Mnozí z nich jsou se svými rodinami ve veliké bídě a zoufalém postavení. Senát již opětovně jednal o této věci a přijal též resoluci, v níž bylo vládě uloženo, aby odškodnění těmto občanům bylo poskytnuto. Dosud se však tak nestalo, a bohužel musím ještě konstatovati, že jsou dotyční stíháni exekucemi a že se jim prodává poslední kousek nábytku nebo dobytka.
Polsko i Jugoslávie své poškozence, jak válečné, tak plebiscitní již mělo odškodniti a při jednání s Polskem, kdy se měly otázky náhrady plebiscitních škod vyřešiti, prohlásili zástupci Polska, aby si každý stát vyřídil tuto otázku sám. S tím souhlasili zástupci našeho státu, prohlásivše, že plebiscitní škody našich státních příslušníků nahradíme sami. Dosud však nestalo se tak, kdežto v Polsku ano. Přiznávám a připouštím, že tato otázka je obtížná, avšak vyřešili jsme již jiné těžší otázky, a přimlouvám se vřele, aby též co nejdříve dostalo se i zmíněným bez své viny trpícím.
Pokud se týče nejvyššího účetního kontrolního úřadu a předkládání uzávěrek účtů, přál bych si, aby se jejich projednávání věnovala větší pozornost než dosud, aby byly tak projednávány jako rozpočty samy, neboť rozpočty jsou vlastně jen plánem, kdežto uzavřené účty jsou skutečným výdajem, a právě v tom případě byla by dobrá kontrola žádoucí.
Dále bych se chtěl zmíniti o některých otázkách československých státních drah. Československé státní dráhy mají vyřešiti ještě různé obtížné problémy, aby národnímu hospodářství plně vyhovovaly jak technicky, tak po stránce tarifů na blízké vzdálenosti, aby snesly konkurenci automobilovou a na větší vzdálenosti, aby provozem příliš se nelišily ceny výrobků a usnadnila se konkurence.
Pokud se automobilové osobní dopravy týče, přimlouval bych se, aby se horským chudým krajům při povolování koncesí nedělaly obtíže, neboť jen tak lze zanedbané kraje hospodářsky povznésti a usnadniti občanstvu přístup do měst a průmyslových center. Zároveň je to dobré též v ohledu sociálním, neboť ti, kdož se mohou po týdenní práci dostati domů automobilem, nejsou sváděni utratiti svou mzdu na dlouhých cestách v hostincích.
O koncese na automobilovou dopravu žádá více obcí v horských krajích Slezska a Moravy a není-li zvlášť důležitých důvodů proti, bylo by je povoliti.
Přimlouvám se, aby v brzké době upraveno bylo východní nádraží v Opavě, aby do něho mohly vústiti bez veliké okliky vlaky z Hlučína. Stejně byla by žádoucna úprava nádraží ve Valašském Meziříčí.
Vzhledem k tomu, že cesta ze severního a středního Slovenska do Prahy děje se velkou oklikou přes Přerov, myslím, že by bylo záhodno studovati možnost též kratšího spojení přes Opavu a Benešov, kde chybí spojka tuším toliko 3 km. Kromě toho dovolil bych si upozorniti na nevýhodné spojení rychlíkové z Bohumína přes Opavu, Hanušovice a Hradec Králové do Prahy, jehož nebývá na škodu státu dosti využito, a naproti tomu bývají rychlíky z Bohumína přes Přerov do Prahy přeplněny.
Předně nejsou tyto rychlíky v žádném jízdním řádě celé vyznačeny, takže zůstávají nejen cizincům, ale i našemu občanstvu, jež méně jezdí, utajeny.
