Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan ministr národní obrany. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr Udržal: Vážený senáte! Ujímám se slova jen za příčinou konstatování některých věcí. Již v branném výboru senátním měl jsem příležitost opraviti některé vývody, ale poněvadž zde byly znovu uvedeny, a myslím, že prcce jen s jistou tendencí, která nám nemůže býti nikterak lhostejnou, chci ještě opakovati tyto své opravy.

Pokud se týče Gajdy, je známo, že věc je pořád ještě v soudním řízení a že mi o ní nemožno mluviti, tedy všechno vyzývání, abych mluvil, je marné. Není však pravda, že na schůze Gajdovy chodí naši důstojníci. Zde je mojí povinností, abych se jich zastal. Četli jsme také zprávy, které byly nám doneseny. My jsme je vyšetřili a ukázalo se, že naši důstojníci na Gajdovy schůze od té doby, co týž je v soudním vyšetřování, nechodí. Bylo zde tvrzeno, ačkoliv to mnou bylo také v branných výborech uvedeno na pravou míru a vyvráceno, že vojenská správa nebyla dbalá svých povinností, nečinila žádných příprav ve smyslu zákona, podle kterého po 26. roce měla nastoupiti služba 14měsíční. Ne, hned, jakmile jsem v roce 1921 přišel do vlády, začali jsme pracovati v tomto směru, hned v roce 1921 poskytli jsme jisté peněžité odměny, v roce 1923 jsme pak vydali zvláštní vládní nařízení, kterým se tyto odměny značně zvýšily. Číslice jsem uvedl, jsou tedy známy, ale přesto nestačilo to k zajištění dostatečného počtu déle sloužících poddůstojníků. Do jisté míry je to dobré vysvědčení pro materiál, se kterým nám je co činiti. Nedali se získati nějakým okamžitým prospěchem finančním, nýbrž chtěli zaopatření ve státní službě, ve veřejných úřadech atd.

Volební právo. Nedávno jsem četl v jistých pramenech zahraničních, že konečně i v Československu jistý anachronismus byl odstraněn. Nechci se o tom vyslovovati, zde se mohou náhledy různiti, pro mne pro ministra národní obratný jistě vždycky směrodatným je mínění většiny zákonodárných sborů. (Tak jest! - Výborně!) To je direktiva, za kterou já za všech okolností vždy musím jíti. Řekl bych jen k tomu toto: Dnes nejde o žádnou námezdní armádu, tedy všechno státní občanstvo je povinno v jistém smyslu brannou povinností. Ti, kteří na ten čas slouží presenčně, nalézají se v jistém výjimečném postavení. (Tak jest!) Jsou pod praporem, jsou v pozoru a mají úkol, aby se vycvičili pro to povolání, které jim jako příslušníkům státu náleží. Jsou tam za příčinou výcviku, za příčinou obstarávání státní služby, tedy jsou v postavení výjimečném a myslím, že tyto výjimečné úkoly vyžaduji také jistých výjimečných opatřeni. (Tak jest! - Výborně.)

Mým skoro bezprostředním předchůdcem byl kol. Stříbrný. Mně ovšem nenapadne, abych kohokoliv z mých předchůdců se zastával, ale nemohu věřiti, že by na rozkaz kteréhokoliv ministra měl býti blamován člen zákonodárných sborů, jak zde bylo tvrzeno. To pokládám za nemožné. Kdyby takový rozkaz byl vydán kterýmkoli ministrem, myslím, že by... (Sen. Ant. Novák: Konstatuji, že je to faktum! Bylo telefonováno z ministerstva národní obrany!) Já dám tu věc vyšetřili, ale pochybuji, že by bylo možno, aby důstojníci, úředníci ministerstva národní obrany, dali se i rozkazem ministra tímto způsobem zneužíti. Bylo v branných výborech opětovně a i zde dnes, nechci říci, útočeno, ale snad by len výraz přece jen byl nejpřiléhavější, na generální štáb. My snad nedovedeme všechno tak, jak by to bylo ideálem naším, ale jsem přesvědčen o dobré vůli našeho generálního štábu. Jsem přesvědčen, že pracuje, seč jeho síly stačí, a myslím. že za normálních poměrů nemůže se nic více chtíti. A konečně vždyť ti pánové, kteří tu mluví o generálním štábu, vědí, že jest jim cesta do generálního štábu otevřena, že mohou přijíti a uplatňovati své názory. A generální štáb a my všichni budeme velmi vděční za každé poučení. My se nikterak neuzavíráme oproti lepším náhledům, oproti jakémukoliv pokroku a poučení. Naopak, přejeme si jen, aby ti, kteří více vědí a kteří věc správněji chápou, přišli a pověděli, jak se to všechno má díti. (Sen. Klofáč: To my jsme skromní, jen když oni přijdou mezi nás!)

Myslím, že to není správné, že by generální štáb neměl sebedůvěry, že by si netroufal rozhodovati atd. Správně tu bylo řečeno, jak jmenovitě ve státech s velkou tradicí s hrdostí a s pýchou všude se pohlíží na vojsko. U nás bohužel tak tomu ještě není, ale, vážený senáte, sotva debaty podobného druhu, jakých jsme byli právě svědky, přispějí k vážnosti armády. (Sen. Klofáč: To bych si vyprosil! Nikdo tak nemluvil pro armádu jako já! Jestli degradujete zákonodárný sbor, tak je zle s armádou!) Já jsem nikoho nejmenoval. (Sen. Klofáč: Tedy negeneralisovati!) Tvrdím, že není možno mluviti o generálním štábu, o základě, podstatě instituce vojenské, že nemá rozhodnosti, že nic neví. (Sen, Klofáč: Když nám řekli, že musí býti předvojenská výchova a potom 14měsíční služba a potom od toho ustoupí, kdepak je logika?) Generální štáb neustoupil od myšlenky zavedení vojenské předvýchovy v pravý čas, nýbrž prostě řekl zcela jasně, že na tento čas je neproveditelná přes všecky přípravy. (Sen. Klofáč: Musím konstatovati, že my jsme zanesli nejdůstojnější tón do debaty a opakuji, že bylo by bědou, kdyby nebylo právo na slušnou a nejpoctivější kritiku! Nám jde o armádu, ne o otroky!) Mým úmyslem, vážený senáte, nebylo, abych se.ujímal slova jmenovitě pro to, poněvadž vím, jak slavný senát k otázkám těmto vždycky ve své majoritě stál. Ty zkušenosti mne zavazovaly k největší reservě a tu jsem také zachoval, ale když už jsem z rozhodnutí vašeho ministrem národní obrany, v čele instituce, o kterou tu jde, musím přece uvésti na pravou míru útoky, které bez odpovědi by vyvolaly mnoho zlé krve. (Výborně! - Potlesk.) Řeklo se: Vše pryč z kasáren, co tam nepatří.Ť (Sen. Klofáč: Ano, když bude kratší presenční služba!) Ano, souhlasím. Ale já bych to negeneralisoval, poněvadž bych nerad poplašoval, aby se neřeklo, že budeme z kasáren vyhazovati všechnu kulturní práci, a když.budeme míti jednoroční službu, musíme pak ještě rozeznávati a musíme pokládati za svoji povinnost, abychom ty nejubožejší z ubohých naše analfabety vychovali a připravili do života. A to budeme i pak dělati, kdybychom i v jedné ruce musili míti pušku a v druhé slabikář. (Výborně! - Potlesk.) O znehodnocení, branných výborů, myslím, že se mluví neprávem. a o znehodnocení senátu také. Ne, vojenská správa nesmí znehodnocovali branné výbory. Vojenská správa nesmí na sobě nechati stínu, že by chtěla znehodnocovati také takový zákonodárný sbor, jako je senát. My jsme nikdy nebránili, aby branný výbor byl svoláván. Naopak, často také jsme na pozvání přišli a branný výbor nebyl snad kompetentní, nemohl svou schůzi konati. (Sen. Ant. Novák: Kdy se to stalo v senátě?) Dlužno se podívati do protokolu a poví to také zde přítomný min. rada Heller. (Sen. Ant. Novák: Takový případ se nestal! Poslední schůze byla 16. prosince a nyní 30. března!) Pane kolego, já jsem tehdy nebyl, jak známo, ministrem. To se zjistí a bude to tady publikováno. O nějakém znehodnocování se strany vojenské správy ať výboru, nebo senátu, nemůže býti řeči. Nechci reagovati na tu poznámku, která se tu stala. Jsem rád, že se to přeslechlo. Když tu ministr není, tak je to znehodnocení parlamentu a když tu je, tak je obdařen výkřiky, že tu dělá ťStallwacheŤ. Toho jsem byl dnes svědkem. (Potlesk.) Prosím, trochu rozeznávati a jíti svou cestou. Jen opakuji, že esa svou hlavní úlohu pokládám, abych sloužil státu. (Výborně!) Myslím, že tu úlohu plním nejlépe, když ve službách majority, která jest jedině zdravou základnou každé demokracie, řídím se její vůlí a jejím usnesením. (Výborně! - Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Jokl.

