Schůze zahájena v 15 hodin 25 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

102 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Peroutka, dr Spina, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. dr Baxovi, Dúrčanskému, dr Krčmérymu, Lukschovi, Melíškovi a inž. Oberleithnerovi.

Tiskem bylo rozdáno:

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

Tisk 298-298/9. Interpelace sen. dr Soukupa, Jaroše, Havleny, Zimáka a soudr. na p. ministra vnitra ve věci smrtelného úrazu rumunské státní příslušnice v Praze, způsobeného státním autem.

Tisk 298/1. Interpelace sen. Dundra, A. Nováka a soudr. na p. ministra spravedlnosti v záležitosti konfiskace odborných listů (Dřevodělník) a Zájmy kovodělníků.

Tisk 298/2. Interpelace sen. Wagnera, Plamínkové a spol. na p. ministra spravedlnosti v příčině nepřipuštění ženských sil (ženských kancelářských sil pomocných) u soudů zaměstnaných k přípravné službě pro první kancelářskou zkoušku a po případě k této zkoušce.

Tisk 298/3. Interpelace sen. Časného, Filipínského, Zimáka a soudr. na p. ministerského předsedu ve věci pozemkové reformy na dvoře Rapotín, okres Šumperk v severní Moravě.

Tisk 298/4. Interpelace sen. Millera, dr Baxy, dr Brabce, ing. Bečky, Dyka, dr Němce, dr Fáčka a spol. na vládu republiky Československé o podvodném dovezení titrů rakouských válečných půjček z bývalého území Rakouska-Uherska.

Tisk 298/5. Interpelace sen. Sechtra a spol. na p. ministra veřejných, prací v záležitosti nevhodného provedení regulačních prací na Labi u obce Borku, okres Brandýs nad Labem.

Tisk 298/6. Interpelace sen. Teschnera a soudr. na p. ministra vnitra stran rozpuštění schůze válečných poškozenců dne 28. listopadu 1926 v Rybářích u Karlových Varů komisařem státní policie dr Dunovským v Karlových Varech.

Tisk 298/7. Interpelace sen. Hartla a soudr. na p. ministra železnic o tom, že podřízení železniční orgánové neznají nebo nedbají německých jmen stanic.

Tisk 298/8. Interpelace sen. Teschnera a soudr. na p. ministra železnic o skandálních dopravních poměrech na trati Praha-Cheb.

Tisk 298/9. Interpelace sen. Jokla, dr Hellera a soudr. na p. ministra železnic stran hospodaření se státními penězi.

Tisk 305. Návrh sen. Friedricha a soudr. na změnu jednacího řádu senátu.

Tisk 306. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 700) zákona, kterým se mění zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních a prodlužuje jeho platnost (tisk 756).

Tisk 307. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 704) zákona, kterým se pozměňuje zákon ze dne 21. prosince 1923, čís. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost (tisk 757).

Tisk 308. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 584) zákona o prodloužení účinnosti a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 747).

Tisk 309. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 632) zákona o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 759).

Zápisy o 52. a 53. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 30. listopadu 1926.

Těsnopisecké zprávy o 46. až 50. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 26. října, 16., 18. a 24. listopadu 1926.

Zápisy o 54. až 56. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle § 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným panem senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 305. Návrh sen. Friedricha a soudr. na změnu jednacího řádu senátu.

Předseda: Slavný senáte! Než přikročíme k jednání o denním pořadu, pokládám si za povinnost sděliti toto: (Shromáždění povstává.)

V pátek v době naší poslední schůze došla zpráva, že zemřel vynikající státník a politik evropského významu a velký syn bratrského národa Srbů, Chorvatů a Slovinců Nikola Pašić, s jehož jménem po dlouhá léta až do posledního okamžiku jeho života byly spojeny osudy státu i národa s námi spřáteleného. (Sen. Hampl: Když zemřel Lenin, tak jste projev o něm neměli!)

Jakmile zpráva o smrti Nikoly Pašiće byla potvrzena, usneslo se naše předsednictvo projeviti Národní Skupštině Království Srbů, Chorvatů a Slovinců upřímnou soustrast nad úmrtím jejího proslulého velkého člena. To se stalo společným telegramem předsednictev obou sněmoven tohoto znění:

Národní Skupštině Království SHS.

v Beogradu.

