Když jsme dne 2. března za své dobré právo vyšli na ulici a měli srážku se státní policií, byl jeden z demonstrantů u krajského soudu v Chebu odsouzen, poněvadž se podle výpovědí státní policie dopustil veřejného násilí. Jak to ovšem s touto výpovědí pod úřední přísahou vypadá, nepotřebuji vykládati. Ale vidíme, jak brutálně se s této strany postupuje. Tento muž, jenž zaměstnán byl u městské obce karlovarské, obdržel rozkaz k nastoupení trestu. Ačkoli žádal za odklad trestu a ačkoli nás ministerstvo spravedlnosti telegraficky vyrozumělo, že s krajským soudem v Chebu ujednán byl odklad trestu, musil tento muž opustiti svoji službu a nastoupiti trest. Přednáším to jen proto, abych ukázal, jak vypadá činnost státní policie.

Poukazujeme-li k tomu, že za takovýchto okolností nelze uspořádati bytovou péči, přichází ovšem vždy stát a říká, že nemá žádných peněz. Ale obec už vůbec nemůže opatřiti tyto byty. A při tom vidíme, že to s obcemi jde rapidně s kopce, od té doby, kdy jim bylo vzato vybírání přirážek. Chci vám to ukázati na několika číslicích. Vzal jsem si 4 obce, 2 menší a 2 větší, abych vám ukázal, jak my a také okresní správy tím trpíme. V pěti letech od roku 1921 do konce r. 1925 byly ve Staré Roli předepsány přirážky v obnosu 2,599.460 Kč; přikázáno bylo obcí od berního úřadu jen 1,725.127 Kč, tedy o 874.333 Kč méně. Nyní obdržela úkaz, ve kterém se praví, že obdržela o 76.250 Kč více. Má-li tento přeplatek vrátiti, musila by vybírati 940 %ní přirážky, aby to mohla učiniti. V Rybářích, jež mají 10.000 obyvatel, bylo za těchto 5 let předepsáno 2,687.058 Kč přirážek, přikázáno bylo městské obci 1,890.301 Kč, tedy o 788.755 Kč méně. Obci předepsán byl přeplatek 1,076.362 Kč, takže v tomto roce neobdržela vůbec žádných přirážek. Bylo by zajímavo provésti rozvrh na jednotlivá léta, vyžadovalo by to však delšího času a ještě k tomu, kdybych přinesl číslice z celého okresu. Žasli byste, jaké hlouposti se prováděly a provádějí. V mé obci, kde jsem starostou, bylo předepsána 635.999 Kč přirážek; přikázáno obdrželi jsme 432.701 Kč, tedy o 203.298 Kč méně. V březnu t. r. obdrželi jsme přípis, že máme u berního úřadu k dobru ještě 212.000 Kč a 1. června obdrželi jsme další přípis, jenž praví, že máme přehráno 153.738 Kč, které máme vrátiti. Od té doby není více žádných přirážek, od té doby nemá obec nic více požadovati. A nyní vzal jsem si, jakožto nejmenší obec, obec Vysokou, která má 800 obyvatel; obdržela během pěti let předepsáno 33.228 Kč, dostala však jen 25.089 Kč, tedy o 8139 Kč méně a nyní najednou obdrží předepsán přeplatek 14.549 Kč, tedy více, nežli ve dvou letech na přirážkách předepsala. Tak vypadá jednání s obcemi, které pan ministr financí jaksi jako bílá vrána chce zachrániti, které však ve skutečnosti rdousí a utlačuje. Okres karlovarský předepsal za 5 let na přirážkách 16,779.758 Kč, přikázáno mu bylo od berního úřadu 14,137.947 Kč, tedy o 2,641.811 Kč méně, a nyní prý má přebráno skoro 3 miliony, totiž 2,918.474 Kč. Tak vypadají majetkové poměry v obcích, a tu požaduje stát, aby se obce staraly o malé byty, když tam přijde chudý člověk, který nemá bytu. Když obce zjednají byty, přijde vláda, která ke stavbě nepřispívá ničím anebo jen málem, a žádá, aby se 30 % bytů postoupilo státním úředníkům. Roku 1923 stavěli jsme byty, které byly hotovy r. 1924, 30 % z toho vzal si stát pro úředníky, ale dodnes neobdrželi jsme ani haléře z bytového fondu. Stát nechává obce na holičkách, a když pan ministr financí přijde ještě se svým plánem daňové reformy, pak bude dobře posaditi ho do obcí a nechati ho, aby se o ně staral. Za takových okolností však je bytová péče pro obce nemožností. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Vláda stále říká, že nemá peněz. Dovolte mi nyní, abych přednesl případ, který ukazuje, jak stát bez ohledu na nutnost peníze prohospodařuje. Máme v Karlových Varech komika jménem Schönecker. Je znám jako saxofonista: Přišel z Ameriky a dělá nyní v Karlových Varech komika. V noci si však hraje na spiritistu. Tu koná modlitby, zpívá písně atd., poněvadž předstírá, že je zástupcem theosofické společnosti. Před dvěma lety žádal za povolení ke zřízení provisorního skleníku, aby tam v zimě mohl umístiti květiny. Povolili jsme stavbu jen na dobu 5 let, poněvadž skleník spadá do regulační čáry. Když byl skleník se svou železnou a zděnou konstrukcí hotov, přišli jsme na to, že se zde konají spiritistické scény. Zakázali jsme to, protože se ve skleníku o 35 čtverečních metrech scházelo často až 120 osob, takže nezřídka bylo nutno vynášeti ženy z této špatné atmosféry. Vyslovili jsme tedy zákaz a okresní správa tento zákaz potvrdila. Nyní šel Schönecker na zemskou politickou správu a co ta učinila? Vyslala dva úředníky a na základě výsledku jejich šetření udělila povolení ke konání těchto modliteb a spiritistických večírků, poněvadž se prý v místnosti o 35 m² může baviti 60 osob. Dva úředníci tedy tam byli posláni, aby zkoumali, zdali jest obec v neprávu. Ale to není pranic platno. Neboť těch 5 let příštím rokem uplyne a on to musí strhnouti. Zemská správa tedy tento obnos vydala zcela zbytečně.

