Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):
ťPozměňovací návrh sen. Průši a druhů:
V §u 1, odst. 1 budiž výraz ťčást úrokuŤ nahrazen výrazem ťúrokyŤ.
V §u 1 odst. 2 znějž takto:
Úhrn zápůjček těchto nesmí přesahovati částku 50 milionů Kč.
V §u 2 k odst. 1 buďtež připojeny tyto dvě věty:
Pro výměr této přirážky neplatí ustanovení §u 105 odst. 3 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních. Od této přirážky jsou osvobozeni držitelé pudy, kteří podle §u 105 odst. 2 téhož zákona neplatí zvláštní příspěvek ve výši 1.5% základu pro vyměření pozemkové daně.
V §u 2 odst. 3 budiž škrtnut a nahrazen novými odstavci tohoto znění:
(3) Fondy k podpoře živelními pohromami postižených (§ 2) spravují a úhrnné části podpor pro jednotlivé okresy přikazují třicetičlenné zemské komise. Členy těchto komisí volí volení členové zemských zastupitelstev ze řad zemědělců podle zásady poměrného zastoupení.
(4) Z úhrnných částek.podpor přikázaných jednotlivým okresům poskytují jednotlivé podpory postiženým dvanáctičlenné okresní komise. Členy těchto komisí volí volení členové okresních zastupitelstev ze řad zemědělců podle zásady poměrného zastoupení.
Za § 2 budiž vložen nový paragraf tohoto znění:
§ 3.
(1) Nárok na podpory podle tohoto zákona mají zemědělci, jichž roční příjem nedosahuje ročního, důchodové dani nepodléhajícího existenčního minima; ostatní zemědělci pak jen v tom případě, když mají živelními pohromami v jednom roce zničeno více než 50% roční zemědělské úrody.
(2) Zemské komise, spravující fondy k podpoře živelními pohromami postižených, jsou povinny každoročně vydávati veřejné zprávy o hospodaření těmito fondy zároveň se statistickými daty o poskytnutých podporách. Potřebné technické síly přidělují těmto komisím zemské úřady.
Návrhy sen. Petříka, Dundra a soudr.:
V §u 1 odst. 2. budiž změněn takto:
Úhrn zápůjček těchto nesmí přesahovati částku 100,000.000 Kč a stát zaplatí celý úrok z poskytnutých zápůjček na dobu nejdéle 10 let.
K §u 1 navrhujeme odstavec 3:
Okresní hospodářské záložny poskytnou zápůjčky do výše zákonem stanovené na úrok nejvýše 5%.
V §u 2 odst. 1 budiž změněn takto:
Od 1. ledna 1928 počínajíc přispívati budou do fondů, jichž správa bude svěřena zvláštní komisi pro péči o postižené živelními pohromami, jejíž členy budou voliti všichni zemědělci, platící pozemkovou daň, podle §u 108 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. atd.
Resoluční návrh:
Poskytnuté zápůjčky poškozeným živelními pohromami buďtež spláceny teprve čtvrtým rokem po vyplácení zápůjčky a nikoliv již prvním rokem.Ť
Předseda: Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji sen. Kroiherovi. (Hluk.)
Prosím o klid!
Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Vývody jediného řečníka, který se účastnil debaty, byly zajisté zajímavé, jako je zajímavá každá pohádka. Slyšeli jsme od něho věc, která nás neobyčejně překvapila, a přál bych si, aby se u nás stala všeobecnou. Že totiž někdo, i když dostane statek za jednu třetinu té ceny, kterou ve skutečnosti má, může vydělati nejen celý ten obnos, který za statek dal, nýbrž, že mu ještě zbude přirozeně po zaplacení všech přirážek a daní, obnos, který se rovná skoro polovině kupní ceny.
Přáli bychom si neobyčejně, aby to byla pravda a nejvíc bychom to přáli, pane kolego, družstvům, která jsou zúčastněna nabývání zbytků a byl bych rád, kdybyste se byl, pane kolego, napřed některého činovníka družstev zeptal, potom byste se byl dověděl o těch obtížích zemědělského stavu, a že to není naprosto možné, aby byly takové zisky, neboť v těch družstvech jsou lidé, kteří pracují se zápalem, poněvadž pracují pro svou ideu, oni nám chtějí dokázati, že to s těmi družstvy také jde. Mají své agronomy, jsou pod kázní stranickou, nejen hospodářskou, a já mohu panu kolegovi stručně říci, že znám jedno družstvo, které v r. 1925 na 80 ha prodělalo 130.000 Kč. Pravím 130.000 Kč! (Slyšte!) Pak by to, pane kolego, znamenalo naprostou porážku vaší zásady, že kolektivní hospodářství je lepší než soukromé, nebo to znamená, že ta pohádka, jak jsem to nazval, není z tohoto života, nýbrž je snad z tramvaye, nebo z pražské kavárny, poněvadž skutečný zemědělec by nemohl takto mluviti.
