Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

126 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Engliš, dr Gažík, dr Hodža, Najman, dr Peroutka, dr Šrámek, dr Tiso, Udržal.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Fahrnerovi a Skalákovi.

Navrhuji, aby byla dána dovolená do konce tohoto měsíce sen. Ant. Šolcovi.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 550. Návrh sen. Lukeše a spol. na novou úpravu zákona o domovském právu.

Tisk 551. Návrh sen. Kotrby, Trčky, Thoře, Slámy, Pastyříka, Kianičky a druhů na doplnění vyhlášky ministra financí v dohodě s ministry průmyslu, obchodu a živností a zemědělství ze dne 14. července 1927, č. 123 Sb. z. a n., o paušalování daně z obratu u obilí a některých luštěnin, dovážených z ciziny, dále pak u mouky, mlýnských výrobků a otrub.

Tisk 560. Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o prodloužení účinnosti a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 554).

Tisk 561. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 556).

Zápisy o 103. až 106. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 1., 2. a 3. prosince 1927.

Index k těsnopiseckým zprávám o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé I. volební období od 26. května 1920 do 16. října 1925, díl I., II., a III.

Index k těsnopiseckým zprávám o schůzích poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé I. volební období od 26. května 1920 do 16. října 1925, díl IV. (Věcný rejstřík.)

Seznam tisků poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé I. volební období od 26. května 1920 do 16. října 1925, díl V.

Zápisy o 107. a 108. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 550. Návrh sen. Lukeše a spol. na novou úpravu zákona o domovském právu.

Tisk 551. Návrh sen. Kotrby, Trčky, Thoře, Slámy, Pastyříka, Kianičky a druhů na doplnění vyhlášky ministra financí v dohodě s ministry průmyslu, obchodu a živností a zemědělství ze dne 14. července 1927, č. 123 Sb. z. a n., o paušalování daně z obratu u obilí a některých luštěnin, dovážených z ciziny, dále pak u mouky, mlýnských výrobků a otrub.

Předseda: Budeme projednávati dnešní pořad.

Prvním předmětem je:

Dávám slovo paní sen. Sehnalové.

Sen. Sehnalová: Vážený senáte! Rozpočet, jejž vláda na desátý rok trvání republiky předložila, má ráz vysloveně kapitalisticko-třídní a protilidový. Tyto jeho známky nejlépe jsou patrny v kapitole sociální péče. Byly-li v prvních rozpočtech republiky alespoň náběhy k tomu, čemu obecně říkáme sociální péče, postupem let, jak buržoasní režim utužoval, je tato kapitola čím dále tím chudší. Ale právě tato poslední léta, která přivodila hrozný existenční stav pracujícího lidu, volají po zostřené větší sociální péči. Oklešťování sociální péče souvisí se stabilisačním úsilím buržoasie. Aby totiž kapitalisté posílili kapitalistický hospodářský řád, činí útok za útokem na hospodářskou úroveň pracujícího lidu. Sociální opatření z minulých let, jež beztak byla nedostatečná, jsou soustavně oklešťována. Buržoasní vláda má pracující lid pouze za předmět svých útoků a vykořisťování a naprosto nedbá toho, aby o něj nějak pečovala.

Pracující lid cítí čím dále jasněji, že nemůže ani v nejmenším spoléhat na milosrdenství a lidský cit buržoasní třídy a její vlády. Byly-li kde takové iluse, jsou pohřbeny. Pracující třída vidí, že musí spoléhati jedině na sebe, na svou sílu a na svůj boj. Tím dostává se čím dále tím blíže k revolučnímu učení komunistickému, kteréž odmítá milosrdenství a humanitu, jako prostředky vhodné ke klamání lidu, ale nikoliv jako prostředky vedoucí k cíli. Pracující lid pozná, že jedině semknutým bojem proti kapitalismu, proti buržoasní třídě je s to svou situaci zlepšiti. O toto poučení se československé vlády svým postupem proti lidu dokonale přičinily.