Mohl bych ještě uvésti celou řadu důkazů, že tento zákon, který co do obsahu ovšem je dobrý, za mnoho nestojí následkem toho, že ho okresní hejtmanství, podřízené úřady, neprovádějí, že za reakcionářské vlády také podřízené úřady reakcionářsky úřadují. Bylo by na čase, aby se provedly patřičné změny. Ale co jsou platny všechny návrhy? Víme předem, že za poměrů v tomto domě každý pokrok se brutálně zamítne. Ale jedno musíme říci: Když již tento zákon děláme, měli bychom pečovati o to, aby také podřízení orgánové tento zákon jinak nevykládali. Tak, jak zákon dnes je, není pro obce a pro ubohé nájemníky ničím jiným, nežli balamucením. Chcete-li zákona použíti, narazíte na odpor podřízených úřadů. Čeho si žádáme je to, aby obce obdržely výkonnou moc, t. j., aby, když pronajimatel nevyhoví závazkům, jež mu ukládá § 9, obec ho k tomu mohla donutiti. Ode dvou let již leží tu oznámení, že zákon byl neslýchaným způsobem porušen, a dodnes nejsou vyřízena. Zdali se toho vyřízení ještě dožijeme, nevím. Tento zákon však mohl by býti dobrý, kdyby se obcím dala přiměřená výkonná moc. Tak, jak se zákon provádí, má za účel, aby ho podřízené orgány nedodržovaly. Tak v tomto státě skutečně vypadáme. Ačkoli vidíme, že zákon nepřináší toho, čeho jsme očekávali, budeme však přece hlasovati pro zákon, poněvadž sobě nemůžeme představiti stav bez tohoto zákona. Chtěl bych však také ještě dnes upozorniti na to, aby se pečovalo o to, by podřízené orgány tento zákon také skutečně respektovaly. Pak budeme moci také zaznamenati prospěšné provádění zákona.