Dále vyjíždí v malé časové diferenci od rychlíků, jež jezdí přes Přerov a k tomu rychleji. Nejhorší je při tom, že na stanicích příliš dlouho stojí. Dokáži to několika malými daty:
Vzdálenost Bohumína přes Opavu, Hanušovice a Král. Hradec do Prahy je 398 km, rychlík stojí na 25 stanicích celkem 1,55 hod. ve skutečnosti více, kdežto trať z Bohumína přes Přerov do Prahy měří 360 km, tedy jen o 32 km méně, avšak rychlíky stojí jen 12-16kráte, celkem 22, 24 minut, tedy o celou jednu hodinu 35 minut kratší. Vidíme, že je tu zdržení více než 11/2 hodiny, jež není ničím odůvodněno. Na některých i méně významných stanicích, na př. v Krnově, stojí tyto rychlíky 22 minut, což je u rychlíků věc neslýchaná. Z toho důvodu používá občanstvo málo těchto rychlíků a jezdí raději i z Opavy přes Svinov a Prešov do Prahy, neboť tato cesta je asi o 2 hodiny kratší. Následkem toho jsou rychlíky, které jezdí po trati Bohumín-Opava-Hanušovice přes Hradec Králové do Prahy, skoro poloprázdné až po Králové Hradec, což jistě není v zájmu státních financí.
Jest jistě účelno, aby na této trati jezdil jeden vlak z Bohumína přes Opavu a Hanušovice do Prahy večer a připojil se pak k rychlíku, který jede dále od Hradce Králové, a to proto, že celé Ostravsko a Slezsko nemá žádného rychlíku, který by jel večer nebo před půlnocí do Prahy. Do Prahy lze z tohoto kraje jeti teprve po půlnoci, a to každý uzná, že je to doba jistě velmi nevhodná. Kdyby byl zaveden jeden rychlík večer z Bohumína přes Opavu, Hanušovice, Hradec Král. ke Praze, jistě by byl celým Ostravskem a Slezskem používán a tím by se ulevilo přeplněným vlakům, které jezdí z Bohumína do Prahy přes Přerov.
Žádal bych proto ministerstvo železnic, aby této otázce věnovalo více pozornosti.
Zvláštní pozornost bude musiti věnovati náš stát vodocestným otázkám, neboť je potřebí regulace Odry, Opavice, Moravice, Olše, Sučiny, Moravy, Bečvy a jich přítoků. Postupuje se tu příliš pomalu a proto stále se dějí stamilionové škody na úrodě, komunikacích a veřejném zdravotnictví. Je potřebí pracovati k tomu. aby se neopakovaly, nebo aspoň zmírnily. To je možné údolními přehradami, z nichž zabezpečena je toliko Vranovská na Dyji, pro niž v rozpočtu státním i zemském je příslušná položka zařazena; ohledně ostatních, ačkoliv přípravné práce jsou hotovy, stavby zůstávají odkládány. Rovněž nutno prováděti úpravu břehů, jezy a hráze, zmenšení počtu zákrutů a zrychlení toku. Přehrad využíti lze jednak na pohony, zvláště k elektrisaci a jednak na meliorace. Tomuto hlavnímu řešení musí se přizpůsobiti projektované regulace. Těmto otázkám věnují pozornost i státy cizí, zejména sousední státy jak Rakousko, tak Německo, jež mají zájem na správném a brzkém vyřešení těchto otázek u nás a projevily ochotu společně na úpravě těchto toků spolupracovati.
Ve Vídni jednáno mezistátně o těchto otázkách 22. až 24. září t. r.
Stejný zájem o vodocestné otázky projevuje též Německo, kam vtéká naše Odra s přítoky Ostravicí a Opavicí s Moravicí.
V Německu zajímá se o přehrady na jmenovaných řekách nejen ministerstvo provozu, ale též ministerstvo zemědělství, a to proto, že následkem sucha trpí plavba na Odře od Kozlí nízkým stavem vody a při povodních způsobuje až 6 metrů zvednutá Odra záplavy pozemků a činí tak zemědělcům ročně mnoha milionové škody, na př. r. 1926 6 mil. marek.
Proto podal v zimě t. r. říšsko-německý poslanec Erhardt a společníci říšskému sněmu v Berlíně pamětní spis, týkající se výstavby údolních přehrad na našem území v povodí Odry na Moravici u Žimrovic, na Opavici u Krnova a na Ostravici a žádá, aby říšská vláda co nejdříve vstoupila v jednání s vládou Československé republiky a zúčastnila se přiměřeným kapitálem na výstavbě těchto přehrad, a aby byla zřízena komise technická a finančně-hospodářská, by mohla pokračovati v přípravných pracích, jež byly započaty již bývalým Rakouskem.
