Schůze zahájena v 16 hodin 45 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Hruban.
Místopředsedové: Böhr. dr Brabec, Donát, Klofáč. dr Krčméry, dr Soukup.
Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.
124 senátoři podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Najman, dr Peroutka.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Fritscherovi, Janíkovi, dr Krupkovi a dr Medingerovi, pro tento týden sen. Činčalovi, dr Grosschmidovi, Jílkovi a Vollayovi.
Navrhuji, aby byla udělena dovolená na dobu 14 dnů sen. Stodolovi, zdravotní dovolená na dobu 2 měsíců sen. Korinkovi.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolené jsou uděleny.
Tiskem bylo rozdáno:
Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 397 poštou. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona o železniční přepravě (tisk 302).
Tisk 399 poštou. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu směnečného zákona (tisk 333).
Tisk 393. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní a plavební úmluva mezi Československou republikou a Finskem ze dne 2. března 1927 se závěrečným protokolem z téhož dne.
Tisk 394-394/10. Interpelace sen. Wagnera a spol. k vládě republiky Československé o přeřazení města Sedlec pod Kaňkem u Kutné Hory do vyšší skupiny činnovného
Tisk 394/1. Interpelace sen. Dundra, Habrmana, Ant. Nováka a soudr. na pp. ministry sociální péče, obchodu, veřejných prací a vnitra ve věci nezaměstnaného a existenčně ohroženého sklářského a brusičského dělnictva v okrese tanvaldském, jabloneckém a železnobrodském, jakož i o vládních opatřeních proti tomuto dělnictvu.
Tisk 394/2. Interpelace sen. Ant. Nováka a soudr. na p. ministra spravedlnosti dr Mayr-Hartinga ve věci konfiskace časopisu ťZářŤ ze dne 23. února 1927 ústředního týdeníku československé sociálně-demokratické strany dělnické
Tisk 394/3. Interpelace sen. Ant. Nováka a soudr. na p. ministra spravedlnosti dr Mayr-Hartinga ve věci konfiskace časopisu ťNový ŽivotŤ ústřední orgán Družiny československých válečných poškozenců.
Tisk 394/4. Interpelace sen. Dundra, dr Soukupa, Ant. Nováka a soudr. na p. ministra spravedlnosti v záležitosti konfiskace časopisu ťStráž PojizeříŤ v Ml. Boleslavi.
Tisk 394/5. Interpelace sen. Hartla a soudr. na p. ministra železnic stran domnělého výnosu ministerstva železnic na podporu počešťování německého jazykového území.
Tisk 394/6. Interpelace sen. Hartla a soudr. na p. ministra spravedlnosti stran těžkého odsouzení tajemníka Františka Nowotného pro citát ze Schillerova ťViléma TellaŤ.
Tisk 394/7. Interpelace sen. Hüttera a soudr. na p. ministra vnitra stran vyslání detektiva jakožto zástupce vlády do schůze podle §u 2.
Tisk 394/8. Interpelace sen. Friedricha a soudr. na p. ministerského předsedu o tom, že se nedbá resolučních návrhů obou komor Národního shromáždění.
Tisk. 394/9. Interpelace sen. Hüttera a soudr. na p. ministra školství a národní osvěty stran úpravy služebních poměrů školních inspektorů.
Tisk 394/10. Interpelace sen. Reyzla a soudr. na vládu o poměrech v jablonecko-tanvaldském průmyslovém území.
Tisk 395. Návrh sen. Proška a spol. na úpravu Labe v obci Brzánkách, okres Roudnice nad Labem.
Tisk 396. Návrh sen. Fahrnera, Hartla, Teschnera a soudr. stran výjimečných opatření, jež okresní správa politická v Jablonci nad Nisou vydala v soudním okrese tanvaldském a v některých obcích soudního okresu jabloneckého.
Tisk 398. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednaná výměnou not v Angoře dne 24. března 1927.
Tisk 400. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 920) zákona o poplatkových úlevách při splynutí (fusi), nebo při přeměně právního útvaru některých podniků (tisk 958).
Těsnopisecké zprávy o 65. až 73. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 16., 17., 29., a 31. března, 5. a 6. dubna 1927.
