Jakožto věc s hospodářským životem úzce související chtěl bych také s tohoto místa ještě jednou co nejsilněji podškrtnouti přání státních úředníků a učitelů a obzvláště také našich staropensistů. Prováděcí nařízení k našemu novému platovému zákonu učitelskému bohužel dosud vydáno nebylo, a tak stojí učitelé v republice před jedinečným zajisté případem, že se sice nějaký zákon provádí, že však teprve po měsících dojde k vydání prováděcího nařízení, které snad v mnohých případech učiní nutným změniti poukázané a vyplacené již požitky. A to děje se v době, ve které si lámeme hlavu se zjednodušením správy. Bída našich pensistů je světoznámá a jedinečná. Řídící učitel, který následkem přepracovanosti v horské škole s téměř 100 dětmi musil po 23 služebních letech jíti na odpočinek a béře nyní jako stařec trvale na lůžko upoutaný měsíčně něco přes 1200 Kč, z čehož má žíti on a jeho rovněž stará manželka, která následkem zlomení nohy se také jen stěží může pohybovati po pokoji, při čemž však musí také ještě vydávati měsíčně asi 150 Kč za potřebnou pomocnici v domácnosti. Vdova po důstojníku belhá se v tak ošuntělých šatech, s roztrhanou nákupní taškou po městě za skrovným nákupem, že to každému cítícímu člověku musí býti líto. Takovýchto obrazů bídy mohlo by se podati ještě velmi mnoho. Pensisté musí po celé měsíce čekati na stěhovací výlohy, jejichž zaplacení jim bylo možné jen uzavřením půjčky. K otázce vedlejšího příjmu státních pensistů budiž konstatováno: jen staropensistům zkracuje se v případě státního anebo veřejného vedlejšího příjmu beztak skrovná pense o polovinu tohoto vedlejšího příjmu; ale neděje se tak osobám, které podle nového platového zákona po plné služební době jdou na odpočinek. Nově pensionovaný generál nejvyššího platového stupně obdrží asi 72.000 Kč pense a může beze zkrácení svého odpočivného požitku bráti ještě státní anebo veřejný vedlejší příjem. Generál nejvyšší hodnostní třídy dostává jako staropensista měsíčně jen 2000 Kč pense. V případě státního nebo veřejného vedlejšího příjmu zkracuje se však tomuto pensistovi pense o polovinu vedlejšího příjmu. Stojím na stanovisku, že spravedlivě nabytá práva vůbec nesmí býti zkracována a že je naprosto nesociální zkracovati pod nějakou záminkou požitky, které někomu podle práva příslušejí.

Ustanovení o cestách státních pensistů do ciziny, která se všech stran jsou označována jako neudržitelná, musí konečně jednou ustoupiti dalekosáhlým právům. Širší veřejnosti nebude patrně známo, že pensistovi zůstávají hranice uzavřeny také tehdy, hledá-li v cizině potřebného léčení v nějaké chorobě, anebo kdyby chtěl spěchati k nemocnému nebo umírajícímu dítěti. Vydává se ve vážné nebezpečí, že jeho příjmy budou ihned zastaveny. Mohl bych vám v této příčině vypravovati případy, nad kterými byste potřásali hlavami nevěříce. Všechny politické strany a také vládní úřady uznávají nutnost toho, že zde musí nastati změna, ale ve skutečnosti neděje se právě ničeno. Pensista se svými skrovnými příjmy podniká asi zřídka cestu do ciziny pro svoji zábavu, musí zde již býti nutné a často neodkladné důvody. Je bezohledné, v takových případech, jeho sám o sobě malý příjem po celé měsíce ještě zkracovati.

