Místo toho vidíme, jak málo se dává na tyto účely a jak nestejnoměrně sledují se cíle s lidovou osvětou spojené. Patří sem také otázka našich veřejných knihoven. Jejich stav není takový, aby uspokojoval. Veřejné knihovnictví je dnes značně roztříštěno, zatomisováno, poněvadž tu není jasného programu ideového a organisačního. Máme mnoho knihoven obecních, které jsou malých rozměrů, takže nestačí na svůj úkol. Bylo by logické, kdyby toto knihovnictví bylo organisováno ve vyšších stupních, že by se zřizovaly knihovny obvodní, okresní, po př. i župní, které by byly se všemi obecními v těsné spolupráci, takže by mohla být organisována služba výměnná a tak bylo i chudším obcím umožněno splniti nejširším způsobem cíl, vložený do zákona o obecních knihovnách.

Vedle toho bylo by potřebí dbáti též víc o to, aby do knihoven obecních byl větší měrou umožněn přístup literatuře poučné. Potřebujeme také knih užitečných pro praxi, ke zlepšení hmotných poměrů čtenářstva. Beletrie zajisté nevyčerpává poslání veřejných knihoven, jemuž teprve výběrem vhodných knih praktických dostává se konkrétnějšího smyslu. Třeba sledovat obojí, školská správa může tu velmi dobře působit vydáním vhodných seznamů takových knih, které mohou posloužit i hospodářskému zájmu čtenářů, může i působit přímo, aby takové knihy byly zakupovány, stejně jako může provésti doplnění organisační základny veřejného knihovnictví zřizováním svazků vyšších: obvodů a pod. Také státnímu nakladatelství je možno zde spolupůsobit vydáváním knih praktičtějšího rázu. Dosavadní ráz jeho publikační činnosti zdá se být nakloněn víc vědám abstraktním, což arci by nebylo pravým posláním státního nakladatelství. Osvětová činnost i veřejné knihovnictví může působiti silněji, jestliže bude hledět k tomu, aby byl zjevný praktický užitek z těchto institucí, aby kniha stala se i pomocníkem čtenářstva v jeho životních zájmech.

K tomu by bylo arci potřebí provést reorganisaci dnešního úřadu státních instruktorů a oddělení pro veřejné knihovny. Nynější obsazení je prozatímní a nevyhovuje zcela těm požadavkům, které musíme klást, aby veřejné knihovnictví splnilo svůj úkol. Máme knihovnickou školu státní, nemáme však předpisu, který by zaručoval, že absolventi této odborné školy budou moci uplatnit své znalosti také v organisaci veřejného knihovnictví. To ovšem netýká se jen lidových knihoven, ale také našich knihoven vědeckých, i universitních, které vykazují řadu vážných nedostatků organisačních, na něž odborná kritika již dost dlouho poukazuje.

Tedy: prohloubit osvětovou činnost a zdokonalit veřejné knihovnictví. To jsou aktuální požadavky v této sféře naší školské správy.

Naše ministerstvo školství spravuje také položky na sociální péči studentskou. V rozpočtu na příští rok je na tento účel pamatováno částkou 6,9 mil. Kč. Není to obnos nepatrný, ale přece ne tak velký, aby odstranil všecky bolesti hmotného postavení většiny našeho studentstva, zvláště vysokoškolského. Je pravda, že za republiky se velmi mnoho po této stránce zlepšilo. Máme již několik studentských kolejí, studentstvo má ke svým potřebám Akademický dům, jsou poskytovány podpory, ale všemu zdaleka odpomoženo není. I zde bude potřebí stále pracovati, aby naše studentstvo mohlo věnovati se jen svému studiu bez hmotných starostí, aspoň těch nejhlavnějších. Škola, i vysoká, musí býti přístupna každému, kdo je pro toto studium kvalifikován, a sociální péče o studentstvo má zde vděčný úkol, aby pokud jen lze umožnila dosažení tohoto ideálu.

Rozpočtová debata dává mně příležitost, abych promluvil o naší státní službě tiskové, zvláště o Československé tiskové kanceláři. Stručné moje vývody jsou výsledkem velmi četných porad a rozhovorů, vedených v našich žurnalistických organisacích. Prosím, jako syndik našeho tisku československého, aby mým slovům byla věnována pozornost. Na ČTK. byly v dobách dřívějších vznášeny velmi často stesky, že se svými zprávami přichází pozdě a že její zpravodajství je neúplné. Stížnosti tyto v poslední době objevují se jenom tu a tam. Ale československý tisk má ještě řadu přání na zdokonalení zpravodajské služby ČTK., neboť ČTK. je nejdůležitějším pramenem pro náš tisk o událostech ze zahraničí, důležitým pramenem také o některých událostech domácích. Žádáme, aby zpravodajská služba ČTK. byla rychlá, spolehlivá a podle možnosti rozsáhlá.