O ceně, co ten statek stál, nepochybuji, ale že by na statku, který stál 230 až 250.000 Kč dalo by se vydělati 380.000 Kč za jeden rok, o tom pochybuji, a to nazývám pohádkou.
A nyní dodatkem musíte mi dovoliti, pánové, abych řekl, že všecky ty věci, které z té pohádky jsou odvozeny a jsou nám přednášeny od takových znalců otázek zemědělských, že všechny ty návrhy vám doporučuji k zamítnutí.
Snadno se navrhuje mnoho, když chce někdo při tom pro sebe a pro své stoupence míti tu výhodu, že sám k tomu nic nedá. Já se zde musím ujmouti našeho nejdrobnějšího zemědělstva a říci, že oni nejsou takoví žebráci, aby se chtěli každou chvíli vymykati veřejným povinnostem, zvláště ne v tomto případě, kde se nejedná o dobrodiní, nýbrž o to, abychom udělali, abych tak řekl, v malém pokus o všeobecné nucené pojištění. Každý zemědělec musí 12% své pozemkové daně odváděti, nuže, ať také každý zemědělec je odvádí, ale také ať každý v případě pohromy z toho něco má.
Myslím, to je vždy nedostatečné, co z toho vyplývá, ale jedno z toho vyplývá, že naši zemědělci přijdou k poznání, že se musejí pojistiti náležitě a že nemáme tyto otázky řešiti cestou veřejné dobročinnosti, podpory státní, nýbrž že je musíme řešiti všeobecným pojištěním povinným, ovšem za přiměřenou cenu. (Výkřiky.) To není otázka jednoho roku, nýbrž více let, a já jsem rád, kdykoliv se podnikne sebe menší krok, aby ta zdravá myšlenka všeobecného pojištění proti živelním pohromám pronikla, a poněvadž tento návrh zákona spatřuji jako jeden z těchto kroků, znovu doporučuji slavnému senátu, aby přijal usnesení poslanecké sněmovny s tou změnou, jak se oba výbory na tom usnesly a při tom aby zamítl veškeré návrhy pozměňovací. Dále navrhuji, aby byly přijaty resoluce, které byly přijaty v poslanecké sněmovně, kde je také jedna, jež žádá, aby byla suma 20 mil. Kč zvýšena na 50 mil. Kč a aby byla zamítnuta resoluce, která byla podána zde v plenu senátu.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím, račte se posaditi. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Vzhledem na podané pozměňovací návrhy p. sen. Průši a druhů a sen. Petříka a soudr., hodlám dáti hlasovati takto:
o §u 1 podle návrhu sen. Průši a druhů k odst. 1 a 2, budou-li zamítnuty, podle návrhu sen. Petříka a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové, pak o doplňovacím návrhu sen. Petříka a soudr.,
o §u 2 podle návrhu sen. Průši a druhů k odst. 1 a 3, budou-li zamítnuty, podle návrhu sen. Petříka a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové; pak o doplňovacím návrhu sen. Průši a druhů na vložení nového §u 3,
o §u 3 a 4, pak o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)
Žádných námitek proti tomuto způsobu hlasování není, tedy zůstane při tom, jak jsem prohlásil, a budeme podle toho hlasovati.
Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle návrhů sen. Průši a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle návrhu sen. Petříka a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí s doplňovacím návrhem sen. Petříka a soudr., ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 2 zněl podle návrhu sen. Průši a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí s §em 2, aby zněl podle návrhu sen. Petříka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 2 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí s doplňovacím návrhem sen. Průši a druhů na vložení nového §u 3, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§ 3 a 4. nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Tím přijal senát osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové ve znění odchylném od předchozího usnesení poslanecké sněmovny a vyznačeném v tisku 500.
Dalším bodem je:
2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu jednáním zkráceným projednána byla zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 489) k vládnímu návrhu zákona o poskytování podpor při živelních pohromách. Tisk 500.
Jelikož jedná se o záležitost, která s hlediska zájmů národohospodářských širokých vrstev lidu vyhledává parlamentárního vyřízení v době co nejkratší, navrhuji, aby projednání této věci dálo se řízením zkráceným podle §u 55 jedn. řádu.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Navržená pilnost se přiznává.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročujeme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké tiskové změny.
Zpravodaj sen. Kroiher: Tisková korektura se navrhuje v §u 1, odst. 1, v 5. řádce, kde za slovem ťpoškozenýchŤ má býti čárka.
Předseda: Jelikož senát změnil pro jednávané usnesení poslanecké sněmovny ve čtení prvém, dlužno s hlediska §u 59 jedn. řádu, aby senát hlasoval při čtení druhém podle jmen.
