Na zakládání a zvelebování ovocných školek je určeno pouze 300.000 Kč, méně o 210.000 Kč proti r. 1926, a na vinařství, ovocnictví, zahradnictví a zelinářství 500.000, o 270.000 Kč méně než r. 1926. Ovocnářství, jak je všeobecně známo, je důležitým odvětvím zemědělství, které by se nemělo tak podceňovati. V republice jest podle sčítání z r. 1920 jádrovitých stromů 11,200.000, peckovitých 22,150.000 kusů. Cena sklizeného ovoce ročně kolísá mezi 150 mil. až 1 miliardou. Mělo by proto státu velmi na tom záležeti, aby naše ovocnářství neupadalo. Co však vidíme, velectění pánové? Naše ovocnářství, zvláště v krajích horských s vlhkým klimatem, upadá, neboť stromoví trpí všelikými škůdci a chorobami a hyne. Odbyt ovoce vázne a docilované ceny za ně jsou velmi nízké. Dopravní sazby za ovoce balené jsou příliš vysoké, takže i ušlechtilé druhy jablek i hrušek dopravují se k vůli nižším dopravním tarifům a la rinfusa, a to nejenom v tuzemsku, ale i za hranice, čímž ovšem ovoce trpí a docilované za ně ceny neodpovídají výrobním nákladům. Zpracování ovoce, zvláště švestek, kladou se v cestu velmi značné překážky. Zemědělci ovocnáři, zvláště na Moravě východní a jižní, pak na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nemohou prodati švestek na surovo, neboť není po nich prostě poptávky. Sušení švestek, anebo vaření na povidla,, anebo jinaké zpracování se nevyplácí, jelikož i přes nepatrné zvýšení cen zákonem č. 109 z r. 1926 není možno konkurovati se švestkami a jiným ovocem k nám dováženým z Jugoslávie, Tyrol, Kalifornie, Austrálie a celého světa. Tyto země produkují ovoce daleko lacinější a vlivem klimatu daleko lepší a proto, bohužel, mohou konkurovati s našimi ovocnáři, kteří při vysokých výrobních nákladech nejsou s to své výrobky a ovoce tak lacino dávati jako cizina. Proto jsou zemědělci-ovocnáři nuceni zpracovati švestky na slivovici. Avšak pálení slivovice se každoročně vydávanými nařízeními se strany ministerstva financí ztěžuje a zvýšením daně z lihu zdražuje. Neděje se tak snad z chvályhodné snahy po omezení alkoholismu, nýbrž ze snahy snížiti výrobu slivovice, aby se mohlo vyrobiti více lihu z jiných surovin. Následek toho je, že v některých krajích byly sady švestkové docela vykáceny a jinde, kde se tak nestalo, se sady zanedbávají a nové stromoví se nevysazuje. Zvláště na Slovensku pálí se slivovice "na černo", což se ovšem přísně trestá několikatisícovými pokutami a tím se vyvolává veliká nespokojenost v lidu, jíž živly státu nepřátelské využívají a lid proti republice štvou. Zvláště finanční ředitelství v Báňské Bystřici kdyby nám podalo zprávu o tom množství přísných trestů až do 20.000 Kč při jednotlivci, viděli bychom, jak tento lid je stíhán pokutami a také vězením.
Pálení slivovice v zemích historických bylo regulováno zákonem č. 643 z r. 1919 a na Slovensku vládním nařízením č. 105 z r. 1920. Ministerstvo financí připravuje novou osnovu zákona o výrobě lihu. Nemá-li ovocnářství, zvláště pěstování švestek, jichž se sklízí ročně v republice kolem 40.000 vagónů, býti zničeno, je potřebí, aby nový lihový zákon splnil požadavky "Zemědělského svazu ovocnářů a majitelů pálenic v republice československé", jak byly formulovány na schůzi 4. listopadu t. r. v Bratislavi. Zemědělcům-ovocnářům budiž povoleno vypáliti bez daně 60 litrů 50% slivovice z vlastní sklizně pro vlastní spotřebu, jak to připouští pro Moravu dekret dvorní komory z roku 1835. Líh použitý pro živnostenské účely je daněprostý. Je spravedlivé, aby zemědělec-ovocnář mohl si ze svého vlastního ovoce vyrobiti tolik slivovice, kolik pro svoji potřebu, pro čeleď a dělnictvo potřebuje.