Hluboce dojati zarmucující zprávou o neočekávaném skonu velkého syna bratrského národa SHS., Nikoly Pašiće, v němž národ ztratil státníka a politika historického významu, který celý svůj život zasvětil svému národu, tlumočíme jménem poslanecké sněmovny a senátu N. S. R. Čsl. upřímnou hlubokou soustrast Národní Skupštině Království SHS. Československý národ nikdy nezapomene, že ve velkém mrtvém měl vždy věrného druha i spojence a že jeho slavné jméno zůstane vždy spjato s konečným vítězstvím a vytvořením slavného Království SHS., jakož i s osvobozením národa našeho.

Malypetr, předseda posl. sněmovny.

Dr Hruban, předseda senátu.

Uvědomil jsem také o usnesení tom osobně společně s panem předsedou poslanecké sněmovny pana vyslance Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Sděluje toto slavnému senátu, žádám, aby toto moje opatření vzal na vědomost. (Shromáždění usedá.)

Nyní budeme projednávati jednací pořad.

Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru k usneseniu poslaneckej snemovne (tlačivo 290) o vládnom návrhu štátného rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1927. Tisk 300.

Dávám slovo ke skupině III. panu sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Slavný senáte! Náš rozpočet byl uveden do zvláštní souvislosti s péčí o válečné poškozence výrokem, že rovnováhu v rozpočtu udržeti lze jen úspornými opatřeními v péči o válečné poškozence. Proto chci se alespoň několika slovy zmíniti o naší péči o tyto oběti války. Ačkoli v tomto oboru jsme dosti pozadu, projevují se vždy znovu pokusy snížiti anebo omeziti požitky válečných poškozenců anebo příslušné drahotní přídavky, pokusy, proti kterým co nejrozhodněji budeme vystupovati. Jestliže předložený rozpočet preliminuje pro válečné poškozence o 145 milionů Kč méně, nežli se předešlého roku skutečně potřebovalo, pak ukazuje to k tomu, že se také administrativními opatřeními, při nichž také lékařské revise hrají úlohu, hledí snížiti výlohy pro nešťastné oběti války. Zde musí organisace válečných poškozenců bezprostředně zasáhnouti; ale mají také věděti, že věrně budeme státi za nimi a jejich oprávněnými požadavky. Rozprava o vládní osnově tisk 309 poskytne mi příležitost promluviti zevrubněji o tomto předmětu.

Dovolte mně nyní ještě několik poznámek o pozemkové reformě. Rozsah a podstata její leží dnes jasně před našima očima. Podle celého svého založení byla od počátku určena k tomu, aby podle zákona zdánlivě národnostně zcela indiferentního, kterým se v lehkověrné cizině vzbuzovalo zdání nestrannosti, odebírána byla půda v ceně miliard příslušníkům různých národů, třeba v různém rozsahu, a předávána byla ryze českému ústředí, které pak podle volného uvážení, a to samozřejmě v českém šovinistickém duchu určovalo jednak náhradu za "převzatý" pozemkový majetek, jednak přídělovou cenu a výběr uchazečů o půdu. Tím byl připraven aparát, který z pozemkové reformy utvořiti měl široce založené převádění německého majetku půdy a německého národního jmění do českých rukou. Již při vyměřování náhrady bylo lze činiti rozdíl mezi českými a německými majiteli. Ale to nemělo žádného tak velikého významu. Tento význam projevoval se teprve při přídělu. V zaokrouhlených průměrných číslech vyjádřeno, platil pozemkový úřad jako náhradu za převzatou půdu 20% skutečné ceny, kdežto při přídělu žádal všeobecně 40% této ceny anebo také méně. Z toho vyplývá, že všeobecně každý, kdo obdržel přidělenu půdu, vydělal na tom 60% ceny půdy anebo 150% kupní ceny, kdežto dřívější majitel přišel o 80% svého majetku. Musilo se tedy přihlížeti jen k tomu, aby při přídělu v historických zemích brán byl zřetel skoro výhradně k Čechům. "Dlužno říci zjevně, komu pozemkový úřad smí půdu bráti a komu jí smí dávati", prohlásil posl. Bergmann již před 5 lety, a připojil: "Pozemková reforma má provésti převedení německé půdy do českých rukou a kolonisaci nečeského území, to je prostoupení uzavřeného německého území." Podle těchto zásad, jež čeští politikové různých směrů vždy zjevněji a nestoudněji hlásali, jakožto směrnice pozemkové reformy, byla tato pozemková reforma také ve skutečnosti prováděna.

