Schůze zahájena v 10 hodin 20 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

134 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Engliš, dr Gažík, dr Mayr-Harting, dr Peroutka, dr Tiso.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafářovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní); Zahajuji schůzi.

Dodatečně jsem dal dovolenou na včerejší schůzi sen. Kianičkovi.

Zástupce senát. tajemníka dr Trmal (čte):

Z předsednictva přikázáno:

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 434. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu (tisk posl. sněm. 839 a 974) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 122 a 247), jímž se mění některá ustanovení trestních řádů a zřizují soudní lékařské rady.

Tisk 435. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu (tisk posl. sněm. 582 a 975) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 45 a 107) o zahlazení odsouzení.

Na základě usnesení výboru iniciativního z 13. června 1927 přikázáno:

Výborům rozpočtovému a technicko-dopravnímu:

Tisk 395. Návrh sem. Proška a spol. na úpravu Labe v obci Brzánkách, okres Roudnice nad Labem.

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 141. Návrh sen. Slámy, Thoře, Kianičky a druhů na doplnění zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.

Tisk 371. Návrh sen. Stolberga, F. Scholze a soudr. stran zákonité úpravy poměrů sociálního pojištění na Hlučínsku.

Výborům sociálně-politickému a. rozpočtovému:

Tisk 383. Návrh sem. Pánka a spol. na změnu zákona ze dme 17. prosince 1919, č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920, jimiž upravují se služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 305. Návrh sem. Friedricha a soudr. na změnu jednacího řádu senátu.

Výboru živnostensko-obchodnímu:

Tisk 85. Návrh sen. Thoře, Pastyříka, Trčky a druhů na změnu resp. doplnění zákona z 5. února 1907 říšského zákonníku č. 26, jenž týče se změn doplňků řádu živnostenského.

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 401. Návrh sen. Sechtra a spol. na státní pomoc zemědělcům v okresech Smíchov, Karlín, Zbraslav a okolních postižených zmáčením ozimů.

Tisk 406. Návrh sen. Časného a soudr. na poskytnutí bezodkladné pomoci obětem katastrofální živelní pohromy na Opavsku a severní Moravě.

Tisk 407. Návrh sen. Filipínského a soudr. na poskytnutí bezodkladné pomoci obětem živelní pohromy na Bystřičku a Třebíčská na Moravě.

Tisk 409. Návrh sen. A. Scholze, Luksche, Prause a soudr. stran katastrofální povodně v okresech Rýmařově a Moravském Berouně, Šumperku, Bruntálu, Opavě a v obci Ťřebařově v okresu Moravská Třebová.

Tisk 418. Návrh sen. Ecksteinové, Ant. Nováka, Habrmana a soudr. na poskytnutí bezodkladné pomoci obětem katastrofálních živelních pohrom v Čechách.

Tisk 419. Návrh sem. Donáta, dr Šrobára, Vraného, Sáblíka, dr Reyla, Zulegera, dr Krčméryho, Millera, dr Hilgenreinera, Thoře a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným živelními pohromami v různých krajích našeho státu.

Tisk 420. Návrh sem. Hrubého a spol. na státní pomoc postiženým živelní pohromou má okresech Příbram a okolních.

Tisk 421. Návrh sen. Donáta, Sechtra a spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým průtrží mračen a krupobitím na okrese dobříšském.

Tisk 422. Návrh sen. Stržila a spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým průtrží mračen a krupobitím na okresech: Vysoké Mýto, Holice a Chrudim.

Tisk 423. Návrh sen. Jílka, dr Krupky, Kopřivy a druhů na vyšetření škod způsobených mrazem.

Tisk 424. Návrh sen. Jílka, Koukala, dr Hrubana a druhů na vyšetření a udělení podpory okresům postiženým krupobitím.

Tisk 425. Návrh saň. Šachla, dr Karasa, Fr. Nováka, dr Mazance a druhů na poskytnutí rychlé státní pomoci poškozeným zemědělcům hrozným krupobitím ve dinech 3. a 4. černa na češ. jihozápadu a západu.

Tisk 426. Návrh sen. Sabaty a soudr. na poskytnutí státní podpory poškozeným v obcích okresu litomyšlského, najmě obcí Jehnědí, Džbánov a okolí a okresu Ústí nad Orlicí, najmě obci Sudislav a okolí.

Tisk 427. Návrh sen. Stodoly, dr Šrobára, Roháčka a spol. na poskytnutie štátnej pomoci postiženým prietrží mračien a krupobitím má východnom Slovensku.

Tisk 428. Návrh sen. Sechtra a společníků na poskytnutí státní pomoci postiženým průtrží mračen a krupobitím na okresech Neveklov a Jílové.

Tisk 429. Návrh sen. Donáta a spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým průtrží mračen a krupobitím na okrese pelhřimovském.

Tisk 430. Návrh sem. Stržila a spol. na poskytnutí státní pomoci pohořelým v obci Liboměřicích, okr. Nasavrky.

Tisk 431. Návrh sen. Štolby a spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým průtrží mračen a krupobitím na okresech: Blovice, Přeštice a Rokycany.

