Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, Donát, Klofáč, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Prause.

126 senátorů podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr Černý.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou do konce tohoto týdne sen. Skalákovi, pro dnešní schůzi sen. dr Jesserovi.

Tiskem bylo rozdáno:

Tisk 310. Návrh sen. A. Nováka, Modráčka, Havleny, Ecksteinové a soudr. v záležitosti předložení novely zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.

Tisk 311. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních a prodlužuje jeho platnost (tisk 306).

Žádám pana tajemníka, aby další sdělil.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 312. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se pozměňuje zákon ze dne 21. prosince 1923, čís. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost (tisk 307).

Tisk 313. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o prodloužení účinností a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 308).

Tisk 314. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o hranicí příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 309).

Zápisy o 54. až 56. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 7., 9. a 10. prosince 1926.

Těsnopisecká zpráva o 51. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 25. listopadu 1926.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 310. Návrh sen: A. Nováka, Modráčka, Havleny, Ecksteinové a soudr. v záležitosti předložení novely zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.

Předseda: Budeme projednávati jednací pořad.

Prvním předmětem je:

Zpravodajem je pan sen. dr Procházka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Když zákonem ze dne 22. prosince 1924, čís. 289 Sb. z. a n., byly povoleny t. zv. odměny státním a některým jiným veřejným zaměstnancům za r. 1924 ve výši 170 milionů Kč a na r. 1925 v obnosu 215 milionů Kč, tu stanoveno bylo § 4 cit. zák., že náklad 215 milionů Kč má býti kryt mimo jiné též z výnosu dávek za úřední úkony.

Za účelem zavedení dávek těchto byl pak vládou navržen a Národním shromážděním usnesen zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.

Zákonem tím je stanoveno, že za úřední úkony ve věcech správních, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém, jakož i za udělení oprávnění a poskytnutí výhod ve věcech správních mohou vybírati státní úřady a podniky, pokud vykonávají výsostnou pravomoc, vedle státních kolkových poplatků případně i vedle náhrady hotových výloh - zvláštní dávky.

Zároveň zmocněna zákonem tím vláda, aby určila nařízením, ve kterých odvětvích veřejné správy, ve kterých případech a v jaké výši je tyto dávky vybírati.

Za tím účelem vláda zmocněna vydati pro jednotlivá odvětví správní dávkové řády, jež nutno vyhlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení.

Zákon ten je zákonem rámcovým. Stanoví se jím jenom hlavní zásady, podle nichž určují se nositel dávek, příslušnost vyměřovacího úřadu, směrnice dávkové, způsob dávek, jich placení a súčtování, předpisy o řízení, o opravných prostředcích, právo chudých, oprávněnost jednotlivých druhů autonomních úřadů k vybírání dávek za své úřední úkony správní.

Též ukládá se zákonem vládě povinnost předložiti každý dávkový řád Národnímu shromáždění. Když některá ze sněmoven nevezme na vědomí dávkový řád, pozbývá týž platnosti.

Zákon ten je provisorním, ana platnost jeho pomíjí koncem r. 1926.

Na základě zákona toho vydala pak vláda prováděcí nařízení a dávkové řády, a to čís. I. ze dne 18. června 1925, čís. 163 Sb. z. a n., a čís. II. ze dne 4. září 1925, čís. 185 Sb. z. a n., obsahující výpočet dávce podrobených úředních úkonů a výši dávek v jednotlivých resortech, jakož i sazbu všeobecnou, platnou pro všechny odbory správní.

Vyměřovací a vymáhací řízení bylo v prováděcím nařízení čís. 163/1925 Sb. z. a n. tak upraveno, aby bylo co nejjednodušší. Dávka se vybírá pokud možno při úkonu samém, a to zhusta pomocí bloků. Výměr dávky se připojí zpravidla na konci vyřízení k úřednímu úkonu.

