V rubrice školství nalézá se také položka určená k zvelebování kulturních zájmů v cizině. Soudě z podobných výkazů této položky, jedná se zde o ryze české zájmové styky s Francií a jednotlivými slovanskými zeměmi, vůči kterým pro český národ existuje sice jisté kulturní příbuzenství, naprosto však žádná kulturní jednota. Vzhledem k tomuto věnování musíme my sudetští Němci pociťovati jako tím větší bezpráví, že dosavadní praxe zdejších úřadů nám namnoze bránila v aktivní účasti na největších kulturních podnicích německého národa, s nímž nás spojuje nejen kulturní příbuzenství, nýbrž také tisíciletá jednotná kultura.

V kapitole 11. zemědělství, nápadnou je především okolnost, že suma, která byla dána do rozpočtu na státní dohled nad zemědělstvím a lesním hospodářstvím, je velmi vysoká. Tyto sumy dávají tušiti, že tato dozorčí služba je vybudována příliš byrokraticky. Za použité sumy vidíme příliš málo praktických výsledků. Tak bohužel nalézá se chov dobytka v našich jinak zemědělsky vysoko vyspělých krajinách na stupni velmi nízkém. Jen ve velmi málo částech země a v malém rozsahu můžeme mluviti o vyspělém chovu bernského dobytka. Ostatní domácí druhy stojí sotva za to, aby se pěstoval jejich intensivní chov. Dobytek pěstovaný v nížinách, který pro množství mléka, jež nám dává, dobyl sobě netoliko většinu území severního a středního Německa, nýbrž znenáhla také Anglii a Ameriku, neuznává se zde jako chov v zemi obvyklý. Bylo by naléhavě potřebí, aby vedle horského bernského plemene zdomácněl zde a dále pěstován byl dobytek z nížin za vědomé podpory státu. Nikoli dozoru, nýbrž cílevědomé podpory soukromého podnikání je potřebí.

Ke kapitole 14. Ministerstvo veřejných prací, chtěl bych jménem severočeských pohraničních území, která zastupuji, opětovně vysloviti prosbu, aby silnice ležící poblíž našich rušných průmyslových měst v prvé řadě byly pojaty do akce pro úpravu silnic a aby především v území letošních katastrofálních povodní bezodkladně byla zahájena úprava bystřin.

V kapitole 17. Sociální péče, tvoří největší výdejní položky preliminovaná částka pro státní stavební fond a pro péči o válečné invalidy. Obě položky jsou smutnými nutnostmi poválečné doby, jejichž znenáhlý zánik dlužno očekávati; především tehdy, podaří-li se opatrným zmenšováním ochrany nájemníků dáti přiměřený popud soukromé činnosti stavební. Jak se věci dnes mají, bylo by si zajisté přáti, kdyby jak státní podpora stavební činnosti, tak také péče o invalidy mohla býti intensivnější. Výdaje, pojaté do rozpočtu na podporu nezaměstnaných, jsou o více než 10 milionů Kč vyšší nežli roku loňského. Nezdá se to býti zcela srozumitelné, poněvadž jsme se v uplynulém roce pohybovali ve znamení stoupající konjunktury a potěšitelným způsobem také ve znamení ubývající nezaměstnanosti. Ovšem znamená tato skutečnost dnes ještě radost spojenou s obavami, ježto vzhledem ke všeobecné hospodářské situaci Evropy každého dne může nastati obrat. Dlužno vítati, že pan ministr financí mluvil také o potřebné sanaci bratrských pokladen, jakožto o jedné z nejdůležitějších úloh budoucnosti. Budeme každý návrh v této příčině co nejvřeleji podporovati. Promlouvaje o kapitole sociální péče, chtěl bych uvésti na přetřes také otázku pensistů. Všeobecně rozpočtené výdaje pro státní odpočivné požitky preliminovány jsou v rozpočtu pro příští rok, pokud jde o státní správu, celkem částkou 650,278.000 Kč, a pokud jde o státní podniky, částkou 861,847.000 Kč, to je celkem částkou 1.5 miliardy. To je zajisté obrovská suma. Ale musíme bohužel konstatovati, že tento náklad ve svém účinku na jednotlivce neodpovídá spravedlivým požadavkům dlouholetých státních úředníků a sluhů. I když pro zaměstnance, kteří nyní jdou na odpočinek, jakž takž je postaráno, jsou přece obnosy, které dnes berou staropensisté, ať již jde o vojenské nebo civilní osoby, naprosto nedostatečné, a my, dokud toto bezpráví nebude se světa odstraněno, nezmeškáme žádné příležitosti, abychom nejenergičtějším způsobem neopětovali požadavky, které jsme opětovně kladli ve příčině přiměřeného zlepšení požitků staropensistů. Také nyní přislíbené zlepšení, které upřímně vítáme, znamená jen splátku na starý stávající dluh.