Pálení slivovice na paušalovaných kotlích budiž zachováno a budiž v zákoně jasně vysloveno, že zemědělci-ovocnáři mohou vypáliti kvas z vlastního ovoce v jakémkoliv množství. Musí býti umožněno zemědělcům-ovocnářům, aby svůj produkt mohli zpracovati a zpeněžiti, poněvadž jinak by nemohli existovati. Prodej selské slivovice budiž volný. Licenční poplatek zavedený nařízením ministerstva financí z 1. srpna 1923, čís. 173, budiž zrušen. Zaplacená daň budiž při nehodách, jež znemožňují další pálení, bez odkladu vrácena, a nikoli jako dosud se děje, vrácení daně odpíráno.
Žádám ministerstvo financí a zvláště ministerstvo zemědělství, aby těmto požadavkům věnovalo svoji pozornost a je také při projednávání osnovy zákona o zdanění lihu a úpravě výroby lihové energicky hájilo a obhájilo.
Na zvelební chovu hovězího dobytka je zařazeno do rozpočtu 2,600.000 Kč, méně o 800.000 Kč než roku loňského, a na zvelebení chovu vepřového dobytka 1,300.000 Kč, méně o 700.000 Kč než v tomto roce. Hovězího dobytka chová se v republice 4,691.320 kusů a vepřového dobytka 2,539.201 kus. Není potřebí dokazovati, jaký význam má dobytkářství pro výživu obyvatelstva. Má-li se dobytkářství povznésti a dobytek zušlechtiti jak po stránce tvarové, tak i po stránce užitkové, je potřebí, aby stát zde zasáhl a zvláště umožněním nákupu dobrých plemenníků zvelebení chovu dobytka napomáhal. To se dosud nedálo, aspoň ne na Moravě, a nebude to možno při snížené dotaci na rok 1927. Zato raději budeme podporovati zemědělce a rolníky cizích států, dovážejíce jejich produkty k nám. Tak roku 1923 bylo k nám dovezeno hovězího dobytka, výrobků živočišných, sádla, masa a sýrů za 1.550,697.000 Kč, roku 1924 za 2.066,036.000 Kč, roku 1925 za 1.382,863.118 Kč, roku 1926 od 1. ledna do posledního října za 1.035,224.366 Kč.
Na pěstování pícnin polních a lučních je preliminováno pouhých 80.000 Kč, méně o 200.000 Kč oproti roku 1926. Základem chovu dobytka jsou dobré louky a polní pícniny. Bez demonstračních pokusů, jež jsou nejlepší pobídkou k následování a zvelebení lukařství a pícninářství, nemůže se pokrok tak rychle šířiti. Obnos 80.000 Kč pro celou republiku neznamená ničeho.
Pro pastvinářství a salašnictví jest určeno 2,400.000 Kč, méně o 1,600.000 Kč.
Pastvin je v republice 1,013.078 ha, a to v chudých horských krajích jak Čech a Moravy a Slezska, tak i Slovenska a Podkarpatské Rusi. Chudé horské kraje potřebují zvláště, aby existence jich obyvatel byla zlepšena. To je možné úpravou horských pastvin, a to jak obecních a družstevních, tak i pastvin jednotlivců, a přeměněním jich v žírné pastviny. Tyto krajiny horské s dobrými pastvinami jsou predestinovány k tomu, aby se staly komorami dodávání ušlechtilého dobytka pro kraje úrodné. Kdyby toho se dosáhlo, zvýšil by se i blahobyt obyvatelstva horských krajů, které za nynějších poměrů jen živoří. Pozemkovou reformou bylo převedeno dosavade 1,089.000 ha půdy na 532.000 nové nabyvatele, dílo zajisté velké a dalekosáhlého významu. Úpravou 1,013.000 ha pastvin dosaváde extensivně obhospodařovaných získalo by se zrovna tolik půdy, jako pozemkovou reformou.
