U ministerstva národní obrany spatřujeme zase veliké překročení proti rozpočtovým položkám, a to roku 1925 o 243 miliony, roku 1926 o 348 milionů. Podíváme-li se na podrobnosti, najdeme velmi snadno tato překročení. Výdaje za střelivo, které byly rozpočteny na 59,1 milionů, činily ve skutečnosti 86,5 milionů, takže se tedy roku 1925 vystřílelo o 27 milionů více, než bylo v rozpočtu. Týž obraz poskytuje také účetní závěrka za rok 1925. Zde obnáší toto překročení dokonce 42 miliony. Také letectví nás stojí mnohem více, než činí sumy, o kterých se po celé týdny při projednávání rozpočtu v parlamentě bavíme, a které se ve skutečnosti vždy překročují. Roku 1925 byl rozpočet pro letectví překročen o 20 milionů, roku 1926 o 39 milionů.

Kladli jsme již vždy požadavek, aby pravomoc nejvyššího kontrolního úřadu byla rozšířena, aby nejen sestavoval účty, nýbrž bděl nad tím, jakým způsobem se peníze vydávají. Je sice pravda, že některé ministerstvo svůj rozpočet nepřekročí. Ale položky, které máme před sebou při jednání o rozpočtu, vypadají ve státní uzávěrce zcela jinak. Jednotlivé položky a často právě ty, na které parlament klade důraz, značně překročují a vydávají na zcela jiné účely. My potom jsme zde jen, k tomu, abychom to všechno při předložení účetní závěrky brali na vědomí.

Zajímavou kapitolou je v ministerstvu financí kapitola o daních. Vybírám zde jen daň z příjmu, která pro dělníky je zvláště důležitá. Daň z příjmu vynesla roku 1925 o 500 milionů, roku 1926 o 600 milionů více, než bylo v rozpočtu. Jak se vymáhají daňové nedoplatky, o tom víme. Víme, s jakou přesnosti se děje vymáhání daní, obzvláště u malých lidi, u dělníků. Je však příznačno, že přesto nedoplatky rok od roku stoupají. Obnášely od roku 1925 asi 1543 miliony, roku 1926 však 3207 milionů. Neshoduje se tedy s pravdou, když se nám říká, že nedoměrky jsou vypracovány. Bylo by si velice přáti, aby tomu již jednou byl učiněn konec a abychom se dozvěděli, mnoholi ve skutečností všechny tyto nedoměrky obnášejí. Podíváme-li se na účetní závěrky, mohlo by se vzbuditi zdání, jako bychom byli úplně stabilisováni a sanováni. Známe-li však vnitřní souvislosti, pak víme, na čí útraty jde tato zdánlivá stabilisace.

Chtěl bych při této příležitosti poukázati na otázku nezaměstnanosti. Zdánlivě proti dřívějším letům nezaměstnanosti ubylo. Ve skutečnosti však panuje jako vleklá krise dále. Máme v nejzazším cípu severních Čech málo povšimnutý průmysl, tak zvaný květinářský průmysl. Tam najdeme v továrnách jen zřídka plné zaměstnání. Továrny většinou stojí, poněvadž domácká práce dělá obrovskou konkurenci. Domácká práce se, jak známo, bídně platí. Plně zaměstnaný dělník v továrně vydělá 100 až 160 Kč týdně, v domácké práci nejvýše 40 Kč. Továrníci drží si mistry a dávají tyto práce s oblibou domáckým dělníkům, aby mohli mzdy ještě více stlačovati. Přál bych vám viděti venku tu bídu v rodinách domáckých dělníků, kteří musí pracovati až do noci, aby vydělali několik korun týdně, při čemž také hlavně děti tím trpí s sebou. K tomu přistupuje, že domácké dělnictvo bylo vyeskamotováno z nemocenského pojištění. Také podle nového zákona o sociálním pojištění nebudou domáčtí dělníci pojištěni pro případ nemoci, poněvadž následkem jakéhosi ujednání je stanoveno, že dělníci podléhají pojištění pro případ nemoci teprve tehdy, vydělají-li týdně 36 Kč, čemuž u domáckých dělníků je jen zřídka. Je-li tomu tak, pak to již vývozci zařídí tak, aby domáčtí dělníci neměli žádné práce, aby nespadali pod nemocenské pojištění. Školní lékaři tam konstatovali, že 80 % prohlédnutých dětí trpí nemocemi, což zajisté nepotřebuje žádného bližšího důkazu, za jak bídných poměrů žije tamní dělnictvo. V Kaiserwalde letos jedna matka se svým sedmiletým dítětem v pravém slova smyslu hlady zemřela, jak lékař konstatoval. Podobné poměry jsou v t. zv. spaterii, t. j. průmyslu, který se zabývá výrobou dřevitých tkanin, při němž v tamní krajině je zaměstnáno 2.500 až 3.000 dělníků. Kdežto dříve měl hoblovač 150 až 180 Kč, tkadlec 30 až 50 Kč týdně, zhoršily se dnes poměry podstatně v neprospěch dělníků, když nabylo účinnosti sociální pojištění, jakož i následkem snah podnikatelů, uspořiti si příspěvky k sociálnímu pojištění. Také zde jako v květinářském průmyslu je týdenní výdělek 36 Kč podmínkou pro povinné sociální pojištění. Následkem toho se stává, že podniky, které dříve zaměstnávaly dělníky, tyto dělníky propustily a práci zadaly domáckým dělníkům.