Dávky, vybírané podle těchto dávkových řádů, vynesly za část roku 1925, pro níž platily, 12,122.984 Kč, vynesou za r. 1926 přibližně část 35 milionů Kč. Pro rok 1927 - s předpokladem, že bude zákon prodloužen - jsou preliminovány na 36,185.000 Kč.

Zákon zmíněný byl sice určen ke krytí t. zv. odměn za r. 1925. Tyto odměny však splynuly novými platovými zákony do stálých platů státních a jiných veřejných zaměstnanců.

Úprava těchto platů přinesla však značný vzrůst nákladů státních, takže finanční hospodářství státní a nutnost krytí výdajů příjmy vyžaduje, aby nadále podle usnesení poslanecké sněmovny do konce r. 1929 - byly dávky za úřední úkony ve věcech správních vybírány, dokud nebude Národním shromážděním usnesen jednotný poplatkový zákon, do něhož včlení se dávky za úřední úkony.

Vláda žádá nyní prodloužení platnosti původního zmocňovacího zákona. Poslanecká sněmovna také usnesla se na prodloužení zákona čís. 53/1925 Sb. z. a n. do kance r. 1929 a zároveň změnila zákon v § 9 tím, že stanovila přesněji způsob předložení dávkových řádů Národnímu shromáždění a následky opomenutí tohoto předložení.

Rozpočtový výbor doporučuje senátu, aby schválil návrh zákona tak, jak na něm usnesla se poslanecká sněmovna ve znění obsaženém v sen. tisku č. 306.

Předseda (zvoní): K slovu jsou přihlášeni páni sen. Beutel a dr. Veselý.

Nežli dám prvnímu řečníkovi slovo, navrhuji, aby byla řečnická lhůta ustanovena na 10 minut. Není žádné námitky? (Nebylo.) Zůstává při tom. Dávám slovo panu sen. Beutlovi.

Sen. Beutel (německy): Dámy a pánové! K osnově zákona o prodloužení a částečné změně zákona o dani z obratu a k osnově zákona o dávkách z úředních úkonů, dovoluji si podati jménem svého klubu toto prohlášení:

Od samého začátku bojovali jsme proti zavedení daně z obratu. Tehdy nalezli jsme v tomto boji souhlas nynějšího pana ministra financí. Všechny naše obavy, které jsme měli stran tohoto zákona, úplně se splnily. Důležité potraviny a všechny jinaké předměty denní potřeby pracujícího obyvatelstva se daní z obratu podstatně zdražily. Jedná se o jednu z těch daní, které se přesunují na konsumenty a které tudíž netoliko zdražují zboží doma, nýbrž ztěžují také konkurenci s cizinou. Tím podivněji působí jednání pana ministra financí, který v plném rozporu se svým dřívějším stanoviskem stal se nyní horlivým zastáncem daně z obratu. Aniž bychom se pouštěli do zkoumání příčin tohoto změněného stanoviska, konstatujeme, že toto stanovisko plně souhlasí s nyní úplně objasněným, ryze kapitalistickým stanoviskem pana ministra.

Neméně odmítavé stanovisko zaujímáme k osnově zákona o prodloužení platností dávek z úředních úkonů, kterýžto zákon odporuje nejen ustanovení §u 111 ústavy, nýbrž má za následek také zdražování a různé potíže, a pro svoji povahu, která vládě ponechává velikou volnost, otvírá dokořán dveře všeliké zvůli.

Ke všem těmto důvodům, jež vysvítají z předloh samotných, přistupuje veskrze kapitalistická a reakcionářská povaha nové vlády, ke které máme největší nedůvěru a kteréž daně a dávky za žádných podmínek nepovolíme.

Abychom panu ministrovi financí poskytli příležitost splniti jeho slib, že zmírní tlak daně z obratu na hospodářství, podali jsme pozměňovací návrhy v ten smysl, aby 1. zákon prodloužen byl jen na jeden rok, 2. aby daň snížena byla na 1 %, 3. aby se daň vybírala jen u posledního spotřebitele, 4. aby výdělková a hospodářská družstva byla od daně osvobozena, a 5. aby stanoven byl nárok na vrácení daně při zrušení smlouvy.