Pro mlékařství a chlévní kontrolu jest určeno 3,000.000 Kč, méně o 1,317.000 Kč. Mlékařství má ohromný význam pro výživu obyvatelstva a národní hospodářství. Dojnic bylo v republice v r. 1920 2,027.000 kusů, v r. 1926 okrouhle 2,300.000 kusů. Od r. 1920 do r. 1926 přibylo dojnic v Čechách o 23%, na Moravě o 16%, ve Slezsku o 15%, na Slovensku a Podkarpatské Rusi o 1 až 5%. Dojivost stoupla ze 3.700,000.000 litrů mléka v r. 1920 na 4 miliardy litrů mléka, v. r. 1926 v ceně 4.800,000.000 Kč, takže podle profesora Brdlíka hodnota mléka, v republice vyvezeného, daleko převyšuje hodnotu uhlí, které se u nás za rok získá. V r. 1926 vyvezla naše mlékařská družstva 125 vagonů másla, v r. 1925 451 vagónů, sýra vyvezla v r. 1920 30 vagónů, v r. 1926 92 vagónů. Pokud se týče vývozu mléka, brynzy a tvarůžků, byla naše obchodní bilance v r. 1925 aktivní 48 mil. Kč a za 7 měsíců tohoto roku byla aktivní 33 miliony. Mlékařství naše trpí značnou krisí, zvláště na Moravě, odkud přebytky mléka byly vyváženy do Vídně. Zvýšením cla na mléko se strany rakouské republiky je export mléka téměř znemožněn. Je proto potřebí zvýšiti konsum mléka doma, jakož i zakládání družstevních mlékáren, pečovati o zpracování mléka na máslo a sýry. Dotace 3 milionů na mlékařství a chlévní kontrolu je úplně nedostatečná. Malá republika rakouská věnuje na zvelebení mlékařství dvakráte tak velký obnos, jako náš stát. Z mezinárodní půjčky věnovala na mlékařství 33 milionů korun. Je litovati, že u nás je tak malé pochopení pro zvelebení mlékařství a že snížením položky na chlévní kontrolu není možno zřizovati nové kontrolní obvody a že trvání dosavadních obvodů jest ohroženo.
Na odvodňování a zavodňování pozemků je preliminováno celkem 36 milionů Kč a na provedení opravných prací na vodních tocích, náležejících do oboru působnosti ministerstva zemědělství, a na rekultivaci zpustošených pozemků podle zákona z 15. října 1925, čís. 227 Sb. z. a n., o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatření na zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti 3 mil. Kč.
V provádění prací melioračních, které jsou nejúčinnějším prostředkem k zvýšení zemědělské výroby, jest u nás stálý vzestup, jak ukazuje stálý vzrůst plochy ročně u nás meliorovaných pozemků. Plošných meliorací bylo provedeno na celém území naší republiky r. 1921 3437 ha, 1922 7412 ha, r. 1923 9148 ha, r. 1924 11.031 ha, r. 1925 13.530 ha. Podobně jeví se stálý vzestup i v provádění melioračních regulací, jichž provedeno na př. roku 1923 57,8 km, r. 1924 73,8 km, r. 1925 92,3 km. V celku bylo provedeno od převratu do konce r. 1925 za podpory ze státních a zemských prostředků plošných meliorací ve výměře okrouhle 50.000 ha, úprav vodních toků a hrazení bystřin v délce okrouhle 756 km, 101 vodovodů pro 153 převážně zemědělské obce. Počet všech těchto podniků činí celkem přes 2100 a dlužno vyzvednouti předně, že prováděny byly nikoli jako podniky státní, nýbrž jako podniky, vyšlé z iniciativy zájemníků zemědělských a ve správě vodních družstev neb obcí a jen z menší částí u zvláště významných podniků ve správě okresů nebo zemí, a dále že rozšířeny byly po všech krajích naší republiky, zaměstnávajíce veliký počet dělnictva i v nejodlehlejších oblastech.