Zápisy o 69. až 72. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 31. března a 5. dubna 1927.
Index k těsnopiseckým zprávám o schůzích senátu N. S. R. Čs. I. volební období od 26. května 1920 do 16. října 1925 díl I. až V.
Zápisy o 73. - 75. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle § 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným panem senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku. -
Z předsednictva přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 395. Návrh sen. Proška a spol. na úpravu Labe v obci Brzánkách, okres Roudnice nad Labem.
Tisk 396. Návrh sen. Fahrnera, Hartla, Teschnera a soudr. stran výjimečných opatření, jež okresní správa politická v Jablonci nad Nisou vydala v soudním okrese tanvaldském a v některých obcích soudního okresu jabloneckého.
Výboru imunitnímu:
Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích s žádostí okresního soudu v Iršavě za svolení k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro přestupky podle §§ 1, 42 a 46 zák. čl. XL/1879.
Žádost okresního soudu na Král.Vinohradech za svolení k stíhání sen. Sehnalové pro přestupek §u 3 a 13 shromažďovacího zákona.
Žádost okresního soudu pro přestupky v Praze za souhlas k stíhání sen. Hrubého pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 496 tr. z.
Žádost okresního soudu v Klimkovcích za souhlas k stíhání sen. Lukeše pro přestupek proti bezpečnosti cti podle § 491 tr. z.
Výboru rozpočtovému a živnostensko-obchodnímu:
Vládní nařízení ze dne 28. dubna 1927, kterým se vydává nový seznam přepychových předmětů a výkonů.
Předseda: Předsednictva senátu došel přípis volebního soudu v Praze č. 332/27 o ověření volby sen. Josefa Hubky ze dne 29. dubna 1927.
Žádám pana zapisovatele sen. Pastyříka, aby přípis tento přečetl.
Zapisovatel sen. Pastyřík (čte):
ťPředsednictvu senátu v Praze!
Volební soud usnesl se v plenární schůzi dne 29. dubna 1927, aby podle §u 8, č. 2 a §u 10 zákona ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., ověřena byla volba senátora Josefa Hubky, odborného učitele na Král. Vinohradech, který povolán byl podle §u 2 zákona o složení a pravomoci senátu ve spojení s §em 56 řádu volení do poslanecké sněmovny na místě zemřelého senátora Vojtěcha Čipery.
O tom dává se podle §u 22 zákona z 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., věděti předsednictvu senátu.
V Praze dne 29. dubna 1927.
Hácha v. r.Ť
Předseda: Přistoupíme k projednávání jednacího pořadu. Prvním odstavcem jeho je
1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 333) směnečného zákona. Tisk 399.
Zpravodajem je pan sen. dr Procházka. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte!
V republice Československé platí dosud dva směnečné zákony, a to pro historické země císařský patent ze dne 25. ledna 1850 čís. 51 ř. z. (obecný směnečný řád), pak pro Slovensko a Podkarpatskou Rus směnečný zákon ze dne 5. června 1876 zák. čl. XXVII. z r. 1876.
Tuto různost směnečného zákonodárství uvnitř našeho státu nutno však odstraniti a nutno uzákoniti jednotný směnečný zákon platný pro celou republiku. Vždyť jednotnost zákonodárství státního je základem jednotnosti státu samého.
Vláda předložila Národnímu shromáždění, a to napřed senátu k ústavnímu projednávání návrh nového jednotného zákona směnečného, a uvádějí se v důvodové zprávě ze dne 3. února 1927 tyto důvody pro unifikaci obou platných směnečných zákonů.
Za nynějšího dualismu na poli směnečného práva trvá právní nejistota, zda a pokud uplatní se v tom kterém konkrétním případě předpisy směnečného zákona čís. 51/1850. anebo zák. čl. XXVII. z r. 1876.
Kolisní normy obsažené v obou platných směnečných zákonech - čl. 84-86 zákona č. 51/1850 a §§ 95--97 zák. čl. XXVII. z r. 1876 - platí jen pro práva různých států, nikoli však pro obě různá práva uvnitř našeho státu. K řešení možných kolisí mezi oběma různými právy směnečnými našeho státu nemáme ani t. zv. interlokálních - mezimístních - předpisů, jimiž řešily by se konflikty mezi oběma platnými směnečnými zákony asi podobně, jak řeší se konflikty mezi dvěma právy různých států předpisy mezinárodního práva směnečného.