Předseda: Navrhuji, aby bylo uloženo výboru, aby o usneseních poslanecké sněmovny tisky 434 a 435 podal zprávu ve lhůtě osmidenní.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

Předseda: Z předsednictva dále přikázáno:

Žádám o přečtení.

Zástupce senát. tajemníka dr Trmal (čte):

Výboru živnostensko-obchodnímu:

Vládní nařízení ze dne 28. května 1927, jímž se zrušuje čl. II vládního nařízení ze dne 21. březina 1919, č. 151 Sb. z. a n., o provádění věcné demobilisace.

Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání pořadu jednání.

1. Pokračování v rozpravě o zprávách výboru rozpočtového:

a) k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 403) o vládním návrhu zákona o přímých daních, tisk 411;

b) k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 404) o vládním návrhu zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, tisk 412;

c) k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 405) o vládním návrhu zákona o stabilisačních bilancích, tisk 413.

Dávám slovo panu sen. Pánkovi.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Při projednávání t. zv. berní reformy a ostatních předloh finančního rázu došlo k jakémusi konfliktu v senátním rozpočtovém výboru, ke konfliktu ne sice světobornému, ale přece jen velmi povážlivému, nad nímž by se měl zamysliti celý senát bez výjimky, většina i aposice. Je to konflikt tím povážlivější, že došlo k němu právě v senátě, kde náš vzájemný poměr při jakékoli politické konstelaci až dosud byl vždy velmi korektní, přátelštější a u přímější, než tomu bylo a dosud je v posl. sněmovně. Ale došlo konečně ke konfliktu — zcela pochopitelnému. Úplně jej chápu. Dnešní oposice Chtěla uplatniti své právo podáváním pozměňovacích návrhů, kdežto vládní většina zase uplatňovala své právo, a nechtěla prostě opravných návrhů připustiti. A já se nikterak nehněváni na referenta (pana dr Procházku, že byl tak upřímný a otevřený, že prostě řekl, jak si dnešní většina představuje projednávání těchto berních předloh v senátě. Nezazlívám mu to. naopak měli bychom se nad celým tím systémem, taký jsme až dosud zde uplatňovali a jaký se za těch 7 let, co senát existuje, zde vytvořil, velmi zamysliti. Musíme v sobě samých příčinu hledati, že senát byl vyřazen vůbec z politického dění v tomto státě a že byl vlastně vyřazen na vedlejší kolej. To je systém již od té doby, co senát existuje: prostě jej politicky umlčovati, prostě mu nedáti, co mu zaručuje ústava. Nad tím právě bychom se měli namysliti, máme-li skutečně ještě existenční oprávněnost.

(Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Stále se mluvilo, že senátu se budou předkládati hospodářské věci, předlohy rázu hospodářského. Tím se jaksi měl vyřazovati senát z politických otázek A ejhle, co se stalo? Při tak vážné a důležité hospodářské otázce, jako je berní reforma — a myslím, že nemůže býti otázky důležitější po stránce hospodářské, než berní reforma — senát byl úplně vypnut a nejen že meteme! podávati pozměňovací návrh v a nesměl zaujmouti své vlastní stanovisko k této předloze, nýbrž senát dokonce odbyl a odbývá tuto předlohu, jakoby šlo o zcela podřadnou věc. Tedy to je systém, který se zde vytvořil a který je nebezpečný.

Měli bychom opravdu přemýšleti, co vlastně jsme, jakým jsme vlastně zákonodárným sborem. Musíme si říci otevřeně a upřímně, že nejsme ničím jiným než odvarem posl. sněmovny a — užiji toho slova, i když není hezké — že vlastně jen přežvykujeme, co nám sem poslanecká sněmovna předkládá. (Sen. Hampl: Tak jest!)

Ani to, co ústava měla na mysli, že různými volebními periodami nastane různé rozvrstvení v senátě, jsme prosím nedovedli udržeti. R. 1925 došlo k rozpuštění senátu bez příčiny. Proto zase nastalo stejné složení a to, čeho se vlastně chtělo dosáhnouti těmi různými volebními periodami, vlastně se hodilo všechno pod stůl. Představte si, jaké by bylo bývalo složení dnes, kdyby byl senát dále existoval, jaké by bylo nastalo zdravé proudění politické, ta pravá, řekl bych, ušlechtilá konkurence mezi těmito oběma komorami. Ale takhle nejsme ničím.

