Schůze zahájena v 16 hodin 20 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Hruban.

Místopředsedové: Böhr, Donát, Klofáč, dr. Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

119 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Najman, dr. Peroutka.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Baroušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dodatečně dovolenou pro poslední schůzi sen. Bodnarovi, dr. Grosschmidovi, pro dnešní schůzi sen. Habrmanovi, pro tento týden sen. dr. Franciscymu, inž. Oberleithnerovi a Vollayovi.

Navrhuji, aby byla udělena dovolená na dobu 14 dnů sen. Chlumeckému, na dobu 3 neděl sen. inž. Klimkovi, zdravotní dovolená na dobu 6 neděl sen. Löwovi, na dobu 2 měsíců sen. Kalčokovi a Křepkovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Předsednictva senátu došly přípisy předsedy vlády, a to č. 1417/1096 S-27 m. r. o ukončení podzimního zasedání 1926 Národního shromáždění a č. 1418/1096 S m. r. ohledně svolání Národního shromáždění k jarnímu zasedání 1927.

Žádám pana zapisovatele sen. Pastyříka, aby přípisy ty přečetl.

Zapisovatel sen. Pastyřík (čte):

"Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 9. března 1927 zasedání obou sněmoven Národního shromáždění dnem 9. března 1927 za ukončené.

Předseda vlády: Švehla v. r.

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

President republiky svolal rozhodnutím ze dne 9. března 1927 obě sněmovny Národního shromáždění k jarnímu zasedání do Prahy na den 15. března 1927.

Předseda vlády: Švehla v. r."

Předseda: Tiskem bylo rozdáno.

Žádám o přečtení.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 343 poštou. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Nitře ze dne 22. června 1926, č. j. Tk V. 622/26, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin podle § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. 1831/26 předs.).

Tisk 344 poštou. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze ze dne 22. prosince 1925, č. j Tl XIV. 708/25, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání sen. Kotrby pro přečin podle § 5 tr. zák. a § 18 č. 2 zák. na ochranu republiky (č. 127 předs.).

Tisk 345 poštou. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního úřadu v Žilině ze dne 5. května 1926, č. j. Pr. 2614/1925, za svolení k trestnímu stíhání sen. Dúrčanského pro přestupek podle § 1 min. nař. čís. 766/1898 pres. M. V. (č. 1233 předs.).

Tisk 346 poštou. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru technicko-dopravního o vládním návrhu, kterým se předkládají Národnímu shromáždění Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích a Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, podepsané dne 23. října 1924 v Bernu (tisk 303).

Na počátku dnešní schůze:

Tisk 304. Naliehavá interpelácia sen. Zimáka a súdr. na pána ministra obchodu, priemyslu a živností v záležitosti zastavenia továrni v Slavošovciach a na Horke.

Tisk 341. Zpráva imunitního výboru o žádosti disciplinární komise báňského hejtmanství v Praze za udělení souhlasu k zavedení řízení disciplinárního proti sen. Chlumeckému za účelem stíhání pro porušení povinností stavovských a úředních (č. 1391 předs.).

Tisk 342. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního úřadu jako policejního trestního soudu v Žilině ze dne 5. května 1926, č. j. Pr. 2681/1925, za svolení k policejně-trestnímu stíhání sen. Dúrčanského pro přestupek podle §u 29 bod 4. zák. čl. XIV. z r. 1914 (č. 1232 předs.).

Tisk 347. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Berehově ze dne 10. prosince 1926, č. j. T 1394/26, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Egryho pro přečin utrhání na cti podle §u 1 zák. čl. XLI/1914 (č. 2730 předs.).

Tisk 348. Zpráva imunitného výboru o žiadosti okresného súdu v Olomouci zo dňa 8. júla 1926, č. j. T VII. 321/25, za súhlas k trestnému stíhaniu sen. Slámy pre priestupok proti bezpečnosti cti podľa §§ 488 a 491 tr. z. (č. 1874 předs.).

Tisk 349. Zpráva živnostensko-obchodního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Petrovického, dr. Samka, Votruby, Sedláčka, Matouška a spol. na vydání zákona, jímž se mění § 1 zákona ze dne 5. února 1907, č. 26 ř. z., (živn. řád) a § 1 zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n., (živn. zákon pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi) - (tisk 337).

Tisk 350. Zpráva I. výboru ústavněprávního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o sčítání lidu (tisk 336).

Tisk 351. Zpráva I. národohospodářského výboru, II. rozpočtového výboru o návrzích č. t. 172, 178, 184, 185, 186, 187, 194, 196, 197, 198, 207, 209, 210, 211, 212, 214, 238, 239, 240 a 248 v záležitosti poskytnutí státní podpory postiženým živelními pohromami.

Tisk 352. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se povolují daňové výhody pro nově vzniklé výrobní podniky národohospodářské důležitosti (tisk 339).

Tisk 353. Zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

1. úmluva o závazcích, vzešlých z hospodaření poštovní správy uherské a císařské a královské poštovní správy vojenské a správy polních pošt, jakož i z hospodaření poštovních správ států, jimž připadla bývalá území uherská, sjednaná mezi Maďarskem se strany jedné, Rakouskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem se strany druhé,

2. závěrečný protokol k této úmluvě, podepsaný v Budapešti dne 15. prosince 1922 (tisk 328).

Tisk 354. Zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

1. úmluva o závazcích, vzešlých z hospodaření bývalé poštovní správy rakouské a poštovních správ států nástupnických,

2. závěrečný protokol k této úmluvě, podepsané v Římě dne 6. dubna 1922 (tisk 329).

