A nejhorší je, že z politických důvodů absolutně nemůžeme využitkovati styků s Ruskem, pro zaměstnání našich dělníků a pro náš vývoz tak důležitých - dodnes jsme neuznali Sovětské Rusko - že nemůžeme využitkovati příznivé situace, kterou pro vývozní politiku dnes znamená Rusko, to jest že my oproti Rusku, které dnes došlo ke stanovisku naprosto racionelního, reálního chápání obchodních styků a hospodářské politiky - neboť co znamená politika NEPu jiného nežli přizpůsobení životních podmínek dnešnímu kapitalistickému světu - že my tedy této bohaté možnosti, které nyní Vídeň využitkovala, tím že použila velikého úvěru, aby do Ruska mohla vyvážeti zboží, že my toho v Československu nečiníme, a že si tím úplně kazíme také tuto možnost přátelských obchodních styků s takovým důležitým odbytištěm, jakým je sovětské Rusko. Mluvíme-li ovšem o tom se zástupci dosavadního způsobu obchodní politiky, tu poukazuji vždy na jiné, že ti druzí mají začíti s odbouráním ochranářské politiky, ti že mají začíti s podporováním styků relativně volného obchodu, druzí že mají začíti. Ale s dobrým příkladem může každý začíti a s dobrým příkladem mohlo by také začíti Československo, tím spíše, že tento dobrý příklad leží v linii hospodářského rozvoje státu a je v zájmu Československa.
Jak špatným příkladem jdeme napřed, ukazují mám agrární cla, s jichž vytvořeními začla nová vláda a hospodářská politika po nastoupení měšťácké vlády. Všechno, co o agrárních clech podvodně namluvili jejich obhájci, ukázalo se býti nepravdou. Není pravda, že zvýšení cen potravin následkem agrárních cel vedlo ke zvýšení agrární produkce. Není pravda, že můžeme pozorovati větší intensivnost zemědělské produkce. Od zavedení agrárních cel nestali jsme se neodvislejšími pokud jde o dovoz cizozemského obilí. Není také pravda, co se tvrdilo, jakoby zvýšení cen, které se cly souvisí, neplatil konsument, nýbrž že to platí meziobchod. Nic to nevyvrací jasněji nežli skutečnost, že index maloobchodní stoupá, že od jednoho roku stoupl téměř o 100 bodů. Životní poměry dělníků se podstatně zhoršily. Ale obilní cla nejsou jen obrovským zatížením pro konsum, nýbrž také podstatným ztížením našeho průmyslu a naší obchodní politiky. Naivní tvrzení, jež jsme před nedávném opět slyšeli zde od zástupce křesťansko-sociální strany, jakoby agrární cla přinášela s sebou zvýšení konsumní schopnosti a odběru průmyslových výrobků - toto tvrzení máme ještě na paměti - prokázalo se býti naprosto nesprávným, neboť zvýšená kupní síla agrárníků přichází v nejlepším případě v úvahu pro nabývání statků kapitálových, nikoli však pro zboží spotřebitelské. Ba nepřicházela v úvahu ani pro zvýšení statků kapitálových, tím že to, čeho velkoagrárníci a majitelé větších pozemků cenovou politikou, která souvisí s agrárními cly: nabyli, putovalo do bank a nikoli do průmyslu. To nepřineslo s sebou žádného zvýšení možnosti zaměstnání, žádného snížení nezaměstnanosti, a především žádného, zvýšení příjmů dělnictva.