Ostatně obě předlohy zamítáme. (Souhlas a potlesk německých sociálně-demokratických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Veselý. Dávám mu slovo.

Sen. dr Veselý: Vážený senáte! Když jsme loni v dubnu 1925 projednávali zákon, kterým vláda měla býti zmocněna k vydání nařízení o poplatcích, tedy jsem mluvil proti tomuto zákonu, proti této předloze, a projevil jsem pochybnosti, zdali se srovnává s naší ústavou. Podle naší ústavy mohou býti poplatky a daně jen pouze na základě zákona a nikoliv na základě nějakého vládního nařízení. Lituji velice, že tohoto varovného hlasu vláda nedbala. Senát tehdy k mému návrhu přijal resoluci, ve které vyslovil přání, aby vláda při sestavování vládních osnov, které povolávají k činnosti moc nařizovací, přesně dbala ústavy, a žádali jsme, aby bylo přihlíženo k zásadám, vysloveným ústavním soudem ze dne 7. listopadu 1920, čís. 120, Ústavní soud 120/II.

Mně nezbývá dnes, než abych projevil politování, že vláda tohoto varovného hlasu senátu a tohoto přání senátu nedbala, a že opět jenom přikročuje k prodloužení zákona, o jehož platnosti a ústavnosti máme pochybnosti. Kdyby šlo o nějaké pouhé teoretické pochybnůstkářství, tedy vláda by se mohla spokojiti tím, že si vyžádá posudek několika odborníků ze státního práva, ale v tomto případě jde o varovný hlas ústavního soudu. Ústavní soud svým rozsudkem ze 7. listopadu 1922 prohlásil takovouto praxi za nepřípustnou a tedy naše pochybnosti nejsou vzaty jenom ze vzduchu, nejsou to jen teoretické libůstky. Vláda je povinna dbáti rozsudků ústavního soudu, a lituji, že dnes zase musíme připomínati tuto povinnost a znovu žádati, aby vláda nezacházela s ústavou, řekněme, tak lehkovážně, aby proti jejím nařízením mohly býti takové pochybnosti projevovány a stále zesilovány. (Sen. dr Klouda: Aby dbala také resolucí senátu!) Rovněž je nutno projeviti nové přání, aby vláda takových usnesení, která senát učinil v debatě po dobrém rozmýšlení, po vyložení obou stanovisek, také příště dbala. Nevím, nebude-li tento náš hlas zase jen hlasem volajícího na poušti a nezanikne-li nepovšimnut, ale pokládal jsem za svou povinnost připomenouti ono loňské usnesení senátu a onen rozsudek ústavního soudu, i přání, která tehdy v debatě byla projevena.

Prosím, aby páni zástupcové vlády vzali toto právní přesvědčení senátu na vědomí a aby nám neposkytovali příležitosti, ano nutnosti, k tomu, abychom se budoucně proti těmto osnovám zákonným musili ohražovati. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Nikdo není dále k slovu přihlášen. Dávám k doslovu slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Návrhy pana sen. Beutela a soudr. na změnu předložené osnovy zákona jsou úplně bezpodstatné. Dávkové řády, které se vyhlásí, mohou býti kdykoliv změněny, takže lze beze všeho návrhy tyto na změnu zamítnouti. Navrhuji tudíž, aby byly zamítnuty.