My jsme se jenom jedenkráte zmohli, že jsme vrátili poslanecké sněmovně předlohu. Ovšem tehdy jsme dělali hrdiny proto, poněvadž si to přála vláda a poněvadž si to přála poslanecká sněmovna, a většina tehdejší. Jinak poslanecká sněmovna se naprosto neohlíží na to, co dělá senát. Poslanecká sněmovna nám vrací a opravuje naše předlohy a nikdy se neptá, co tomu řekne senát. My opačně stále a stále se ptáme, co tomu řekne sněmovna. Tedy potrvá-li tento systém... (Sen. dr Karas: Ten potrvá, dokud bude ústava! — Hlas: Tak jsme zbytečnými!) Je-li tomu tak, tak si můžeme také upřímně říci, že i každé naše jednání a konání je zbytečné, ale já bych přece jenom nerad, abychom se k tomu tak hlásili otevřeně. (Sen. Habrman: Pak bychom se měli rozejíti!) Ano, zajisté, pak by nám nic nezbylo, než abychom se rozešli. Jestliže se prosím — jak se vytvořil ten systém — scházejí vždycky kluby poslanecké a senátorské společně s výkonnými výbory — a já myslím, že je to v každé straně — a jestliže si dávají napřed direktivu, jak mají hlasovati, zdali oposičně nebo kladně, nedivím se, že dochází k těmto poměrům, že tady přežvykujeme a — lituji, že se k tomu tak přiznáváme — že fakticky nemáme existenční oprávněnosti. To si musíme jednou říci a musíme hledati nápravu. (Sen. dr Veselý: Oprávněnost by zde byla!) Ano, oprávněnost by byla, ale my jsme si ji nedovedli udržeti, tu oprávněnost jsme si nedovedli probojovati proti poslanecké sněmovně a nedovedli jsme si ji probojovati ve stranách. Tu je právě kořen zla a kořen konfliktu, k němuž došlo v rozpočtovém výboru. Co platí pro jednu stranu, platí pro druhou stranu, a co platí pro jeden blok, platí i pro druhý blok.

Naznačil jsem již, že při projednávání této předlohy na výsost hospodářského rázu jsme byli zase postaveni na vedlejší kolej, ačkoliv se řeklo: bude dělba práce. Ale já o této dělbě práce.nevím nic a zase lituji, že se zde v senátě nevyskytl ještě státník a politik, který by dovedl hájiti po této stránce senát, který by jej chránil a poskytl mu to, co mu zaručuje ústava. Nuže přemýšlejme o tom. Je nejvýše na čase, abychom si ještě zachránili a skutečně vybojovali důstojnou a oprávněnou existenci.

Prosím za prominutí slavný senát, že jsem toto předeslal. Já o této věci již několikráte hovořil a mám za to, že my staří páni si to máme říci a nemáme se tomu lhostejně tvářiti. Mně bylo uloženo, abych promluvil o stabilisačních bilancích tedy o předloze, ke které bych chtěl zaujmouti kladné stanovisko. Je to předloha sympatická a snad by se dalo pro mi hlasovati, kdyby nebyla vázána těmi ostatními předlohami. Ale nebylo by ode mne dosti upřímné, abych nepromluvil také o těch druhých předlohách, zejména o té nejchoulostivější, t. j. o daňové reformě.

Zde jsem slyšel různé řeči, a mohu říci ne řeči, které by právě tu daňovou reformu chválily. Inu, ovšem. Naší povinností jest — a naši řečníci se tím řídili - dobře rozeznati světla a stíny, které v té předloze jsou. Jestliže těch stínů je poněkud více, nežli těch světel — těch světel tam není mnoho — mám za to, že to není vinou ministerstva financí, nebo dokonce snad vinou ministra dr Engliše. Kdyby dr Engliš byl dělal tuto předlohu, jistě by byla objektivní, pokud ovšem může člověk býti objektivním. Pokud je to v lidské možností, jsem pevně přesvědčen, že by předloha vypadala trochu jinak, ale tak musíme bohužel hledati někde jinde příčinu těch stínů a musíme se také podívati na ně hezky zblízka, upřímně a otevřeně. Kdo vlastně tu předlohu dělal? Dělala ji dnešní většina. V politice prosím neplatí sentimentalita — a já se tomu nedivím, ačkoliv jsem velmi optimisticky založeným člověkem. Zde platilo heslo: bližší košile než kabát.

