Místopředseda dr Brabec: (zvoní): Pane sen. Starku, volám vás po druhé k pořádku!

Sen. Luksch (pokračuje): Jsme proti sociálnímu pojištění ve formě, jaká nyní stává, poněvadž je příliš centralistické a tím spolupráce veškerého lidu již předem je vyloučena. Sociální pojištění je především byrokratické, formalistické, úzkoprsé a příliš drahé. Při tom ještě není dána absolutně žádná záruka, že se značných přebytků premiových reserv použije pro výrobu. Když naši hospodářští politikové na př. číselně vypočítávají, že výdaje pro sociální pojištění zemědělství v jižní Moravě, a to osob samostatných i nesamostatných, ročně činí 1¹/₂krát tolik, co sedlák ročně musí vydati za veškeré svoje zemědělské potřeby, tak na př. za umělé hnojivo, uhlí, píci, prostředky na potírání škůdců rostlin, za osivo, dobytčí sůl, stroje atd., pak musí také ti, kdož vytvořili sociální pojištění, míní-li to s lidem upřímně, dojíti k přesvědčení, že toto zařízení jest absolutně nesnesitelné. Těší mne, že tvůrce tohoto zákona dr Winter podal již podobné prohlášení. (Sen. Stark [německy]: Kde?) To budete chtít také ještě popírati? Pak vám není pomoci.

Situace zemědělství je dnes taková. (Sen. Beutel [německy]: Chudáci!) Je mnoho chudších rolníků, než jste vy. Nevyličujte přece všechny rolníky jako bohaté lidi! (Sen. Beutel [německy]: Pane předsedo!) Když již se stáváte osobním, pak se vás táži, jaké příjmy má pan dr Heller, když se již stáváte tak hrubým a sprostým. Pravím tedy, že situace zemědělství je dnes taková, že následkem hypotekárních dluhů, daňových břemen, ztrát na válečné půjčce a následkem nedostatečné státní podpory nemůže na sebe vzíti další břemena, aniž by pod nimi kleslo. Na jednu věc bych vás upozornil: od roku 1920 stouplo zadlužení zemědělství o 80%, zejména hypotekární zadlužení, neboť soukromé dluhy neznáme. Hospodářská tíseň projevuje se jasně ve výši daňových nedoplatků, které -myslím, že se o tom nedávno zmínil jistý ministr v parlamentě - podle účetní závěrky kontrolního úřadu činí 2¹/₂ miliardy. (Hluk a výkřiky německých sociálně-demokratických senátorů.) Buďte trochu klidnější, je lépe, když jednáme klidně. To ovšem nechcete vzíti na vědomí. Ale nemůžeme se přenésti přes zásadu, že socialistická opatření lze zaváděti jen tak daleko, pokud je hospodářství může snésti. Je toto sociální pojištění sociální? Nepotřebuji od vás vysvědčení zachovalosti, ale jedno mohu říci, nebyl jsem nikdy protisociální a nebudu nikdy protisociální. Poohlédněte se jednou u nás, jak dělníci, čeledíni a nádeníci u sedláků jsou více spolupracovníky, nežli podřízenými osobami. To se vám ovšem nehodí, tu byste rádi mezi nás a tyto kategorie dělníků vrazili klín.