Je mou povinností, jako ženy, abych si všimla zejména některých stránek nedostatečné sociální péče předloženého rozpočtu.

Předně je to ochrana matek a dětí. Na ochranu matek a dětí bylo v rozpočtu pamatováno jenom malinkým obnosem, jen tak aby se neřeklo, v ministerstvu zdravotnictví. Péče o ně ponechána je soukromé lidumilnosti, v jejíž čele je Spolek pro ochranu matek a kojenců.

Na zestátnění porodních asistentek bylo v rozpočtu také zapomenuto, aby mohly tyto porodní asistentky býti k pomoci všem chudým ženám zdarma, ale na zvěrolékaře je pamatováno. Je viděti, že je větší starost o dobytek než o děti. Spolek tento organisuje pouliční žebrotu na tento účel, a my říkáme i komedii, jakou je >Den matek<, ale trváme na tom, že takový důležitý obor, jako je ochrana matek a dětí nemůže býti ponechán soukromé péči a dobročinným sbírkám, nýbrž že je povinností státu, aby na tomto poli dostatečně svou činnost rozvíjel. Stát nejen, že toto nedělá, ba dokonce i jmenovaný soukromý spolek si stěžuje, že stát odmítá jeho snahy podporovat. To je skandál, jenž vyplývá z naprosté protilidovosti vlády.

Ochrana pracující mládeže je naprosto nedostatečná. Zákonná ustanovení nevyhovují a hlavně nejsou dodržována a nikoho není, kdo by protizákonná jednání zaměstnavatelů stínal. Pracující mládež a učňové nedovolají se pomoci, ani živnostenští inspektoři. Vezměte zprávu živnostenských inspektorů do ruky a uvidíte to tam. Ani úřady nekonají onu malou povinnost, kterou jim zákony předpisují. Že o pracující mládež a učně odmítá vláda všechnu péči, svědčí předložená novela o starobním a invalidním pojištění. Podle ní jsou učňové a pracující mládež do 16 let vyloučeni ze sociálního pojištění. Tato skutečnost je největším dokladem o tom, jak protisociální je nynější vláda v otázce pracujícího dorostu.

Zákon o 8hodinné době pracovní sice dosud máme, ale 8hodinné doby pracovní ve většině případech vlastně není. To zase hodně dosvědčují úřední zprávy živnostenských inspektorů. Dělníci jsou o ni různými způsoby olupováni. Musím zdůrazniti, že pro ženy je 8hodinná doba pracovní i tak příliš dlouhá, ale nyní Svaz zaměstnavatelů chce odbourati i sobotní odpoledne žen; náběhy již učinil. Pomineme-li i fysicky slabší založení ženy, nutno uvážiti, že pracující žena po návratu ze zaměstnání zaměstnána jest opět těžkou prací domácí a starostí o děti, že nemá odpočinku ani chvilenku. Jak jinak dívá se na úlohu pracujících žen vláda sovětského Ruska! Tam má žena 7hodinnou dobu pracovní, pro dítky závodní jesle k disposici, a kojí-li, po každých dvou hodinách přestávku k nakojení dítěte. U nás je žena předmětem daleko většího vykořisťování nežli muž.