Pan sen. dr Veselý přednesl zde svůj názor. (Sen. dr Krouský: To není jeho názor, to je jednomyslné usnesení senátu!) Že je to jeho názor, to dokazuje prosím, to, že je zde usnesení většiny výboru ústavněprávního, který navrhuje senátu, aby osnovu zákona schválil. Osnova tohoto zákona je již také schválena poslaneckou sněmovnou, a většina ústavně-právního výboru senátu navrhuje, aby osnovu zákona schválil. Jsem povinen jako zpravodaj usnesení většiny ústavně-právního výboru hájiti, a proto si dovolím také vysloviti, že to je jen názor pana sen. dr Veselého, případně pánů, kteří jsou s ním v klubu. Nejedná se tu nikterak o nějaký zákon, který by odporoval ústavě. Naše ústava praví výslovně v čl. I, že zákony, odporující ústavní listině, jsou neplatné, a v čl. II praví, že ústavní soud rozhoduje o tom, vyhovují-li zákony republiky československé zásadě článku prvého. Prosím, máme zde již ten původní zákon z 3. dubna 1925, a kdyby ten původní zákon byl neplatný, měl ústavní soud právo a povinnost zákon zrušiti. To se nestalo a dnes se jen jedná o to, aby prodloužena byla jeho platnost. Právnické názory, o kterých mluvil vysoce vážený pan sen. dr Veselý, byly také předmětem debaty v ústavně-právním výboru. Je pravda, že při projednávání zákona z r. 1925 byla výborem ústavněprávním navržena a též plenem senátu přijata resoluce, v níž se praví:

Při projednávání předloh zákonných vznikají nežádoucí průtahy, kdykoli se vyskytnou nesrovnalosti ústavně-právní, zejména jde-li o hranici, která ústavou je vymezena mezi mocí zákonodárnou a mocí nařizovací.

Aby takovým průtahům bylo zabráněno vyzývá se vláda, by při sestavování vládních osnov, které povolávají k činnosti moc nařizovací, přesně dbala ústavy, a žádáme, aby zejména bylo přihlíženo k zásadám, vysloveným v nálezu ústavního soudu ze dne 7. listopadu 1922, č. j. úst. 120/22-2/10.

To byla, prosím, resoluce, navržená výborem ústavně-právním a tato resoluce tedy vyslovuje názor, aby se dbalo zásad, vyslovených v nálezu ústavního soudu. Pokud taková resoluce zavazuje vládu, vláda je zavázána činiti vše, by to nebylo v odporu s ústavou a podle našeho názoru není osnova, to prodloužení toho zákona, nikterak v odporu s ústavou ani ten prvnější zákon. Tedy nejednala vláda nikterak proti tomu, když předložila osnovu zákona tak, jak o ní se máme usnésti. (Sen. dr Klouda: Vždyť jste s tou resolucí hlasovali také!) Dobrá, ano, ale dnes věc ta je taková, že zcela klidně můžeme hlasovati pro ten zákon, poněvadž nikterak neodporuje ústavě. To je náš názor, vy máte svůj názor. Když vláda ten prodlužovací zákon podala, ústavní soud nikterak proti tomu nejednal, my zcela klidně můžeme navrhnouti senátu, aby bez zřetele na skrupule, které určití pánové mají o této věci, zákon přijal.

Předseda: Budeme hlasovati. Prosím pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Námitek nebylo.) Nejsou.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové tak, jak je vyznačena v usnesení poslanecké sněmovny, tisk 306, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením-poslanecké sněmovny, jak je vyznačena v tisku 306, ve čtení prvém.

Druhý bod dnešního pořadu přeložíme jako poslední bod dnešního pořadu, nebude-li námitek, na místo osmé.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Námitek není. Zůstává při mém prohlášení.

Nyní budeme jednati o 3. čísle dnešního pořadu, a to:

Zpravodajem je pan sen. Pánek. Prosím pana sen. Pánka a dávám mu slovo. (Hluk. - Zvoní.) Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna předkládá nám své usnesení ohledně prodloužení zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče, a to ve znění zákona ze dne 26, dubna 1923, čís. 87 Sb. z. a n.

Svrchu uvedeným usnesením poslanecké sněmovny prodlužuje se a částečně mění zákon ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče, a to ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 87 Sb. z. a n.