To jsou poměry, které nám ukazují, že nemůže býti řeči o nějaké konsolidaci hospodářského života, pokud, přichází v úvahu dělnictvo. Jsou-li konsolidovány státní finance, pak není tím ještě řečeno, že dělnictvo pod touto konsolidací a stabilisací žije šťastně. Zajděte mezi nižší vrstvy a shledáte, že konsolidace a stabilisace se děje jen na útraty těchto vrstev.

Vyslovujeme tedy při poradě o tomto bodě přání, aby nejvyšší kontrolní úřad obdržel větší pravomoc, tak aby mohl vynutiti, by toto překročování jednotlivých položek konečně jednou přestalo. (Potlesk něm. soc. dem. senátorů.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu sen. Modráčkovi.

Sen. Modráček: Ctěný senáte! Účetní závěrky netěší se zpravidla žádné zvláštní pozornosti ani v poslanecké sněmovně ani v senátě, ačkoliv myslím, že si toho nezaslouží, neboť státní rozpočet, který je středem největší pozornosti parlamentárního života, je vlastně pouhým slibem vlády, jak hodlá a jak chce hospodařiti. Státní závěrka pak je obrazem toho, jak se hospodařilo. I když je to obraz minulosti a už se nedá na tom nic měniti, už se nedá nic měniti na těch číslech, nicméně zasluhují státní závěrky, aby se jimi přece jen více pozornosti věnovalo, než se jim věnuje. Jednou z nejzajímavějších součástí obrazu, který nám kreslí, státní závěrečný účet, je jistě obraz státního dluhu. Vidíme, že každým rokem stoupá mám cifra státního dluhu okrouhle o 2 a více miliard, že již dosahuje jen úrokování a úmor státního dluhu skoro půl třetí miliardy, některý rok dokonce stoupl státní dluh najednou až o 10 miliard. A když srovnáme rok 1919 a rok 1926, vidíme, že jsme učinili důkladný pokrok ve státních dluzích, okrouhle ze 4 miliard skoro na 28 miliard podle státní účetní závěrky. Rok 1919 nebyl ještě pro státní účetní závěrku jaksi rokem idylickým. S jakýmsi uspokojením, nebo s jakousi radostí konstatují její suchá čísla, že se podařilo docíliti příznivější příjem na zúrokování státního dluhu prodejem nepotřebného papíru a barev a nevím, čeho ještě, ještě nějakých jiných rekvisit, neboť státní rozpočet čítal, že dostane za to pouze asi 150 Kč a utržilo se 150.000 Kč. Tehdy ovšem tato částka znamenala něco na zúrokování dluhu 4miliardového, dnes ovšem již starý papír, barvy atd. nehrají žádnou úlohu, kdybychom za ně sebevíce utržili k úhradě úroků a úmoru státního dluhu, poněvadž jsme již pokročili hodně daleko. Já se ale těmito věcmi nechci zabývati. Budeme o nich mluviti ještě často, každý rok, než přijdeme k 50 miliardám státního dluhu nebo účetní závěrky, namluvíme se o tom ještě dosti. Mně jde o něco jiného. Upozornil jsem v rozpočtovém výboru na neshodu mezi čísly státního dluhu v závěrečném účtu a mezi čísly státního dluhu ve státním rozpočtu. Diference ty jsou nápadné a přirozeně musí napadnouti každému, kdo srovná tyto dva účty. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.) Tak jen, abych vám to naznačil, státní dluh podle rozpočtu na rok 1927 měl činiti koncem roku 1926 skoro 35 miliard Kč. Podle účetní závěrky však činil 27.783 miliony, čili o více než 7 miliard méně. Kdo si vezme do ruky sešit, obsahující skupinu čtvrtou, správu státního dluhu, najde tam poučení, podle kterého si to částečně aspoň vysvětlí. Poznáme z toho, že státní rozpočet zaznamenává v jednotlivých položkách jednotlivé půjčky pouze ve výši odhadové. Na příklad 4 % státní půjčku zaznamenává ve výši 8.850 milionů Kč, které snad v příštích letech dostihne. Naproti tomu státní závěrečný účet již realisovanou půjčku vyúčtuje pouze ve výši 7.456 milionů Kč.

