Vedle úmyslu balamutiti Společnost Národů, byl další důvod pro zákon ten, že chcete zbrojení, která se u nás provádějí, odníti věcné kontrole zastupitelství lidu. Dosud měli jsme alespoň v rozpočtovém výboru při předloze státního rozpočtu, skromnou omezenou možnost kritiky zbrojeni, prováděného v našem státě. Bylo možno bráti k odpovědnosti dotčené odpovědné činitele. Nyní má i tato skromná kritika a kontrola šíleného zbrojení v našem státě přestati. Ministerstvo národní obrany má míti možnost, rozhodovati zcela podle volného uvážení o zbrojení. Možno dělati hlouposti, možno prováděti absurdní věci, aniž by bylo lze bráti někoho za to k odpovědnosti. Lid je velkým hloupým chlapem, který má jen platiti a ostatně mlčeti. Program pro dotčené výdaje sestaví ministerstvo národní obranu v dohodě s ministerstvem financí. Zastupitelství lidu nemá při tom slova. Usnesete-li se na tom, pak vzdáváte se dobrovolně části základních práv každého zastupitelství lidu.

A leště jeden třetí důvod je zde, neomezovati se na to, aby se každoročně opětovaly požadavky pro účely zbrojení, nýbrž aby tyto výdaje předem byly zabezpečeny. V prvých letech docházelo k překročování vojenského rozpočtu. Tato překročení bývala dokonce velmi značná, roku 1921 jen zaznamenali jsme překročení o 983 milionů. V letech 1922, 1923 a 1924 nebyly úvěry úplně spotřebovány.

Poukázal jsem v rozpočtové debatě na to, že přes okolnost, že veškerý úvěr nebyl spotřebován, roku 1924 došlo u dělostřelectva, a ručních střelných zbraní k překročení. Ale faktum je, že proto, poněvadž náš válečný průmysl nepostačil, nebyla spotřebována celá suma, která ve státním rozpočtu byla ministerstvu národní obranu povolena. V přelíčení o událostech v brněnském oděvním skladišti bylo svědky konstatováno, že ministerstvo národní obrany v letech 1922 a 1923 vydalo pokyny, aby se jen rychle, pokud možno, mnoho před koncem roku nakoupilo, aby peníze nezůstaly nepoužity. Podle našeho finančního zákona totiž musí povolený obnos během roku, pro který byl povolen, buď býti spotřebován, anebo se považuje jako za nepovolený. U ministerstva národní obrany jsme za tři roky, od 1922 do 1924 nevypotřebovali 843 miliony a této krásné sumy 843 milionů je pánům velice líto. Co bylo lze za tyto peníze ještě nakoupiti? To je také spolu jednou z příčin, proč má býti suma pěvně stanovena, aby nemohl nastati případ menších vydání. Jedno ustanovení předložené osnovy zákona jedná o tom, že tento fond lze také zvýšiti sbírkami, dary a pod. Bylo by to vlastně věcí, kterou by se musila zabývati církev resp. její zástupcové, neboť je to konkurenční podnik, který se zde staví proti měšci na milodary a proti církvi. Mohli bychom přes to přejíti, kdyby se tímto zaváděním sbírek a možností poskytovati dary pro zbrojení nevytvářela zároveň možnost obrovské korupce. Nechci zde poukazovati jen na kapitolu o dodávkách, kde při existenci tohoto fondu je dána možnost nepřímého vydírání, i víte, že jsem v rozpočtové debatě ukázal, že naše ministerstvo národní obrany resp. vojenská správa všeobecně nejsou chudy na korupční aféry, i když se jim ve veřejnosti nevěnuje náležitá pozornost. Ale největší nebezpečí tohoto ustanovení je v tom, že tyto sbírky mohou hráti tutéž úlohu, jako za války upisování válečných půjček, jako tehdy u každého vojáka. který žádal za dovolenou a zkrátka při všem, co některý státní občan potřeboval od vojenské správy, povolení činilo se závislým od toho, zdali dotčený upsal válečnou půjčku. Zvláštní licoměrnosti je § 3 osnovy zákona, který mluví o tom, že po dobu 11 roků rozpočet ministerstva národní obrany nesmí překročiti sumu 1.400 milionů. Proti tomu by nebylo ničeho namítati, ale jsou zde otevřena zadní vrátka, jimiž se umožňuje, že přece lze rozpočet překročiti. Ovšem je pak takové překročení vázáno na zvláštní zákon, což při struktuře našeho Národního shromáždění, vzhledem k vojskamilovné většině, kterou jsme posud vždy měli, neznamená dále žádné risiko. Tento § 3 je vyloženým balamucením, poněvadž stále ještě umožňuje vyšší podání.