Bytovou tísní, nedostatečnými a nezdravými byty trpí v prvé řadě mládež i žena. Nezdravé malé byty, v nichž se tísní rodiny dělníků, a podvýživa, vznikající z nedostatečných výdělků a ohromné drahoty životních potřeb, jsou příčiny častého onemocnění dětí v dělnických rodinách. Zejména tuberkulosa řádí v nich strašnou měrou; 60 až 90% dětí je ohroženo tuberkulosou. Podle statistiky, každé sedmé dítě umírá do jednoho roku. K čelení tuberkulose je potřebí vzdušných, zdravých bytů a vydatné stravy. Jak se však řeší tyto otázky bytové? (Sen. dr Kovalik: Prečo dovoluje štát podzemných bytov stavať a dovoluje tam bývať?) To je nedostatečné, pane kolego. V jednom bytu se tísní dvě až tři rodiny dělnické. Jaký zákon byl vypracován letos o stavebním ruchu, na ten nemohou stavěti chudáci. Z jednoho bytu musí platiti několik set. To jsou strašné důsledky kapitalistického vyděračství, strašné důsledky bídy v dělnických rodinách. Takový stav vidím denně v oblasti, v níž jsem zvolena. Je to textilní oblast severovýchodních Čech. O textilních rodinách je známo, že se ještě nikdy dosyta nenajedly. A vláda nemá položky v rozpočtu, aby sociální péče v obcích mohly vyvářeti pro děti chudých a nezaměstnaných dělníků. Ačkoli textilní průmysl byl v tomto roce většinou plně zaměstnán a zaměstnavatelé vydělávali značné sumy, neměla tato konjunktura nejmenšího vlivu na stoupnutí nedostatečných mezd. Textilní dělnictvo vidí, že musí nastoupiti co nejdříve boj na celé čáře o zvýšení mezd. Když se brání proti malým mzdám, vláda posílá na ně četnictvo. Ostatně i nyní musí chrániti četníci zaměstnavateli placenou žlutou organisaci dělníků, která byla továrníky vydupána proti dělnictvu.

I péče o válečné poškozence je v Československu naprosto nedostatečná. Měšťácké vlády dovedou hnáti lidi na jatka pro své kapitalistické zájmy, ale těžké následky války odpírají zmírniti. Velká řada invalidů je v položebráckém stavu. Do úřadů válečných poškozenců se cesta netrhne těmito ubožáky a mohou vám úředníci tohoto ústavu vyprávěti o nich kroniky. Jsou ostré sociální přehlídky invalidů. Zákon o prodloužení přihlášek opožděných pro invalidy a pozůstalé byl zamítnut.

Dále v rozpočtu najdeme velké položky na militarismus, které jen svědčí o tom, že i naše vláda zvýšeným zbrojením připravuje se na novou válku. Ještě nebyly zahlazeny následky poslední světové války a už se činí nové přípravy. My však nevěříme, že by pracující lid znovu dal se hnáti na jatka pro kapitalistické zájmy a učiníme také vše možné, aby se tomu vzepřel a obrátil své zbraně místo proti nevinným proletářům jiného státu proti těm, kteří jej do války ženou. Rozhodně jsme však přesvědčeni, že se nenajde ani jediný proletář, který by pozvedl své zbraně proti státu dělníků a rolníků, proti sovětskému Svazu.

Je také zajímavo konstatovati, že na chov koní je v rozpočtu ministerstva zemědělství věnován obnos přes 24 mil. Kč, ale na péči o matky a kojence ani haléř, jak jsem již výše uvedla. Celá položka ministerstva sociální péče činí v tomto jubilejním rozpočtu pouhých 865,804.611 Kč, ač toto ministerstvo zahrnuje řadu různých oborů, jež samy by vyžadovaly tohoto obnosu jednotlivě. Vždyť sem spadá i podporování nezaměstnaných.

Vyplácení podpor v nezaměstnanosti podle gentského systému je naprosto pochybené a neudržitelné. Pryč s gentským systémem podpor! Stát je plně povinen starati se dělníkům o zaměstnání, a nelze-li to, podporovati je nikoli nedostatečnou almužnou, nikoli na účet odborových organisací. Každému dělníku nechť je zaručena práce, anebo taková podpora, která by mu dávala možnost výživy pro celou rodinu. Pánové však se chystají dělati novelisaci gentského systému, zase nějaké nedochůdče, a chystají se k tomu již na druhý rok, ale dosud k tomu nepřišli a budou to dělati, až to bude hořeti.