Státní rozpočet vede ve svých státních dluzích na př. 3 % odškodňovací dluhopisy za válečné půjčky podle zákona z 30. září 1924, č. 216, ve výši 1.000 milionů Kč, kdežto závěrečný účet je pomíjí. Státní rozpočet vede dále 3% dluhopisy státní podle zákona z 9. října 1924, č. 256, o převzetí pohledávek, vzniklých z dodávek za války ve výši asi 500 mil. Kč, ale státní závěrečný účet je také pomíjí.

Pan president státního účetního kontrolního úřadu mne informoval v tom smyslu, že oni prostě vedou jen ty zápůjčky, které byly definitivně vyúčtovány, nebo, jichž titry jsou snad již v úschově, kdežto tady asi titry vydány nebyly. Přirozeně to nemohu věděti a také to nemůže věděti žádný z poslanců. Jisto je, že musí napadnouti to každého, kdo není do toho tak podrobně zasvěcen jako finanční ministerstvo a státní nejvyšší účetní kontrolní úřad, že jsou to ohromné diference miliardové, a že je žádoucno, aby byly vyloženy.

I když státní nejvyšší účetní kontrolní úřad musí počítati asi s čísly definitivními, přece jen bych si myslil, že by aspoň buďto ve státním rozpočtu nebo v sešitech nejvyššího účetního kontrolního úřadu měly býti tyto diference vyloženy, abychom tomu, rozuměli. Jak to vypadá podivně, když dostaneme do rukou státní závěrečný účet, s tím srovnáme cifry rozpočtu a obě tyto cifry jsou naprosto rozdílné. Jak se v tom máme vyznati, když do pozadí nevidíme a nevíme, proč se v tom účtu nevedou ty dluhy a proč se vedou ve druhém účtu.

Dále ve státním závěrečném účtu chybí předválečný dluh rakousko-uherský, jehož část pravděpodobně připadne Československé republice. Odhaduje se na 4.400 milionů Kč. Dobrá! To odpadá, neboť ten dluh de facto ještě neexistuje pro nejvyšší účetní kontrolní úřad, to je pravda. Ale poněvadž v rozpočtu se zúrokuje každým rokem 260 miliony Kč a dluhopisy, o kterých jsem se dříve zmínil, že tam také chybějí, jeden 30 miliony, druhý, 15 miliony, zúrokují se dohromady tyto dluhy 305 miliony. O tom není pochyby, že zde běží o účetní položky, na které musí bráti zřetel nejvyšší kontrolní úřad. Má-li podávati řádný obraz hospodaření státního, musí věděti, co se s těmi 305 miliony, které stát nevydal, stalo, ačkoliv jsou vedeny v rozpočtu a rozpočtově jsou povoleny.

Já vím, že zbudou v pokladnách. V r. 1926 zbylo asi 200 mil. Kč. O tom není pochyby, že je nikdo nevzal. Zaplatí se jimi úroky, po případě uplatí nějaká částka toho neb onoho dluhu, ale nicméně, když jsou to položky výdajové v rozpočtu, jsem toho mínění, že je potřebí přece jen, aby byly nejvyšším kontrolním úřadem vyúčtovány, aby si jich všiml.

I když bych přijal za dostatečné to vysvětlení, jehož se mi dostalo v rozpočtovém výboru a panem presidentem nejv. účetního kontrolního úřadu dnes, přece pořád ještě mi zbývají další nesrovnalosti mezi finančním ministerstvem a státním kontrolním úřadem a shodují se snad je dvě nebo tři položky. Ostatní položky se v cifrách úplně liší.

