tedy, prosím, pan senátor mluví o úřadech naší republiky a jejich činnost přirovnává k úřadům v temné Africe. Československou republiku, která si na tom zakládá, že stojí na takové výši mezi evropskými státy, docela přirovnává ke státu v temné Africe, kde není kultury, kde není pořádku a kde není zákonů. Vážení pánové! Necítíte zde ten osten oproti Československé republice, necítíte, že tímto výrazem pan sen. dr Törköly nemohl mysliti nic jiného a nic jiného míti v úmyslu, než aby vážnost Československé republiky snížil? A že je tomu tak, tomu nasvědčuje doslov jeho řeči, kde říká, že to, co se v naší Československé republice děje, je vlastně "samopanovačstvo a vydieračstvo", tedy že v naší republice je nějaká diktatura, samoděržaví, že v naší republice se provádí vyděračství.

Tedy, vážení pánové, mám za to, že tímto výrazem pan sen. Törköly hrubě urazil a poškodil vážnost Československé republiky tak, jak za jeho vydání ve smyslu toho přečinu je žádáno. Teď si, pánové, ještě něco považme. Pan sen. dr Törköly náleží ke straně, která je složkou nynější většiny, tedy oné většiny, která Československou republiku řídí, která v Československé republice vládne a prosím, člen této složky vládní většiny sám - tedy vlastně vládní člověk - nemá dosti úcty k té republice, jejíž osud spolu s ostatními složkami koalice má říditi.

Vážení pánové, z těchto důvodů žádám - a žádám to i v zájmu vážnosti senátu, aby zde nebyl dojem, že se jedná jinak se člověkem, který patří k oposici, a členem senátu, který patří k vládní většině - abyste přijali písemný návrh našeho klubu, aby byla věc znovu vrácena imunitnímu výboru.

Předseda: Ke slovu není nikdo dále přihlášen.

Prosím, aby byl přečten návrh pana sen. Wagnera a soudr.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): "Návrh sen. Wagnera a soudr. ve věci imunitní pana sen. dr Törkölyho.

Navrhujeme, aby imunitní věc pana sen. dr Törkölyho byla vrácena výboru imunitnímu."

Předseda: Prosím pana zpravodaje, má-li nějaké poznámky.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Pan sen. Wagner jménem svého klubu navrhuje, aby tato záležitost sen. dr Törkölyho byla vrácena imunitnímu výboru.

Ve svém odůvodnění pravil, že jsem já referoval s očividnou snahou vytýčiti domnělé chyby státního úřadu. Pánové, my, kteří známe život na venkově a postup berních správ jak v zemích historických, tak zejména na Slovensku, nebudeme zavírati oči před skutečností, že, ač máme celou řadu výborných berních správ, jsou také takové berní správy, které nedbají přesně a přísně toho, k čemu jsou v prvé řadě povolány, k provádění platných zákonů. To se dálo při předepisování dávky z majetku a děje se to při předpisování daně z příjmu, čili t. zv. důchodkové daně na Slovensku. Kdybychom tedy zabránili senátorům a poslancům, aby také mohli kritisovati činnost veřejného úřadu, dali bychom si zámek na ústa. Co bychom potom byli? Potom by takový úřad státní byl nedotknutelným, sacro sanctus, jehož by se nikdo nesměl dotknouti ani slovem a nemohl jej kritisovati.

My jsme povinni hájiti práva senátorů a poslanců, ať patří většině nebo menšině, aby mohli veřejně pronésti kritiku veřejných úřadů. Pan sen. dr Törköly užil těchto výrazů, že porovnával nás s africkými státy. (Sen. Koutný: To je tedy urážka pro ně! Tam nemají berních správ vůbec; ale také koburských afér nemají!) Jelikož tedy, porovnávaje s těmito státy africkými prohlásil, že všude jinde předložená odvolání mají odkládací moc, přiznal se sen. Törköly, že nezná ustanovení zákona, podle něhož podané odvolání proti výměru daně nemá nikdy a nikde odvolací moci, ani v Československé republice, ani v jiných zemích kulturních. Tato chyba, že projevil jakousi ignoranci, kterou jako právník by neměl na jevo dávati, je jeho věcí, to se nás netýká.