Stejný a snad ještě větší zájem na vyřešení těchto otázek usplavnění Odry od Moravské Ostravy do Kozlí a vystavění zmíněných údolních přehrad má republika Československá a specielně Ostravsko a Slezsko.
Nelze totiž dříve řádně zregulovati Odru, Opavici, Ostravici a Moravici, dokud nebude urychlen odtok a upraveno dno Odry od ústí řeky Opavice v oné trati, která má spojovati průmyslové Ostravsko s přístavem v Kozlí ve vzdálenosti asi 60 km.
Podle versaillesské smlouvy je řeka Odra od ústí Opavice zmezinárodněna a po úpravě její splavnosti nabude zdejší průmyslový kraj přímého spojení po vodě s mořeni Severním, Baltickým, přes Polsko do Varšavy a vůbec přístup vodními cestami do celé západní a východní Evropy.
Ježto cesty vodní jsou lacinější než železnice, ušetřily by naše průmyslové podniky, jak uhelné doly, hlavně pokud se týče vývozu koksu a uhlí ke koksování, tak železárny, při vývozu železa a dovozu rudy, tak i majitelé lesů při vývozu dřeva, ceny zboží by se snížily a stali bychom se více konkurence schopnými.
Normální oderské lodě mají nosnost 400 tun a plavba umožněna jest jen při stavu vody 170 cm, kterýžto stav mohl by býti umožněn jen údolními přehradami v našem státě, jež dodávaly by zároveň sílu elektrickou a dobrou pitnou vodu i pro průmyslové podniky na Ostravsku a zabraňovaly by povodním a škodám na pozemcích. Potřebné studie a projekty jak údolních přehrad, tak splavnění Odry z Ostravy do Kozlí, jsou již hotovy i s propočty a je potřebí jen je nově přezkoumati. Na Opavici nad Krnovem má pojati údolní přehrada 156 mil. m3 vody, na Moravici u Žimrovic 90 mil. m3 u Krušberku 50 mil. m3, na Odře u Spálova 100 mil. m3 a konečně je možná údolní přehrada též na Ostravici u Šanců s obsahem 50 mil. m3.
Naše kraje dosud dovážejí proti proudu více po Odře až do Kozlí, než vyvážejí po proudě. Plaví se totiž proti proudu ročně asi 7 mil. tun, kdežto po proudu na řece Odře asi 4 mil. tun. Kdyby bylo Ostravsko s Kozlím po vodě spojeno, stoupl by značně od nás vývoz a tím by tarify podstatně mohly býti sleveny, neboť neplavily by se lodi po proudu, tedy lacino, nedosti naplněné. Kolik by náš průmysl ušetřil na dopravě po vodě místo po železnici z Ostravy do Kozlí, dosvědčuje nejlépe rozdíl na dopravném na švédské rudě pro vítkovické železárny, který obnáší na této trati asi 17 mil. Kč.
Transport zdražuje se té doby též překládáním v přístave kozelském z lodí na železnice či naopak. Jiné státy a zvláště též sousední Německo věnovaly již po celá století pozornost výstavbě vodních cest, jež zlaciňují dopravu a vynakládají dosud ročně značné obnosy na stavby průplavů a splavnění řek. Jen bývalé Rakousko bohužel v tomto směru skoro nic nepodnikalo, zůstalo za ostatními státy, věnovavši veliké náklady na alpské dráhy a výstavbu přístavu terstského. Proto zůstalo za ostatními státy pozadu a za toto opomenutí trpíme nyní též my.
Z toho důvodu je potřebí té doby doháněti, kde jsme byli bez své viny zdrženi, a to za účasti státu, zemí a zájemců, případně též interesovaných sousedních států, a přimlouvám se, aby pro tyto účely pojaty byly příslušné položky do příštího rozpočtu a předložena byla Národnímu shromáždění osnova zákona o provedení versaillesské smlouvy, pokud se týče usplavnění Odry od Ostravice do Kozlí a o státním fondu hospodářském. Roční výdaj 11/2 mil. Kč, které jsou obsaženy v rozpočtu pro regulace řek slezských naprosto nestačí.