Sjednocení zákonodárství na poli směnečného práva v naší republice žádají tudíž podstatné důvody právní.
Též z důvodů hospodářských nutno odstraniti různost směnečného práva, neb dualismem trvajícím trpí nejen soukromoprávní obchod, nýbrž i hospodářský život vůbec.
Shora uvedená právní nejistota ohrožuje bezpečnost úvěru směnečného, což ve svých důsledcích znamená ničení úvěru vůbec - známý starý výrok. má-li směnka míti hodnotu zlata a stříbra, musí míti právní normy ze železa. -
K těmto důvodům lze připojiti i tu úvahu. že dosud neuplatnila se v dostatečné míře jako kupecký peníz obchodní směnka, která za světové války byla vytlačena z hospodářského života nadbytkem cirkulujících hotových peněz a placením hotovými.
V našem státě dosud obíhá přebytečně mnoho hotových peněz - podle posledních výkazů Národní banky na šest a půl miliard Kč - což má ovšem v zápětí různé nevýhody národohospodářské. Nutno, aby odstraněny byly všecky překážky nového uplatnění obchodní směnky jako zástupkyně hotových peněz. Za takovou překážku lze zajisté též počítati právní nejistotu na poli směnečného práva důsledkem různost i obou směnečných zákonů.
Rovněž důvody legislativní nutkají k brzké unifikaci obou dnes platných směnečných zákonů, neb dualismem trvajícím trpí i současná chystaná legislace, zejména na poli řízení ve sporech směnečných a na poli směnečného práva poplatkového.
Taktéž tu okolnost, že autentické znění obou platných směnečných zákonů jest jednak německé, jednak maďarské, nutno považovati za závažný důvod pro unifikaci obou zákonů v jednotný směnečný zákon československý v autentickém znění československém.
Toto sjednocení obou platných zákonů směnečných nelze odkládati z důvodu toho, že snad někdy dojde k uskutečnění jednotného světového zákona směnečného. Takového jednotného světového zákona směnečného nelze totiž vůbec očekávati v dohledné době a veškeré dosud v tomto směru dosud vykonané práce, zejména vypracování t. zv. brémských pravidel - na konferencích v Brémách, Antverpách, Frankfurtu r. 1876-1878 - neb na konferenci v Haagu usnesená osnova jednotného zákona směnečného - z r. 1912 - nedávají záruky, že dojde k mezinárodní konvenci o zavedení jednotného zákona směnečného v účastněných zemích v době nedaleké. Při tom ovšem trvá nejistota, kdy vůbec takový nový směnečný zákon v jednotlivých státech bude zákonodárnými sbory usnesen a pak vyhlášen.
Unifikace obou směnečných zákonů nezpůsobí nějakého podstatného odklonu od směnečných zákonů rakouského, německého a polského, s nimiž dosavadní rakouský směnečný řád, u nás platný, se shodoval, což ulehčovalo zahraniční obchodní styky, neb i uherský směnečný zákon je sdělán na základě zásad všeobecného německého řádu směnečného a patří do skupiny směnečných zákonů německo-rakouských.
Sjednocením obou zákonů směnečných nezpůsobí se také odklon od směnečných zákonů rakouského, německého a polského, ježto se jedná o pouhou unifikaci, a nikoliv o reformu práva směnečného, a ježto odchylky obou platných zákonů směnečných jsou nečetné a nevelké.
Takové odchylky nemohou však býti vážnou překážkou obchodu zahraničnímu, jemuž zpravidla věnují se osoby vskutku informované. Dokazují to též dosavadní obchodní styky mezi zeměmi, v nichž platí směnečné zákony různých skupin, zejména skupiny francouzské, skupiny anglické a skupiny německo-rakouské.
Pokud se týká způsobu unifikace, uvádí důvodová zpráva vládní osnovy, že zvoleno bylo vypracování nového jednotného zákona a opomenuta byla cesta novelisace obou platných zákonů směnečných.