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Vývody pana ministra národní obrany nám vlastně nepřinesly žádného překvapení. V podstatě byly nám přece jeho důvody, které přednesl na obhájení těchto předloh, již známy. Neuvedl v té příčině nic nového, vyjímaje jeho obhajobu o funkci generálního štábu v tomto státě. Myslím, že pan ministr národní obrany splnil svou povinnost tím, že hájil generální štáb proti předneseným útokům, nemohl však přesvědčiti nikoho v tomto sále o tom, že tomu tak není, jak to v obžalobách bylo proneseno, a bylo by lze uvésti nesčetné důkazy o správnosti a oprávněnosti těchto výtek. A byť zde bylo voláno sebe silněji ťVýborně!Ť, víme ze zkušenosti,.po celá léta od roku 1920, že ještě všechno to, co promluveno bylo ústy některého ministra národní obrany, většinovými stranami bylo živě aklamováno. Nemám tudíž také potřebí zabývati se dále jeho vývody, ježto tím spíše je naléhavě nutno, abych se jednou zabýval vážně šestou předlohou, která dnes ráno byla pojata do debaty, neboť tato předloha je beze vší pochybnosti korunou všech vojenských předloh. Osnova zákona o zavedení náhradní zálohy a změně branného zákona je zajisté jedním z nejhorších projevů našeho militarismu, je nehumánní a nesociální, ale co padá nejvíce na váhu, je provokací celého světa, poněvadž tato osnova zákona obsahuje v sobě možnost neomezeného přibírání k vojenské službě. To vědí také vládní strany, obzvláště německé vládní strany velmi dobře; na přání jejich se přece vlastně tento zákon stává skutkem. Není to žádné bezdůvodné obvinění. Kdo prostudoval státní rozpočet na rok 1927, ví, že v kapitole ministerstva národní obrany vyjmenovány byly všechny požadavky, o kterých si ministerstvo přeje, aby byly splněny, a že na tomto jídelním lístku chybí zavedení t. zv. náhradní zálohy. Skutečností je, že německé vládní strany kladly tento požadavek, že generální štáb byl původně proti tomu; když však poznal, jaké možnosti jsou skryty v této náhradní záloze, souhlasil s ní. Německé strany vládní vyprovokovaly tedy zákon, jenž je typickým vojenským třídním zákonem. To také vědí, a proto neodvažují se dnes více přiznati se ke svému dítku a pokouší se všemi prostředky, obzvláště svým tiskem, oklamati své přívržence a veřejnost. Takovýmto pokusem oklamání je také prohlášení, jež zde podal kolega Kahler, a které v podstatě znamená ubohé chlácholení veřejnosti, jež zajisté jen u vlastních přívrženců stran může snad nalézti povšimnutí. Jisto je, že Se německé vládní strany dnes pokoušejí přímým zkrucováním obsahu osnovy zákona o náhradní záloze, zamlčováním nejdůležitějších ustanovení zákona vzbuditi domněnku, že se zde skutečně tvoří zákon, jenž ve všech svých ustanoveních bude obyvatelstvu na prospěch.

Je zde vlastně obsažen jen zcela skromný pokrok, malé skromné zlepšení v osnově zákona, a toto skromné zlepšení nynějšího stavu nespadá na účet německých vládních stran. Záleží v tom, že úleva, platiti za živitele rodiny, může býti rozšířena a neomezeně poskytována, a že tito musí místo 6 měsíců sloužiti jen 3 měsíce. Konstatuji, že to není žádný vlastní výrobek německých vládních stran, že naopak již roku 1922 při poradách o zákoně o poskytování úlev živitelům rodiny naše strana navrhovala, aby ze zákona škrtnuto bylo omezení v přiznání výhod na počet 4.000, a že jsme mimo to podali návrh, aby živitelé rodiny nesloužili 6 měsíců, jak v zákoně je předepsáno, nýbrž jen 5 měsíce. Oba požadavky jste tehdy zamítli, oba požadavky jste přehlasovali, a zítra, anebo snad ještě dnes potvrdíte svým hlasováním, že naše návrhy tehdy byly zcela oprávněny. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Ale co znamená toto malé zlepšení oproti nehorázným ustanovením, která dále jsou v zákoně obsažena! Nejnehoráznějším ustanovením je zajisté, že tento zákon poskytuje vojenské správě možnost postaviti nové vojsko. Právě to je to, co německé vládní strany ve veřejnosti schválně zamlčují, ba přímo se pokoušejí popírati. V §u 1 osnovy zákona praví se výslovně, že se mírový stav stanoví počtem 70.000 mužů. To odpovídá asi dnešnímu poměru. Dále se praví v zákoně, že všechno, co odvedeno bude přes těchto 70.000 mužů, zařaděno bude jako přespočetné do náhradní zálohy. § 2 praví s veškerou zřetelností: ťBranci, kteří odvedeni byli přes počet v předchozím paragrafu uvedený, zařadí se do náhradní zálohy.Ť V §u 8 se praví: ťČíslo, o něž převyšují uvedené odvodní výsledky kontingent, uvedený v §u 1 a určený ministerstvem národní obrany, činí počet těch, kteří mají býti zařaděni do náhradní zálohy.Ť V §u 20 se stanoví, kdo patří do náhradní zálohy, a v odstavci a) se praví: ťosoby, které byly do náhradní zálohy zařaděny, nebo přeloženy pro překročení stanoveného ročního kontingentu branců.Ť Nejsrozumitelnější však to praví důvodová zpráva k tomuto zákonu: ťOstatní branci, kteří vzhledem k všeobecné zásadě branné povinnosti shledáni budou schopnými, zařadí se do náhradní zálohy, ve které také se jim dostane místo zákonitého 18 měsíčního výcviku jen výcviku v trvání 12 týdnů.Ť Je tedy vyloženou lží, když německé vládní strany ve veřejnosti prohlašují, že do náhradní zálohy zařaděno bude jen asi 8.000 živitelů rodiny. Zařaděni budou nejen živitelé rodiny, nejen ti branci, kterým se stanoviska sociálního budou poskytnuty úlevy, nýbrž také ti, kteří byli odvedeni přes kontingent 70.000 mužů, to je, že náhradní zálohou poskytnuta byla vojenské správě možnost, postaviti nové, druhé vojsko, v rozsahu téměř neomezeném, neboť jest úplně v moci vojenské správy přiměřeně rozšířiti pojem schopnosti, a všichni, kdož jsme zde přítomni, víme z doby války, jak rok od roku podle potřeby pojem schopnosti byl rozšiřován. Nejdříve lidé se srdeční vadou, pak trpící žaludečním neduhem, na konec všichni, kteří se ještě mohli udržeti na nohou, ti všichni byli prohlašováni za schopné k válečným službám a byli povoláváni. S možností rozšiřovati pojem schopnosti k vojenské službě poskytnuta je možnost postaviti do nekonečna nové, druhé vojsko. Pan ministr národní obrany prohlásil sice v branném výboru, že nezamýšlí tak učiniti, že mu již finanční důvody kážou, aby od takovéhoto úmyslu upustil. Slyšeli jsme již tolik prohlášení a slibů, že věru na sliby absolutně ničeho nedáme. Je-li pan ministr národní obrany skutečně toho názoru, pak měl naléhati na to, aby to bylo také stanoveno a vysloveno v zákoně, že totiž v ročním kontingentu 70.000 mužů pojat je také počet těch, kteří se zařazují do náhradní zálohy. Je to zajímavá hra na schovávanou. Zástupcové ministerstva národní obrany prohlašují, jsou-li o něčem dotazováni, jsou-li žádáni o vysvětlení v některé věci, vždy jen jednu věc, že totiž je v moci senátorů a poslanců, že je v moci zastupitelství lidu, aby takové věci nenastaly, že potřebují jen nedávati svolení k takovýmto věcem. V praxi však má se věc od sedmi let tak, že se komanduje pozor, vládní většina zabočí a souhlasí slepě se vším, co vojenská správa předkládá a žádá.