Účelem obou citovaných zákonů bylo zabezpečiti hospodárné využití místností, hodících se k obývání, a to v tom smyslu, že zmocňují se politické úřady, aby po projití stanovených lhůt určily nájemníka volného bytu vykonatelných nálezem, kterým se založí zákonem (ex lege) nájemní poměr mezi vlastníkem domu a nájemníkem úřadem určeným. Tento zákon nahrazuje do jisté míry zákon o zabírání bytů obcemi a mimo to skytá obcím možnost zabrániti pronajímání bytů osobám, které bytu v obci nutně nepotřebují. Řečené zákony zavedly také zajišťování bytů po státních zaměstnancích, přeložených na jiné místo služební a konečně upravily právní poměry bytů, zabraných podle zákona o zabírání bytů obcemi.

Platnost posledního zákona čís. 87/23, upravujícího svrchu uvedenou materii, končí koncem tohoto roku a poněvadž důvody, pro které byl vydán, trvají dosud a poněvadž provádění jeho neomezuje přespříliš vlastníky domů v jich disposičním právu, navrhuje vláda prodloužení zmíněného zákona na další dva roky.

Slavný senáte! Sociálně-politický výbor doporučuje, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno ve znění obsaženém v senátním tisku čís. 308.

Předseda: Ke slovu jsou přihlášeni pan sen. Löw, Hartl a dr Havelka.

Nežli dám slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi, navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na 1/2 hodiny.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Žádných námitek není.

Bude tedy řečnická lhůta pro tento předmět 1/2 hodiny.

Dávám slovo panu sen. Löwovi.

Sen. Löw (německy): Zákon, který nyní předložen byl, aby platnost jeho byla prodloužena, je vlastně pokračováním zákona ze dne 11. července 1922, jehož platnost jsme opětovně prodlužovali a představovati má doplnění zákona na ochranu nájemníků, jehož platnost jsme rovněž několikráte musili prodlužovati. Musíme nyní konstatovati, že zákon ve svém nynějším znění nemůže přinésti s sebou ty následky, kterých jsme se dožadovali, poněvadž, kdyby zákon skutečně měl býti na prospěch nájemníkům a obcím, musil by vypadati zcela jinak. Pak musila by v prvé řadě býti obcím dána výkonná moc, neboť co je nám platný zákon, jehož obsah je dobrý a pěkný, kterého však úřady, jež ho mají prováděti, nedodržují, kteréhož obce nemohou náležitě použíti. Ačkoli je prokázáno, že v oboru bytové reformy nemůžeme vykázati očekávaný pokrok, poněvadž všechny byty, zřízené na základě stavebního zákona, nepostačily přivoditi změnu v otázce bytové, musíme již říci, že přes to bylo potřebí, abychom tento zákon obdrželi, a že následkem toho také nemůžeme odmítnouti prodloužení jeho. Vezmeme-li do rukou statistiku o podpoře stavebního ruchu a tím opatřených nových bytech, musíme již říci, že vytvořen byl dosti značný počet bytů. Statistika dovozuje, že dosud vystavěno bylo 3778 nájemních domů od obcí a družstev se 36.667 byty, pak 23.698 rodinných domků se 26.624 byty, dohromady tedy 40.145 budov se 63.291 byty. Ale co je platné takové rozmnožení bytů, když přes válku, která měla tak strašlivou žeň mezi lidmi, musíme pozorovati, že se rodiny od té doby značně rozmnožily a že obce zde stály, aniž by si věděly pomoci anebo dovedly nalézti vůbec nějaké východisko. Obce uvítaly tehdy s radostí, když přišel zákon ze dne 2. července, poněvadž od něho očekávaly, že také pro ně bude lze dosíci alespoň nějaké výhody na základě §u 9 zákona, podle kterého se obce mohou usnésti, že mohou omeziti přistěhování a volnost stěhování jednotlivých rodin. Ale to všechno, bohužel, nenastalo, neboť, jak jsem již řekl, bylo by bývalo prospěšnější, kdyby úřady také prováděly návrhy, které obce podle zákona mají podávati. Ale jak je tomu ve skutečnosti? Vidíme, že přes to nelze se dostati kupředu, poněvadž úřady sabotují předložené návrhy, nechávají je ležeti a nevyřizují je.

