Předseda: dr. Hruban.

Místopředsedové: Böhr, Donát, Klofáč, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Krouský, Prause.

118 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Černý, dr. Peroutka, dr. Srdínko, Udržal.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. dr. Brabcovi, Havlenovi, dr. Jesserovi, Modráčkovi a dr. Rozkošnému, na tento týden dr. Krčmérymu a Zulegerovi, na dobu jednoho týdne sen. Fritscherovi a Jílkovi. (Sen. Toužil: Kde pak je ministr veřejných prací, aby podal zprávu o stávce horníků?)

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená... (Sen. Toužil: A proč jsou posíláni četníci? Bylo by potřebí, aby byl přítomen této schůzi ministr veřejných prací!)

(Zvoní): Já bych prosil, abych nebyl vyrušován!

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená do 1. dubna sen. Ďurčanskému, na dobu 10 dnů sen. dr. Herzovi. na dobu 14 dnů sen. Joklovi, na dobu 2 měsíců sen. Bobulovi, na dobu 3 měsíců sen. dr. Šrobárovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Tisk 562. Poštou. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Bratislavě ze dne 3. března 1926, č. j. Tl. IX 107/24, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Kalčoka pro přečin pomluvy podle §u l, 3 lit i zák. čl. XLI/1914 (k č. t. 279 sen.).

Tisk 566. Poštou. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny k usnesená senátu o vládním návrhu zákona o zahlazení odsouzení (tisk 435, 487).

Tisk 563. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 7. března 1924, č. 64 Sb. z. a n., jímž se upravuje poměr československé státní správy k Československé plavební akciové společnosti Oderské.

Tisk 564-564/9. Interpelace sen. Hrubého, Sechra a spol. na p. ministra financí ohledně jednání berního úřadu v Jílovém.

Tisk 564/1. Interpelace sen. Proška a spol. na p. ministra pošt a telegrafů ohledně stavby budovy pro poštovní a telegrafní úřad v Lounech.

Tisk 564/2. Interpelace sen. Löwa, dr. Hellera a soudr. na p. ministra železnic Najmana stran konečného zřízení zastávky a nákladiště ve Dvorech, okres Karlovy Vary.

Tisk 564/3. Interpelace sen. Hüttera a soudr. na p. ministra financí o tom, jakým způsobem čsl. hlavní celní úřad ve Varnsdorfu provádí celní předpisy při dovozu knih z Rakouska.

Tisk 564/4. Interpelace sen. Hartla. Hüttera a soudr. na pana ministra školství a národní osvěty stran konečného obnovení násilně porušené německé školské državy v Hluboké.

Tisk 564/5. Interpelace sen. Friedricha a soudr. na vládu stran vadného a nesnesitelného provádění nemocenského pojištění veřejných zřízenců a zaměstnanců.

Tisk 564/6. Interpelace sen. Friedricha a soudr. na p. ministra školství a národní osvěty o tom, že se odpírá vyučovati českému jazyku na německých školách.

Tisk 564/7. Interpelace sen. Pánka a spol. na p. ministra financí týkající se sebevražd u finanční stráže.

Tisk 564/8. Interpelace sen. Panika a spol. na vládu Čsl. republiky v záležitosti přiznání odškodného pozůstalým po příslušnících finanční stráže, kteří byli ve službě zabiti, nebo následkem zranění stali se invalidními.

Tisk 564/9. Interpelácia sen. dr. Torkólyho a druhov ministrovi spravedlnosti o používaní súdnych budov k poburovaniu proti národnostiam.

Tisk 565-565/13. Odpověď vlády na interpelaci sen. dr. Karasa, dr. Mazance a spol. stran dalšího povolení podpor pro sirotky po hornících v Příbrami (tisk 156/5).

Tisk 565/1. Odpověď ministra zemědělství, vnitra a financí na interpelaci sen. Olejníka, Kroihera, dr. Facka, dr. Němce, Zulegera, Luksche, Böhra, dr. Hilgenreinera, Thoře, Pastyříka, dr. Reyla, dr. Procházky, dr. Kovalika, Ďurčanského a spol. v záležitosti epidemických dobytčích nemocí v jižních Čechách (tisk 367/4).