K otázce národnostní samosprávy německého školství poukazuji na vývody svého klubovního kolegy Schollicha v poslanecké sněmovně a Hartla. Představujeme si ovšem tuto autonomii zcela jinak, nežli novým obsazením mandátů v okresních školních výborech a zemské školní radě na základě výsledků posledních voleb a podáme svého času při ohlášené úpravě této otázky též určité návrhy. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

§ 130 ústavní listiny, který jedná o školách národnostních menšin v tomto státě, zabezpečuje nám právo na vlastní útraty zakládati, spravovati a říditi sociální ústavy, školy a jiné vychovávací ústavy. Německý kulturní svaz vznáší však právem trpké stížnosti do vleklého vyřizování svých žádostí za nové otevření anebo opětné otevření německých školních ústavů.

K zákonům o sociálním pojištění, starobním pojištění, o pojištění osob samostatných a o podpoře stavebního ruchu, kteréžto zákony potřebují reformy, zaujmeme ještě stanovisko po důkladné poradě o těchto otázkách, pro všechny výdělečné stavy našeho lidu tak důležitých.

K otázce zřízení vlastní německé vysoké školy pro obchod a hospodářství v Ústí n. L., resp. k prozatímnímu zřízení německého vědeckého hospodářského oddělení na německé vysoké škole technické v Praze, předkládám jménem své strany resoluční návrh, o jehož přijetí prosím.

Požadavky pro naše zemědělství, které německá strana národní hájila ústy posl. Matznera v poslanecké sněmovně, uvádím také s tohoto místa vládě opětně na paměť a upozorňuji ji vážně na to, že následkem letošní neúrody v německých okrajových územích republiky, následkem živelních katastrof, následkem stoupnutí cen pícnin a hnojiva pro nově zavedená cla jeví se v domě malého pohorského sedláka stále větší bída. Žádáme také zrušení daně z obratu při nouzových porážkách mimo zemědělské podniky, která rolníka ztrátou kusu dobytka beztoho těžce postiženého, také ještě zatěžuje státními dávkami 75-150 Kč. Hygienické a sociální důvody mluví pro to, aby se nouzové porážky mohly prováděti beze zvláštního zdanění také ve zdravotně nezávadných místnostech a na místech vhodně položených.

Také v jiném oboru je mnoho příčin k nejostřejší kritice. Chtěl bych mezi jiným upozorniti pana ministra spravedlnosti také na to, že jest u nás zvykem, zprávy, sdělení atd., jež censura shledala úplně nezávadnými, nechat kontrolovati třetím úřadem, "Jednotou", která pak bezvýznamné zprávy namnoze vyjme, četnickými orgány dá učiniti oznámení státnímu zástupci a tak vyvolává soudní přelíčení, která dosud vždy skončila osvobozením obžalovaných redaktorů, musila skončiti, poněvadž udavač nemá tušení o tom, pod které trestní ustanovení dotčená závada má spadati, že se tím soudům způsobuje zbytečná práce, tisku však útraty a nepříjemnosti, jest jasno a kontrastuje velice se stížnostmi ministra spravedlnosti, jak je při rozpočtové debatě v poslanecké sněmovně přednesl p. sekční šéf Hartmann, že trpíme katastrofálním nedostatkem soudců. Jsou-li soudy tolik přetíženy, proč přijímají se pak teprve takováto nejapná udání zákona neznalých osob, která nemají jiného účelu, nežli šikanovati německý tisk a držeti mu stále před očima trestající bič trestních zákonů? Zde jest ještě vděčné pole, aby se pan ministr spravedlnosti mohl uplatniti! Pomůžeme mu příště předložením zcela konkrétních případů usnadniti tuto úlohu, abychom před veřejností odhalili nedůstojné poručníkování německého tisku přes hlavu censury podřízenými orgány ministerstva vnitra anebo tajnými schůzkami "Jednot". Je to neudržitelný stav, žádati od tisku ochotu bezplatným uveřejňováním úředních vyhlášek a projevů, na druhé straně však týž tisk všemožným způsobem šikanovati. Zde musí býti zjednána náprava, nemá-li tolik vychvalovaná vůle k národnostní smířlivosti býti brána úplně v pochybnost.