Podle jmen hlasuje se tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo ťanoŤ nebo ťneŤ.
Hlasovací lístky uloženy jsou v zásuvce každého pana senátora v obálce opatřené nadpisem ťHlasovací lístkyŤ.
Žádám pány zapisovatele sen. dr Procházku, aby sečetl hlasy na pravici, sen. Stržila, aby sečetl hlasy ve středu a sen. Prauseho, aby sečetl hlasy na levici a aby mi oznámili pak výsledek hlasování.
(Senátoři odevzdávají hlasovací lístky.)
(Po sečtení hlasů):
Bylo odevzdáno celkem 99 hlasovacích lístků, z nichž je 85 ťproŤ a 14 ťprotiŤ.
Senát změnil tudíž usnesení poslanecké sněmovny 85 hlasy proti 14.
Tím byla přijata osnova zákona ve čtení druhém.
Budeme nyní hlasovati o tištěné resoluci výborové a o resoluci pana sen. Petříka a soudr.
Kdo souhlasí s tištěnou resolucí tak jak je ve zprávě výborové, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce je schválena.
A nyní je resoluce pana sen. Petříka a soudr., která byla přečtena.
Kdo souhlasí s resolucí pana sen. Petříka a soudr., ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Resoluce je zamítnuta.
Dalším předmětem je:
3. Druhé čtení zprávy sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 338) o návrhu poslance Bečko, inž. Nečasa a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 22. května 1854, č. 146 ř. z., pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Tisk 482.
Zpravodajem je pan sen. Dundr.
Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké tiskové změny.
Zpravodaj sen. Dundr: Nemám.
Předseda: Není žádných změn. Prosím, račte se posaditi. (Děje se.)
Přikročujeme ke hlasování ve čtení druhém.
Ve smyslu §u 59 jedn. řádu bude senát hlasovati podle jmen, ježto v prvém čtení změnil usnesení poslanecké sněmovny, jež se projednává.
Podle jmen hlasuje se tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a pak slovo ťanoŤ nebo ťneŤ. Hlasovací lístky jsou uloženy v zásuvce každého pana senátora v obálce opatřené nadpisem ťHlasovací lístkyŤ.
Žádám pana zapisovatele sen. dr Procházku, aby sečetl hlasy na pravici, sen. Stržila, aby sečetl hlasy ve středu a sen. Prauseho, aby sečetl hlasy na levici a výsledek hlasování mi pak oznámili.
(Senátoři odevzdávají hlasovací lístky.)
(Po sečtení hlasů):
Bylo celkem odevzdáno 96 hlasovacích lístků, které byly všechny ťproŤ, žádný nebyl odevzdán ťprotiŤ.
Senát změnil tudíž usnesení poslanecké sněmovny 96 hlasy.
Senát přijal osnovu zákona ve čtení druhém.
Nyní budeme hlasovati o resoluci otištěné ve zprávě výboru sociálně-politického.
Kdo souhlasí s resolucí, otištěnou ve zprávě výboru sociálně-politického, račte zvednouti ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Dalším bodem pořadu je:
4. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru zahraničního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 463) k vládnímu návrhu zákona o provedení úmluvy mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 29. května 1925 a úmluvy mezi Československou republikou a královstvím Italským ze dne 4. května 1926 o plnění smluv o pojištění na život a důchody. Tisk 483.
Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké změny, nebo korektury?
Zpravodaj sen. Pastyřík: Nikoliv.
Předseda: Není tomu tak, budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Dalším předmětem je:
5. Druhé čtení zprávy I. výboru národohospodářského, II. výboru živnostensko-obchodního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 468) k vládnímu návrhu zákona, jímž se prodlužuje a rozšiřuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, č. 58 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů. Tisk 486.
Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský sen. Sáblík, za výbor živnostensko-obchodní sen. Miller, za výbor rozpočtový sen. dr Fáček.
Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Sáblík: Nikoli.
Zpravodaj sen. Miller: Rovněž ne.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Nikoli.
Předseda: Není žádných. Budeme proto hlasovati.
Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Navržená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Dalším předmětem je:
6. Návrh na prodloužení lhůty dané §em 43 úst. listiny k projednání usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o zahlazení odsouzení. Tisk 435.
Jelikož nebylo možno senátu, aby ve lhůtě §em 43 úst. list. určené vyřídil tuto osnovu zákona, navrhuji, aby byla prodloužena o 4 měsíce.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Prodloužení lhůty o 4 měsíce se schvaluje.
Dalším předmětem je pokračování ve společné rozpravě o:
7. Zpráva ústavně - právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 477) týkajícím se vládního návrhu zákona o organisaci politické správy. Tisk 490.
8. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 478) o vládním návrhu zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev. Tisk 491.
Dávám slovo panu sen. dr Veselému. (Hluk.)
Prosím o klid!