Daně neplatí žádný rád. To je jistá věc. To je ta, řekl bych, jediná morálka našeho poplatnictva. Z čeho se skládá dnešní většina? Ze tří takových skupin. Je to skupina zemědělská, skupina živnostenská, skupina průmyslová. Ty řešily otázku daňové reformy a ta čtvrtá jistě snad stejně velká skupina, skupina práce, byla prostě vyřaděná z řešení těchto otázek a proto také vychází nejvíce pošramocena při tom velkém komplexu otázek. To je samozřejmá věc. Jsem tak upřímný, že uznáni, že, kdo má v ruce většinu, má v ruce také moc, a prostě používá ji ve svůj prospěch. Musíme se tedy dívati na tu věc, jak je. Každý hájil svůj úsek, jak bylo jeho povinností, a ten poslední úsek, ten úsek práce, nehájil snad nikdo, a když, jenom málo. Bohužel, že to hájení z velké části připadlo ministerstvu financí a snad několika jednotlivcům, ale jinak ta obhajoba nebyla právě nejskvělejší, poněvadž by pak byly ty věci musily vypadati jinak. Nechci se pouštěti do podrobností, chci se zmíniti jen o jedné věci, o dani z příjmu. Mám na mysli přirozeně dělnictvo, zřízenectvo, úřednictvo veřejné i soukromé a pod. Z úst kruhů vládních se řeklo, že se má rozdati daňovou reformou poplatnictvu 600 nebo 700 milionů korun. Nuže, je potřebí se podívati, jakou částí ten úsek práce, tedy ten dělník, úředník a zřízenec budou participovati na této částce. Zase bych byl nespravedlivý, kdybych neřekl, že se snad nesnižuje daň z příjmů. Ano, snižuje se velmi podstatně, a já to opravdu vděčně kvituji, že na př. u dělnictva to činí 50%, u úřednictva až 40%, tedy snížení, vezme-li se to percentuelně, velmi značné. Nebylo by spravedlivé, abych to někonstatoval, ale přece jenom se musíme podívati, jak ta daň z příjmů byla právě úřednictvu a dělnictvu a zejména veřejnému úřednictvu ukládána. Mám zde některé příklady, prosím, ne snad vzaté ze vzduchu, nýbrž podle příkazů daňových. Zde jsou (ukazuje listiny). Mnoho-li zřízenec státní platil na daních přímých před válkou r. 1913 a 1914 a mnoho-li platí nyní. Já jsem si vybral případ ne snad nějakého vysokého úředníka nebo zase zřízence, nýbrž vzal jsem prostředek, podúředníky. V měsíci květnu telegrafní dělmistr, Karel Marzín, který měl zdanitelný příjem 172 K 80 hal., tedy na tehdejší poměry jistě slušnou částku, platil na osobní dani 1.53 K. Letos na měsíc květen při měsíčním příjmu 1.291 Kč platí 37 Kč, to znamená 24kráte více než r. 1913, ačkoliv jeho důchodová hladina se zvýšila, jak je viděti jen 6 nebo 7kráte. Mám zde další případ: Mitrovský Emanuel, podúředník, platí nyní 32krát více proti r. 1914, ačkoliv byl dělmistrem, podúředníkem již za Rakouska. Riegl Rudolf platí 31kráte vyšší daň z příjmu než r. 1913. (Sen. dr Procházka: To je postupování!) Ne postupování. Zde nejde o postupování, to už k tomu počítám. Srovnávám, kolik měl tehdy, a kolik má dnes. Má 6 až 7kráte více než v r. 1914, ale platí 31 až 32kráte více na dani z příjmu než tehdy. A teď mi řekněte jinou daň, kde by se takto zvýšila daňová hladina u všech poplatníků. Nikdo byste mi ji nedovedl udati. Není to možné. Tedy, jestliže jsem ocenil, že u zaměstnanců bude to snížení činiti 40 až 50%, pak ještě, i když přihlížím k postupu, budou poměrně platiti daleko více než druzí. A k tomu přistupuje jedna věc, že totiž veřejní i soukromí zaměstnanci nemohou zatajiti ani koruny svých příjmů, do jejich kapsy se vidí. Jsou zdaněni poměrně, račte mi rozuměti, nejvíce ze všech vrstev, poněvadž nemohou nic zatajiti, jsou zdaněni plně, a kromě toho se jim to ještě napřed strhuje ze služného. Troufám si říci, kdyby všechny vrstvy podobným způsobem byly zdaněny a kdyby zde mohla býti kontrola a kdyby berní správy každého poplatníka hleděly podobným způsobem zachytiti, že topili bychom se v penězích.

Chtěl jsem jen naznačiti, že to bude pro futuro vrstva, která bude nejvíce zdaněna, a chtěl jsem dokázati, že právě při projednávání této předlohy — a to je všechno spravedlivé a poctivé, co říkám — bylo na tento důležitý úsek nejméně pamatováno.

A nyní bych promluvil několik slov o těch stabilisačních bilancích. Již předem jsem řekl, že je to předloha dobrá, že k ní zaujímám kladné stanovisko. Stabilisačními bilancemi se má vytvořiti správný předpoklad pro zjištění výnosů podniků a má se podnikům umožniti, aby bilanční hodnoty převedly na stejnou peněžní jednotku, t. j. na nynější stabilisovanou korunu. Stabilisační bilance se nezavádějí však obligatorně, nýbrž pouze fakultativně, což bych vytkl předloze. Jestliže je zde pouze fakultativnost, pak nebudeme míti nikdy správný obraz o našem národním jmění a o tom, kolik kapitálu je skutečně uloženo v našem výrobním. procesu. Každý, kdo vede řádné obchodní knihy, řádný čistý výnos, soupis jmění, aktiv a pasiv, číselně vykazující knihy zemědělské, může, počínajíc obchodním obdobím 1927, nejdéle však počínajíc obchodním obdobím 1931 nově oceniti předměty trvale v podniku užíváme a sestaviti východiskovou bilanci jako základ bilance stabilisační. Které předměty možno pokládati za trvale v podniku užívané, je v konkrétními případě quaestio facti. Pro ocenění stanoví zákon hranici maximální, nikoliv však také hranici minimální. Stroje a zařízení ocení se nejvýše hodnotou pořizovací, ostatní předměty nejvýše hodnotou prodejní. Jiné součástky jmění, závazky a dluhy vykáží se nezměněně hodnotou, jak byly vykázány v bilanci předchozí, t. j. před východiskovou bilancí.