Z uvedeného je zřejmo, že náš stát čekají ještě různé úkoly, zvláště též zjištění nákladu přirážkového, otázka staropensistů, sanace bratrských pokladen, otázka přestárlých a bude trvati ještě více roků, než bude rozpočet úplně stabilisován. Je však naší povinností k tomu pracovati, a to všech těch, kteří mají zájem na tom, aby náš stát byl hospodářsky tak silný, aby finanční nosnost poplatnictva byla tak pevná, abychom mohli plniti kulturní a sociální úkoly, jež jsou základem spokojenosti občanstva. To se může díti jen nerušenou kladnou prací a klidným hospodářským vývojem a nikoliv bojem za každou cenu a proti všem, jak stále hlásají komunisté.
Ježto projednávaný rozpočet je na tomto základě sděláván, prohlašuji též za naši stranu, že budeme hlasovati pro jeho schválení. (Potlesk.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi panu sen. Sochorovi.
Sen. Sochor: Vážený senáte! Omezuji se pouze na jistou část státního rozpočtu, a to na rozpočet ministerstva železnic. Rozpočet tento neliší se v ničem od rozpočtů předchozích a je věrnou kopií státu vyhraněně kapitalistického.
Ministr financí zabýval se ve své zprávě též otázkou úpravy platů státních zaměstnanců, avšak z celého exposé není nám jasno, jak bylo oněch 700 milionů Kč na úpravu platů státních zaměstnanců použito, a tážeme-li se s tohoto místa, jaký obnos poskytnut byl na zvýšení platu těch nejubožejších, t. j. smluvních zaměstnanců, a mnoho-li bylo poskytnuto na úpravu zřízeneckým a podúřednickým kategoriím, pak činíme tak plným právem, jelikož pan ministr financí prozradil, že náklad na kongruu vzrostl ze 16 milionů Kč roku předešlého na 41 milionů pro letošní rok, a je-li toto panu ministru financí známo, co bylo zaplaceno klerikálům za koaliční souručenství, pak bylo též povinností pana ministra, aby sdělil veřejnosti, která je tak silně proti železničním zaměstnancům zaujata následkem nesprávných informací, co obdrželi tito z oněch 700 milionů Kč. Domníváme se, že železniční zaměstnanci vykonávají pro tento stát důležitější úkol a služby než kohorta římských agitátorů.
Samozřejmě, že ve státě kapitalisticko-reakčním nelze očekávati spravedlnosti, a najmě ne od těch, kteří mají pouze jediný zájem, aby to, co se na pracujících třídách vymačká a vydře, si tato společnost věčně nenasycených nabobů mohla opětně podle republikánských zákonů mezi sebe rozčachrovati.
Tak poslední platová úprava železničních zřízenců je přímým výsměchem a ranou pěstí do obličeje těm nejvykořisťovanějším zřízeneckým a podúřednickým kategoriím. Na tyto kategorie uvalila se všechna tíha výkonu, odpovědnosti a daňových břemen, vykonstruovaných zákony 394, 404 a 286 a zákonem č. 103. Zaopatřená drážní byrokracie vykonává zde pouze úkol pochopa kapitalistickému režimu nad těmi, kteří svojí prací a bídou tento reakční režim udržují.
Snažili jsme se tento křiklavý nepoměr při nynějších nesnesitelných drahotních poměrech našimi opravnými návrhy k zákonu č. 103 již v sociálně-politickém výboru odstraniti a poukazovali jsme, že systemisace neodčiní křivdy předchozími zákony napáchané, avšak naše poctivá snaha nebyla uznávána zrovna těmi, kteří se označují za vůdce a ochránce těchto vykořisťovaných; ve skutečnosti však pomáhali skrytě vládnímu režimu dokončiti katovské dílo proti těm, jichž pomocí dostali se na tato odpovědná místa, a ponesou též pro budoucnost za tuto úpravu, kterou nutno nazvati švindlem, plnou odpovědnost, a to i z toho důvodu, že i v exekutivě, když byli donuceni tlakem zezdola postaviti se proti vládnímu nařízení č. 15/27, opustili v posledním okamžiku a v nejvýhodnější době návrhy exekutivou usnesené a sedli opětně na lep těm, kteří se zasazovali o to, aby železničáře co nejvíce zotročili.