Od nějaké doby je ČTK. podnikem. Myšlenka udělat z ČTK. podnik nebyla a není šťastná. Podnik má vydělávati. ČTK. má poměrně malý okruh abonentů - celkem snad 40 časopisů v celé republice - pro svoje zprávy politické, třebaže opatřovati si tyto zprávy za hranicemi stojí ČTK. zrovna tolik, po případě více, nežli německou tiskovou kancelář Wolffovu, která zprávy svoje může prodávati asi 400 časopisům. Kdyby ČTK. měla vydělávati, musila by svoje zprávy značně zdražiti, musila by zatížiti přiměřenými poplatky různé organisace a instituce kulturní, sociální a národohospodářské, kterým dnes slouží zadarmo a za které na př. při rozhlašování jejich zpráv musí platiti značné poplatky telefonní. Nesmí se zapomínati, že ČTK. slouží Národnímu Shromáždění, že bez její kanceláře by naše listy venkovské nedostávaly o pracích obou sněmoven žádných zpráv, neboť sotva mnohé z nich by si v Praze mohly vydržovati zpravodaje a platiti transmise telefonní. ČTK. slouží úřadům státním a také toto odvětví služby značně činnost její zatěžuje. Tu je vidět na ČTK. osud malých národů a států. Některé položky nezbytné pro život moderní vykazují stejné výdaje jako položky států největších, příjmy pak z toho titulu jsou minimální. Opakuji, nebyla šťastná myšlenka udělat z ČTK. podnik.

Nebudu zde opakovat náměty na zdokonalení zpravodajské služby v ČTK., o kterých bylo mluveno již v rozpočtových výborech obou sněmoven. Na základě zmíněných rozhovorů s aktivními žurnalisty nejrůznějších směrů politických jenom konstatuji, že byl ČTK. vytýkán nedostatek zpráv z Italie, a nedostatek vlastních zpráv z Ruska evropského i asijského, zvláště zpráv národohospodářských. Myslím, že by se životu národohospodářskému vyplatilo několik korespondentů v Rusku, kteří by ovšem neposílali pravidelné depeše, nýbrž vážné dopisy a informace o situaci, jaká tam vskutku je. Upozorňuji, že v Německu již mnoho let mají celý ústav pro studium Ruska a že ústav tento pro německý tisk koná služby neobyčejně cenné a tím také pro německý obchod a průmysl.

ČTK. nemá žádných zpráv o životě naší československé menšiny v Rakousku. Služba tato byla by velmi pasivní a vyžadovala by úzkostlivého výběru v osobě zpravodajově, aby byla nestranná, naprosto nestranná. Také tato služba by byla spíše ve formě občasné korespondence a nejenom pro denní tisk, myslím však, že pro život naší menšiny v Rakousku a zvláště ve Vídni by byla vzpruhou velikou.

ČTK. mívala vždy velmi málo zpráv o událostech pražských. Na to si stěžují zvláště trpce listy venkovské. Listy pražské si přirozeně službu tuto obstarají samy. V poslední době je tu sice pozorovati značnou nápravu, mnohé referáty byly opravdu velmi dobré, ale zpravodajství toto dosud není úplné.

Velmi primitivně je v ČTK. dosud obstaráváno zpravodajství tak důležité pro náš stát - zpravodajství do ciziny. V redakci ČTK. dělá a reviduje tyto zprávy vždy ten redaktor, který má náhodou službu a který má náhodou trochu volného času. Snad by se ve všem dala zjednati náprava, kdyby pražská redakce ČTK. byla přiměřeně vybavena personálem a kdyby byla doplněna zahraniční zpravodajská síť ČTK.

ČTK. nemá téměř žádných informací o domácích událostech úředních. Přirozeně nebude vláda povídat vše, o čem se uvažuje, ale včasná informace by jistě zabránila nesprávným dohadům a polemikám, které vznikají z informací kusých, jež do tisku a veřejnosti se dostávají soukromou cestou.