Rozmnožení, obzvláště malých bytů, soukromým podnikáním je zde podle mého přesvědčení úplně vyloučeno. Chceme-li pečovati o malé byty, zjednati byty pro dělníky, pak je to jen možno na základě nového stavebního zákona, ke kterému však vláda musí poskytnouti prostředky, neboť bez finanční podpory se strany státu a jedině prostředky, které by bylo opatřiti ze starých domů, nedojdeme nikdy k tomu, abychom vytvořili zákon, na základě kteréhož bychom mohli opatřiti malé byty pro nejchudší lidi. Učinili jsme opětovně zkušenost, že pořízené stavby nevykazují absolutně žádných malých bytů. Chci to také ihned dokázati. V obci Drahovicích na příklad bylo letos vystavěno 39 vil a ani v jediné nenalézá se malý byt. Tyto byty tam sestávají většinou ze 2 pokojů, kuchyně a koupelny, takže pro dělnické rodiny vůbec nepřicházejí v úvahu, poněvadž činže je tak vysoká, že i pro úředníky a zaměstnance je nedostupná. K tomu se ještě žádá, aby nájemné bylo zaplaceno na mnoho let napřed. Za takových okolností nelze na to pomýšleti, že by mohla nastati přiměřená úprava v oboru bytového trhu. Nejprve se říkalo, že nevýnosnost malých bytů znemožňuje stavění. Druhá výmluva je, že vysoké daně znemožňují stavěti malé byty, aby tudíž bylo dovoleno zvýšiti nájemné z bytů ve starých budovách. Shledáváme však, že daně na tom nemají vinu, neboť, pokud víme, zůstala domovní daň činžovní na starém stupni a zvyšování přirážek obcemi bylo omezeno, smí býti zvyšovány podle sazby z roku 1918 jen o 15 %. Mimo to shledáváme, že právě staré budovy stouply v ceně desateronásobně, ba víc než desateronásobně. Ovšem nemůže nastati zúročení starých budov podle dnešní ceny, ale podle staré ceny můžeme zaznamenati zúročení, poněvadž již zákon o ochraně nájemníků připouští zvýšení do 90 %, a poněvadž, ježto až do roku 1925 mohly opravy býti započítány, musíme počítati se zvýšením nájemného až do 300 % a ještě výše. Tedy také zde věc nemá se tak, že by z toho nevyplývalo přiměřené zúročení starých budov. Ovšem nelze býti pro to a my také nebudeme moci býti pro to, aby nastalo zúročení podle nové ceny starých budov. Avšak jakým způsobem se dějí pokusy obcházeti zákon o ochraně nájemníků a projednávaný zákon, jehož prodloužení dnes je na denním pořadu, chci vám dokázati na dvou malých příkladech. Můj soused prodal dům. V suterénu je byt, záležející z pokoje, kuchyně a krámu, za který se v předválečné době platilo nájemné 720 korun. Nový majitel domu stanovil nájemné za tento byt obnosem 5000 Kč. My v obci jsme viděli, že se jedná o nesmírné lichvářské vykořistění nepříslušné strany v budoucnosti, což by mělo za následek zvýšení pro strany bydlící v obci, i podali jsme oznámení o lichvě, které ovšem zůstalo bezvýsledné. Povolení k přistěhování jsme na základě zákona nedali. Co bylo nyní následkem? Aby se obešel zákon, byl jako nájemník nastrčen jistý policejní inspektor, a tak nebylo nám možno něco učiniti. Ale jak jsme se podivili, když se místo policejního inspektora do bytu nastěhovala jeho neteř. Obec tedy byla bezmocná. Všechno to stalo se jen za tím účelem, aby docíleno bylo mnohonásobného zvýšení nájemného. Druhý případ, pro který jsem před nějakou dobou měl zde býti vydán pro urážku na cti. Jistá žena prodala svoji vilu, ve které jako nájemnice bydlela stará žena s jedním podnájemníkem. Ve