Za takovýchto okolností stávají se poměry na československých státních drahách neudržitelnými. Následkem restrikce jeví se velký nedostatek personálu a tento je pak turnusově vykořisťován a ponecháván ve službě až i o 8 hodin déle, než stanoví zákonitá doba pracovní, bez jakékoli náhrady za tuto dobu přes čas.
Důsledky těchto poměrů jeví se takořka denně ve srážkách vlaků jak osobních, tak i nákladních a v lidských životech, které jsou obětí tohoto kapitalistického šlendriánu a vykořisťování, jakož i ve ztrátách na životech a zmrzačení železničních zřízenců takořka denně ve výkonu služebním se vyskytujících.
Kdo odpovídá za tyto zločiny? A co učinili v tomto směru dohlédací úřady, aby tomuto vraždění a zmrzačování cestujících, jakož i železničních zřízenců byla učiněna přítrž? Ničeho. (Sen. Koutný: Ale konfiskují!) Na konfiskace jsou kabrňáci.
Nese tudíž plnou odpovědnost za tato neštěstí samozřejmě správa dráhy a její odpovědní činitelé, kteří přetěžují službou vysílený a mizerným honorováním vyhladovělý personál a donucují ho k protizákonným služebním výkonům a sami sebe pak zprošťují odpovědnosti a obviňují personál za všechna tato neštěstí, odevzdávají jej soudům, kam vlastně měli býti již dávno tito odpovědní činitelé pohnáni sami státním zástupcem k odpovědnosti a potrestání, a pak by těmto přesyceným byrokratům zajisté přešla chuť takovýmito způsobem nakládati se železničním personálem.
Veřejnosti, která je nesprávně o existenčních poměrech železničních zřízenců informována, musí býti s tohoto místa podán důkaz, jak jsou tito po provedené úpravě zákonem č. 103 odměňováni.
Prosím, vážený senáte, zde je důkaz, úřední doklad, výnos ředitelství bratislavského, číslo 829/7-IV-25, jakým způsobem lákala do nových dílen v Trnavě správa dílen řemeslníky a jak je správa dráhy dnes po úpravě pianové honoruje. Zde je pozvání na jednoho železničního zaměstnance. >Pan Anděl Jan, býv. zámečník, Žilina. V dohledné době budeme přijímati pro správu dílen v Trnavě a Zvolenu určitý počet smluvních řemeslníků a žádáme o sdělení, zda na podobné místo reflektujete a ke které z jmenovaných dílen. Výslovně podotýkáme, že přijímání se bude říditi podle potřeby řemesel v dílně samé. K vůli vyvarování se pozdějších nedorozumění upozorňujeme: Jedná se o přijetí na smlouvu, což znamená, že tento poměr může býti kdykoliv rozvázán. Celkový denní příjem činí asi Kč 30,-.< (Výkřiky.) Pardon, to ještě není všechno, to slibovali 30 Kč, ale co ti lidé dostávají, to je přímo hanebné.
>Změna poměru smluvního na řemeslníka stálého, resp. jmenování definitivním zaměstnancem čsl. státních drah je podle dnešních poměrů vyloučena. Nároky na výhody cestovného a režijního paliva smluvnímu zaměstnanci nepříslušejí. Dále upozorňujeme na veliký nedostatek bytů v Trnavě a Zvolenu. Z ředitelství stát. drah.< Podepsán Eismann.
A vážený senáte, budu vám zde dnes demonstrovati několik příkladů, aby veřejnost viděla, jak jsou státní zaměstnánci-řemeslníci u státních drah honorováni za dnešních poměrů. Případně Sitár Jan, zámečník v Trnavě, osmý měsíc tohoto roku mzda: 389,94 Kč, úkolový výdělek žádný, a tady jim slibovali 12 Kč úkolového výdělku v tomto výnosu a 18 Kč základního platu. Dohromady tedy 389,94 Kč a k tomu srážky: pensijní fond 15,71 Kč, nemocenské pojištění 10,88 Kč, různé jiné srážky 250 Kč, dohromady 276,59 Kč. A ten člověk dobíral za celý měsíc jako řemeslník 113,35 Kč.
Další případ: Ondrovič Štěpán, řemeslník. Mzda 408,38 Kč, úkolový výdělek žádný, srážky: pensijní fond 19,47 Kč, nemocenská pokladna 12,09 Kč, různé jiné srážky 250 Kč, dohromady srážky 281,56 Kč, dobíral 126,82 Kč. Živí starou matku.