Pouhá novelisace nedoporučuje se proto, že bychom nedospěli k autentickému znění československému. neboť nezměněné předpisy zůstaly by v autentickém znění buď německém, nebo maďarském.
Kdyby však i provedena byla novelisace tak, že by se publikovalo současně znění nezměněných předpisů z jazyku československém jakožto autentickém, zůstaly by zase dva zákony a tudíž stav opět neudržitelný
Pouhá novelisace působila by četné technické obtíže s jejím vypracováním spojené. Nastala by určitá nepřehlednost některých norem obou zákonů a nebyla by vyřešena otázka mezimístních - interlokálních - předpisů
Při novelisaci mohla by býti snad zachována čísla článku rakouského směnečného řádu, resp. čísla paragrafů uherského směnečného zákona.
Avšak tato okolnost je nepatrného významu, ježto v novém zákoně lze učiniti opatření, aby přiměřeně použito bylo příslušných ustanovení nového zákona, pokud zákony a nařízení se dovolávají předpisů dosavadních zákonů směnečných, resp. citují články, neb paragrafy dosavadních zákonů směnečných
Osnova zákona obsahuje tudíž nový jednotný zákon směnečný. Neprovedena tu však, jak již bylo řečeno, nějaká podstatná reforma, nýbrž uskutečněna v celku pouhá unifikace.
Reforma podstatná se nedoporučuje jednak z toho důvodu, že oba platné směnečné zákony jsou právě těmi, které patří mezi naše nejdokonalejší platné zákony.
Pokud jeví se nutnost rozřešiti některou spornou otázku, nebo vyplniti některou mezeru, nebo odstraniti některou vadu, je to právě docilováno unifikací, která za tím účelem vhodně kloní se buď k příslušnému předpisu rakouského směnečného řádu, neb uherského směnečného zákona podle toho, který z těchto předpisů nevykazuje sporné otázky, nebo mezery, nebo který z nich nemá vady.
Jen v několika málo jednotlivostech dole uvedených předsevzaty změny platných zákonů směnečných.
Též z toho důvodu nezavádí se podstatná reforma směnečného zákona, jelikož nelze úplně odsunouti možnost, že po určité době - třeba nikoliv krátké - dojíti může k zavedení nového světového zákona směnečného, podle něhož nově reformovaný zákon směnečný byl by zase změněn. (Předsednictví přejal místopředseda dr Brabec.)
Pokud se týká systemisace a obsahu zákona dlužno uvésti:
Zákon směnečný pozůstává ze čtyř oddílů, z nichž prvý jedná o směnečné způsobilosti, druhý o směnkách cizích - vydaných - třetí o směnkách vlastních a čtvrtý o závěrečných ustanoveních. Zákon sám nese nadpis ťsměnečný zákonŤ a zvolen název ťzákonŤ na místě ťřádŤ, jak jmenován je rakouský zákon, jelikož zákon obsahuje právo hmotné, dále protože v oficielním názvu haagsské osnovy světového zákona směnečného užívá se též názvu ťzákonŤ, ťloiŤ, jakož i z toho důvodu, aby název byl konformní s názvy ťobecný zákon občanskýŤ a ťobchodní zákonŤ.
Též uherský zákon nese název ťsměnečný zákonŤ. Zákon rozčleněn v paragrafy, jichž je 110, aby tím docílena byla konformita s jinými zákony Československé republiky
Vedle termínů ryze českých použito bylo namnoze též termínů mezinárodních, na př. presentace, protest, akcept, domiciliát a pod., neboť jde o zákon významu mezinárodního a nutno šetřiti všeobecně vžitých termínů vzhledem na mezinárodní styky obchodní.