ČTK. by měla náležitě doplniti svoje zpravodajství domácí, zvláště ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tlumočím žádost redakcí listů venkovských, aby filiální redakce ČTK. byly vybaveny personálem v takovém počtu, aby na svoji službu podle potřeb svých abonentů stačily.

Přecházím k neméně důležité otázce právních a hmotných poměrů redaktorů v ČTK. a v ostatních odvětvích tiskové služby presidia ministerské rady. Budu zde ještě stručnější, vždyť máme slib pana ministerského předsedy, daný v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny a před několika dny znovu zase v rozpočtovém výboru našeho senátu, že poměry tyto budou upraveny opravdu v době nejbližší.

Jde zvláště o zrušení dnes již pověstného výnosu tiskového odboru presidia ministerské rady č. 1111 z roku 1920, který ušetřil jenom bývalé rakouské zaměstnance bývalé rakouské Korespondenční kanceláře, kteří přestoupili do služeb ČTK. a ostatní redakční personál degradoval na zaměstnance smluvní, po případě i s okamžitou výpovědí na hodinu bez udání důvodů a udělal z nich různými ustanoveními vlastně zaměstnance výpomocné. Je pochopitelno, že brzy po převratu se z redaktorů ČTK. nemohli nadělati definitivní úředníci státní, protože dobré tři čtvrtiny veškerého personálu starého a dobře zapracovaného z rakouského Korbüra přešly do služeb jiných, kde jich v mladém státě bylo rovněž potřebí. Tak na př. snad veškerý personál naší zpravodajské služby sněmovní byl původně členem ČTK. Když však personál byl náležitě doplněn a síly vyzkoušeny, že nebylo potřebí se obávati jejich fluktuace, domáhali se přirozeně zaměstnanci ČTK. přiměřené úpravy svých poměrů. Ta byla provedena jenom pro nové zřízence, kteří se stali definitivními státními zaměstnanci, ale ředitelé ČTK. a její redaktoři zůstali vesměs v poměru smluvním. Nesli všechny nevýhody definitivních státních zaměstnanců, z jejich výhod ani jednu, ba nedostali ještě ani doplatky podle nového platového zákona úřednického, které jejich pragmatikálním kolegům byly vyplaceny dávno v létě, ačkoliv i podle znění výnosu 1111 mají na doplatky tyto právo. Naše žurnalistická organisace a také žurnalistická organisace německého tisku v naší republice intervenovaly již několikráte, aby tyto poměry byly konečně upraveny. Místo dlouhých řečí připomínám jenom: Redaktoři ČTK. nemohou býti ani přijímáni všichni do naší stavovské organisace novinářské, protože nemají minimálních platů, které žádáme i pro nejmladšího redaktora. Je přirozeno, že za těchto poměrů i z redakce ČTK. mnohé dobré síly již odešly a jiné hledají, kam by odešly. Srovnávali jsme poměry redaktorů naší ČTK. s redaktory zahraničních kanceláří tiskových, Československo je na místě posledním, a diference jsou tak veliké, že se na mezinárodním foru stydíme přiznati se k poměrům u nás.

Znovu jménem naší organisace Syndikátu československých novinářů děkuji panu ministerskému předsedovi dr Švehlovi za jeho slova, která úpravu všech těch věcí v Tiskovém odboru presidia ministerské rady v brzké době slibují, a doufám, že slova tato jakož i trpělivé 6leté čekaní zaměstnanců redakčních ČTK. a v tiskovém odboru presidia ministerské rady vůbec již napřed zamezí jakýmkoliv kompetenčním a prestižním sporům mezi tiskovým odborem presidia ministerské rady a ministerstvem financí.