Haluška Karel, zámečník. Mzda 407,25 Kč, úkol žádný, srážky: pensijní fond 19,47 Kč, nemocenské 12,09 Kč, různé srážky 250 Kč, dohromady srážky 281,56 Kč, dobíral za měsíc 125,69 Kč. Je ženatý.
Filípek Jan, řemeslník, mzda 248,19 Kč, úkol žádný, srážky: pensijní fond 7,61 Kč. nemocenské 12,09 Kč, různé srážky 100 Kč, dohromady srážky 119,70 Kč, dobíral za měsíc 128,49 Kč.
Rutka Emil, zámečník, mzda 369,75 Kč, úkol, náhodně tento člověk měl také úkol - 56,99 Kč, dohromady 426,74 Kč, srážky: pensijní fond 15,21 Kč, nemocenské 11,53, různé jiné srážky 400 Kč - lidé si brali zálohy, poněvadž neměli z čeho býti živi - dohromady dělaly srážky 426,74 Kč, příjem také 426,74 Kč a za celý měsíc nedobíral ani haléře.
Manyi Julius, zámečník. Mzda 412,88 Kč, úkol 85,42 Kč, dohromady 498,30 Kč. Srážky: pensijní fond 19,48 Kč, nemocenské 12,09 Kč, různé jiné srážky 250 Kč, dohromady 281,57 Kč, výplatní částka za měsíc 216,73 Kč. Ten člověk je ženatý a má dvě děti. (Sen. Šturc: Postrádám srážky na spasení duše!)
Vass Štefan, zámečník. Mzda 408,38 Kč, úkol žádný. Srážky: pensijní fond 19,47 Kč, nemocenské 12,09 Kč, různé 250 Kč, dohromady 281,56 Kč. Výplatní částka za celý měsíc 126,82 Kč.
Zubaň Josef. Mzda 367,- Kč, úkol žádný, srážky: pensijní fond 15,21 Kč, nemocenské 10,88 Kč, různé jiné srážky 250 Kč, dohromady 276,09 Kč, dobíral za celý měsíc 99,91 Kč.
Vážený senáte, tak vypadají poměry na čsl. státních drahách přes ty humbuky a švindle, které se zde stále prohlašují ve veřejnosti s tím stem milionů, které byly státním a železničním zaměstnancům hozeny na úpravu jejich poměrů. Opětně se tím honosila řada různých časopisů, že bylo přes 80 milionů dáno na úpravu platů státních a železničních zaměstnanců, a tito ve skutečnosti jsou hotovými žebráky a otroky kapitalistického režimu na drahách. (Sen. Koutný: A vydáni různým nehodám a neštěstím!)
Tak daleko sahá odvaha dnešních byrokratů a zdá se nám, že jsme si je velikou pokorou a podlízavostí v této jejich bezohlednosti vychovali.
Vždyť již od zákona 394 z r. 1922, kdy bylo prvně sáhnuto na existenci železničářů, nebylo učiněno žádné opatření neb zákrok proti tomuto železniční zřízence poškozujícímu postupu vlády a od té doby nebylo takřka dne, aby si reakce netroufala sahati na nabytá práva ať již za Rakouska, nebo v době popřevratové získaná. A tu si musíme položiti otázku. Kdeže nabrala byrokracie této odvahy a smělého postupu proti železničním zřízencům a co učinily odborové organisace proti těmto reakčním náporům? K prvé otázce nutno uvésti, že zástupci dělnictva chovali se k těmto až příliš podlízavě a zbaběle a nechali raději své členstvo ožebračovati a zotročovati jen proto, aby se nevyřadili z vlastních sinekur. A organisace? Místo, aby byly bedlivým okem sledovaly nejen reakční postup vlády, ale současně též postup svých zástupců, zůstávaly k těmto počinům též úplně lhostejnými, poněvadž to vyžadovalo jejich politické vedení, kterému se odborové organisace musily podrobiti. Národně demokratická a agrární žurnalistika píše stále o komunistických zmijích, nacházejících se ve státních službách a zdůrazňuje, že by měly býti tyto zmije ze státních služeb odstraněny. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Zde důkaz. Správce topírny Šiškovský v Českých Velenicích odcizil železniční správě různý cenný materiál, jako dubová prkna, ze kterých si nechal zhotovovati nábytek do bytu, olejové barvy na natírání podlah; mimo to odcizil celou spoustu ložních prostěradel z nádražních nocležen, jichž iniciálky, označující, že je to majetek státu, vypáral, aby tak zahladil stopu odcizených předmětů a věcí. (Sen. Šturc: Když se mohou obohacovati zákonodárci, proč ne služebníci?) Jakým titulem má býti tento člověk označen? Domníváme se, že označení nepoctivce jest ještě přes příliš mírné, a jelikož to není ojedinělý případ, pak musí celá spousta oněch komunistických zmijí podle označení národních demokratů a agrárníků na takové pobudy a podvodníky ve službách státu těžce pracovati, aby výše naznačenými darebáky způsobené škody a odcizený majetek mohl býti opětně nějakým způsobem nahrazen. (Sen. Šturc: To jsou pilíře, na kterých spočívá Československá republika!)