V oddílu prvním především stanoveno přesné znění směnečné způsobilosti a normováno, že každý - je způsobilý směnečně se zavazovati, kdo se může zavazovati smlouvami. Všeobecným rčením ťzavazovati se smlouvamiŤ poukazuje se nejlépe na příslušné předpisy platného práva občanského, při čemž nutno podotknouti, že v otázce způsobilosti zavazovati se smlouvami celkem kryjí se oba dnes v republice Československé platné řády právní, a pokud byl zde podstatný rozdíl, odstraněn je pro obor směnečného práva §em 108 zákona stanovícím, že, stane-li se žena zletilou jen svým provdáním, nenabývá tím ještě směnečné způsobilosti
Podotýkám, že bývalé privilegium odiosum zavedené císařským nařízením z 3. července 1852, čís. 138 ř. z., podle něhož neměli směnečné způsobilosti ťskuteční jak aktivní, tak i pensionovaní důstojníci a mužstvo branného stavuŤ, bylo již zrušeno zákonem ze dne 18. listopadu 1919, čís. 620 Sb. z. a n-, a že není důvodu je obnoviti, zejména hledíc k okolnosti, že není takového předpisu v uherském právu směnečném
V §u 2 zákona stanoveno, jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavázati, že nemá to vlivu na závazek ostatních osob na směnce podepsaných. Touto stylisací unifikovány obsahově se kryjící ustanovení obou dosavadních zákonů směnečných, z nichž rakouský směnečný řád byl tu modifikován zákonem ze dne 4. května 1868, čís. 34 ř. z.
V nadpisu oddílu druhého bylo použito pro tzv. traty označení směnky cizí, jakožto protiva názvu směnky vlastní a připojeno též v závorce slůvko ť vydanýchŤ, protože v životě právním hojně užívá se pro tratu také názvu ťsměnka vydanáŤ.
Oddíl druhý, jednající o směnkách cizích, obsahuje ve dvaceti částech ustanovení o náležitostech cizí směnky, o výstavci (trasantovi), o rubopisu (indosamentu, žiru), o předložení k přijetí (presentaci, akceptu), o přijetí (akceptu), o postihu (regresu) zajišťovacím pro nepřijetí resp. pro příjemcovu nejistotu, o splnění směnečného závazku, o postihu (regresu) pro neplacení, o směnečné intervenci, o směnečném rukojemství (avalu), o násobení směnky duplikáty a kopiemi, o směnkách ztracených nebo zničených, o směnkách falešných, o směnečném promlčení, o právech směnečného věřitele, o mezinárodním právu směnečném, o osvědčení (protestu), o místu a času k presentaci a k jiným úkonům ve směnečném styku, o vadných podpisech a o podpisu zástupcem.
Jak již shora bylo řečeno, ustanovení obou dosud platných zákonů směnečných byla zde unifikována, při čemž bylo hleděno k tomu, aby otázky v praksi dosud sporné byly zákonem rozřešeny, dále aby vyplněny byly mezery ve směnečném zákoně, které se ukázaly během času při praktickém jeho provádění, jakož aby byly odstraněny vyskytnuvší se vady.
V tomto směru obsahuje podrobné vysvětlivky jak důvodová zpráva vládní osnovy, tak i tištěná zpráva výborová.
Pokud se týká podstatnějších, byť mnohdy jen stylistických, úchylek od dosavadních platných zákonů směnečných, nutno uvésti:
Podstatnou náležitostí cizí směnky jest označení jako ťsměnkaŤ, kteréžto slovo musí býti pojato v souvislý obsah listiny a vyjádřeno v jazyku, jímž se v této listině vyslovuje platební příkaz.
Tedy označení ťsměnkaŤ musí býti v samém kontextu listiny směnečné, a co se týče jazyku, zejména při směnkách jazykově smíšených, rozhoduje tu jádro směnečného prohlášení, kterýmž je právě platební příkaz u cizích směnek rčení ťzaplaťteŤ, u vlastních směnek slovo ťzaplatímŤ.
V případech, kdy platební příkaz stal se ve znění českém, lze ovšem užíti označení směnky ve znění slovenském - ťzmenkaŤ - a naopak, jelikož jde o jazyk týž, československý, jak o tom svědčí též článek I. zákona č. 500/1921 upravujícího vyhlašování zákonů a nařízení.
Osnova zákona v §u 3 č. 1 stanoví, jsou-li vymíněny - scilicet na směnce - také úroky, nebo jiná vedlejší plnění, že platí to za nenapsané. Rakouský směnečný řád takového ustanovení nemá, podle něho byla by směnka se slibem úroků neplatná. Osnova přijala tu stanovisko uherského směnečného zákona, který má v §u 3 č. 2. dodatek, že pokládá se za nedoložené, jsou-li kromě peněžité částky vymíněna také vedlejší plnění.