A nyní mi dovolte, abych vám uvedl na pamět něco všeobecného v této otázce. Náš osud, osud Československa, jest ovšem osudem všech kapitalistických států, a to, co zde musíme konstatovati, je bohužel smutným zjevem měšťácké politiky na celém světě. Jaké naděje se upínaly na konání konference pro světové hospodářství v Ženevě. Jak se zástupci všech států, kteří se doma zabývají politikou ochranných cel a jejich obhajobou, zasazovali v Ženevě vášnivě - ovšem teoreticky - o volný obchod, o dlouhodobé obchodní smlouvy s největšími výhodami, jakož i o všeobecné snížení cel tam, kde se clům nelze úplně vyhnouti. A co jsme proti těmto theoriím viděli v praxi? Pravý opak. Když se pánové vrátili domů, dělali právě tak - byla zde namnoze totožnost osob - jak to dělají, když se vracejí domů z některé porady Společnosti národů. Tam, kde to nic nestojí, kde to k ničemu nezavazuje, horuje se pro pacifismus, pro odzbrojení, pro odstranění hranic atd. Když pak se dotčený navrátí domů, dělá politiku nejostřejšího rozhraničení mezi národy a státy. Ti, kdož za tuto politiku jsou odpovědni, měli by přece míti na mysli, jaký osud celé Evropě hrozí v souvislosti s touto politikou. V předběžných pracích pro zasedání sjezdu pro světové hospodářství, které se konaly v hospodářské sekci Společnosti národů, bylo - abych uvedl jen tuto skutečnost, toto jedno číslo - konstatováno, že se od války celý podíl Evropy na průmyslové výrobě snížil z 58,5 % na 50 %, tedy o 8,5 %, že tedy Evropa je nyní zúčastněna jen 50 procenty aktivně na hospodářském životě světa; ochuzení Evropy a rostoucí obohacení Ameriky na úkor Evropy je nápadnou skutečností, která se ve svých účincích dotýká každého jednotlivého evropského státu, a obzvláště každého státu, který jest odkázán na průmysl. A to platí také o Československu. Proti Spojeným státům severoamerickým máme nespojené státy evropské s jejich roztrženými malými státy, se systémy celní ochrany, s celým tím historickým zatížením konservativní, ať nedím reakcionářské hospodářské politiky, s veškerým tím militarismem a s veškerým nebezpečenstvím války. Hranice mezi evropskými státy - a to je charakteristické - prodloužily se následkem diletantismu, jímž vedeny byly mírové smlouvy pařížské, o 6.000 km. Celý ten počet malých států a státům podobným útvarů, které tehdy vznikly, neměl v prvé řadě za následek splnění autonomních požadavků a vytvoření skutečně jednotných národních států, nýbrž celá řada států má tytéž nerozřešené problémy mnohojazyčnosti jako dříve. Mělo to jen za následek, že se postavilo o 6.000 km dělících zdí mezi státy více a že v souvislosti s tím nastal větší rozmach militarismu v Evropě. Máme dnes v Evropě o l milion vojáků více než roku 1913 a nebezpečí konfliktů a ochota vyřizovati rozpory válečnými prostředky stále ještě v Evropě nevymizely. Jak nám události posledních dnů jasně ukazují, hrozí, ačkoli vzpomínky na strašné události světové války ještě nevybledly, nová nebezpečí v Evropě, válečná nebezpečí, která začínají právě tak, jako nebezpečí roku 1914. Jaké znamenají dnes konflikty v Litvě a Albánii zase obrovské nebezpečí, že může dojíti zase ke konflagraci velikých států, ke konflagraci všeho evropského obyvatelstva. Kdo pohlédne jen na mapu Evropy, uzná, že to, co se děje na Litvě, znamená více nežli otázku, zdali imperialistické Polsko si Litvu přičlení, obsadí či nic, že to ve skutečnosti znamená vystupňované nebezpečí konfliktu mezi velmocemi, které stojí za touto otázkou Litvy. A totéž platí o Albanii. Fašistická, imperialistická Itálie připravuje válku s Jugoslavií a smlouvou na odboj a výboj s Albanií sleduje účel, učiniti tuto zemi nástupištěm, kdyby mělo dojíti k imperialistickému utkání s Francií, o kterém italský tisk již napolo zjevně píše. Vítězství nad Jugoslávií má míti za účel, zjednati Itálii cestu k nabytí moci v západním středomoří za příčinou utkání se s Francií. A že by v takovéto válce mezi Itálií a Jugoslavií zase celá řada států již ze strategických důvodů podle logiky strategie spolutrpěti musila jakožto nástupiště, o tom není pochybnosti. Vidíme tedy naprostou nepostačitelnost měšťácké politiky ve všech státech udržeti mír, a kdyby byl nějaký prostředek, zatlačiti toto nebezpečí do pozadí, pak byla by to koncentrace všech sil na sjednání hospodářských přátelských styků mezi státy, na vytvoření velikých jednotných hospodářských území, aby se zabránilo tomu, aby také ještě veliké hospodářské konflikty, které v prvé řadě povstávají z politiky ochranných cel, stávaly se další příčinou a popudem k rozpoutání války.