Sen. dr Veselý: Prosím za odpuštění, že začínám obtěžovati vaši pozornost zase §em 55 ústavy, o kterém se již tolik zde mluvilo, ale nemohu si pomoci, chcili poukázati, jak se vzmáhá nevážnost k zákonům, nešetření zákonů. Musím začíti s oním ustanovením.
Národní shromáždění revoluční, když tento paragraf přijímalo, bylo si vědomo nebezpečí, které hrozilo, kdyby vláda zneužívala nařizovací moci na úkor zákonodárné činnosti, a proto stylisovalo tento paragraf již tak, aby bylo, těžko se vyhnouti zákonu, a aby nemohla vláda nařizovací moci zneužívati. Ale zdá se, že všechna opatrnost a namáhání bylo málo platno, poněvadž vláda přece přes to, že posl. sněmovna tenkráte vyslovila, že nepřipustí pochybnosti ve znění zákona, že vládní moc nařizovací je omezena jen na provádění zákonů, tedy jakýchsi rámcových zákonů, a jen v mezích jejich, a že vyloučeno nařizovací právo preter legem, tedy tam, kde není žádného zákona, přece pořáde se setkáváme nejen nyní, ale již dříve v řadě jiných případů s chutí, aby určité materie právní byly upraveny pouhým nařízením a nikoli zákonem. Opřeli jsme se vždy důsledně proti každému takovému zneužívání nařizovací moci vládní a v tomto případě můžeme jen poukázati na nové pokusy vlády, aby si osvojila právo, které jí podle ústavy naší nepřísluší. Musíme se ohraditi proti čl. 10. předložené osnovy, podle něhož vládním nařízením budou sjednoceny a upraveny předpisy o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů. Tu není žádného určitého zákona, který by se prováděl a nejsou žádné meze určeny, kterými by nařizovací moc vlády byla omezena. Proto tu není přípustno žádné nařízení. V §u 107 naší ústavy se praví: ťSvoboda osobní se zaručuje. Podrobnosti upravuje zákon, jako součást této ústavní listiny. Omezení nebo odnětí osobní svobody je možno jen na základě zákona. Rovněž jen na základě zákona může veřejná moc od občanů požadovati osobní úkony.Ť
Prosím, račte si všimnouti čl. 10 předložené osnovy zákona, který chce ustanoviti toto: ťVládním nařízením může býti stanovena povinnost stran a jiných osob spolupůsobiti při řízení.Ť To je patrné omezování osobní svobody, to je jistě zásah do osobní svobody a ukládání povinnosti občanské, která podle §u 107 naší ústavy smí býti upravena pouze zákonem a nikoli nařízením. Ale čl. 14 předložené osnovy ještě praví, že okresní úřady mohou potrestati na penězích od 10 do 2.000 Kč a na,svobodě od 12 hodin do 5 dní každého, kdo bez předcházejícího napomenutí se chová vědomě hrubě k veřejnému orgánu nebo se vzpírá ho poslechnouti. Vážený senáte, toto uložení poslušnosti je jistě nezákonné, to je více, než naše ústava snese. Poslušnost je vnitřním duševním podrobením nějakého občana a na takové duševní vnitřní přesvědčení občana nemá vláda práva. Vláda a úřední orgány mají právo žádati, aby občan vyhověl jejich rozkazu, aby se vyplnilo jejich nařízení, ale nemají práva žádati poslušnost, nemají práva žádati to vnitřní podrobení, nebo řekněme, pokoření se.
Když tu mluvíme o poslušnosti, která se požaduje od občana, mimoděk se ovšem vynořuje člověku na paměť vzpomínka na císaře Františka, který říkal: ťNepotřebuji vzdělaných občanu, potřebuji jen poslušné poddané.Ť Ovšem, to je vzpomínka, která sahá do roku 1800 a několik, a která je nám tesknou připomínkou r. 1927 v republice. My ovšem musíme pamatovati, že absolutismus za všech věků pracuje stejnými zbraněmi, a že má stejný projev ve svém dění.
§ 94 naší ústavy praví: ťNikdo nesmí býti odňat svému zákonnému soudci.Ť A nyní si prosím všimněte navržené osnovy, která v čl. 10 praví: ťKřivou výpověď svědeckou nebo znaleckou nebo porušení povinné mlčelivosti v řízení správním... může úřad trestati na penězích do 10.000 Kč nebo na svobodě do jednoho měsíce.Ť
Již advokátní komora se ohradila proti tomuto ustanovení a poukazuje, že všude křivé svědectví, křivá výpověď svědecká, nebo znalecká může býti trestána jen soudem, nikoliv úřadem správním, který nemá ve svém řízení možnosti prozkoumati všechny okolnosti, které nějaké svědectví za křivé a trestně křivé by mohly kvalifikovati.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku není potřebí takovéhoto nového ustanovení, poněvadž podle docela jasného znění našeho trestního zákona, každé křivé svědectví, které bylo učiněno za tím účelem, aby stát utrpěl na svých právech, tedy třeba u správního úřadu, je trestné soudem.