Zákon o sociálním pojištění z r. 1924 pokládáme pro dělnictvo za nedostatečný. Dělníci jsou tísněni malými platy a stoupající drahotou, zejména v důsledku agrárních cel, dělníci jsou vydíráni daněmi nepřímými i přímými a obecními dávkami a nejsou s to snésti srážek na nemocenské i starobní a invalidní pojištění. Všichni dělníci a dělnice žádají si sociálního pojištění, ale za nynější své hospodářské situace jsou po většině neschopni na ně platiti. Po krátké době trvání tohoto zákona ukazuje se, jak byl oprávněný požadavek, jejž jsme v r. 1924 kladli, aby dávky na sociální pojištění platili pouze zaměstnavatelé. Když se dělník dřel celý život zaměstnavatelům, když jej tito po celý život vykořisťovali, jsou oprávněni žádati, aby v případě neschopnosti k práci, vzniklé ať nemocí, invaliditou či stářím, zabezpečili mu plnou výživu. Ale vláda přichází právě s návrhem, kterým je nedostatečné sociální pojištění ještě zhoršováno. Bojovný odpor, jejž v masách dělnických tento čin vlády vyvolal, svědčí o tom, že dělnictvo nedá si líbiti dalších útoků a že je odhodláno nastoupiti zápas s kapitalistickými vykořisťovateli i s jejich vládou.

S položkami na militarismus a dokonce na chov koní a dobytka divně kontrastuje péče věnovaná nemocnicím. Ve většině nemocnic máme velmi schopné a obětavé lékaře, nejen v Praze, ale i na venkově, leč jejich práce je znemožňována nedostatečnými budovami, jakož i nedostatečnými pomůckami. Pražská Všeobecná nemocnice je strašlivou ukázkou, přímo zločinností vlády. Tato nemocnice je ták přeplněná, že nemocní leží na zemi, a její přeplněnost brání sebe větší péči lékařů o nemocné. Vždyť je i nouze o přikrývku, nemocní, kteří leží i na zemi, nemají se zde čím přikrýti. Právě před týdnem jsem toho byla svědkem. Na nemocnice, ozdravovny, sanatoria nemá vláda peněz. Za to na policii, četníky, špicly a kasárna věnuje těžké miliony vydřené z kapes drobných poplatníků.

O ministerstvu zásobování je těžko mluvit. Buržoasie žádá jeho likvidování a jeho nynější činnost ničemu jinému než likvidaci neodpovídá. Ministr zásobování měl se z povinnosti svého úřadu rozhodně vzepřít proti zákonu o agrárních clech, jež zásobování znemožnila a drahotu životních potřeb ohromně zvětšila. Při sdělávání tohoto zločinu proti pracujícímu lidu neslyšeli jsme nikde hlasu ministra zásobování. Neozval se dosud ani v nejmenším proti drahotě. Nestaral se o dovoz levných poživatin z ciziny. Neučinil ničeho, aby znemožnil lichvu potravinami. Jaká je tedy činnost ministerstva zásobování? Je účelem ministerstva zásobování, aby jeden koaličník seděl v ministerském křesle a vydržován byl veliký úřednický aparát?

A přece právě dnes při nouzi a drahotě životních potřeb, při vzrůstající lichvě, mělo by ministerstvo zásobování a výživy lidu veliký obor působnosti. O ochranu konsumentů však nynější vláda, která má na zřeteli jen soustavné snižování mezd a příjmů pracujícího lidu, se vůbec nestará. Nejen že lid je nucen životní potřeby draho platit, ale dostávají se mu velmi často i falšované. Falšování potravin není dostatečně kontrolováno, ani stíháno. A je zajímavo, že k vypracování nového potravinového zákona nemá býti povoláno ministerstvo zdravotnictví a zásobování, jak by vlastně mělo býti, nýbrž ministerstvo zemědělství, obchodu, která se již o to postarají, aby nebylo lacino.