Již v tom samotném spočívá rozmnožení stavu vojska, že za každého jednotlivce, kterému se přiznává výhoda zařadění do náhradní zálohy, přibere se jiný muž, jenž sloužiti musí plných 18 měsíců. Vedle skutečnosti, že tento zákon poskytuje možnost postaviti druhé nové vojsko, padá obzvláště na váhu, že se v zákoně stanoví, obrovská. výsada pro syny rolníků. Neobracíme se proti ustanovení o výhodách z důvodů rodinných, anebo sociálních, proti čemu se obracíme, je to, že se tvoří obrovská výsada pro příslušníky majetných tříd. Je to zase klamání veřejnosti, falešné hlášení, když zde německé vládní strany prohlašují, že ti, jimž tento zákon hlavně prospívá, jsou malorolníci, majitelé malých usedlostí. Skutečností je, že podle ustanovení §u 6 většina domkářů a malorolníků z dobrodiní tohoto zákona úplně je vyloučena, a že předem již nepřichází v úvahu. V §u 6 tohoto zákona praví se totiž výslovně: Podmínkou je, že provozování takového podniku musí býti výhradním anebo aspoň hlavním povoláním dotčeného majetníka a zároveň. výhradním, anebo aspoň hlavním pramenem obživy pro něho a jeho rodinu. Zemědělské poměry majetkové v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou takové, že podle poslední statistiky máme celkem 1,483.000 zemědělských podniků. Z toho je 1,049.000 podniků v rozloze do 2 ha. Tato rozloha majetku do 2 ha však nestačí pro obživu celé rodiny; otec majetník a také jeho rodina musí jíti za jiným výdělečným zaměstnáním. Tato kategorie je právě tak jako kategorie pachtýřů vyloučena z výhody zařadění do náhradní zálohy. Je zajisté skutečností a stane se ve většině případů, že také ve 176.860 případech rozlohy od 2 - do 5 ha většina nemá nároku na výhodu živitele rodiny. Vidíme tedy, že na základě ustanovení §u 6 synové domkářů a malorolníků již předem jsou vyloučeni z výhody, aby mohli sloužiti v náhradní záloze, a je vyloženým podvodem, říká-li se, že malorolníkům a domkářům se tímto zákonem dostává výhod. Je to jeden z případů, kde se vytvořuje neslýchaná výsada pro bohaté rolníky, u nichž stává možnost, aby všichni synové zařaděni byli do náhradní zálohy. Nyní praví odst. 2 a odst. 3, §u 6, že na rozdíl od bývalého rakouského zákona o náhradní záloze, kde jen syn, který zdědil zemědělský statek, mohl býti zařaděn do náhradní zálohy, že, když se majetek rozdělí, každý z dědiců má právo, aby byl zařaděn do náhradní zálohy.

§ 7 odst. 1. stanoví, že; se do náhradní zálohy zařadí ten, kdo prodělává výcvik pro své občanské povolání. Kdo zde přichází v úvahu? Především žáci průmyslových škol, odborných škol, kteří po tříleté návštěvě školy a po tříleté praxi ještě nemají občanského povolání a musí si teprve nějaké hledati; těm se dává úleva, že se zařaďují do náhradní zálohy. Krvavá oběť militarismu přesunuje se úplně na syny dělníků, domkářů, malorolníků, zaměstnanců a maloživnostníků, a to vše na přání a výslovný požadavek německých vládních stran, které si tohoto zákona přály.

Zavedení těchto výsad vyžaduje změny branného zákona. A se změnou branného zákona začíná se hned v §u 2, kde se ruší ustanovení, že branná povinnost je rovná. Bude příště jen všeobecná, ale nikoli rovná, již podle ustanovení zákona. Ale chci upozorniti pány na to, že tato změna o sobě nestačí, neboť také tato změna znamená rozpor s naší státní ústavou. Tam se praví výslovně, že se výsady pohlaví, rodu, povolání neuznávají. Tedy právě tak, jako při volebním právu vojínů, také v tomto případě zcela směle nedbáte ústavy. Zjednáváte výsady pro jedno povolání. dokonce pro více povolání, zjednáváte tuto výsadu na základě pouhé změny zákona. Že tento zákon odporuje ústavě, to vám dále nevadí. Tím, že vylučuje slůvko ťhnedŤ z §u 2, potvrzujete sami správnost mých výkladů. Odstranění rovné branné povinnosti nestalo se jen, aby uskutečněno bylo přání tak vysoce vlastenecké strany agrární, která vedle svého vládního vlastenectví myslí na tolik reálně, že si řekla: ťKrvavé oběti ať nesou děti dělníků, my se chceme před tímto vlastenectvím skrývatiŤ, toto ulejvání před vlasteneckými povinnostmi provedeno bylo také na přání národních demokratů, a to zavedením zastřeného práva jednoročních dobrovolníků. Roku 1912, když se v Rakousku jednalo o novém branném zákoně. byl to ministr války Stöger-Steiner, který v důvodové zprávě k brannému zákonu řekl výslovně: ťNemůže býti pochybnosti, že by úplné zrušení instituce jednoročních dobrovolníků, odůvodněné všeobecnou brannou povinností, bylo nejradikálnějším as vojenského stanoviska žádoucím řešením problému.Ť Branným zákonem z roku 1920 bylo odstraněno právo jednoročních dobrovolníků. pro náš stát se roku 1927 v zastřené formě zase vzkřísilo. Posluchači vysokých škol budou sice příště musit sloužiti 18 měsíců, ale jenom 12 měsíců jako mužstvo. zbytek jako důstojníci. Dala se jim pilulka, aby se jiní aspoň trochu osladila oběť za vlast.