I když se zde jedná jen o dodatek k obchodní smlouvě s Rakouskem, při úzké souvislosti hospodářského života všech států navzájem mezi sebou, při velikém významu, jaký má sjednání přátelských styků, především mezi nejbližšími sousedními státy, nemůžeme zapomenouti na velikou souvislost, ve které se nalézá hospodářský a obchodně-politický osud také našeho státu, s osudem Evropy, i měli bychom přihlížejíce k tomuto osudu podle toho zaříditi také svou hospodářskou politiku.
Prohlašuji ještě ku konci, že my ovšem, a ježto mám zůstává sotva jiná možnost, hlasovati budeme pro dodatek k obchodní úmluvě s Rakouskem. (Potlesk něm. soc. dem. senátorů.)
Předseda: Byla podána resoluce pana sen. dr Hellera, Niessnera a soudr.
Žádám, aby byla přečtena.
Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):
>Resoluce sen. dr Hellera, Niessnera a soudr.:
Vzhledem k tomu, že hospodářské, právní a kulturní poměry Československa nesmírněse podobají poměrům sousedních zemí Německa a Rakouska, že dále styky mezi našízemí a těmito zeměmi jsou velice živé a úzké, že se dále projevují snahy směřujícík tomu, aby v důležitých oborech veřejného života dosaženo bylo sblížení mezi Německema Rakouskem, že takovéto sblížení také občanům našeho státu by bylo nesmírně na prospěch, vybízí se vláda, aby u vlád Německa a Rakouskazakročila v tom smyslu, aby do vyjednávání o sblížení právních norem pojata bylataké republika Československá.<
Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen, dávám slovo k doslovu panu zpravodaji výboru zahraničního.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Pokud se týka vývodů pana kol. Polacha, dovolil bych si jako referent podotknouti, že tvrzení jeho, že republika Rakouská je života neschopna, což prý má dokázati její stále pasivní bilance, není správné. Mohu citovali vídeňskou >Die Börse<, teprve ze 17. listopadu t. r., ve které je výslovně uvedeno, že je to strašák, že je obchodní bilance značně pasivní proto, aby se právě tím kryla chybná celní a hospodářská politika. Vídeňská >Börse< výslovně uvádí, že dnes jistě platební bilance není pasivní. Nejlepším důkazem toho je, že je značně snížena úroková míra a vklady konstantně vzrůstají. (Sen. Polach [německy]: Je jenom zajímavé, že ministerský předseda Seipel odmítá zvýšení platů s ohledem na obchodní bilanci!) Prosím, to, co říkám, je zpráva jistě velmi dobře informovaného vídeňského časopisu, který je, myslím, lépe informován než pan kol. Palach. Tím bych chtěl říci, že toto jeho tvrzení není správné.
Pokud se týka jeho vývodů, ohledně >Anschlussu<, rozhodně nevím, zdali je to zrovna dobře, že on za svou sociálně demokratickou stranu stále této velmi delikátní otázky, která snad by spíše více vyhovovala jeho kolegům z tábora všeněmeckého, takovým způsobem se dotýká. (Výkřiky sen. Polacha.) On přece dobře ví, že řešení této otázky, jak on je navrhuje, je proti mírovým smlouvám, a že jak v Německu, tak v Rakousku rozhodující kruhy německé říkají, že jsou pro kulturní společenství, ale nežádají >Anschlussu< Rakouska k Německu. Proto jest se diviti, že právě on, jako sociální demokrat, takovým způsobem >Anschluss< chce forsírovat.