Nejvyšší soud ve svém plenárním rozhodnutí z 23. května 1889 výslovně řekl, že všechna křivá svědectví nebo znalecké posudky křivé jsou přestupkem podle §u 461. trestního zákona, po případě, kdyby byla způsobena škoda větší než 200 zl., je zločinem.
Zpráva zpravodaje poslanecké sněmovny snaží se ku podivu otřásti tímto výrokem nejvyššího soudu a praví, že jen podle extensivního a násilného výkladu je možno stíhati svědectví před správním úřadem jako přestupek. Ohrazuji se proti tomu, aby bylo tak nevážně mluveno o rozhodnutí nejvyššího soudu. Kdyby byl ten pan zpravodaj si ono rozhodnutí prostudoval, pozorně přečetl, byl by se přesvědčil, jak opravdově a důkladně je odůvodněno nejen slovy nejvyššího soudu, nýbrž i zněním zákona. To je znevažování výroků nejvyššího soudu, které od právníka jistě je tím politování hodnější.
V našem senátě náš zpravodaj pan kol. Lukeš se ovšem snažil tuto chybu - je to patrně chyba v naší osnově - omluviti tím, že bude platiti toto ustanovení hlavně pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Vážený senáte! Nestačí mně tato omluva nebo výmluva. Ustanovení osnovy je všeobecné, zní docela neobmezeně, takže bude sváděti právě úřady správní, aby ho používaly také v historických zemích a nikoliv jen na Podkarpatské Rusi a Slovensku. Vláda tvrdí, že při této osnově jde jen o zatímní opatření, o pokus, a že podle výsledku, jaký se bude jeviti v praksi, bude zpracován zákon, a výslovně praví, že úpravu nařízením pokládá za pouhou přípravu k budoucí úpravě zákonné a omlouvá se tím, že prý běží o věc nadmíru rozsáhlou, důležitou, a právnicky nesnadnou.
Naše ústava nezná žádných přípravných nařízení, žádné přípravy k budoucí úpravě zákonné. Lituji, že takovéto po vrchní omluvy se v tomto případě užívá, když víme, že Rakousko si už správní řízení upravilo zákonem z r. 1925 a nesáhlo k žádnému přípravnému nařízení, nýbrž mělo dosti kuráže sáhnouti ihned k zákonu, a že jen u nás se chtějí teprve zkoušky s nařízením dělati tam, kde je nutná úprava zákonná. Je ku podivu, že trestní řízení správní může býti upraveno zákonem, to může býti vloženo do zákona, (ovšem to bylo teprve na naléhání poslanecké sněmovny vloženo do onoho §u 10), jen správní řízení před správními úřady má býti upraveno pouhým nařízením, ačkoliv věc je stejně obsáhlá a závazná. Je podivno, že tu vláda činí tak značný rozdíl.
Ostatně si dovoluji upozorniti na § 92 ústavní listiny, ve které se praví, že: ťstát ručí za škody způsobené nezákonným výkonem veřejné mociŤ. Jaký bude nezákonný výkon veřejné moci, když zákonem vůbec řízení správní upraveno nebude, jak bude možno posuzovati nároky na náhradu škody, když tu není žádné zákonné úpravy. Rovněž při berní reformě bylo možno uvažovati, že snad jen ustanovení daně má býti provedeno zákonem. Ale řízení berní před berní správou že může býti upraveno jen nařízením. To však nikomu ani na mysl nepřišlo, nikdo se ani neopovážil v tom případě mluviti o úpravě pouhým nařízením, poněvadž všichni věděli, že by to bylo hrubou nezákonností.
Dovoluji si upozorniti, že § 7 naší ústavní listiny bylo řečeno: ťZákonodárná a správní činnost zemských sněmů zaniklaŤ... a přečtěte si potom také § 30 naší osnovy, ve které se praví: ťZemské zastupitelstvo je povoláno pečovati o správní a hospodářské záležitosti země a jejího obyvatelstva.Ť
To, co ústavou v §u 7 bylo zrušeno, to pod jiným sice jménem jako zemské zastupitelstvo se zase už vyskytuje. Ožívá zemské zastupitelstvo, které zase má prováděti správní činnost země a jejího obyvatelstva.
V §u 3 zákona z 22. prosince 1924, č. 286 bylo řečeno: ťVládě se ukládá, aby předložila do 31. prosince 1925 návrh zákona o jednotné úpravě správního řízení a vymezení příslušnosti jednotlivých ministerstev. (Předsednictví ujímá se místopředseda Böhr.)