Ke konci dovolte, abych pronesl zde několik slov jako člen největší naší organisace novinářské. Pan ministr dr Hodža učinil již ve svém výkladu v rozpočtovém výboru zmínku o otázkách, týkajících se žurnalistiky, resp. postavení žurnalistů u nás, reaguje tak na projevy v této věci učiněné jak v poslanecké sněmovně, tak zde v senátě. Z jeho projevu soudím, že vláda chce vážně zabývati se aktuelními otázkami tohoto stavu, jehož význam pro stát a veřejnost je zajisté nesporný. Stejně však je nesporno, že pro novináře v naší republice nebylo vykonáno mnoho, že specielně žádný z hlavních a přímo životních požadavků novinářských nedostal se na stoly zákonodárných sborů, třebas na druhé straně nelze neuznati snah, směřujících k ulehčení výkonů žurnalistického povolání, projevovaných jednotlivými resorty státní správy. Dnes však jde o více: jde o to, aby žurnalistika, jejíž podmínky pracovní a vůbec celé její výkony jsou tak ostře odlišné od poměrů jiných vrstev společenských, byla také u nás postavena na bezpečný základ právní, jako je tomu v jiných státech. Pracovní poměr žurnalistů u nás je řízen předpisy zákona o obchodních pomocnících, ač tu jde o poměr naprosto jiný. Proto novináři se domáhají zvláštního zákona o pracovním poměru žurnalistů, který by zajistil jejich právní postavení vůči vydavatelstvům i veřejnosti tak, jak to odpovídá potřebám novinářské práce i zájmu veřejnosti. Podobně se to má se zajištěním novinářů pro případ invalidity a stáří. Zde zvláštní poměry působí, že životní energie vyčerpává se rychleji, než v jiných povoláních, takže nárok na specielní vyřešení pensijního pojištění je dobře odůvodněn. U nás často kritisuje se - a zpravidla paušálně - úroveň žurnalistiky. Nebudu se dotýkat této věci, která by při bližším zkoumání jevila se jinak, chci jen říci tolik, že i otázka zvýšení úrovně tisku, zdokonalení jeho, závisí od právního i hmotného postavení novinářova. Právně vyřešený poměr pracovní, úprava pojištění pensijního a starobního bude mít beze vší pochyby nejpříznivější vliv na všechen tisk v republice, ve své obrovské většině prokazující státní myšlence neocenitelné služby. Z toho důvodu apeluji na příslušné činitele, aby splnili dlouholeté přání novinářů a uskutečnili zákon o pracovním poměru a pensijním pojištění. Jsou to dva nejhlavnější naše požadavky, které arci nevyčerpávají bolestí všech. Je tu otázka novinářských komor, otázka moderního tiskového zákona a jiné věci, které bude nutno vyřídit, aby naše žurnalistika právně i hmotně mohla se měřit s žurnalistikou jiných zemí, kde o její otázky jeví se větší zájem. Věřím v dobrou vůli vládních činitelů, že tentokrát vskutku dojde ke splnění aspoň dvou bodů z těch četných slibů, které novinářům byly dány. Nejde tu jen o zájem žurnalistiky, ale i o zájmy státní, kterým novináři oddaně slouží. Státním zájmem je, aby právní postavení těchto předních hlasatelů státní idee bylo takové, aby mohli bez obav o přítomnost a budoucnost věnovat se jen této práci.

Tolik chtěl jsem poznamenati k rozpočtu naší školské správy. Nevyčerpal jsem všeho, co by bylo možno uvésti k otázkám naší kulturní politiky. Bylo by toho tolik, kolik jen může se říci k problémům pro každý národ a stát nejdůležitějším. Kulturní politika je a musí zůstat první starostí každého státu. Na tom, jak je postaráno o potřeby kulturní, závisí naše přítomnost i budoucnost a nejen kulturní, také politická a hospodářská. Jeť právě kulturní politika základem zdravého rozvoje každé společnosti. Proto musíme také na ni klásti přísnější měřítka a žádat, aby byla prováděna s dokonalostí větší a větší.

O poměru ke státnímu rozpočtu vyjádřili se již výstižně za stranu československých socialistů jak kol. Pánek, tak kol. Klečák a poukazuji tudíž pouze na jejich prohlášení. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Donát: Dále má slovo pan sen. Reščuk.

Sen. Reščuk (malorusky): Slávny senát! Je tomu už rok, čo som členom senátu, ale dosiaľ som nepredniesol ani slova tu v senáte, videl som totiž, že to všetko je márna práca.

Slávny senát! Hovorilo sa tu špatne i dobre, ale pre robotníkov a drobných zemedelcov nečinilo sa nič dobrého.

Slávny senát! Teraz musím prehovoriť niekoľko slov o štátnom rozpočte. Nie som advokát alebo politik, ale vidím, že tu nerozkazujú ani poslanci, ani senátori, ani páni ministri, lež že tu rozkazujú majitelia veľkostatkov, kapitalisti. (Sen. Bodnar [malorusky]: Pravda!)