Přebytku docíleného novým oceněním možno použíti bud' ke zřízení reservního fondu, anebo ke zvýšení základního kapitálu nebo k oběma. Užije-li se přebytku ke zvýšení základního kapitálu, nesmí úhrn pravých reserv činiti méně než 25% základního kapitálu po jeho zvýšení. Zde je pomýšleno na všechny takové případy, o nichž mluvil pan dr Fáček, že by se mohlo stabilisačních bilancí zneužíti.

Případný úbytek, povstalý novým oceněním, uhradí se z reservních fondů, při čemž úhrn pravých reserv, vyúčtovaných ve východiskové bilanci, činiti musí méně než 10% základního kapitálu vykázaného ve východiskové bilanci. Zařaditi úbytek jako samostatnou položku není dovoleno. Reservní fond, utvořený z přebytku, musí býti v bilanci vykázán jako samostatná položka. Zvýšení akciového kapitálu provede se u společností akciových buď nakolkováním starých akcií, nebo vydáním akcií zdarma, nebo oběma způsoby. Odpis na kapitálu základním provede se odkolkováním jmenovité hodnoty akcií. Jen kdyby klesla jmenovitá hodnota akcie odkolkováním pod 200 Kč, zmenší se počet akcií. Sestaviti východiskovou bilanci jako podklad bilance stabilisační náleží představenstvu, společnosti, které ji předloží k přezkoumání dozorčí radě, načež bude předložena s písemnou zprávou představenstva valné hromadě ke schválení. Pro rozhodování o určitých sporech, které vzniknou při sestavováni stabilisačních bilancí, bude zřízen u Ústředny československých obchodních a živnostenských komor v Praze zvláštní rozhodčí soud, skládající se z předsedy a dvou přísedících. My jsme ovšem hájili, aby také i jiné instituce byly v těchto sporech rozhodujícími.

Návrh zákona přináší značné úlevy daňové a poplatkové, ale přesto jsem přesvědčen, že málo bude podniků, které použijí výhod poskytnutých jim zákonem o stabilisačních výhodách aspoň pro prvý rok, a budou vyčkávati, jak dopadnou věci později.

A nyní bych měl několik poznámek s hlediska všeobecného, pokud se týče berní. Měl bych jednu stížnost. Pan ministr financí ve své řeči řekl, že tento rok musí býti, pokud se týče nedoplatků, tabula rasa, to znamená, že všechno musí býti vyřízeno. Pochybuji, že tomu tak bude. Pan ministr financí myslil však, že se to vyřídí všechno již v předešlém roce, ale nedošlo k tomu a nedojde k tomu ani v tomto roce, poněvadž některé berní správy pracují hlemýždím způsobem. Mám případy, kde 5 roků není rekurs vyřízen, kde občan jedenáctkráte urgoval a dosud nedostal odpovědi a rekurs není vyřízen, ačkoliv berní správa sahá k exekuci a žene ho na manifestační přísahu. Dokud rekurs není vyřízen, mám za to, že se (nesmí k podobným opatřením sahati; vždyť se podlamuje důvěra toho občana, jestliže obchodník, živnostník, průmyslník, krátce člověk, který je odkázán na důvěru a úvěr, takto je berní správou ničen. To by se mělo odstraniti. (Sen. dr Karas: Ale v zákoně jest již k tomu hleděno!) Snad to bude příště, ale nyní se to nedělá. (Sen. dr Karas: Je to uzákoněno!) Ale prosím, nemá to odkládacího účinku. Představte si, jak to vypadá, když 5 roků není vyřízen rekurs a po 11 urgencích nedostane se poplatníku odpovědi. To není správné jednání. Stejně, prosím, některé berní správy pracují velmi pomalu, pokud se týká vracení daňových přeplatků. To se týká veřejného zaměstnanectva, kde, jak jsem již naznačil, se jim z jejich příjmů přímo předem strhuje příslušná daň a pak se jim má vraceti zpátky. V této věci vyniká na př. okres poděbradský, kde již řadu let domáhají se státní zaměstnanci, zejména železniční, vrácení přeplatků a posud je nemají vráceny.

A nyní ještě několik slov tak o celkovém obraze debaty. Skutečně vítám, že se zde mluvilo hodně věcně, že lišíme se po této stránce velmi mnoho od poslanecké sněmovny, že jsme se zde drželi opravdu věci, ale přece jedné řeči bych se chtěl dotknouti, to jest řeči pana kol. Sechtra. Mám za to, že takový tón nemá se zanášeti do debaty. Jeho řeč byla snůškou hněvu a nenávisti a ne právě vybraných slov proti socialistům. Pan kol. Sechtr svou řeč četl a mám za to, že jako je tomu snad v každém klubu, vždy se řekne předem to, co se chce mluviti, že tu je jakási taková správná censura, poněvadž klub vlastně ručí, když vysílá svého řečníka do debaty. Myslím, že se tak nestalo rozhodně v republikánském klubu, jinak musil by zakázati takovou řeč panu kol. Sechtrovi. Nebral bych ji vážně, ale jestliže, prosím, po řeči jeho vstane aktivní ministr a gratuluje mu k té řeči, s tím nemohu souhlasit. (Slyšte!) Předpokládám ovšem, abych tomu ministrovi snad neublížil, že skutečně slyšel, o čem se mluvilo, a že znal obsah té řeči.