Tisk 565/2.Odpověď ministrů sociální péče, průmyslu, obchodu a živností, veřejných prací a vnitra na interpelaci sen. Dundra, Habrmana, Ant. Nováka a soudr. ve věci nezaměstnaného a existenčně ohroženého sklářského a brusičského dělnictva v okrese tanvaldském, jabloneckém a železno - brodském, jakož i o vládních opatřeních proti tomuto dělnictvu (tisk 394/1).

Tisk 565/3. Odpověď vlády na interpelaci sen. dr. Facka, dr. Procházky a soudr. stran výkladu §u 162 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., (tisk 402).

Tisk 565/4. Odpověď ministra veřejných prací a ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Hampla, Toužila a soudr. o překročení rozpočtu při stavbě doplňovací elektrárny v Rudolfově a o nepřístojnostech v elektrickém přespolním závodě v Andělově u Liberce (tisk 402/2).

Tisk 565/5. Odpoveď ministra verejného zdravotníctva a telesnej výchovy k interpellácii sen. dr. Krouského a spol. o liečbe liečivými teplými vodami minerálnymi v Prahe (tisk 472).

Tisk 565/6. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Jokla, Polacha a soudr. o tom jak četnictvo provádí zákon o podomním obchodu (tisk 472/2).

Tisk 565/7. Odpověď ministra vnitra a ministra obchodu na interpelaci sen. dr. Grosschmida a druhů o křivdách páchaných na živnostenském společenstvu v Král. Chlumci (tisk 472/5).

Tisk 565/8. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Teschnera, dr. Jessera, Friedricha a soudr. stran rozkazu státní policie v Karlových Varech, aby při sjezdu válečných zajatců sňat byl švédský prapor (tisk 511).

Tisk 565/9. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Niessnera a soudr. stran zabavení časopisu >Sozialdemokrat< (tisk 521/1).

Tisk 565/10. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Hüttera a soudr. o nezákonitém, neslýchaném postupu proti jistému nájemníkovi (tisk 521/2).

Tisk 565/11. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. dr. Hellera, Jarolima a soudr. stran zřízení státních policejních úřadů ve městech Teplicích-Šanově a Trnovanech, řízenou na p. ministra veřejných prací a spravedlnosti (tisk 521/3).

Tisk 565/12. Odpověď ministra železnic na interpelaci sen. Jokla, Polacha a soudr. stran zanedbávání dílen v Mor. Ostravě-Přívoze (tisk 528/4).

Tisk 565/13. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Jokla, Polacha a soudr. stran bezúčelného šikanování obyvatelstva okresní správou politickou v Hlučíně (tisk 528/5).

Tisk 567. Návrh sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr. na doplnění zákona ze dne 3. července 1924, čís. 170 Sb. z. a n:, o hornických soudech rozhodčích.

Tisk 568. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 832),

kterým se zrušují některé předpisy omezující volné nakládání nemovitostmi v Podkarpatské Rusi (tisk 1086).

Tisk 569. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 829) o zařízení a působnosti báňských úřadů (tisk 1255).

Tisk 570. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 1230) zákona o směnečném poplatku (tisk 1349).

Tisk 571. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1281) o převzetí předválečného dluhu zajištěného (tisk 1371).

Tisk 572. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk posl. sněm. 2 a 1389) k vládnímu návrhu.zákona (tisk sen. 1494-I a 1829-I) o osvojení.

Tisk 573. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1399) o náhradě ošetřovacích útrat za příslušníky hlavního města Prahy ve všeobecné nemocnici v Praze (tisk 1417).

Tisk 574. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1412), kterým se stanoví doba nové organisace pro krajské soudy v Písku a v Plzni (tisk 1416).

Tisk 575. Návrh sen. dr. Witta, dr. Soukupa a soudr. na změnu zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. zák. a nař., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon).

Tisk 576. Usnášení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1227) o ochraně domácího trhu práce (tisk 1439).