skutečnosti však platil podnájemník celé nájemné, poněvadž tato žena byla k výdělku neschopna. Tato zemřela a obec chtěla, aby podnájemník, který neměl žádného jiného bytu, tento byt obdržel. Majitelka domu to zamítla, žádá povolení k přistěhování, to jsme zase my zamítli, poněvadž má v obci Tuhnicích rovněž veliký dům. Během jednání s dotčenou majitelkou domu došlo právě k onomu malému sporu, pro který jsem, jak již zmíněno, měl zde býti před nějakým časem vydán. Jednoho krásného dne slyšíme, že tato rodina se přes to nastěhovala, aniž bychom toho věděli. Tím, že státní policie u nás má v rukou hlášení, není obci vůbec možno konstatovati, kdo vlastně v obci bydlí. Hlášení provádí se tak, že když se někdo v dubnu nastěhuje, musí to jíti dobře, abychom již v srpnu o tom měli vyrozumění, že nová nájemní strana bydlí v obci. Tak to vypadá s hlášením u státní policie a prvním, co by se mělo učiniti, bylo by zavésti pořádek, aby obec věděla, kdo v obci bydlí. Dokud jsme měli možnost obstarávati sami hlášení, dotud mohli jsme kdykoli prokázati, kdo v obci bydlí, kdo se tam stěhuje a jak ta strana vypadá. Ale od té doby, kdy tam je státní policie - byla z pěti mužů ztenčená na jednoho muže a tento nyní sedí neustále u telefonního stolu, aby poslouchal, co se od něho chce, jinak má seděti v barech - vypadá to jinak. Ovšem jsme viděli, že jsme učinili značný pokrok. Místo aby se zjednávaly byty pro chudé lidi, místo aby se pečovalo o to, abychom chudé lidi mohli obšťastniti byty, vidíme, že obytných místností se používá pro bary, ačkoli je třeba dříve vyžádati si svolení u dozorčího úřadu, okresního hejtmanství, a nejdůležitější úlohou pro státní policii je seděti v barech, a nezřídka došlo ke rvačkám mezi státní policií a návštěvníky barů. Že za takovýchto poměrů strašně trpíme, je samozřejmo, při čemž dlužno poznamenati, že si pod státní policií představujeme něco jiného a myslíme, že když již převzala bezpečnost dopravy, osoby a majetku, že o tyto úkoly má také pečovati. Ale tak vidíme, že se nikdo o to nestará, co se děje v obcích, kde je vrchností státní policie; chodníky se ničí, v noci může se díti cokoli, nikdo se o to nestará. Když u nás byla zavedena státní policie, pořádaly se ve strážnici státní policie chlasty, hrálo se na tahací harmoniku a prováděla různá alotria, a když jsem od obecního úřadu obdržel rozkaz zjednati pořádek, to je požádati pány, aby od takovéhoto počínání upustili, byly mně s pohrůžkami ukázány dveře. Za těchto okolností připustíte, že je pro obec nesmírně zatěžko udržeti pořádek a bezpečnost v obci, když víme, že místo podpory musíme naopak ještě znamenati škody. Státní policie má ovšem pečovati o to, aby byla přítomna při zábavách a přijímala obnosy, které dlužno platiti. Tím se znesnadňuje spolkový život, poněvadž spolky nemohou více sehnat náklady, jež státní policie pro sebe vyžaduje. Když se dnes na př. nějaký kuřácký klub trochu baví, musí při tom seděti státní policie a obdržeti odměnu. To ukazuje, jak daleko jsme došli a jak daleko ještě dojdeme. [Sen. Hartl (německy]: Také při tanečních hodinách středoškolských!) Tak tomu bylo také u nás, že když středoškoláci pořádali prodlouženou taneční hodinu, přišla státní policie, aby bděla nad tím, aby se nic nestalo, kdežto sama v barech tropí spolu největší alotria.