Na jednu věc chci ještě poukázati, totiž na to, že režie dělnického sociálního pojištěni již nyní podle úředního odhadu činí 80%, 52 milionů pojišťovacích premií, jež byly zaplaceny, potřebí je pro režii. U nás jsou právě dělníci největšími odpůrci tohoto sociálního pojištění, poněvadž vědí, že z valné části nikdy neobdrží to, co zaplatili. (Sen. Havlena: Protože nerozumí své věci! - Jsou poštváni!) Přijdete-li ven, pak vám to již vysvětlí. U nás si také dělníci jednoho pozvali, který jim věc vyložil, ale nedali se uklidnit. Konečně se jim řeklo: "Což to budete platiti vy? Budete přece tak chytří, abyste to přesunuli na jiné." Mohu podati důkazy o tom, přejete-li si toho. Dělníci mohou dosud učiniti smutnou zkušenost, že režie více nežli nákladná pohltí valnou část premií. To je přece nejjasnější důkaz, že tento zákon je protisociálním zákonem. Ale my jsme byli také první, kteří takový zákon vytvořili. Švýcarsko, tato vysoce vyspělá země, k tomuto problému se dosud neodvážila, a proto myslím, že v tomto oboru dlužno vždy postupovati jen krok za krokem. (Různé výkřiky: - Místopředseda dr Brabec zvoní.) A pak musíme však také vždy bráti v úvahu poměry okolí, poněvadž jinak nejsme schopni konkurence. Poměry okolí dlužno při tvoření sociálně-politických zákonů vždy podržeti na zřeteli, jinak se stane, že se nezaměstnanost jen ještě zvýší, poněvadž zaměstnavatelé nebudou vždy s to - snad je to již poslední kapka - platiti premie sociálního pojištění, čímž by zase sta dělníků přišlo o práci. Bude úlohou vlády, aby odbourala něco z toho, čeho dosud provedla příliš, a aby nejdříve zjednala podklady, na kterých lze budovati. Vidíme to dnes v mnohých oborech, tak na př. v oboru ochrany nájemníků, anebo podpory stavebního ruchu, že tu jsou velmi značné rozdíly. Vidíte, že zákony, které mají také socialistickou povahu, trvají již dlouho, ale bytovou nouzi neodstranily. (Hlas [německy]: Zostřily!) Ano, ještě zostřily. Není-li tedy možno nynějšími zákony dosáhnouti cíle, dlužno pokusiti se o něco jiného a vytvořiti jiné, lepší zákony. Musí tudíž mezi vámi a námi dojíti k diferencím. (Různé výkřiky.) Nesmí se jen vyřizovati takovým způsobem, jako zde hlučnými výkřiky. (Sen. dr Heller [německy]: Vy jste nikdy nedělal poznámky?) V této formě nikoli, neboť to nedovedu. (Výkřiky sen. dr Hellera.) Vy máte lidi, kteří z toho žijí. (Veselost. - Hluk. - Místopředseda dr Brabec zvoní.) Budou a musí vznikati diference mezi dnešními stranami, které sedí ve vládě, a těmi, které šly do oposice. Protivy lze zmírniti, kdyby obě strany se správným hospodářským porozuměním přistoupily k řešení těchto otázek. Jednostranným diktátorským opatřením nelze přivoditi trvalé poměry. (Sen. Havlena: Zástupci sedláků to uznali, že to pojištění je dobré!) Mohu vám také uvésti příklad pro ochranu nájemníků, který jsem sám prožil, nikoli jako majitel domu, jímž nejsem, nýbrž ve své vlastnosti jakožto správce Ústředního svazu zemědělských družstev na Moravě a ve Slezsku, jímž jsem již po celá desetiletí. Nelze se přece zastávati ochrany nájemníků, která majiteli domu ani nedovoluje, aby se nastěhoval do místností, kterých sám potřebuje pro své účely. Ústřední svaz zemědělských družstev chtěl zříditi ve svém přízemí pokladniční místnost, nebylo však možno tento byt uvolniti. Musíme tuto pokladniční místnost zříditi ve III. poschodí, a k tomu ještě přistupuje, že tento nájemník je hospodářsky mnohem silnější nežli Ústřední svaz. Vidíte, že nemá žádného účelu zastávati se takovéhoto zákona. (Výkřiky.) Když ještě v tom něco naleznete, pak není možno s vámi jednati.

Nemá žádného účelu, za stoupání cen obilí činiti odpovědnými nepatrná, příliš nepatrná cla a nechávati bez povšimnutí - to děláte úmyslně - že na př. letos byla všeobecná špatná úroda obilí. (Sen. Sochor: Aha?) To vy nevíte? To s vámi vůbec nelze mluviti. Dělati poznámky a tohle nevěděti, je lehké. Pak je lépe, když mlčíte. Mohu dokonce říci, že v mnohých krajinách byla neúroda a že sta hektarů byla pod vodou. To také nevíte? (Hlas [německy]: Levný dovoz!) Abyste sedláky zcela utopili! Aby zadlužení našeho stavu ještě vzrostlo! Že příjmy klesly, že na příklad cena řípy - o tom se nemluví - od dvou let klesla o polovinu, že len, který pěstují malí zemědělci, kteří jsou docela jiní pracovníci nežli vy, rovněž klesl v ceně skoro o polovinu, je přece známo. A co je následek? Že v tomto roce přes cla příjmy jednotlivců zůstávají velmi daleko za příjmy roku loňského. Ovšem, to se pak stále štve mezi konsumenty a výrobci, ale dlužno na poměry pohlížeti jako na celek a nevytrhávati jednu číslici.