Tisk 355. Zpráva sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Bečko, Brožíka, inž. Nečasa a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. z., dosud platný na území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 338).

Tisk 356. Návrh sen. dr. A. Procházky, dra Reyla a druhů, aby senát Národního shromáždění usnesl se na zákonu na ochranu mládeže před zhoubným tiskem a na potírání oplzlých tiskovin, písemností, děl výtvarných, fotografických, neb filmových.

Těsnopisecké zprávy o 62. a 63. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 23. a 24. února 1927.

Zápisy o 62. a 63. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru ústavně-právnímu:

Vládní nařízení z 3. února 1927, č. 5 Sb. z. a n., kterým se zrušuje úřad zplnomocněného komisaře republiky Československé pro Ratibořsko.

Výboru imunitnímu:

Žádost zemského trestního soudu v Praze za souhlas k stíhání sen. Šturce pro přečin podle § 88 č. 70 ř. z. z r. 1873.

Žádost zemského trestního soudu v Praze za svolení k stíhání sen. Vraného pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 356. Návrh sen. dr. Procházky, dra Reyla a druhů, aby senát Národního shromáždění usnesl se na zákonu na ochranu mládeže před zhoubným tiskem a na potírání oplzlých tiskovin, písemností, děl výtvarných, fotografických neb filmových.

Místo výboru živnostensko-obchodního výboru národohospodářskému:

Tisk 325. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení prozatímní obchodní dohoda sjednaná mezi Československou republikou a dominiem Kanadou v Praze dne 20. prosince 1926 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1926, č. 255 Sb. z. a n.

Předseda: Technicko-dopravní výbor usnesením ze dne 24. února 1927 navrhuje, aby vládní návrh zákona o železniční přepravě tisk 302 přikázán byl, pokud jde o § 2 osnovy, ku projednání také výboru ústavně-právnímu.

Kdo s tímto návrhem technicko-dopravního výboru souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je schválen.

Budeme nyní, projednávati jednací pořad.

Prvním předmětem je

1. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu zákona (tisk 251), jímž se mění a doplňuje ustanovení §§ 185, 221, 233 a 245 obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z. Tisk 321.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavněprávní pan sen. Lukeš, za výbor národohospodářský pan sen. Stržil.

Dávám slovo zpravodaji výboru ústavně-právního panu sen. Lukešovi.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Jedním z nejstarších zákonů republiky Československé jest obecný horní zákon ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. z. Zákon tento platil pro země předlitavské i zalitavské a platí až po dnešní dobu pro vyhrazené nerosty: tj. sůl, rudy, kyzy, tuhu a živici, kdežto, pokud se týká uhlí, je zde rozdíl. V zemích uherských pokládá se kamenné uhlí za příslušenství půdy a majitel pozemků jest oprávněn pod povrchem svých pozemků kamenné uhlí sám dolovati a jiné z tohoto oprávnění vyloučiti, a to proto, že pětiletá lhůta stanovená v §u 284 obecného horního zákona byla svého času v Uhrách prodloužena až do zvláštního opatření legislativy, a toto opatření se dosud nestalo.

Ustanovení zmíněného zákona, již 73 let starého, byla v mnohém směru již zastaralá a nevyhovují dnešním, rychlým vývojem značně změněným poměrům při nynější intensivní těžbě nerostů a pokroků technických. V zalidněnějších krajích totiž stouply též značně ceny pozemků a realit vůbec a racionelním dolováním se zvýšilo nebezpečí škod. Zejména cítili se poškozenými zastaralými předpisy obecného horního zákona majitelé pozemků poddolovaných proto, že soukromé vlastnictví pozemků, pod jichž povrchem je povoleno těžiti vyhrazené nerosty, bylo jednak nemálo omezeno možností vyvlastnění, jednak vystaveno škodám následkem dolování. Dolováním snižuje se pozvolna povrch půdy, kterýžto proces trvá i po ukončeném dolování ještě několik roků, a to má pak za následek, že pozemky na povrchu se snižují a lámou zejména v místech, kde dolování se vynechává, na př. vedle řek, veřejných budov, nebo drah, kde se nedoluje. Tímto poklesem se pak pozemky zbahňují, nebo se ztrácí voda ve studních, a to někdy ve větším počtu domů, nebo v celých obcích. Na Ostravsku se to stalo v posledních letech v obci Muglinově, Lazích, Karvinné, Dombrové a ve Lhotě v okresu hlučínském. Následkem klesání půdy budovy i vodovody se trhají a propadávají. Tím ovšem vzniknouti mohou majitelům pozemků veliké škody.

Proto domáhali se majitelé poddolovaných pozemků již dávno novelisace obecného horního zákona, aby nepříznivá ustanovení tohoto zákona se změnila, a poněvadž tohoto nemohli jednotlivě dosáhnouti, tedy se organisovali v různých spolcích na Ostravsku ve spolku zvaném "Podkopaní", později zvaném "Obrana".

V prvé řadě domáhali se zákonité úpravy otázky, kdy a za jakých podmínek může těžař, kterému říkáme podnikatel hor, žádati o vyvlastnění, či užívání pozemků k účelům dolování, dále vyřešení otázky platnosti reversů, podle nichž majitel pozemků, budov, vodovodů a různých zařízení není vůbec oprávněn žádati náhrady škody, ani když škoda povstala poddolováním, když lze pochybovati o platnosti takových reversů, a konečně lepší upravení otázky náhrady škod způsobených dolováním, novelisace stavebních řádů v krajích, kde se doluje, a stanovení delší lhůty promlčecí vzhledem k tomu, že škoda vzniklá dolováním často se jeví až teprve v pozdějších letech.