Druhým takovýmto výtečníkem je správce výtopny Jankula v Trnavě. Jmenovaný odprodává ze zásob dráhy civilním osobám palivo, peněžité obnosy za ně si ponechává a mimo to ve výtopně opravuje stroje soukromých podniků, jako v posledním čase lokomotivu z cukrovaru ve Farkašíně. Tato lokomotiva byla již v nejubožejším stavu a ředitel jmenovaného cukrovaru dohodl se s výše jmenovaným Jankulou o opravě tohoto stroje, který byl pak dopraven do výtopny v Trnavě a v tamější dřině topírenskými řemeslníky opravován. K této opravě byla použita celá spousta drážního cenného materiálu, provedena na tomto stroji kotelní zkouška a řemeslníci byli nuceni pracovati na opravě tohoto stroje v době pracovní. A za to nechal si výše jmenovaný správce topírny Jankula vyplatiti od jmenovaného cukrovaru několika tisícovou odměnu. (Sen. Koutný: A cukrovaru bude snížena daň!)
Případ tento byl oznámen ministerstvu železnic, které nechalo věc aktivní kontrolou vyšetřovati a zjistilo se svědecky, že udání toto zakládá se plně na pravdě, avšak že bude těžko proti tomuto agentu provokatéru zakročiti, jelikož a tak stojí výslovně v protokole psáno - chrání tohoto zloděje vysoké politické osobnosti. (Hlas: Koaliční svinstvo!)
A nyní mohlo by nám býti prozrazeno, mnoho-li že bylo systemisováno též míst pro podobná individua, nacházející se ve státních službách a které že jsou to politické osobnosti, které tento hanebný stav udržují? A takovýchto případů mohli bychom přinésti celou spoustu, kde nepoctivci schopni nejpodlejších činů byli ponecháni ve službách dráhy a poctiví zaměstnanci byli vyhozeni na dlažbu (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a označováni za komunistické zmije jenom snad proto, že poctivě a svědomitě pracují a chrání majetek tohoto kapitalistického státu. (Sen. Koutný: A odhalují švindle!)