Pan ministr financí zdůraznil velmi správně ve svém exposé, že se také zde jedná o mimořádné poválečné úkoly. Nelze popříti, že skutečnost státní přeměny sama o sobě musila s sebou přinésti břemeno zaopatření, pro velikost a prostředky republiky poměrně vysoké. Ale nemůžeme na druhé straně smlčeti, že toto břemeno následkem posavadního národnostně-politického směru vládního systému způsobem zcela zbytečným a nehospodárným bylo zvýšeno. Kolik tisíc německých úředníků a zaměstnanců bylo ve státní službě, u drah a u pošty předčasně pensionováno z národnostních důvodů! Každá větší obec může sestaviti dlouhou listinu takovýchto osob. Bylo se stanoviska státního hospodářství nerozumné vylučovati ze spolupráce lidi plně k práci schopné a nahrazovati je, jak se často stávalo, větším počtem méně způsobilých sil, poněvadž těmito opatřeními pensijní břemeno státu zbytečně bylo zvyšováno a namnoze také zájem služby poškozován. Bylo sociálním bezprávím, bezúhonné lidi v plné síle pracovní připravovati o možnost, aby získali plné odměny za 35letou nebo 40letou služební dobu a nutiti je k životu trubců, jenž na veškerý pracovní trh působí tísnivě, a je konečně bezprávím přímo do nebe volajícím, těmto nuceným t. zv. restrikčním pensistům ke všemu ještě upírati ony malé výhody, jakých se dostává jiným novým pensistům.

Kdyby soukromý podnik byl podobným způsobem promarnil své pracovní síly, jak to učinil stát, byla by se přes něj přenesla vlna sociálního rozhořčení, anebo byl by býval alespoň musil ohlásiti konkurs.

Prohlašuji jménem své strany, že se úplně ztotožňujeme s požadavky staropensistů a restrikčních pensistů, a že bychom upřímně uvítali úlevu státních pensijních břemen tím, že by restrikční pensisté částečně znovu byli dosazeni do státní služby.

K poslední kapitole finančního ministerstva dlužno s uznáním konstatovati, že přes obrovské úkoly, které finanční správa musila zdolati, její výdaje stouply jen nepatrně, v úrokové službě státního dluhu dokonce silně poklesly. Nad posléze jmenovaným úspěchem, jejž pan ministr financí obzvláště zdůraznil, nelze se však radovati tak dlouho, dokud nebude rozřešen neblahý problém reparační. Bylo by chybným spoléhati se na to, že veškerý reparační dluh republiky bude jednou jednoduše škrtnut, neboť finanční situace věřitelských států, jež přicházejí v úvahu, je příliš kritická, než aby se tyto státy mohly úplně zříci tohoto vyrovnání. Proto je s našeho hlediska v této otázce opatrný pessimismus spíše na místě nežli přehnaný optimismus. Bylo by si přáti, aby parlament byl také jednou poučen o nynějším stavu reparačních požadavků a kompensací s naší strany, které ve smyslu mírových smluv lze započítati.

Přecházím-li nyní ke státním podnikům, přicházím ke kapitole státního rozpočtu nejméně utěšené, ke kapitole, pro kterou se také pan ministr financí nedovedl rozehřáti.

Tu je v prvé řadě pošta, obchodnicky vedený podnik, který se nalézá ve šťastné situaci, že má po ruce jisté příjmy, aniž by zatížen byl mimo vlastní správní výlohy podstatnými výlohami výrobními. Přesto je přebytek příjmů u pošt stejně neuspokojivý jako jejich výkon. Zařízení telefonní nalézá se přes investiční půjčku, která svého času byla uzavřena, dnes ještě na nízkém stupni, jakého snad ve střední Evropě nenalezneme. Zcela obzvláště platí to o německém jazykovém uzemí, ve kterém zbytečné pod národnostně-politickým vlivem provedené změny personální poškozují provozní techniku.