Stalo se tak i proto, že stejné stanovisko zaujímají i směnečné zákony švýcarský, italský, skandinávský i říšskoněmecký, dále z toho důvodu, že osnova blíží se tím osnově světového směnečného zákona, usnesené na konferenci v Haagu r. 1912, jakož i z té úvahy, že těm, kteří nejsou příliš zběhlí v předpisech směnečně-právních, mohla by se státi snadno újma, jelikož netuší, že dodatek na př. o slibu úrokovém mohl by učiniti celou směnku neplatnou.
V §u 6 odst. 2. normováno, že není na závadu ani platnosti směnky, ani závaznosti podpisu okolnost, že v době podpisu směnky některá z podstatných náležitostí chyběla a teprve později byla doplněna. Stalo-li se doplnění bezprávně, nebo proti úmluvě, může býti namítnuto směnečnému věřiteli jen, jestliže doplnění takového byl účasten, nebo jestliže nabývaje směnky, o něm věděl, nebo věděti musil. V ustanovení tomto je jasněji a přesněji vyjádřeno, co se dovozovalo již podle platného směnečného řádu v teorii i praksi.
Při stanovení závazku výstavce směnky - trasanta - že ručí za přijetí a zaplacení směnky, normováno v §u 7 připojením druhé věty, že doložka, kterou výstavce vylučuje, nebo omezuje toto ručení, platí za nenapsanou. Tím odstraněna byla sporná otázka, zda doložku, kterou výstavce vylučuje ručení, dlužno pokládati za nenapsanou, nebo může-li takováto doložka činiti směnku neplatnou.
Osnova zákona nepřevzala předpisu známého nejkratšího článku rakouského řádu směnečného, totiž článku 33, znějícího: ťVýhodné dny nemají místaŤ ťRespecttage finden nicht stattŤ- Neboť toto ustanovení rakouského směnečného řádu dlužno vysvětliti tím, že podle starého neplatného řádu směnečného musil v bývalé rakousko-uherské říši majitel směnky po dni dospělosti vyčkati ještě 3 dny t. zv. ťvýhodné dnyŤ - ťRespecttageŤ, nežli mohl směnku předložiti ku placení. Tedy den dospělosti a splatnosti byl různý
Totéž však není potřebí výslovně v osnově zákona negovati, neboť ani na Slovensku a v Podkarpatské Rusi neznají se takové výhodné dny, a přece se zmínka o tom ve směnečném zákoně neděje.
Konečně nedoporučuje se výslovná negace také z toho důvodu, poněvadž směnka musí býti předložena buď v platební den nebo nejdéle druhého všedního dne po platebním dnu, pročež podle druhé alternativy lze přece mluviti o dvou výhodných dnech ve prospěch majitele směnky. Při postihu, regresu pro neplacení, normováno v §u 37, v odst. 2, že předložení směnky i protestace jsou přípustny v den platební, ale státi se musí pod ztrátou směnečných práv proti výstavci a indosantům nejdéle druhého všedního dne po platebním dni. Takto v zákoně vyslovena je sankce, totiž ztráta směnečných práv proti výstavci a indosantům, nebude-li v zákonné době předložena i protestována.
Při domicilovaných směnkách musíme rozeznávati domicilované směnky bez údaje domiciliáta a domicilované směnky s údajem domiciliáta. Proto upraven § 39, odst. 2. tak, že se vztahuje na obě kategorie domicilovaných směnek. Tím se jasně vyslovilo,.co platilo již podle bývalého rakouského a uherského zákona - § 42 uh. zák. č. 1. a čl. 43 rak.
Při směnečném rukojemství normováno v §u 62, že podpisem vzniká rukojemství jen tehdy, je-li to při podpisu zřejmě vyjádřeno slovy ťjako rukojmíŤ, nebo jinou doložkou téhož významu. Není-li to vyjádřeno, nevznikne rukojemství směnečné, ovšem může to znamenati rukojemství civilně právní.