Nové zákonité úpravy se domáhali majitelé pozemků proto, že nejasná ustanovení obecného horního zákona umožňovala mnoho let trvající nákladné a rozčilující spory, jež mohly finančně slabší též zničiti, i když byli v dobrém právu a měli nárok na odškodnění. Tím se stávalo, že se odstrašovali před zahájením, nebo dalším vedením sporu.

Největší obtíže byly při domáhání se náhrady škody způsobené dolováním, kteréžto škody těžaři si zakalkulují již do ceny uhlí.

Majitel pozemků musí v takovém případě dokázati příčinnou souvislost, totiž že škoda skutečně nastala následkem dolování. A to právě není vždy tak snadné, když majitel pozemku musí provésti plný důkaz pravdy, na př. při ztrátě vody ve studni, nebo v případech, kdy pod povrchem jsou hranice více různých podnikatelů hor, kde je třeba zjistiti, který podnikatel pod tím kterým místem právě doluje, anebo v jakém poměru jsou dotčení podnikatelé povinni nahraditi škody, když škody tyto vznikly následkem dolování více podnikatelů. Důkaz takový lze provésti toliko znalci, a veškeré útraty s tím spojené musí předem složiti majitel pozemku, který náhrady se domáhá. Soudní spory tyto trvají někdy až 5 - 10 roků, a myslím, že není sporu, který by byl před jedním rokem rozsudkem ukončen. Tak se stává, než je spor soudně dokončen, že již se zatím domek, nebo zahrada ne-li úplně propadne, tedy aspoň zasype, a poškozený je tím vystaven velké nepříjemnosti i škodě.

Hlavní příčinou těchto obtíží a dlouho trvajících soudních sporů bylo, že majitelům pozemků, pod nimiž se doluje, není podle dosavadních zákonů dovoleno nahlédnouti do důlních map a přesvědčiti se předem, než zahájí spor, nebo i během procesu, o tom, v jakém rozsahu a v jaké hloubce - a který podnikatel hor pod pozemky těží, a to zvláště tam, kde důlní kruhy různých podnikatelů hor na sebe hraničí.

Do důlních map směly nahlédnouti podle obecného horního práva pouze báňské úřady, a ty byly vázány úředním tajemstvím o obsahu map, takže je nemohly veřejnosti, resp. interesentům sdělovati. Té doby mohl si majitel povrchu nahlédnutí do důlních map toliko vynutiti, a to nákladným sporem, anebo jestli se dovolával úřední ochrany z důvodů bezpečnostních.

Stává se, že podnikatelé hor odpírají nahlédnutí do důlních map i soudním znalcům, ovšem to jsou případy řidší. Byli tedy podnikatelé hor, pokud se týká vymáhání náhrady škod, ve výhodnějším postavení, než majitelé povrchu, často finančně slabší, a tím se vedení sporu majitelům hor usnadňovalo.

Toto jakési privilegované postavení podnikatelů hor, odůvodňované obchodním tajemstvím, nedalo se trvale držeti, a také již proto ne, že v jiných státech evropských je interesentům za určitých předpokladů dovoleno do důlních map nahlédati.

Proto vyhověla vláda republiky Československé důraznému volání majitelů pozemků poddolovaných po novelisaci obecného horního zákona, a to v prvé řadě pokud se týká zveřejnění důlních map, a vypracovala ve smyslu resoluce, přijaté senátem dne 5. listopadu 1924, osnovu zákona, jenž je předmětem dnešního jednání. Interesenti, a to jak majitelé poddolovaných pozemků, tak podnikatelé hor a Svaz československých horních a hutních inženýrů v Praze, projevili o osnovu zákona značný zájem a podali ústavně-právnímu výboru během projednávání této materie více pozměňovacích návrhů, z nichž některé byly též přijaty.

Ústavně-právní výbor zabýval se materií touto ve třech schůzích, a to 25. listopadu minulého roku, 15. a 16. prosince a pozměnil i doplnil vládní osnovu věcně a stylisticky.

Pokud se týče čl. 1., pověřeno bylo báňské hejtmanství, aby podle důlních poměrů v jednotlivých revírech podrobněji určilo, v jakém rozsahu a měřítku je důlní mapy vyhotovovati, doplňovati a obnovovati. Lhůta půl roku, stanovená v čl. 1. odst. 2., platí pouze pro ty případy, když báňské hejtmanství jinou lhůtu neustanoví. Ježto řádné udržování důlních map je důležito v zájmu veřejném a je povahy věcné, tedy nelze žádati po majitelích povrchu, aby na jejich útraty byly důlní mapy buď zřizovány, obnovovány nebo doplňovány. To musí prováděti majitelé hor sami, případně, když by tak neučinili, je oprávněn tak učiniti báňský úřad sám, anebo odbornými inženýry

Rčení v čl. 1. "hrozí-li vlastníkovi povrchu škoda" rozuměl ústavně-právní výbor tak, že škoda hrozí v brzké době. To uvádím proto, že s jedné strany se žádalo, aby do zákona pojata byla slova "hrozí škoda bezprostřední", na druhé straně zase se říkalo, nebude-li to přesně vymezeno, že by mohl někdo žádati o nahlédnutí do důlních map tehdy, když by mu mohla škoda hroziti za několik roků. Proto ústavně-právní výbor dává tomu výklad ten, že jde o škodu, která může nastati v blízké době.