Nejméně potěšitelným je výsledek státního hospodářství tam, kde stát sám vystupuje jakožto hospodářský producent. Při hospodářských podnicích státu spotřebovány jsou docílené přebytky skoro vesměs potřebnými investicemi. U státních drah překročují investiční požadavky čistý výnos dokonce o 140 milionů Kč. Jen u státních panství zbývá přebytek 34 milionů Kč, jenž vzhledem k rozloze státního majetku o 924.000 ha dlužno nazvati směšně malým. Jediné aktivní podniky státu jsou ty, které se opírají o vykořistění lidských slabostí, to jsou tabáková režie a státní loterie; obě dohromady dávají státu přes 1 miliardu Kč. Bylo by zajímavo pánové - a v této příčině obsahuje státní rozpočet mezeru - viděti jednou řádnou obchodnickou bilanci státních podniků, ze které by bylo lze seznati, jak vysoko se zúrokuje vložený kapitál.

Ohledně státních podniků poukázal pan ministr financí ve svém exposé právem k tomu, že otázka, zdali a jakou měrou stát vůbec je schopen říditi hospodářské podniky, patří k nejpalčivějším problémům státního hospodářství. Připojuje dále, že státní kapitalismus nikdy nedovede držeti stejný krok se soukromými podniky ve vedení hospodářství, poněvadž nedovede vzbuditi pocit odpovědnosti a zájem, jež tvoří kouzlo úspěchu soukromých podniků. Stojí-li odpovědný správce a nejlepší znatel státního hospodářství na tomto stanovisku, tážeme se bezděky po důvodech, které by mohly ospravedlniti další pokračování v postátnění soukromých lesů, jež v poslední době vždy znovu jest ohlašováno. Aniž bychom zde chtěli pátrati dále po temném prameni těchto důvodů, musíme konstatovati, že podle slov pana ministra financí tyto důvody nemohou býti povahy ani státně-finanční, ani všeobecně hospodářské. Budeme tedy všechny další kroky v tomto oboru sledovati s největší pozorností a jejich pravdivé pohnutky bezohledně odhalovati.

Snaha po snížení státních výdajů, kterou pan ministr financí způsobem tak jasným vyslovil, dává nám naději, že příště v běžném finančním hospodářství nedojde více k takovému překročování, jaké vykazují účetní závěrky za roky 1925/1926. Podle účetní závěrky za rok 1926 byly preliminované státní výdaje překročeny o 12%, to je částkou více než 1 miliardy. Roku 1925 obnášelo překročení dokonce 1.5 miliardy. Skoro všechny kapitoly státního účtu skončily roku 1926 značně vyššími výdaji; mezi těmi nalézá se ministerstvo věcí zahraničních se 61 miliony, ministerstvo národní obrany se 73 miliony, ministerstvo školství dokonce se 608 miliony a ministerstvo železnic se 650 miliony Kč. Příznivěji uzavřelo jen ministerstvo financí. Avšak tento neočekávaně příznivý výsledek vykoupen byl na základě daňových předpisů, které buďto nelze bráti vážně, anebo nutno označiti za katastrofální. Rozpočet preliminoval daně a dávky pro celou republiku částkou 7.372 milionů Kč. Předepsáno však bylo skutečně 10.586 milionů, tudíž o 3.214 milionů Kč více. Úhrnný nedoplatek daní činil koncem roku 1926 6.795 milionů Kč. Skutečně zaplacené daně činí v roce 1926 8.554 miliony Kč.

Tento zběžný pohled za kulisy berní správy dává nám poznati, jak nesmírné břemeno musilo obyvatelstvo v posledních letech snášeti a jak obrovská práce se vyžaduje od berních úředníků. Finanční přetížení na jedné straně a přepracovanost na druhé straně tvoří však momenty hospodářského neklidu, které nejdříve dlužno se světa odstraniti, chceme-li dospěti k normálnímu finančnímu hospodářství. Dokud nebude odstraněna spousta nesplněných daňových požadavků a nevyřízených daňových rekursů, která se vtírá mezi státní a finanční hospodářství, dokud jednotlivý poplatník nemůže zase počítati s daňovou povinností, kterou lze jasně poznati a v rámci spořádaného hospodářství snésti, nebude také moci všeobecně zakořeniti onen společenský cit povinnosti vůči státu a jeho úkolům, jenž všeobecně bývá označován jakožto berní morálka.