K reformě státní správy zaujali v rozpočtovém výboru senátu stanovisko také ministr vnitra Černý a ministr Hodža, při čemž první promluvil také o župním zřízení. Shledává ovšem kompetenci příštích žup obrovskou a míní, že správná autonomie je ta, která musí obdržeti jen ještě prostředky. S německého stanoviska však nabádá velice k přemýšlení ministrův projev, že malé, finančně slabé župy nebudou moci plniti úlohy zákonem jim přikázané, a že tudíž rozhodně budeme musiti dojíti k větším, schopnějším jednotkám. Má to snad naznačovati, že se vážně pomýšlí na změnu zákona o župním zřízení v tom smyslu, že také jediné dvě, většinou německé župy Česká Lípa a Karlovy Vary, musí zmizeti? To přece by bylo novým začátkem reální politiky, která se domnívá, že musí počítati s historickými skutečnostmi!

Německý ministr mluvil nedávno v jisté schůzi o dvou směrech, které v německém parlamentním svazu spolu zápasily, a uštědřil skvostný postranní švih "směru neochvějných, kteří chtějí jen záhubu států, aby na troskách států vybudovali Všeněmecko". My němečtí nacionálové namítáme proti tomu, že německá národní politika nesmí zůstati omezena na jedno státní území, nýbrž že musí státi ve službách veškerého Němectva. Její snahou má býti, aby ve všech státech, ve kterých se uplatňuje německá politika, jak uvnitř vlastních státních hranic, tak také za nimi se stejnorodými politickými stranami druhých států docílila jednotné spolupráce. Dobrý příklad dávali nám přece vždy slovanští národové sami. Známe jen jeden cíl: dobro národa, jeho konečné semknutí v národním státě, jenž jedině všem soukmenovcům zaručiti může hospodářsky zabezpečenou existenci a patřičný duševní vývoj.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Sechtrovi.

Sen. Sechtr: Vážené dámy a pánové! Když tak dnes máme mluviti o rozpočtu, musíme si také uvědomiti, že jsme celý rok chodili do příslušných ministerstev, která nám dnes předkládají rozpočet a žádali jsme, aby byly pro naše příslušníky resp. voliče poskytnuty určité výhody a určité jakési věci. (Sen. dr Krouský: Subvence na býky!) Nevadí, pane kolego, ono by to mohlo býti i na jiné plemeníky. V tomto ohledu nás však skutečně překvapuje, že ti pánové, kteří nejvíce chodí do ministerstev a různých státních úřadů, kde vyžaduje jejich intervence skutečně také určitého nákladu finančního, dnes odpírají státu to, čeho má ke svému životu potřebí. Setkali jsme se mnohokráte, pánové, u ministerstev a různých úřadů s různými činiteli politickými a vždycky žádáme, aby toto ministerstvo pro naše voliče něco poskytlo. A právě ze socialistických stran pánové žádají pro své voliče větších výhod, poněvadž vidí, že tím způsobem, jakmile získají nějakých výhod, získávají také voliče.

Prohlížíme-li rozpočet, vážení pánové, mohu říci, že v rozpočtu ministerstva zemědělství, ministerstva obchodu a živností u porovnání s rozpočtem ministerstva sociální péče a zásobování je veliký rozdíl. A nemůžete říci, že by nebyla potřebí ministerstva zemědělství a ministerstva obchodu tolik, jako je ministerstva sociální péče a ministerstva zásobování - zbytečného? (Tak jest!)

Vážení! My při tomto jsme líčeni různými řečníky a různými straníky jako nějací lidé, kteří snad jsou necity a nelidsky založení. Pánové, dřívější práce a dřívější všecka ustanovení, která jsme dělali s vámi, ukazují opak. Můžeme říci, že jsme s vámi provedli podporu stavebního ruchu, ze kterého je venkov vyloučen. Provedli jsme s vámi péči o válečné poškozence a toto vyžadovalo velikou cifru, do dnešní doby to, prosím, dělá skoro 4 miliardy. (Sen. Havlena: A nejsou venku?) Já vám na to odpovím, pane kolego. Provedli jsme s vámi podporu v nezaměstnanosti, z které taktéž je vyloučen venkov. (Výkřik: Dejte dělníkům práci, oni nepotřebují morálku vaši!)