Řekl jsme tedy, že budeme hlasovati pro tento zákon, ačkoli od něho nemůžeme mnoho očekávati. Doufáme však, že v nejkratší době připraven bude přiměřený nový zákon, jenž dává, možnost stavěti nové byty a jenž financování nepřenechá výslovně jen nájemníkům, jak řekl pan dr Engliš. Očekáváme tedy, že nový zákon skutečně vyhoví všem požadavkům, jež klade dělnictvo a nemajetné třídy. Budeme hlasovati pro prodloužení platností zákona. (Potlesk německých sociálně-demokratických senátorů.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hartl. Dávám mu slovo.

Sen. Hartl (německy): Slavný senáte! Leží v povaze poměrů, že posuzujeme zákony netoliko podle jejich znění, nýbrž především podle zkušeností, jež jsme učinili při jejich provádění. A tu musíme tedy říci, že tyto zkušenosti pro nás Němce byly velmi smutné. Namnoze projevovala se zcela nepokrytě myšlenka, že Němec jednoduše pozbude svého práva na posavadní byt, je-li tohoto bytu potřebí pro některého českého úředníka, anebo také jen přeje-li si ho. Chci vám pro to uvésti příklad. V Liberci je dům, který patří pensijnímu fondu zaměstnanců státních drah, v němž je řada úřednických bytů. Vím o dvou případech, že němečtí úředníci, kteří v tomto domě bydleli od mnoha let, obdrželi od ředitelství státních drah v Hradci Králové vyzvání, došlé na služebním oznámení, kteréž jim příznačným způsobem sděleno bylo jen ústně, aby v nejkratší lhůtě vyklidili svůj byt pro českého kolegu, jenž byl přeložen do Liberce, jinak že mají očekávati své přeložení do některého českého města. Odůvodněn byl tento akt neuvěřitelného násilí tím, že prý německý úředník v německém městě Liberci může nalézti byt lehčeji nežli český úředník. Že však Němec, ze svého bytu vypuzený, i když vůbec nalezl přiměřený byt, jako nový nájemník stál mimo ochranu nájemníků a za nový byt musil platiti snad pateronásobné dřívější nájemné, to ovšem nebylo teprve bráno v úvahu.

Mohl bych vám nyní uvésti celou řadu německých obcí, v jejichž školních budovách nejen třídy pro nově zřízené české školy, nýbrž také obytné místností německého řídícího požadovány a skutečně zabrány byly pro českého správce školy. Nepatří k tomu příliš mnoho smyslu pro spravedlnost, abychom se nad takovýmito násilnostmi rozhorlili. Nejedná se při tom přece jen o věcné hodnoty, které při tom přicházejí v úvahu, nýbrž o pokořující rozdíl, který při tom s veškerou zřetelností se jeví mezi panujícím českým národem, jenž je nadán přemírou práv, a ovládaným národem Němců, který je všech práv zbaven.

A něčeho podobného zakusili jsme také v jiném oboru. Když se s jinými německými úředníky počalo také s restrikcí německých poštmistrů a jejich nahrazováním Čechy - v užší mé domovině stalo se to skoro veskrze - tu vznikly při všeobecné bytové nouzi v přelidněných německých průmyslových okresech veliké potíže s byty pro nového správce pošt, které naprosto nelze odůvodniti národnostními momenty. Co tedy učinilo pražské poštovní ředitelství? Hrozí dotyčným obcím zcela jednoduše odnětím poštovního úřadu, nebude-li do nejkratší lhůty opatřen přiměřený byt pro českého úředníka. Pozdější doba nebude moci pochopiti, že státní podnik, který za svou nejdůležitější, ne-li jedinou úlohu považovati má všemožné zjednodušení, vybudování a rozšíření poštovní dopravy, mohl se odvážiti při takovéto příležitosti zakročovati byť jen hrozbou zrušení poštovních úřadů. To právě je možno jen v době, kdy pošta a železnice věnují pokud možno dalekosáhlému zatlačovaní německého jazyka mnohem více pozornosti, nežli rychlému a spolehlivému vyřizování uložených jim dopravních úkolů. Právě v obcích německého průmyslového území, kterým se vyhrožovalo odnětím poštovního úřadu, patří tyto úřady k životním podmínkám průmyslových a obchodních podniků, a využitkování této skutečnosti k tomu, aby vymoženo bylo něco, čemu nebrání zlá vůle, nýbrž jen panující bytová nouze, jeví se tím dvojnásob zavržení hodným.