To ale zdaleka ještě nejsou všechny krásy tohoto zákona. Něco, co dosud není známo ve veřejnosti, obsahuje § 17. Stanoví především, že vojenská služební nevinnost může býti pro jednotlivé kategorie také prodloužena. Jak dlouho, není nikde stanoveno. Může to snad za okolností býti také doživotně. Do § 17 branného zákona má se totiž vložiti: Povinnost k další činné službě mají též osoby, které byly zdokonaleny ve zvláštních služebních odvětvích vojenského povolání, nebo byly na žádost vycvičeny v některých služebních odvětvích To tedy znamená, že právě těm, kteří mají ambici, jak zní vojenský odborný výraz, kteří nejsou vyslovenými ulejváky, indolentními a lhostejnými oproti vojenskému výcviku, hrozí trest, že mohou býti přes 18timěsíční vojenskou službu přidrženi ještě k další službě.

Ještě později následuje potom další ustanovení, jež praví totéž. Roku 1920, když se jednalo o branném zákoně, byly o volbě zvláštního služebního odvětví zcela jiné názory nežli dnes. Ve zprávě k brannému zákonu z roku 1920 praví se výslovně: ťDoby presenční služby použije se netoliko k vojenskému odbornému výcviku, nýbrž také k odbornému výcviku brancovu podle jeho civilního povolání.Ť Když se tedy některý kovodělník, některý technik přihlásil k technickému, anebo automobilnímu sboru, aby se svému civilnímu povolání úplně neodcizil, pak učinil tak zcela v intencích starého branného zákona. Ale tak, jak zní branný zákon z roku 1920, rozmyslí si to každý tak učiniti, neboť hrozí mu nebezpečí, že, přihlásí-li se k takovémuto speciálnímu sboru, dostane se mu zvláštního výcviku, a on pak po případě může býti potrestán tím, že se jeho aktivní vojenská služební doba prodlouží přes 18 měsíců. Zvláštní nehumánnost je v tom, že za daných okolností je předepsáno, že dotčený branec musí sloužiti ještě nějaký čas přes svou aktivní služební dobu. A sice je předepsáno dosluhování pro samovolné vzdálení, překročení dovolené, dovolenou bez zvláštních důvodů, a obzvláště pro nemoc. Dobu, kterou vojín zmeškal ve svém výcviku, poněvadž onemocněl, poněvadž musil jíti na zdravotní dovolenou, tuto dobu musí pak, když jeho 18 měsíců uplynulo. sloužiti dále a musí ji nahraditi. (Sen. dr Heller [německy]: Je trestán za to, že je nemocen!) Tak jest. Voják nastoupil zdráv, u vojska spolupůsobením všeho možného zanedbávání a za všech možných okolností onemocní, je to často frivolní hra se životem a zdravím vojínů. Nemocného pak pošlou domů, aby se doma vyléčil, a když je po jeho vojenské služební době, musí dobu ztrávenou následkem onemocnění, anebo zdravotní dovolené dosluhovati. Je to zajisté nejnehoráznější ustanovení, jaké si můžeme představiti, je to přímo skvrnou našeho zákonodárství.

§ 22 stanoví dále, že se dává vládě právo nařizovati výjimečně cvičení, když toho stát vyžaduje. Mimo to se v §u 27 - tyto oba paragrafy jsou přece mezi sebou v podstatné souvislosti - stanoví, že příslušníci určitých speciálních služebních odvětví mohou býti v míru povoláváni k výjimečné aktivní službě. Jsou zde tedy dvě věci, s nimiž máme co činiti. Vláda předně dostává právo podle volného uvážení a libovolně přes zákonitě stanovený počet cvičení směti předpisovati ještě další cvičení, a za druhé také pro určitá speciální odvětví stanoviti prodloužení vojenské služební doby přes 18 měsíců. Tyto oba paragrafy praví, že vláda má možnost nařizovati mobilisace, obzvláště také částečně mobilisace. To zajisté dlužno odůvodniti tím, že těmito mobilisacemi, v případě nutnosti mobilisováním železničních a poštovních zaměstnanců, má jakékoli mzdové hnutí těchto pracovních vrstev býti ubito. Není zde žádného ustanovení o tom, jak dlouho takováto cvičení smí trvati, žádného ustanovení o tom, na jak dlouhou dobu lze stanoviti prodloužení aktivní vojenské doby služební. To všechno je ponecháno libovůli ministerstva narodili obrany. Není také nikde stanoveno, že každé mimořádné cvičení, každé prodloužení vojenské doby služební jde na vrub cvičení ve zbrani, a že branci mají konati cvičení ve zbrani o tuto dobu kratší. Praví se sice v zákoně, že vláda a ministerstvo národní obrany může naříditi, že mimořádné cvičení možno bráti za řádné cvičení ve zbrani, ale není nikde stanoveno, že se to státi musí, a při stanovisku, jaké má tato vojenská správa vůči lidu, máme všechnu příčinu žádati, aby zcela jasně v zákoně bylo stanoveno, když již někdo je přidržovala k takovémuto cvičení. že se mu to započítává do jeho pravidelných cvičení ve zbrani.

Protisociálního ducha naší vojenské správy dokazuje také další, málo povšimnuté ustanovení. Je to změna §u 9 branného zákona, odst. 4. K odst. 4. se připojuje, že útraty odvodu nese každý branec sám, cestovní útraty k přezkoumací komisi může mu vojenská správa na jeho žádost nahraditi. To jest ustanovení, které dosud v branném zákoně obsaženo nebylo, důkaz tedy, že jest úmyslem přesunovati příště útraty odvodu na brance. Chtěl bych se otázati - a již v branném výboru zůstali mně na to odpověď dlužní - co se stane, bydlí-li dělník tak daleko od místa odvodu, že nemůže sehnati prostředků, aby zapravil cestovní útraty, a co se mu stane, když se k odvodu, anebo k přezkoumání nedostaví. Odpověď je velmi jednoduchá, bude potrestán buď jako zběh, anebo jako branec, který se úmyslně vyhnul své odvodní povinnosti. V případě. že by se měl dostaviti k přezkoumání, nebude moci přednésti své právo, nýbrž jest již předem odsouzen, ačkoli je snad polovičním mrzákem, aby sloužil 18 měsíců, poněvadž se nemůže dostaviti před přezkoumací komisi.

