Pátek 17. prosince 1926

Schůze zahájena ve 14 hodin 30 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Krčméry.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

126 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Nosek, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Fahrnerovi, dr Jesserovi a dr Soukupovi.

Tiskem bylo rozdáno:

Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 318. Zpráva I. výboru branného, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o úpravě rozpočtu vojenské správy (tisk 315).

Tisk 319. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o dávce ze šumivého vína (tisk 316).

Tisk 320. Zpráva výboru sociálně-politického k usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Pekárka, Vávry, Sedláčka, Stenzla a druhů a o návrhu posl. Stenzla, Tichiho, Eckerta, Pekárka a druhů, aby byl vydán zákon, jímž se mění zákon ze dne 1. července 1926, čís. 118 Sb. z. a n., jímž se mění §§ 275 a 276 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk 317).

Zápisy o 57. a 58. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným panem senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Předseda: Nežli přikročím k projednávání denního pořadu, sděluji toto: Zjistil jsem ze stenografického protokolu, že pan sen. dr Herz v řeči své, kterou promluvil v debatě rozpočtové, když mluvil o vojsku, učinil projevy vyloženě velezrádné a způsobilé bezpečnost státní ohroziti.

Volám jej proto dodatečně k pořádku!

Nyní přikročíme k projednávání jednacího pořadu.

1. Zpráva I. výboru branného, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 315) o vládním návrhu zákona o úpravě rozpočtu vojenské správy. Tisk 318.

Zpravodajem za výbor branný je pan sen. Sehnal, za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas.

Dávám slovo zpravodaji výboru branného, panu sen. Sehnalovi.

Zpravodaj sen. Sehnal: Vážený senáte! V praksi rozpočtové našeho státu zaveden byl pořádek tím způsobem, že rozpočet musil, jak byl preliminován, také přesně končiti 31. prosince toho kterého roku. Tato chvályhodná věc měla na druhé straně přece jen také určité nepříjemnosti, a to z toho důvodu, že jednotlivé resorty hleděly, aby svůj rozpočet do konce roku zcela určitě využily. Tak se velmi často stávalo, že ke konci roku zadávaly se různé práce velmi rychlým způsobem a prováděly se tempem skutečně nadbytečným a někdy přirozeně škodlivým, zejména když šlo o práce betonářské atd. Váženy senáte! Proto také tato věc v oboru ministerstva národní obrany nadělala velmi mnoho nepříjemností. Věc se různým způsobem obcházela. Důsledky byly ty, že se ke konci roku velmi rychle žádaly práce, a průmyslové závody, které měly dodávky pro ministerstvo národní obrany, musily po případě vehementním způsobem zaříditi si dvojí až trojí šichtu jen proto, aby mohly dodávky dodati a aby přebytečných obnosů mohlo býti na tyto věci použito. Přirozeně nastala veliká porucha v tom kterém průmyslovém závodě a zejména také v zaměstnanosti dělnictva, neboť v tom okamžiku byla nadměrná zaměstnanost, příjem dělnictva byl v té době veliký, ale převalil se rok a v zimní době byly takové závody bez práce. V důsledku toho, když dělnictvo bylo tímto způsobem připraveno o výdělek, trpělo i s rodinami.

Aby se této věci částečně odpomohlo, dohodlo se ministerstvo národní obrany s ministerstvem financí v r. 1924 a 1925 na zvláštním způsobu vydávání předběžného zúčtování nu jehož podkladě bylo možno potom preliminovaných obnosů použíti také pro nový rok, resp. do roku následujícího. Ovšem, poněvadž v takovýchto případech se používalo také způsobu vyplácení záloh, neosvědčil se ani tento způsob. Často totiž docházelo k tomu, že průmyslové závody nespěchaly se svými včasnými dodávkami a že dokonce ani ne tak po stránce včasnosti jako spíše po stránce kvality takové dodávky trpěly.

Proto předložila vláda sněmovně Národního shromáždění návrh, aby se vytvořil zvláštní fond, kterého by se použilo k tomu účelu, aby se preliminovaných obnosů mohlo použíti přechodně z roku do roku. Tento fond bude jako samostatný spravován ministerstvem národní obrany společně s ministerstvem financí a přirozeně také bude míti do toho co mluviti nejvyšší kontrolní finanční úřad.