Vám však, že proti naším stížnostem o prostoupení našeho jazykového území českými úředníky a učiteli uváděny budou ihned stížnosti do utrpení těchto českých úředníků a učitelů, i dozvěděl jsem se o tom také včera v korporaci, jejíž porady ovšem nemohu vnášeti do našeho jednání. Konstatuji však také zde, že jsou to právě tito domnělí mučedníci, tito od nikoho mučení, nýbrž právě od vlády hýčkaní čeští úředníci a učitelé, od kterých pochází svévolné dráždění a provokování domácího německého obyvatelstva. Chci zde poukázati jen na pobuřující jednání vůdců jabloneckých Čechů, jež uznalá část tamní české menšiny sama odsuzuje, dát totiž k postavení školního paláce, který by ovládal pohled na celé město, vyvlastniti právě zrušený hřbitov, který z důvodů výstavby města a z důvodů pietních nemá býti zastavěn. Co by se stalo v opačném případě s vůdci německé menšiny v ryze českém městě? Dejte si na to sami odpověď, neboť my ovšem nemůžeme poukázati na zkušenosti o tomto jen teoretickém, prakticky zcela vyloučeném případě. Dokud se v Praze nesmí v nějakém výkladu objeviti nejmenší německy psaná cedulka, dokud zde němečtí studující nejsou si jisti životem, kdyby se odvážili nositi na pásce a čapce barvy, jim úředně povolené - dotud nemá žádného účelu o shora uvedené otázce teprve jednati. Jest uvedenými skandálními poměry zcela jasně zodpověděna.

Ale chtěl bych vám přece k přesnějšímu ocenění předvésti takovéhoto českého mučednického úředníka v německém jazykovém území. Je to pan Desenský v Trutnově, který si jako předseda nebo člen Národního Výboru dovedl při převratu opatřiti místo železničního úředníka, pro které nedovedl prokázati ani nejmenší odborné schopnosti. Byl také později z důvodů mně blíže neznámých, ale patrně závažných, propuštěn přes svou přímo excessivní činnost jako český agitátor. Tento muž vykonával mimořádný vliv na tamější okresní správu politickou a on, tento mučedník, svedl a ponoukal - jak jest v Trutnově dobře známo - okresní správu politickou k mnohému opatření, jež Němce těžce uráželo anebo hmotně poškodilo. Dneska je tento ubohý mučedník sice odbytou veličinou, poněvadž, ačkoli je zase na svobodě, zapleten je povážlivě do trestního vyšetřování proti lupičské bandě, a většina české menšiny trutnovské si ulevila, že zbavena byla štváče, který znemožňoval jakýkoli přátelský poměr k domácímu německému obyvatelstvu.

A od druhého takovéhoto mučedníka, učitele Turky ve Vrchlabí, odvrátila se již také rozvážnější část tamní české menšiny, která klade větší váhu na přátelské spolužití nežli na sportovně prováděné provokace Němců. Tak to ve skutečnosti vypadá s utrpením českých úředníků a učitelů v německém jazykovém území! A zákon, jehož platnost máme dnes prodloužiti, má přece podle všech posavadních zkušeností za účel, usazovati vždy více takovýchto mučedníků v naších německých městech a obcích, a restrikce úředníků, prováděná ve smyslu výslovně česko-nacionalistickém, která přece ještě neustala, zvyšuje naši povinnost, pracovati proti tomu. Rozumí se tudíž samo sebou, že hlasovati budeme proti vládní předloze, která je předmětem dnešního jednání. (Souhlas a potlesk něm. nár. senátorů.)