Postavení náhradní zálohy, této druhé armády, je vyloženým podváděním Společnosti národů. V §u 8 stanov Společnosti národů praví se výslovně: Členové Společnosti národů přiznávají se v zásadě, že udržení míru vyžaduje zmenšení národního zbrojení na nejmenší míru, která je slučitelná s bezpečností národa a s vymáháním mezinárodních závazků společným postupem. A ve třetí komisi Společnosti narodil řekl roku 1924 ministr věcí zahraničních dr Beneš jakožto generální zpravodaj V. zasedání, že by pro zmírnění hospodářských obtíží Evropy bylo žádoucno, armády všude uvésti zpět na mírový stav a omeziti zbrojení na míru snesitelnou s bezpečností národa. Ale co vyřizujeme zde? Místo zmenšení stavu armády další vybudování vojska. přibírání mnohem většího počtu lidí ke služební povinnosti vojenské, nežli tomu bylo dříve. Jak strašlivé je přibírání státních občanů ke konání vojenské služby v našem státě. toho dokladem několik cifer: Rakousko čítalo před válkou 28¹/₂ milionu obyvatelů a mělo kontingent branců 119.000 mužů, Maďarsko čítalo 20.8 milionů a 93.100 branců. Československo má asi 13 milionů obyvatel a stav mužstva asi 95.000 mužů. Vyňal jsem jen nejhroznější ustanovení z osnovy zákona; myslím, že to stačí, aby to ospravedlnilo zničující úsudek o této osnově zákona. Německé strany musili věru všichni bohové opustiti, když žádaly náhradní zálohu, jestliže skutečně bylo jejich úmyslem přivoditi rozšíření pojmu živitele rodiny a stanovití to zákonem, bylo by přece stačilo omeziti se na požadavek, znovelisovati, upraviti nynější zákon o úlevách pro živitele rodiny. Ony se však touto samozřejmostí nespokojily, nýbrž volaly nepřetržitě po náhradní záloze, a nyní s tímto požadavkem důkladně naběhly našemu generálnímu štábu.

Malou příznačnou skutečností je, že ze 7 zpravodajů, jež těchto 6 zákonů má, 5 zpravodajů patří české straně lidové, tedy klerikální straně, šavle a kropáč se tedy zase pěkně sešly.

Bude-li zákon přijat, pak bude náš militarismus viseti jako Damoklův meč nad každým jednotlivým státním občanem, Damoklův meč, jenž každý okamžik může spadnouti a zničiti existenci každého státního občana, existenci každé rodiny. Voláme běda těm stranám a politikům, kteří při zavěšení tohoto Damoklova meče spolu pomáhali!

Místopředseda Donát: Dále má slovo pan sen. Dundr. Uděluji mu je.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Neprojevuje-li se zájem o předlohy vojenské, které jsou právě nyní projednávány zde, tož soudím, že daleko větší zájem jeví se ve veřejnosti, anebo aspoň v ně kterých vrstvách našeho obyvatelstva. To souvisí s důležitostí, která přikládá se těmto vojenským předlohám, a nemůže překvapiti, že vyskytují se tu a tam hlasy a otázky, z jakých důvodů předkládány jsou vojenské předlohy, které to jsou příčiny, jež přiměly ministerstvo národní obrany k tomu, aby tak dalekosáhlé osnovy zákona zákonodárným sborům předložila.

Ptá se kde kdo, které jsou to důvody, jež vedou ministerstvo národní obrany a vládu vůbec k těmto opatřením, jaké jsou to důvody, které nutkají podle zprávy zpravodajů k utužení discipliny v armádě a zrušení občanského politického práva jedné části našeho obyvatelstva, a konečně jaké jsou to důvody, které staví příslušníky armády na druhořadé místo v našem obyvatelstvu.

Důvodová zpráva a důvodové zprávy vůbec velice málo pro potvrzení stanoviska vlády i ministerstva národní obrany uvádějí. Více snad řekl dnes ve svém projevu pan ministr národní obrany v těchto slovech: ťTi, kdož slouží presenčně, jsou ve výjimečném postavení; jsou ve službě pro výcvik a jiné úkoly a toto výjimečné postavení vyžaduje výjimečná opatření.Ť Já bych řekl, že právě toto výjimečné opatření příslušníků naší armády, které má za následek větší míru odpovědnosti, které ukládá příslušníkům naší armády nesmírnou tíhu povinností, ukládalo ministerstvo národní obrany také vládním stranám, aby nejenom nebraly dříve přiznaná práva, ale aby je potvrdily a aby je podepřely. To soudím, bylo zvláště na místě v té chvíli, kdy se ustavičně ukazuje na úkoly naší armády, v případu, jde-li o obranu státu, kde se tu výslovně povídá, že armádě uloženy budou určité oběti, a těch jsme si vědomi v tom okamžiku, bude-li stát napaden a má-li stát býti před vnějšími nepřáteli chráněn, a když my tu proti uznání, které by se mělo v první řadě projeviti, vidíme pravý opak, vidíme ubírání práv, pak musíme si říci, že to byly jiné důvody, které oficielně řečeny nebyly a které také žádná z vládních stran nemá odvahu říci veřejně. Pro nás nemůže býti směrodatným důvod, s nímž snad setkali jsme se, jak řekl pan ministr národní obrany, v cizích listech, že bude v Československé republice zrušení volebního práva vojáku a četníků odstraněno, anachronismem. Upozorňuji na skutečný stav v cizině, a jestliže si chceme bráti příklady z ciziny, bylo na místě, aby v každém a snad při každé příležitosti si brali vzor z cizích států.

Nežli však ukáži na některé, podle našeho soudu nesprávné důvody, jež vedly k předložení osnov zákonů a po změně některých ustanovení platných zákonů ke zrušení práv dřívějšími zákony vojákům a četnictvu zabezpečených, dovolíte mi, abych stručně promluvil o událostech, které nemůže senát přejíti bez povšimnutí již proto, že také některá ministerstva jsou si důležitosti a významu těchto událostí vědoma a snaží se, když prozatím nic jiného, aspoň anketami a poradami, důsledky a následky událostí poněkud paralysovati a mírniti.

Mám na mysli ony bouřlivé události v okrese tanvaldském a jabloneckém. Ony demonstrace, projevy, které vyvrcholily v bouři, byly jen důsledkem poměrů, které v těchto okresích jsou. Tyto události byly předvídány, zejména my, kteří máme za povinnost zastupovati tuto župu, upozorňovali jsme včas na důsledky, které se mohou dostaviti. A litujeme, že nejprve musilo dojíti k bouřlivým projevům, aby si rozhodující činitelé uvědomili, že je potřebí určitého zásahu a zákroku, jímž by z části příčiny i následky nepříznivého hospodářského a sociálního postavení tamního pracujícího lidu byly odčiněny.

Celý kraj jablonecký a tanvaldský trpí nejen nedostatkem práce, ale i nesmírně nízkými, nepatrnými výdělky. Tlakem hospodářských poměrů jsou postiženi nejen dělníci pracující ve sklárnách a brusírnách, ale i živnostníci, obchodníci, prostě kde kdo, jenž je odkázán svojí existencí na produktivní práci dělníků sklářských, nebo brusičských. Řekl jsem, že celý tento kraj trpí. Není práce, není výdělku, a to ne teprve v této době, nýbrž již před měsíci, již téměř rok tamější dělnictvo pracuje omezenou dobu pracovní v továrnách, již téměř rok snižovány jsou výdělky na nejkrajnější míru, na 40, 50, 60 snad 80 Kč týdně. A tu nemohlo nikoho překvapiti, že, se musily objeviti důsledky tohoto stavu nejen v protestních projevech a demonstracích, ale v onom vykypěném zoufalství, které mělo za následek činy, s nimiž souhlasiti nemůžeme, ale které si vysvětlujeme jako produkt bídy a krajního zoufalství. Jsme si vědomi toho, že příčiny tohoto desolátního stavu jsou nejen vnitřní, ale také vnější, že spočívají v nemožnosti exportu a také ve změněné výrobě v tomto průmyslovém okrese. Proto, že jsme si byli vědomi důsledků, které se dostavily již loňského roku, jsme upozorňovali a žádali, aby nouzovými pracemi bylo pomoženo tamnímu nezaměstnanému dělnictvu k práci a výdělku. Žádali jsme, aby provedena byla regulace řek, opravy silnic, a nyní se tam rozvíjí velký projekt stavby železnice ze Železného Brodu do Jablonce nad Nisou, tedy řada opatření, jimiž by se tamnímu dělnictvu, které nežádá podpory, nýbrž práci, přece poněkud pomohlo.