Jak se vede našemu zemědělství, dovedu zajisté nejlépe oceniti. Máme měřítko na Moravě, a tak je tomu také v jiných zemích, jsou to ústřední svazy zemědělských družstev, které sbírají vklady v raifeisenkách. Toto měřítko nám praví, že zemědělství stále více upadá. (Výkřiky. - Hluk.) Tomuto zemědělství - to můžete křičeti, jak chcete - dopomoci k jeho právům, to bude naší nejdůležitější úlohou v nejbližší budoucnosti. Při tom nebude lze vyhnouti se tomu, aby podle říšsko-německého a švýcarského vzoru opatřen byl pro zemědělství levný úvěr. Neboť zemědělství - přes to se nepřenesete - je konečně vždy základem každé kultury a všeho hospodářského života. S jednostrannou podporou průmyslu svedete málo, rovněž s jednostranným prosazením sociálních opatření. Rovnoprávnost také zde v tomto oboru musí se státi skutkem.

Chci poukázati jen na jednu věc, abych také trochu promluvil o rozpočtu. Nedostávám se k tomu pro poznámky, které mne vždy očekávají, když sem přijdu: nevím, čím jsem se vlastně provinil. V oboru družstevnictví vidíme, že právě u moravského Ústředního svazu družstev došlo dokonce tak daleko, že za revise, které Ústřední svaz provedl na rozkaz ministerstva, dává si ministerstvo útraty od nás zaplatiti. Připomínám dále elektrisaci, která mi leží velice na srdci. Na Moravě domnívají se obecně prospěšné společnosti, využívajíce své plné moci, že potírati musí v každém směru tyto družstevní organisace. Zde, jakož i v jiných oborech bude potřebí zjednati platnost družstevnické myšlence. Také v oboru naší celní a obchodní politiky musí nastati obrat. Jestliže dříve udržováno bylo přátelství se všemi státy, se kterými . . . (Výkřiky.) Tak přestaňte přece, copak se vám může líbit dělati tak hloupé poznámky? Děláte poznámky, které nepatří k věci. Vždyť máte potom čas mluviti. Bylo-li dříve uzavřeno přátelství se všemi státy, se kterými nemáme společné hranice, pak je nyní vzhledem k hospodářským poměrům nezbytně potřebí navázati přátelský poměr s našemi bezprostředními sousedními státy, s Německem a Rakouskem. Nikoli snad proto, poněvadž ve vládě sedí dva němečtí ministři, nýbrž poněvadž to naše hospodářské poměry, jež pro tento stát mají význam existenční, přímo velitelsky vyžadují. V tomto oboru nemálo bylo hřešeno. Připomínám svou domovinu, jižní Moravu. Ta odedávna posílala své přebytečné výrobky do Vídně. Následkem pochybené obchodní politiky však bylo nutno tento odbyt zastaviti a mnohé hospodářství bylo po válce nutno přeměniti. Kdo se chce dát poučiti statistickými číslicemi, shledá, že Německo a Rakousko zaujímají první místa v naší zahraniční statistice obchodní.

Poněvadž celá řada hospodářských úkolů čeká na řešení a poněvadž nám nemůže býti lhostejno, jak tyto otázky a tyto mnohé problémy budou řešeny, prohlásili jsme svou ochotu ke spolupráci a z tohoto důvodu vyslali jsme své zástupce do vlády. Máme důvěru, že touto společnou prací nastane konečně jednou mír v tomto státě a že bude nutno překlenouti diference a že pak dojíti musí k hospodářské a národnostní rovnoprávnosti všech státních občanů. Proto budeme hlasovati pro rozpočet. (Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec: Uděluji slovo panu sen. Friedrichovi.