Německé části tohoto státu po osm let spolu snášely těžké finanční břemeno; ba kdybychom chtěli daňovou poplatnost rozděliti národnostně, došli bychom snad k překvapujícím výsledkům. Musíme však s našeho stanoviska bohužel říci, že vybudování státních rozpočtů a rozdílení státních výdajů nemohlo ještě vzbuditi důvěru ve státní finanční hospodářství, která je předpokladem každého zdravého hospodářství.

Ačkoli ani tento rozpočet v bodech, kterých jsem se já a moji kolegové ve straně ve výboru dotkli, v plném rozsahu neschvalujeme, bude moje strana také v senátě hlasovati pro vládní předlohu, poněvadž uznáváme, že tato předloha nesena jest úmyslem a zjevnou snahou zjednati pořádek nejen ve státním finančním hospodářství, nýbrž zjednati také pořádek v hospodářství a ve veřejném životě vůbec. Že z tohoto státního rozpočtu nelze ještě seznati splnění úplné národnostní rovnoprávnosti, nám přislíbené, musíme litovati, ale doufáme, že se zásada rovnoprávnosti projeví alespoň v praktickém provádění tohoto rozpočtu, stejně jako doufáme, že nyní konečně přestalo stranické používání státních peněz. Tuto naději čerpáme z důvěry, kterou chováme k osobě nynějšího pana ministra financí.

Mluvím-li o naději na plnou rovnoprávnost, tož ukazuje již slovo >naděje< samo, že v této příčině dnes nejsme spokojeni. Jsme toho bohužel ještě daleko vzdáleni. Nebylo pro nás sudetské Němce snadné, jako dané skutečnosti přijmouti státní změny, vytvořené mírovými smlouvami. Vnitřní přesvědčení, které chováme o utrpěném bezpráví, nikdy se nezmění. Ale devět roků prožitých dějin vyjasňuje mnohý úsudek a tlumí mnohou vášeň. Jakožto občané tohoto státu můžeme s klidným svědomím říci, že jsme nejvýš korektním zachováváním zákonů a oddanou hospodářskou prací, konanou za nejtěžších poměrů, přispívali k vnitřní konsolidaci. Obzvláště naše strany prokázaly svým vstupem do vlády vážnosti státu v okamžiku, kdy se nalézal v stavu vnitřní a vnější slabosti, takovou službu, která daleko zastiňuje výsledek oficielní propagandy za celé desetiletí. (Souhlas.) My od dob převratu až dodnes nežádali jsme nic jiného nežli své dobré právo; zjevně a poctivě bez vedlejších myšlenek, jak to již jednou s sebou přináší naše málo politická povaha. Věřili jsme v záruky smluv na ochranu menšin a ve splnění oficielních slibů. Nebudiž dnes mluveno o tom, jak velice jsme byli v minulých letech zklamáni; ponechme minulost stranou; čeho dnes žádáme, je poctivý výklad slova >rovní mezi rovnými<.

Na tomto podkladě byly by dnes všechny německé strany ochotny pomáhat stavěti společnou bezpečnou střechu pro oba národy této země, ale nesmí se již státi, aby oficielní projevy plně oprávněných a uspokojených menšin šly ruku v ruce s plánovitým, byť také skrytým odstrkováním právě těchto národností. Jak lze mluviti o kulturní rovnoprávnosti, když znenáhla v každé německé vesnici ustanovením českého poštmistra anebo železničního úředníka s velkým počtem dětí vytvoří se nejdříve umělá potřeba a zřídí pak česká menšinová škola? Otázka zřizování menšinových škol vůbec musí jednou doznati jasné zákonité úpravy, a nesmí trvale býti zůstavena osobnímu uvážení jednotlivcovu, to je v praxi národnostně-politickým vlivům. Národnostní školská samospráva je více nežli vládní předloha.