Nás se týká to, že musíme hájiti svobodu zástupců lidu, volených ať do senátu nebo do poslanecké sněmovny, aby mohli brániti lid, který ho vyslal. (Výkřiky komunistických senátorů.) Hájíme také svobodu komunistů. Dokázali jsme to před chvilkou. Nevydali jsme celou řadu komunistů a proto můžeme říci s Němci: "Mein Liebchen, was willst du noch mehr?" (Veselost.)

Myslím, že v zájmu vážnosti senátu a funkce senátorské jest, aby sen. dr Törköly k trestnímu stíhání vydán nebyl, a přimlouvám se za zamítnutí návrhu klubu československých socialistů. (Výborně!)

Předseda: V této věci pana sen. dr Törkölyho budu postupovati právě tak, jako jsem postupoval při zprávě imunitního výboru, která se týkala pana sen. Kalčoka.

Nejprve dám hlasovati o návrhu pana sen. Wagnera a soudr. na vrácení věci imunitnímu výboru.

Kdo souhlasí s tímto návrhem pana sen. Wagnera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Nyní budeme hlasovati o návrhu imunitního výboru.

Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby nebylo svoleno k trestnímu stíhání sen. dr Törkölyho, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Tento návrh se přijímá.

Dalším bodem denního pořadu je:

Zpravodajem je pan sen. Wagner.

Zpravodaj sen. Wagner: Vážený senáte! Dámy a pánové! Zemský soud v Opavě žádostí ze dne 20. října 1926 žádá za souhlas k trestnímu stíhání sen. Fr. Scholze pro přečin podle §u 32, 58 I. zák. čís. 123/20.

Podle usnesení senátu (tisk č. 95) dáno bylo svolení k trestnímu stíhání sen. Fr.Scholze pro přečin podle §u 32, 58 I. 7 zák. č. 123/20, jehož jmenovaný senátor dopustil se prý tím, že dne 14. listopadu 1925, tedy den před volbami do Národního shromáždění, ve svém hostinci "Katholisches Vereinshaus" ve Vítkově proti výslovnému zákazu čepoval pivo.

Tedy senát dal již souhlas k trestnímu stíhání sen. Fr. Scholze pro tento přečin. Následkem toho proti panu sen. Fr. Scholzovi bylo pokračováno u zemského soudu v Opavě v trestním řízení, během kterého vyšlo na jevo, že pan sen. Fr. Scholz nejen 14. listopadu, den před volbami, ale také v den voleb, t. j. 15. listopadu v zmíněném hostinci čepoval pivo. (Sen. Fritscher: Jest jen podezřelý!) Vyšlo to tím způsobem na jevo, že dva četníci jako svědci u zemského soudu slyšení, jichž protokoly ve spisech, které sem byly zaslány, se nalézají, potvrdili, že pan sen. Fr. Scholz se jim přiznal, že čepoval pivo, a to dne 15. listopadu. To je obsah dvou protokolů, které si velmi dobře pamatuji, a se vší určitostí tvrdím, že tito dva četníci jako svědci před soudem pod trestní sankcí slyšení, tuto okolnost potvrdili. Následkem výpovědi těchto dvou svědků zemský trestní soud v Opavě žádá, aby sen. Fr. Scholz mohl býti stíhán pro čepování piva v den voleb, t. j. 15. listopadu. Je to tedy tentýž čin, pro který byl již vydán, jenže původně byl vydán pro čepování piva v den 14. listopadu a nyní k tomu se žádá, aby byl vydán pro čepování piva dne 15. listopadu. Imunitní výbor se usnesl, aby bylo váženému senátu navrhnuto, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání pana sen. Fr. Scholze, a to z důvodu, že čepování piva se příčí striktně stanovenému zákazu, a že čepování piva nemá přece co činiti s činností sen. Fr. Scholze a není proto příčiny, aby byl odepřen souhlas k trestnímu stíhání.