Místopředseda Böhr: Nejbližším řečníkem je pan sen. dr Havelka. Dávám mu slovo.

Sen. dr Havelka: Slavný senáte! Osnova o prodloužení zákona o mimořádných bytových opatřeních, která se projednává, je klasickým, neklamným dokladem toho, že naše posavadní bytová a stavební politika byla pochybena, že to byla politika, která stála státní pokladnu přes 3 a 1/2 miliardy, která však bytovou tíseň neodstranila, ale majetek domovní zruinovala. Původní zákon byl z roku 1922, pak 1923, pak 1924 a nyní máme nynější osnovu. Je skutečně nebezpečí, že u nás by se mohlo zahnízditi to pověstné taaffovské "Fortwursteln", totiž dělání z roku na rok. Je pozoruhodno, co uvádí vládní osnova poslanecké sněmovně podaná v důvodové zprávě, že se zamýšlí - po osmi letech naší samostatnosti - bytovou péči, pokud má za účel zřizovati nové byty a zabezpečiti hospodárné užívání starých bytů, upraviti jednotným způsobem soubornými zákony. Tedy, slavný senáte, s tím, se u nás teprve zamýšlí, s tím jinde, řekněme v té Italií i s tím proklínaným fašismem, už jsou hotovi, byli s tím hotovi za tři roky, začali v roce 1923 a letos skončili bytovou a stavební krisi. Prvou částí toho zamýšleného souboru má býti poslanecké sněmovně již podaná osnova bytového zákona. Slavný senáte! Kdyby bytový zákon měl tak zníti, jak zní osnova, tedy je to poslední, co by pomohlo nějaké byty zřizovati. Jak má býti majitelům domů a domků, když si vzpomenou na tu slavnou dobu převratovou, kdy všichni byli jsme tak nadšeni a představovali jsme si, že jako svobodní občané ve svobodné své vlasti uděláme si zemský ráj ne na pohled, nýbrž ve skutečnosti. Také majitelé domů - není to fráze, že ten jeden ze základů tohoto státu, ten majetek domovní - měl tu neochvějnou důvěru, že osvobozená vlast vzpomene si i na něj a že mečem spravedlnosti rozetne rakouské otrocké okovy, kterými byl spoután a že majitelé domů a domků postaví jako rovné občany k rovným, jako svobodné občany k svobodným.

Slavný senáte, čekali jsme, čekali a čekáme dosud a máme čekati podle tohoto bytového zákona 7 let a říká se, že budeme čekati snad 14 let. A tu se ptám - a není to také žádná fráze - slavný senáte, co pak jsou ti majitelé domů nějací raubíři, aby proti nim se musily páchati zákony na ochranu jejich spoluobčanů. V takovém stavu v 9. roce samostatnosti naší vlasti nachází se majetek domovní?

Ale ještě není dosti na těch bytových zákonech, nyní k tomu ještě přišla ta vychvalovaná daňová reforma. Ale daňová reforma je zrovna tak způsobilá k tomu, aby se s takovými zákony, jako dnes projednáváme, u nás "fortwurstlovalo" po Rakousku dále. Jen letmo uvádím, že soustava daně činžovní se soustavou přirážkovou i do převratu byla ohromným zatížením majetku domovního, a to horším, těžším, než jinde v Evropě a také úroveň bydlení u nás do převratu byla horší, než v ostatní Evropě.