Slávny senát! Dôkazom koloniálneho režimu na Zakarpatskej Ukrajine je rozpočet pre rok 1927. Buržoázna vláda predložila snemovni nový rozpočet pre rok 1927, ktorý moji druhovia z komunistického klubu nazvali priliehave rozpočtom štabilizácie núdze a hladu. Aby zachránila svoje zkrachované hospodárstvo, presunuje všetky bremená buržoázneho štátu na bedrá pracujúcich máss. S roka na rok vzrastá zaťaženie vo forme daní a nezamestnanosti. (Sen. Bodnar [malorusky]: Tak je!)

Mladá česká buržoázia sa zaviazala, že bude platiť svetovým imperialistom ohromné dlhy, len aby získala nekontrolovateľné právo vyssávať pracujúcich otrokov na území svojho štátu.

Na každého obyvateľa českej republiky pripadá len zo štátneho dlhu, vykázaného v rozpočte, 3000 Kč. Ak dodáme, že vydržovanie byrokratického štátneho aparátu zaťažuje každého obyvateľa republiky asi 700 Kč ročne, nepočítajúc do toho zamestnancov pôšt a ministerstva železníc, vychádza na javo strašná skutočnosť neslýchaného vykorisťovania pracujúcich. Aby mohli platiť všetky tieto neproduktívne výdaje, musia pracujúci robotníci a sedliaci podľa receptu buržoázie viac pracovať a menej jesť, čo sa zovie racionalizáciou.

Ešte horšie sú na tom pracujúce massy Zakarpatskej Ukrajiny. U nás vykorisťuje buržoázia robotníkov a sedliakov nielen legálne, "buržoázne", ale ešte i nelegálne. Miestnemu obyvateľstvu odopierajú štátne úrady akúkoľvek právnu ochranu krátkou odpoveďou: "Pre komunistov neplatia zákony".

Pánovia, jestliže pre komunistov neplatia zákony, prečo tedy beriete od nich dane, prečo povolávate komunistov k vojsko? Ak neuznávate nás, buďte dôslední. Nežiadajte od nás ničoho. Ale aby ste priznávali komunistom len bremená a odopierali im i buržoáznu právnu ochranu, to nedovolíme.

Akými bremeny zaťažila česká buržoázia obyvateľstvo Zakarpatskej Ukrajiny? Vo srovnaní s rozpočtom lanského roku zvýšila pre Zakarpatskú Ukrajinu dane ešte o celých 10,000.000 Kč, t. j. o 17 Kč viac na každú osobu. A krem iných zvýšila: Prepychovú daň o 2,000.000 Kč, pozemkovú o 500.000 Kč, činžovú daň o 100.000 Kč, tresty za zameškané platenie daní o 350.000 Kč, daň z liehu o 4,000.000 Kč.

Na čo bolo treba českej buržoázie zvyšovať dane? Politickým úradníkom bol zvýšený plat o 1,900.000 Kč, policistom a špehúnom o 1,250.000 Kč, četníkom o 300.000 Kč, na stavbu väzenia v Užhorode bolo rozpočítané 2,000.000 Kč, na stavbu väzenia v Huste 2,000.000 Kč. (Sen. Bodnar [malorusky]: Taká je autonomia na Zakarpatí!)

Z uvedených číslic je zjavné, že sa česká buržoázia na Zakarpatskej Ukrajine stará o slúžnych, policistov, špehúnov a četníkov - a pre nás stavia väzenia.

Nie dosť na tom. Česká buržoázia nielen že pridáva svojím pochopom všetky nové naše dane, ale ešte utrhla pre nich aj z iných výdajov, ktoré boly v prospech miestneho obyvateľstva. Totiž takto:

Výdaje na roľnícke školy snížila o 220 tisíc Kč, podporu miestnemu domácemu priemyslu o 100.000 Kč, podporu na elektrizáciu o 3,500.000 Kč, podpory invalidom, vdovám a sirotám o 100.000 Kč, výslužné penzistom o 5,000.000 Kč, kdežto v iných krajinách republiky výslužné penzistom bolo zvýšené o 40,000.000 Kč. Aby zakryla svoju vykorisťovaciu politiku, predložila nám buržoázna vláda rozpočet Zakarpatskej Ukrajiny s veľkým schodkom. Vykazuje všetky výdaje úhrnom 252,000.000 Kč a príjmy len 92,000.000 Kč.