Podle vládního návrhu zákona měl rozhodovati o stížnosti proti odepření nahlédnutí do důlní mapy báňský úřad konečně. Poněvadž byly zde zase obavy, že by to bylo v neprospěch majitelů povrchu pozemků, tedy změnil ústavněprávní výbor i toto ustanovení a připustil odvolání proti zamítavému rozhodnutí instančně tak, že jsou zde stížnosti možny dvě, a to odvolání a stížnost dozorčí.

Ježto se stává, že podnikatelé hor odpírali nahlédnutí do důlní mapy, a to v poslední době i soudním znalcům, bylo pojato do zákona výslovně, že nejen interesent, nejen státní úřad a železnice, nýbrž i soudní znalec, když je k tomu určen, má právo nahlédnouti do snímku důlních map a si je okresliti. Toto ustanovení bylo pojato do zákona proto, aby zase se tím vyhnulo event. příštím sporům. Podle vládní osnovy měly míti právo nahlédati do důlních map státní podniky vůbec. Ale ústavně-právní výbor toto ustanovení omezil pouze na státní úřady a železnice, kdy tyto mohou býti interesovány v případě, že by se pod nimi těžilo a půda klesala. Jiným státním podnikům již z toho důvodu, aby se zde jaksi šetřilo tajemství oprávnění, v zákoně to přiznáno nebylo.

Ježto byly zase obavy, když by bylo do zákona pojato, že pouze vlastník má právo nahlédati do důlních map, bylo do tohoto zákona pojato ustanovení, že nejen majetník povrchu sám, nýbrž i společně se znalcem může do důlních map nahlédati. Je to ustanovení jistě hodně výminečné, ale poněvadž je praktikové žádali, ústavně-právní výbor i v tomto směru vyhověl. Je ovšem samozřejmé, může-li někdo nahlédati společně s odborníkem do důlních map, že může také ten odborník, jestli už je to báňský inženýr, nebo právní zástupce, který je odborníkem, nahlédati do důlních map sám. Když mají oprávnění dva, může tím spíše míti oprávnění jeden.

V článku 2. vládní osnovy bylo uvedeno, pokud se týká úředního tajemství, že se žádá přísné úřední tajemství. Poněvadž toto je nezvyklé v zákoně - úřední tajemství zůstává vždy úředním tajemstvím - tedy ústavně-právní výbor toto slovo vypustil. Též žádali podnikatelé hor, aby bylo pojato do tohoto zákona ustanovení, že zájemník ručí podnikateli hor za škody, kdyby tajemství důlních map prozradil. Ústavně-právní výbor byl toho mínění, že to do zákona nepatří, neboť podle občanského zákona ručí v takovém případě zájemník již podle stávajícího zákona občanského a není potřebí to dávati ještě do tohoto zákona zvláště.

Pokud se týká peněžitých trestů, zůstal ústavně-právní výbor při trestech, které jsou navrženy ve vládní osnově a nepřistoupil ani na návrhy podnikatelů hor, ani na návrhy majitelů pozemků, z nichž jedni požadovali pokuty vyšší a druzí nižší, ovšem každý pro druhou stranu.

Pokud se týká pokut, tedy pokuty tyto ukládají báňské úřady, a to v prvé instanci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku báňská hejtmanství, kdežto na Slovensku báňské kapitanáty a v Podkarpatské Rusi báňský úřad I. instance v Berehově. Ježto by mohla býti spornou otázka, zda může báňský úřad ukládati pokuty též majitelům povrchu a mohlo by se mysliti, že těm může ukládati pokutu pouze politický úřad, tedy ústavněprávní výbor zaujímá k tomu stanovisko to, že v tomto případě jde o ochranu hornictví a je podstatnou částí činnosti báňského úřadu podle §u 220 obecného horního zákona a proto ukládají pokuty báňské úřady všem, nejen podnikatelům hor, nýbrž i majitelům povrchu. Stejně stanoví též § 9 ve spojení s § 5 zákona z 25. prosince 1924. číslo 303 Sb. z. a n.

Jak jsem již s počátku uvedl, platí tento obecný horní zákon nejen v zemích historických, nýbrž i v Uhersku, a též pokud se týká této novely, vztahuje se její působnost jak na Čechy, Moravu a Slezsko, tak i na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Ústavně-právní výbor doporučuje senátu, aby přijal vládní osnovu projednávaného zákona pozměněnou a doplněnou ústavně-právním výborem tak, jak je u vedeno v tisku senátu č. 321.

Předseda: Dávám slovo zpravodaji výboru národohospodářského, panu sen. Stržilovi.

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Zpravodaj ústavně-právního výboru, pan kolega Lukeš, jistě že důkladně objasnil důležitost a nutnost změny, po případě doplňků obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, a to jak s hlediska všeobecného, tak s hlediska právního. Změna tato bude míti veliký význam národohospodářský, poněvadž majitelé poddolovaných pozemků a objektů budou se moci nyní dostatečně hájiti oproti všem těm škodám vzniklým poddolováním. Proto národohospodářský výbor, jemuž tento návrh též byl přidělen, jednal o něm ve své schůzi dne 15. prosince 1926 a usnesl se jednomyslně, připojiti se k usnesení ústavně-právního výboru.

Navrhuji proto jménem výboru národohospodářského slavnému senátu schválení změny a doplňků obecného horního zákona tak, jak jest uvedeno v senátním tisku č. 321. (Výborně.)