Vážení, máme za to, že všecko to, co nám zanechalo Rakousko, je nutností, abychom odbourali. My odbouráváme a považujeme to za svou povinnost a nutnost, abychom se postarali o válečné poškozence, které nepoškodila republika, ale poškodilo je Rakousko. My jsme si vzali za úkol, že odškodníme a umožníme bydleti těm lidem, kteří neměli a nemají kde bydleti. My jsme zavedli stavební fond, resp. podporu toho stavebního ruchu, avšak pánové, vy velmi dobře víte, že vaše intervence právě vyčerpaly všecko to, co bylo limitováno, a že se na venkov vůbec nic nedostalo. A, pánové, když jsme chtěli, aby bylo také odbouráno to, co zavedlo Rakousko, ministerstvo zásobování, byli jste vy prvními, kteří jste se postavili proti tomu. (Sen. Plamínková: Bodejť!) Pak to není demokracie, vážená kolegyně, pak je to diktatura, pak jste jen žádali, abyste odbourali to, co je pro vás prospěšno a nechali jste celé ty desetitisíce pod kontrolou ministerstva zásobování. A naši venkované a domkáři jsou velmi dobře toho pamětlivi, jakým způsobem jste si počínali, když bylo po válce, když bylo za republiky ministerstvo zásobování ve vašich rukou. To si dovedou dobře naši venkované a domkáři pamatovati a já sám v této sněmovně jsem podával návrh, aby byli domkáři do 3 ha osvobozeni od rekvisic a místo toho se posílají na venek - a bylo to vaše ministerstvo socialistické - vojáci a s revolvery komisaři, (Ano! Tak jest!) ano, takovým způsobem jste jednali s tím chudým lidem zemědělským, kterého dnes s tohoto místa neobyčejně vřele se ujímáte, ale, vážení, jen slovem, ale kde máte dát skutky, ty vám vždycky utekly.

Vážený senáte! Mohu vám říci, že, probírá-li člověk tato ministerstva, hledá-li člověk v tomto rozpočtu, pak opravdu přijde k té myšlence, že právě dostává to ministerstvo nejvíce, jehož stoupenci v něm zastoupení dovedou více křičet a demonstrovat. A jestliže nám dnes vytýkáte, že jsme udělali celní ochranu pod diktátem, já vám na to odpovím: čí myslíte, že to byl diktát na Václavském náměstí nebo na Staroměstském náměstí, kterým se neustále oháníte? To bylo více než diktát, to bylo násilí. (Sen. Reiter: Hladovící se bránili!) Pane kolego, hladovící zde s tohoto místa volá po bramborách, ale ty nepapá, chce maso! Odpověděl bych takto: Stát jest jako včelí úl, ve kterém jsou včeličky, ale také trubci! (Veselost.)

Vážené shromáždění! Je nutno nezaměstnaným pomoci k práci, a myslíte, že náš venkovan, který sám tone až po hlavu v práci a bojí se, že nebude s touto prací hotov, rozumí tomu, když dostane noviny do ruky, kde neustále operujete s tak obrovskými číslicemi nezaměstnanosti? Myslíte, když jste uzavřeli podporu v nezaměstnanosti jen pro průmyslové lidi, že jste tím někomu prospěli? Naopak. Mnohý ten průmyslový člověk - já to vím dobře, poněvadž je to kolem velkých měst všeobecně známo - rád by šel pomoci zemědělci, aby byl se svou prací hotov. Pomohl by tím nejen sobě, nýbrž i vám. Kdyby ta práce nebyla hotova, budete u snědeného krámu, ale ten průmyslový člověk nemůže jíti, protože by ztratil podporu v nezaměstnaností. (Sen. Reiter: Proč ti venkovští lidé chodí do měst? - Proč chodí do továren?) Proč vy tam chodíte? Pro jejich hlasy! Je to smutné, že ještě dnes v 8. roce poválečné doby musíme počítati s rozpočtem ministerstva zásobování. (Sen. Plamínková: Proč je lichva?) Na tu lichvu, vážená paní kolegyně, nikdo nemá patent. Jednou to udělá dělník, podruhé boháč. A vyčítáte-li nám, že jsme svlékali z poslední košile dělníka - s tohoto místa to bylo řečeno - napřed bychom mu byli musili vzíti kabát. Já však vám říkám, že vy jste svlékli domkáře o poslední krávu. (Sen. Havlena: Copak měl na sobě navlečenou krávu?) No, mohl míti také vola! (Veselost.)