Co máme říci k tomu, je-li pozemková reforma vychvalována jakožto největší sociální čin v Evropě, když kus po kuse naší německé domácí půdy se odnárodňuje? Co máme říci k tomu, když na jedné straně se směrodatných míst blahovolně se slibuje zvýšené používání německých úředníků, a na druhé straně se vydávají tajné výnosy, podle nichž se nemá více používati ve smíšených územích aktivních důstojníků a četníků německé národnosti? Co si máme vůbec mysliti o rovnoprávnosti, když pan ministr věcí zahraničních činí oficielní politické projevy, o kterých naši němečtí ministři ničeho nevědí, za které však mají nésti odpovědnost? Jak má konečně dojíti k naléhavě nutné, předsudků prosté úpravě jazykové otázky, když přes všechny pokusy, dosáhnouti v té příčině rozumné dohody, dodnes ani nebylo možno u zákonodárných sborů docíliti výkladu zákonitých ustanovení v tom smyslu, aby našim zástupcům poskytnuta byla konečně možnost jednání sledovati věcně a jakožto zpravodajové používati vlastního jazyka.

Chtěl bych ještě k něčemu poukázati. Pan ministerský předseda řekl ve své poslední parlamentní řeči, že pro obě naše národnosti jsou jen dvě možnosti: klidné spolužití, nebo boj. Stav, ve kterém se dnes nalézáme, rovná se bohužel neudržitelnému stavu mezi obojím. Návrh zjevné ochoty na jedné straně a za maskou oficielní rovnoprávnosti tajné poškozování na straně druhé. Jestliže pan ministerský předseda označuje šovinismus za >nezdravou vášeň<, pak musí míti také energii potírati ho tam, kde škodí. Šovinismus, to je přehnané národnostní cítění, je však skutečně škodlivým jen tam, kde se mu dostává moci. Předrážděné národnostní cítění znamená v nitru potlačeného udržení sebe sama za každou cenu, v rukou mocného pak potlačování.

Duch, který dnes vane světem, směřuje k tomu, aby ve vzájemné dohodě odstraněny byly nejbolestnější mezistátní sporné body, a k mezinárodnímu dohodnutí. My jsme tohoto ducha pochopili. My jsme ochotni ho následovati. Chceme však, aby zásadě >rovní mezi rovnými< rozuměno bylo, nejen pokud jde o vnější formu, nýbrž také pokud jde o oboustranné smýšlení a vůli. Nestavíme do pozadí žádný z našich zásadních požadavků. Snažíme se uvnitř vlády se stejnou houževnatostí o jejich ponenáhlé splnění jako v oposici. Stavíme-li se, pokud se týče spolužití států a národů, na stanovisko vzájemné dohody, činíme tak ještě více, pokud jde o politický život v rámci vlastního národa.

Jsem si vědom souhlasu převážné většiny svých voličů, prohlašuji-li otevřeně, že hluboce litujeme forem, ve kterých se v poslední době pohyboval zápas mezi německými stranami, a připojuji-li, že co nejostřeji odsuzujeme každé vzájemné podezřívání a každý pokus o snižování té neb oné fáse poctivého boje o naši národnostní existenci. Vítáme s upřímnou radostí zjevné přiznání povolaných vůdců našich německých oposičních stran ke svorné positivní politice, ke společné práci, které si také my upřímně přejeme. (Sen. Polach [německy]: A spíláme v >Deutsche Presse< tomuto pokusu týž den, kdy to prohlašují!) Nejsem ani redaktorem této >Deutsche Presse<, ani za ni odpovědným. Také my nechceme, aby mezi námi zřízena byla zase hradba široce rozšlapaných stranických hesel. Přes stranickou demagogii a osobní rivalitu najdou se vždy v každé německé straně mužové, kteří dbajíce rozdílů sociálního a kulturního chápání v rámci našeho lidu, vždy zůstanou si vědomi odpovědnosti, kterou mají v prvé řadě vůči veškerému němectvu v tomto státě, nadto také vůči veškerému německému národu, onomu národu, jenž způsobem, jakým překonal svoji porážku, podal průkaz způsobilosti o tom, že tvoří srdce i páteř každého soustředění střední Evropy nade všemi státy.

Jednotné, svých povinností vědomé, rovnoprávné a uspokojené němectvo musilo by v Československé republice tvořiti bezpečný pól klidné síly, živel pořádku a cenné pojítko s nejsilnějším sousedem. Vytvořiti zde rovnoprávné a uspokojené němectvo je tudíž také v nejvýš eminentním zájmu státu a míru mezi národy. (Souhlas a potlesk stoupenců.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo dále má pan sen. dr Brunar.