Drahota a lichva nyní před vánocemi opět znatelně stoupla. Ačkoliv máme hranice proti přívozu životních potřeb zavřeny cly, pro vývoz jsou hranice otevřeny. Bylo vyvezeno sta vagónů hus živých a nyní vyvážejí se zabité. Včera myslím, pan kolega Stržil si stěžoval, že se k nám jenom dováží a nic nevyváží. Zde je důkaz, že se vyváží a následek toho je ten, že u nás je také všecko dražší. Husy a zajíci se vyvážejí a dělník na zajíce a husy nemá, ten si jich nemůže dopřát. Důsledek toho je, že cena 1 kg husího masa stoupla v posledních třech nedělích z 12 na 18 Kč. Kaprů bylo vyvezeno do Německa před vánocemi 3 tisíce metrických centů. Ba dokonce je vyváženo již ze sklepů Staroměstské tržnice do Drážďan veliké množství zajíců. Loni v dubnu byl 1 kg zajíce za 8 Kč. Letos se prodává za 12,50 Kč. Stejně bylo vyvezeno veliké množství dobrých vajec, která jsou přece lepší než polská.

I obchodu uhlím a dřívím je věnována velmi malá kontrola. Konsumenti jsou šizeni nejen kvalitou, ale i menší váhou. Na jedné fůře bývá konsument pravidelně o 3 až 5 q okrádán.

Přívozu dobytka z ciziny brání nejen cla, ale i stálé strašení agrárníků dobytčími nakažlivými nemocemi. Přirozeně, že je to jenom záminka znemožnění dovozu živého dobytka a ke zvýšení cen dobytka tuzemského, aby si chudák nemohl koupiti ani kousek masa.

Položka ministerstva sociální péče je pro rozpočet příznačnou. Jistě že známý věhlasný český sociolog dr Tůma si také takovouto sociální péči nepředstavoval, když psal knihu: Základy sociální péče o mládež. Po válce bylo nám slibováno daleko více a byly k tomu činěny i náběhy, ale čím dále a dále za této nedemokratické vlády se nám zase všechno krade a zase všechno se vrací do starých rakouských kolejí. Ba ještě ta námi nenáviděná vláda rakouská v některých případech byla ještě blahovolnější, vážení pánové z koalice, nežli vy to činíte. Ukázali jsme, jak žebrácky jeví se položka pro sociální péči v rozpočtu letošním oproti požadavkům některých jiných ministerstev. Péče o pracující lid po stránce sociální, po stránce zdravotní i výživy je naprosto nedostatečná. Ukázali jsme, že právě v nynější době bídy, drahoty a snížených příjmů měla by vykazovati nikoli pokles, nýbrž vzestup. Již z těchto kapitol rozpočtu vidíme třídnost a protilidovost. Pracující lid nedá se již vykořisťovati a odstrkávati. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.) Pracující lid nebude se chovati k útokům kapitalistů a jejich vlády nečinně. Sešikuje se do jednotné fronty k obraně i k útoku. Proto voláme: Pryč s protilidovou vládou! Pryč s vládou buržoasie! Vše pro vládu pracujícího lidu! (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec: Tím je skončena rozprava o skupině třetí, hospodářské a dopravní, a přistoupíme k rozpravě o skupině čtvrté, finanční.

Dalším řečníkem je pan sen. Lukeš. Dávám mu slovo.

Sen. Lukeš: Slavný senáte! Předně pokládám za svou povinnost odmítnouti výtky některých řečníků z oposiční strany, že dnešní politika našeho státu je třídní a národnostně nespravedlivá a reakční. To není pravda. Na př. paní sen. Sehnalová tvrdila, že náš stát je kapitalistický a protidělnický, a chtěla to dokázati některými položkami rozpočtu kapitoly ministerstva sociální péče.