Mimo to jsou na denním pořádku případy, kde naši příslušníci jsou bezdůvodně, aniž by k tomu bylo nejmenších příčin, přesazováni na jiná služební místa, a děje se tak najmě u ředitelství královehradeckého, kde byla v poslední době celá spousta dopravních úředníků překládána na podřadnější služební místa, aniž by mohlo ředitelství uvésti důvody, proč se tak děje. Nám je to sice známo. Děje se tak jedině z toho důvodu, že dotyční jsou podezřelí z příslušenství k naší organisaci. Tak na př.: V poslední době při volbách do obcí byli podobným terorem pronásledováni tři železniční zaměstnanci z Litoměřic, na udání fašisty inž. Formánka a byli po dlouholetém zaměstnání v tamější stanici přesazeni na jiná služební místa jen proto, že byli též uvedeni na kandidátkách do obecních voleb. Nedopustili se tedy žádného služebního přestupku a stalo se tak jen z toho důvodu, že použili svých občanských práv, zákonem jim zaručených, a to stačí takovýmto bezcharakterním štváčům k pronásledování těchto lidí. ačkoli sami se dopouštějí hrubých provinění oproti správě dráhy, a zrovna je to výše jmenovaný inž. Formánek, který se mstil na těchto zřízencích jen proto, že mu nechtěli v pracovní době vykonávati v jeho domácnosti soukromé práce. (Slyšte!) Další ukázkou toho, jak bezohledně se u čsl. drah zachází s poctivými zřízenci, k tomu ještě s otci rodin a jakých činů jsou schopni fašisticky orientovaní úředníci vůči našim lidem, je případ posunovače Huberta Rössnera v Čes. Třebové, který byl v těchto dnech ředitelstvím státních drah Praha-Jih vypovězen proto, že prý nemá čsl. státní občanství. Co je na věci nejzajímavější, že výpověď podepsal p. ředitel dr Jaroch, který byl předem mnou upozorněn, v jaké situaci se Rössner nachází. Rössner jest otcem 4 dítek, z nichž 2 jsou hluchoněmé, sám byl minulého roku při výkonu služby na nádraží třebovském zmrzačen tím, že mu byla rozdrcena levá noha a nyní, když jej dráha připravila o schopnost výdělku, vyhazuje jej jako nepotřebný brak do starého železa. My známe tu praksi, jaká se u nás při udílení státního občanství provádí. O spravedlnosti a sociálním cítění našich ministrů máme svoje zkušenosti. Ale to, co se zde ukázalo, to přesahuje všechno očekávání. Správa dráhy na jedné straně vybízela Rössnera, aby si podal žádost o státní občanství, a vyhrožovala mu propuštěním, kdyby jej nedosáhl, ale když tak Rössner učinil, samo ředitelství stát. drah Praha-Jih ministerstvo vnitra varovalo před vyhověním této žádosti a tak samo kladné vyřízení žádosti znemožňovalo. Když již po třetí podal Rössner žádost a prokázali jsme, že všechna obvinění proti němu udávaná jsou vymyšlená a lživá, a když již mělo dojíti k tomu, že konečně mu státní občanství bude uděleno, tu sáhlo ředitelství k poslednímu prostředku a Rössnera ještě před vyřízením žádosti ze služeb vypovědělo. (Výkřiky.)
Prosím, to se stalo přes to, že Rössner, když v r. 1918 nastupoval do drážních služeb, měl v rukách platný domovský list obce kyjovské a bez ohledu na jeho těžké zranění, kteréžto důvody i samo ministerstvo musilo uznati a doporučovalo v té věci příznivé vyřízení. Přesto staví se ředitelství proti.
Ták vypadá ve skutečnosti vedení státních podniků. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu ze dne 16. prosince 1927 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Sen. Kroiher: Oho, tak se nemluví o státních zaměstnancích!) Pardon, příteli, to jsme tu prokázali, tyto darebáky. (Sen. Kroiher: Mají býti tedy propuštěni!) Tak jste to měli dělati, máte jich tam celé regimenty. (Sen. Kroiher: Tak se nemá mluviti o státních zaměstnancích!) Ale mluví se! (Sen. Kroiher: Bohužel!)
A nyní několik slov k zákonu č. 103, kterým měly býti definitivně upraveny hospodářské poměry železničních zaměstnanců. Zákon tento však dovršil další poškození železničních zaměstnanců a po provedené úpravě bylo shledáno, že nové příjmy jsou až o dva tisíce i více menší, než byly příjmy staré, a aby tento nepoměr byl zahlazen, byly těmto šťastlivcům nové příjmy doplněny tak zvanými vyrovnávacími přídavky, které jim budou při příštích postupech opětně odbourávány, a to tak, že při prvém postupu bude dotyčnému odbouráno z postupové kvóty dvě třetiny a při dalších postupech až 50 procent a tak až do úplného odbourání vyrovnávacího přídavku.
Z toho je tedy vidno, že mnohý železniční zřízenec - a těch je většina - který byl těmito vyrovnávacími přídavky obšťastněn, bude postupovati několikráte za sebou, avšak ve skutečnosti bude míti stále týž příjem, jaký měl po úpravě provedené zákonem č. 103 a vlád. nařízením č. 15.