Tisk 577. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 1411) zákona o příplatcích některým státním a jiným veřejným zaměstnancům ve výslužbě a pozůstalým po takových zaměstnancích zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě (tisk 1448).

Tisk 578. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1413), kterým se mění § 2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů a § 3 a 16 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich (tisk 1452).

Tisk 579. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Praze za souhlas k trestnímu stíhání sen. Kučery pro přestupek podle §u 3 zák. ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z., (č. 3954 předs.).

Tisk 580. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Liberci za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro zločin podle §u 15 č. 3 zákona na ochranu republiky (č. 4731 předs.).

Tisk 581. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Trnavě ze dne 4. listopadu 1927, č. j. T 1766/27, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin pomluvy podle §u l, 3 odst. u., č. l zák. čl. XLI z r. 1914 k soukromé žalobě posl. J. Brodeckého (č. 4860 předs.).

Tisk 582. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Rimavskej Sobotě ze dne 30. srpna 1927, č. j. Nt III 20/27 // 3 za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Horze pro přečin rozšiřování nepravdivých zpráv podle §u 18, č. l a 3 zák. č. 50 Sb. z. a n. z r. 1923 a pro zločin podněcování ke zločinu vojenskému a k hromadnému spáchání přečinu podle branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., podle §u 15. č. 3 zák. č. 50/1923 (č. 4463 předs.).

Tisk 583. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Bratislavě ze dne 22. října 1927. č. j. Nt XIII 45/27,//3 za souhlas k trestnímu stíhání sen. Fijaly pro zločin podle §u 176 uh. trest. zák., přečin podle §u 4. odst. 1 zák. čl. XL/1914 a přestupek podle nařízení ministerstva vnitra ze dne 13. února 1898, č. 766 Prez. (č. 4817 předs.).

Zápisy o 107. a 108. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 12. a 13. prosince 1927.

Těsnopisecké zprávy o 103. až 111. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 1., 2., 3., 12., 13., 14. a. 15. prosince 1927.

Z cizích parlamentů ročník VIII. z r. 1927 čís. 10-12.

Zápisy o 109. až 112. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu senátu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Tisk 567. Návrh sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr. na doplnění zákona ze dne 3. července 1924, čís. 170 Sb. z. a n., o hornických soudech rozhodčích.

Tisk 575. Návrh sen. dr. Witta, dr. Soukupa a soudr. na změnu zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. zák. a nař. o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon).

Vládní nařízení z 20. prosince 1927, kterým se prodlužují přechodná ustanovení policejně-právní o cestovních pasech.

Žádost sen. Kroihera za zavedení řízení proti sen. Ant. Novákovi podle §u 51 jedn. ř. (č. 5098).

Žádost okresního soudu v Karlových Varech za svolení k stíhání sen. Löwa pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. 5288).

Žádost okresního trestního soudu v Brně za souhlas k stíhání sen. Lukeše pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. 5345).

Žádost vrchního státního zastupitelství v Bratislavě se žádostí sedrie v Báňské Bystřici za souhlas k stíhání sen. dr. Hertze pro zločin podle §u 15 č. 3 zákona na ochranu republiky a §u 159 a násl. voj. tr. z. (č. 5415).

Žádost vrchního státního zastupitelství v Bratislavě se žádostí sedrie v Báňské Bystřici za souhlas k stíhání sen. Volko pro přečin pomluvy podle §§ l, 3/II č. l, 2, § 8 č. 3 zák. čl. XLI/1914 a přečin. podle §u 18 č.l, 3 zákona na ochranu republiky (č. 5433).

Žádost vrchního státního zastupitelství v Bratislavě se žádostí sedrie v Bratislavě za souhlas k stíhání sen. Fijaly pro přečin podle §u 4 zák. čl. XL/1914 (č. 5489).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Prvním předmětem je:

Zpravodajem je pan. sen. dr. Baxa. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Baxa: Slavný senáte! Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu o vládním návrhu zákona o zahlazení odsouzení.

Vládní návrh zákona o zahlazení odsouzení dostává se podruhé do senátu. Prvotní usnesení senátu - tisk 107 - zasláno bylo poslanecké sněmovně. Tato v 84. schůzi, konané dne 9. června 1927. změnila usnesení senátu a toto své usnesení zaslala senátu k přijetí.