Uvádím na př. osmiprocentní dolarovou půjčku z r. 1922. Státní závěrečný účet ji počítá o 111 mil. Kč vyšší nežli státní rozpočet. Naproti tomu 4¹/₂%ní státní prémiovou půjčku z r. 1920 počítá závěrečný účet o 5 mil. Kč níže nežli státní rozpočet. U moučných půjček neshoduje se ani jeden obnos státního rozpočtu s obnosem státního závěrečného účtu. Vedle toho má státní rozpočet a závěrečný účet úplně jiné uspořádání dluhů. To také neslouží k přehledu. Každý z těch účtů má zcela jiné kapitoly a jiné zařadění položek. Proto je zde dosti obtížná kontrola.

Nejsem sice první, který na toto poukazuje, bylo na to již několikráte poukazováno, ale přece bych myslil, že by se zde měla učiniti náprava, abychom měli lepší přehled o těchto důležitých položkách.

Mám za to, že dotud, dokud nebude vyhověno těm přáním, jež zde pronáším letos a jež byla pronášena již přede mnou, budou pronášena stále, poněvadž přece máme a musíme míti zájem na tom, abychom se mohli velmi snadno informovati a aby pokud možno účtování jak u finančního ministerstva, tak u nejvyššího účetního kontrolního úřadu bylo shodné a aby pokud možno účtování ministerstva a nejv. účetního kontrolního úřadu si odpovídalo, pokud se týče uspořádání státních dluhů, navzájem a také tam, kde běží jen o odhad, kde státní závěrka nemůže vyúčtovati, aby ve státním závěrečném účtu byla aspoň zvláštní stránka věnována těmto odhadnutým cifrám a tím, aby se tato mezera, která se mezi státním rozpočtem a závěrečným účtem jeví, vyplnila.

Vedle málo utěšeného obrazu, který nám poskytuje vývoj státního dluhu, jenž podle státního rozpočtu dosahuje 35 miliard a jenž, až to snad bude všecko vyřízeno, s reparacemi bude přesahovati 50 miliard, podává nám státní závěrka také růžovější obraz, a to v tom, že nám účetní výsledek r. 1926 uvádí do čísel příjmy miliardového přebytku, které činí přes 2 miliardy korun. Přebytek takový vyskytl se snad jenom jednou od doby převratu. Pohříchu tento veliký přebytek je jenom na papíře. Je to t. zv. náležitost. Ta náležitost se neobjevuje v kapse finančního ministra, nýbrž v pohledávkách u poplatníků. A tak na místo více než 2 miliardy přebytku de facto je přebytek příjmu nad vydáním pouze asi 232 miliony Kč, a ty ještě byly dosaženy splátkou republiky Rakouské, zálohami z výtěžku dávky z majetku nebo - to je těžko říci a zjistiti - nezaplacenými úroky, na nichž se ušetřilo 186 milionů Kč.

Tedy de facto ten růžový výsledek se před našima očima rozplývá, poněvadž ty miliony jsou pouze papírové. Ty miliony tonou v té ohromné studni, již nazývá státní závěrečný účet terminem >nedoplatky daní a dávek<. Je to myslím jedna z nejsmutnějších nebo nejpodivuhodnějších kapitol ve státním závěrečném účtu. V r. 1924 činily nedoplatky daní a dávek 3,5 miliardy Kč, v r. 1926 činí bezmála 7 miliard, totiž 6.794 miliony Kč. Z toho největší část tvoří nedoplatky přímých daní. Tak v r. 1926 nedoplatky při přímých daních činí bezmála 5 miliard. Nejlépe se platí - to je stará známá věc - daně spotřební a nepřímé. Na těch zůstává nejméně nedoplatků. Daně přímé dostává stát jenom asi z poloviny.

Běží o to, jaká to jsou čísla. Jsou to čísla odpovídající pravdě, nebo jsou to fikce berních úřadů? To je důležitá věc vědět. Je to možno, aby bylo 7.000 milionů Kč na dluzích z daní a dávek? To je mám těžko rozřešiti, to by vlastně mělo vědět ministerstvo financí a i tu by měl vlastně státní závěrečný účet odhadovat, na kolik procent je to pravda, kolik se za ty nedoplatky asi dostane, (Ministr dr Engliš: Já bych se vyrovnal!) Já vím, že byste se vyrovnal na 10 %, pane ministře, ale možná, že by se snad ani nikdo nenašel, kdo by to koupil.