Ačkoli je tedy v poslední době prokázán potěšitelný rozvoj melioračních prací u nás, přece daleko ještě není dosažen onen roční výkon, který by byl žádoucí, aby v poměrně dohledné době byla zmeliorována zbývající ještě plocha okrouhle 1,940.000 ha a aby současně provedeny byly potřebné úpravy našich vodních toků, na tisíce kilometrů délky měřících. Žádoucí výkon v oboru plošných meliorací měl by činiti u nás 25.000 až 30.000 ha. Zmeliorovaných pozemků ročně, tedy asi jednou tolik, kolik činila tato plocha roku 1925. Jedině na Moravě byla překročena předválečná míra ročního výkonu prací melioračních na ploše 2000-3000 ha, neboť v posledním roce dostoupila tu plocha provedených meliorací 6547 ha. Melioračních regulací toků provedeno na Moravě r. 1925 u 23 podniků v délce 97,15 km nákladem 5,054.158 Kč. Do převratu provedeno plošné meliorace na 41.545 ha a melioračních regulací 452 km. Po převratu zmeliorováno 24.325 ha a regulováno toků v délce 219.154 km. Zbývá ještě provedení meliorací na ploše okrouhle 282.000 ha nákladem 987 mil. Kč. V Čechách byl dosažen r. 1925 plochou okrouhle 5000 ha teprve poloviční výkon postupu předválečného, který vykazoval ročně meliorované plochy až 10.000 ha za podpory státu a země, kromě značných ploch meliorací, prováděných soukromě velkostatky z vlastních prostředků. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jeví se sice v posledních letech díky čilé propagaci našich zemědělských a zemědělsko-technických orgánů stále vzrůstající zájem o meliorační podnikání, ale dosavadní roční výkony zůstávají tu dosud daleko za žádoucí mírou vzhledem k zvláště velikým tamním melioračním potřebám.
Provedením meliorací zvyšuje se sklizeň u obilnin o 40%, u zemáků o 60%, u řepy o 50% a u luk o 80%. Činí tedy zvýšení sklizně průměrně na 1 ha u obilnin 6 q zrna 10 q slámy, u zemáků 50 q hlíz, u řepy 140 q bulv, u pícnin 16 q, u luk 22 q sena a pastvin 10 q sušiny sena.
Ačkoli tedy dosavadní postup v provádění meliorací dosáhl u nás teprve poloviční intensity, musíme pozorovati velmi vážný zjev, že dosavadní dotování příslušných úvěrů jak v rozpočtu státním, tak i v rozpočtech jednotlivých zemí jeví se nepostačujícím, a že tudíž v tomto směru ocitáme se ve stavu, který by mohl býti spojen s velmi vážnými důsledky pro slibně u nás zahájené a národohospodářsky zvlášť důležité práce.
V poslední době dostávají četná vodní družstva, jimž byla povolena státní podpora z úvěrní rozpočtové položky "meliorace", činící v rozpočtu státním na r. 1926 obnos 8 mil. Kč a rozpočtená pro budoucí rok týmž obnosem, sdělení, že pro vyčerpání příslušné položky může jim býti žádaná splátka na prostavěný náklad vyplacena až v roce budoucím. Podle sdělených informací nebylo možno vyplatiti z tohoto důvodu obnos 3,038.670 Kč více než 150 podnikům. A ani státní fond meliorační který teprve letos po prvé byl dotován loni povoleným zvýšením na 30 mil. Kč a z kterého udílejí se podpory na meliorační podniky rozsáhlejší, se stavebním nákladem větším nežli 200.000 Kč, nepostačuje už tohoto roku, a jak pan ministr zemědělství v rozpočtovém výboru prohlásil, musí býti sáhnuto k pomocnému opatření připuštěnému melioračním zákonem v tom směru, že stavebníci musí s obtížemi opatřiti pro státní meliorační fond do výše povolené podpory půjčku, kterou státní meliorační fond úrokuje a umořuje.