Musíme položiti otázku: Proti komu vůbec zbrojíme? I náš vážený pan ministr národní obrany, o němž přece víme, že, ačkoli je civilista, přece má vojenskou křečovou žílu, i on musil při zahájení instrukčního kursu pro záložní důstojníky v Praze přiznati, že žijeme ve stavu trvalého míru, i vyslovil přání, aby tento stav míru potrval. Nemusíme býti právě velikými zahraničními politiky, abychom poznali, že nám skutečně od žádné strany nebezpečí nehrozí, ani od Němců, ani od Rakouska, zbýval by jen ještě slovanský bratr - Polsko. Ale máme za to, že by se zde našly zajisté jiné prostředky a cesty, abychom ho donutili k míru. Ministr národní obrany mluvil opětně o nutnosti ozbrojeného míru. Chtěl bych poukázati na to, že známý vojenský spisovatel Hans Herzfeld ve své knize >Deutsche Rüstungspolitik vor dem Kriege< po obšírném odůvodnění poukazuje na to, že dnes již více bezpodmínečně neplatí věta, že milý Pánbůh bojuje s nejsilnějšími bataliony. Anglický státník Lloyd George prohlásil roku 1921, v době, kdy byl ještě na vrcholu své moci, toto: K dosažení trvalého míru je potřebí značně zmenšiti zbrojení, národy, státy musí býti ochotny vzíti na sebe risiko ve prospěch míru. Velmi správně řekl Lloyd George v listopadu roku 1921 na banketě k poctě londýnského starosty toto: >V míru již bylo vaše břímě, břímě zbrojení, zničující, jeho následky ve válce byly by příliš hrozné, než abych je líčil. Odzbrojení je jediná cesta k zachování lidské rasy. Nějakým obavám, nedorozuměním a sporům mezi jednotlivými národy nelze se vyhnouti, a jsou-li po ruce smrtelné zbraně, vypukne jednoho dne nová válka.< Co se zde vyslovuje, zplna potvrdí každý, kdo sobě je vědom trochu odpovědnosti. S politováním musíme konstatovati, že počet útočných vlastenců v tomto státě rozhodně vzrostl, alespoň početně, zdali také kvalitativně, je jiná otázka. Německé strany vládní nestály vždy na témže stanovisku ke zbrojení jako dnes. Tak prohlásil křesťanský sociál Bobek v poslanecké sněmovně dne 30. listopadu 1920 toto: O nic méně nežli 346 milionů požadováno je pro zbrojení, a je přece jisto, že musíme míti postačitelnou zásobu zbrojního materiálu, což vysvítá z následujícího. Pak uvádí jednotlivé položky. Tak nemůže býti pochybnosti o tom, že Československo nad své síly a ke škodě obyvatelstva vydává miliony na zbrojení.

Křesťansko-sociální poslanec Scharnagl řekl dne 5. prosince 1922 v poslanecké sněmovně toto: >Žádáme proto i nadále zmenšení nákladu militarismu, neboť stát není nikterak v nebezpečí. Rozuměli jste tomu, učiniti mírovými smlouvami z okolních států mrzáky, které nikterak nepřicházejí v úvahu jako vojenská moc proti Československé republice.< To je dosti jasné. Poslanec dr Luschka, rovněž příslušník strany křesťansko-sociální, prohlásil dne 22. listopadu 1922 v poslanecké sněmovně: >To není žádné odzbrojení. Musíme naopak konstatovati, že se to jistě zase děje ve službách francouzského přátelství.< Nevíme, zdali tento zákon, kterým se dnes zabýváme, nebyl také předložen ve službách francouzského přátelství. V každém případě musili by křesťanští sociálové, jestliže zůstali věrni svému názoru, předlohu zamítnouti.