A konečně ještě jednu prosbu bych měl; bohužel, není zde pan ministr financí přítomen. Úředníkům a zřízencům, kterým se sráží daň podle starého zákona do 25.000 Kč příjmu, bude se od 1. srpna t. r. srážeti daň nová dvojnásobnou sazbou, pro rok 1927 podle §u 30. Bylo by jistě žádoucno, aby tímto dnem srážky byly zastaveny a nedoplatky odepsány. Snad by se to mohlo vyříditi, stejně jako bych se přimlouval, aby dělnictvu, kterému se počne podle §u 30 srážeti 1. srpna daň, byla srážena jen jednonásobně, podle sazeb §u 30, jaksi vzhledem k tomu, že je velká nezaměstnanost, časté vysazování z práce a konečně přece jen jsou mzdy dnes malé.

A nyní ke konci bych řešíte mel jistou bolest, která sice snad přímo nesouvisí s touto věcí, ale přece jen do jisté míry s ní souvisí. Mám na mysli armádu úřednictva, kterému bude uloženo tento zákon uváděti do života. Troufám si říci, že ačkoliv s velkou bolestí tato předloha byla budována, vzhledem k těm různým zájmům, a ačkoli nepodceňují tu obrovskou práci ministerstva financí — je to jistě dílo veliké a nebyl bych spravedlivý, abych to neocenil — přece jen mám za to, že je to snazší úkol, než pak to v praksi uplatňovati, udělati to plausibl poplatnictvu a pod. Mám tedy na mysli tu armádu úřednictva berního, finančního i úřednictva poštovního — vždyť se dnes platí daně vlastně jenom složním lístkem — a konečně celou tu armádu úřednictva a zaměstnanectva státního vůbec mám na mysli, poněvadž dnes vyřizujeme daňovou reformu, zítra budeme vyřizovati správní reformu — no, my z reforem nevycházíme. Snad to musí býti, že ano, vždyť jsme ve vývoji. Vybudovali jsme si svůj vlastní stát, snad si musíme také upraviti jinak správu tohoto státu. Tedy o tom nechci mluviti. Jistě, že máme rušiti, co jest spuchřelé, staré, co se neosvědčilo, a máme budovati nové věci tak, jak nám by se hodily pro náš stát. Uznávám to, ale zapomínáme pravidelně na ty, jimž připadá zlý úkol, z teorie budovati praksi Jistě mi nikdo nebude vytýkati, že bych byl někdy s této tribuny snad mluvil nějak demagogicky, když se jednalo o státní zaměstnance. Dovedl jsem se postaviti i za věci, které byly mnohdy hodně nepopulární, a nikdy jsem s této tribuny nemluvil proti věcem, které jsem uznával se státního hlediska správnými a nutnými. Nuže, když také nyní promluvím, řekl bych, o koruně platového zákona, o systemisaci, nebude mi to snad zazlíváno a vytýkáno. A také snad mi nebude předhazováno, že je to nějaká demagogie, nebo stranictví, nebo podobně, ač, bohužel je u nás stranictví přemíra.

Pokud se týče systemisace, o míz se mnoho mluví a píše, byly by zde 3 momenty: kdy ta systemisace bude, jaká bude a od kdy bude platiti. A o těchto třech momentech bych chtěl promluviti. Vlastně o prvním momentě, kdy bude, nechci ani hovořiti. Nedovedli-li jsme za rok po vydání platového zákona vybudovati systemisaci míst, ačkoliv to bylo zaručeno — člověk se již bojí vyslovit ta slova, abych snad nebyl zase dementován, že tomu snad tak nebylo, ač jsem byl při tom. Možná, že člověk ztrácí sluch. Byl jsem při tom, že to mělo býti minulého roku. Bylo to zaručeno a slíbeno. Jistě již začíná člověk špatně chápati a slyšeti řeči rozhodujících činitelů, takže již počínám také někdy vážně o tom přemýšleti, zdali jsem to tak dobře slyšel. Konečně na tom, zdali systemisace bude již za měsíc, za 2, či již za 14 dní, mně mnoho nezáleží. Státní zaměstnanectvo už se konečně té systemisace dočká a mohu vám říci, že dnes již tato otázka je pojímána s jakousi lhostejností v řadách státních zaměstnanců, a to je daleko nebezpečnější pro vývoj věcí v úřadech i pro naši administrativu, než kdyby snad zde byla nějaká rebelie a nespokojenost. To je horší. A nemyslete si, že se snad ta lhostejnost vzmáhá jen u těch nižších zaměstnanců, kteří konec konců od té systemisace mnoho očekávati nemohou; vzmáhá se lhostejnost i v řadách vysokých úředníků. Kdo chodíte do úřadů a mluvíte s těmi úředníky, jistě mi potvrdíte, že je tomu tak. Nechci mluviti o tom, kdy svstemisace bude. Bude, ale nyní jde o to, jaká bude. A již předem bych chtěl konstatovati, že bych velmi těžce nesl — a jistě i všichni, kteří pracovali na platovém zákoně — kdyby mělo dojíti k nějaké degradaci.