Pokud se týká našeho uznání Ruska de jure, myslím, že tato záležitost sem nepatří a že se jistě provede, až nastanou v Rusku takové poměry, že to bude pro nás možné.
Pan kolega Polach též řekl, že prý náš stát je státem kapitalistickým. Dovolil bych si to vyvraceti. Náš stát není státem kapitalistickým, nýbrž je státem středních vrstev.
To jsem pokládal jako referent za svou povinnost zde zdůrazniti.
Pokud se týče resoluce pana kol. dr Hellera, samo sebou se rozumí, že je třeba jednání s Německem a Rakouskem o hospodářských věcech, a stále se jedná. To jsou právě obchodní smlouvy, jež uzavíráme se sousedními státy, aby poměr, jak hospodářský, tak politický byl co nejpřátelštější a co nejvíce upevněn a prohlouben. Ovšem že tím způsobem, jak to navrhuje pan kol. dr Heller, abychom jednoduše žádali za nějakou celní unii s Německem a Rakouskem, pokládám za nemožné a z toho důvodu jsem proti resoluci.
Předseda (zvoní): Prosím, budeme hlasovali. Račte se posaditi. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové v tisku 538. ve čtení prvém, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se ve znění vyznačeném ve zprávě výborové č. t. 538 ve čtení prvém.
Budeme pokračovati v projednávání jednacího pořadu.
Dalším předmětem je:
2. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru technicko-dopravního k vládnímu návrhu zákona (tisk 492) o ryzosti a puncovní kontrole platinového, zlatého a stříbrného zboží (puncovního zákona). Tisk 532.
Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. Trčka, za výbor technicko-dopravní pan sen. Sehnal.
Táži se pánů zpravodajů, mají-li snad nějaké textové změny nebo korektury?
Zpravodaj sen. Trčka: Ano.
V §u 5. odst. (3), v 2. řádce za slovem >ryzostí< má býti čárka.
V §u 6. odst. (3), v 4. řádce má býti čárka místo za slovem >dražbě< v řádce 5. za slovem >dražebnách<.
V §u 9, v 3. řádce místo slova >nebo< má býti >anebo<.
V §u 10, odst. (1), ve 2. řádce místo slova >neb< má býti >nebo<.
V §u 10, odst. (3), ve 3. řádce má býti místo slova >nebo< slovo >anebo<.
V §u 11, odst, (1), ve 2. řádce má býti za slovem >škoda< čárka.
V §u 11, odst. (6). ve 2. řádce má býti místo slova >nebo< slovo >anebo<.
V §u 12, odst. (1). lit. b) na prvé řádce má býti za slovem >mince< čárka.
V §u 15, 3. řádka za slovem >vyrobeno< budiž čárka.
V §u 23, odst, (3). řádka 2. a 3. má býti místo slova >nebo< slovo >anebo<,
na 7. řádce má býti místo slova
>nebo
V §u 24, odst. (1), 3. řádka má býti místo slova >neb< slovo >nebo<.
V §u 28, odst. (3), řádka 4. má býti místo slova >nebo< slovo >anebo<.
V §u 29, odst. (1), řádka 4. má býti za slovem >provozována< čárka.
V §u 32, odst. (1), lit. d) má býti místo slova >neb< slovo >nebo<.
V §u 45 má se škrtnouti označení odstavce (1).
Předseda: Pan zpravodaj navrhuje čistě jen několik tiskových korektur a několik interpunkčních znamének. Budeme tedy hlasovati.
Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí, jakož i s úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, i s opravami navrženými p. referentem, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím se přijímá osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí, jakož i úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém s uvedenými textovými korekturami, také ve čtení druhém.
Nyní máme resoluci pan sen. dr Hilgenreinera a druhů.
Žádám, aby byla přečtena.
Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):
>Resoluční návrh sen. dr Hilgenreinera, Böhra, Fritschera, Prause, Donáta, dr Šrobára, dr Procházky,Zulegera, Luksche, dr Kovalika, inž. Klimko, dr Brabce, dr Němce, Thoře, Pastyříka aspol.:
Podepsaní navrhují, slavný senáte, račiž se usnéstina této resoluci:
Vláda se vyzývá, aby zřídila puncovní úřady v Praze, Brně, Bratislavě a vMor. Třebové a podle potřeby i další puncovní úřady a expositury v jinýchmístech republiky, jakož i aby při výkonu puncovní služby bylo přihlíženo kpotřebám výrobců a obchodníků se zbožím puncovní kontrole podléhajícím.<
Předseda: Prosím, pane referente!
Zpravodaj sen. Trčka: Navrhuji její přijetí.
Předseda: Kdo souhlasí s resolucí pana sen. dr Hilgenreinera a druhů, která byla právě přečtena, neboť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce tato je schválena.
Budeme pokračovati v jednacím pořadu. Dalším předmětem je:
3. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1925 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku, tisk 533. a pak
4. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1926 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku, tisk 534.
Pan zpravodaj v poslední schůzi podal již svou zprávu. A nyní jsou přihlášeni tito řečníci: pp. sen. Reyzl a Modráček.
Nežli dám prvému z nich slovo, navrhuji aby řečnická lhůta byla stanovena na 20 minut, není-li žádné námitky. (Nebylo.)
Zůstává při tom. Je tedy řečnická lhůta 20minutová.
Dávám slovo panu sen. Reyzlovi.
Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Nalézáme se nyní v příjemné situaci, že můžeme konstatovati, že se dodržuje lhůta, která je dána nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu k předložení účetních závěrek. Za minulých let trpěli jsme pod tímto nedostatkem, poněvadž teprve po letech bylo možno srovnávati účetní závěrky s rozpočtem, kdežto nyní nemusíme sahati tak daleko nazpět, abychom porovnávali účetní závěrky státu a rozpočtu. Chci úvodem říci, že by nám bylo milejší, kdybychom zde na stole mohli spatřiti účetní závěrky pazemkového úřadu, abychom mohli mluviti o tom. Ale tak musíme míti strpení, až věc jednou bude tak zralá, že se dnešní vláda tomu nebude moci vyhnouti a že obyvatelstvu bude konečně jednou nucena sděliti něco bližšího o pozemkovém úřadě.
Ohledně účetních závěrek, které dnes byly předloženy, jsme si toho úplně vědomi, že ve skutečnosti nejsou tím, co bychom si přáli. Přejeme si, aby kontrolní právo nejvyššího účetního kontrolního úřadu bylo trochu rozšířeno. Tyto účetní závěrky nám ukazují, že to jsou jen takřka nepřímá domovní čísla, která se nám předkládají, neboť srovnání s rozpočtem je velmi snadné a ukazuje nám, že se nikde, v žádné kapitole, nedodržují číslice rozpočtu. Od roku 1924 máme státní podniky z rozpočtu odloučeny. Od roku 1924 jsou vedeny, jak se říká obchodně, a obraz není tudíž již tak přehledný jako tomu bylo dříve. Musíme však, mluvíme-li o účetních závěrkách, poukázati přece k tomu, když se svého času tato novota zaváděla, že se to dálo s argumentem, že státní výdaje racionelním hospodářstvím těchto podniků budou sníženy. Žili jsme tehdy v době deflace a všeobecné heslo znělo: >Šetřiti,s cenami jíti dolů!< Tehdy nám bylo slibováno, že tímto obchodním vedením státních podniků státní příjmy neklesnou, že však státní výdaje se zmenší a že tudíž rozpočet bude aktivní. Shrneme-li nyní všechny kapitoly rozpočtu a srovnáme-li úhrnné sumy s úhrnnými sumami rozpočtu z roku 1924, vidíme, že se tato předpověď nesplnila, nýbrž že naopak výdaje převýšily příjmy. Touto akcí tedy nebylo dosaženo ničeho jiného, nežli nepřímo zbídačení obyvatelstva. Srovnáváme-li v těchto dvou účetních závěrkách výdaje a příjmy, tu vidíme, že ani účetní závěrky ve skutečnosti nejsou aktivní, jak se nám vždy říkalo. Účetní závěrka za rok 1925 má výdaje zvýšené o 372 miliony, závěrka za rok 1926 o 260 milionů, které zase byly vyrovnány úvěrovými operacemi. Projdeme-li jen zběžně jednotlivé kapitoly a srovnáváme-li číslice v rozpočtu a skutečné výdaje v účetní závěrce, tu shledáváme zajímavé věci.