Sen. dr Brunar (německy): Dámy a pánové! Vysoce vážený pan řečník přede mnou položil ke konci svých vývodů k tomuto shromáždění otázky, snad řečnické otázky: >Co máme říci tomu, že... oproti tomu a onomu... děje se to a ono...<. Dámy a pánové, i když se chápu bezprostředně slova za předešlým panem řečníkem, není mi možno odpověděti na tyto jeho otázky, nýbrž musím to, myslím, přenechati jeho straně a ostatním vládním stranám, aby odpověděly na to, co máme tomu říci, když německé strany sedí ve vládě, když německé strany pracují spolu na státě, když německé strany dávají státu vše, čeho stát potřebuje, když německé strany státu v době jeho nejvyšší nouze a největšího nebezpečí, jak pan sen. Ledebur správně poznamenal, svou spoluprací z této situace pomáhají, a když na druhé straně se těmto německým stranám a německému lidu v tomto státě jako takovému nedává praničeho, nýbrž, jak pánové z německých vládních stran sami přiznávají, starý systém po celý čas stejným způsobem pokračuje. A pádný důkaz toho, že tomu tak jest, je také nový státní rozpočet na rok 1928.

Pánové, státní rozpočet jest obličejem vlády. Tento obličej, který se na nás z tohoto státního rozpočtu usmívá, anebo řekněme, snad se šklebí, tento obličej je poťouchlý a neproniknutelný. Je poťouchlý, poněvadž jedním okem ukazuje k tomu, že tento rozpočet přece spolupodepisují také německé strany, které také přejímají odpovědnost za všechno, co tam jest obsaženo, je však neproniknutelný proto, poněvadž z něho nelze vyčísti, co se stane v národnostním ohledu s miliardami, které se zde vydávají. Nevidíme žádného rozlišování příjmů a žádného rozlišování výdajů v ohledu národnostním, v ohledu jejich použití, pokud jde o jednotlivé národnosti. Uvítali bychom, kdyby československý státní rozpočet budoucně přesně zachovával toto národnostní rozlišování, abychom my a s námi také německé vládní strany mohly seznati, co se z miliard, které pocházejí z německých kapes, věnuje zase německým účelům, aby přestala, libovůle vlády v této příčině, aby německé peníze věnovány byly zase německým účelům. Ale takto je tento státní rozpočet jako všechny dřívější rozpočty částí velikého systému ssacích a výtlačných čerpadel, jenž zde v Praze v ústředí u vlády byl zřízen. Ssací čerpadla jdou ven do německých krajin a vyčerpávají peníze z našich kapes a z našeho hospodářství, vyčerpávají největší část naší práce a čerpají je pak na podkladě systému výtlačných čerpadel do českého života hospodářského. Na podkladě tohoto velkolepě založeného, nyní již po 9 roků trvajícího systému, odcizeny a vyvlastněny byly miliardy a miliardy německých peněz německým účelům. K těmto mnohým miliardám různých státních rozpočtů, jež pocházejí z německých peněz a jen z nejmenší části přišly zase k dobru německému hospodářství, německé práci, k těmto mnohým miliardám musíme ještě připočísti miliardy, které nám vzaty byly pozemkovou reformou, kteroužto sumu pan senátor dr Medinger vypočítal částkou asi 3 miliard německého majetku, k tomu připočísti musíme miliardy, které jsme ztratili tím, že nebyly zaplaceny, že byly vyvlastněny válečné půjčky, které právě nás Němce tak těžce postihly, poněvadž, jak jsme se přece dozvěděli v posledním procesu a skandálních aférách, na druhé straně tomu tak znamenitě rozuměli, také zde zase nahraditi a korigovati ztráty, vzniklé při oficielním neplacení válečných půjček, cestou nikoli již neobvyklou, kterou se bral pan Blumenstein v Paříži, ve prospěch pokladen vlastních stran resp. vlastního hospodářství. K těmto miliardám přistupují ještě miliardy na dávce z majetku, které nám byly vzaty, a z nichž německé hospodářství patrně ničeho více neuvidí. Bylo by velice zajímavo konstatovati jednou přesně na základě závěrečných státních účtů a státních rozpočtů, na základě výpočtů berních správ atd., kolik peněz z německého majetku, z německého hospodářství, z německé práce se zde v Praze sešlo v ústředích, a mnoho-li peněz se zase navrátilo našemu německému hospodářství, mnoho-li jsme již ztratili za 9 roků trvání tohoto státu.