Chcete-li dnes neustále tvrditi a holedbati se tím, že jsme vás vyřadili snad z vlády, resp. z možnosti ve vládě, prohlašuji, že tomu není tak. Bylo-li zde řečeno, že ti Němci šli předčasně do vlády, mohu říci jenom tolik, že vy jste uspíšili vstup Němců do vlády, do které by byli přišli později. Nezměrné požadavky a diktát, který jste prováděli na nás, umožnil resp. donutil Němce, poněvadž měli tytéž bolesti jako my, aby se ujali, když bydlí v tomto státě, také svých věcí, totiž, aby také vládli.

Jestli nám dnes vy neustále vytýkáte celně-kongruovou většinu, pánové, je to jenom naší ctí, poněvadž my jsme byli i v té rudozelené koalici, která vládla v tomto státě. A jestli se ptáte nás, co jsme zaplatili těm Němcům, mohli bychom se ptáti a i ti Němci zase vás, mnoho-li jste tenkráte žádali, když jste chtěli býti těmi vlastenci a když jste chtěli tuto vládu, resp. tento stát, vésti. Každý nepředpojatý člověk musí se v tomto ohledu zamysliti nad tím, že vy dnes, když jste vystoupili z vlády a vyjednávali jste, obviňovali jste republikánskou stranu a jejího předsedu, že dal Němcům a luďákům něco za to. Dotčený, který o tom bude mluviti, který o tom bude mysliti, řekne si: Snad byli přece ti luďáci a Němci lacinější než socialistické strany, poněvadž socialistické strany vyndali. (Sen. Plamínková: Ale stát vem čert!) U vás, ale u nás nikdy ne, poněvadž my jsme byli v té rudozelené koalici a jsme v té celně-kongruové, a jestli za to platíme, platíme na obě dvě strany, ale nám žádný za to neplatí. Pro nás je stát hlavním vodítkem, pro nás je stát a jeho demokracie hlavní zásadou v tomto státě. A teď si představte . . . (Výkřik: Kapsy!) . . . Vaše kapsa bude naplňována dvakrát, pane kolego, jednou z Ruska, a jednou odtud, když chodíte do ministerstev, kde se spolu scházíme. (Veselost. - Sen. Hlávka: Pane kolego, já jsem taky z toho selského pytle a jsem žebrák!) Prosím, jsou žebračenky v Praze, račte si o ně zažádati. (Veselost.)