Tři momenty tu budou padati na váhu při svstemisaci: Jaký byl stav r. 1914, dále stav vytvořený restrikčním zákonem r. 1924 a konečně skutečný stav. Ke všem těmto třem momentům se musí přihlížeti.

Samo sebou se rozumí, že se musí přihlížeti k r. 1914, ale jen pokud se týče významu práce a služby.

Chápu, že není možno, aby republika dávala dvakráte, aby uvedla základní platy státních zaměstnanců na předválečnou míru, aby jim dala ten šesti, nebo sedminásobek, ačkoliv to ovšem úplně neodpovídá těm změněným valutárním poměrům, té dnešní stabilisované koruně — když ji převedeme na tu předválečnou míru, nekoupíme si tolik jako r. 1914. Ale budiž! Chápu tedy, když se uvedly základní platy na tu míru, že není možno, aby byly ponechány postupy, které jsme vytvořili po převrate r. 1918 zákonem čís. 540. Republika není tak bohatá, aby dvakrát mohla dáti. Nejsme tak bohatí, jako Rakousko před válkou, dokud nebyly dluhy, že ano? Tedy přihlížeti k r. 1914, jenom pokud se týče významu služby jednotlivých výkonů služebních, je správné. Ale již ne, pokud se týče počtu úřednictva, a nesmí ani padati na váhu ten moment restrikční. Já tomu rozumím také. Dělali jsme restrikci proto, abychom něco ušetřili a abychom mohli něco tomu zaměstnanectvu dáti, ale nesmí se zapomínati na úkoly, které vyžaduje naše administrativa. Ty jsou docela jiné. Vezměte si takovou daňovou předlohu a všechno, co předcházelo. To vyžaduje rozhodně rozmnožení personálu, to se udělati nedá s personálem, který byl za Rakouska, když bylo všechno zaběhnuté. Kdy pak se něco v Rakousku reformovalo! Tam se o reformě pouze mluvilo. Kdepak tam se ukládalo úřednictvu něco takového, jako naší správě! Tedy ten počet systemisovaných míst nesmí se ustrnouti na počtu podle r. 1914. Ale přesto prese všechno, i když připouštíme, že byla restrikce nutná, že snad byl někde opravdu stav v některých resortech překrven — jinde ovšem zase ne — i když to připouštíme, přece musíme přihlížeti k danému stavu a nesmíme připustiti nějakou degradaci, nesmíme počítati s tím, že pro futuro nemůžeme míti tolik sekčních šéfů, ministerských radů a sekčních radů, jako jsme měli po převrate, když jsme jim chtěli pomáhati rychlejším postupem. Tomu rozumím. Ale nikoli tomu, aby nynější úředníci byli poškozováni v té věci a aby zde byla hořkost — a ta by byla opravdu veliká — kdyby byli degradováni. Já bych mohl uvésti mnoho případů, ale chci se zmíniti jenom o jednom takovém markantním případu. Je to zrovna ministerstvo financí, kde má býti zrušeno několik sekcí. Já bych to chápal. Má však býti zrušena také sekce, která po převratu byla zahrnována velkými pracemi a kde úředník, který tu sekci vedl, skutečně onemocněl přepracováním v pravém slova smyslu. Byl nalezen ve stavu opravdu velmi povážlivém ve svém úřadě pro přepracovanost. A ten by měl býti zkrácen? Také by to nebylo nóbl od nás a naší správy, aby se posílali do pense úředníci, kteří čekali na tu systemisaci a nešli do pense. To zase dělá politika. To také není správné; proč pro těch několik korun má ten člověk jíti zatrpklý do pense. To není přece správné. Proto ta republika neudělá bankrot. Nebude to stát veliké peníze, jestliže bude přihlíženo k danému stavu a pro futuro vytvořen takový stav, jaký potřebuje správa vzhledem k úsporám, které ve státní správě jsou nutně potřebné a které uznáváme.

Mluvilo se, že restrikce snad nic nevynesla. Kdo takto mluvil, je nepřítelem úřednictva. Já jsem slyšel dokonce od člena zákonodárného sboru v poslanecké sněmovně, že na restrikci stát doplácel. To není pravda. Statistický úřad nám vypočítal, že restrikce vynesla za r. 1925, kdy se provedla, 300 milionů Kč. A proč to říkám a uvádím, že ta restrikce tolik vynesla? Protože se nám přece vydařila. A poněvadž máme zde záruku — a to moje uši byly dobré, když jsme dělali restrikční zákon, vždyť jsem ho dělal s sebou a tehdy to bylo hodně nepopulární, že pan ministerský předseda řekl: ťKaždou korunu, kterou ušetříme, vám vrátím,Ť nuže, myslím, nastal okamžik, kdy slovo toto mělo by býti provedeno ve skutek, a to čekáme právě při systemisaci a čekáme to v té zpětné platnosti. (Sen. dr Procházka: Směnka nebyla zaplacena!) Byla, pokud se týče plátového zákona součástí platového zákona, ale bylo by to klamání, kdybychom řekli, že ten zákon je vyřízen, aniž by byla provedena systemisace míst. Vždyť jsme degradovali ty zaměstnance. Něco jiného by bylo, kdybychom je převedli, jak jsme si přáli, přímo do těch platových stupnic. Pak bychom ten pořádek mohli dělat pro futuro, poněvadž by měli všechno, co jim příslušelo.