Sen. Friedrich (německy): Vážení pánové! Zásadní stanovisko naší strany objasnil již dříve náš klubovní předseda kolega Brunar. Chci promluviti jen o několika specielních vadách státního rozpočtu. Především, co nám prospěje tento parlament, když vůbec je znemožněno parlamentu spolupracovati, i kdybychom chtěli? V zaslepeném setrvání při myšlence československého národního státu podávají se všechny předlohy jen česky. Nerozumíme, co vyhlašuje předsednictvo, co praví zpravodaj. To je nesnesitelný stav a nedůstojný národa 3¹/₂ milionů. Neboť, i kdybychom češtinu plně ovládali, žádala by prestiž 3¹/₂milionového národa v Československu, aby každý Němec také všude svou řečí mohl mluviti. To vytýkali již mnozí, ale nebyly v té příčině podány žádné konkretní návrhy. Podávám je dnes opět, tím, že navrhuji, aby všechny předlohy v obou komorách parlamentu vyloženy byly také v jazyce německém, i navrhuji k úhradě nákladu, aby při kap., II, tit. 1., pol. 14., při titulu 2., pol. 14., a titulu 3., pol. 19.-23., položky pro překlady a tiskopisy . . . (Výkřik sen. Sochora.) . . . vy to můžete navrhnouti také pro Slováky, také pro Maďary, pro všechny a stejnoměrně . . . zvýšeny byly ze 450.000 na 540.000 Kč a položky pro tlumočníky a jiné položky ze 262.000 na 442.000 Kč. Aby užívání německého jazyka a vůbec nečeských jazyků dán byl zákonitý podklad, podávám dnes také návrh, aby jazyková ustanovení §u 49 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n., změněna byla v ten způsob, aby každý senátor, i když representuje funkci senátu, anebo jest vládním orgánem, vždy svůj projev mohl přednésti v jazyce své národnosti. Doufám pevně, že tento návrh dojde také schválení a podpory u německých vládních stran. Náklady pro tyto navržené změny lze velmi snadno nahraditi úsporami tímto způsobem: v kap. II, tit. 1., bod 6. byl pro rozmnožení parlamentní stráže požadavek zvýšen na 280.000 Kč. Zvýšení nákladu pro parlamentní stráž je zbytečné. Navrhuji snížení této částky na 260.000 Kč. Položka v kap. III, tit. 1., § 2, disposiční fond pana ministerského předsedy, je příliš vysoká. Z toho, co se u nás vydá pro disposiční fond, pro representaci a pro informace a pod., mohl by malý stát vůbec úplně hraditi své potřeby. Navrhuji, aby disposiční fond předsednictva ministerské rady snížen byl z 8 na 4 miliony. U kap. "Ministerstvo věcí zahraničních" tit. 1., pol. 8.-22. je dáno k disposici neméně než 22 milionů pod nejrůznějšími a nejnevinějšími tituly k účelům informace, recte špionáže a propagandy. Mimo to u vyslanectev a konsulátů 1.8 mil. a jeden milion korun pro podobné účely. Víme, že všechny tyto obnosy slouží jen k tomu, aby vybudována byla nedůstojná síť špionáže ve státě a aby udržována byla nákladná zahraniční propaganda, aby se před světem vykouzlily potěmkinské vesnice o poměrech v Československu. A kolik špíny by asi vyneslo na povrch přezkoumání vyúčtování těchto obnosů, kdyby k takovémuto vyúčtování došlo, neboť pan ministerský předseda na příklad svůj obnos vůbec nemusí zúčtovati. Obzvláště navrhuji u této kapitoly tyto škrty: kap. IV., tit. 1., bod 8. udržování representačních místností 280.000 Kč; tit. 1., bod 11. pro zřízení nové kurýrní služby Praha-Paříž, kde zvýšena byla dřívější položka na 800.000 Kč. My nepotřebujeme žádné nové kurýrní služby, my nepotřebujeme žádného dalšího spojení s Francií; spřátelme se přece raději s naším nejbližším sousedem, tam nepotřebujeme žádné kurýry, tam můžeme posílati psaní, k tomu není třeba žádné kurýrní služby. Navrhuji tudíž, aby z této položky škrtnuto bylo 100.000 Kč. Položka 14-17. v téže kapitole preliminuje jednou 4 a jednou 5 milionů Kč, a to pro účely informace a propagandy. K čemu pak tedy máme politickou správu, k čemu máme vyslanectví a konsuláty, když k takovémuto šetření je potřebí ještě tak obrovských obnosů? Navrhuji, aby u pol. 17. úplně škrtnuta byla částka 5 milionů. Rovněž tak preliminováno je v kap: IV., tit. 1., pol. 18., zase pro informační a pomocnou službu obrazem a filmem 400.000 Kč, v bodě 19. pro publikace 5 milionů. Navrhuji, aby obě části byly škrtnuty. V bodu 20. jsou zase preliminovány 3 miliony na propagandu i navrhuji rovněž, aby z této položky byly škrtnuty 2 miliony. Vyslanectva stojí 44.7 milionů, konsuláty 48.5 milionů. Pro velikost a význam Československé republiky jsou tyto obnosy příliš vysoké. Máme zastoupení a konsuláty ve státech, ve kterých není ani jednoho československého státního občana. Z representačních důvodů vyhazují se zde zbytečně nesčetné miliony. Navrhuji, aby hospodářsky zbytečná zastoupení v cizině byla zrušena. V titulu 2., § 2 navrhuji škrtnutí 10 milionů.