Ještě horší poměry jsou s dotováním melioračních úvěrů v rozpočtech zemských a dlužno poukázati zejména na velmi neutěšený a pro budoucnost neudržitelný stav v rozpočtu zemského výboru moravského. Meliorační dotace v obnosu 2,8 mil. Kč, zařazovaná v posledních letech do zemského rozpočtu moravského, byla naprosto nepostačující a zemský výbor moravský byl nucen, aby vyhověl včasnému plnění subvenčních závazků, poskytovati podpory týmž způsobem, jako v poslední době musí činiti ministerstvo zemědělství za státní fond meliorační, totiž nevyplácí povolené podpory plně, nýbrž vyplácí jen obnosy anuitní na půjčky, které vodní družstva pro zemský výbor uzavírají.
V poslední době roční dotace rozpočtová už nestačí ani k plnému plnění anuitní služby a ruch meliorační na Moravě, dosud tak utěšeně postupující, ocitá se nyní ve velmi vážné krisi vzhledem na překážky, které se staví v cestu jakémukoliv zvýšení zemské meliorační dotace.
Je nutno na tento vážný stav důrazně upozorniti vzhledem na potíže, které se projevují při schvalování zemského rozpočtu vládou. O tomto jednání byla uveřejněna zpráva, že se hledalo východisko v tom směru, že by stát převzal od zemského výboru podporování podniků melioračních a regulačních.
Nemožno věřiti, že by zpráva tato mohla míti vážný podklad, a to ze dvou důvodů. Především nebylo by možným, aby zemské autonomní správy byly zbaveny ingerence na nejdůležitější hospodářská podnikání v zemi, jakými jsou půdní meliorace a s nimi souvislé úpravy vodních toků, uvážíme-li, že podniky tyto nelze prováděti jako státní a že jedině pod společnou iniciativou a správou zemských autonomních správ a vodních družstev, obcí neb okresů možno čekati žádoucí rozvoj těchto prací.
Dále by to nebylo možným z toho důvodu, že stát ze svých melioračních úvěrů ve státním rozpočtu nemůže dnes splniti ani závazky plynoucí z povolených státních příspěvků, a že by tudíž bez velmi podstatného zvýšení těchto úvěrů ve státním rozpočtu nemohl převzíti závazků, plynoucích podle zákona melioračního z příspěvků zemských. Podle výkazů o vyplacených podporách melioračních státem a jednotlivými zeměmi činí od převratu do konce r. 1925 celková výše vyplacených melioračních podpor státních obnos okrouhle 150 mil. Kč a zemských okrouhle 100 mil. Kč.
Poněvadž ruch meliorační u nás začal vlastně teprve r. 1921, připadl by na jeden rok obnos 20 mil. Kč zemských podpor, o který by musily býti zvýšeny příslušné úvěry státní.
Vidíme tedy, jak bude nutným, aby už budoucího roku bylo velmi pečlivě uvažováno vládou o tom, jak zabezpečiti finančně žádoucí další provádění staveb melioračních v naší republice.
Při tom musím poznamenati, že mezi stavby a práce meliorační počítáme všechny ony vodohospodářské práce, jimiž dociluje se řádná úprava vody vzhledem k úrodnosti půdy, tedy jak stavby plošných meliorací, odvodňování a zavodňování, tak i stavby regulační, potřebné jednak na ochranu údolních pozemků proti škodám povodňovým, jednak jako podklad pro umožnění vlastních plošných meliorací.