Předseda: Ke slovu je přihlášen pan sen. Böhr.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Imunitní věc, která nás nyní zaměstnává, nevede mne sem jako řečníka proto, že se snad pustím do merita věci, zda vinen či nevinen, nýbrž z důvodů formálních. Je totiž věcí zcela zvláštní a nikdy se vůbec ještě nastalo, že by se někdo v jedné a téže trestní věci vydával dvakrát. Tato žádost je zkrátka šikanování se strany určitého četníka, a řeknu ještě k tomu jediného německého četníka ve Vítkově. Ale to je zde věcí vedlejší. Hlavní věcí je, že pan kolega Fr. Scholz jakožto hostinský a starosta společenstva hostinských sám proti žádosti za vydání v prvém případě nečinil námitek a sám hlasoval pro vydání. Že však nyní v téže věci, kdy soud ještě nepromluvil, zase máme před sebou žádost za vydání, je něčím, co se tak brzy nestane. Proto navrhuji vrácení věci imunitnímu výboru, kde pan kolega Fr. Scholz nechť je slyšen, o co jde a jak se věc měla. Trestní řízní se provádí, on námitek nečinil a po skončení trestního řízení se beztoho ukáže, jak daleko 15. listopad také ještě vedle 14. listopadu přichází v úvahu.

Předseda: Pan sen. Niessner je přihlášen ke slovu.

Sen. Niessner (německy): Pánové! Musím se důsledně také v tomto případě vysloviti proti návrhu na vrácení věci. Pan sen. Böhr mínil, že se jedná o šikanování, že zde v témže případě nastává stíhání. Tak přesně tomu přece není. První vydání nastalo, poněvadž pan sen. Fr. Scholz, který mimo to je taká starostou společenstva hostinských a jenž by zajisté ostatním hostinským měl v zachování zákona jíti dobrým příkladem napřed, nedržel se toho, a to čepoval pivo den před volebním dnem. To je přece věcí, která s politickou činností zástupce lidu v nejmenším nesouvisí. To přece jistě není nic jiného nežli obvinění ze soukromého deliktu, a slavný senát měl by to daleko od sebe odmítnouti, aby se pouštěl do merita této věci, nýbrž měl by si říci: zákon žádá za vydání pro ryze soukromý delikt, my to vůbec nemáme zkoumati, nýbrž máme vyhověti. Domnívá-li se pan senátor, že je to zkrátka šikanování a že se děje vydání v téže věci, pak pravím: také tím se nemáme zabývati. Také to jest jedině a výlučně věcí soudu. Neboť s ním má se jednati právě tak jako s každou jinou soukromou osobou. Mluvil jsem s tohoto místa velmi často pro právo imunity a mluvil jsem opětně také pro pány z levé a z pravé strany. Musím však říci, že jsem se nikdy nezasazoval o to, aby soukromé jednání bylo chráněno imunitou, a mám za to, dbá-li senát toho, aby bylo čisto, dbá-li toho, aby měl v obyvatelstvu vážnost, pak že musí se varovati toho, aby nevznikl dojem, je-li někdo senátorem nebo poslancem, že beze všeho může překročiti zákon. Tomu dlužno zabrániti. Je to neslýchaná praxe, která zde nabývá místa: pro politické delikty se senátoři vydávají a pro soukromé delikty, které s politickou činností naprosto nesouvisí, navrhuje se vrácení věci, hledí se ve výboru získati většina a věc pak nějak vyříditi. To je neslýchaná praxe, a lituji, že právě při vstupu německých občanských stran do většiny začíná takovéto zhoršení imunitní praxe. Protestuji proti vrácení věci a prohlašuji: to, co se zde se strany německých měšťáků navrhuje, není ničím jiným nežli pokusem korupce, zneužití moci se strany většiny. (Potlesk.)

Předseda: K slovu není nikdo dále přihlášen. Pan zpravodaj přeje si pronésti poznámky a doslov.