Musí to překvapovat, když dostaneme takové obrovité cifry před své oči a víme dobře, že jsou to astronomická čísla, která se liší od nich tím, že astronomická čísla jsou pravděpodobná, kdežto tato nejsou ani pravděpodobná, ačkoliv jsou tak ohromná. Fakt je ten, že berní úřady jsou přetíženy a že nemají určitou metodu v předpisování daní. Ony prostě udělají předpis od oka a snad ani ne od oka, snad jak to přijde do pera. Mám v ruce jeden takový předpis daně z obratu firmě, která neexistuje a z nečeho, o čem nemá ani potuchy úřad, poněvadž tam nic neuvádí. On napíše jeden tisíc korun daně z obratu, ale čím ten nebožtík obchodoval, to nikdo neví, ani berní úřad. Je-li takových berních předpisů více, přirozeně pak naskočí čísla nedoplatků do výše přímo nesmírné, ale bylo by jistě záhodno, kdyby již jedenkráte tato čísla byla zredukována na pravou míru a kdyby nestrašila. Bojím se však jednoho, že ta akce zavedená u berních úřadů, aby vyřídily zanedbané předpisy, nepovede k ulevení práce u berních úřadů, poněvadž ty předpisy jsou dělány halabala, ledabyle. Bude to míti za následek spoustu rekursů a stížností, že to dá těm lidem dvojnásobně tolik práce. Bylo by snad záhodno, kdyby prakse berních úřadů byla také trochu prozkoumána, nechci říci nejvyšším účetním kontrolním úřadem, to není jeho věcí - ale ministerstvem financí, aby se dostalo berním úřadům takového vodítka, aby si zbytečně nepřidělávaly práce a zbytečně netrápily poplatnictvo.

Jinak musíme býti povděčni nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu za to, že nám opravdu tak včas předložil státní účetní závěrku, a doufejme, že to bude každý rok a že skutečně budeme míti obraz státního hospodaření po ukončení rozpočtového roku nejdéle za nějakých 9 až 12 měsíců. My oceňujeme tuto práci nejvyššího účetního kontrolního úřadu a budeme pro tyto závěrky hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Debata je skončena. Uděluji slovo k doslovu panu referentovi sen. dr Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Ani po vývodech pánů řečníků nemám vlastně co dodati ke svému původnímu referátu, jen bych se vrátil několika slovy k tomu, nad čím se kol. Modráček pozastavuje, na tu neshodu mezi rozpočítaným státním dluhem a státním dluhem vykázaným v účtě. Já bych se proto nepohoršoval; horší by bylo, kdyby byl případ opačný, kdyby se rozdíl mezi dluhem v uzávěrce a v rozpočtu dělal menší. Má to své přirozené příčiny, především tu, že v letech, o jejichž účtech se jedná, měli ještě neuzavřenou moučnou půjčku, kde přirůstaly každého roku obnosy v částkách, které jsme nebyli oprávněni předvídati. Máme dnes ještě otevřenou půjčku čtvrtou. Při rozpočtu je to jen věcí odhadu a může se v něm hádati i jinak, ale je to jistě rozumné odhadnouti raději výše než níže. Jestliže se potom nevydá na úrocích tolik, kolik se rozpočítalo, je to efektivní úspora, která je také v závěrečném účtu vykázána a splyne ovšem potom s celkovým výsledkem státního hospodářství. Je také ještě jiná příčina, proč zde není úplná shoda. Nejvyšší účetní kontrolní úřad do svých výkazů pojímá jen titry, které byly již oprávněným vydáním, kdežto v rozpočtu se počítá s případy, které jsou v běhu, a titry budou teprve vydány později po náležitém vyšetření věci; tak na př. je to při těch titrech, které se dávají dodavatelům někdejšího Rakouska-Uherska, jako odškodné na jejich pohledávky. V každém případě musí předcházeti řízení, a když není ukončeno, ještě se ten titr neobjeví ve výkazu nejvyššího kontrolního úřadu, ale v rozpočtu se musí již s tím počítati.

Navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby státní závěrečné účty i s připojenými účty specielních fandů byly schváleny. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru rozpočtového, aby byl schválen státní závěrečný účet za rok 1925 i s připojenými účty fondů zvláštních (tisk 335), nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Státní závěrečný účet za rok 1925 i s připojenými účty fondů zvláštních se schvaluje.

Kdo souhlasí s návrhem výboru rozpočtového, aby byl schválen státní závěrečný účet za rok 1926 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 523), nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Státní závěrečný účet za rok 1926 i s připojenými účty fondů zvláštních se schvaluje.

Přikročíme nyní k bodu dalšímu, jímž je:

5. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 480) o pozemkovém katastru a jeho vedení. (Katastrálního zákona). Tisk 539.