Je příznačné, že se tamní dělníci s jednou kategorií zaměstnavatelů shodli na odstranění práce fušérské. Toť fakt, který dlužno přivítati, že dělníkům jde o to, aby výrobky, z tohoto kraje přicházející, byly jakostní, kvalitní, aby jimi byla také činěna čest průmyslu a našemu státu. Lituji, že loňského roku nevyhovělo ani ministerstvo veřejných prací, ani ministerstvo sociální péče návrhům, které byly propracovány a předloženy. Nemusilo dojíti k tomu stavu, který dnes na Tanvaldsku a Železnobrodsku jest a nemusilo dojíti k demonstracím a činům, které měly za následek zakročení politických úřadů a četnictva.

Mohu říci, že právě zástupci ministerstva obchodu, kteří se posledních anket na Železnobrodsku zúčastnili, přiznali, že byli překvapeni vyspělostí zástupců dělnictva, kteří projevili nejen správný názor, ale také cesty, jak odčiniti stav, který na Tanvaldsku a Železnobrodsku nastal. Tímto odpovídám také na ty výtky, s nimiž jsme se setkali v některých listech, že tam dělnictvo bylo pobouřeno štváči. Štváči nejsou ti, kteří dostávají uznání, že počínali si při vyjednávání s krajní umírněností, taktem a ohledem. Štváči jsou ti, kteří snad v této době, za těchto zjevů, které dlužno vysvětliti jako produkt zoufalství a bídy, chtějí vyvolávati stav, z něhož snad nepřátelé dělnické třídy chtěli by kořistiti a těžiti. Litujeme jen, že toto dělnictvo, které má svoji kvalifikaci, které patří k skromnému dělnictvu v horách žijícíma, nedoznalo zavčas oné podpory, po které volalo.

Co se stalo? Došlo k zatýkání, došlo k vydání vyhlášek a když bylo upozorněno, že zavládl na Tanvaldsku a v některých místech na Jablonecku výjimečný stav, bylo to popřeno panem ministrem národní obrany v branném výboru. Mám zde opis vyhlášky, která byla vydána. V ní se praví:

ťShromažďování a srocování osob na veřejných místech a náměstích se co nejpřísněji zakazuje. Po 9. hodině večer nesmí nikdo dlíti na ulici, domovní vrata se musejí zavírati v tutéž hodinu. Přednostové domácností a zaměstnavatelé se musejí postarati, aby po 9. hodině nikdo z příslušníků jejich domácnosti neopustil dům. Děti a mládež se nesmí ani ve dne zdržovati na ulici bez nutných příčin. Policejní hodina zavírací pro veškeré hostince a zábavní místnosti jakož i biografy se určuje na 9. hodinu večerní. Po uvedené době nesmí v oněch lokálech býti žádní hosté.Ť

To je výjimečné opatření, jímž se přece ve značné míře zasahuje do normálního života, který v těch okresech byl, a které se projevuje i dále. Svolali jsme na př. čistě odbornou přednášku o sociálním pojištění na pondělí večer, která byla okresní politickou správou v Jablonci nad Nisou zakázána, ačkoliv šlo o odbornou věc. Byla to přednáška, kde by se nebyla naprosto žádná agitace prováděla, zejména když zástupci odborových organisací v tomto okresu vyvíjejí co nejhorlivější úsilí po zachování pořádku a stavu, za kterého se může klidně vyjednávati a prováděti opatření, jichž je také v zájmu dělnictva a pořádku potřebí.

To jsem chtěl poznamenati. Nemůže se nikdo diviti, že využíváme této příležitosti k tomu, abychom řekli, že je potřebí, aby tamějšímu postiženému dělnictvu se pomohlo, ale ne podporami v nezaměstnání. My nechceme, aby nám agrárníci, političtí živnostníci a případně i jiné politické strany vyčítaly těch 10 mil. Kč, které jsou za jediný rok ze státní pokladny na podporu v nezaměstnání vydány, nýbrž chceme prostě provedení opatření, která přispějí k exportu sklářských výrobků a která umožní výrobu kvalitního zboží, a není-li to možná ihned, chceme provádění některých prací, jak jsem již tu naznačil, při nichž se zaměstnává několik set dělníků a v nichž budou míti zisk živnostníci a obchodníci. Na druhé straně soudím, když jsou tu dávány garancie se strany odpovědných zástupců dělníků - a jimi jsou zástupci odborových organisací - že je třeba, aby odvoláno bylo četnictvo, které nepřispívá ke klidu, aby také odvolána byla všechna opatření, která byla okresní správou politickou v Jablonci nařízena. Mám za to, že jsou ta přání odůvodněna, že z těch přání vytryská také touha po klidu a zejména také po zabezpečení existence těch několika tisíců horských českých i německých dělníků, kteří s místem i okresem srostli, kteří tam chtějí nejen nyní, ale i v příštích letech nalézti základy své existence.

A nyní, vážené shromáždění, několik slov k předloze zákona, jímž se ruší volební právo vojáků. Otázka volebního práva vojáků a četníků je pro nás otážou zásadní. Porušení této zásady, třeba jenom u četníků a vojáků, znamená průlom do politických práv občanstva. Zrušením volebního práva vojáků a četníků vytvoří se přehrady mezi ostatním obyvatelstvem a těmito ve výjimečném postavení se nacházejícími vojáky a četníky. Čeho se chce zrušením volebního práva vojáků a četníků dosáhnouti? Pánové říkají: Zvýšení a zabezpečení discipliny, dále pak odpolitisování armády.

Pan zpravodaj dr Havelka za výbor ústavně-právní odůvodňuje to takto: ťShora zmíněný škodlivý vliv volebního práva a agitace, která s tím souvisela, na disciplinu, ukázal se zřejměji v tom, že meze, uložené aktivní účastí vojenských osob na volbách zákonnými opatřeními a nařízeními, jako zákazy politických projevů, účastí na politických schůzích, táborech, demonstracích a průvodech, zákaz nošení politických odznaků a pod., byly hromadně překročovány a všeobecně nebyly respektovány, jinými slovy: bylo to odepření poslušnosti, tedy vedle statečnosti nejdůležitější a nejnezbytnější vlastnost pravého vojáka.Ť

Slavný senáte! To je jediný důvod. Kdyby ovšem zjevy, na něž je tu poukazováno, byly takovéto rázu a rozsahu, že by byly opravdu vyvolávány opodstatněné obavy o disciplinu, která v armádě býti musí, pak by se proti tomu nedalo nic namítati. My však soudíme, že toto odůvodnění předlohy zákona, kterou se zasahuje do základního a zásadního, řekl bych, práva občanského, nebude v každém směru odůvodněním správným. Zejména mne překvapuje, že zpráva výboru, jenž je representován právními odborníky, kteří mají zkoumati předlohu v první řadě s hlediska ústavně-právního, ani dost málo se nezabývala námitkami, které z důvodů čistě ústavních byly jak veřejností, tak i poslaneckou sněmovnou činěny.