Predovšetkým musím odmietnuť bezočivé tvrdenie, ktoré rozširuje byrokratické úradníctvo, že vraj česká buržoázia dopláca na Zakarpatskú Ukrajinu. Stačí prehliadnuť si bližšie chytré sostavenie rozpočtu a hneď uvidíme panský podvod v plnej jeho nahote. Totiž:

Po pansky učený minister financií vykazuje, že z dane z cukru je príjem na celej Zakarpatskej Ukrajine úhrnom len 100 Kč. Príjmov zo soli, ktorej sa denne od nás vyváža 40 vagónov, v našom rozpočte niet ani haliera. (Sen. Bodnar [malorusky]: Kde je náš majetok, kam sa ztráca?) Príjmov z tabaku, cigariet, loterie, pošt, železníc, lesov a pastvín podobne tiež v našom rozpočte nenachádzame. Snáď pán minister zamýšľa zrušiť u nás tabakový monopol a dovoliť naším chudobným sedliakom sadiť si tabak pre svoju potrebu? Snáď chce u nás zmenšiť armádu finančníkov? Pán minister ešte zvýšil výdaje na finančníkov a finančné úrady o 436.000 Kč.

Aby sme sa dozvedeli, koľko Zakarpatská Ukrajina vo skutočnosti platí nevykázaných, nepriamych daní, musíme si vyrátať z celoštátnych príjmov.

Čistý príjem zo zdanenia jednej osoby v Československej republike vynáša z tabaku 37,30 Kč, čo pre Zakarpatská Ukrajinu činí úhrnom 47,528,100 Kč; z loterie na osobu v Československej republike pripadajú 3 Kč, na Zakarpatskú Ukrajinu úhrnom 1,821.000 Kč; z razenia peňazí pripadá na osobu v Československej republike 0,07 Kč, na Zakarpatskú Ukrajinu 42.000 Kč; z pošt pripadá na osobu v Československej republike 13,57 Kč, na Zakarpatskú Ukrajinu 8,236.980 Kč; zo železníc pripadá na osobu v Československej republike 9,64 Kč, na Zakarpatskú Ukrajinu 5,851.480 Kč; z lesov na osobu v Československej republike 4 Kč, na Zakarpatskú Ukrajinu 8,000.000 Kč; z cukru na Zakarpatskú Ukrajinu 26,140.000 Kč, zo soli na Zakarpatskú Ukrajinu 17,000.000 Kč; z ciel na Zakarpatskú Ukrajinu 39,000.000 Kč. Úhrnom 153,620.060 Kč. Ak dodáme k tomu dane vykázané v rozpočte sumou 92,000.000 Kč, dostaneme 245,620.060 Kč.

Ale je ešte veľa daní, ktoré platí obyvateľstvo Zakarpatskej Ukrajiny a ktoré sa nedajú vyrátať z úhrnných daní Československa. Naša krajina je bezkonkurenčným trhom odbytovým pre tovar a priemyslové výrobky stredného Československa a preto na naše obyvateľstvo pripadá časť všetkých tých nepriamych daní, ktoré buržoázia vo forme zvýšenej ceny tovaru presunuje na spotrebiteľov. Keby sme vyrátali tieto dane pripadajúce na Zakarpatskú Ukrajinu, časť príjmov zvýšila by sa ešte o veľa miliónov. Z toho vyplýva, že buržoázna vláda na našu krajinu nielen nič nevynakladá, ale že z nej má ešte značné príjmy. A tak číslicami je rozbité tvrdenie o doplácaní a bolo vykázané, že Zakarpatská Ukrajina nielen že udržuje nadutý úradnícky aparát, ale ešte poskytuje veľké príjmy československému štátu.

To všetko len štátne dane.

A o súkromnom vykorisťovaní svedčia značne vyššie ceny tovaru a najnižšia mzda robotníkov, akej nieto nikde v Európe.

A ešte s jednej strany musíme posúdiť rozpočet Zakarpatskej Ukrajiny, totiž srovnať výdaje u nás s výdajami Československa:

Na jedného četníka pripadá v našom rozpočte na osobu 29 Kč, v Československej republike 17 Kč; na jedného strážnika u nás 13 Kč, v Československej republike 10 Kč; na jedného úradníka policajnej správy u nás 23 Kč, v Československej republike 12 Kč; na jedného úradníka finančného úradu u nás 24 Kč, v Československej republike 6 Kč. Za to, pánovia, jedno gymnázium pripadá u nás na 150.000 osôb, v Československej republike na 47.000, čo znamená, že na jedno naše gymnázium pripadajú tri v iných krajinách Československa.