Že tvrzení její není správné, toho nejlepším důkazem je srovnání sociálních poměrů v našem státě se sociálními poměry ve státech jiných a také položek na sociální péči v rozpočtu našem s rozpočty jiných států. Jestliže kol. Sehnalová sleduje dnešní boj dělnictva v Německu, tedy vidí, že jsme též před tím pokročilým Německem, pokud se týká sociálních otázek, na př. kde ještě dnes je desetihodinová doba pracovní, zatím kdy my máme po více let zavedenu pracovní dobu osmihodinovou. Nejlepším důkazem toho, že náš stát není národnostně nespravedlivý, je naše demokratická ústava, dokazují to též naše spravedlivé volební řády a výdaje ve státním rozpočtu, zejména pokud se týká kulturních potřeb. Ještě dnes jsou celkově položky na německé školství, jak poukázal ministr Hodža v rozpočtové debatě, poměrně vyšší než na školy české a slovenské.

Rovněž není v našem státě žádné reakce, je zde toliko klidný vývoj zabezpečený vzájemnou dohodou, bez níž v demokratickém státě nelze vládnouti. Divme proto zní zde heslo poslední řečnicí paní sen. Sehnalovou pronesené: Pryč s protilidovou vládou, pryč s kapitalismem! Náš stát není kapitalistický, náš stát je státem středního stavu.

Jednotlivé kapitoly rozpočtu byly předešlými řečníky již podrobně probrány a všichni, až na řečníky oposiční uznávají, že bilance našeho desetiletého státního hospodaření, jak vyjádřena je v rozpočtu, je dobrá a může nás uspokojiti. Rozpočet, obraz to našeho hospodářského života, nasvědčuje, že hospodářské poměry v našem státu jsou konsolidovány, že výdaje a přípravy jsou v rovnováze, koruna pevná, že si můžeme vystačiti s vlastními prostředky bez cizích drobných zápůjček a že jsme proto mohli snížiti též míru úrokovou, zlaciněti úvěr a náklady výroby.

To je zjevem potěšitelným pro nás a musí jej respektovati i cizí státy. Jisté obavy by mohly v některých kruzích povstati z prohlášení pana ministra financí dne 14. t. m. v senátu učiněném, že rozpočet náš ještě té doby je vzhledem k finanční nosnosti občanstvu republiky Československé příliš vysoký a že jej bude potřebí snížiti zejména povolným uvolňováním ochranných cel, zrušením daně z uhlí a daně obratové.

Obavy ty týkají se těch, jichž požitky závisejí od státních příjmů, neboť čím tyto jsou menší, tím více nutí stát ke snížení platů státních zaměstnanců. Snížení rozpočtu dnešního bude možno teprve tehdy, až se prakticky vyzkouší daňová reforma a finanční zákon samosprávných celků. Za tím účelem již byla zřízena podle prohlášení pana ministra financí zvláštní studijní komise.

Důležito je, že z daňových přebytků mohla republika uhradili asi půl miliardy krátkodobých úvěrů, čímž se sníží jak výše úroků státního dluhu, tak nepřímo úroková míra vůbec, neboť napětí na trhu peněžním polevilo a jak známo řídí se úroková míra jako ceny zboží v prvé řadě nabídkou a poptávkou, a nelze ji snížiti pouze dekretem.

Srovnáme-li náš rozpočet s rozpočty jiných sousedních států, jako Německa, Polska, Maďarska a j., a pozorujeme-li, jak rovnováha v jich rozpočtech získává se cizími zápůjčkami, tedy cizí pomocí, můžeme pak teprve oceniti rovnováhu našeho rozpočtu z vlastních prostředků. To ovšem je umožněno cílevědomou politikou státní a součinností všech vrstev občanstva, jeho pracovitostí, zdatností a šetrností, jakož i přírodním bohatstvím státu a poměrně vyspělou technikou výroby.

Snahou dnešní vládní většiny je hospodářsky posíliti stát, zabezpečiti demokracii, konsolidovati poměry, zabrániti nezaměstnanosti a pozvednouti úroveň občanstva kulturně i sociálně. Není zde úmyslu vládnouti proti žádnému stavu a proti žádné třídě.