S přidělováním započalo se nejdříve v českém jazykovém území, při čemž se většinou jednalo o zabraný německý velkostatek. Zde domácí němečtí uchazeči o půdu v úvahu nepřicházeli, a tak bylo lze také ve větší míře parcelovati. Tak bylo v českém území v Čechách z přidělené půdy parcelováno 77% a jen 23% proměněno ve zbytkové statky, kdežto v německém jazykovém území byl poměr právě obrácený a zbytkové statky, které převládaly, byly výhradně a parcelovaná půda z největší části přidělovány českým uchazečům. S přidělováním v německém území bylo začato ostatně dosti pozdě, poněvadž zde, jak předseda správní komise pozemkového úřadu posl. Laube již roku 1921 prohlásil, bylo nutno přídělový plán stanoviti teprve v poradách s počešťovacími spolky. Tam, kde se cítilo, že by přidělování parcelované půdy výhradně Čechům bylo příliš nápadné, bylo od parcelace jednoduše zcela upuštěno. Tak poukazuje dr Vorlíček na německé území, ve kterém se přidělilo 2.530 ha, ale vesměs ve formě zbytkových statků, poněvadž by při parcelaci nebývalo možno zcela opominouti německé uchazeče. Co to všechno znamená, vyplývá z toho, že průměrná cena jednoho hektaru zemědělské půdy v sudetských zemích činí 11.000 korun, takže podle toho, co shora řečeno, vyvlastněný má ztrátu 8.000 korun, nabyvatel půdy zisk 6.600 korun z každého hektaru. Dr Vorlíček uveřejnil v květnu t. r. studii, která se vztahovala na sudetské území, jež bedlivě prozkoumal a ve kterém přiděleno bylo 240 ha skoro výhradně zemědělské půdy. Z toho pochází 151.000 ha ze zabraného německého, 66.000 ha z českého a 23.000 ha z jinakého majetku. Při přídělu obdrželi Němci z toho 600 ha. Všechna ostatní půda, 239.400 ha, připadla českým uchazečům. Nehledě k obrovské ztrátě, kterou Němci utrpěli vytlačením z tak veliké rozlohy půdy a k velikému zisku, jenž Čechům vzniká tím, že se usadili na nové ploše 239.000 ha, oslabil tento přesun půdy německé národní jmění o 1.265 miliard, které většinou plynuly do českých kapes, z menší části do pokladen pozemkového úřadu a jeho fondů. Poněvadž se studie dr Vorlíčka vztahuje jen na čtvrtinu půdy, která v sudetských zemích byla přidělena, lze ztrátu způsobenou pozemkovým úřadem německému národnímu jmění oceňovati na 5 miliard. K tomu přistupuje jinaké s tím související těžké poškozování našeho lidu: zatlačení německých zemědělských a lesních úředníků, zaměstnanců a dělníků z úřadu a z práce a přítok české náhrady se všemi s dostatek známými národnostními účinky. Musím obzvláště co nejostřeji odsouditi nedostatečnou péči o propuštěné zaměstnance na statcích. Pozemkový úřad sice dne 6. května t. r. dal vládou prohlásiti, že 41,4% zbytkových statků bylo přiděleno zemědělským a lesním zaměstnancům a jejich sdružením, ale zajisté z toho Němci neobdrželi ničeho, neboť za 10 neděl potom psal odborný list "Der Guterbeamte": "Německé úřednictvo na statcích je z přídělu půdy téměř vyloučeno." Pozemkový úřad si vždy liboval v tom, že své zprávy vydával jen v nejstručnější formě, v sumárních cifrách, a že opomíjel podrobnosti a zejména uváděti osoby anebo místa, poněvadž by to bylo usnadnilo přezkoumání zpráv. Nynější president pan dr Voženílek upustil jednou neopatrně od tohoto zvyku tím, že před nedávném tvrdil v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, že také německé obce, na př. Postoloprty, Frýdlant, Lanškroun, Moravská Třebová, Fulnek, Ústí a Hrušovany nad Jevíšovkou obdržely půdu ve výměře několika set hektarů. Zde bylo lze snadno provésti přezkoušení poptávkou na místě samém, a výsledek byl tento: všech 8 obcí obdrželo dohromady 12,13 ha přiděleno a 2 ha koupily z volné ruky se svolením pozemkového úřadu. Obci Moravské Třebové bylo mimo to slíbeno ještě 2¹/₂ ha. Za 5,63 ha, přidělených městu Fulneku a obsažených ve shora uvedené sumě, musilo se zaplatiti 98.601 korun, takže 1 ha přijde na 17.528 korun, kdežto president dr Voženílek prohlásil v rozpočtovém výboru, že průměrná přídělová cena za 1 ha činí při zbytkových statcích 3.530 korun, při jinaké půdě 2.980 korun. Německé město Fulnek mělo tedy tu výhodu, že přidělenou mu půdu smělo zaplatiti šestinásobnou průměrnou cenou. Ne zcela jasné je tvrzení pana presidenta o jinaké půdě, které prý Němci nabyli v celkové výměře 70.000 ha, ze které se ovšem uvádí jen 15.00 ha jakožto "nabyté cestou přídělu". To by však bylo jen 14% přidělené půdy, kdežto podíl Němců na obyvatelstvu, jak známo, činí 23,4%. Zmínil jsem se již, že pozemkový úřad patrně z dobrých důvodů odpírá uváděti jména. Tak také dal prohlásiti vládou, že nevydá seznam jmen nabyvatelů zbytkových statků, poněvadž po zákonu k tomu není povinován. Nu pak by pozemkový úřad mohl prohlásiti, že také není povinen řádně a poctivě prováděti pozemkovou reformu, neboť zákon takovéhoto ustanovení rovněž neobsahuje. Existují právě povinnosti slušnosti, jež i zákony mají považovati za samozřejmé a které tudíž netřeba teprve zvláště zdůrazňovati.