Vážený senáte! To byl zákonný rozkaz, to bylo zákonem uloženo vládě, aby předložila zákon do 31. prosince 1925. Vláda nepředložila žádného zákona, neposlechla tohoto ustanovení zákonného a ani se neomluvila, ani nevysvětlila, proč tohoto zákonného ustanovení vůbec neposlechla ani nevšimla.
Naopak vláda nám předkládá v §u 8 osnovy návrh, že: ...do 8 let od účinnosti tohoto zákona nařízením může přenésti některé záležitosti, jež spadají do působnosti okresních úřadů na úřady zemské nebo naopak, a zemských úřadů na ministerstva nebo naopak. To jest jistě jednání nezákonné, přímo protizákonné, to jest jednání, ve kterém vláda projevuje nevážnost k zákonům Národním shromážděním usneseným. A ani Stálý výbor, který jest náhradou v nutných případech za Národní shromáždění není oprávněn svým usnesením měniti, příslušnost úřadů. Ani ten nesmí k něčemu takovému sáhnouti a vláda si chce upravovati příslušnost pouhým nařízením!
Tedy tu je nejenom nevážnost k zákonům již platným, ale jeví se nevážnost i k sborům zákonodárným. Zde v senátě není potřebí, abych podrobně vykládal všecky ty bolesti, které senát musí snášeti a všecko příkoří, které se mu ze strany vlády děje. My můžeme říci jen tolik: To není státnické umění, r. 1925, 1926 a 1927 mařiti to, co r. 1920 Revoluční Národní shromáždění utvořilo, a co ústavně bylo stanoveno. Není státnickým uměním snížiti význam senátu proti zákonu pouhou mocí. O nevážnosti k zákonům jest kapitola dlouhá a stará, a kdykoliv ve světě nastala sklonnost k absolutismu, k provádění vůle jednotlivcovy, nebo oligarchie, několika jednotlivců, vždycky to začínalo nevážností k zákonům. Pan president republiky citoval nedávno ve svém poselství Komenského, jeho knížku ť Jednoho je potřebíŤ a já si dovoluji upozorniti, že právě v tomto svém spisku ťJednoho je potřebíŤ Komenský mluví, jak povstávají nesrovnalosti, jak povstává v poměrech lidských tolik zmatků a labyrintů. Píše, že to je tím, že se zanedbává jedno potřebné a připouští se mnoho věcí nepotřebných: ťTo jest pohrdání zákony a porušování jich, což jmenují přihlížením ke skutečnému stavu.Ť
Komenský mluví prorocky, jakoby naše poměry viděl. Také u nás všecko nedbání a porušování zákonů se omlouvá přihlížením ke skutečnému stavu. Uvedl jsem tu hlas ze XVII. století, který by nás měl napomenouti, abychom dbali svých vlastních zákonů, jež jsme si sami stvořili. Ale zdá se, že tvůrcové ústavy naší se přiznávají již, že při tvoření župního zřízení nepromyslili všecko náležitě, že nepromyslili důsledků tohoto zákona. Všecky důvody, které se nyní uvádějí pro odstranění župního zřízení, jako veliký náklad na budovy, které by se musily stavěti, nedostatek úřednictva, veliké výlohy na úřednictvo a výlohy, které by župní zřízení vyžadovalo, to přece měli pánové si uvědomiti už v roce 1920. To nejsou novinky, to jsou staré věci, známé obtíže, které s každým takovým novým zařízením jsou spojeny.
Proto mluvilo-li se o tom, že politika je vědou a uměním, a že věda a umění vyžaduje usuzování do budoucnosti, prozíravost, tu máme jen nové potvrzení, že politika, která se provádí u nás, nemá nároku ani, aby byla uznávána za vědeckou ani uměleckou. Je to přirozeno, a osnova, která nám byla předložena, nevychází z pohnutek jen státních, vědeckých, nýbrž má pohnutky politické, aby totiž byla uspokojena určitá strana. Jestliže se bráníme nařizovací cestě vládní, namítá se nám, že přece máme strážce zákona, že jím jest nejvyšší správní soud, a ten že by nikdy nepřipustil nějakého porušování zákona. Vážený senáte! Strážcem zákona podle naší ústavy má býti Národní shromáždění, poslanecká sněmovna i senát, a strážcem zákona má býti vláda, a nikoli jen nejvyšší správní soud. Všechna úcta k nejvyššímu správnímu soudu, plní svůj úkol nyní dokonale, ale můžeme spoléhati, že také v budoucnosti bude tak dokonale úkol svůj plniti, a že bude zproštěn všeho nátlaku vládního? Můžeme zabezpečovati takto svoji svobodu, můžeme takto zabezpečovati svobodu občanskou jen spoléháním na řadu úctyhodných vedoucích pracovníků v nejvyšším správním soudu? My máme všichni plniti svoje povinnosti a zejména vláda má plniti svoji povinnost zákonnou. Ovšem vidíme, že ve všem jest jen spoléhání na moc. Nynější většina má moc, ale pravdy nemá a nelze tvrditi, že její podniky jsou spravedlivé a že se srovnávají se zákony. Slepá moc nikdy není štěstím a její chyby se jistě projeví ve všech oborech našeho veřejného života. Ostatně snad by si mohli i ti pánové, kteří jen na moc spoléhají, vzpomenouti, že také kdosi napsal: ťsuprema lex regis voluntasŤ (nejvyšším zákonem jest vůle králova), a člověk, který to napsal, musil ze svého národa prchnouti, utéci do Doornu. My jsme si přáli, aby byl národ vychováván k samostatnosti, a nikoli aby byl stavěn pod dozor a poručenství.