Branný výbor senátu zabýval se touto předlohou ve své schůzi dne 16. prosince a došel k poznání, že důvody, uvedené v důvodové zprávě vlády, jsou zcela místné a že je možno beze všeho tento zákon doporučiti ke schválení a to tím spíše, že rozpočet na letošní rok snižuje se tímto návrhem o celých 360 mil. Kč. V budoucnu je po řaadu 11 let postaráno o to, aby z řádného rozpočtu, a to v položce >Všeobecná pokladní správa<, byl každoročně zařazen obnos 315 mil. Kč. Po roků bude dána možnost - ovšem za normálních poměrů - aby rozpočet položky 11 státního rozpočtu nepřevýšil nějakým způsobem obnos 1.400 mil. Kč.

Z těchto všech důvodů uznal za vhodné branný výbor doporučiti slavnému senátu, aby předloha tato byla schválena tak, jak byla schválena a přijata poslaneckou sněmovnou.

Vedle toho učinil také usnesení, aby resoluce přijaté v poslanecké sněmovně byly slavným senátem rovněž schváleny.

Prosím, aby slavný senát vyhověl přání a doporučení branného výboru.

Předseda (zvoní): Dávám slovo panu sen. dr Karasovi jako zpravodaji výboru rozpočtového.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Přítomnou předlohou vlastně dosavadní jednotný rozpočet ministerstva národní obrany se rozděluje na dva samostatné rozpočty, a to na normální rozpočet, běžných výdajů, tedy jakési udržováni armády a zásob vojenských v dosavadním stavu a vedle toho rozpočet na opatření nových zásob, řekli bychom, na rozmnožení dosavadního stavu jak materiálií, tak budov pro armádu - tento zvláštní fond.

První rozpočet normální, je limitován tímto zákonem na 1.400 mil. Kč, kterouž částku nesmí překročiti; rozpočet druhý je přesně stanoven po dobu 11 let na 315 mil. Kč. Tím docházejí jisté stabilisace válečné náklady na nejbližších 11 let, předpokládá to ovšem normální poměry. Kdyby nastaly nějaké mimořádné případy, pak bychom s tímto normálním rozpočtem nestačili.

Tím není řečeno, že by rozpočet národní obrany během budoucích 11 let neměl býti snížen, že bychom dávali vojenské správě už napřed absolutorium na tyto částky. Vidíme, že hned rozpočet na r. 1927 nedosahuje částky 1.400 mil. Kč, nýbrž je menší. (Senátor Šturc: Žold snížili pánové!) Snížily se také jiné věci, nejen to, snížilo se všem veřejným zaměstnancům r. 1924, snížily se také jejich přídavky, které jim byly svého času dány, současně s vojáky, tedy se musilo snížiti také vojákům.

Rozpočet na r. 1927 má zařazenu v kap. XXII. částku 315 mil. Rozpočet tento je schválen; tedy pro rok příští touto předlohou nevzniká žádný náklad; je to jen formální schválení zákona a jeho účinek finanční je obsažen ve finančním zákoně na r. 1927. Z toho důvodu navrhuje rozpočtový výbor slavnému senátu schválení této osnovy zákona a vedle toho připojuje se k oběma resolucím, v nichž jedna ukládá vojenské správě, aby při zadávání svých objednávek pamatovala na kraje, kde zejména je nezaměstnanost ve vyšším stupni, a v druhé resoluci se jí ukládá, aby při dodávkách pamatovala na drobné a střední živnostníky a na družstva. Obě dvě resoluce doporučuje rozpočtový výbor slavnému senátu k schválení.

Předseda: K slova jsou přihlášeni páni senátoři: Dundr, Jokl a Novák Ant.

Než dám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena 15 minutami. (Námitek nebylo.)

Není námitek. Zůstává při mém návrhu.