Ale všechno tajnůstkářství nemohlo zabrániti tomu, že přece již tak leckterá jména nové české venkovské šlechty, vytvořené zbytkovými statky, vešla ve známost. Nalézáme zde příbuzné ministrů a vysokých funkcionářů ministerstev a pozemkového úřadu, přídělové komisaře pozemkové reformy a jejich blízké příbuzné, české bankovní ředitele, ale také členy parlamentu, kteří se obzvláště zasloužili za přísně nacionalistické provádění pozemkové reformy, jež jim nyní sama přináší tak bohatý, snadný zisk. Také sekčního šéfa Jiráka, který po samozřejmě nezdařeném milionovém pokusu podplatiti dr Beneše ve prospěch široce založeného podloudného prodeje cukru do Holandska ustoupil do blahodárného pološera, spatřujeme jako šťastného majitele zbytkového statku Petrovic vystupovati zase na světlo denní. Znalci tvrdí, že dvě dobré žně chmele jeho nového statku stačí, aby kryly kupní cenu za tento statek složenou. Posl. Špaček obdržel prý zbytkový statek se zámkem o výměře 355 ha zemědělské půdy a 1.264 ha lesa, utvořený z panství fulneckého, dohromady tedy asi 1.645 ha, kdežto přece, jak známo, podle záborového zákona zabrati je každý velkostatek větší než 250 ha. Zaplatil prý za to 6,5 milionu, tedy za hektar 4.000 Kč, kdežto obci Fulneku bylo počítáno za hektar 17.528 Kč. Pan president dr Voženílek nám ovšem prohlásil, že pan Špaček neobdržel statek přidělen, nýbrž že ho koupil s nějakým společníkem. Jak k takovýmto koupím dochází, je nám dobře známo z prodejů německých panství v žateckém území českým pachtovním družstvům.

Přes uvedené skutečnosti prohlásil pan ministerský předseda deputaci všech německých stran, která k němu přišla dne 1. září 1925, že by nikdy nestrpěl, aby se prováděla pozemková reforma s národnostní stranickostí. Kdežto si takto hrál na nevinného, jenž ničeho neví o hříších pozemkového úřadu ve hlavním městě, zničila "Národní Demokracie" krásnou pósu tím, že pana ministerského předsedu v drsné upřímnosti apostrofovala takto: "Můžeme sotva uvěřiti, že by byl pan ministerský předseda prohlásil, že s pozemkovou reformou nesmí býti spojeny žádné počešťovací snahy. Pan ministerský předseda přece ví, proč celý národ s pozemkovou reformou souhlasí."