Předseda: K slovu je přihlášen pan sen. Jarolim.

Dříve než mu dám slovo, navrhuji řečnickou lhůtu ¹/₂ hodiny. (Námitek nebylo.)

Není žádných námitek, zůstává tedy při řečnické lhůtě ¹/₂ hodinové.

Dávám nyní slovo panu sen. Jarolimovi.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Hromadnými nehodami a jinými nedostatky povzbuzeno, nařídilo báňské hejtmanství ve Vídni výnosem ze dne 1. září 1893, že majitelé dolů jsou povinni, dozorčímu úřadu dát k disposici kopie přehledných a důlních map a tyto mapy postupně doplňovati. Majitelé dolů však odmítli prováděti toto nařízení a podali stížnost k správnímu soudu. Majitelé dolů dovozovali ve své stížnosti, že ani § 185 všeobecného horního zákona, ani jiná ustanovení zmíněného zákona nezavazují majitelé dolů, vydávati dozorčímu úřadu důlní mapy. Skutečně také správní soud rozhodnutím ze dne 28. února 1925 uznal právem, že vzhledem k předpisům všeobecného horního zákona majitelé dolů nejsou povinni vydávati dozorčímu úřadu přehledné a důlní mapy. Ve svém rozhodnutí uvádí správní soud mezi jinými toto: "Potřebuje-li báňský úřad data z mapy důlních mezí majitele dolů, musí si je opatřiti vlastní činností a přenesením." Tímto rozhodnutím byl dozorčím úřadům dozor nad hornictvím beze vší pochybnosti velmi značně ztížen. Neboť důlní mapy informují netoliko o délce otevřeného důlního pole a o dobývaných resp. dobytých slojích, nýbrž informují také o způsobu větrání a o jiných okolnostech nebezpečí v provozu hornictví. Poněvadž tedy za nynějšího právního stavu musí si dozorčí úřady důlní mapy samy obkreslovati a postupně doplňovati, nedostává se pak přirozeně času, pro tuto věc ztráveného, pro vlastní dozorčí službu.

Tedy již z toho důvodu mělo před více nežli třiceti lety dojíti k novelisaci §u 185 všeobecného horního zákona. Ale tato stala se naléhavou v tom okamžiku, když rozhodnutí správního soudu vypadlo ve prospěch majitelů dolů. Nyní mají předloženým zákonem majitelé dolů býti zavázáni, opatřiti dozorčím úřadům přehledné a důlní mapy. Jsme zcela samozřejmě pro to, aby se tak stalo.

Jinak má býti předloženým zákonem odstraněna také jiná mezera v §u 185. Dosud nejsou důlní mapy přístupny nikomu jinému nežli dozorčímu úřadu, a tento má na své straně obkreslené důlní mapy uchovávati jako úřední tajemství. Dozorčí úřad nedovoluje tudíž nikomu nahlédnouti do úředních důlních map. Vzhledem k tomuto stavu věcí nemohou majitelé domů a polí, kteří se považují za poškozeny klesnutím povrchu zemského, nikdy pomocí důlních map prokázati, že domnělé anebo skutečné rušení držby pochází od škod způsobených dolováním.

Dva jsou důvody, o které majitelé dolů opírají domnělou nutnost, zachovávati důlní mapy v tajnosti: předně že by se pro případ nahlédnutí do důlních map mohli spekulanti usaditi na území, pro hornictví nezadaném, ohlášením výhradní kutby a že by tak mohli majiteli první zarážky překážeti v rozšíření jeho dolování. S tímto důvodem věru nelze se chlubiti, neboť ti, kteří domněle číhají v důlním poli, aby si osvojili úspěchu předcházejícího kutéře, naleznou vždy dosti prostředků, aby se dozvěděli o tajemstvích nálezu uhlí.

Rovněž tak nezůstává spekulantům neznáma mohutnost otevřených slují. Proto lze právem říci, že zachováváním důlních map v tajemství nikdy nebylo bráněno kvetoucí spekulaci s výhradními kutišti. Ačkoli nějaká kontrola v přítomné době není možna, byl zde přece nesmírně veliký obchod. Vyzvědači jsou za hotové peníze povždy k disposici právě netoliko státu, nýbrž také spekulantům, bažícím po zisku. Neboť tito spekulanti dovedou si opatřiti síly, kterých k výzvědům potřebují.

Druhý důvod zní v ten smysl, že by znalost důlních map vedla k tomu, že mnohé osoby by byly sváděny k tomu, stavěti v dolových polích domy a jiná zařízení, aby tímto způsobem na majitelích dolů vymáhaly odbytné. Tato argumentace jest právě tak nesmyslná jako první. Tato argumentace především již proto se úplně míjí s cílem, poněvadž bez předchozího povolení příslušného úřadu žádnému majiteli nenapadne zřizovati v propůjčených dolových polích nějakou cennou stavbu, anebo něco jiného. Povolil-li však dozorčí úřad na určitém území provádění staveb, pak musí dotčeným majitelům přirozeně býti dána také možnost, aby mohli s úspěchem sledovati škody, utrpěné provozováním hornictví. Při nynějším stavu má se však věc tak, že poškození majitelé již předem jsou slabší proto, poněvadž se jim nedostává průkazního prostředku důlních map. Proto musí si to dotčení tisíckráte rozvážiti, nežli se pustí do sporu o náhradu škody s jednotlivými majiteli dolů, anebo dokonce s velikými společnostmi. Udržování důlních map v absolutní tajnosti obsahuje tudíž zcela neoprávněnou ochranu mocných majitelů dolů.