Ohledně ministerstva národní obrany prohlásil pan ministr financí, že pro příští rok je preliminováno o 565 milionů méně nežli v letošním rozpočtu. To se asi neshoduje, přihlédneme-li k tomu, že také v jiných oborech jsou obsažena vojenská vydání. Především v kapitole I., kancelář presidenta, a to vojenské oddělení, 320.000 Kč, v kap. XIV. a XIV A, ministerstvo veřejných prací, udržování vojenských budov, jednou 10.7, jednou 13¹/₂ milionu, jednou 400.000 Kč, jednou 13.4 milionů, jednou 94.000 Kč a fond pro zbrojení, pro který se každoročně preliminuje 315 milionů, tedy také pro příští rok, to je dohromady 341.3 milionů, které ještě k tomu přistupují. Není tedy zmenšení rozpočtu daleko tak veliké, jak se vykazuje. Jestliže se ministr Udržal v rozpočtovém výboru s velikým gestem stavěl na stanovisko moci, pak nechť uváží, že československé vojsko svou úlohu nebude moci splniti, dokud všichni nespokojení národové v tomto státě ohledně svých požadavků nebudou uspokojeni. Praví-li ministr, že mobilisace nebude mobilisací armády, nýbrž mobilisací všech příslušníků státu, pak po mém názoru se v účincích takovéhoto opatření dožije asi strašného zklamání, neboť mobilisace všech státních příslušníků nepovede po mém názoru po zkušenostech světové války k ničemu jinému, nežli k revoluci. Bolestné vzpomínky na světovou válku jsou příliš hluboce zakořeněny, ochota dát se střelbou zmrzačiti klesla na bod mrazu, obzvláště vzhledem k tomu, jak se válečným poškozencům světové války vede. Zaopatřeni jsou z těchto raněných, anebo poškozených přece jen legionáři, a exempla trahunt, příklady táhnou; právě to mělo by panu ministru války dáti podnět k přemýšlení, že tento příklad v budoucnosti by mohl býti mnohým pobídkou, aby se raději stali legionáři než obyčejnými válečnými mrzáky. Obzvláště chtěl bych k této kapitole poznamenati, že bych byl především pro odstranění francouzské vojenské mise, neboť ona je přece křiklavým důkazem odvislosti a nesamostatnosti československého státu od Francie, jinak bychom si přece 8 roků po založení státu nedali více líbiti toto obsazení francouzským vojskem. Rovněž tak mohly by se alespoň částečně snížiti obnosy uvedené v kap. V., tit. 1., § 3 pro přídavky v cizině a přídavky representační per 1¹/₂ milionu a v tit. 2., § 1, bod 8. a 9. pro zvláštní služební výkony a remunerace preliminovaných 19.6 milionu a 2 miliony. Budete-li spořiti v tomto oboru, pak najednou zde budou peníze, aby se dopomohlo nešťastným vojenským a civilním staropensistům, jejichž požitky průměrně neobnáší více, nežli dvojnásobek předválečných požitků, k jejich právu, když přece náklad na živobytí se zdražil osm až desateronásobně. Řekli jsme již tisíckrát, že to nemá býti žádná milost pro tyto osoby, neboť si získali právo na slušné živobytí. Z toho však, co dnes dostávají, nemohou slušně žíti. Pak mohlo by se také zabrániti tomu, aby se neudály případy, jako případ zbrojmistra Hanbrusche v Chebu. Je mu dnes 69 roků a od mnoha let neobdržel ani haléře. Intervenoval jsem za něho několikráte, nebylo mi však možno něco mu opatřiti. Při převratu byl dotyčný zbrojmistrem u 73. pěšího pluku, byl tu docela sám a sebral mnoho tisíc pušek a strojních pušek, vyčistil je a sepsal všechno a vše odevzdal československému vojenskému velitelství. Byl tehda také zařazen jako aktivní a jmenován zbrojmistrem, a najednou někdo najde, že tento muž vůbec není v Československu příslušný, nýbrž že patří do Dolních Rakous. Tento muž ihned po brněnské smlouvě optoval a jeho opci bylo dáno místa, ale jeho jmenování bylo přesto zrušeno a nyní nedostává od Rakouska ničeho, poněvadž optoval a zde nedostává ničeho, poněvadž právě nebyl uznán. Římská smlouva je dávno schválena, prováděcí zákon je schválen, tento muž však stojí tu stále a je poukázán na milost svých dětí, které vesměs nejsou obzvláště v příznivých poměrech. To jest ostuda; zde jeví se právní cítění, nad kterým přímo musíme žasnouti. Proč neměl nikdo toto jemné právní cítění při korupčních aférách? Tu by bylo leccos dopadlo jinak. Chtěl bych na pana ministra války říditi přání, aby si dal tento případ předložiti a naléhal na rozhodnutí.