V tomto směru bude též potřebí nápravy, aby regulace všech vodních toků, které mají převážně za účel ochranu údolních pozemků před povodněmi a zvýšení jejich úrodnosti, byly prováděny soustavně a též administrativně soustředěně s ostatními pracemi melioračními. Před válkou byl vnesen ze známých důvodů finančních při schválení zákona vodocestného, přijatého i českou delegací jako kompensace za povolení investicí na alpské dráhy, do systému regulace našich vodních toků směr t. zv. vodocestný na úkor směru melioračního. Už tenkráte v kruzích zemědělských na tento, našim poměrům nevyhovující směr, byly přednášeny četné stížnosti a není možno, aby v nynějších nových poměrech byly regulace našich vodních toků, na nichž největší zájem má zemědělství, nějak zdržovány řešením jiných vodních staveb. Jako příklad uvádím tu nejnaléhavější otázku regulace řeky Moravy. Už za dřívější rakouské vlády bylo řešení její zdržováno tím, že nebral se za základ hlavní účel této regulace, účel zemědělský, nýbrž že byl spojován se zájmy plavebními. Výsledek toho byl, že se po desítiletí řešily projekty, které ani poměrům nepřiléhaly, a vlastní regulační práce prováděny nebyly. Zákonem vodocestným z r. 1901 a 1903 byly zahájeny úpravní práce, ale zase jen se vztahem na budoucí vodní cestu a částečně na zájmy komunikační, na stavbu mostů a ochranu měst, byly prováděny jen dílčí regulace a veliké plochy přilehlých nejúrodnějších údolních pozemků ve výměře okrouhle 40 ha čekají dosud na ochranu proti škodám povodňovým a na umožnění soustavných meliorací. Zejména na dolním toku řeky Moravy, nad soutokem s Dyjí, stávají se poměry takovými, že nynějším stavem neupraveného a stále se zanášejícího koryta řeky Moravy trpí nejen pozemky ve vlastním moravním údolí, nýbrž i veliké plochy ve výústních částech všech přítoků.
Meliorační a regulační podniky na těchto přítocích, vodními družstvy na Břeclavsku, na Hodonínsku a Strážnicku s velikými obětmi finančními jak rolníků, tak i státního melioračního fondu vybudované, následkem neupraveného odpadu vod na řece Moravě velmi trpí značnými udržovacími náklady následkem stálého zanášení, škody na úrodách a pozemcích téměř každoročně se opakujícími povodněmi způsobené jsou obrovské. Tak letošního roku byla jižní Morava stíhána katastrofálními povodněmi, které způsobily v povodí řeky Moravy mezi Sekulemi a Rohatcem a v povodí Dyje mezi Mušovem a Sekulemi škody ve výši 40 mil. Kč. Povodně se pravidelně každého roku opakují a nebude jim konce, dokud se nepřikročí k regulaci řeky Moravy od Sekul nahoru. Projekt regulace Moravy u Sekul, který zkracuje serpentinovitý tok Moravy z 12 km na 3,8 km, je již hotov a technicky přezkoumán a je nutno, aby bylo přikročeno k vodoprávnímu řízení a po jeho ukončení ihned ke stavbě. Dále potom je potřebí přikročiti k regulaci dolního toku řeky Moravy od Sekul až po Strážnici, jež je základem všech úprav toků a meliorací pro celou Moravu.
Nemenší důležitost má regulace Dyje od zemské hranice po Mušov a zřízení údolní přehrady u Vranova na Dyji. Zbudováním údolní přehrady na Dyji zachytilo by se 1608 mil. m3 vody, odpadla by regulace Dyje od Znojma po Mušov v délce 64 km, na dolním toku Moravy od ústí Dyje až po vyústění Moravy do Dunaje vznikly by milionové úspory při regulaci Moravy v délce 75 km a získala by se elektrická energie ročních 32,4 mil. kw hodin. Neméně důležitou jest údolní přehrada u Kyniček na Svratce u Brna, která má pro rozvoj Velkého Brna nesmírný význam. Přípravné práce jsou v celku ukončeny, geologické poměry pro stavbu přehrady jsou ideálně příznivy, pozemky pro nádrž a přeložení Kyniček jsou zajištěny, ale o výstavbě není ničeho slyšeti.
Stejně je tomu tak s výstavbou přehrady nad Borovnicí na Švarcavě. Švarcava působí veliké škody na pozemcích, silnicích, obydlích a vodních zařízeních. Jen v úseku Borovnice-Vír činila škoda r. 1925 jeden mil. Kč. Projekt této přehrady byl již r. 1924 poslán ministerstvu veřejných prací k přezkoumání, ale dosaváde tato záležitost nebyla vyřízena, tak že ani přípravné práce nemohly býti provedeny.