Podle zprávy, kterou předložil ústavně-právní a národohospodářský výbor zavádí se nyní u nás asi týž právní stav, jaký panuje ve Francii od více než sto let a v Prusku od 61 let.

Tyto skutečnosti jsou zajisté nejlepším důkazem toho, že udržování důlních map v absolutní tajnosti jest opatřením nejvýš zbytečným. Neboť kdyby všechno to, co naši majitelé dolů uvádějí proti nahlížení do důlních map, jen z části platilo, pak bylo by se majitelům dolů ve Francii a v Prusku jistě již dávno podařilo změniti tam platné předpisy o nahlédnutí do důlních map.

Nutno zmíniti se o tom, že vláda ve své předloze ponechala jedině revírním horním úřadům rozhodovati o tom, zdali chtě jí dovoliti nahlédnouti do důlních map, čili nic. Toto rozhodnutí mělo býti konečné. Dále nemělo býti zájemníkům za žádných okolností dovoleno obkreslovati si důlní mapy. Z toho vidíme, že se vláda velice snažila, aby se vyhnula zvláštnímu odporu se strany majitelů dolů.

Při tom chci poukázati také k tomu, že slavný senát dne 5. listopadu 1924 přijal resoluci, podle které se vláda vybízí, aby slavnému senátu do tří měsíců předložila osnovu zákona, podle kterého se různým zájemníkům dovoluje nahlédnouti do důlních map. O čtyři neděle později přijala poslanecká sněmovna podobnou resoluci. Vláda tedy se rozmýšlela plné dva roky, nežli se odhodlala vyhověti usnesením senátu a poslanecké sněmovny. To je beze vší pochybnosti silně příkré chování vůči Národnímu shromáždění. Neboť věc, o kterou zde jde, jest již dávno zralá, a nepotřebuje více zvláštní úvahy. Tento odklad lze tudíž vysvětliti jen tak, že se k určitým zájemníkům Národního shromáždění nehodila do krámu.

Dlužno uvítati, že vládní předloha byla v ústavně-právním výboru zlepšena potud, že proti rozhodnutí báňského revírního úřadu, kterým se odpírá nahlédnouti do důlních map, lze podati námitky, a že dále má býti dovoleno soudním znalcům obkreslovati důlní mapy.

Tím z části jsou vyřízeny návrhy, které jsme v tomto směru chtěli předložiti slavnému senátu k přijetí. Po našem názoru potřebuje však také první bod §u 185 zlepšení. Na základě dotčených ustanovení všeobecného horního zákona je každý majitel dolů povinen, jakmile vedlejší díla, ve která se důl rozvětvuje, dosáhnou rozlohy více než 190 metrů, aby o tom založil přesné mapy o důlních hranicích.

V předloženém zákoně byla rozloha, která majiteli dolů ukládá za povinnost poříditi důlní mapy, zvýšena ze 190 na 200 metrů. To je zhoršení oproti dřívějšímu stavu. Navrhujeme tudíž, aby důlní mapy bylo potřebí založiti již při výměře 50 metrů. Tento návrh opíráme o různá dobrozdání, která již před lety některé báňské revírní úřady podaly za účelem reformy všeobecného horního zákona. Dr. Felix Busson, bývalý vrchní báňský komisař v Lubně, odůvodňoval v odborných hornických listech zkrácení na 50 metrů těmito slovy: "Jestliže prostý rolník, který získá malý pruh pozemku a svůj mezník posune jen nepatrně, povinen je dát provésti řádné zakreslení, aby si vymohl zápis svých práv do pozemkové knihy, proč neměla by tato povinnost býti uložena tomu, kdo řídí podnik mnohem nákladnější, totiž doly. Báňští měřiči a geometři jsou každému malému člověku, natož pak velkým podnikům kdykoli k disposici, i nelze tudíž nahlédnouti, proč by se neměla zavésti přísnější povinnost zakládati mapy, kterou v zájmu bezpečnosti a dohledu nad hornictvím dlužno uvítati právě tak jako v zájmu národního hospodářství i majetku, jejž by chránila před různými náhodami." V podobném smyslu jako dr. Busson vyjádřil se svého času vedle jiných báňských revírních úřadů v Rakousku také báňský revírní úřad ve Slaném.

Doufáme tudíž, že slavný senát přijme náš návrh na snížení celkové délky chodeb důlního díla.

Avšak všeobecný horní zákon potřebuje také ještě v jiném směru reformy. Ručení důlního podniku nemůže se po našem názoru vztahovati jen k tomu, že se přiměřeným způsobem nahradí škody vzniklé jeho provozováním, nýbrž dlužno spíše také pomýšleti na rekultivaci zničené půdy. Chci ponechati stranou otázku, zdali a pokud by jinými než posavadními methodami těžby bylo lze více ušetřiti povrch zemský. Pokud však trvají nynější methody těžby, dlužno počítati s lehkým a těžkým poškozením povrchu zemského. Nejtěžší poškození shledáváme především na mělkých uhelných jamách a na dobývání na povrchu. Avšak také dosti hlubokými jamami, kde vyrubané dutiny se nevyplní jiným materiálem, povrch půdy více nebo méně bývá pustošen. Nejhrůznější je zajisté obraz zpustošení povrchu zemského v severozápadních Čechách. V okresech karlovarském, chomutovském, mosteckém a teplickém bylo do roku 1913 propůjčeno 69.278 ha dolových měr na hnědé uhlí. Z těchto propůjčených měr je podle nejnovějších údajů 13.400 ha podkopáno. Z toho jest již 2.600 ha úplně zpustošeno, čímž staly se naprosto neúrodnými. Ale také ostatní podkopané plochy se více nebo méně propadly. Tato zpustošená plocha, zemědělskému použití odňatá, stačila by, kdyby byla učiněna zase úrodnou, aby každoročně obživila několik set rodin. Ztráty způsobené zpustošením jsou tedy velice značné.