Mezi důvody, kterými jste se snažili ospravedlniti pozemkovou reformu, hrálo také úlohu očekávané zvýšení zemědělské produkce, ačkoli také prozíraví čeští politikové varujíce předpovídali opak toho. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.) Dnes ví každé dítě, že pozemková reforma ve skutečnosti má za následek velmi značný pokles zemědělské výroby. V Čechách samotných bylo roku 1924 parcelováno 86.847 ha zemědělské půdy. Počítáme-li 3% plochy pro nutné nové meze a příjezdní cesty, vyplývá z toho úbytek oseté plochy 2.605 ha anebo, počítáme-li jen 15 q výtěžku z 1 ha, úbytek 39.075 q chlebovin. Zbývající osevní plocha 84.242 ha dává, jak zkušenost učí, při přechodu z velkého do malého hospodářství z 1 ha alespoň o 3 q méně, což činí ztrátu 252.726 q. To činí tedy dohromady ztrátu asi 292.000 q, anebo 2.920 vagónů chlebovin. To jest ztráta, vzniklá z parcelací, předsevzatých v Čechách v jednom jediném roce, při čemž se ještě nepočítá pokles následkem nedostatečného zemědělského vzdělání většiny nových majitelů. Bylo přece výslovně nařízeno, že na legionáře při přídělu půdy dlužno bráti zřetel i tehdy, nemají-li žádných zemědělských vědomostí. Hospodářský neúspěch pozemkové reformy nemůže nikdo popírati a také pan ministr dr Hodža musil ho jako ministr zemědělství přiznati. Přenesl se však přes to dosti lehce, prohlásiv, že hlavní věcí je, že pozemková reforma dosáhla svého politického účelu. V tomto směru mohl ovšem býti s prací pozemkového úřadu nejvýš spokojen.

Věcí největšího národního významu je vnitřní kolonisace, kterou pozemkový úřad provádí, a pro kterou je zde zvláštní fond, udržovaný dávkami z přídělových peněz. Tato kolonisace nemá v sudetských zemích za účel nic jiného, nežli další plánovité zničení uzavřeného německého jazykového území. Jest ironií náhody, že v den, kdy president dr Voženílek přednášel legendu o velikém přídělu půdy německým městům, referovala "Národní Politika" s velkým uspokojením o českém osídlení v území Šternberka a Šumperka, "kterým český živel nalezl předpoklady pro svůj zdravý, přirozený vývoj". Také v západních a severních Čechách byla přídělem vyvlastněné půdy českým uchazečům v okresích Mostě, Žatci, Postoloprtech, Kadani, Podbořanech, Jirkově, Ústí, Chabařovicích, České Kamenici a Litoměřicích provedena dalekosáhlá akce počešťovací, podstatně podporovaná přibíráním českých kolonistů.