Zakarpatská Ukrajina stone pod četníckou čižmou. Keby sa u nás percentuálne vydávalo na četníctvo toľko, koľko v iných krajinách Československej republiky, usporilo by sa na četníctve ročne 7,000.000 Kč, na policii a špehúnoch 2,000.000 Kč, na úradníkoch policajnej správy 6,000.000 Kč, na finančných úradoch 18,000.000 Kč. To znamená, že úhrnom platí obyvateľstvo na tento policajno-četnícky režim na Zakarpatskej Ukrajine o 30,000.000 Kč viac, než platí obyvateľstvo iných krajín republiky. (Sen. Bodnar [malorusky]: Krásny rozdiel! A na Verchovine ľudia umierajú hladom!)

Pane minister! Prečo tu nedovediete sporiť? Tu možno viac ušetriť než na invalidoch a na nezamestnaných v celom Československu. Koľko nezamestnaných a hladujúcich Verchovincov malo by prácu, keby tieto peniaze boly vydávané na stavbu továrieň, železníc a iných produktívnych podnikov.

Taká je u nás buržoázna racionalizácia, že zo 100 Kč vydretých daní len sám finančný aparát požiera 45 Kč, kdežto v iných zemiach Československa na tento aparát pripadá iba 10 Kč. Domnievate sa, pane minister, že snáď takto sostavíte aktívny rozpočet, pre Zakarpatskú Ukrajinu? Z biedneho a chudobného obyvateľstva Zakarpatskej Ukrajiny, z ktorého 75% nemôže svojím chlebom vydržať celú zimu, drie finančná politika českej buržoázie dvakrát' toľko nepriamych daní, ako v iných krajinách Československa. Ak vezmeme v počet iba dane, ktoré sú vykázané v rozpočte, pomer priamych daní k nepriamym daniam činí u nás pomer 1 : 6 a v Československej republike 1 : 3. Náš chudobný zemedelec nemá ani paláce, ani veľa pozemkov, ktoré by bolo možno zdaniť a preto musí platiť tak veľké nepriame dane. Priame dane musely by u nás platiť páni Schönbornovci, ale jeho nezaplatené dane nestíhajú exekúciou, lebo vydal dcéru za českého generála a má veľkú protekciu.

Najdôležitejším oborom, z ktorého drie i štát i buržoázia najväčšie zisky, je hospodárenie s lesami na Zakarpatskej Ukrajine. Ale v rozpočte je to zakryté akýmsi tajomstvom. Uvádza sa, že majú hodnotu 620,000.000 Kč, ale štát nemá zo štátnych lesov, ktoré zaujímajú štvrtinu všetkej pôdy na Zakarpatskej Ukrajine, žiadneho zisku. Príjem pre rok 1927 8,000.000 Kč, je vložený do investícií.

Avšak už vysvetlivky k rozpočtu vykazujú niečo iné. Ročnú produkciu dreva vypočítava tenže rozpočet na 15,000.000 m³ a v cene asi 1.500,000.000 Kč v celom Československu. Len vývoz dreva za hranice za posledné 4 roky odhaduje sa 8 miliárd Kč, 48,3% všetkej pôdy Zakarpatia sú lesy. Keby sme štvrtinu tohoto obratu s drevom prirátali Zakarpatskej Ukrajine - a ako je barbarský vykorisťovaná, toho svedkom sú holé vrchy, ktoré ešte nedávno boly pokryté lesami - potom sa z našej krajiny vyváža ročne dreva v cene asi 400 mil Kč. (Sen. Bodnar [malorusky]: Tam, kde boly kedysi lesy, je teraz len pustatina. Všetko sožrala česká buržoázia!) To sú minimálné výpočty.

A kto má zisk z týchto majetkov? Lesy, ktoré pokrývajú skoro polovicu všetkej pôdy na Zakarpatskej Ukrajine, totiž 48,3%, neprinášajú štátu žiadneho zisku a 92 mil. Kč nepriamych i priamych daní musí platiť drobný zemedelec, ktorý má všetkého všade 48% pôdy. Na Zakarpatí pracujú početné píly a továrne na zpracovaní dreva, to znamená, že sa vyrába.