Vážení pánové, já jsem řekl, že je to naší hrdostí, že náš předseda, dnešní premiér vlády, mohl zachrániti tento stát a že může v tomto státě vládnouti, poněvadž, co se nepodařilo německým a českým byrokratům, co se nepodařilo tomu byrokratickému Rakousku, podařilo se českým a německým sedlákům, totiž vyrovnání v tomto národě, abychom mohli v tomto státě vládnouti. (Výkřiky u komunistů.) Pane kolego Šturci, Lenin to nevyrovnal, to musil sedlák přijíti, aby to vyrovnal. (Sen. Hlávka: Ta barva červenobílá, to byla jenom náhražka!) Náhražky prodáváte vy, my máme to prvotřídní, co můžeme státu dáti, totiž lásku a práci, kdežto vy jste s prací na štíru, vy jí dáte jen pusu. (Sen. Hlávka: Podívejte se na moje upracované ruce!) Neukazujte mně, pane kolego, ruce, ty si můžete otlouci támhle o futro a také máte mozoly. (Veselost. - Hlas: Takový vypasený Sechtr!) Pánové, ne vypasený, není to moc, myslím, že mezi vámi je více vypasených lidí, a vy máte právě toho vašeho největšího předáka vypaseného, který přišel teď z Ruska. (Hlas: Vy můžete mluviti o práci. - Hluk.) Já o ní mohu mluviti.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Sechtr (pokračuje): My nemůžeme, vážené shromáždění, býti nikdy s tímto rozpočtem spokojeni, přes to, že budeme pro něj hlasovati, (Potlesk komunistických senátorů.) . . . poněvadž tento rozpočet byl dělán vámi . . . (Výkřik: A budete pro něj hlasovati?) . . . budeme, a vy budete z něj vybírati. Tento rozpočet byl dělán vámi, pod dojmem ulice. (Výkřik: A vy pro ulici mluvíte!) A v tomto ohledu právě bylo na ten nejubožejší lid, kterému vy nemůžete trefiti zde na jméno . . . (Hluk.) . . . ale venku stále říkáte: vláda dělníků, rolníků atd. Ta vláda by divně vypadala, kdybyste vy vládli a my bychom zase poslouchali. (Výkřiky.) Buďte ujištěni, že tolik máme chytrosti, že u nás ve státě vám pšenice kvésti nebude. (Sen. Šturc: Co ten Pán Bůh myslil . . .?) že toho Šturce sem poslal! (Veselost.) Pane kolego, srovnejte to s těmi brambory u vašich konsumů a nemluvte o této věci. (Sen. Koutný: Vy zase s velkopražírnou!) Prosím. My nemůžeme za žádnou cenu býti spokojeni a musíme usilovati o to, aby rozpočet aspoň v budoucnu byl změněn v tom smyslu, aby skutečně zemědělské kruhy z něho také něco dostaly. My musíme státi na stanovisku, když byla rozparcelována půda velkostatků, když byla provedena pozemková reforma, aby tito drobní přídělci měli také možnost tu půdu obdělávati. Musíme státi na tom stanovisku, aby ministerstvo zemědělství mohlo tyto přídělce poděliti, nebo půjčiti nějaký obnos, třebas i bezúročný, na zakoupení hospodářských strojů. (Sen. Šturc: Od vás!) Já říkám od ministerstva zemědělství. Když vy můžete dostati na konsumy, kterými děláte konkurenci živnostníkům a obchodníkům, když můžete dostati subvence, když můžete dostati koncese bez placení daní, proč by ten drobný zemědělec nemohl také dostati určitou část subvence na opatření strojů, aby mohl vyráběti? (Výkřiky komunistických senátorů.) Poněvadž to, co dostanete vy, to se spapá, ale co dostane ten zemědělec, ten to přinese do budoucnosti. (Výkřiky: . . . my nebudeme pro rozpočet hlasovati! - Místopředseda dr Brabec zvoní.) Vy nebudete hlasovati, ale budete chtíti vybírati, kdežto my budeme nejen hlasovati, ale také vybírati, to je ten velký rozdíl. (Výkřiky.) My potřebujeme, aby také ministerstvo zemědělství mohlo podporovati dobytkářství, poněvadž pánové, to je plané, co vy hovoříte o těch bramborech. Vy chcete maso, a máme-li vašim choutkám a nenasytnosti vyhověti, je nutno, abychom měli dobytkářství podporované, abychom masa mohli vyrobiti tolik, abyste po bramborách nekřičeli. (Sen. Reiter: To je hanba! Styďte se takto mluviti!) My potřebujeme dále zušlechtění osiva. My potřebujeme školství hospodářské v tom smyslu . . . (Sen. Reiter: Styďte se! - Místopředseda dr Brabec zvoní.) My potřebujeme . . . (Sen. Reiter: To je hanba, fuj, styďte se!) Vy za to vaše! (Výkřiky. - Hluk. - Hlas: Styďte se! - Místopředseda dr Brabec zvoní.) My potřebujeme, abychom měli také možnost výzkumnictví, aby náš drobný zemědělec mohl pěstovati takové plodiny a druhy, které by mu skutečně vynášely.