Varujme se rovněž nějakého zkracování požitků válečných poškozenců, neboť začnete-li s touto otázkou, mohli byste se všichni dožíti něčeho, nad čímž by v Československu žasli; znám to ze schůzí, kde se tito lidé hlásili.

Ke kapitole ministerstva vnitra chtěl bych říci, že reforma správy stále ještě dává na sebe čekati. Naše správa trpí nedostatkem kompetence a obzvláště tím, že se táž věc v mnohých případech projednává netolik o u dvou anebo tří, nýbrž dokonce u 4 úřadů. Zdali to jsou právnické nebo technické úřady, je lhostejno. Správní věci se projednávají tak, jakoby to byly samé trestní věci, jako kdyby v celém státě byli samí podezřelí lidé. Tím se všechno nesmírně protahuje, šetření se nesmírně zdražuje, věci, které by u první instance bylo lze vyříditi obratem ruky, protahují se tak dlouho, až povolení pro dotyčného nemá více ceny.

Pan ministr financí řekl: Z břemen, jež obyvatelstvo nese, připadá 54% na samosprávu. Tu bych rád věděl, zdali tomu bylo dříve také tak. Proč připadají nyní tak obrovské obnosy na účet obcí a okresních správ? Myslím, že proto, poněvadž se tato agenda obcí a okresních zastupitelstev rozmnožila nesmírně tím, co stát od nich žádá. Neboť celý ten cop státní správy se přenáší na obecní úřady a okresní zastupitelstva a tam se správa, dříve zcela jednoduchá, nesmírně komplikuje a zdražuje. Přenecháváme-li již obcím a okresům prováděti tak nákladnou správu, pak bylo by vlastně třeba vybudovati samosprávu, kterou veškeren lid chce, nikoli však, jak se nyní děje, samosprávu ztenčovati, jinak se tyto náklady ještě dále zvětší. Pak bylo by třeba u tohoto bodu zmíniti se o volbách do okresních správních komisí. Máme samé jmenované komise, které jsou naprostým průlomem do autonomie. Jak přijde lid k tomu, že se bez jakéhokoli důvodu zrušuje právo, aby si lid sám volil své zástupce do okresní správy?