Pánové, půjde-li to tak dále, půjdeme vstříc zproletarisování, půjdeme vstříc ztrátě pracovního místa pro naše německé dělníky, jak dělníky rukou, tak dělníky duchem. Co se s nimi pak stane, to ví Bůh, neboť v nynější době je přece málo místa pro vystěhovalce. Jsem přesvědčen, že by velmi mnoho pánů na české straně snad velmi rádo to vidělo, kdyby se vystěhováním naše německé území znenáhla vylidnilo a kdyby se tím zjednalo místo pro jejich české nástupce. Ale neklamte se, každý, kdo se z tohoto státu musí vystěhovati, poněvadž zdejší poměry se pro něho staly nesnesitelnými z důvodů národnostních nebo hospodářských, sociálních nebo kulturních, každý rozmnožuje velikou armádu sudetských Němců za hranicemi, velikou armádu, která v širém světě pečuje o to, aby poučen byl o poměrech v tomto státě, poučení to, jež pracuje proti oné propagandě, pro kterou do státního rozpočtu vloženy jsou mnohé miliony.

Pánové, kdybychom se nyní zde chtěli podrobně zabývati státním rozpočtem, musili bychom ovšem mluviti mnohem déle nežli činí řečnická lhůta. Proto chtěl bych v debatě o tomto státním rozpočtu, ježto se zde obyčejně pronášejí velké politické řeči, které všude nalézají jistou ozvěnu, zcela krátce a letmo probrati celou vládu. Především zcela krátce prvou kapitolu, která jedná o presidentu republiky. Zcela krátce. Od jeho prvního vystoupení v tomto státě, když nás Němce zde nazval kolonisty a přistěhovalci, až do jeho posledního projevu o pozemkové reformě, nespatřil jsem žádného kolísání a žádné změny v chování a mínění tohoto muže, jehožto působení jakožto presidenta také na německé straně provázeno bylo tolika nadějemi, které, což mně musíte poctivě přiznati, do dnešního dne vesměs byly zklamány.

Přejděme nyní ke kapitole, ve které se právě nacházíme, k zákonodárným sborům, které přece také pohltí několik milionů. Dovolte, abych své mínění projevil v ten smysl, že v nynější formě Národního shromáždění, sestávajícího z poslanecké sněmovny a senátu, spatřuji zbytečnou, prázdnou práci o dvojí koleji. Zbytečnou a naprosto nepotřebnou proto, poněvadž je senát volen na základě úplně týchž zásad, složen je z týchž stran, a poněvadž v naší požehnané demokracii stranická diktatura je taková, že naprosto nelze diskutovati o případu, že by v senátě jednou mohla některá strana hlasovati jinak, nežli tato strana hlasovala v poslanecké sněmovně. K čemu tedy, když obě komory přirozeně na základě stejné konstrukce musí se vždy stejně usnášeti - až na několik oprav chyb, které vadí kráse, několik čárek, teček na i a pod., kterými senát někdy ukazuje, že přece nepřijme všechno s klidem tak, jak mu to poslanecká sněmovna presentuje na talíři - k čemu, táži se, tato zbytečná práce? Zajisté, jsem přívržencem systému dvou komor. Ale tento systém dvou komor jest oprávněný jen tehdy, když jedna komora je složena jinak nežli druhá, kdyby vedle politické komory existovala komora stavů, která by byla volena a složena podle hospodářských poměrů, podle stavů, podle povolání obyvatelstva, kdyby se každý oprávněný volič vedle své všeobecné listiny musil zapsati ještě do listiny stavů a kdyby se na základě této listiny prováděly volby do druhé komory, a to podle zásady poměrného zastoupení. Pak mohla by vedle první komory, hlavně politické, existovati ještě druhá komora stavů, která by leckdy mohla působiti blahodárně a mohla korigovati práci prvé komory. Tato moje myšlenka o složení těchto obou komor to je, která mne svádí říci, že se zde vlastně strká do těchto obou komor trochu příliš mnoho peněz. Jinak měli bychom proti těmto oběma zákonodárným sborům takové množství stížností, že by to samo mohlo vyplniti celou řeč. Vážený pan řečník přede mnou se již zmínil, že jazyková otázka celkem ještě není upravena, ba že se doposud ani nepodařilo, upraviti jazykovou otázku v obou zákonodárných sborech tak, aby pro nečeské zástupce v těchto obou komorách se stala snesitelnou. Velevážení pánové! Demokracie je diskuse, řekl jednou president tohoto státu. Tato diskuse v parlamentě je však velmi silně okleštěna zkráceným jednacím řádem, který přece svobodu slova omezuje často až na několik minut. Tato diskuse okleštěna je také jazykovým právem, neboť co jsou platna všechna práva mluviti, máme-li mluviti jazykem, kterému nerozumíme a jímž nedovedeme mluviti, když není ani možno, aby nečeští zpravodajové při svých zprávách směli užívati jazyka, který jest jim běžným.