Nespokojenost s dnešními poměry projevuje se u různých vrstev obyvatelstva, někdy jsou toho příčinou ještě neurovnané poměry poválečné, někdy též nespokojenost se uměle vyvolává různými hesly, i z cizích států k nám vnášenými.

Nespokojenost projevuje se též u různých kategorií zaměstnanců i státních, a to hlavně proto, že hladina cen již za války mnohem rychleji stoupala než mohly býti upraveny pevné platy, jichž úprava byla závislá namnoze od změny zákona, nebo byla ztížena jinými formalitami, a než došlo k úpravě platů, již zase mezi tím ceny životních potřeb stouply. Tím nastalo určité vyčerpání zaměstnanců veřejných s pevným platem.

Požitky veřejných zaměstnanců byly již v Československé republice opětovně upraveny, a to posledně pokud se státních zaměstnanců a učitelů týče, požitkovým zákonem z r. 1926, který si vyžádal nákladu asi půl miliardy Kč.

Není správné namnoze rozšiřované tvrzení, že nikdo tímto zákonem ničeho nezískal.

Platy byly stabilisovány započtením drahotních přídavků, zlepšeny požitky svobodným zaměstnancům, dále ženatým po 1. lednu 1923, odstraněna značnou měrou novelisace a zlepšeny pense. To je potřebí konstatovati, neboť jinak bychom nemohli rozuměti tomu, kam této půl miliardy přišlo. Zda požitky u některých kategorií státních zaměstnanců skutečně se zhoršily, nebo zlepšily oproti požitkům předválečným, nejlépe lze zjistiti, když se předválečné platy dotyčných zvalorisují tak, aby valorisace odpovídala dnešní cenové hladině životních potřeb.

Z toho by dalo se pak zjistiti, pokud ty které stížnosti jsou oprávněny nebo neoprávněny. Nová úprava požitků byla vzhledem k tomu, že se týkala všech tak různorodých kategorií, jistě velmi obtížná a mohly nastati proto některé nesrovnalosti i křivdy, jež tím trpčeji se snášejí proto, že se některým stavům po válce poměrně lépe vede a že agenda úřední a služební skoro všude stoupla a to někde podstatně, a mimo to že je též namnoze obtížnější.

Nejvíce stížností bylo předneseno od předešlých pánů řečníků o zhoršeném postavení požitkovým zákonem soudců, jichž je značně menší počet než před válkou, za to však agenda u soudů o 30 až 50 procent stoupla, a poněvadž není dosti soudcovského dorostu a veliký počet míst zůstává po celá léta neobsazen a ježto je ztenčen též kancelářský personál, musí mnoho soudců trvale pracovati až za dva na úkor svého zdraví a někdy též věci samé, což je nebezpečno proto, že státu musí záležeti velmi na tom, aby všechna rozhodnutí soudu, jež týkají se jak soukromých práv občanů, tak jich svobody, byla vždy co nejlepší a nejrychlejší. Té doby trvá rozhodnutí některých sporů i v trestních věcech též po více roků. Z toho vzniká občanstvu nemalá škoda v každém směru. Vzhledem k odpovědnosti, kterou má soudce ve svém postavení, a k jeho pravomoci ústavou mu udělené, je též hmotné postavení soudců v pokročilých státech zvlášť upraveno buď platově nebo přídavky. Tak je tomu v Anglii, Americe, Švýcarech, Belgii, Jugoslávii i jinde. Též v bývalém Rakousku zařazeni byli soudci ihned při jmenování do IX. hod. třídy, t. j. o jeden stupeň výše než všichni ostatní konceptní úředníci.

Po převratě vyplácelo se soudcům to, co se ušetřilo na neobsazených místech, na interkalárech, totiž asi 9 mil. Kč ročně jako odměna za vícepráce. Zákonem z 22. prosince 1926 č. 290 změněna byla tato odměna v platovou úpravu, jež vyžádala asi 13¹/₂ mil. Kč. To stalo se hlavně proto, že soudci vedle odpovědnosti, již mají, musili té doby více pracovat než dříve, dále též proto, že za soudce, kteří scházejí, musí obstarávati větší agendu, že nedostávají žádných jiných odměn, ani když pracují přes čas, ani nesmějí míti vedlejšího zaměstnání a konečně že nemají komisí jako na př. technici, nebo lékaři i jiní úředníci. Bylo snahou aspoň tímto způsobem hospodářské postavení soudců poněkud zlepšiti.

