Schůze zahájena v 16 hodin 32 minut.
Přítomni:
Předseda: dr. Hruban.
Místopředsedové: dr. Brabec, Klofáč, dr. Krčméry.
Zapisovatelé: dr. Procházka, Stržil.
116 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr. Mayr-Harting, dr. Peroutka; odborový přednosta ministerstva sociální péče dr. Kubišta.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůze sen. dr. Hilgenreinerovi, Janíkovi, dr. Jesserovi, Kianičkovi, Korinkovi, Slámovi, dr. Soukupovi, pro poslední schůze sen. Egrymu.
Navrhuji, aby byla udělena dovolená na dobu 14 dnů sen. Böhrovi, zdravotní dovolená na dobu 3 měsíců sen. Trčkovi.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrhy jsou schváleny.
Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 370-370/1. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. A. Nováka ve věci katastrofy v Truhlářské ulici a vyžádané odpovědi na dotaz z 25. června 1926 (tisk 282).
Tisk 370/1. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Dundra, A. Nováka v záležitosti úplatkové aféry v elektrárenských svazech (tisk 324/7).
Tisk 371. Návrh sen. Stolberga, F. Scholze a soudr. stran zákonité úpravy poměrů sociálního pojištění na Hlučínsku.
Tisk 372. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu (tisk 368).
Tisk 373. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění podle posl. odst. čl. XII. zákona ze dne 23. dubna 1925, čís. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, zpráva o celém výsledku jednání provedeného mezi státem a Národní bankou československou nastupující po Bankovním úřadě ministerstva financí (tisk 334).
Tisk 374. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze za svolení k trestnímu stíhání sen. Ant. Šolce pro zločin podvodu podle §§ 197, 200, 201 a, d a 203 tr. z. a přestupek podle § 13 zák. čís. 417 z r. 1920 (čís. 3423 předs.).
Tisk 378. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 362) zákona, kterým se doplňuje a částečně mění zákon o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním (tisk 752).
Tisk 379. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 438) zákona o délce presenční služby vojenské (tisk 868).
Tisk 380. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 728) zákona, jímž se stanoví mírový počet československého vojska od 1. října 1927 (tisk 890).
Tisk 381. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 561) zákona o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva (tisk 893).
Tisk 382. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 849) zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků (tisk 894).
Zápisy o 64. až 66. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 15., 16. a 17. března 1927.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 371. Návrh sen. Stolberga, F. Scholze a soudr. stran zákonité úpravy poměrů sociálního pojištění na Hlučínsku.
Na základě usnesení výboru iniciativního ze dne 29. března 1927 přikázáno:
Výboru sociálně-politickému:
Tisk 114. Návrh sen. Tschapka, Prause a soudr. na doplnění zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n.
Výboru ústavně-právnímu:
Tisk 134. Návrh sen. inž. Klimku a jeho spol. na zmenu § 9 zákona zo dňa 11. červeňa 1919, čís. 330 Sb. z. a n.
Předseda: Budeme projednávati pořad jednání.
Prvním předmětem je:
1. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o vládním návrhu (tisk 123) zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním. Tisk 364.
Zpravodaji jsou: za výbor ústavněprávní pan sen. dr. Baxa, za výbor rozpočtový pan sen. dr. Procházka.
Dávám slovo zpravodaji výboru ústavně-právního, panu sen. dr. Baxovi.
Zpravodaj sen. dr. Baxa: Slavný senáte! Nabytím státní samostatnosti byl stát československý postaven před veliké úkoly, mimo jiné sjednotiti také právo. Není přece na dlouhou dobu myslitelno, aby v jednotlivých částech oblasti republiky Československé platil odlišný právní řád. Ale úkol ten není nikterak snadný. Skutečnost, že bezmála po jedno tisíciletí právní, ústavní a politický vývoj šel odlišnou cestu v tzv. historických zemích a odlišnou cestou na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jakožto součástkách zemí bývalé koruny uherské, nemohla v tomto směru zůstati bez dalekosáhlých důsledků. Vliv této skutečnosti jeví se nám dnes, kdy usiluje se o sjednocení práva v celé oblasti republiky Československé.
Sjednocení toto je poněkud snazší na poli práva formálního, než na poli práva hmotného, které mnohem hlouběji zasahuje do veškerých oborů života jak veřejného, tak i soukromého. Avšak i na poli práva formálního nelze sjednocení práva provésti rázem, nýbrž po částech. Jednou z těchto částí je i tato osnova, kterou ústavně-právní výbor senátu předkládá.
Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu má býti tato osnova poslední částečnou úpravou civilního řízení soudního a exekučního řád u platných v oblasti republiky Československé před úplným sjednocením této látky právní. Osnova tato mění v dosti značné míře řády soudní i exekuční, a to řády soudní a exekuční platné v historických zemích v míře celkem nepatrné, řády soudní a exekuční platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v míře značnější.
Povšechný účel této osnovy jest úprava soudního řízení a exekučního řádu v bodech, které v praxi zavdávají nejvíce příčinu ke stížnostem a pochybnostem, jakož i odstranění rozporů, které vznikají z různé úpravy práva procesního i exekučního v historických zemích na straně jedné a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na straně druhé. Účelu toho má býti dosaženo:
a) částečnou, celkem ovšem nepatrnou, změnou soudního řádu a exekučního řád u platného v historických zemích;
b) zavedením soudních prázdnin na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kteréžto instituce soud ní řád zde platný nezná;
c) částečnou změnou soudního řádu platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tím, že se určité předpisy jeho uvádějí v soulad s předpisy soudního řádu platného v historických zemích;
d) podstatnou změnou exekučního řádu platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jednak tím, že se na místě předpisů do určité míry již zastaralých přejímají moderní a osvědčivší se předpisy exekučního řádu z r. 1896, jednak tím, že se odstraňuje instituce exekutorů, která dnes již nevyhovuje;
e) úpravou právní pomoci i výkonu exekucí mezi historickými zeměmi a mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, aby rozpory při poskytování této právní pomoci důsledkem odlišné právní úpravy vznikající byly odstraněny.
Osnova tato obsahuje celkem 20 článků; z toho články I., II. a IV. se týkají historických zemí, ostatní články Slovenska a Podkarpatské Rusi.
K jednotlivým ustanovením osnovy, dlužno uvésti toto:
Čl. I. zavádí novotu, že se předpisy soudního řádu o soudních prázdninách zavádějí také pro řízení nesporné. Ovšem bylo nutno ustanoviti, které věci jsou v řízení nesporném věcmi feriálními, což činí odstavec 2. tohoto článku. Výčet věcí feriálních zde obsažených doplnil ústavně-právní výbor tím, že za věci feriální prohlásil také úkony osvědčovací. Možným újmám, které by obyvatelstvu takovýmto rozšířením soudních prázdnin mohly vzejíti, je čeleno tím, že přednosta soudu, nebo předseda senátu, jemuž je věc přikázána prohlásí na návrh, nebo z úřední moci i jinou věc řízení nesporného za podmínek v tomto odstavci stanovených za věc feriální. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku: jest ovšem samozřejmé, že dohlédací stížnost zůstává zachována.
Čl. II. obsahuje 4 oddíly:
Oddíl č. 1. doplňuje předpisy soudního řádu o doručování potud, že písemnost doručným orgánem uložená bude vydána příjemci jen za současného zaplacení doručného poplatku.
Oddíl č. 2. rozšiřuje soudní prázdniny ze 6 neděl na 2 měsíce. S ustanovením tímto dlužno jen souhlasiti, neboť tím lze umožniti řádný chod prací u soudu a čeliti přetížení soudů. Současně byla provedena z části i nová úprava věcí feriálních; k tomu dlužno připomenouti, že nynější znění §u 224 č. 4 soudního řádu bylo upraveno se zřetelem na názor hájený v nejnovější době nejvyšším soudem. Pravomoc přednosty soudu resp. předsedy senátu prohlásiti i jinou věc za feriální je totožná jako v čl. I.
Oddíl č. 3. upravuje běh lhůt po čas soudních prázdnin.
Oddíl č. 4. obsahuje ustanovení o soukromoprávních účincích spojených s podáním žaloby, když žaloba byla soudem pro nepříslušnost soudu odmítnuta.
Čl. III. jednak podrobněji upravuje právo chudých, jednak uvádí v soulad některé předpisy soudního řádu platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se změnami zavedenými v tomto oboru zákony Československé republiky. Doplněk §u 774 soudního řádu platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi obsažený v bodu 20. má odstraniti nepřístojnost záležející v tom, že někteří soudcové přejímají za vysoké honoráře rozhodování sporů jako rozhodčí, čímž je rušen správný chod spravedlnosti vykonávané řádnými soudy.
Čl. IV. zavádí změny exekučního řádu platného v historických zemích a obsahuje dva oddíly:
Oddíl č. 1. doplňuje výčet exekučních titulů, jednak z důvodů unifikačních, jednak se zřetelem na změny, které nastaly v nejnovější době důsledkem předpisů v právu sociálně-pojišťovacím.
Oddíl č. 2. nově upravuje § 31, odst. 1. ex. řádu z důvodů, že v Československé republice není instituce nejv. dvor. maršálka, který podle dřívějšího práva prováděl exekuci proti osobám exteritoriálním a exekuci v místnostech, nebo budovách exteritoriálních vůbec. Se zřetelem na důležitost, mnohdy však také choulostivost věci, stanoví se nyní, že takovéto exekuční úkony lze vykonati jen za přítomnosti zástupce ministerstva věcí zahraničních; takovýmto zástupcem nemusí ovšem býti vždycky jen úředník ministerstva zahraničí, nýbrž tímto zastoupením může býti pověřen i jiný státní úředník. Otázky, které osoby a které budovy, nebo místnosti je pokládati za exteritoriální, článek tento neřeší; zde platí všeobecné předpisy práva mezinárodního.
Čl. V. až IX. uvádějí předpisy o podmínkách a výkonu exekuce na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v soulad s předpisy exekučního řádu platného v historických zemích, které se v plné míře osvědčily. Ústavně-právní výbor přijal z vládní osnovy tyto články beze změny a provedl jen některé stylistické změny rázu naprosto nepatrného.
Čl. X. zavádí tu změnu, že výkonem exekuce pověřuje jen soudní zřízence, resp. ve výjimečných případech i úředníky soudních kanceláří. Tím se odstraňuje dosavadní instituce exekutorů, která často zavdávala příčinu ke stížnostem. Ovšem osnova vyhrazuje dosavadním exekutorům právo ucházeti se o místa nových orgánů výkonných za podmínek v tomto článku stanovených.
Čl. XI. zavádí soudní prázdniny na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a stanoví věci feriální v úplném souhlasu s čl. I. a II. této osnovy.
Čl. XII. a XIII. přejímají některá ustanovení tzv. novely na úlevu soudní z r. 1914 také pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Čl. XIV. a XVII. stanoví na dobu, než dojde k úplnému sjednocení řádu soudního a exekučního, předpisy pro poskytování právní pomoci a výkon exekucí, a odstraňuje takto rozpory, které až dosud z nejednotnosti těchto řádů vznikají. Jakési pochybnosti vznikly zde se zřetelem na zásady tzv. lex fori, totiž ustanovení, že dlužno všechny úkony potřebné u soudu provésti podle práva platného v místech soudu, ale pochybnosti ty jsou spíše jen zdánlivé, neboť nejde tu o právní řád dvou různých států, nýbrž o odlišné předpisy platné v oblasti téhož státu.
Čl. XVIII. opravuje nedopatření sběhlé při projednání zákona č. 177/1924 v poslanecké sněmovně Národního shromáždění.
Čl. XIX. má jen ráz formální.
Čl. XX. upravuje otázku účinnosti zákona. Účinnost tuto bylo jinak upraviti, pokud jde o články, které obsahují předpisy o soudních prázdninách a o věcech feriálních, a jinak opět, pokud jde o předpisy ostatní. Poněvadž je v zájmu řádného chodu prací u soudů záhodno, aby předpisy o soudních prázdninách a o věcech feriálních nabyly účinnosti již pro letošní dobu prázdninovou, bylo nutno účinnost těchto předpisů stanoviti již dnem vyhlášení. Předpisy ostatní potřebují k svému provedení určitých opatření; proto účinnost jejich byla stanovena na první den třetího měsíce po tom, ve kterém tento zákon bude vyhlášen.
Ústavně-právní výbor podle usnesení svého ze dne 9. března 1927 doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění dole uvedeném.
Pokud se týká formálního postupu při projednávání této osnovy, pokládám za záhodno připomenouti, že ústavně-právní výbor zvolil k tomu účelu nejprve subkomitét, který probral celou osnovu a předložil ústavně-právnímu výboru, který ji probral znovu a schválil. Na základě toho ústavně-právní výbor podle usnesení ze dne 9. března 1927 doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění, jak dole uvedeno. (Souhlas.)
Předseda: Dávám slovo zpravodaji rozpočtového výboru, panu sen. dr. Procházkovi.
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Výbor rozpočtový ve své schůzi dne 17. března 1927 projednal s hlediska úhrady osnovu zákona, jak změněna a doplněna byla výborem ústavně-právním, a připojuje se ke zprávě výboru toho.
Ustanovení osnovy jednající o právu chudých, dále o zabavení peněžité pohledávky, kterou má dlužník proti státu, nebo fondu pod veřejnou správou, pak o exekuci k vydobytí peněžitých pokut a platů za úřední úkony - kterážto ustanovení přicházejí z osnovy v úvahu pro výbor rozpočtový - týkají se jen úpravy formální nevyžadující zvláštních nákladů.
Jenom ustanovení čl. X. ohledně zřízení zvláštních míst podúřednických pro výkon exekuční služby u větších okresních soudů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pak ohledně úpravy služebních poměrů a služebních platů dosavadních exekutorů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, bude míti v zápětí nepatrné zvýšení nákladů na osobní vydání v rozpočtu ministerstva spravedlnosti.
Jedná se tu v celku jen asi o 16 míst. Těchto tzv. exekutorů jest jednak nedostatek, jednak je výkon exekuce těmito exekutory nepoměrně zdlouhavý a drahý, neb jejich poplatky jsou značné proto, že nejsou placenými státními zaměstnanci.
Budou proto nahrazeni tito exekutoři u větších okresních soudů na Slovensku a Podkarpatské Rusi zvláštními podúředníky pro výkon exekuční služby.
U ostatních soudů okresních na Slovensku a Podkarpatské Rusi pověřeni budou výkonem exekucí na věci movité soudní zřízenci - podúředníci a zřízenci - výjimečně též úředníci soudní kanceláře.
Tím bude přizpůsoben na Slovensku a Podkarpatské Rusi výkon exekuce co do výkonných orgánů poměrům platným v ostatních zemích republiky Československé.
Dosavadním exekutorům při tom vyhrazeno, ucházeti se o místa nových orgánů výkonných, a to v pořadí přednostním před jinými uchazeči. Přiznává se jim také nárok na započítání dosavadní činnosti jako exekutorů do doby rozhodné pro nabytí nároku na výslužné a platy zaopatřovací i pro postup do vyšších platových stupňů, s podmínkou, že zaplatí příslušné pensijní příspěvky.
Jinak pokud provedení osnovy bude vyžadovati též všeobecně nákladu, bude tento náklad kryt v rámci rozpočtu ministerstva spravedlnosti.
Rozpočtový výbor navrhuje, aby senát schválil osnovu zákona ve znění usneseném výborem ústavně-právním.
Předseda: Není dále žádných řečníků, budeme proto hlasovati.
Prosím dámy a pány, aby se posadili. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých částí a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Budeme tudíž tak postupovati.
Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí, jakož i s úvodní formulí podle zprávy výborové tisk 364 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí, jakož i s úvodní formulí přijímá se podle znění zprávy výborové tisk 364 ve čtení prvém.
Budeme jednati nyní o dalším bodu, jímž je:
2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 325), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení prozatímní obchodní dohoda sjednaná mezi Československou republikou a dominiem Kanadou v Praze dne 20. prosince 1926 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1926, čís. 255 Sb. z. a n. Tisk 361.
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. Pastyřík, za výbor národohospodářský sen. Kotrba.
Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké korektury, nebo navrhují nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Pastyřík: Nikoliv.
Zpravodaj sen. Kotrba: Nikoliv.
Předseda: Páni zpravodajové nenavrhují žádné změny. Budeme proto hlasovati.
Prosím, račte se posaditi. (Děje se.)
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Dalším bodem je:
3. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním nařízení ze dne 25. června 1926, čís. 92 Sb. z. a n., o vzájemném nakládání se soukromými pojišťovnami v poměru k Maďarsku a o finanční úpravě starých pojišťovacích smluv na život, ujednaných v býv. korunách rakousko-uherských. Tisk 365.
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. Lukeš, za výbor národohospodářský sen. Stržil.
Dávám slovo panu sen. Lukešovi jako zpravodaji výboru zahraničního.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Smlouva o soukromých pojišťovnách, jež byla dne 13. července 1923 v Praze uzavřena mezi státem naším a Maďarským, na to pak schválena Národním shromážděním republiky Československé a uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 228 r. 1924, nebyla mezistátně provedena.
Maďarské pojišťovny totiž nepřenesly do 28. února 1925, jak byly podle smlouvy povinny, své obchody u nás na československé ústavy, ztrativše patrně proto, že jim nebyla další činnost na Slovensku povolena, zájem na zdejším obchodu. Mimo to bylo nutno převésti k nám celé obchody současně, aby se zabránilo přebírání jen lepších obchodů. Na tento případ smlouva již pamatovala a předpisovala pro ten případ, že k takovým soukromým dohodám nedojde, že oba státy mají učiniti potřebná opatření v zájmu svých pojištěnců.
Proto zahájily vlády obou států nové jednání o této věci a skončily je dne 28. listopadu 1925 v Budapešti. Dohoda, jíž docílily, je základem cit. vládního nařízení. Dohody bylo nezbytně potřebí, neboť byl by musil spor vyříditi arbiter.
Vláda naše vydala podle zmocňovacího zákona z roku 1920, čís. 337 Sb. z. a n., vládní nařízení za tím účelem, aby vyřízení této otázky co nejvíce urychlila a aby pojištěncům dostalo se co nejdříve vyplacení již několik let splatných pojistek, jichž sama do konce roku 1924 obnášela již asi 16 mil. Kč.
Vydání citovaného vládního nařízení skutečně účelu dosáhlo, neboť maďarské pojišťovny zrychleným tempem převedly své obchody na naše pojišťovny. Pokud se týká měny, ve které byly pojistky vyplaceny, podle úmluvy dostalo se všem našim pojištěncům za jednu korunu starouherskou jedné Kč. To byl jistý úspěch.
Zahraniční výbor navrhuje slavnému senátu, aby schválil dodatečně usnesení, a projevil souhlas s vládním nařízením z 25. června 1926, které bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů a nařízení pod čís. 92, o vzájemném nakládání se soukromými pojišťovnami v poměru k Maďarsku a o finanční úpravě starých pojišťovacích smluv na život, ujednaných v bývalých korunách rakousko-uherských.
Předseda: Dávám slovo zpravodaji výboru národohospodářského, panu sen. Stržilovi.
Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Národohospodářský výbor projednal ve své schůzi 15. prosince 1926 vládní nařízení ze dne 25. června 1926, čís. 92 Sb. z. a n., vydané vládou k provedení úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Maďarským o vzájemném nakládání se soukromými pojišťovnami a o finanční úpravě starých pojišťovacích smluv na život, ujednaných v bývalých korunách uherských a rakouských, a usnesl se jednomyslně doporučiti senátu jeho dodatečné schválení.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem výborů aby dodatečně schváleno bylo vládní nařízení, uvedené panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedené vládní nařízení se schvaluje.
Nyní budeme jednati o dalším bodu jednacího pořadu, jímž je:
4. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v České Lípě ze dne 29. října 1926, č. j. T - 752/26/10, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro přestupek §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona (č. 2302/26 předs.). Tisk 362.
Zpravodajem je pan sen. dr. Baxa.
Zpravodaj sen. dr. Baxa: Slavný senáte! Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v České Lípě ze dne 29. října 1926, č. j. T - 752/26/10, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro přestupek §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona (č. 2302/26 předs.).
Podle oznámení okresní politické správy v České Lípě ze 17. června 1926 svolala skupina "Česká Lípa Unie železničních zaměstnanců" na 11. června 1926 o 17. hod. do hostince "Lukostřelců" veřejnou protestní schůzi s programem "Agrární cla a kongrua". Po skončení schůze as v 18 hod. 30 min. seřadili se účastníci její v průvod a odebrali se na náměstí v České Lípě, kde konali schůzi pod širým nebem. V čele průvodu m. j. kráčel sen. Hampl, kterého spolu s jinými dlužno považovati za pořadatele průvodu, a který také měl na náměstí řeč.
Poněvadž ani průvod, ani tábor lidu okresní politickou správou povoleny nebyly, o čemž jak sen. Hampl, tak i ostatní pořadatelé věděli, neboť byli také intervenujícím úředníkem okresní politické správy na to výslovně upozorněni a četnictvem službu konajícím od provedení průvodu zdržováni, spatřuje v tomto jednání okresní soud v České Lípě přestupek §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona a žádá za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro výše uvedený přestupek.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát Národního shromáždění nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro přestupek §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona, a to z těchto důvodů:
Dlužno se při veřejné schůzi vmysliti v postavení člena zastupitelského sboru. Bývá někdy dosti nesnadno při skončení schůze ihned se rozejíti, a průvod bývá mnohdy vlastním zakončením schůze zvláště tehdy, má-li veřejná schůze aspoň poněkud ráz manifestační nebo protestní. Ostatně v žádosti okresního soudu v České Lípě se ani netvrdí, že by bylo jménem zákona vyzýváno k rozchodu, nebo že by pořádek byl nějakým způsobem porušen, anebo že by sen. Hampl měl řeč nějak závadného obsahu. Z té příčiny dospěl imunitní výbor k názoru, že není důvodu, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro přestupek §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona.
Předseda (zvoní): Není žádného řečníka. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla se nedává.
Nyní máme zprávu imunitního výboru, tisk 363, kterou, nebude-li námitek, přesunu na poslední místo dnešního pořadu. (Námitek nebylo.)
Námitek není, tedy se tento předmět přesunuje na poslední místo dnešního pořadu jednání, a budeme jednati nyní o bodu dalším, jímž je:
5. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 368) o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu. Tisk 372.
Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. dr. Havelka, za výbor rozpočtový sen. inž. Bečka.
Dávám slovo panu zpravodaji výboru sociálně-politického.
Zpravodaj výboru sociálně-politického sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Sociálně-politický výbor zabýval se ve své schůzi dne 30. března t. r. předlohou zákona o stavebním ruchu, která byla schválena poslaneckou sněmovnou dne 22. března t. r., a usnesl se doporučiti slavnému senátu schválení této předlohy tak, jak byla usnesena poslaneckou sněmovnou ve znění tisku č. 368.
Slavný senáte! Je nesporno, že i nový zákon o stavebním ruchu zasáhne do sféry soukromého vlastnictví, které je u nás zaručeno ústavou. Avšak podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu není tou dobou jiného prostředku, kterým by se mohlo odpomoci stavební tísni a tím i tísni bytové.
Návrh bytového zákona, který upravoval nejen podporu stavebního ruchu, nýbrž i ochranu nájemníků, a který byl podán minulou vládou v červnu minulého roku, byl odvolán nynější vládou a Národnímu shromáždění nynější vláda předložila vládní návrh zákona, kterým by se upravoval toliko stavební ruch se žádostí, aby návrh ten byl ústavně rychle projednán.
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu uvádí správně a výstižně, že ochrana nájemníků působí nepříznivě na stavební podnikání. Ale není již správné další tvrzení důvodové zprávy, že rozvoj soukromého podnikání stavebního je závislý na postupném jen zvyšování činží ve starých domech, ale správné je zase další tvrzení důvodové zprávy, že soukromé podnikání je závislo na úplném odstranění ochrany nájemníků, jinými slovy a jasně řečeno: Bez uvolnění činží žádný stavební, zvláště nikoli soukromý stavební ruch, a bez soukromého, tedy směrodatného, stavebního ruchu žádné odstranění bytové tísně.
Ke slovům dalším důvodové zprávy k vládnímu návrhu, že nelze pomýšleti na uvolnění ochrany před výpovědí, pokud proti poptávce po bytech nebude státi nabídka nových -bytů, dlužno zdůrazniti, že uvolnění činží a ochrana před výpovědí jsou dvě různé věci. Bohužel u nás nebyl učiněn ani pokus, aby se soukromému, tedy jedině vydatnému, stavebnímu podnikání, pomohlo uvolněním činží a při tom aby se odbourala ochrana před výpovědí. Jinými slovy to znamená: uvolniti činže a odbourati ochranu před výpovědí, neboť tím na dosavadních činžích by se nic nezměnilo Vždyť smlouva nájemní je smlouvou oboustrannou, kterou uzavírají dvě strany, majitel domu a nájemník, váže obě strany, tedy není možno ji jednostranně změniti. Není tedy žádné obavy, že by činže letěly bez souhlasu nájemníků nahoru.
I kdyby se to stalo v ojedinělých případech - toho nevylučuji - máme tu kautely jiné, máme zde ustanovení o bytové lichvě, po případě by mohly býti zavedeny rozhodčí soudy, jako se stalo v Italii a pod.
Slavný senáte! Je důvodná snad naděje, že ve slíbeném vládou novém bytovém zákoně bude i k této okolnosti přihlíženo a že se dospěje touto cestou, jedině správnou k tomu, aby konečně v našem tak pokročilém a pokrokovém státu zmizel poslední zbytek vázaného hospodářství, které je našeho státu nedůstojno.
Nový zákon o stavebním ruchu, jehož osnova právě je předmětem ústavního projednávání, je jenom krátkým provisoriem, a proto omezuje ustanovení ta, ze kterých možno míti právní nárok, dejme tomu nárok na vyvlastnění pozemků, toliko do konce března 1928, kdy končí platný nyní zákon na ochranu nájemníků, a obsahuje ustanovení, která aspoň podle důvodové zprávy se osvědčila jako způsobilá k podpoře stavebního ruchu. Jsou to prý ustanovení o opatření stavenišť, o rozhodčích soudech mzdových, o daňových poplatcích a daňových úlevách.
Nové je ustanovení o podpoře stavby obytných domů, totiž ne příspěvkem, nýbrž přímo zárukou státu.
Stát však nemá platiti za stavebníka nic a povinnost k tomu by nastala, kdyby dlužník neučinil své povinnosti vůči věřiteli zadost, při čemž má stát zase právo hojiti se na dlužníkovi.
Zákon o stavebním ruchu pomýšlí v prvé řadě na podporu stavby rodinných domků.
Slavný senáte! Budoucnost teprve ukáže, zdali tímto způsobem je možno odpomoci bytové krisi, neboť jsou závažné hlasy, že nikoli stavbami rodinných domků bytové krisi se neodpomůže, ale tvrdí se, že by to byly činžovní kasárny, které by byly schopny přítomné bytové nouzi odpomoci; a jak se zdá tomuto názoru dává skutečnost za pravdu, a nejlepším důkazem toho jsou ty vagonové kolonie kolem hlavního města Prahy, tzv. rafandy.
Pokud se týče daňového osvobození, tedy daňové osvobození u staveb, které nemají povahy domů s malými byty, je 25tileté a rovněž tak u úprav neobytných domů, nebo jiných částí k účelům obývacím. Konečně dlužno zmíniti se ještě o podpoře, která záleží v tom, že stát zaručí se věřiteli za zápůjčku, a to za zúrokování, umořování a ostatní vedlejší platy a za splacení zaručené zápůjčky s příslušenstvím, jak je stanoveno v dlužním úpise o ní sepsaném, vše to za modalit v zákoně podrobně líčených.
Zaručená zápůjčka smí činiti při rodinném domku v druhé hypotéce 40% a s předcházejícími zápůjčkami nejvýše 75%, při nájemním domě, svobodárně, nebo noclehárně obce, nebo obecně prospěšného stavebního sdružení nejvýše 40% a s předcházejícími zápůjčkami nejvýše 80% stavebního nákladu řádně zjištěného.
Slavný senáte! Čas kvapí, jarní období stavební máme zde, je nutno opatřiti práci a výdělek dělnictvu, stavebním živnostem i stavebnímu průmyslu, a to všecko má, doufejme, že skutečně, přinésti tento nový zákon o stavebním ruchu, a proto sociálně-politický výbor navrhuje, aby slavný senát při jal usnesení poslanecké sněmovny tak, jak je uvedeno v tisku čís. 368.
Předseda: Dávám slovo panu zpravodaji rozpočtového výboru sen. inž. Bečkovi.
Zpravodaj sen. inž. Bečka: Slavný senáte! Chtěl bych doplniti jen poněkud vývody pana spolureferenta v tom smyslu, že nestojíme zde po prvé u této otázky, že tuto otázku již několikráte projednáváme a že bohužel, již ke zdolání této bytové nouze stát náš přispěl skutečně velkými, miliardovými to obnosy, že také jiní veřejní činitelé obce a závody průmyslové této věci skutečně věnovaly značné náklady, že však přesto tuto poválečnou přítěž nezdoláme. Bytová nouze nám bohužel, zejména ve střediscích průmyslových, neubývá, naopak při dnešním rokování v rozpočtovém výboru jednotliví páni řečníci tvrdili, že v jejich okresích přibývá. Je tedy zřejmo z toho, že tyto pokusy ke zdolání bytové nouze byly marné, že nevedly k cíli a že budeme se musiti obraceti jiným směrem, než jak dosud bylo postupováno. Již při počátečním jednání o bytové nouzi byly to kruhy odborné, technické i příslušní parlamentární činitelé, kteří upozorňovali vládu, že tímto způsobem nebude bytová nouze zlomena, a že je potřebí a možno ji zlomiti jedině individuálním podnikáním, všeobecnou praxí, která byla již před válkou a vyhovovala dostatečně, neboť jistě se pamatujeme všichni, že se tenkráte budovalo v každém větším místě a na každém druhém domě byly tehdá cedulky: "Zde možno byty pronajmouti". Dnes není možno byt dostati a lidé přinášejí nesmírné oběti, aby se bytu domohli. Jsme patrně na cestě špatné. Tvrdím s tohoto místa, že nepodaří se tímto způsobem bytovou krisi odstraniti. Není to snad nějaká nenávist ke směru, který byl sledován, kdy podnikání bylo vedeno družstvy, nebo jednotlivci za podpory státní. Dlouhá léta jsem se pohyboval v činnosti stavitelské a seznal jsem, že pro stavební činnost je potřebí individuální činnosti nejen praxe, ale také potřeba obchodního ducha a daru duchovního. Tím způsobem jedině můžeme bytovou krisi zmoci. Ale aby individuální činnost se vyvinula, je potřebí - a to by bylo úlohou státu - tuto individuální činnost podnikatelskou umožniti. K tomu je v prvé řadě potřebí - o tom snad nebude sporu aby tomu, jenž se této činnosti věnuje, dávala možnost zisku občanského, přiměřeného a přiměřený úrok z kapitálu do této činnosti vloženého, aby v budoucnosti neprokazovala vysokých ztrát. Z toho důvodu je potřebí, aby naše finanční prostředky byly poskytovány skutečně stavebnímu ruchu za přiměřeného úroku a aby vůbec bylo možno tyto kapitály pro stavební podnikání získati. Jsem přesvědčen - jak se již předešlý pan řečník zde o tom zmínil - že tím způsobem, kterým jsme chtěli stavební krisi zlomiti, totiž stavbou rodinných domů, podaří se tento úkol jenom částečně, ale její úplné odstranění mám z praktického stanoviska za nemožné, poněvadž ke stavbě rodinných domků je potřebí nepoměrně velkého nákladu. Odkud se tyto náklady mají bráti? Ti, kteří nemají kapitálu, se tomu nemohou věnovati a ti, kteří kapitál mají, obrátí jej tam, kde spíše něco vynáší. Tak vypadá skutečnost z praxe, která byla a bude. Nedá se popříti, že budováním domů činžovních - a přimlouvám se za ně - i v naší době dá se docíliti zdravých bytů, a to nejen bytů menšího rozsahu, ale i rozsahu většího. Vím, že byty se dvěma pokoji a dosti bohatým příslušenstvím jsou hledány a šly by dobře na odbyt v pronajímání. Takovéto činžovní domy nejsou, jak se rádo tvrdí, lidomornami. Samo sebou se rozumí, že rodinné byty jsou lepší se stanoviska hygienického i humanitního. Pokud je to možno opatřiti byty rodinnými daleko vhodnější bydlení, než ve velkých domech činžovních, ale naproti tomu musíme uvážiti, že velká centra nesnesou takové obývání jen s rodinnými domky, poněvadž na určitý střed jsou vázány určitou povinností občanstva a v těchto středech v užších místech hledí své bydlo nalézti.
Je ovšem příznačno, že v poslední době u nás proti těmto činžovním domům zvedá se odpor, řekl bych, dosti oprávněný.Vždyť to nemusí býti žádné kasárny. Mohou to býti domy, kde se schodiště - když již mám k tomu mluviti detailně - mohou býti upraveny jen 4 byty a dají se upraviti pak tak, že je každý úplně samostatným celkem. Nedá se popříti, že tyto činžovní domy jsou daleko lacinější, a kdybych chtěl prokázati slavnému senátu, jaké rozdíly jsou, snad by mně ani nechtěl věřiti. Ale stojím za tím, že jsem sám projednával věci, kde byt o třech pokojích, tedy podle zákona o malých bytech do 80 čtverečních metrů v takovém rodinném domku čili vilce přichází na 250.000 Kč. Tentýž třípokojový byt v činžovním domě vycházel na 160.000 Kč. Vidíte tedy, oč se jedná při tom podnikání, a vedle toho přiznáte, že udržování samostatného bytu stojí daleko více takového jednotlivce, že opatřování jeho okolí, když jest již k tomu zahrádka, v zimě uklízení sněhu, vyžaduje daleko většího nákladu, a že ti, kteří se dali do těchto věcí ne s dosti velikým kapitálem, velmi těžce na svých zádech nesou to, že se odhodlali k tomuto stavebnímu podnikání. To jsou příčiny, pro které se přimlouvám, aby v budoucnu lépe zákonem na tyto věci bylo pamatováno a hleděno náležitě z příslušného ministerstva. Pro tuto chvíli, jak se předešlý pan řečník již zmínil, poněvadž odložením tohoto zákona, anebo jeho vrácením rozpočtovému výboru by věci byly jen zdrženy, a že by to, co přece dobrého tento zákon přináší, nemusilo býti usneseno, doporučuje rozpočtový výbor, aby byl tento zákon přijat tak, jak byl postoupen poslaneckou sněmovnou.