Přecházím nyní ke dvěma ministerstvům, která nám přece musí, nebo by měla ležeti nejvíce na srdci. Jsou to ministerstva, která spravují němečtí ministři. Nechci o tom mnoho mluviti, ale malou kritiku mi přece jen dovolte, ačkoli němečtí ministři stojí v čele ministerstva spravedlnosti a ministerstva veřejných prací. Nemohu pro svou osobu pochopiti, že v tutéž dobu, ve které Němec stojí v čele ministerstva, z tohoto ministerstva, vychází osnova zákona, která je na výsměch našemu národnostnímu cítění a která znamená další porušení našich národnostních práv. Míním tím návrh advokátního řádu a notářského řádu, který vyšel z ministerstva spravedlnosti, a o kterém přece později jednou ještě bude promluveno. Chtěl bych, ježto jsme nyní u kapitoly >ministerstvo spravedlnosti<, správce tohoto úřadu upozorniti na to, že přání právních zástupců v tomto státě směřuje k tomu, aby konečně jednou vydán byl často již slibovaný zákon o pokoutním písařství, zákon, jenž také tento stav chrání před nekalou soutěží a obyvatelstvo před tím, aby ve svých právech nebylo zkracováno nedostatečně školenými a vyučenými právními rádci. Ale o jedné otázce dlužno také při tomto ministerstvu pojednati, o otázce, proč dodnes tolik míst ve stavu soudcovském je neobsazeno. Po nekonečnou dobu čekáme, kdy konečně obsazeno bude místo presidenta krajského soudu v Mostě, místo presidenta zemského soudu v Opavě a tolik jiných vedoucích a tolik set nevedoucích míst u soudů. Dále je nejen charakteristickou známkou německých soudů, nýbrž také u českých soudů možno shledati nesmírné přetížení soudcovského stavu, jež vzniká tím, že se neobsazují celá sta systemisovaných míst; uspoří se tím miliony, ale uspoří se na úkor zdraví našeho soudcovského stavu, na úkor důkladnosti práce u našich soudů. Bylo by nejvýš na čase, aby konečně jednou všechna uvolněná místa soudcovská byla obsazena a obzvláště abychom se vzhledem k potížím, které na druhé straně stávají při obsazování německých míst soudcovských, nedávali se sváděti k tomu, aby obsazení vždy znovu bylo odkládáno, poněvadž nelze dosíci svolení druhé strany k obsazení německých vedoucích míst soudcovských.

Ministerstvo veřejných prací je, nehledíme-li k různý uvítacím řečem, které pan ministr veřejných prací považuje za povinnost pronášeti v jazyce státním při zahajování různých podniků, toto ministerstvo je více nebo méně fialkou, která kvete skrytě. Jeho působnost na veřejnost tak silně nevystupuje. Ale také toto ministerstvo vydalo již plod a předalo ho veřejnosti k diskusi, a to je zákon o civilních inženýrech. (Výkřiky německy: Slyšte! Slyšte!) Velevážení pánové, nedostává se mi proto porozumění: ministerstvo, jež spravuje německý ministr, přichází s takovýmto zákonem, jenž je nejen na výsměch každé demokracii, jenž nejen ohrožuje národnostní práva, nýbrž který zasahuje do nejprimitivnějších soukromých práv každého podnikatele. Doufám - a v této příčině jsem snad přílišným optimistou - že se německému ministrovi ministerstva veřejných prací podaří, tento návrh o civilních inženýrech změniti ještě takovým způsobem, aby také pro Němce tohoto státu byl snesitelným.