Zpravodajem výboru je pan sen. dr Havelka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Vláda podala svůj návrh zákona o pozemkovém katastru a jeho vedení, zkrátka řečeno návrh katastrálního zákona. Výbor se zabýval návrhem tím ve dvou schůzích dne 16. a 17. listopadu t. r. a podává slavnému senátu zprávu.

Jak vzniklo slovo katastr. Je odvozeno z latinského slova capitastrum a není to nic jiného, než seznam daní z hlavy. Katastry v nejširším slova smyslu jsou seznamy, které mají sloužiti politické správě k udržení v patrnosti osob a věcí. Tak můžeme mluviti o katastrech živnostenských, školních, volebních a pod. Nejdůležitějšími jsou ovšem katastry pozemkové, totiž seznamy předmětů a osob k dani povinných, na základě kterých se vyměřuje daň pozemková. Ta sahá až do nejstarších dob. Půda zemská, totiž pozemky od nejstarších dob a ve všech státech byly předmětem zdanění. Bývalo vždy péčí vlád vyšetřiti výnos těchto pozemků a podrobiti je dani. V Čechách to bylo již za krále Václava I., kdy měli určitou výměru daňovou, která za krále Jana musila býti několikráte zvýšena. První soustavný výkaz daní, jejž lze nazvati katastrem, vyskytuje se u nás v Čechách r. 1654, a byla to t. zv. >bernírolla<. R. 1650 usnesli se čeští stavové na zavedení řádné daně. Jelikož však tehdy šlechta nebyla povinna k dani, přijaty byly do výkazu daní r. 1654 toliko pozemky venkovské, které byly v držení poddaných, a pak tam byly pojaly usedlosti t. zv. prostých poplatníků. To byli faráři, důchodníci, občané měst, svobodníci, svobodní soudci, lenní dvory, mlýny a ovčárny, při čemž vyznačeny byly pozemky selské a městské podle strychů, a podle hodnoty půdy, jako dobré, střední, nebo špatné. Tento výkaz daní byl oprávněn v letech 1674-1683 a byl zároveň základem pro rozeznávání pozemků selských čili rustikálních a pozemků panských čili dominikálních. Když pak tyto pozemky panské byly podrobeny dani, rozeznávalo se již od r. 1705 přesně mezi daní z pozemků selských, která se jmenovala militare ordinarium a daně z pozemků panských, která se jmenovala militare extraordinarium. Název militare pochází odtud, že výtěžku z těchto pozemkových daní bylo použito na náklady válečné. Militare extraordinarium, tedy mimořádné militare, nazývá se odtud, protože se stavové někdy dobrovolně uvolovali poskytovati příspěvek na vojsko. Takové extraordinarium spočívalo na př. v usneseních českého sněmu zemského z r. 1706, na základě kterého poskytovaly vrchnosti příspěvek.

Roku 1713 byla již zřízena přiznání o všech pozemcích, ať se nalézaly v rukou poddaných nebo vrchností. Ve století 18. byla to císařovna Marie Terezie, která se vynasnažovala provésti úpravu daně pozemkové zavedením t. zv. tereziánské úpravy berní s dominikálními katastry a katastry rustikálními, tedy s katastrem pro pány a s katastrem pro sedláky. Z pozemků a statků rustikálních platila se 33¹/₃ % hrubého výnosu jako daň pozemková, z pozemků a statků dominikálních nejdříve platilo se 25 % hrubého výnosu, později pak 29 %. Císař Josef II. zavedl patentem ze dne 20. dubna r. 1785 t. zv. katastr josefinský. V patentu tom byla vyslovena důležitá a spravedlivá zásada pro roztřídění daně pozemkové, totiž, že k uhrazení státních potřeb má přispívati každý majitel pozemků a statků stejnoměrně, totiž v poměru výměry a čistého výnosu pozemků. Dalšími zásadami této úpravy bylo, aby všeobecným vyměřením vyšetřena byla plocha všech plodných pozemků, pak na základě bezpečných přiznání měl býti zjištěn užitek veškeré půdy. Užitek tento měl býti vyšetřen podle prostředního výnosu půdy, načež pak podle ceny tržní změněn v hodnotu peněžitou, kterýžto obnos byl základem daně pozemkové, a jeden zlatý tohoto daňového obnosu nazýval se josefinským zlatým daňovým. Kvóta zdanění určena má 13 % hrubého výnosu.