Zpráva zpravodaje v posl. sněmovně praví, že doufá, že úřady budou brzy na výši, které vyžaduje zákon a kterou před pokládá. Ano jsme jisti, že by úředníci byli na té výši, kterou zákon na nich vyžaduje, kdyby na ně nebyl vykonáván nátlak, a kdyby rozhodovali skutečně jen úředníci samostatně, a nikoli z rozkazu svých šéfů. Jak to rozhodování z rozkazu jednotlivých vládních činitelů vyhlíží, to, prosím, posuďte z těchto čísel:
Úřední zpráva našeho nejvyššího správního soudu o činnosti z roku 1926 vykazuje, že soud tento zrušil rozhodnutí: Min. zahraničí 2%. min. nár. obrany 8%, ministerstva pro Slovensko 20%, ministerstva financí 27 1/2%, ministerstva soc. péče 30%, ministerstva zemědělství 30%, ministerstva vnitra 35%, ministerstva veř. zdravotnictví 35%, ministerstva spravedlnosti 40%, ministerstva vyučování 40%, ministerstva pošt 44%, ministerstva veř. prací 80%, ministerstva obchodu 80%, státního pozemkového úřadu 25%. Dále jsou zde rozhodnutí zemských výborů v Čechách 35%, na Moravě 50%, ve Slezsku 80%, na Slovensku 90%. (Sen. dr Procházka: Jak tam přišlo ministerstvo spravedlnosti? - Patrně nějaké jazykové nařízení! Sen. dr Krouský: Když zakázali soudcům, aby byli funkcionáři záložen, nebo spořitelen! - To jde k Nejvyššímu správnímu soudu!) Vážený senáte! Není možno, myslím, naprosto svěřovati jen úřadům rozhodování o občanských právech a občanských svobodách není možno spoléhati, že tyto úřady jsou neomylné, že vždycky najdou skutečně zákonnou míru, která je v ústavě uložena na ochranu občanských práv.
Mluvilo se o dvojí koleji, aby byly odstraněny rozpory mezi správou a samosprávou, a my všichni jsme vítali, zejména v r. 1920 jsme radost měli, že samospráva i politická správa budou sloučeny v jednotnu svobodnou občanskou jurisdikci. Ale tehdy jsme očekávali od vlády, jak nám bylo slíbeno, že ze samosprávy budou přeneseny vlivné prvky také do politických úřadů. Tehdy bylo slíbeno, že župní zastupitelstva se zúčastní rozhodování veřejnoprávních (župní senát § 58) a že okresní výbor bude spolupůsobit při rozhodování veřejných sporů (okresní senát § 93). Za 7 let, která uplynula od tohoto ustanovení ústavy, nebyl učiněn ani krůček k provedení těchto zákonných úkolů. Naopak když jsme se dotazovali, kdy alespoň budou teď ony senáty prováděny, bylo nám řečeno, že zemské senáty budou prováděny snad brzo, ale o okresních senátech nám nemohlo býti slíbeno vůbec nic. Vláda ovšem slibuje, že do oné třetiny členů zastupitelstva zemského a okresního bude jmenovat odborníky, odborníky, kteří se vyhýbají veřejnému životu a kteří nechtějí podniknouti zápas volební. Tedy takové, řekněme, stydlivé politiky. Nechci to říci snad na jejich úkor a na jejich pohanu. Ale nedůvěřujeme, že vláda bude skutečně vybírati jen odborníky, a že tento slib splní. Vidíme, že ve všech oborech veřejné správy se děje všecko jen z pohnutek stranických, vidíme, že ve školství se mnohdy rozhoduje podle vlivu stran, vidíme, že v pozemkové reformě pomáhají hodně vlivy stranické, že ve všech oborech státní správy se jeví vliv většiny, a zrovna my socialistické strany cítíme nejlépe, jak nyní se s námi zachází, jak se nám vyhovuje, či spíše nevyhovuje, než když jsme byli ve vládní většině. Lituji tohoto nynějšího stavu, poněvadž jsme vždycky očekávali, že vláda bude plniti zákony, jak ve slavnostním slibu ujišťuje, a nikoli že bude vykonávati stranickou politiku a pečovati o politické zájmy stran. Jestliže vládě šlo o odborníky, aby přišli do okresních a zemských zastupitelstev, pak mohla tuto volbu odborníků spolehlivěji a bezpečněji opatřiti jiným způsobem, mohla nechati, aby jednotlivé odborné korporace volily své zástupce do okresních a zemských zastupitelstev