A pánové, nehrajte si s ohněm. Jestli ten náš člověk bude probuzen v tom smyslu, a my se o to postaráme - (Výkřiky.) aby také chtěl 8mihodinovou práci, aby měl také plat, aby ten zemědělec měl také placenou hodinovou práci, jako máte vy, pak budete viděti, zač vám ta potravina přijde. (Sen. Reiter: Obhajujte ty, kteří pracují! - Vy obhajujete ty, kteří nepracují - velkostatkáře!) Ty obhajujete vy, poněvadž nebyl jsem to já, nýbrž vy jste to byl, který jste vodil deputátníky proti zemědělcům, aby nemohla býti půda rozparcelována. Potřebujeme větší dotaci u ministerstva zemědělství na melioraci. Bylo to zde řečeno a nebudu to rozváděti, nebudu tvrditi, co meliorace značí pro naše zemědělství a nejen pro naše zemědělství, nýbrž pro celý stát. Potřebujeme, aby zde byla možnost elektrisace, ale, pánové, nikoliv v tom smyslu, jak jste si to představovali. Prosím, bylo povoleno ministerstvu zemědělství 10 mil. Kč na elektrisaci, ale byly současně škrtnuty tomuto ministerstvu zemědělství z jiných položek právě tak důležitých, jako je tato elektrisace, z meliorace, podpory dobytkářství a jiných důležitých odvětví.

Musíme státi na stanovisku, aby ministerstvo obchodu a živností nebylo tak macešsky odstrkováno, aby tak malý obnos, který se zračí v prelimináři ministerstva obchodu a živností, byl mu snad poskytován jako milodar, resp. jako něčemu trpěnému, protože stojíme na stanovisku, že je zde veliká spousta malého živnostnictva a obchodnictva, které potřebuje pomoci tohoto ministerstva obchodu a živností. Pánové, kdybyste se postavili na hlavu, vždy bude platiti váš argument, který jste zde dávno a dávno hlásali, že největší překážkou rozmachu k sociálnímu a kolektivnímu státu je drobné živnostnictvo, obchodnictvo a drobné zemědělstvo; to nezhyne, naopak v tomto našem státě bude žíti a vám bude vždy připomínati vaši nemožnost a neuskutečnitelnost vašich plánů.

Potřebujeme, aby ministerstvo obchodu a živností mohlo podporovati drobné živnostnictvo v tom smyslu, aby mu poskytovalo stroje do jeho maloživnostenské dílny. (Sen. Šturc: Do hokynářství!) Třeba, hokynář je také člověk, který poctivě se živí. (Sen. Šturc: Já myslil, nač potřebuje stroje!) Je nutností, aby bylo podporováno i obchodnictvo, je potřebí, aby ministerstvo obchodu a živností podporovalo také živnostníky ohledně výstavbnictví, poněvadž náš člověk dovede sice práci udělati, dovede vynalézti stroj, ale nemá prostředků, aby také lidem ukázal, jakou práci vyrobil, a proto mám za to, že je zde pro to ministerstvo obchodu a živností, aby drobnému člověku-živnostníku umožnilo ukázku jeho výroby a jeho práce. Potřebujeme, aby ministerstvo živností také poskytlo úvěr našemu živnostnictvu, a potřebujeme, aby ministerstvo toto se zasadilo o to, aby vydán byl co nejdříve zákon o nekalé soutěži a fušerství.