Dávám tedy slovo panu sen. Dundrovi.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Úkol, který je uložen slavnému senátu a který vyplývá z předloženého usnesení poslanecké sněmovny, soudím, musí býti řešen s největší obezřetností a zejména s přihlížením ke stávajícím poměrům. Ministerstvo financí předložilo osnovu, ve které se ukládají značné povinnosti a podle které má býti každým rokem 315 mil. Kč věnováno fondu pro věcné potřeby národní obrány, z nichž se mají opatřovati prostředky pro výzbroj a výstroj naší armády.

Tato povinnost, která má býti uložena obyvatelstvu tohoto státu, zaslouží, aby byla náležitým způsobem nejen námi posuzována, ale aby také v daném případě bylo s našeho stanoviska jasně a určitě řečeno, jak se na úkoly národní obrany díváme. Strana naše v předcházejících letech povolovala státu všechno, co k obraně své existence a zajištění svého vývoje potřeboval. V každém případě hlasovala pro rozpočet ministerstva národní obrany, uznávajíc, že je nutno, aby obrana státu byla zabezpečena a aby také všechny ty úkoly, které jsou tu dány a uloženy státu a v důsledku toho armádě, mohly býti plněny.

V předcházejících letech, zvláště při zadávání objednávek ministerstvem národní obrany, docházelo k četným i nemilým překvapením proto, že objednávky tyto zadávány byly s určitou dodací lhůtou a velmi často pozdě tak, že závody, chtějíce je vyhotoviti, byly nuceny pracovati přes čas a tím vytvořiti vakuum zase v měsících, kdy nové objednávky zadány nebyly. Byl tu stav, který nemohl býti označen za zdravý. Příčiny toho spočívaly v nedostatečné pružnosti rozpočtu ministerstva národní obrány. Osnova, která je předložena, chce čeliti nedostatku pružnosti tím způsobem, že nestanoví, že částka, která je tu pro určitý rok určena, musí býti také v tom roce vyčerpána, nýbrž ponechána je zde možnost, aby v období pozdějším, zejména při nedostatku objednávek továrních, mohlo býti této částky používáno.

My, jimž jde také o to, aby těch několik tisíc nebo desetitisíc dělníků, kteří v továrnách na výzbroj a výstroj jsou zaměstnáni, mělo pravidelné zaměstnání, toto opatření můžeme uvítati formálně i věcně, poněvadž soudíme, že tím odstraněny budou mnohé závady, s nimiž jsme se setkávali, které zaviňovaly poruchy ve výrobě, které způsobovaly nezaměstnanost dělnictva a vyvolávaly četné intervence v ministerstvu národní obrany anebo u příslušných činitelů. Ale nemůže nám býti lhostejno, přihlížíme-li k této změně, která značí určitý prospěch pro podniky a také dělnictvo v těchto podnicích zaměstnané, že přichází se s určitým požadavkem, který na řadu roků má zatížiti obyvatelstvo tohoto státu, i když přihlížíme k té skutečnosti, že rozpočet ministerstva národní obrany je pro každý běžný rok o 200 nebo více milionů Kč snížen. Nemůže nám to býti lhostejno také proto, že tu nemáme možnosti kontrolovati, jakým způsobem budou objednávky zadávány a jakým způsobem částek z řad občanstva státní pokladně odvedených, bude použito. Máme řadu zkušeností, že právě v předcházejících letech vyskytovaly se případy, že mnoho objednávek ministerstva národní obrany, které mohly býti u nás vyhotoveny, zadáváno bylo do ciziny jen za tím účelem, aby řada zprostředkovatelů nabyla zde mimořádných zisků.

Také máme zkušenosti o tom, že i v této době objednávají se určité věci z ciziny. Poukazuji na př. jen na motocykly, kterých používá naše armáda a které i u nás jsou zhotovovány, ale při objednávkách dává se přednost výrobkům zahraničním. Tato okolnost nesmí býti přehlédnuta a věříme, že také většina tohoto slavného sboru schválí předložený návrh, když tu občanstvu budou uloženy určité povinnosti, aby přihlíženo bylo v prvé řadě a snad v každém případě k domácím závodům, k domácímu dělnictvu a aby se více nevyskytovaly ony zjevy, které nesvědčí o zdravém hospodářství a které nasvědčují, že řada potřeb, jež lze u nás zhotoviti, objednává se z ciziny, při čemž uniká zejména pracovní příležitost a výdělek našemu dnes ze značné míry nezaměstnanému dělnictvu.