Abych se vrátil k regulaci řeky Moravy. Podle dnešních již vyjasněných poměrů nemůže se jednati u řeky Moravy ani o zájmy plavební, ani o nějaké zdroje a výrobu velkých vodních sil. Jedná se tu dnes už jedině o záchranu majetku zemědělského, a proto jeví se účelným, aby regulace řeky Moravy byla prováděna jako podnik meliorační opravdu soustavně a urychleně v rámci ostatních prací melioračních a pod správou k tomu příslušných úřadů, t. j. ministerstva zemědělství.
Bude nutno, aby nyní, kdy má býti jednáno o programu regulačních prací v nově zřizované státní vodohospodářské radě, kde mají býti získány prostředky podle zákona č. 227 z r. 1925 o státní pomoci při povodních a jejich zabránění, byl učiněn počátek k pronikavé nápravě.
Pan ministr financí v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny a pan ministerský předseda v rozpočtovém výboru senátu učinili velmi důležitá a významná prohlášení, že musíme budovati jen podniky hospodářsky zaručeně rentabilní. V tomto směru jsou práce meliorační, a to jak plošné meliorace, tak i příslušné úpravy vodních toků oněmi podniky, které jsou pro naše hospodářské poměry nejvíce rentabilními, a nutno proto žádati, aby soustavné jejich provádění bylo i státním rozpočtem v budoucích letech plně zajištěno.
Dotkl jsem se některých kapitol rozpočtu ministerstva zemědělství. Z celkového vydání státního 9.703,505.651 Kč připadá na zemědělství jen 2,21%. R. 1926 připadlo 2,33%. Viděti z toho, že ministerstvo zemědělství je velmi skromným ve svých požadavcích! Jest ovšem nutno šetřiti a nepřepínati poplatní síly obyvatelstva. Vzniká však otázka, zda je zde šetrnost na pravém místě. Mnohdy šetřiti na nepravém místě je velikým a největším marnotratnictvím. Takový případ nastává, když se šetří na produktivních vydáních. A výdaje na zvelebení zemědělství jsou vydáními produktivními, která vrátí státu kapitál i úroky. Proto musíme stále volati, aby se pochopilo konečně a uznalo, že podle francouzského přísloví, když je chudý sedlák, je chudý stát, a že povznesení zemědělství a zemědělce je zabezpečením základu státu a jeho obohacení.
Při této příležitosti nemohu opominouti nezmíniti se o výrobní krisi našeho mlynářství. Netřeba zdůrazňovati důležitost tohoto odvětví jak pro celé naše národní hospodářství, tak jmenovitě i pro zemědělství, neboť naše mlynářství je jediným odběratelem našeho chlebového obilí. Musíme si stěžovati, že až dosud naše mlynářství bylo velmi zanedbáváno, jmenovitě pokud se týká celní ochrany. Veškerý náš průmysl chráněn byl před cizozemskou konkurencí vysokými ochrannými cly a jedině naše mlynářství bylo podobně jako zemědělství až do letošního roku úplně beze cla a vydáno na pospas cizí konkurenci, která může vyráběti a vyrábí levněji proto, že není zatížena ani zdaleka tolik daňovými a jmenovitě sociálními břemeny jako u nás . . . (Sen. Jarolim, [německy]: Vždyť to není pravda!) na př. Maďarsko. Dejte si to vypočítati, v Maďarsku a všude. To se dá matematicky vypočítati na haléř. (Sen. Jarolim [německy]: Vemte si brožuru polského ministerstva veřejných prací, tam se to dozvíte!)
Následek těchto poměrů byl, že naše mlynářství nebylo zaměstnáno, jak zjistil dvouletým úředním šetřením státní úřad statistický, ani jednou třetinou své výrobní schopnosti. Zaměstnanost nepatrně, pouze asi o 10%, se zlepšila od zavedení zemědělských cel. U nás nejen že nebylo bráněno cizí konkurenci, ale tato naopak posilována, neboť na př. po dlouhou dobu nebyla zavedena obratová daň na dováženou mouku, ačkoli domácí výrobce musil ji platiti, takže cizí importér mouky dostával v té době vlastně dovozní prémie.