Potřebujeme, aby byla řádná výchova našeho drobného živnostnictva, najmě jeho dorostu. V tomto ohledu čeká do budoucna ministerstvo obchodu a živností veliký úkol, který však nemůže splniti, poněvadž má příliš malý rozpočet, poněvadž bylo na něj příliš málo pamatováno. (Sen. Šturc: Pane kolego, když dělník nemá práci, nemůže koupiti, jste stejně zkráceni!) Vážený pane kolego, já jsem na to již odpověděl. My musíme se postaviti na stanovisko, abychom opatřili dělníkovi práci. Ano, ale také nepopřete a nemůžete tvrditi, že skutečně ten zákon je tak plněn a že tyto peníze jsou opravdu věnovány účelu, na který byly určeny, poněvadž je mi velmi dobře známo, že na mnohých místech se tohoto zákona, resp. účelu, zneužívá zrovna jako zákona o válečných poškozencích. Ovšem zákona se může zneužívat jen proto, že není možno, aby na každé vísce a u každého jednotlivce stál někdo, kdo by ukazoval na to, aby to bylo vedeno správně. Za to nemůže nikdo, ani zákon, ale musíme hleděti, abychom odpomohli těm věcem a aby se za peníze, které se na to vydávají, udělalo něco, co těm lidem prospěje a co tu také zůstane, ale ne, jak vy si to představujete a co chcete provádět. (Sen. Roháček: Co je to s tím, lichevním soudem, pane kolego?) Myslím, že lichevní soudy jsou určeny těmi pány na nás. (Sen. Šturc: Ano, na vás!) Ale, pane kolego Šturci, ani jeden z mých kolegů z republikánské strany nebyl ještě žádán o vydání pro lichvu, jako vy. (Sen. Šturc: Vezměte na vědomí, že . . .) Já nebudu brát na vědomí nic, já nejsem soudcem, ale to tu bylo a já jsem hlasoval pro nevydání. Tam to je věcí soudu. (Sen. Šturc: Vy jste dobrák!) Tak prosím, někdy mít pusu zavřenu. (Veselost.)

Já vás nebudu v tomto ohledu již unavovat a musím také ponechat trochu diskuse kolegům, kteří jdou za mnou a vidím, že zde kolegyně (Obrácen k sen. Plamínkové:) je také netrpělivá, (Veselost), která má přijíti za mnou. Jsem na to hrd, že jste si mne přišli poslechnout, poněvadž kolega, který mluvil přede mnou, neměl tu vůbec nikoho. (Sen. Plamínková: My jsme nic?) My jsme tu již spolu byli, kolegyně, ale proto jsme neznačili přece tolik, jako nyní a proto přestanu brzy, aby ti posluchači také Vás mohli poslechnout, abyste také měla posluchačstvo. (Veselost.)

Prohlašuji, že přes to, že nejsme spokojeni s přídělem pro ministerstvo zemědělství a ministerstvo obchodu a živností, budeme pro rozpočet hlasovati.

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo paní sen. Plamínkové.

Sen. Plamínková: Slavný senáte! Rozpočtová debata jest účtování za minulou práci parlamentní a do určité míry i projevem linií, které by při práci rády sledovaly jednotlivé politické strany a i jednotlivci v nich ve své další činnosti parlamentní.

Bylo zde sneseno ve třech dnech debaty tolik materiálu, že, kdyby po vyloučení některých stavovsky sobeckých požadavků stal se předmětem jednání, je parlament zásoben prací na řadu let. Soudím však, že jednou z nejdůležitějších věcí jest utvořiti technické předpoklady, pracovní metodu, která by umožňovala zákonodárcům, aby předložené problémy mohli řešiti způsobem důstojným jejich úkolu a odpovídajícím odpovědnosti před přítomností i budoucností.

Vždyť formulujeme osudy národa, osudy národa minulostí těžce zkoušeného, národa písmáků, myslících lidí, probíjejících se i za ztrátu statků - a i hrdla - k možnostem svobodně myslit, svobodně soudit. Ten národ myslí i dnes, soudí parlament a bude souditi i v budoucnosti.