Ke kapitole justiční správy chtěl bych poznamenati, že nemohu přisvědčiti tomu, co promluvil pan ministr spravedlnosti, že prý totiž v nižších hodnostních třídách je více německých soudců nežli českých. To není správné. Toto tvrzení mohlo by v lidu vzbuditi zcela falešné představy. Nastaly jen mezery v osobních stavech tím, že mladí čeští soudcové byli všude z osobního stavu vyňati za účelem obsazení míst přednostů soudů a obsazení míst u vyšších instancí. De facto to však není správné, v posledním roce nebyl vůbec přijat ani jeden německý absolvovaný právník do soudcovské přípravné služby, ačkoli dne 31. prosince 1925 bylo v Čechách 144 českých auskultantů a jen 25 německých auskultantů a 91 českých soudcovských čekatelů a jen 1 německý soudcovský čekatel. Justiční správa přislíbila německým soudcům pro rok 1926 přijetí 12 čekatelů, nebyl však splněn ani tento zcela nepostačitelný slib. Další bezpráví na soudcích záleží v tom, že se s naprosto nepatrnými výjimkami vůdčí místa u soudů a státních zastupitelstev v německém území obsazují jen Čechy, obzvláště tam, kde s tímto vůdčím místem spojen je vyšší funkční přídavek. Poukazuji na soudy ve Falknově, Karlových Varech, Teplicích, Ústí, Děčíně atd. a na státní zastupitelství v Litoměřicích, Mostě, České Lípě, Liberci atd. V ministerstvu spravedlnosti Němci dosud téměř vůbec nebyli zastoupeni. Třetím bodem v justiční správě je to, že jazykové nařízení a jeho výklad činí soudcovskou službu u německých a smíšených soudů přímo peklem. Soudní líčení, které jinak vzbuzuje úctu a jest u obyvatelstva ve veliké vážnosti, stává se nyní předmětem posměchu pro toho, kdo při tom je zúčastněn. Zbytečné překlady způsobují soudům zatížení, které dále nebudou moci snésti. Znám osobně poměry u krajských soudů, tak to absolutně nemůže jíti dále, nevyřízené spisy nabyly již takového rozsahu, že přehled není možný a soudnictví, které nemá více žádného přehledu, není žádným soudnictvím. Zjednati nápravu v tomto ohledu bylo by v prvé řadě nutno.

Rozpočet neukazuje ani v jediném bodě jiný směr smýšlení, nežli dřívější rozpočet a také debata v poslanecké sněmovně a v senátě nepřinesla naprosto žádné smířlivé nálady. Německý jazyk je v celém Československu stejně jako dříve znásilňován. Co se děje u soudů, právě jsem řekl. Posl. Lukavský řekl nedávno: Školská samospráva, kterou Němci žádají, je nepřijatelna, a je vyloučeno, že něco takového bude přijato. Má tedy zavírání německých škol pokračovati jako dosud! Táži se: k čemu potom máme 2 německé ministry ve vládě? Mimo to řekl posl. Buříval v rozpočtové debatě: Odpor proti českému jazyku musí býti zlomen. Ale pánové, co pak chce tento pán? Co tím chce říci? Což se červ, na kterého někdo šlápl, nesmí ani svíjeti? Po tisících posíláni jsou čeští zaměstnanci u pošty a u dráhy, ba i číšníci ven do německého území; nedosti na tom, že tito ubírají místa německým čekatelům, žádají také ještě, aby německé obyvatelstvo, kam oni přijdou, jim k vůli mělo se učiti česky. To přece jsou věci, které nelze snésti, které třeba netoliko kárati, které také samy sebou v obyvatelstvu musí projevovati účinky a zjednávati náladu, která ještě se stane nepříjemnou.

Jistý pán žádal v poslanecké sněmovně, aby vláda převzala bavorské nádraží v Chebu. Patrně tomuto pánovi a jeho přívržencům počešťování starého města Chebu nepokračuje dosti rychle. Pravím: Vy jste vojskem, úředníky a úřady do německých barev našeho města Chebu nadělali již tolik českých skvrn. Ale český ráz přes to vše nedáte ani městu Chebu ani Chebsku. Varuji český národ, aby tímto způsobem proti Chebu anebo Chebsku nepostupoval. Volám k vám: ruce pryč od Chebska! Nechte Chebsko na pokoji! A vzdejte se myšlenky národního státu! Tato myšlenka nesnáší se s evropským vývojem a vy touto myšlenkou nepracujete ke konsolidaci tohoto státu, nýbrž k jeho rozbití. Budeme hlasovati proti rozpočtu. (Souhlas stoupenců.)