Toto zlepšení bylo však soudcům zákonem platovým č. 103 z r. 1926 odňato a soudci postaveni následkem nevýhodného přeřazení a nevýhodné systemisace ještě hůře než ostatní konceptní úředníci a profesoři. Jak toto zhoršení nastalo, bylo zde již z více stran důkladněji vysvětleno a číselně prokázáno. Tím vším lze si vysvětliti jakousi trpkost soudců té doby a jich volání po zlepšení jejich zhoršeného postavení, sotva požitkový zákon byl uveden v život.

Ale nejen soudci, též jiné kategorie veřejných, zaměstnanců domáhají se zlepšení. Jsou to zejména policejní konceptní úředníci, kteří jsou systemisací postavení nevýhodněji, než političtí konceptní úředníci, dále, domáhají se parity a zlepšení též civilní strážníci v nejmenším aspoň takové, jako mají strážníci uniformovaní.

Na nevýhodné materielní postavení lze též poukázati u vojenských lékařů, jichž je čím dále tím méně, poněvadž jejich hmotné postavení neodpovídá ani jejich dlouhému studiu, ani výkonu. Tak bychom mohli přijíti i ke kategoriím jiným. Já ovšem nespatřuji v posledním požitkovém zákoně žádné definitivy, pokládám jej jen za určitou etapu zlepšení požitků a že v dohledné době, jak bude možno, stát přikročí k úpravě další, a to takové, aby nespravedlnost a křivdy, které nastaly, byly vyrovnány a odstraněny.

Mnohé zhoršení napraviti lze již podle platového zákona cestou nařizovací nebo systemisací, zvláště až bude provedena definitivní systemisace, o kterou se přimlouvám.

Pokud se týče soudců, lze zlepšení dosíci též při přeřazení a systemisaci, avšak myslím, že plné nápravy mohou dosíci soudcové jen služební pragmatikou, jež podle §u 97 našeho ústavního zákona je jim zaručena a má býti též uzákoněna. Přimlouvám se proto, aby již v zájmu státním, když spravedlnost je a musí býti základem státu, se tak co nejdříve stalo.

Pokládám za svou povinnost při té příležitosti dotknouti se též otázky pensionování a myslím, že v tomto směru je potřebí pokračovati co nejopatrněji, abychom nepensionovali zbytečně ještě úplně způsobilé, práce schopné státní zaměstnance, učitele a důstojníky, kteří si někdy ani nepřejí jíti do pense, a abychom tím nezatěžovali příliš státní výdaje. (Výborně!) Nelze říci, že by se tak bylo vždy postupovalo při provádění restrikce. Dále dlužno též upozorniti, aby zákonem stanoven byl též věk, kdy jsou též státní zaměstnanci a učitelé povinni jíti do pense, jak je tomu na př. u universitních profesorů, neboť i tu setkáváme se s různými potížemi, protože tato otázka není dosti jasně upravena.

Konečného vyřešení vyžaduje ještě otázka odškodnění našich státních příslušníků, kteří utrpěli škody a namnoze ztratili celý svůj majetek za plebiscitu a za války na bývalém území rakouské monarchie mimo hranice republiky Československé a kteří nedostali dosud žádné náhrady ani za válečné úkony, ač tyto byly již poskytnuty počínajíc rokem 1914. Škody tyto byly našim úřadům řádně oznámeny, jsou již po většině úplně vyšetřeny, a ač bylo povolanými činiteli válkou poškozeným opětovně slíbeno, že jim budou škody nahrazeny, dosud se tak nestalo.