Žiadame presné účty z hospodárstva štátnymi lesy. Treba učiniť prietrž tomuto nekontrolovanému hospodárstvu. (Sen. Bodnar [malorusky]: Bratia Česi dobre u nás hospodária!) Chceme, aby vyšli na denné svetlo všetci tí prostredníci, na ktorých tak narieka administrácia vo svojich vysvetlivkách. Chceme vedieť, koľko dreva bolo vyvezené zo Zakarpatskej Ukrajiny a kto shrabal tie veľké milióny zárobku? Chápeme, že buržoázia prikrýva tieto účty tajomstvom, ale toto tajomstvo je hlavnou časťou koloniálneho vývozu surovín a vykorisťovanie lacnej pracovnej sily nášho obyvateľstva.

Že tento lúpežný vývoz, nepodliehajúci žiadnej kontrole, má sa roku 1927 ešte zväčšiť, dokazuje toto vysvetlenie rozpočtu: "Ministerstvo zemedelstva má v úmysle zrušiť dosavádné obmedzenie voľného vývozu dreva a dať priebeh voľnej konkurencii." My, zástupci pracujúceho obyvateľstva musíme vedieť, čo robí s naším výrobným majetkom buržoázia a buržoázny úrad?

Prechádzam k prehľadu výdajov nášho rozpočtu. Ľvú časť výdajov požiera nenasystný moloch, aparát buržoáznej vlády. K ilustrácii tohoto režimu úradníckej ľubovôle uvediem niekoľko význačných prípadov. Jeden četník pripadá u nás na 600 ľudí a v Československej republike na 1000; jeden strážnik u nás na 1500 ľudí a v Československej republike na 1700; jeden správny úradník u nás na 1000 ľudí, v Československej republike na 2600. Nepočítajúc dôstojníkov a poddôstojníkov, personál pošt, železníc, lesov a obecného hospodárstva spočíva na bedrách pracujúceho obyvateľstva Zakarpatskej Ukrajiny 5500 dobre platených úradníkov, ktorí dostávajú ešte zvláštny mimoriadny zakarpatský prídavok. To znamená, že už na 100 ľudí, počítajúc do toho milión detí a starcov, pripadá jeden štátny úradník. Tieto číslice nepotrebujú vysvetlenia.

Všetkého všade 5% výdajov rozpočtu Zakarpatskej Ukrajiny pripadá na osvetu, t. j. 47,159.000 Kč. Z toho musíme odrátať 3,800.000 Kč na popov a rabínov, takže zostáva na osvetu 43,359.000 Kč. Skoro toľko vydáva buržoázia na vydržovanie správneho aparátu Zakarpatskej Ukrajiny.

Najkrásnejší obrázok dostaneme, keď srovnáme tieto sumy s príslušnými sumami celoštátneho rozpočtu. Na ministerstvo vnútra vydá sa 555,000.000 Kč, na osvetu 782,000.000 Kč, a názorne vidíme, aký je to strašný rozdiel.

K tomu treba ešte pripojiť, že na Zakarpatskej Ukrajine skoro polovica občanov nevie čítať a písať. Budú podľa koloniálneho rozpočtu týchto negramotných učiť četníci a policisti? Ale i to nie je ešte všetko. Pri najmenšom štvrtinu z toho treba odrátať na vydržovanie škôl a internátov pre deti českých úradníkov, takže na osvetové potreby miestneho obyvateľstva Zakarpatskej Ukrajiny zostáva všetkého všade 30,000.000 Kč.

I sám pán minister Hodža zistil, že asi 32% detí na Zakarpatskej Ukrajine nedostáva školského vyučovania. Roku 1927 pribudne k terajšiemu počtu negramotných ešte najmenej 10%. A to sa menuje kultúrnou pomocou oslobodenému bratovi. Tak nesie česká buržoázia svetlo kultúry na Zakarpatskú Ukrajinu.

V buržoáznom rozpočte pre Zakarpatskú Ukrajinu nachádzame také položky, ako ruská obchodná škola v Užhorode, kdežto u nás každý vie, že už dávno bola počeštená. Takými lžami nezakryje buržoázia svoju počešťovaciu politiku. A jedna štvrtina rozpočtu na osvetu je určená na počešťovaciu a odnárodňovaciu prácu, a to je ešte veľmi sporivý výpočet. Koľko stoja všetky tie kurzy a to, čo vydáva buržoázia na počešťovanie, čo všetko je prikryté jedným kepienkom rozpočtu na osvetu. U nás zo všetkých výdajov na buržoáznu vládu len 10% pripadá na národnú osvetu.