samy, mohly obchodní komory a advokátní komory, university a techniky samy voliti ty, které pokládají za své řádné odborné kvalifikované zástupce. Mluvilo se, že vláda by si měla vyžádati návrh o vhodných odbornících, to se také v důvodové zprávě slibuje, ale vláda není na nebesích, vláda žije mezi straníky a při vybírání odborníků bude plniti jenom přání stran, stran, které tuto vládu drží a nevěříme, že půjde opravdu jenom o odborné spolupracovníky. To, co čeká jednotlivé venkovské okresy, ve kterých není sídla politické správy, jistě bude operace velice bolestná a myslím, že jak senát, tak poslanecká sněmovna i celá veřejnost těžce ponese rušení okresních zastupitelstev, po kterém bude následovati ovšem i rušení jiných úřadů. Lidé u nás čekali, že svoboda, která k nám přišla, jim prospěje také v jejich životě veřejném a hospodářském, a my místo toho rušíme po desítkách, snad po padesátkách budeme rušiti okresní zastupitelstva ve venkovských městech a učiníme z těch venkovských měst pouhé vesničky, pouhé zemědělské krajinky, kde nebude žádného jiného života, než to, co oni sami z toho svého živnostenského, hospodářského a zemědělského života si utvoří. To bude zlý psychologický moment, který vláda bude těžko překonávati. A když už tak o omezování svobod mluvíme, všechny svobody u nás se omezují, jen svoboda alkoholu se rozšiřuje, ten nabývá nových oprávnění. (Předseda dr Hruban ujímá se předsednictví.) Také omezování finančního hospodářství obecního ponese těžké důsledky. Když obec některá chtěla utvořiti nový podnik, tedy občanstvo si bylo vědomo, že jej musí ze svých peněz zaplatiti, a skutečně se usnesli o příslušných přirážkách, kterými ten podnik byl zaplacen. Nedávno občané ze kterési venkovské obce se mně chlubili, že si postavili školu a za tři roky že ji zaplatí. Ovšem, pak mají přes 1.000 procent přirážek, ale přinášejí tu oběť rádi, poněvadž vědí, že jim kulturně prospěje. Nyní budou tito občané choditi k vládě prositi, aby jim povolila zvýšiti přirážku a darovala jim příspěvek, a bude se vyvíjeti nový způsob almužnictví. Zase, vážený senáte, se tu vyskytuje reminiscence z r. 1800. Také tenkráte v r. 1800 pravomoc magistrátu byla ztenčována, a to tím, že právo na vydání do 50 zl. bylo magistrátu ponecháno, ale přes 50 zl. do 300 zl. již musilo míti schválení podkomořího úřadu, nad 300 zl. povolení gubernia a nad 3.000 zl. svolení dvorské kanceláře. Bojím se, že ty smutné zkušenosti z doby nejtvrdšího a nejtemnějšího absolutismu se budou u nás opakovati, a budeme zase říkati: stala se chyba, kterou ovšem bude těžko napravovati. Jestliže tyto změny zákonné se dějí za tím účelem, aby byli získáni Slováci a Němci do vládní většiny, tedy získání pokládám jistě za moudré a účelné, ale nikoli metody, kterými se získávají tyto strany pro vládní většinu, a za chybu pokládám, že byli do vládní většiny vzati takovým způsobem, že tam jsou jazýčkem na váze, a že na nich závisí, co vláda smí, a co vláda nesmí, a ovšem vláda jim musí vyhověti i tam, kde by to s jejím přesvědčením a citem pro stát se nesrovnávalo.
V osnově, která je nám předložena, vidíme nebezpečí pro občanské svobody. Pouh slepá moc, kterou tato osnova bude prosazována, nepochybujeme, že bude prosazena, je špatným vládcem. Svoboda vložená do ústavní listiny naší pomalu se mění jen ve vládní všemohoucnost. To je stav nebezpečný, neboť žádné nahromadění moci ještě nepřineslo nic dobrého lidu, ani když slibováno bylo, že se vláda přičiní, aby dospěla na výši, které zákon vyžaduje, a že je to jen příprava pro zákon. Nemůžeme se těchto starostí a těžkých výtek proti této osnově zbaviti, a proto náš klub bude hlasovati proti oběma předloženým osnovám. (Výborně! - Potlesk.)