Tíha tohoto, sama o sobě velkého zdanění, je pociťována nyní tím více, že vzrostly po válce přirážky obecní měrou skutečně nesnesitelnou. Daň činžovní s přirážkami již nyní pohltí přes 50 % hrubého nájemného. Uvádím příkladem, že v Praze máme mimo přirážky obecní i dávky obecní; při nájemném nad 4000 Kč obecní dávka obnáší 39 %. A ještě k tomu přijde zvláštní vodné, které se musí platiti podle skutečně spotřeby vody. Následkem tohoto těžkého zdanění a ochrany nájemníků je čistý výnos starých domů zcela nepatrný anebo vůbec žádný, ačkoliv výnosnost starých domů má značný, ano podle odborníků rozhodující vliv na poskytování stavebního úvěru na novostavby a tím i rozhodující vliv na stavební ruch. Z toho jde, že při daňové reformě musí se počítati s tímto nedostatkem bytovým tak, aby byla podle toho upravena. Neboť snížením daňových břemen na majetku domovním zvýší se výnosnost starých domů, která je hlavní podmínkou, jak jsem řekl, soukromého stavebního podnikání, o které zda jde. Reforma daně činžovní nepřináší celkem majitelům domů a domků úlev žádných. Jenom letmo k osvětlení toho uvádím dům, který měl předválečnou hodnotu 120 tisíc, a vázne na něm hypotekární dluh 80 tisíc. Tento dům po daňové reformě nejen že neponese majiteli domu nic, ale týž bude ještě dopláceti přes 2600 Kč. (Sen. Šturc: Když mu ho vede advokát!) Ty to víš nejlépe, poněvadž jsi jeden z nejmenších majitelů domů v naší republice! (Veselost.) Protože pak každý skoro dům u nás je - alespoň v předměstích zadlužený, můžete si učiniti obraz, že při jiných domech je to více méně totéž. Při pražském nájemném 10 tisíc a 4 žárovkách na schodišti bude rozdíl proti dřívějšku, bude-li reforma tak provedena, 69 korun. Ty získá majitel domu proti dřívějšímu stavu. Pak za takových okolností není divu, že se starousedlí majitelé domů svých majetků zbavují, že majetek ten kupují cizáčtí kapitalisté a velkoprůmyslníci a všelijaké svazy. (Slyšte!)

Pan ministerský předseda dne 4. t. m. ve schůzi našeho rozpočtového výboru užil těchto slov: "Musíme pečovati o rentabilitu podnikání." Slavný senáte, to jsou správná slova, pronesená na správném místě, v pravý čas a povolanými ústy. Ano, rentabilita, výnosnost je hlavní vzpruhou každého podnikání a také u soukromého stavebního ruchu. (Tak jest!) Soukromý stavební ruch jest jedinou odpomocí stavební a bytové tísně.

Také jsem uvedl, že podle odborníků výnosnost starých domů je rozhodující pro výstavbu domů nových. Ale, slavný senáte, výnosnost znamená zvětšení činží a podle bytového zákona ta činže nemá se dostati majitelům domů, jak jsem si dovolil jednou vysvětliti. Tedy je zase z toho vidno, že u nás se opětně schválně nerado zapomnělo na rentabilitu starých domů a domků. Pak ovšem takový zákon, o jakém se máme usnésti dnes, u nás vůbec nezmizí. (Předseda dr Hruban ujal se předsednictví.)

Slavný senáte, bude-li se proti majitelům domů a domků pokračovati jako dosud, pak se možná i my dočkáme toho, že nejen ve vnitřní Praze jako v hlavním městě, ale i v přilehlých bývalých předměstích a jinde bude patřiti každý domovní majetek živlu cizímu a českým lidem zbude uliční pozemek a barákové kolonie kolem Prahy, (Tak jest!) t. zv. rafandy!

Majitelé domů loyálně uznávají tíseň, ve které se nachází stát a které má býti odpomoženo zákonem, jehož osnova se právě projednává. Ale, slavný senáte, takové tísni se má odpomoci jinak, tak, jako to učinili jinde. Jak k tomu přijdou majitelé domů, aby byli trestáni za hříchy, které jiní spáchali, takovým zákonem, jako je bytový zákon, nynější daňová reforma atd. Slavný senáte, bude-li bytový zákon, hlavně pak, pokud jedná o stavebním ruchu, přijat, pak, slavný senáte, nebude to - a budiž mně odpuštěn snad výraz neparlamentární - podpora stavebního ruchu, ale pak to bude "potvora" stavebního ruchu, která nám zhltla již 3,5 miliardy státních peněz a která nám zhltne zase miliardy činžovních peněz pro nic za nic, neboť, a to opět opakuji, za takových okolností stavět se nebude. (Potlesk. - Tak jest!)