Stylisací §u 62 odstraňují se různé pochybnosti, které vznikají, byl-li na přední, nebo zadní straně směnky napsán jen podpis. Při podpisu na přední straně může jíti o akcept, nebo o spoluakcept, nebo o spoluvýstavce, při podpisu na zadní straně směnky může jíti o spoluindosanta. Kdyby v pouhém podpisu již zakládalo se rukojemství. vznikla by v uvedených případech konkurence právních norem a pochybnost na př., zda jde o rukojemství, nebo o spoluindosanta a pod. Byl proto § 62 normován tak, aby bylo jasno, že podpisem vzniká rukojemství jen tehdy, je-li to při podpisu zřejmě vyjádřeno.
z důvodů shora uvedených odpadá též pouhý spolupodpisatel při stanovení směnečného závazku podle §u 86, odst. 1. Podle normy té jsou majitelé směnky směnečně zavázáni rukou společnou a nerozdílnou, příjemce, výstavce a indosant směnky, jakož i rukojmí směnečný a čestný příjemce. Pouhý spolupodpisatel však odpadá.
Při směnečném promlčení stanoveno v §u 85, že ku promlčení směnečných nároků je přihlížeti z úřední povinnosti jen, jde-li o vydání směnečného příkazu platebního. Contrarium ustanovení tohoto, známé z §u 88 uherského zákona, není v rakouském směnečném řádu, odpovídá však duchu obou právních řádů, zejména v §u 1501 rak. občanského zákona, stanovícího, že bez námitky strany nehledí se na promlčení z úřední povinnosti.
Předpis §u 85 odpovídá ustanovení §u 608 uherského civilního řádu soudního a bude tímto předpisem dána soudům v historických zemích direktiva, aby používaly § 549, odst. 2. civilního řádu soudního, platného v rozkazním - mandátním řízení - podle něhož k dobytí pohledávek, proti kterým může býti učiněna námitka promlčení, může býti platební rozkaz vydán toliko tenkráte, když již v žalobě listinami povahy v §u 548 dotčené se prokáže, že promlčení bylo přetrženo, nebo zastaveno.
Ohledně vadných podpisů normováno je v §u 101, že směnečná prohlášení, která na místo jménem byla učiněna křížky, neb jiným znamením, nemají platnosti směnečné. Toto ustanovení převzaté z uherského zákona směnečného má za účel chrániti osoby, které ani podepsati se neumějí a zajisté pramálo o směnkách vědí a nemohou uvážiti, jak nebezpečné závazky směnkou na sebe uvalují
Osoba, která pro tělesnou vadu nemůže se podepsati, může se podle §u 102 podepsati zástupcem.
V oddílu třetím, jednajícím o směnkách vlastních, obsažena jsou ustanovení konformní předpisům o směnkách cizích s nutnými změnami podle povahy směnky vlastní.
Též ustanovení ohledně domicilované směnky je konformní s § 39 s nutnými změnami, vycházejícími z povahy směnky vlastní.
Závěrečná ustanovení, oddíl čtvrtý, obsahují předpisy o pozbytí platnosti dosavadních směnečných zákonů a s nimi souvisejících nařízení, dále přechodní ustanovení.
Osnova zákona stanoví též vzhledem na právní poměry na Slovensku a Podkarpatské Rusi shora již vzpomenuté pravidlo, že, stane-li se žena zletilou jen svým provdáním, nenabývá tím ještě směnečné způsobilosti.
Též normováno, že směnka a směnečná prohlášení jsou neplatná, byla-li napsána v hebrejském jazyku. Tím pro obor směnečného práva dochází ke sjednocení předpisů dvorského dekretu z 19. února 1846, čís. 938 Sb. z. s., a z 22. října 1814, čís. 1106 Sb. z. s., což má význam zejména pro Podkarpatskou Rus. Se zřetelem k novotám, zákonem stanoveným, stanoví se počátek účinnosti zákona na tři měsíce ode dne vyhlášení.
Ústavně-právní výbor navrhuje senátu, aby přijal za své usnesení osnovy zákona, jak změněna a doplněna byla výborem ústavně-právním. (Potlesk.)