Důvodová zpráva omezuje se výhradně na tvrzení, že vykonávání volebního práva našimi vojáky bylo hlavní příčinou podlomení discipliny. Jsme toho názoru, že výkon volebního práva nemůže býti takovou zkázou pro vojenskou disciplinu, jak se autor důvodové zprávy domnívá. Vždyť všichni mladí lidé, kteří přicházejí do armády, jsou již politicky. orientováni a největší část jejich, zejména pokud se rekrutují z řad dělnictva, prošla organisacemi dělnickými i jinými všech politických odstínů. Snad právě tato politická škola spíše v nich smysl pro disciplinu upevňuje, utužuje, nežli podlamuje. Nadejde-li volební období, pak žádná moc světa nemůže zabrániti tomu, aby naši mladí vojíni nesledovali se živým zájmeny volební zápas, třebas nejsou na něm přímo zúčastněni, jsou-li zbaveni volebního práva. Ve školách, najmě středních, je jistě silná disciplina a přece mladí žáci, kteří nedosáhli ani věku voličů, přetřásají živě všechny události, které jsou v souvislosti nejenom s volebním zápasem, alejí se všemi politickými událostmi našimi i v cizině.

Od r. 1923 konaly se volby v celé řadě obcí, kde je vojsko, a nikde jsme neslyšeli, že by bylo došlo k nějakému hrubšímu porušení discipliny. Příčina nedostatku kázně, na kterou si tolik autoři zákona stěžují, tkví ve zcela jiných příčinách, a objevila-li se po převratu z jiných příčin, pak tomu. tak dnes není, a hledáme-li je po převratu, shledáváme je v tom, že všeobecná mysl státních občanů, kteří prošli volebním obdobím, byla silně zahrocena protivojensky. Já proto zdůrazňuji své překvapení nad tím, že ústavně-právní výbor neuznal za vhodno čeliti námitkám, které proti předloze byly činěny z důvodů ústavně-právních. Nepatřím k odborníkům, avšak soudím, že jako občan tohoto státu mohu vysloviti přesvědčení, že máme zájem na ústavě i na tom, aby ústava byla přesně respektována, zejména její základní pilíře, pokud se týká občanského práva.

§ 9 ústavní listiny dává právo voliti do sněmovny všem státním občanům bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok věku svého a vyhovují ostatním podmínkám řádu volení do sněmovny. Právníci hájící vládní i vojenské předlohy mají však za to, že stačí jenom zaměniti podmínky řádu volebního, které jsou dány prostým zákonem, a tím také odejmouti právo volební jakékoliv skupině občanů republiky.

Slavný senáte! Vyskytují se pouze hlasy, které dávají najevo souhlas se zrušením volebního práva vojáků a četníků. Dnes jsou velmi často slyšány hlasy, i členy zákonodárného sboru, z nichž vysvítá, že nejenom vojákům a četníkům, ale že všem státním zaměstnancům, (Slyšte!) všem těm, kteří jsou ve státních službách a státem placeni, má býti odňato volební právo.

Je to několik málo dnů, kdy zástupce politické strany živnostenské docela otevřeně tento názor v zásadě na veřejné schůzi u Železného Brodu prohlásil za souhlasu ovšem svých stoupenců. To je jenom ukázka, k jakým snahám směřují některé maše politické strany o sobě prohlašující, že jsou demokratickými, a nás nepřekvapuje projev některého poslance strany politických živnostníků, zejména po tom, kdy slyšeli jsme dnes pana sen. Dyka, který se přimlouval za to a který souhlasil s tím, aby volební právo bylo unifikováno tím způsobem, že by jeho zásady byly stanoveny tak, aby pouze ti, kdo jsou starší 24 roků, měli volební právo. (Hlas: Nebylo by to žádné neštěstí!) Nabylo by to žádné neštěstí. Já bych jen malou připomínku chtěl učiniti. Dokud jsme byli v Rakousku, chtěli jste souhlasiti s tím, aby volební právo - mezi těmi, kdo s tím souhlasili, patřil pan kol. Dyk - bylo již od 21. roku. Dokud jsme byli v Rakousku, uznávali jste správnost a spravedlnost tohoto přání, ale v Československé republice, na jejímž vybudování mají právě nejširší vrstvy lidové největší podíl, nejraději byste volební právo dělníkům a státním zaměstnancům nedali. (Hlas: Copak my nemáme také mladé lidi mezi sebou?) Máte, ale poněvadž víte, že pracujících vrstev je v Československé republice 70 až 75%, jste přesvědčeni, že těmi, kdož budou nejvíce postiženi zvýšením hranice věkové a vyloučením, pokud není státní zaměstnanec, budou příslušníci dělnické třídy, anebo těch stran socialistických, k nimž právě pracující vrstvy lidové v největším počtu se hlásí. Varoval bych před šířením podobných názorů, poněvadž mohlo by se státi, že v kritických chvílích, kdy budete apelovati na součinnost těch, které dnes bagatelisujete, setkali byste se s nechutí, lhostejností a nedůvěrou, když předtím jste dávali najevo naprosté nepochopení pro potřeby a když jste se snažili šlapati zásady a principy demokracie a demokratického zřízení.

Slavný senáte! Nemohlo by proto překvapiti, kdyby náhledy, na které jsem poukázal a které vyslovili naši právníci, staly se snad majetkem celé vládní většiny a vy byste se pokusili omeziti volební právo jen na některé vrstvy našeho obyvatelstva a snad jen na některé skupiny, s jejichž součinností a pomocí byste mohli počítati. Tvrdíme tudíž, že jedině toto je protiústavní, poněvadž porušuje základní princip ústavy, který dává nárok na volební právo všem občanům překročivším 21. rok, ovšem pokud není důvodu, zbaviti jich tohoto práva. A mám za to, že pánové, kteří hájí předložený zákon proti námitkám ústavním, ani ústavně nemyslí, poněvadž se až příliš vzdalují ducha ústavy. Tohoto ducha hledám v §u 8 ústavní listiny, jež stanoví, že členové poslanecké sněmovny se mají voliti podle všeobecného, rovného práva hlasovacího. Cestou, kterou dnes nastupujete, porušujete zásadně všeobecnost, poněvadž z této všeobecnosti vylučujete velkou část státních občanů, aniž byste proto měli meritorní zdůvodnění, které je právním podkladem podle naší ústavy, která se v tomto směru odklonila od ústavy rakouské a přiznala volební právo vojínů jako plnoprávným občanům.

Namítá se snad, že jsou státy, kde vojáci a četníci volebního práva nemají. Mohu vám říci, že v Anglii volí aktivní vojáci a důstojníci za stejných zákonitých podmínek jako ostatní občané. Voleni mohou býti pouze důstojníci, kteří mohou býti v době vykonávání mandátu povyšováni.