Slavný senáte! Jednajíce o této důležité předloze nemůžeme neprojeviti zájem na tom, co z toho zákona vzejde, nebo vzejíti může. Jestliže i jako sociální demokraté víme, nebo hájíme názor, že nám armáda má býti prostředkem obrany, že nám naopak má býti také prostředkem obrany zájmů nejen státu, ale také občanstva, potud nemůžeme klidně přihlížeti h tomu, kdy snad v určitých případech zneužívána jest nebo jednotliví činitelé v této armádě jsoucí zneužívají svých míst buď k prosazování svých politických, nebo osobních aspirací. Při této příležitosti považuji za nutné zmíniti se o jedné věci. Nejen v podnicích, ve kterých vyrábějí se potřeby pro soukromé nebo jiné účely, ale také v podnicích, které vyrábějí potřeby a prostředky pro armádu, dochází velice často ku sporům, nedorozuměním a konfliktům. Příčiny těchto sporů spočívají v nepříznivých poměrech zaměstnanostních, v poměrech pracovních a mzdových, jichž urovnání brání se majitelé závodů, v určitých případech i vojenská správa tam, kde jde o soukromé zaměstnance ve vojenských podnicích zaměstnané. Mnozí tvrdí, a to jsou přátelé dělnictva, že dělnictvo průmyslové a živnostenské žije v poměrech příznivých a že není možno zejména za daných poměrů jeho podmínky pracovní a mzdové zlepšiti, přes to, že se uznává, že dělník v Československu je nejen dělníkem výkonným, kvalifikovaným, zdatným a svědomitým. A to neříkáme pouze my. V >Národohospodářském obzoru< byl to dr Karel Uhlig, který napsal o československém dělnictvu toto: Československo má tu výhodu, že má neobyčejně pilné a inteligentní dělnictvo, jež má zkušenosti několika lidských věků. To je nenahraditelný výrobní kapitál dělnictva. Ale v bouřlivých dobách poválečných se domnívalo, že nosnost průmyslu vůči jeho požadavkům je nevyčerpatelná, a předkládalo své požadavky mnohdy příliš bezohledně. Nechci tím tvrditi, že dělnictvo žádalo snad příliš vysokou životní úroveň. Je jisto, že československý dělník přes všechny vymoženosti, jež mu jeho odborové organisace a parlamentní zástupci zjednali, žije hůře, než dělník německý, nemluvě o anglickém dělníku a americkém, třebaže žije nesrovnatelně lépe, než dělník polský, nebo ruský. (Předsednictví přejímá místopředseda Böhr.)

Československý dělník má tedy samozřejmé a nezadatelné lidské právo žádati lepší >žití<. Podle tohoto tvrzení má tudíž dělník v Československé republice oprávněný nárok žádati snesitelnější podmínky existenční, a jsou-li mu odpírány, nemůže překvapiti, snaží-li se jich dosíci bojem i v těch závodech, které z valné části jsou odkázány na objednávky státní nebo vojenské správy. A stávkové boje, k nimž jen pro odpor průmyslových podnikatelů a zaměstnavatelů vůbec dochází, mají za účel donutiti podnikatele, z práce zaměstnanců těžící, k respektování oprávněných mzdových a pracovních požadavků. V těchto stávkových nebo sociálních zápasech, jichž používá dělnická třída jen v nejkrajnějších případech, dochází k zjevům, nasvědčujícím nemorálnímu způsobu a postupu, k němuž mnozí zaměstnavatelé, i ti, kdož těží z objednávek vojenské správy, sahají. Nejen, že sami používají proti dělnictvu ostrých a nemorálních prostředků, ale zjednávají si i pomocníky v řadách málo uvědomělého dělnictva, které různými sliby nebo pohrůžkami získávají za stávkokaze.

(Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs, ze dne 17. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jednacího řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

A dají-li tomuto přesvědčení výraz dělnické časopisy, jsou konfiskovány, jako se to stalo v poslední době odbornému listu >Zájmy kovodělníků< a >Dřevodělník<. Jsou konfiskovány pro obsah zpráv, které doposud konfiskovány nebyly, které nebyly konfiskovány ani za Rakouska. Na doklad toho dovolím si citovati z časopisu >Dřevodělník< ze dne 12. října zprávu, která byla zabavena a v níž není ani slůvka, kterého by mohlo býti použito za doklad nějakého nesprávného nebo protizákonného jednání. Praví se tam:

(Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jednacího řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Nicméně zpráva tato byla konfiskována a naše censura ji nepropustila. Ale nejen to. Uvedu ještě jiný doklad, který svědčí o tom, že se uplatňuje režim, který je v rozporu s tím, co v Rakousku bylo možno docela volně a otevřeně prováděti. Druhá zpráva, která byla konfiskována, uveřejněna byla v časopise >Zájmy kovodělníků< ze dne 8. října, a týkala se stávky dělnictva u firmy Kašparovy ve Velké Senici na Moravě. V zabavené části této zprávy se praví:

(Další dvě věty byly usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jednacího řádu senátu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.)

Konfiskace těchto zpráv dokazuje, jaký režim v posledních měsících v tomto státě zavládl. Pravil jsem již, že od státního převratu 28. října 1918...

(Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jednacího řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

A když jsme předložili tuto interpelaci, nebyla nám předsednictvem tohoto slavného senátu propuštěna.

Slavný senáte! Konstatuji tento fakt ve spojitosti s jednáním o předloze zákona, usnesení poslanecké sněmovny, proto, abych ukázal, že máme oprávněné a odůvodněné stížnosti a že máme také plné právo stěžovati si na zjevy, které v poslední době zavládly a jež ostřím svým se dotýkají velmi těžce pracujících vrstev a příslušníků dělnické třídy. Konstatuji to zejména v tomto okamžiku také proto, a za tím účelem jsem citoval slova dra Karla Uhliga, abych připomenul, jak neodůvodněné jsou útoky a jak bezpodstatné jsou výtky, které jsme zde slyšeli v úterý z úst pana sen. Kroihera, když ukazoval na nezaměstnané dělnictvo a naznačoval, kdyby chtěli pracovati, že by zaměstnání nalezli. S tímto tvrzením nemělo by se choditi nyní, když je tu jasně a určitě prokázáno, že pro desetitisíce dělníků nelze nalézti příležitosti k práci a nemělo by se choditi tím spíše, když o dělníku v Československu a o dělnické třídě příslušník nedělnické třídy konstatuje, že je to dělnictvo pilné a že v něm má výroba v Československu nenahraditelný výrobní kapitál.

Jestliže tudíž připomínám tyto okolnosti, pak tak činím jedině z toho důvodu, abych upozornil, že i poměry dělnictva v podnicích, ať jsou to kovodělné nebo textilní továrny, nebo továrny obuvnické, které budou reflektovati na objednávky vojenské správy z fondu, o jehož zřízení se jedná, že právě dělnictvo v těchto podnicích si zaslouží pro svoji kvalifikaci a zdatnost, aby bylo jiným způsobem respektováno a oceněno, aby se jeho potřebám vycházelo vstříc a aby zejména bylo přihlíženo k tomu, aby při vykonávání svých pracovních povinností bylo řádně zajištěno.

Jestliže přicházíme, abychom při této příležitosti přednesli svá přání a také tlumočili své stížnosti, činíme tak jedině z toho důvodu, abychom upozorňovali na nepřístojnosti a abychom se domáhali odstranění příčin, které stav nespokojenosti zaviňují.

K návrhu samému také prohlašujeme: Předložíme pozměňovací návrh k § 5 k odstavci 5, a to tohoto znění:

Poslední věta §u 2, odst. 5 nechť zní takto: >K jiným účelům, než v rozpočtu uvedeným, prostředků nesmí býti použito.< Tento návrh předkládáme proto, aby obnos, který každým rokem má býti povolován, nebyl použit jiným způsobem, nebyl zneužit pro jiné účely, aby prostě to, co je zde sledováno, se nezvrátilo.