Předseda (zvoní): Jelikož není nikdo více ke slovu přihlášen, dávám slovo panu zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. Pánek: Nemám žádných poznámek.

Předseda: Poněvadž není pozměňovacích návrhů, pan zpravodaj se vzdává slova.

O osnově zákona, jeho nadpisu, úvodní formuli, má toliko dva články, dám hlasovati najednou.

Není žádné námitky proti tomu? (Nebylo.)

Není. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, úvodní formulí podle zprávy výborové tak, jak byla vyznačena v usnesení poslanecké sněmovny čís. tisku 308, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímá se v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny ve čtení prvém.

Budeme jednati o dalším předmětu denního pořadu a to

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Hrejsa, za výbor rozpočtový sen. dr Fáček. Dávám slovo prvému zpravodaji panu sen. Hrejsovi.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Máme projednati vládní osnovu zákona o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců, kterážto osnova byla přijata již usnesením poslanecké sněmovny. Důchody válečných poškozenců posud u nás v republice byly stanoveny pěti zákony, a to zákonem čís. 142 z roku 1920, kde bylo stanoveno, že váleční poškozenci, jichž příjem nepřevyšuje 4.000 Kč ročně, mají nárok na důchod válečných poškozenců. Tato hranice příjmu, jež vylučuje z nároku na důchod poškozenců válečných u nesamostatně výdělečně činných, byla zvýšena týmž zákonem na 8.000 Kč. Zákonem z roku 1922, čís. 39, byla tato hranice příjmu zvýšena na 6.000 Kč pro samostatně výdělečně činné, případně na 12.000 Kč pro nesamostatně výdělečně činné. Roku 1924, zákonem čís. 79, byla tato hranice příjmu snížena na 5.000, případně 10.000 Kč, a ponechána roku 1925 a 1926 zákony čís. 227 z roku 1925 a čís. 74 z roku 1926.

Předložená vládní osnova ponechává tuto hranicí ve stejné výši, t. j. 5.000 Kč pro samostatně výdělečně činné a 10.000 Kč pro nesamostatně. Válečných poškozenců přihlásilo se o důchod do konce roku 1925 917.535 osob. Z nich bylo válečných invalidů 294.246, válečných vdov 161.786, válečných sirotků 326.728 a válečných předků 134.775 osob. Důchod přiznán byl do 31. prosince 1925 580.100 osobám. Na požitky válečných poškozenců je zařazeno vydání do rozpočtu na r. 1927, a také, jak známo, tento týden toto vydání bylo schváleno. Posud bylo vydáno na důchody válečných poškozenců od r. 1919 do 30. června 1926 3.259,345.239 Kč, společně s výlohami administrativními a s výlohami za sociálně-lékařské prohlídky celkem 3.425,659.559 Kč. Na rok 1927 je preliminováno pro důchody válečných poškozenců v celé republice, jak v zemích, historických, tak i na Slovensku a Podkarpat. Rusi, 514,609.794 Kč, a to 493,512.322 Kč pro země historické a Slovensko, a 21,097.472 Kč pro Podkarpatskou Rus. V jednotlivostech jeví se tato preliminovaná vydání takto: Na správní vydání určeno 13,752.322 Kč, na zákonné požitky válečných invalidů 130 milionů řádných vydání, a mimořádných 42 miliony Kč, na zákonné požitky pozůstalých po válečných invalidech nebo po padlých vojínech 198 milionů řádných vydání a mimořádných 94 milionů, na léčení válečných poškozenců 550.000 vydání řádných a mimořádných 200.000 Kč. Na péči o amputované válečné poškozence je stanoveno 9 milionů řádných vydání a mimořádných vydání 600.000 Kč. Náklad na poradní sbor 10.000 Kč, na sociální péči o válečné poškozence a pozůstalé po vojínech 3 miliony Kč, a na sociálně-lékařské prohlídky 2,400.000 Kč.