Právě tak je to s otázkou bílení mouky. U nás právem je podle platných zákonů umělé bílení mouky zakázáno a stíháno jako falšování potravin. Říkám právem, protože není ničím jiným, neboť bílením mouky zlepšuje se pouze vzhled, nikoli však jakost mouky, a bílení je závadné s hlediska zdravotního, jak dokázal podrobným šetřením dr Kabrhel, profesor Karlovy university.
Že umělé bílení mouky je závadno s hlediska zdravotního, vidíme i na zákonodárství Spojených Států Severoamerických, tedy země, kde bílení mouky vzniklo. Tam sice dovoluje se mouku chemickými preparáty bíliti, ale tato mouka nesmí se uváděti do domácího obchodu a smí jí býti použito pouze k vývozu. Američan nesmí jísti tuto mouku, ale obyvatel cizích států jísti ji smí.
A zde jsme u jádra věci. 90% dovážené mouky k nám je mouka uměle bílená. Maně se člověk ptá, co dělalo ministerstvo zásobování v této věci za doby, kdy v jeho čele stáli socialističtí ministři, tedy to ministerstvo, které se vydává za ochránce konsumentů? Jaký poplach by byl, kdyby některá domkářka přinesla na trh 1 kg falšovaného másla! Ale ministerstvo zásobování ani rukou nehnulo proti dovozu 10.000 vagonů uměle bílené mouky, tedy podle našich platných zákonů falšované mouky. Také nikde jsme neviděli v obchodech, že by tato mouka byla alespoň jen označována jako uměle bílená. A jsou to přece v prvé řadě právě konsumy a jejich svazy, tedy korporace, které vydávají se za zvláštní ochránce konsumentů, kteří v prvé řade tuto falšovanou mouku dovážejí a prodávají ji jako prvotřídní mouku, bez označení, že je uměle bílená. Zde trváme na tom a žádáme, aby u nás platné zákony byly prováděny nejenom vůči domácím výrobcům, ale také, co je samozřejmo, vůči zahraničním, a žádáme, aby dovoz takto falšovaných mouk byl zakázán. Není přece možno u nás protizákonně a uměle podporovati cizí mlynářský velkoprůmysl proti našemu a poškozovati nejen kapsy, ale i zdraví obyvatelstva.
Při této příležitosti musím také poukázati na přímo nebezpečné požadavky maďarské delegace při jednání o obchodní smlouvu, jak pro naše mlynářství, tak i pro naše zemědělství. Zmíním se jen o dvou nejdůležitějších, a to o požadavku, aby byla snížena daň obratová při dovozu obilí a mouky. Tento požadavek je vlastně obcházením čl. 5. celní novely, kterým stanoveny byly minimální cla na obilí, na mlýnské výrobky a tento článek má se obejíti snížením daně obratové, ačkoliv daň obratová na dovážené obilí a mouku měla by býti vlastně zvýšena, protože stouply ceny oproti době, kdy posledně stanoven byl paušál, a domácí výrobci zatíženi jsou již dnes touto daní více, nežli cizí importéři. Není přece ve spořádaném státě možno, aby stát snižoval a slevoval daně cizincům a na svých příslušnících je striktně vymáhal. Právě tak se to má s požadavkem ohledně dovozních listů. Tento požadavek má za účel ani ne tak prospěti maďarským velkomlýnům, jako ubíti mlynářství naše a tak nepřímo prospěti Maďarům. Zdůrazňuji, dokud nejsilnější hospodářský celek ve střední Evropě, Německo, má dovozní listy na obilí a mlýnské výrobky, že do té doby musí také ostatní středoevropské státy instituci dovozních listů ještě lépe vybudovati, nechtí-li ubíti svůj mlynářský průmysl a své zemědělství. Zdůrazňuji opětně, že jak z důvodů národohospodářských, tak i s ohledem na zemědělskou výrobu a naše mlynářství je nutno mlynářství podporovati, napraviti dosavadní chyby a umožniti tomuto starému zemědělskému průmyslu, aby mohl vybřednouti z dosavadní krise.