Místopředseda dr Brabec: Uděluji slovo panu sen Proškovi.

Sen. Prošek: Slavný senáte! Dříve než přikročím k jádru vlastní věci, budiž mi dovoleno, abych jenom několika slovy reagoval na vývody pana sen. Niessnera, jejž považuji za jednu z nejvýznačnějších osobností dnešní parlamentární oposice. Je přirozeno, že nebudu se zabývati vývody, které byly adresovány do řad jeho německých soukmenovců a výtkami, které jim činil pro vstup do vládní většiny a do vlády samotné. Chci se zmíniti jen o výtkách, které činil nynější koalici a poměrům v tomto parlamentě.

Pan sen. Niessner v prvé řadě a hned při začátku svých vývodů prohlásil za smutný fakt, že v tomto shromáždění není přítomen žádný z pánů ministrů. Já, vážení pánové, musím konstatovati tento smutný fakt také s politováním, že při projednávání tak důležité věci, jako je státní rozpočet, není žádný z našich pánů ministrů přítomen, a i když už páni ministři, kteří mají jiných zaměstnání celou spoustu, nemohou býti přítomni, že se nedají zastupovati některým význačným úředníkem ministerstva. Byl jsem členem říšského parlamentu ve Vídni po 7 roků, ale tam při projednávání rozpočtu vždy a v každém případě bylo přítomno jeden nebo více zástupců resortů.

Pan sen. Niessner zabýval se také poměry v koalici. A tu přirovnával koalici nynější - česko-německou, jak ji nazval - k manželství, které je v líbánkách a které si všechno maluje růžově, a řekl, až jednou se z toho probudíme a budeme vidět, že ta žena je hrbatá, že vystřízlivíme také. Podotýkám panu sen. Niessnerovi, že žádné manželství nežije věčně v líbánkách, - toho jsme si vědomi - a že nebudeme žíti v líbánkách také v nynější koalici ustavičně, ale že přes to všechno, i když líbánky přestanou, je manželství snesitelné. Proto i my předpokládáme, že bude toto manželství snesitelné také v budoucnosti a že koalice, která dnes trvá, bude mít delší trvání, než si pan sen. Niessner myslí a než si snad konečně přeje.

Slavný senáte! Předložený rozpočet možno posuzovati se dvou hledisek, a to s hlediska politického a věcného. V obou těchto směrech slyšeli jsme ve sněmovně kritiku, někdy věcnou, někdy hodně ostrou a snad i nezaslouženě ostrou. Nic není dokonalého pod sluncem, praví nám jedno přísloví a proto ani letošní rozpočet není bez vady. I my, kteří jsme ochotni tento rozpočet vládě nynější odhlasovati, máme k němu svoje připomínky, jak později ještě uvedu. V rozpočtu jeví se obraz hospodářských poměrů ve státě, jakož i plán činnosti na příští rok. Vláda ústy svých ministrů doprovodila rozpočet ve schůzi sněmovny i v rozpočtovém výboru podrobným výkladem a stanovila si směrnice státního hospodářství do budoucna. Nynější vláda Švehlova učinila tak již při svém nastoupení prohlášením, o kterém byla v tomto slavném sboru provedena podrobná debata. Ministerský předseda Švehla v tomto prohlášení naznačil, že trvá na programu své dřívější vlády a že chce i nynější vláda jíti toutéž cestou. A tu jsme u zajímavého zjevu: Prohlášení druhé vlády schváleno bylo hlasy bývalé všenárodní koalice, ve které byly i české strany socialistické. Nyní, ačkoli se jednalo o totéž prohlášení, anebo alespoň souhlasné prohlášení, hlasovali pánové se stran socialistických proti němu a budou zajisté hlasovati i proti rozpočtu a z dřívějších oposičních stran některé pro rozpočet. Zdálo by se na první pohled, že je to nedůslednost. Já však chápu plně stanovisko oněch českých stran, které svoje nazírání na vládu tak změnily, neboť řekl jsem, že rozpočet a přirozeně i programové vládní prohlášení dlužno posuzovati nejen se stanoviska věcného, nýbrž i se stanoviska politického.