A teď je otázka. od kdy má platiti. Zase bych se musil velmi omlouvali, že jsem snad špatně slyšel, ale já jsem slyšel velmi dobře, když jsme projednávali platový zákon, že má platiti k 1. lednu 1926. Nechci ani uváděti, kdo to řekl, nechci býti osobním, ale faktem je, kdyby se bývala systemisace provedla r. 1926, že zcela určitě by měla zpětnou platnost k 1. lednu 1926 jako konečně celý zákon. Podívejte se, jak k tomu přijdou úředníci státní, konceptní i jiní, kteří čekají na systemisaci míst, kdežto profesorům se již to dalo napřed již od 1. ledna 1926 tou automatikou a stejně soudcům; i když soudcové jsou oprávněně nespokojeni s tím platovým zákonem, přece konečně mají od 1. ledna 1926 svou automatiku. Na ostatní úředníky to však platiti nemá? To by nebylo spravedlivé. Mluví se ovšem o důvodech budgetárních. Prosím, co se přijalo ve prospěch zaměstnanců? Proto jsme uložili různé ty daně a dávky, které jsme přijali za rok 1926, ale poněvadž se systemisace nedělala, propadlo to ve prospěch státní pokladny a použilo se toho k jiným účelům. Je to teoreticky správné, ale ptám se, je to také fakticky správné. Jak k tomu přišli zaměstnanci, když nezavinili, že systemisace nebyla provedena, že mají býti připraveni o to, k čemu se povolily ty dávky a také i restrikce. Proto by bylo žádoucno, abv ve věci nastalo jasno. Já vím, že by bylo potřebí zákona. To přece bude zákon velmi jednoduchý. Vždyť přece pan ministr financí a myslím, že celá vláda, nebude moci těm státním zaměstnancům odejmouti, co jim podle práva náleží, snad právě z těch důvodů teoretických.

Teď bych měl promluviti o těch služebních řádech. Ale to budu stručný. Měl bych promluviti o služebním řádu železničním, poštovním a pod. Ale prosím, zase nechci se dotýkati správy železniční, nebo poštovní. Ale mám za to a byl jsem také při tom, že podle §u 103 mělo se přihlížeti ke zvláštnostem v těchto službách, a to jsme měli vždycky na mysli, a zdůrazňovali to i zástupci vlády, kteří s námi dělali ten platový zákon, že se přirozeně má na mysli jen platové schéma rozhodně vyšší, ne nižší a teď jsme najednou svědky, že i u železnic jest nižší platové schéma, než u státních zaměstnanců. To bolí, jestliže jsme svědky takových věcí.

Ale na jednu věc, která je křiklavá, musím upozorniti. Máme přece vyjádřeno v platových zákonech, že nikdo nesmí býti poškozen na svých dosavadních příjmech. To nemůže nikdo popírati, to tam jest. Ale já mám zase jiný případ: Telegrafní dělmistr Žlichovský má o 515 Kč méně, než měl před úpravou. Kulíšek Gustav má o 54 Kč méně, Malina František, telegrafní dělmistr, má o 546 Kč méně, než měl před platovou úpravou. Na takovou úpravu nebylo pomýšleno. Ale mám za to, že jde jen o nějakou účetnickou závadu, která se nechce přiznati a nechce se připustiti, že se stala chyba. Uvádím to jako klasický doklad, že přece přesto, že zákonodárce vyjádřil svoji vůli, že nikdo nesmí býti zkrácen na svých požitcích, přece se tak stalo a dosud se stává.

Konečně o služebních řádech druhých, myslil bych, aby následovaly rychleji služební řády cestářů, zaměstnanectva u horního a báňského provozu. To je celá historie, to by vedlo velmi daleko, to nemám ani v úmyslu. Jsem přesvědčen, že finanční správa — a to zdůrazňuji — bude přihlížeti k těžké a namáhavé práci finanční pohraniční stráže, berních exekutorů a jiných zaměstnanců, kteří budou míti s touto předlohou co dělati.

Zmínil jsem se o stabilisaci a o státními zaměstnanectvu proto, abychom měli konečně již jednou pokoj — a to nemluvím jen v zájmu zaměstnanectva samého, ale v zájmu státní správy. Poplatnictvu by mělo záležeti v prvé řadě na tom, aby byl klid, aby se pořád v úřadech nemluvilo o systemisaci, o úpravách služebního řádu, aby se mluvilo v úřadech o práci, a řeknu upřímně, láska k práci se nedá nadiktovati, nemůže se nadiktovati žádným disciplinárním řádem a ničím, ta musí býti sama a tu můžete získati a může ji vláda získati, když úředníkům dá, co jim po právu patří. Za 'to se, pánové, velmi přimlouvám a jsem přesvědčen, že systemisace míst nás nezklame, neboť kdyby měla zklamati, nebyl by klid a pokoj v úřadech. (Potlesk.)