Vezměme na příklad ministerstvo věcí zahraničních. Toto mělo zařazeno pro rok 1925 částku 141 miliony, ale vydalo v tamto roce o 89 milionů více. Roku 1926 vykazuje větší vydání o 68 milionů Kč. Zajímavou položku nalézáme také v účetní závěrce za rok 1926. Zde bylo na ruskou a ukrajinskou pomocnou akci vydáno neméně nežli 71 miliony. Tuto sumu nenalézáme nikde v celém rozpočtu, nýbrž nalézáme v t. zv. >Vysvětlivkách< , že se zde jedná o usnesení ministerské rady ze dne 30. prosince 1925. Tato suma byla tedy ze státních prostředků vydána, aniž by byla v rozpočtu. Vysvětluje se, že se tato částka hradí z úhrnných úspor rozpočtových. Zde je tedy podán jasný důkaz o tom, že nelze ničeho počíti s argumentem, který se nám vždy předstírá, podáváme-li návrhy, jež znamenají zatížení státních financí, že totiž pro to není úhrady. Snad by ochota vlády nebyla skutečně tak veliká, kdyby se jednalo o něco jiného, víme však, že tato pomocná akce slouží k tomu, aby zde u nás byli podporováni bývalí bělogvardějci a kontrarevolucionáři, kteří z Ruska uprchli. V kapitole >ministerstvo věcí zahraničních< bylo na investice preliminováno 10 milionů, bylo však vydáno 12,300.000 Kč, a to, jak se ve >Vysvětlivkách< praví, na zřízení nové vyslanecké budovy v Bernu. Na representační účely se tedy použije mnoho milionů. Osobní výdaje tohoto ministerstva byly ve srovnání s rozpočteným obnosem také značně překročeny. Tyto výlohy byly preliminovány částkou 950.000 Kč, ve skutečnosti však bylo vydáno 2.262.000 Kč, tedy o 5/4 milionu více. Rovněž veliké překročení lze konstatovati u věcných výdajů, které rozpočteny jsou na 37 milionů, kdežto se ve skutečnosti vydalo 120 milionů.
O ministerstvu školství zmiňuji se jen, abych učinil srovnání, jak vláda v jistých oborech je štědrá, v jistých oborech zase šetří. Vidíme u výdajů za kultus roku 1925 preliminovaný obnos 68 milionů. Vydáno bylo ve skutečnosti 74 miliony, tedy o 6 milionů více, roku 1926 dokonce o 20 milionů více.
Srovnáváme-li jiný resort, ministerstvo sociální péče, tu shledáváme, že na péči o nezaměstnané bylo roku 1925 preliminováno 27,9 milionů, kdežto ve skutečnosti spotřebováno bylo jen 19,6 milionů. Nelze přece tvrditi, že nezaměstnanost tak rapidně poklesla, že zde byly možny úspory, nýbrž dlužno to odůvodniti způsobem, jakým úřady jednají vůči nezaměstnaným. Vidíme zde tedy zmenšení výdaje o 8 milionů.
U ministerstva vnitra shledáváme překročení rozpočtu roku 1925 o 10 milionů, roku 1926 o 29 milionů. Když tedy někdo je zvědav a nahlédne do >Vysvětlivek<, tu nalezne v odůvodnění, že stahováním četnictva při nepokojích a stávkách způsobeny byly tyto větší výdaje. K vůli podnikatelům, aby chráněny byly jejich zájmy při stávkách a nepokojích, dochází k větším výdajům.