Pan dr Viškovský referoval jako president pozemkového úřadu roku 1924 v rozpočtovém výboru, že vedle 4 velikých venkovských statků vytvořeno bylo již 59 kolonií s 964 usedlostmi, po nichž následovati bude dalších 9.000 usedlostí, pro které lze očekávati státní úvěr po 100.000 Kč, dohromady tedy asi 1 miliardu. A začátkem tohoto roku sdělil, že pro kolonisaci mimo zemědělskou půdu již přidělenou připraveno je dalších 40.000 ha, které představují cenu asi půl miliardy. Vidíme tedy, s jakými obrovskými prostředky se provádí systematické prostoupení našeho uzavřeného jazykového území uměle přivolanými cizími živly. Pozemkový úřad se pokoušel ospravedlniti své vlastní jednání především odvoláním se na královskou pruskou osídlovací komisi pro Poznaň a západní Prusko. Proti tomu dlužno namítnouti, že zmíněná komise nabývala půdy skoro výhradně dobrovolným prodejem půdy a v celku jen 4 statky v úhrnné výměře 1.655 ha, to je 1,4% orné půdy zabrané v Československu, vyvlastnila nucené, při čemž náhrada dána byla podle plné ceny, kdežto u nás se platí jen 20% ceny. To jsou přece rozdíly, které nějaké srovnání naprosto vylučují. Také k odvolání na německý kolonisační zákon ze dne 11. srpna 1919, který zná jen vyvlastnění proti zaplacení plné ceny podle výtěžku a jen právo prodeje kolonisačním svazům, nikoli však příděl soukromým osobám, nemělo raději dojíti, ježto obzvláště v memorandu vlády, které vyšlo jakožto odpověď na stížnosti sudetských Němců, vyskytly se hrubé nesprávnosti. Tak tvrdí memorandum, že se také na Hlučínsku v letech 1919/20 platilo za 1 ha jen 1.000 až 2.000 marek. Cifry byly by konečně správné, ale nevztahují se na hektar, nýbrž na obvyklou tam plošnou míru, na jitro, to jest jednu čtvrtinu hektaru. Vezmeme-li dále zřetel k tomu, že se marka tehdy rovnala 1,35 korun, vyplývá z toho 5.400-10.800 korun odškodnění za 1 ha. Nesprávné bylo také tvrzení, že odškodnění zjištěné podle průměrných cen z roku 1914/15 při převzetí pozemků samotných zvýšeno bylo o 30%, při pozemcích s budovami o 50% a při budovách samotných o 70%, poněvadž nařízením z 21. září 1922 tyto přirážky sníženy byly na 5, 10 a 15%, tedy okrouhle na jednu pětinu.

Zmínil jsem se již před tím, že pan dr Viškovský slíbil státní úvěr pro kolonisaci v částce asi 1 miliardy korun. Ale nechybíme také, jestliže zákonité ustanovení, že miliardy, jež se hromadí u ústředních ústavů pro sociální pojištění, z jedné třetiny mohou býti uloženy v pozemcích anebo v hypotékách na pozemky, chápeme také jako opatření pro financování kolonisační akce pozemkového úřadu. My, Němci, stavíme pozemkovou reformu mezi opatření, jimiž nám velká část našeho národního jmění byla anebo má býti odňata, ihned za t. zv. výkup, recte anulování válečných půjček. Jsme ostatně přesvědčeni, že v obou záležitostech nebylo ještě promluveno poslední slovo.

Považujeme svůj požadavek po nápravě nesmírné škody, jež nám byla způsobena, za nepromlčitelný nárok, který v plné síle oživne teprve tehdy, jakmile padne závoj, který nyní ještě milostivě zakrývá machinace pozemkového úřadu, a jakmile na světlo vyjde nahá pravda o jednání pozemkového úřadu, jež sami vynikající duševní vůdcové vašeho národa označují za loupež a násilí.

Pak projeví se také v plné velikosti bezpráví na našem národě spáchané, a to bude okamžikem, ve kterémž své právo na nápravu s lepším úspěchem budeme moci uplatňovati nežli nyní. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Hrejsa.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! V úvodu k řeči o rozpočtu před několika roky užil jsem výroku jednoho velkého muže, který pověděl: "Dobrými úmysly jest cesta do pekel dlážděna". Bylo tím míněno, že úmysl tehdejší vlády, snížiti státní rozpočet, se tehdy nezdařil, ba naopak, že nastal pravý opak.

O rozpočtu na rok 1927 možno říci, že dobrý úmysl a slib vlády, pokračovati ve snížení rozpočtu, se zdařil. Od roku 1922, kdy vydání státní dostoupilo rekordní výše 23.075 mil. Kč, klesala vydání stále; tak roku 1923 klesla na 22.376 mil. Kč, roku 1924 na 19.222 mil. Kč, roku 1925 na 17.293 mil. Kč, roku 1926 na 10.070 mil. Kč, a roku 1927 na 9.703,505.151 Kč; zmenšila se tedy vydání státní oproti roku 1926 o 367 mil. Kč, a oproti roku 1922 docela o 13.372 mil. Kč. Oproti roku 1926 jeví se docela přebytek 20,409.000 Kč, nehledě k tomu, že investice státních podniků jsou kryty z jich výnosů, případně z přídělu ze státní pokladny. Kdyby rozpočet na rok budoucí byl sestaven podle stejné metody jako roku 1926, objevil by se přebytek v celku 557 mil. Kč. Úsporné snahy byly tedy korunovány zdárným výsledkem a vydání státní se ponenáhlu přizpůsobují nosnosti obyvatelstva.