Podle nynějších poměrů nemají však majitelé dolů nejmenšího zájmu na tom, aby zpustošené plochy učinili zase úrodnými. Neboť všude tam, kde se nemohou vyhnouti odškodnění, snaží se dotčených ploch nabýti koupí. Tím však je také zničena jakákoli naděje na rekultivaci zničených ploch. Skutečně také nalézá se většina zničeného území v rukou majitelů dolů. Při tom dlužno uvážiti také okolnost, že přirozené trvání důlního podniku je vždy časově omezeno, kdežto klesání půdy a zpustošení, vznikající dutými prostorami, jeví své účinky ještě dlouhá léta po zastavení podniku.

Jedná-li se v takových případech o jednotlivé podniky, pak s jejich zmizením zpravidla přestává také náhrada škod, způsobených provozováním hornictví. Tím trpí majitelé luk a jiných objektů těžkou škodu, poněvadž zde není nikoho, kdo by byl povinen poskytnouti odškodnění a náhradu. V tomto ohledu učinily nejen soukromé osoby, nýbrž také mnohé obce velmi smutné a velmi zlé zkušenosti. Takovýto právní stav, který majitelům dolů umožňuje vykořistiti uhelné doly, zpustošiti pole a lány a pak zmizeti s celým výtěžkem dolů, který jim horníci opatřili, je zajisté nadále neudržitelný. Podle našeho náhledu je provozování uhelných dolů celkem dosti výnosné, aby mohlo ihned napraviti zpustošení povrchu zemského, kterému se lze, i kterému se nelze vyhnouti. Tohoto cíle možno dosáhnouti jen tehdy, bude-li stanovena povinnost rekultivace zpustošených ploch. Při tom musily by všechny prostředky pro rekultivaci potřebné plynouti ze společného fondu, do kterého by majitelé dolů musili odváděti pravidelné dávky. Rekultivaci byly by nejen zpustošené plochy vráceny zase zemědělskému použití, nýbrž, což rovněž je velmi důležito, mnohým dělníkům zjednána by byla příležitost k práci. Proto také horníci vládu opětovně vybízeli, aby pečovala o to, by započato bylo s rekultivací zpustošených ploch. Dosud nestalo se bohužel ničeho. Vzhledem k tomu podává klub německých sociálně-demokratických senátorů resoluční návrh, podle kterého se vláda vybízí, aby předložila senátu osnovu zákona stran rekultivace ploch zpustošených provozováním hornictví. Slavný senát nechť tedy náš resoluční návrh přijme.

Co se pak týče hlasování o předloženém zákoně, chci poznamenati, že klub německých sociálních demokratů bod 1, §u 185 odmítá, naproti tomu však s ostatní částí zákona souhlasí.

Nyní, slavný senáte, ještě několik slov k jiné otázce. Nemohu opomenouti této příležitosti, aniž bych pozornost slavného senátu neobrátil k otázce, která v posledních -měsících vášnivě hýbe myslí horníků.

Otázka tato týče se sanace Ústřední bratrské pokladny v Praze. Od několika měsíců je známo, že Ústřední bratrská pokladna je těžce pasivní a že její sanace normálními příspěvky docíliti nelze. Hlavní orgán strany ministerského předsedy ovšem nedávno tvrdil, že sociální demokraté zavinili úpadek bratrských pokladen. S novinami, které plny vzteku vytrubují do světa, že je neslýchanou věcí, když podíl mzdy dělníků a sociální břemena činí již jednu třetinu ceny uhlí, nelze se ovšem věcně baviti o příčinách schodku bratrských pokladen.

Ale co máme říci tomu, když ministr veřejných prací pan dr. Spina pracuje za stejným cílem jako "Venkov"? V rozmluvě, kterou ministr Spina měl s redaktorem časopisu "Prager Tagblatt" - byla uveřejněna 1. ledna t. r. - ohrazoval se proti tomu, že dělnické strany označují německo-českou vládní většinu za protisociální. Ale co pomůže panu ministru veřejných prací toto ohrazení, když ve stejné souvislosti prohlašuje, že bratrské pokladny hlavně následkem bezplánovitého socialistického zákonodárství stojí před úpadkem? Toto tvrzení pana ministra je více nežli groteskní. Stejně jako každému jinému veřejně činnému člověku musí také panu ministrovi veřejných prací býti známo, že v tomto státě ještě nebylo žádné socialistické vlády a tudíž žádného socialistického zákonodárství. Pan ministr veřejných prací to asi ví a měl by věděti, že nynější důchody bratrských pokladen z části jsou nižší, nikterak ale vyšší, nežli před válkou. Aniž bych se pouštěl do zvláštních číslic, chci na důkaz uvésti jedno porovnání. V době předválečné mohl si v české severozápadní hnědouhelné pánvi po 25leté službě zakoupiti důchodce bratrské pokladny za svou provisi denně 4.7 kg chleba. Naproti tomu stačí důchod podle zákona o bratrských pokladnách z 11. července 1922 již jen na 2.61 kg chleba denně. Ve zmíněné pánvi je tedy, přihlédneme-li ke kupní síle, nynější důchod o 44.47% nižší, nežli před válkou. A tento zmenšený důchod zdá se ministrovi veřejných prací býti ještě příliš vysokým. Tedy pasivnost bratrských pokladen způsobena byla nikoli převalorisací důchodů, nýbrž zcela jinými příčinami, ale pan ministr veřejných prací jde s touto převalorisací ven, aby o ní mluvil ve schůzích. Ve skutečnosti zničeny byly bratrské pokladny válkou a znehodnocením peněz, úpadkem uhelného hospodářství a s tím spojeným bezohledným propouštěním starších dělníků a konečně tím, že zanedbáno bylo hromadění kapitálu. Při tom není vláda bez viny na úpadku uhelného hospodářství a na tom, že bylo opomenuto hromaditi potřebný úhradový kapitál. Horníci žádají tudíž právem, aby úhradu starých břemen bratrských pokladen nesl stát a majitelé dolů.

Ale všechny známky svědčí tomu, že se vláda chce této povinnosti vymknouti. Jak se proslýchá, usnesli se se souhlasem ministerské rady hospodářští ministři na směrnicích, podle kterých bratrské pokladny mají býti převedeny do sociálního pojištění. Při tom mají býti důchody nynějších invalidů, vdov a sirotků zkráceny o jednu třetinu, dále mají nynější horníci zařazením do nejnižší třídy sociálního pojištění býti zkráceni o nabyté čáky. Rovněž tak má býti pro budoucnost odstraněn bezpodmínečný vdovský důchod.

To zdaleka není ještě všechno. Neboť směrnice, na kterých se ministerská rada usnesla, obsahují také ještě jiné těžké poškození horníků. Myslím však, že to, co jsem uvedl, postačí, abychom si mohli učiniti představu o úmyslech vlády. Během desetiletí dožili se horníci již mnohého, ale takovéto zbavení práv, takovéto lupičství, jaké je zamýšleno, stojí zde zajisté ojedinělé v dějinách hornického pojištění. Neprozrazuji žádného tajemství a neužívám také žádné fráze, když již nyní s tohoto místa upozorňuji vládu a vládní většinu na to, že horníci celé republiky proti zamyšlenému atentátu na své pojištění a na nabyté nároky projevují nejen nejostřejší odpor, nýbrž že také každého okamžiku jsou odhodláni, všemi prostředky boje, jež mají po ruce, zabrániti jakémukoli zhoršení svého pojištění, a to za každou cenu.

Od roku 1920 vybral stát jen na dani z uhlí od hornických podniků přes 5 miliard a také nyní přináší daň z uhlí trojnásobný obnos celé pozemkové daně. Přes tuto daň z uhlí mohli však také majitelé dolů zvyšovati provozní přebytky rok od roku. Vzhledem k tomu není zajisté na místě prohlašovati, že se nedostává peněžitých prostředků na sanaci bratrských pokladen. Mezi tím opatřila vláda zákon za účelem sanace bank, které se octly v úpadku, rovněž tak postarala se o to, aby se válečným dodavatelům staré monarchie, kteří vydělávali těžké peníze, dostalo do rukou ještě několik set milionů Kč za nezaplacené pohledávky. Konečně poukázáno bylo od trvání tohoto státu velmi mnoho milionů na různé, mnohdy podezřelé sanační akce. A proto lze vším právem žádati, aby také stát převzal závazek, sanovati bratrské pokladny, které válkou a nedbalostí vlády a bezohledným jednáním podnikatelů byly uvedeny na pokraj záhuby, a to sanovati je, aniž by důchody a čáky byly zkráceny. (Sen. dr. Heller [německy]: Proč zde není pan ministr?) Rozhodně nelze míti za to, že by vláda, která již tolik věcí sanovala pro majetné třídy, nebyla s to sehnati potřebné prostředky na sanaci bratrských pokladen.

Proto dovolujeme si předložiti slavnému senátu resoluční návrh, ve kterém uvedeny jsou zásady, podle kterých se má vláda říditi při sanaci bratrských pokladen. Doufáme tudíž, že slavný senát náš resoluční návrh přijme. K této naději povzbuzuje nás obzvláště ta okolnost, že se vládní většina skládá také ze stran, které si také pořídily organisaci horníků.

Co se pak týče opatření potřebných prostředků, chci poukázati k tomu, že vládě je velmi dobře možno, k části nákladu na sanaci bratrských pokladen přispěti obchodním ziskem asi 35 milionů korun, docíleného dovozem kamenného uhlí.

Také v tomto směru doporučujeme slavnému senátu přijetí resolučního návrhu. Na základě tohoto resolučního návrhu má prodej dovezeného uhlí býti svěřen všeobecně prospěšné společnosti. Obchodního zisku, kterého by tato společnost docílila, užilo by se jako příspěvku na sanaci bratrských pokladen. Uskutečnění tohoto návrhu je beze vší pochybnosti možné, je-li vláda odhodlána odstraniti živnostenský obchodní zisk a sama se zříci obchodu s dovozními povoleními na polské uhlí. Pro křesťansko-sociální lidové strany bylo by toto zřeknutí se zisku z dovozních povolení zřeknutím se politického hříšného peníze a pro agrárníky zřeknutím se velikých knedlíků.

Doufáme tudíž, že slavný senát přijme náš resoluční návrh za účelem sanace hornického pojištění. (Potlesk německých sociálně-demokratických senátorů.)