Jinak očekáváme, že zejména těch některých přání, která adresována jsou ministerstvu národní obrany, jimž chce se také vyhověti předloženou osnovou zákona, bude dbáno, že k nim bude přihlíženo, aby při objednávkách vojenské správy bylo pamatováno na zaměstnance všech podniků a aby zvláště objednávky vojenské správy byly poskytovány v té době, kdy je zde nezaměstnanost a kdy zmírnění její těmito objednávkami bylo by umožněno. Nepřáli bychom si, aby se vyskytly případy, s nimiž jsme se setkávali, kdy četné dělnictvo anebo zástupci dělnictva interpelující z toho důvodu, aby závody, alespoň pro přechodnou dobu dostaly práci, byli odmítáni briskně, aby bylo ukázáno,že tu není žádného zájmu na zmírnění bědného postavení dělnictva.

Přáli bychom si, aby zároveň bylo přihlíženo k nevyhnutelným potřebám tohoto dělnictva, jako zaměstnanectva podniků, které s vojenskými objednávkami mají co činiti, aby na ně bylo pamatováno. Jinak prohlašuji, že, bude-li přijat nás pozměňovací návrh, vyslovujeme se pro předlohu zákona. (Souhlas.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Jokl. Dávám mu slovo.

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Znalci poměrů v našem parlamentě musili se náhle zaraziti, když tato předloha pronikla na veřejnost. V předloze dává se po 11 roků každoročně 315 milionů korun k volné, věcně nekontrolovatelné disposici vládě, kterou dnes ještě vůbec neznáme. Myslím, že by pánové měli přece trochu uvážiti, že štěstí je měnivé a že poměry posledních měsíců nám ukázaly, že to, co dnes jest u vesla, zítra může býti v oposici. I člověk nejméně předpojatý musí se nad touto předlohou zaraziti, ví-li, že právě československý parlament je zastupitelstvím lidu, které nejvíce přeje vojsku, že máme nejpodajnější většinu, jakou si jen vojenská správa může přáti. Až dosud byly od trvání státu beze všech obtíží povolovány ještě všechny požadavky vojenské správy, od roku 1918-1926 jen maličkost 20 miliard. Byla léta s velkým překročováním povoleného rozpočtu. Tato překročení byly beze všeho schválena. Nikdo se po tom mnoho neptal, proč a kterak vznikla. Opětovně povolovány byly mimo rozpočet zvláštními předlohami zákonů veliké úvěry pro různé účely. Ba ještě více, nenašla se ještě nikdy většina, která by se odvážila škrtnouti třeba jedinou korunu z rozpočtu ministra národní obrany, povoliti pro letectví o jedinou korunu méně, než bylo žádáno. A musíme říci, že sumy, které za trvání státu byly požadovány pro jednotlivé obory zbrojení, jsou také zcela značné. Chtěl bych zde jen namátkou něco uvésti. Na stejnokroje, předměty výzbroje povolili jsme dosud maličkost 1114 milionů korun bez 300 milionů korun, které povoleny byly zvlášť, na letectví 828 milionů, na nové ručnice 1323 milionu korun atd. Vojenská správa, pohlížíme-li na věc s jejího stanoviska, má před sebou přímo ideální zastupitelství lidu resp. většinu, kterou jí vojenské správy všech jiných států budou záviděti. Nechci vůbec připomínati poměry ve starém Rakousku, na příklad to, že branný zákon z roku 1913 vyžadoval skoro půlletého boje v tehdejší říšské radě. Ještě v přítomné době nemají to ministři národní obrany tak lehké se svým zastupitelstvím lidu jako u nás. Poukazuji na Francii, na Švýcarsko, kde pro 3 miliony franků veden tuhý boj po několik týdnů. Vzpomínáme si, pohlížejíce na tento předmět, na staré rakouské slovo, které se tak hodí na tyto poměry, t. zv. Stiefelwichspatriotismus, Hurrapatriotismus, který se pěstuje také v našem státě. Nezasvěcenci, kteří však zmíněné poměry znají, stojí před úplnou hádankou o pohnutkách, jež vedly k předložení tohoto zákona.


Související odkazy