Zpravodaj sen. Wagner: Vážený senáte! Vyslovuji se proti podanému návrhu, aby věc byla vrácena imunitnímu výboru. Je věcí soudu, aby posoudil, zda pravdivým je ospravedlnění se pana sen. Fr. Scholze, že pivo nečepoval, jak jsem slyšel v soukromí, nýbrž že to byla jeho paní. Já výslovně říkám: Ti četníci slyšení jako svědci nepotvrzují, že by viděli, že pivo čepoval, oni říkají, že se jim přiznal, a to je věcí soudu, aby o tom bylo rozhodnuto. O nějakém šikanování nemůže být ani řeči. Soudce musí žádati, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání, jakmile během řízení vyjde na jevo nový čin, třeba by se čin subsumoval pod ustanovení téhož paragrafu. Tedy jednání soudu bylo úplně korektní a je-li pravda, že se pan sen. Fr. Scholz četníkům doznal, že také 15. listopadu čepoval pivo, pak bylo jednání četníků zcela korektní, když o tom soudu učinili oznámení.

Navrhuji tudíž, aby návrh pana sen. Böhra, aby věc byla vrácena imunitnímu výboru, byl zamítnut.

Předseda: Musím dáti přečísti návrh pana sen. Böhra.

Prosím pana tajemníka, aby tento návrh přečetl.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): "Návrh sen. Böhra a spol. na vrácení žádosti o vydání sen. Fr. Scholze tisk č. 283 imunitnímu výboru k novému projednání.

Podepsaní navrhují, aby záležitost vydání pana sen. Fr. Scholze k žádosti zemského soudu v Opavě ze dne 20. října 1926 (tisk senátní č. 283) byla vrácena výboru imunitnímu k novému projednání."

Předseda: Vzhledem k tomuto podanému návrhu dám nejprve hlasovati o návrhu pana sen. Böhra a spol., bude-li zamítnut, pak dám hlasovat o návrhu imunitního výboru.

Jsou nějaké námitky proti mému postupu? (Nebyly.) Nikoliv.

Kdo souhlasí s návrhem pana sen. Böhra a spol., aby věc byla vrácena k novému jednání imunitního výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento se přijímá. (Hlas: To jest úžasné! - Výkřiky.)

Přerušuji jednání.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 30. listopadu 1926 o 16. hodině s tímto

1. Zpráva výboru živnostensko-obchodného o vládnom návrhu (tisk 264) o vysvedčeniach škôl a verejných orgánov, pokiaľ tieto vysvedčenia, oprávňujú k úlevám pri nastúpení živnosti, alebo sú súčiastkou preukazu spôsobilosti pri nastúpení živnosti. Tisk 274.

2. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového, III. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 265), jímž se předkládá Národnímu shromáždění úmluva mezi republikou Československou a královstvím Italským o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly italské pojišťovny s pojistníky československými a československé pojišťovny s pojistníky italskými, podepsaná dne 4. května 1926 v Praze se Závěrečným zápisem téhož data. Tisk 286.

3. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového, III. výboru zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 266), jímž se předkládá Národnímu shromáždění úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly rakouské životní pojišťovny s pojistníky československými a československé pojišťovny životní s pojistníky rakouskými, podepsaná dne 29. května 1925 v Praze se Závěrečným zápisem téhož data. Tisk 287.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového, III.

výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 267), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé "Druhý dodatečný zápis k úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách ze dne 18. června 1924", podepsaný v Praze dne 17. září 1926. Tisk 273.

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu pro přestupky v Praze za souhlas k trestnímu stíhání sen. Sehnalové pro přestupek podle § 3 a 19 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z., (č. 1201 předs.). Tisk 280.

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního úřadu v Bánovciách za svolení k trestnímu stíhání sen. Podoby pro přestupek podle §u 29 zák. čl. XIV/1914. (čís. 1618 předs.). Tisk 284.

7. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 220), kterým se předkládá Národnímu shromáždění dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi Československou republikou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou z 28. prosince 1925, popsaný v Praze dne 30. srpna 1926. Tisk 261.

8. Volba výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění.

9. Nová volba předsednictva senátu, zapisovatelů a pořadatelů.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi: