Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Slovo má pan sen. Hartl

Sen. Hartl (pokračuje): Dovolte mi, abych z branných předloh, kterými se dnes zabýváme, vyňal nejdříve osnovu zákona o umístění déle sloužících poddůstojníků. Já a soudruzi v mé straně spatřujeme v této předloze jen článek v řetěze oněch opatření, jejichž účelem je vytlačiti Němce z úřadů a připraviti je o chléb. (Hluk. - Výkřiky něm. soc. dem. a něm. agrár. senátorů. - Místopředseda dr Krčméry zvoní.) Prosím, abyste mne konečně jednou nechali mluviti, nemohu přece mluviti, když se zde pořád křičí. Vzpomínáme zde na počešťování úředníků a dělníků v báňských a hutních podnicích, zahájené pod tlakem vlády, kteréž ihned začalo, když jednoduchým nařízením, proti slavnostnímu slibu pana presidenta republiky, německá báňská vysoká škola v Příbrami proměněna byla v ústav ryze český a tím znemožněn německý dorost báňských inženýrů. A pan posl. Lukavský, kterému bezesné noci připravuje myšlenka, že by se Němcům mohlo někdy v nějaké věci státi po právu, zapřísahal teprve nedávno vládu, aby beze všech ohledů odpírala státním občanům, kteří absolvovali báňskou školu ve Freibergu nebo Lubně, uznání diplomů a vysvědčení tam nabytých.

A vzpomínáme na t. z v. restrikční zákon a jeho provádění v roce 1925. Víme. že tohoto domnělého úsporného zákona zneužito bylo k neslýchanému odstranění Němců ze státní služby, a že jeho předstíraný, nikdy vážně nepojatý účel ťúsporŤ, již tím uveden byl ad absurdum, že na místo restringovaných Němců v nejkratší době byli zase přijali Češi. A s hrůzou vzpomínáme na bídu, kterou pozemková reforma přinesla nesčetnému počtu rodin německých, zemědělských a lesnických úředníků, zaměstnanců a dělníků, kteří státně organisovanou - řekněme: změnou majetku - pozbyli svých služebních míst, jež vět šinou po celá desetiletí svědomitě a poctivě zastávali.

Vzpomínáme dále na zákonitě neodůvodněné rozkazy politických úřadů majitelům koncesovaných živností, aby přijímali české pomocné síly, jakož i na nezákonitý nátlak, stanovený v jazykovém nařízení, aby v německých městech ustanovováni byli čeští obecní úředníci. A ještě jsme nezapomněli, že jazykové nařízení zcela libovolně prohlásilo notáře, geometry, civilní inženýry atd., kteří působí ve svobodných povoláních za státní orgány, aby jim vnutilo české úřadování a jakožto jeho předpoklad průkaz znalosti českého jazyka, a aby dále ustanovením, že dotčené autorisační zkoušky skládati dlužno v jazyce českém, pokud - možno znemožňován byl německý dorost pro tato povolání. Vzpomínáme také na národnostně-jednostranné obsazení úřednických míst v sociálním Pojištění a na právo, propůjčené pražské ústředně, jmenovati tři vedoucí úředníky okresních ústavů, jakož i na nejnovější útoky stejného směru, totiž na správní reformu s jejími neslýchanými jazykovými ustanoveními a se zmocněním, jež uděleno zemskému presidentovi, aby totiž obsazoval služební místa u politických zemských a okresních úřadů.

A nyní k tomu všemu přistupuje také ještě předložený zákon o certifikatistech, jenž českým déle sloužícím poddůstojníkům - německých přece skoro vůbec není - vyhrazuje alespoň jednu třetinu služebních míst ve státních a veřejných, ale také soukromých závodech a noci ničích. Považujete nás skutečné za tak krátkozraké a nejapné, abychom nepoznali, kam to všechno směřuje? Všechna tato opatření jsou silné nitky, ze kterých se robí provaz, kterým má býti Němectvo zardouseno v oboru pracovního trhu. My němečtí nacionálové, kteří se nedáváme klamati prázdnými, klamnými frázemi o rovných mezi rovnými o domněle ťzlepšené atmosféřeŤ a pod., poznáváme toto nebezpečí zcela jasně, a proto zavrhujeme předložený zákon bezpodmínečně.

Z toho, jak poznáváme stav věcí, musili bychom žádati, aby valná většina předlohy byla škrtnuta. Ale poněvadž víme, že pro tak radikální změnu v této síni nenajdeme většiny, omezujeme se především na pokus odstraniti ona ustanovení, která rozšiřují povinnost přijímati certifikatisty také na samosprávné korporace a na soukromé závody a podniky.

Navrhujeme tudíž, aby škrtnuty byly v §u! 2 odstavce II. a lIl., jakož i poslední odstavec, který opravňuje ministerstva k libovolnému rozmnožení míst, vyhrazených certifikatistům.

Další pozměňovací návrh k §u 11 má za účel ochranu německých úřadů, závodů a podniků proti zaplavení českými certifikatisty. V tomto ohledu očekávám podporu německých vládních stran, jichž jménem vážený pan řečník přede mnou prohlásil takto: ťNěmecké strany vládní považují za samozřejmé, že se při provádění t. zv. zákona o certifikatistech plnou měrou použije národnostního klíče obyvatelstva.Ť Nevím ovšem, jak se tento klíč má uplatniti v kruzích certifikatistů, kteří téměř výhradně jsou příslušníky české národnosti a také v budoucnosti jimi budou. Bylo by tudíž lépe chrániti zájmy Němců tím, že výslovně stanoveno bude právo toho, kdo místo zadává, vypisovati místo jen pro příslušníky určité národnosti. Tento úmysl je podkladem mého návrhu na změnu §u 11, i doufám, že také německé vládní strany přisvědčí tomuto zabezpečení národnostní ochrany, které si také samy přejí.

Změny §u 13 mají odstraniti zbytečné obtěžování toho, kdo místo zadává, jakož i povážlivou nejasnost v ustanoveních o dovolené pro přípravu k novému služebnímu místu, kteréžto nejasnosti bylo by lze snadno zneužívati.

K !u 14 předkládám návrh, kterým ten, kdo místo zadává, jakož i osoba jím do služeb přijatá, chráněni býti mají před zneužitím práva politických úřadů k prohlašování neplatnosti, tím že se jednak stanoví odvolací právo s odkladným účinkem, jednak zachování zákonitých nároků zaměstnancových na výpověď, odbytné, anebo odškodnění.

Zmínil jsem se již o prohlášení německých vládních stran a smím zajisté přičiniti k tomu ještě několik poznámek. Praví-li se v prohlášení: ťK podržení 18timěsíční služební doby mohli jsme přisvědčiti již proto, poněvadž se stanoví jen pro krátkou dobu:, pak se toto prohlášení nekryje se skutečným stavem věci. Povinnost ministra národní obrany snížiti služební dobu již po krátkém čase - asi po 2 letech, jak se praví na jiném místě - není stanovena ani v zákoně, ani v důvodové zprávě, ačkoli - a to je příznačno - pojetí takovéhoto ustanovení bylo žádáno. Vládní strany musí tudíž za to nésti plnou odpovědnost, že ke snížení služební doby na 14 měsíců nyní nedojde a že se 18timěsíční služební doba prodlužuje na zcela neurčitý čas. Proti poznámkám německých vládních stran k odnětí volebního práva aktivně sloužícím vojenským osobám a četnictvu chtěl bych podotknouti, že k ochraně před opětováním onoho hanebného zneužívání vojenských voličů, kteří po celých batalionech byli komandováni k obecním volbám do německých, anebo převážně německých měst, úplně postačí stanoviti zákonem, že jmenovaní státní občané smí své volební právo vykonávati jen v té obci, ve které mají své bydliště. (Sen. Prause [německy]: Ti se přece nemohou posílati všichni domů!) Pánové považují asi za nesmírně obtížné provésti takovéto hlasování? Což nevíte, jak se na příklad volí do okresního sboru Léčebného fondu? Tu obdrží dotčený člen obálku s vytištěnou adresou volebního výboru. V ní je volební lístek a volební legitimace s malou obálkou. Volební lístek se vyplní, legitimace se vloží do malé obálky, to celé se zabalí do velké obálky a dá na poštu, která to rekomandovaně dopraví k volebnímu výboru. (Sen. Luksch [německy]: Nečetl jste české letáky, které rozšiřovány byly v poslanecké sněmovně? Je jistě zbytečno o tom dále mluviti! Kdyby zde byla dobrá vůle, našla by se snadno vhodná cesta! Vždyť by přece bylo také lze nechati vojáky volit plnou mocí!) Mým pozměňovacím návrhem byla by zajisté odmítnuta nedemokratická myšlenka bráti státnímu občanu důležité volební právo z toho důvodu, že právě pro stát koná zvláštní služební povinnost. (Sen. Fahrner [německy]: Pak mělo by se všem státním úředníkům vzíti volební právo, neboť jsou právě tak zpolitisováni jako vojsko!) Věc je zcela jednoduchá. Volební bataliony vykonaly svou povinnost; nyní máte z jiných důvodů pochybnosti proti volebnímu právu, a proto má nyní býti odstraněno. Na demokracii a svobodomyslnost v demokratické republice se jednoduše kašle. (Sen. Luksch [německy]: Vy jste sám byl proti volebnímu právu vojínů! Kde je důslednost?) Již před lety, kdy po prvé se objevila myšlenka odníti vojínům volební právo, zaujal jsem zde s tohoto místa stanovisko proti tomu. Právě tak, jak odsuzuji zneužívání volebního práva vojínů, právě tak nejsem pro to, aby se vojínům zkracovala jejich práva státních občanů.

Také ohledně volebního práva vojínů podal jsem návrh na změnu §u 1 zákona o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva.

Obzvláště trapně dotklo se nás Němců vyzývavé rýpnutí do Německa, jež si dovolil pan zpravodaj o branných předlohách, posl. Špaček v poslanecké sněmovně. Jsem ovšem dalek toho pouštěti se do polemiky se členy druhé komory u mé výtky neobracejí se také proti výrokům pana kolegy Špačka, kterých nikterak příliš vysoko necením, nýbrž proti těm ministrům, za jejichž povinnost pokládám oficielně odmítnouti takovéto vypínavé beztaktnosti proti sousednímu státu, vůči Československu skoro příliš korektnímu. Ani pan ministerský předseda, ani pan ministr věcí zahraničních, anebo pan ministr národní obrany neuznali za dobré energicky odmítnouti Špačkovo a Ježkovo podezřívání Německa, a budou si tudíž musit dáti líbiti, bude-li toto výmluvné mlčení u Němců zde i v říši vykládáno jako tichý souhlas. Situace jest jasná celému světu. V československé poslanecké sněmovně používá zpravodaj zprávy o branných předlohách k právě tak lehkovážným, jako zlomyslným, s pravidly mezinárodní slušnosti neslučitelným útokům proti Německé říši, a jiný poslanec asistuje mu stejným způsobem tím, že ve sněmovně přednáší nejapné báchorky o tajném válečném zbrojení Německa. A vláda mlčí dokonce ještě potom, když německé vládní sírany protestují. To podává sice nikoli potěšitelný, ale jasný a srozumitelný obraz o vnitřním smýšlení Československa a jeho oficielních kruhů vůči německému národu a jeho říši.

Nyní však se táži: jak přicházejí německé vládní strany k tomu, aby se pokoušely tento zcela jasný stav věcí zastírati a zatemňovati, tím že by se místo mlčícího ministra chopily slova k prohlášení, jež v jejich ústech jest jen samozřejmé, ale patrně v kruzích povrchně usuzujících může. nebo má vzbuditi dojem, jako by se bylo německé říši skutečně dostalo zadostiučinění od směrodatného místa. Nejsou-li to věci samozřejmé, když německé strany prohlašují:

Je zajisté pochybeno prohlašovati branné předlohy za nástroj k ohrožení míru a považovati je za nástroj sloužící útočným úmyslům proti některému sousedu.

Že těmito předlohami přátelský poměr k našim sousedům, obzvláště k našemu přirozenému příteli, Německu, žádným způsobem nesmí býti dotčen, anebo dokonce poškozen, je pro nás samozřejmým předpokladem?

Nebylo by bídnou zradou národa, kdyby německé strany smýšlely jinak, a přece by souhlasily s, těmito brannými předlohami? Co zamýšlejí tedy uvádějíce takovéto samozřejmosti? Mají tyto býti chápány snad tak, jakoby německé vládní strany byly přesvědčeny, že jejich názory jsou také směrodatnými ve vládních kruzích? To by bylo změnou obrazu, vytvořeného mlčením českých ministrů, se žádného stanoviska omluvitelnou. bylo by to klamáním německého lidu o událostech v tomto státě a politických proudech a silách, které zde působí.

Litujeme těchto nemoudrých prohlášení německých vládních stran, jež měly mlčeti, když se jim již nepodařilo pohnouti ministry k tomu, aby mluvili. Pro nás je věc velmi jednoduchá: útoky posl. Špačka a Ježka a okolnost, že nedošlo k jakémukoli odmítnutí těchto útoků vládou, nesmírně zvýšilo naši ne důvěru k branným předlohám a zamítáme je tudíž co nejrozhodněji. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujúcim rečníkom je pán sen. Richter. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Richter (německy): Slavný senáte! Především chci jednu věc konstatovati: smírný tón, jenž ovládá celý senát, v diametrálním odporu k debatě v poslanecké sněmovně, kde nebylo vůbec slyšeti nic jiného, nežli falešné snad řinčení šavlí. Potvrzuje to s povděkem, chci nyní přednésti svou řeč.

Branné předlohy, vojenské věci, válečné zbrojení nepatří sice k oborům duchovního, a chápu-li se přece slova k předloženým branným osnovám, činím tak jen z toho důvodu, abych na pravou míru uvedl a třebas ostré, ale v každém případě zcela objektivní kritice podrobil několik důvodů, po mém nikoli směrodatném mínění.nesmyslných, ba lehkověrných, kterými někteří řečníci, ba sám pan zpravodaj Špaček při debatě v poslanecké sněmovně považovali za vhodné podporovati branné předlohy, kteréžto důvody však jen byly s to vzbuditi zlou krev u nečeskoslovenského obyvatelstva. Především jiným chci přičiniti jen krátkou poznámku k hlavnímu důvodu posl. dr Kubiše, jenž patří k slovenské straně ludové, jenž tento důvod si vlastně vypůjčil od svého osvíceného vůdce strany, mého veleváženého přítele Hlinky, že totiž Československá republika musí tak velké a dobře vyzbrojené vojsko udržovati proto, poněvadž Maďaři všude a stále mají v ústech politické vyznání víry, které v německém překlade zní takto: ťvěřím v Boha, věřím ve vlast, věřím v božskou spravedlnost, věřím ve vzkříšení země maďarskéŤ

Slavný senáte! Připadá to vážně a rozumně myslícímu muži věru trochu komickým a hraničí to skoro na t. zv. Don Quichotiadu, když někdo proti tomuto nevinnému politickému vyznání víry, které si konečně každý státní občan může sám formulovati, staví 150.000 bajonetů, všemi moderními válečnými prostředky úplně vyzbrojené vojsko. Myslím, že by postačilo proti tomuto maďarskému vyznání víry postaviti slovenskou hymnu, která zní: ťHrom a peklo, marné vaše proti nám sú vztekyŤ. Spolčují-li se moji slovenští bratři, dokonce křesťansko-sociální, s hromem a bleskem, ba dokonce s peklem proti svému domnělému nepříteli, kterým podle jejich mentality, jak pan posl. Kubiš prohlásil, jsou Maďaři, pak mohou pro tuto nevinnou modlitbu, pro toto vyznání víry Maďarů, klidně spáti, neboť projevy vzteku. jak známo, nepronikají do nebes.

Ještě jednu věc chtěl bych adresovati na osvíceného vůdce strany, svého přítele Hlinku, který, veden jsa svým překypujícím temperamentem, pronesl na jisté schůzi lidu tato zajisté nerozvážná slova: ťŽalost Maďarů je mojí radostí, radost Maďarů je mojí žalostí!Ť Bylo to v době, když úpěl v žaláři v Szegedině, tehdy byla jeho žalost také mou žalostí a vynaložil jsem vše a také s úspěchem, abych ho z vazby vyprostil. A co je míněním všeho slovenského a maďarského lidu na Slovensku? Lid odmítá takovéto projevy svých vůdců, neboť po tisíc lei žili jsme spolu, po tisíc let byla jejich radost také naší radostí a jejich žalost také naší žalostí, a také za nových poměrů, i kdyby republika trvala tisíc let, bude na Slovensku žalost Slováků také žalostí Maďarů a naopak, neboť jeden je poukázán na druhého!

Spílati a vysmívati se nyní úplně zničenému Maďarsku neznamená nic jiného, nežli co praví Goethe: ťZvíře jenom usmrcuje, ale smáti se své oběti, tak hřeší jen člověkŤ.

Co mne a mé soukmenovce, a myslím, že se nemýlím, když tvrdím, že také veškerý německý lid v Československé republice co nejvíce rozladilo a roztrpčilo, bylo zlé slovo zpravodaje Špačka, jenž Německo a Maďarsko označil za velikého úhlavního nepřítele republiky a tím odůvodňoval udržování velikého vojska. Těžiště tohoto tvrzení leží po mém názoru v té okolnosti, že pan zpravodaj patří ke straně, která po mém názoru tvoří elitu československých stran, v jejíž čele stojí první ministerský předseda republiky nynější posl. pan dr Kramář, kterého, ačkoli se vždy tváří a prohlašuje za největšího, ovšem jen politického, nepřítele mého a německého národa, řídě se starým osvědčeným příslovím ťVirtus etiam in inimico laudandaŤ, vážím sobě a kterého považuji za největšího a při tom nejvýš puritánského žijícího státníka Československé republiky. I okolnost, pánové, že jeho strana nečítá mnoho členů v parlamentě, nemůže mne oklamati, neboť demokracie sem, demokracie tam, staré a moudré přísloví ukazuje pravdu: ťVota non numerantur, sed ponderanturŤ a vidíme přece denně, že skoro každý projev osvíceného vůdce národně - demokratické strany je předmětem všeobecných sporů a proto obzvláště těžce padá na váhu československé politiky. Za stejně závažný projev považuji také odůvodnění pana zpravodaje Špačka, který přece lze oceňovati vlastně jen jako ozvěnu jeho osvíceného vůdce strany, který však po mém názoru za nynějších politických okolností smíme považovati za hrubý poklesek proti jakékoli rozumné politické taktice, a při tom vůbec za nikoli rozhodný. Jsem toho dalek. bylo by přece opovážlivostí konati přednášku o politické taktice tak starému a rutinovanému politikovi, jakým je pan dr Kramář. Přece však odvažuji se toho, zcela vážně dokazovati. že výrok pana zpravodaje nevedl ke konsolidaci vládnoucího nyní občanského bloku, nýbrž že vzbudil alespoň zlé rozladění a jistý nepříjemný pocit v části tohoto občanského bloku, které úplně napraviti nelze žádnými pozdějšími rabulistickými a okrašlujícími výklady a prohlášeními. Osten podezření pronikl právě příliš hluboko, rána sotva zacelená zase pálí, a nelze ji učiniti necitelnou žádnou ozdobnou náplastí. Občanský blok a z něho pocházející vláda neskládá se jen z československých stran, nýbrž také z Němců, v kabinetě zasedají také němečtí ministři, kterým nemůže býti, lhostejno, co oficielní zpravodaj jaksi jménem vlády, ve které sami zasedají, coram publico v Národním shromáždění hlásá a když zkrátka Německo prohlašuje za nepřítele republiky.

A co se týče mé strany, neostýchám se také s tohoto místa v plné a vědomé odpovědnosti přes všechno podezřívání, kterému s jisté strany neustále jsme vystaveni, prohlásiti, že za jistých předpokladů a podmínek, které však se úplně shodují s ústavní listinou Československé republiky, rádi jsme ochotni podporovati občanský blok a z něho vzniklou občanskou a parlamentární vládu. Bohužel napomíná nás výrok pana zpravodaje Špačka jakoby Maďarsko bylo odvěkým nepřítelem Československé republiky, proti kterému neustále nutno zbrojiti, k největší opatrnosti a může nás po případě donutiti k tomu, že se budeme musit rozhodnouti pro novou orientaci a revisi svého předsevzetí. (Sen. dr Heller [německy]: Žádné nebezpečí! Plané vyhrůžky!) Jen.nebýti závistivým. (Sen. Polach [německy]: Vy jste poslední, kterému bychom záviděli!) Bohudíky, je to pro mne vyznamenáním, neboť, kdybyste mne chválil, musil bych zalézti. Nás nemůže stihnouti odpovědnost za to, poněvadž alfa a omega naší spolupráce a našeho aktivismu podmíněny jsou předpokladem, že Československá republika mírumilovné styky s Maďarskem pod žádnou záminkou neporuší. Ale nejen z taktických, nýbrž také z ryze věcných důvodů považuji výrok pana zpravodaje Špačka za naprosto pochybený a naprosto neodůvodněný. Pan zpravodaj sice svůj výrok - propter certum quoniam - vůči Německu ve své další řeči podrobil revisi, poněvadž právě nelze v Praze pěstovati jinou zahraniční politiku nežli v Berlíně a poněvadž snad řinčení šavlí proti Německu přece zní poněkud komicky, nehledě k tomu, že také 3¹/₂ milionu Němců bydlí v republice. Vůči Maďarsku však potvrdil a opětoval jen to, co řekl, s tvrzením, že řekl jen čistou pravdu, což maďarský tisk podle jeho názoru denně potvrzuje. Jestliže některé oposiční maďarské listy, které snad chtějí loviti v kalných vodách, také skutečně někdy píší tímto tónem, tož nesmí přece vážný politik vyvozovati z toho takovéto tragické důsledky, jakoby to bylo míněním odpovědných správců maďarské vlády, anebo všeobecným názorem všeho obyvatelstva. Četl jsem více než jednou také v konservativních českých listech, na příklad v ťČechuŤ: tvrdou sentenci Catonovu: ťCeterum autem censeo. Magyariam esse delendamŤ Mne to nezmýlí a vím, že maďarská vláda proto nepodnikla žádného kroku a neřinčela hned šavlí. Že se nynější maďarská vláda. obzvláště pan ministerský předseda hrabě Bethlen, za kterým stojí nadmíru velká vládní většina, ve svých projevech o zahraniční politice vyjadřoval vždy korektně a bezvadně, to potvrdil a kvitoval přece teprve nedávno pan ministr věcí zahraničních pan.dr Eduard Beneš. A řeč pana ministra věcí zahraničních Beneše ve včerejším zahraničním výboru kvituji já rovněž jako absolutně korektní, ba mírumilovnou. Zdá se mi jen, že pan ministr činí z nouze ctnost a že se právě takto vyjádřil pod dojmem událostí v Římě, triumfálního pochodu hraběte Bethlena, kterého chtěl vždy isolovati.

Pánové, a to chci adresovati na národně-demokratickou stranu, co pravě chci říci. Pozoruji od roku 1918 politiku a vedoucí pány. Shledávám, že vůdcové Československé republiky s výjimkou lidové strany a její osvícených vůdců a mnohých její vysoce inteligentních členů myslí na tolik realisticky, že vůbec nepřikládají žádné ceny psychologii individua a psychologii lidu, realismus zatemňuje skoro každý pocit pro jakoukoli psychologii. Nuže, pánové, jak se to děje v životě jednotlivého individua, když nevinný člověk je pronásledován a osudem nevinně zničen, že dobrý pocit soustrasti v každém lidsky smýšlejícím člověku se vzbudí a že se tomuto nešťastnému člověku spěchá k pomoci, i když k němu o pomoc voláni nejsme, právě tak je tomu v životě národů. Strašlivá válka nikomu tolik neuškodila a nikoho tak nezničila jako zem uherskou. Ale nechť se děje cokoli, dobrý pocit vzbudí také národy, a dnes nebo zítra, ba již včera probudila se sympatie skoro všech národů k této nešťastné zemi, a je proto velice škoda, když zde dochází k prohlášením, která československému státu za nynějších. poměrů nemohou přinésti užitku. Pan ministr věcí zahraničních včera počal tímto mírumilovným tónem, ale jerum, jerum, jerum, o quae mutatio rerum! Co jsem si při tom pomyslil, nechci říci, ale jedno vím, že moje myšlenky se úplně shodují na příklad s myšlenkami osvíceného vůdce národnědemokratické strany dr Kramáře. Chtěl bych dnes vůči panu ministru věcí zahraničních představovati papežského ceremonáře při papežově korunovaci, který, jak známo, po korunovaci, stoje před trůnem papežovým, zapálí malý kousek koudele, hodí ho do vzduchu a zvolá k Svatému otci: ťSanctissime pater, sic transit gloria mundi!Ť Vím a každý, kdo má dobrou vůli, může se snadno o toru přesvědčiti, že přední maďarský tisk líčí mír se všemi sousedy jakožto nezbytný požadavek konsolidace země a že vše, co jistí ztřeštěnci proti tomu podnikají, prohlašuje za obyčejné dobrodružství, a dovolává-li se pan Špaček smutné události vpádu bolševiků roku 1919, musím se s veškerou rozhodností proti tomu ohraditi, chce-li to kdo přičítati maďarskému národu a činiti jej za to odpovědným. (Sen. dr Heller [německy]: Jak je to s falšováním franků a jiným falšováním?) Ptejte se, co se stalo v Irkutsku, tam vám dají lepší vysvětlení. (Sen. dr Heller [německy]: To také byli vlastenci!) Windischgrätze vám dáme rádi. (Sen. dr Heller [německy]: A co ten velebný pán, který stál v čele, polní biskup?) Bolševismus zpečetil jen smutný osud Maďarska a co se týče strašlivé kapitoly vpádu do republiky, obzvláště však jistého jednání s vůdcem bolševiků Bélou Kunem, mohl by o tom snad dáti slavnému senátu jistá vysvětlení první slovenský ministr a nynější senátor pan dr Vávro Šrobár, která mně dobře jsou známa a která.po případě přece jenom jednou proniknou do československé veřejnosti k údivu a ustrnutí všech správně, rozumně a slušně smýšlejících Čechů a Slováků. Sapienti sat. Chtěl jsem to prozatím jen krátce naznačiti.

Ve své poslední řeči předešlého roku vylíčil jsem t. zv. maďarský iredentismus jako strašidlo, které je dobré jen k tomu, aby polekalo jisté plnoleté děti a udržovalo je v šachu, i dokázal jsem na základě historických dat, že v dnešním Maďarsku žádný rozumně smýšlející státník nesmí svou zem zaplésti do válečného dobrodružství, sice by mu maďarský národ dal svěrací kazajku. Nyní chci připojiti ještě toto: československý generální štáb odvolává se stále na nemožné strategické hranice republiky - o tom později promluvím ještě více. Pohled na hranice nynějšího Maďarska musí každého stratéga, i kdo jím není, přesvědčiti, že útok se strany Maďarů je naprosto vyloučen, poněvadž je nemožný. Maďarské vlaky vyjíždějí z Budapešti, aby za hodinu stanuly u Sobu, asi 60 km od hlavního města, na československé hranici, odkudž československá válečná letadla mohou se v několika minutách objeviti nad Budapeští a celé hlavní město obrátiti v trosky. Maďarska nemá dolů, nemá rudy, a když si některý obyvatel chce osoliti chléb, musí sůl koupiti od republiky, anebo v Rumunsku. Maďarské žoldnéřské vojsko, které čítá 25.000 mužů, nestačí skoro k udržení vnitřního pořádku. Maďarsko bylo převratem, bolševismem materielně skoro úplně zničeno. K čemu tedy řinčeti šavlemi?

Tu mne ještě něco napadá, pochoutka pro realisty. Jistý slovenský velkoprůmyslník, který byl členem slovenské Národní rady a který spolupodepsal resoluci v Turč. Sv. Martině, jde dnes do Budapešti a zřizuje tam, myslím pod jménem ťPannoniaŤ, novou velkolepou továrnu na kůže, a přivádí tam dokonce také slovenské dělníky, obzvláště přední dělníky. Nuže, co pak se domníváte, že by tento průmyslník tam šel a strkal tam své peníze, kdyby byl přesvědčen o tom, že se Maďarsko chce pouštěti do válečného dobrodružství? A ještě něco je při tom zajímavé. Bylo by snad něco takového možno v Československu? Pustíte sem nějakého maďarského podnikatele, pustíte do Československa maďarské dělníky? Bydlím v jisté obci na hranicích. Loni přišel tam chudý invalida, aby opravil dům, četnictvo ho hned chytlo, zavřelo ho, a druhého dne byl již dopraven přes hranice. K čemu tedy to věčné řinčení šavlí, k čemu neustálé štvaní proti sousednímu státu, k čemu otvírati zase staré rány? Nezapomínejte přece, že přes 3 miliony Maďarů bylo proti své vůli odtrženo od své mateřské země, jimž věru nemůže býti lhostejno, i když jsou sebe loyalnějšími občany nových států, když se stále ve věčném záští štve proti jejich bratřím v Maďarsku a když se i v československém služebním řádu, když jsou pod praporem, vyličují jejich maďarští bratři jakožto největší nepřátelé. Položte přece ruku na srdce, řekněte mi přece jednou pánové, na svou čest a svědomí, přihlížejíce ke hrozným věcem, které se daly ve válce zde a vůbec v rakousko-uherském vojsku, co má maďarský, co má německý voják cítiti, který stojí pod praporem? Je to přece třetina celé československé armády! Co má cítiti, jaké pocity musí to buditi v jeho srdci, když neustále slyší jen jedno: hle, tvoji nepřátelé, tvůj německý bratr, tvůj maďarský bratr, ty musíš ve válce s napětím všech svých sil, ba s nasazením celého svého života hledět zničiti! Nemohu a nechci o tom mluviti více, neboť zdravý lidský rozum, ale také každý slušný lidský cit příčí se proti tomu a leká se těchto hrozných věcí.

Nyní chci ještě uvažovati O jedné skutečnosti, kterou nám československý generální štáb stále drží před očima, totiž strategicky nemožné hranice republiky. Před šesti nebo sedmi lety dostala se mně do rukou brožurka, nazvaná ťNáš stát a světový mírŤ od Hanuše Kuffnera. Pročetl a prostudoval jsem tuto brožurku. K brožurce je připojeno 5 map, ze kterých mne 2 velice zajímaly, zajisté také pány. Kdo Hanuš Kuffner je, nepotřebuji slavnému senátu vykládati, že ne! (Výkřik sen. Hartla.) To je pravda, byl důvěrníkem oněch pánů a míst, jež spoluúčinkovala při Versailleské mírové smlouvě. Byl tedy vlastně spolutvůrcem Československé republiky. Jedna mapa představuje nám asi nynější Československo, rozšířené poněkud proti Maďarsku, neboť na této mapě patří ještě Miskolcz a Vácov k Československu. Tuto mapu zdobí nadpis ťNedochůdčeŤ Na této mapě jsou zakresleny kolony, které od severu, západu a jihu napadají Československou republiku, a jak Hanuš Kuffner v brožurce sám udává, jednoho dne by mohly celou republiku zničiti, anebo alespoň ochromiti celé československé vojsko. Proto prohlašuje, že toto ťNedochůdčeŤ nelze udržeti a ukazuje svým stoupencům, jak by vlastně republika měla vypadati. (Ukazuje.) Jak vidíte, nahoře na Odře až k bránám Berlína, pak dolů k západu, kol Drážďan (Výkřiky [německy]: Skrz Drážďany!), pak dále k jihu a u Bratislavy s předmostím, u Komárna s předmostím, které sahá až k Mooru a odtud do Budína. Ten byl by ještě československým územím. Pešť byla hlavním městem Maďarska, svrklého na malý komitát. Jak víte, je situace v Budapešti úplně táž, jako zde v Praze: Budín jsou Hradčany, Pešť dolním městem. Děla nad Peští, nikoli děla, nýbrž strojní pušky mohly by vše udržovati v šachu. Pod Budapeští táhne se hranice u Piliše až k nížině, odtud k Tise a přes Tisu skoro až k Debrecínu a tatu má býti ještě jedno předmostí. Tu mne napadá, myslím, že se nemýlím: pánové Clemenceau, Poincaré, obzvláště však také generalissimus Foch tento plán prý úplně přijali a schvalovali. Je věru škoda, že ostatní mírové mocnosti tento plán překazily. Byla by to věru podívaná pro bohy, kdyby pod presidentstvím vysoce váženého presidenta Masaryka dějiny Československé republiky uváděly snad jakožto ministerského předsedu nějakého Lodgmanna, kdyby zahraniční politiku vedl snad nějaký Szüllö Géza a kdyby tři pětiny senátorů a poslanců, německých a maďarských, k tomu tvořili příslušnou stafáž. Neboť při těchto hranicích byly by alespoň Iři pětiny obyvatelstva Němci a Maďaři, a poněvadž přece v demokratické republice nelze těmto lidem vzíti volební právo, musilo by zde zajisté zasedali více německých a maďarských senátorů a bylo by to nové Rakousko, ve zlepšeném, nebo zhoršeném vydání, jak je libo, (Sen. Hartl [německy]: Kuffner praví: My bychom tyto Němce pak potlačovali, poněvadž bychom vtíom nebyli sami!) To by agrárníci nebyli učinili, také sociální demokraté by to nebyli učinili. Jsem zvědav. jak si představovali československé vojsko. Na to jsem věru zvědav a přes svou čilou fantasii nemohu přijíti na to, jak by to bylo vypadalo. Jedno vím: v generálním štábu by Sibylo něco lakového nepřihodilo, jako to, co se stalo a také to, že by se pan Klofáč nebyl stal ministrem národní obrany. Kdo by se jím byl stal, to ponechávám posouditi podle vkusu.

Než vraťme se zase k reálnímu životu! Zde shledávám jen dvě východiska, z nichž možno bráti se jen tím neb oním - tertium non datur - nechceme-li přijmouti Spenglerovy názory a nechceme-li zánik Západu úmyslně podporovati, jak pan kolega Dyk velmi dobře řekl. Jedna cesta vede k revisi mírových smluv, druhá k úplné kulturní a hospodářské rovnoprávnosti všech národnosti ve státě. Pánové, nechci a nesmím jako duchovní buditi zde pohoršení, ba k vůli slabým prohlašuji, že považuji nyní druhou cestu za jedině schůdnou. Revise mírových smluv děje se přes všechny protesty a námitky, promlouvá se o ní veřejně v celém evropském a světovém tisku, obzvláště v Anglii, Americe. ve Francii, ba dokonce ve Francii! A dnešní situace Německé říše je toho přece pádným důkazem. Musili bychom právě býti jako pštrosi strkati hlavu do písku, kdybychom se chtěli zastaviti před touto choulostivou otázkou, anebo kdybychom ji chtěli sprovoditi se světa. Podle mého nikoli, směrodatného, názoru měli by všichni odpovědní politikové národností, obzvláště vsak Češi, vážně o tom přemýšleti a učiniti všechna opatření, aby tento tvrdý oříšek - abych se tak vyjádřil - v míru byl otevřen a tento veliký problém v míru byl řešen. (Sen. dr Heller [německy]: Ořech se louská!) Děkuji velice, pane profesore. Kdyby touhy a cíle Moskvy byly uspokojeny, anebo, nedej Bůh, kdyby neustálé řinčení šavlí vedlo k nikoli smírnému, tedy válečnému řešení tohoto problému, pak je zánik Západu zcela zpečetěn a nevyhnutelný, pak si ale nebudou více Češi, Slováci, Maďaři a Němci ve vlasech, pak právě všichni jako vyhladovělí žebráci jsou zasvěceni strašlivé záhubě.

Druhá, a jak ještě jednou chci zdůrazniti, po mém názoru nyní nejschůdnější cesta vede k úplné rovnoprávnosti národností, žijících v tomto státě. Dlužno právě pravého ducha Locarna míti nejen na jazyku, nýbrž musí úplně proniknouti do života, aby se vyšinul nejen k politické, nýbrž také ke společenské životní potřebě. A nyní budiž mi dovoleno obrátiti se s vážnou výzvou k národně-demokratické straně, obzvláště k jejímu osvícenému vůdci dr Kramářovi. (Různé výkřiky.) Má dobré uši, slyší všechno! Problém všech problémů, národnostní problém zůstal dodnes nerozřešen. Marxistický světový názor pustil se s velikým nadšením a s vědomím úplného vítězství do řešení tohoto problému. A výsledek? Mohu bohužel odpověděti jen Goethovým Faustem: ťZde stojím, jak jsem dříve stál, a moudrosti jsem nepřibralŤ. Důsledné provádění morálky obsažené v evangeliích mohlo by zajisté tento problém řešiti. A učiní tak také jednou po mém názoru, mluvte si co chcete. Bohužel nejsou naši nynější správcové státu, vyjímaje snad stranu lidovou, prodchnuti jejich mocí. Bohužel také široké masy lidu úplně se odcizily této moci. Tu bych právě hledal ještě jiné východisko. Stanovím svou thesi takto a adresuji ji na pana dr Kramáře: Nelze-li národnostní problém řešiti na podkladě čistě materialistickém, nemohli by tu jednou zasednouti k zelenému stolu ti státníci a politikové různých národností, jimiž je národnostní cítění nedotknutelnou svátostí a kteří právě - nehledě k tomu, z jakých důvodů, to na konec jest jedno - jsou nuceni bydleti a žíti spolu v jednom státním útvaru, sejíti se k vážným poradám, aby se domáhali byť ne úplného, tož alespoň možného a duchu času i stávajícím poměrům odpovídajícího řešení této těžké otázky? Pánové, jsem úplně přesvědčen a prodchnut myšlenkou, ježto od desetiletí se tímto problémem zabývám, a ve starém Maďarsku jsem této vznešené myšlence věnoval své, byť zcela slabé, ale přece nejlepší síly a snahy, že mnohého bylo by lze docíliti a v každém případe umožniti snesitelné spolužití různých národností ve státě ke blahu a k duševnímu a hospodářskému vzestupu celého státu. Neboť jen ten, kdo svůj národ nade vše miluje, při tom se však nedává vésti žádným přehnaným šovinismem, i když to zní sebe podivně ji, mohl bych to dokázati, k tomu bych ovšem musil míti čas, největším přítelem národa jest jen ten, kdo národ svůj miluje čestně. Ten může a bude také milovati jiný národ a ctíti jeho práva. Doufám, že budu míti jednou příležitost, popřejete-li mi k tomu potřebného času, abych se zde blíže rozhovořil o národnostní otázce. Nyní chci se opříti o jednu zkušenost a prosím, abyste mne vyslechli. Před třemi lety měl jsem příležitost prostudovati celé původní spisy maďarsko-rumunského vyjednávání, jež ještě před válkou na popud maďarského ministerského předsedy hraběte Štěpána Tiszy mezi ním a vůdci rumunské národní strany v Maďarsku, kteří mimochodem řečeno ještě žijí, jako na příklad Maniu, Vajda, Vojvoda Mihályi atd., vedeno bylo v nejlepším přátelství, a které by, kdyby nebyla vypukla nešťastná válka, zajisté bylo mělo největší úspěch. Vím z positivního pramene, že při tomto přátelském vyjednávání rumunští vůdcové nad očekávání uspokojeni uznávali dobrou vůli a naprostou loyalitu tohoto domnělého násilníka hraběte Tiszy, že s jeho vývody a návrhy souhlasili a zcela otevřeně prohlásili, že by je v celém rozsahu přijali, kdyby se právě nemusili obávati útoku velkorumunské strany. To, pánové, je nepopiratelným historickým faktem, a pronikne dnes, nebo zítra ve formě knihy s doklady do široké veřejnosti.

Obzvláště k vám, pánové z národně-demokratické strany a obzvláště k vašemu osvícenému vůdci panu dr Kramářovi, který, jak vidím, a jak potají, ale dobře pozoruji, přes svůj velký nacionalismus se snaží zjednati zde přece klid a pořádek, vznáším výzvu: pokuste se dáti touto cestou, pokuste se korunovati své dílo v tomto smyslu, ježto vašemu velikému životnímu cíli zabránila Moskva, a co vás snad nejvíce bolí, vaše vlastní krev - sapienti sat - pokuste se o, to, a vaše jméno octne se ve světových dějinách k blahu vaší vřele milované vlasti a všech národů, kteří v ní žijí, a pak vyřeší se sama sebou choulostivá otázka branných zákonů, pak nebudou musiti národové pro nemožné strategické hranice žíti věčně ve strachu a uvolněný tím kapitál sloužiti bude štěstí a blahu těchto národů. Dokud však nepřátelský duch proti Maďarsku, který se po celou debatu v poslanecké sněmovně projevoval, ovládati bude ducha Československé republiky a dokud ani s oficielní strany nebude tlumen a odmítán, je pro mne - nemohu za to, pánové - morální nemožností přijmouti branné předlohy v celém jejich rozsahu. Přijímám zákon o náhradní záloze, neboť slouží k blahu širokých vrstev, přijímám odstranění volebního práva vojínů, poněvadž toto ve slovenských obcích způsobilo pravé spousty, ale ostatní předlohy nemohu přijmouti, je to pro mne morální nemožností. (Potlesk a souhlas stoupenců.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Dalším rečníkom je pán sen. dr Grosschmid. Dávám mu slovo.

Sen. dr Grosschmid (maďarsky): Vážený senát! Pojednávanie vojanských predlôh vo snemovni poslancov spadalo v stejnú dobu so zasedaním prednostenského sboru kresťansko-sociálnej strany krajinskej v Leviciach, kde mali byť prítomní zákonodarcovia strany a preto som bol mojim ľudom poverený, abych v senáte opodstatnil naše opozičné stanovisko zaujaté našou stranou proti týmto predlohám.

Vážený senát! Vo smysle mierových smluv trianonskej, versailskej a saintgermainskej môžu premožené státy vydržovať vojanské útvary len pre udržovanie vnútorného poriadku. Premožení sú tedy bezbranní a víťazné státy stále zvácsujú svoje vojska. Z dát prezatýmnej smiešanej komisie pôsobiacej vedľa Sväzu národov, ktorá sa zabýva otázkou odzbrojenia, vysvitá, že faktické výdaje vynakladané na vojska v týchto posledných štátoch obrovsky vzrastly.

Naša republika sleduje zrejme príklad Francúzska. Francúzsko na tejto osudnej ceste bolo počiatkom vedené svojím víťazoslávnym imperializmom, a predpokladom, že hmotné prostriedky nutné k úhrade týchto nákladov bude dodávať Nemecko. Dnes je už zjavné, že toto povýšené stanovisko Francúzska nedoznalo ozveny a že náklady tie musí niesť samo. Zistenie toto vo stupňovanej miere platí pre našu republiku. s tým rozdielom však, že obyvateľstvo našej republiky nie je homogénne a tedy tá antipathia, ktorá bola i u nás pri projednávaní týchto návrhov v poslaneckej snemovni prejavená voči súkmeňovcom tunajších národností, vyvolala bolestné pocity - jednak však vzhľadom k naším horším hmotným pomerom proste nesnesieme náklady imperialistickej politiky. Najprednejšie tedy toto sú tiež všeobecné politické dôvody, ktoré odôvodňujú naše odporné stanovisko voči predlohám vojenským. Bližšími dôvody k tomu sú už preto, lebo únosnosť obyvateľstva štátu došla už na krajné hranice. Nekonečný rad vnútených vyrovnávaní a konkurzov je dôkazom chorobného stavu nášho hospodárskeho života. Pri tom na Slovensku stále sa ozývajú bolestné hlasy pre nemožné vysoké dane. Tieto dane opravdu nemožno vynaložiť na improduktívné účele militaristické. Náklady jeden a pol ročného výcviku sú na úkor uspokojenia produktívnych investícií a kulturálnych potrieba veď zavedenie náhradníckej inštitúcie, ktorá ostatne znamená zvýšenie stavu vojska, zároveň dokazuje, že ku výcviku nováčkov stačí naprosto tiež Vo roka. Jestliže by vláda prevádzala opravdu politiku mieru, vtedy dôkazom tejto politiky mala by prísť pred zákonodarné sbory s návrhy na prechod na systém miličný, ktorý poskytuje naprostej bezpečnosti a je podľa dobrozdania odborníkov podstatne lacnejší, čím by prispela ku sanácii ťažkého hospodárskeho položenia štátu.

Vojanské návrhy však, predložené Národnému shromaždeniu - bez akéhokoľvek ohľadu na finančné zaťaženie z nich plynúce, jednak v zaslepení veľmocenským poblúznením a jednak maľujúc na stenu strašidlo válečných eventualít bez akéhokoľvek pozitívneho podkladu - kladu ťažké bremená na obyvateľstvo štátu cieľom udržania režimu, ktorý podľa dosavádnych zkušeností jak vo vnútrozemských, tak zahraničných reláciách dokázal sa byť škodlivým, a to ukladajú práve vtedy, keď vzhľadom na zemepisnú polohu štátu bol by jedinou vážnou obranou štátu priateľský pomer so súsedami, a nie zvýšenie počtu vojska a vojanské reformy.

Popri týchto objektívnych dôkazoch máme však ešte dôvody subjektívne, ktoré nelzä zamlčať. Terajší pán minister u príležitosti vojanských cvičení pred dvoma roky sám uznal pravdu, že Maďari sú najlepším vojanským materiálom. Dávame totiž pomerne o veľa viac nováčkov, než priemyselné okolia s ľudom menej vyvinutým. A predsa maďarská menšina je v dôstojníckom a poddôstojníckom obore zastúpená iba v pomere, ktorý sa ani v promilloch nedá vyjadriť, a mužstvo konajúce aktívnu službu, je velené konsekventne do posádok iných národností. Tedy i tu s nami zachádzajú ako s občanmi tretej triedy, i tu sa nám dostávajú iba povinnosti. Či je odôvodnením týchto povinností ten vývod pána zpravodaja v poslaneckej snemovne, že zveľaďovať vojsko a vycvičit ho v duchu známej inštrukčnej knihy je treba preto, lebo so strany Nemecka a Maďarska hrozí nebezpečenstvo? Tento argument môže snáď pôsobiť na šovinistických ľudových táboroch, avšak nemôže byť argumentom vážnym. Hodí sa k vyvolaniu nálady, avšak známe-li pomery silové, nemôže slúžiť za dôkaz.

Avšak ctený pán referent mienil to vážne, prejavil to s miesta vážneho a v úradnej funkcii a preto sa domnievam, že stanovisko tunajších maďarských menšín proti odhlasovaniu tohoto návrhu je ich minimálnou povinnosťou, ktorá počíta s danými pomery, avšak plynie tiež z ich národného povedomia. Pán referent dopustil sa veľkého omylu i vtedy, jestliže uviedol argument ten len na základe svojich individuálnych citov a preto, lebo lepšieho dôvodu nemal. Mýlil sa nielen vo faktoch, ale i v cieľu. Svetová válka uvalila starosti a biedu na víťaza rovnako tak, ako na porazeného i neutrála. A preto nie u referentov, štátnikov, vlád a parlamentov, ale u národov shľadáváme jednotnú a všeobecnú snahu po miere. Tomu však ozbrojovanie neposlúži. Znehodnotené je tiež to za múdre pokladané heslo viedenského ministerstva války. ťSi vis pacem, para bellumŤ. Nie to poskytuje bezpečnosť, že národy po zuby ozbrojene držia v šachu národy odzbrojené, ale to, aby morálny skutok usmiernenia upravil cestu ku všeobecnému odzbrojeniu a k rozhodčiemu súdu. Jestliže snaha vlády našej republiky po miere je taká, ako ju vždy prízvukuje, tedy žiadame a očakávame od nej príslušné návrhy o tom.

Tomu odporujúce vojanské návrhy, však naša strana z dôvodov objektívnych i citových tu krátko uvedených neodhlasuje a odhlasovať nemôže!