Belgie provedla v letech poválečných novelisaci volebního řádu se zvláštním zřetelem na aktivní stav vojska. Podle tohoto nového zákona mají vojáci i důstojníci stejné volební právo jako ostatní občané. volí a jsou volitelní do všech zákonodárných sborů i zastupitelstev. V Dánsku mají bez rozdílu vojáci i důstojníci tatáž práva, pokud práva volebního se týče, jako ostatní občanstvo. V Norsku se volební právo aktivního mužstva i důstojníků od práva ostatního občanstva vůbec neliší. Ve Švédsku vojáci i důstojníci volí a jsou volitelni. Ve Švýcarsku volí vojáci i důstojníci jsou volitelni bez rozdílu jako ostatní občanstvo. V Americe pak rovněž není rozdílu mezi volebním právem vojínů a občanstva. (Hlas: To je námezdní vojsko!) Prosím, ve všech státech, které jsem zde jmenoval, není námezdní vojsko. Tedy nelze uváděti jako argumentaci, že u nás máme všeobecnou vojenskou povinnost a jinde vojáky sloužící za žold. V každém státě je uložena vojákům stejná povinnost. Není tedy potřebí činiti rozdílu. A proto, když se u nás mluví o vojenské povinnosti, bylo by také jen příkazem každého, aby ti, kdož tu mají konati určitou povinnost, měli přiznána jako ostatní občané také stejná práva.

Nemohu uznati argumentaci, kterou zde přednesl pan sen. Dyk: ťV 21. roce má mladý člověk více nadšení, více elánu a podobně, v 21. roceŤ - pravil - ťbývají mladí lidé obětí svůdců.Ť Mám za, to, že nejméně tento výrok sluší panu sen. Dykovi jako bývalému radikálovi, který v zápasech sváděných v našem národě měl určitou úlohu a bránil se vždycky proti označování těch, kdož vedli, za svůdce, za ty, kteří snad svou činností pášou nepravost a způsobují u jiných určité oběti.

Může-li v 21. roce míti náš muž i žena svéprávnost, může-li rozhodovali o svém majetku, je-li mu tu přiznána tak široká pravomoc a působnost, pak soudím, že tu není důvodu pro správnost argumentace, se kterou přišel pan sen. Dyk.

Vážené shromáždění! Ukazovalo-li se na to, že se volebním právem porušuje disciplina, pak bych řekl, že zjevy, anebo činitele, kteří porušují disciplinu, dlužno hledati ještě někde jinde. Mohl bych uvésti několik příkladů a případů svědčících o tom, že jsou jednotliví činitelé v armádě, kteří svým jednáním neposkytují žádného vzorného příkladu a vyvolávají u mužstva nejen pocity nedůvěry, ale pocity stavu, od něhož k porušení discipliny není již daleko. - Chci se dotknouti jen jednoho zjevu. V Lipníku u Nymburka byl vedoucím správcem major Sucharda, důstojník, který pro nepořádky, hraničící na trestní delikty, byl odsouzen na 14 dní do vězení, pravda, podmínečně, ale přesto nebyl zproštěn svých povinností, byl pouze přeložen. Jakým způsobem může takové jednání působiti nejen na podřízené vojsko, ale i na občanstvo? Co si pomyslí občanstvo, když se zde dokázalo nesprávné jednání a nepořádky, obohacování, aby dotčený byl potrestám a potom, aby přece jen nebylo mu nějak zvláště uškozeno, byl přeložen na jiné místo? Nebo, jak mohou působiti v občanstvu zjevy, které dokazují, že jednotliví vojenští činitelé právě v tomto vojenském táboře mají celá hospodářství, obohacují se a přesto že je na tyto zjevy upozorňováno, ničeho se neděje, aby byly příčiny odstraněny. Já se jich jen dotýkám, poněvadž jsem přesvědčen, že ministerstvo národní obrany právě z toho důvodu, aby tu byla důvěra občanstva k naší vojenské správě, postará se o to, aby takovéto zjevy vymizely.

Je-li naše armáda, nebo má-li býti důležitým činitelem, který by zabezpečil klidný vývoj naší republiky, jak zde bylo řečeno, musíme si uvědomiti, že tato armáda z převážné části sestává z příslušníků dělnické třídy a že je nutno, aby vládní většina v této chvíli si uvědomila, že mnoho závisí na tom, jak se chová k dělnické třídě. Nelze říci, že by postup vládní většiny česko-německé mohl vyvolávati v dělnické třídě pocity důvěry, uspokojenosti a lásku ke státu, jejíž kořeny jste ještě úplně, pánové, z myslí a duší dělnické třídy nevytrhli.

Několikráte jsme žádali a předložili návrh zákona, aby zvýšeny byly vyživovací příspěvky pro ty, jichž živitelé konají vojenskou službu. Nestalo se tak a musili jsme si často stěžovati, že vyživovací příspěvky nejsou poskytovány ani těm, kteří mají na ně nárok, a kteří jen proto, že v zákoně se praví: ťje-li nemajetný a k výdělku neschopný nemohou obdržeti vyživovací příspěvek. Nehledí se na to, že ta žena velmi často má dvě, nebo tři malá děcka a nemůže od nich odejíti. Okresní zemské vyživovací komise lpí však na mrtvé liteře zákona a odpírají i ten nízký vyživovací příspěvek, který podle zákona má býti poskytnut. Navrhovali jsme zvýšení, avšak nestalo se v tom směru doposud ničeho. Jestliže ukazujeme na tyto zjevy, nečiníme tak proto, abychom podlamovali důvěru k armádě. My se snažíme vystupovati naprosto objektivně a věcně. Není proto správným, hledají-li se v našich projevech útoky na armádu, že je pak potřebí, aby na tyto útoky bylo odpověděno.

Nám šlo o objektivní kritiku, a bylo-li právě s touto činností oposice počítáno, musí býti každá objektivní kritika pouze vítána zejména těmi, kteří slouží státu a kteří všechny své síly zavázali se věnovati státu.

Jestliže ovšem prohlásí pan ministr, že je ve službách majority, Jak jsme to slyšeli před malou chvílí, že se vůlí této majority řídí, mám za to, že tento princip není správným. Majorita se mění a nevím, řídili-li by se naši vedoucí činitelé míněním té části majority, která ještě nepřilnula k tomuto státu, která, kdyby nastaly zvláštní poměry a okolnosti v Evropě, ukázala by tomuto státu záda, jednajíc důsledně ve smyslu svého prohlášení z roku 1920.

Nyní na konec bych chtěl malou připomínku ještě učiniti. Na sjezdu komunálních pracovníků národnědemokratické strany v září minulého roku, prohlásil pan. dr Kramář v souvislosti s utvořením nové vládní většiny toto: Je přirozené když Němci jdou do vlády ne dobrovolně, ale aby pomáhali z bídy, a zachovávají si nedotčené své stanovisko, na němž chtějí budovati dále, třebaže by zatím nechtěli žádného zásadního převratu, že nejsou tu poměry radostné a že máme všichni příčinu, abychom se za tento vývoj věcí styděli.

Slavný senáte! My bychom neradi, (Hlas: Kdy to bylo?) - v září na sjezdu komunálních pracovníků - aby někteří páni z vládní většiny, až odhlasují vojenské předlohy, nemusili podobným způsobem vzpomínati na svou nedávnou minulost, aby nemusili prohlašovati, že se za vývoj událostí v nedávné minulosti také zcela otevřeně stydí. (Výborně! - Potlesk.)