Ale také Svaz zemědělců, respektive jeho poslanci, opětovně pranýřovali zbrojení a žádali jeho odstranění. Tak pronesl dne 22. listopadu 1921 jeden z jejich nejvýznačnějších vůdců, poslanec Windirsch,o zbrojení a řekl: >Všechny obory státního hospodářství, které, aniž by něčeho poskytovaly, jen pohlcují peníze, dlužno omeziti, a k tomu k tomu patří zajisté v prvé řadě veliká výdajová položka, připadající ministerstvu národní obrany. Musí nadále býti jasno, že není možno vydávati denně na udržování vojenské moci asi 100 milionů korun.< Druhý řečník Svazu zemědělců, poslanec Mayer, který, jak víte, věci obzvláště musí rozuměti, poněvadž byl v německém Rakousku po krátkou dobu ministrem národní obrany, řekl dne 5. prosince 1922: >To, čeho jsme se musili dožíti v oboru militarismu, znamená oproti starým poměrům za starého Rakouska podstatné zhoršení, obzvláště když se jedná o to, aby se vzal zřetel na hospodářské otázky.< Ke konci mi dovolte, abych uvedl na paměť ještě několik slov - kolegové mi nebudou zazlívati, když připomenu něco z jejich doby hrdinské - to vývody místopředsedy poslanecké sněmovny Zierhuta, který dne 22. listopadu 1923 pronesl řeč. V této řeči, která je pozoruhodna již vzhledem k postavení poslance Zierhuta v jeho straně, dovozoval: >Myšlenka odzbrojení pronikla již v Americe, zakotvila také pevně v Anglii a v Italii, Německo, Rakousko a Maďarsko jsou již úplně odzbrojeny, ale československá zahraniční a vojenská politika nemá patrně žádné porozumění pro to, že je nejvýš na čase, vrátiti se ze stavu válečného ke skutečnému míru. Přílišné zbrojení pohlcuje miliardy daňových peněz a skrývá v sobě ještě nedozírné nebezpečí. Bylo by skutečně již nejvýš na čase, aby ministr národní obrany došel k pevnému programu< - pevným programem zdá se býti právě tato předloha o zbrojení - >kterým by se našim poplatníkům dostalo konečně úlevy.<

Prosím pány senátory křesťansko-sociální strany a Svazu zemědělců za prominutí, že jsem je tak zanedbával. (Veselost.) Vynasnažím se však, abych toto zanedbání při příštích poradách o vojenských věcech napravil. Pánové si již připravili odůvodnění pro předlohu. Zní v ten smysl, že ozbrojení dlužno bezpodmínečně zachovati a dále prováděti vzhledem k tomu, že obnosy, které se zde vydávají, připadají k dobru národnímu hospodářství. Chtěl bych zde jen zcela krátce konstatovati, neboť k tomu věru patří rozum více než naivní, sestrojiti takovéto odůvodnění, že čím více peněz se vydává za zbrojení, tím více se jich nedostává ostatním podnikům, které pak nemají buď vůbec žádného úvěru, anebo jen peníze velmi drahé. Čím více zbrojení, tím více daní a dávek, čím více daní a dávek, tím dražší je výroba. Koho zbrojení krmí to je jedině mezinárodní zbrojící kapitál, který jest dnes ještě více mezinárodním, nežli tomu bylo před světovou válkou. Mohl bych - doba je bohužel příliš krátce vyměřena - vyložiti souvislost mezi mezinárodním zbrojícím kapitálem. Skutečně pracovaly veliké továrny na děla a pancéřové plotny Vickers a Armstrong v Anglii. Bethlen Steel Company ve Spojených státech, Schneider-Creuzot ve Francii, Krupp a Stumm v Německu, Societa degli alti formi Tondiere accians di Terni v Italii dohromady s United Harvey Steel Company. Toto sdružení stálo zase ve spojení se Škodovkou a s japonskými zbrojovkami. Chtěl bych pánům říci, když mají tolik obav, že by v tom okamžiku, kdy by přestaly milionové výdaje pro účely zbrojení, utrpělo tím dělnictvo, aby si tím tolik hlavu nelámali. Z jejich úst vyjímá se péče o dělnictvo jako vyložený výsměch. Všechno to, co jsme v posledních měsících viděli, celý program nynější vlády nevypadá podle toho, abychom tomu mnoho důvěřovali, jakoby se vám při tom jednalo jen o péči o dělnictvo. Není potřebí vyráběti pušky a děla, není potřebí vyráběti ještě jiné podobné věci. Za tytéž obnosy lze stavěti železnice, prováděti regulace řek, stavěti nemocnice, jedním slovem, těchto peněz lze rázem užíti k tomu, aby umožněny byly lukrativní výdaje. Dělníkům bude milejší, budou-li vyráběti produktivní věci místo neproduktivních.