Ovšem prováděním úspor utrpěl velmi silně rozpočet ministerstva zemědělství. Vydání tohoto ministerstva jsou preliminována 204,600.000 Kč, příjmy pak 29,224.077 Kč. U porovnání s r. 1926 snížil se rozpočet ministerstva zemědělství o 11,300.000 Kč, a přihlédneme-li k tomu, že úhrada na nové položky, do rozpočtu nově vložené, nalezena byla tak, že sníženy byly jiné položky ministerstva zemědělství, a to o celých 28 mil. Kč objevuje se snížení rozpočtu ministerstva zemědělství na r. 1927 téměř o 40 mil. Kč. Toto snížení nastalo u všech položek, s výjimkou jediné, určené na lnářství.

Na zemědělské vyučování je preliminováno 27,877.796 Kč, a to o 5 mil. Kč, méně než v roce 1926 a téměř o 15 mil. Kč méně než r. 1923. Státních zemědělských škol hospodářských, a lesnických je v celé republice 35, z nichž pouze 3 na Moravě, a to rolnická ovocnicko-vinařská škola ve Valticích, vyšší lesnická škola v Hranicích a škola pro lesní hajné v Jemnici. Tyto školy mají veliký význam pro odborné vzdělání rolnického dorostu a je potřebí jejich síť rozšířiti. Bylo by spravedlivo, aby zemské zemědělské školy na Moravě byly převzaty státem a tak bylo ulehčeno zemskému rozpočtu moravskému. Je potřebí, aby i po této stránce bylo upuštěno od metod bývalého Rakouska, které Moravu soustavně po všech stránkách zanedbávalo.

Zvláštní důležitost pro zemědělce mají lidové školy hospodářské, zřizované podle zákona z 29. ledna 1920, čís. 75 Sb. z. a n. Těchto škol bylo ve školním roku 1920-21 207, a to: 165 československých, 38 německých a 4 rusínské. Ve školním roce 1925-26 stoupl jejich počet okrouhle na 793, a to: 548 československých, 112 německých, 115 rusínských a 9 maďarských. Proti r. 1924-25 přibylo jich 76. Celkem navštěvovali tyto školy 38.403 žáci, a to jinochů 17.050, a dívek 21.353. Je pozoruhodno, že tyto školy jsou navštěvovány více dívkami než jinochy. Tyto školy mají pro vzdělání nejširších vrstev zemědělských, t. j. malozemědělců, čeledínů, služek a všech pomocných hospodářských pracovníků veliký význam. Většina našeho dorostu zemědělského jest odkázána na vzdělání, jež poskytuje obecná škola. Je proto nutno, aby co nejhojnějším zřizováním lidových hospodářských škol bylo jim umožněno doplniti své všeobecné vzdělání a nabýti také potřebného vzdělání odborného. Jest ovšem nutno, aby také obecní zastupitelstva a místní školní rady domáhaly se zřizování těchto lidových škol hospodářských. Bylo by si přáti, aby ministerstvo zemědělství vypravilo tyto školy potřebnými pomůckami, jichž se jim téměř šmahem nedostává. Položka 3 mil. Kč na tyto hospodářské školy lidové brzy nestačí a bude musiti býti značně zvýšena.

Dotace na výzkumnictví byla opětně snížena téměř o 2 mil. Kč a činí pouze 15,606.424 Kč. Stát musí spolupracovati ke zvýšení produkční techniky zemědělské. Jakýkoli pokrok, docílený v obdělávání půdy a chovu dobytka, je trvalým ziskem nejen pro zemědělce, ale také pro celek, t. j. pro stát.

Na zvelebování polního a lesního hospodářství jest určeno 40,684.058 Kč, kterážto položka rok od roku zaznamenává stále sestupnou linii. Nechápe se pořád ještě, že jenom zvýšením produkce rostlinné i živočišné stane se stát soběstačným a že při nedostatečné produkci je poplatným cizím státům, čímž se také zhoršuje jeho obchodní bilance. Půjde-li to stejným tempem dále, budou náklady na osobní vydání orgánů státních a zemských, zabývajících se zvelebováním polního a lesního hospodářství, vyšší než vydání věcná. Zdá se, že tento poměr u jedné zemědělské rady již nastal, že totiž vydání osobní převyšují vydání věcná.