Usnesení poslanecké sněmovny - tisk 435 - odchyluje se od usnesení senátu - tisk 107 -:

1. V textaci osnovy,

2. Ve věci samé.

Ad 1. Změna záleží v tom, že z odstavce 4. §u l byl učiněn zvláštní paragraf jako § 2 osnovy, čímž osnova vzrůstá ze třinácti paragrafů na čtrnáct. Dále, že v §u 1, odstavec 4., lit. a) osnovy senátu, resp. v §u 2, odstavci 1., lit. a) osnovy poslanecké sněmovny byla vyňata jedna věta a učiněn z ní samostatný odstavec (²).

Změny tyto ústavně-právní výbor uznává a také je přijal.

Ad 2. Ve věci samé bylo učiněno několik změn a nutno o každé z nich zvláště pojednati.

a) V odstavci 4.. lit. a) §u l usnesení senátu, resp. v §u 2, odstavec 1., lit. a) usnesení poslanecké sněmovny je změna tato: usnesení senátu zní, že výše trestu nerozhoduje při zahlazení, jde-li o odsouzení jen za čin trestný, spáchaný výlučně z politické pohnutky, nebo jen za čin trestný podle druhého dílu vojenského trestního zákona; k tornu poslanecká sněmovna přičinila dodatek >nebo o odsouzení za nějaký takový trestný čin a s ním se sbíhající přestupek nebo přečin nepatrného významu a nespočívající na nízké a nečestné pohnutce.

Podle zprávy ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny byl přičiněn tento dodatek proto, že se ustanovení osnovy senátu zdála tomuto výboru poněkud přísnými, a že bylo při tom pomýšleno hlavně na ten případ, že se s takovým trestným činem může sbíhati nějaký přestupek nebo přečin nepatrného významu - na př. urážka na cti - a v takovém případě odsouzenec byl by již zbaven výhody, kterou zákon chtěl poskytnouti.

S dodatkem tímto ústavně-právní výbor nesouhlasí, neboť se tím jak smysl, tak i sám účel tohoto ustanovení v podstatě maří. Jak vládní návrh - tisk senátu 45 -, tak i usnesení senátu - tisk sen. 107 - stanovily zvláštní výhody pro činy trestné spáchané výlučně z politické pohnutky a jim naroveň postavily i čistě vojenské činy trestné, t. j. činy trestné, uvedené v druhém dílu trestního zákona vojenského, neboť i tyto mohou býti spáchány také výlučně z politické pohnutky nebo jen z pouhé nedbalosti. Z toho důvodu bylo stanoveno, že výše trestu při nich nerozhoduje - pokud ovšem nejde v obou případech o trestné činy, na které zákon stanoví trest smrti nebo doživotní ztráty svobody. Ponechávali usnesení poslanecké sněmovny tuto výhodu i tehdy, když se s nějakým takovým činem trestným sbíhá přestupek nebo přečin nepatrného významu a (nespočívající na nízké a nečestné pohnutce, maří se účel celého tohoto ustanovení a není to vůbec logické, poněvadž se výhoda poskytuje i pro činy trestné, které vůbec nespočívají na politické pohnutce a nejsou činy trestnými podle druhého oddělení trestního zákona vojenského. Ostatně i exemplifikace uvedená v důvodové zprávě ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny není bez závady. Jako příklad takovýchto přestupků nebo přečinů nepatrného významu se uvádí urážka na cti. Je však veliký omyl domnívati se, že urážky na cti jsou vždy přestupkem nebo přečinem nepatrného významu; naopak mohou to býti činy trestné velmi vážné a jejich důsledky podle zásady: >semper aliquid haeret< mohou býti přímo nedozírné. Kombinaci těchto přestupků a přečinů >nepatrného významu< s trestnými činy výlučně politické povahy nepokládá ústavně-právní výbor za šťastnou a nevidí ani, proč by ustanovení, že se výhoda svrchu uvedená vztahuje jen na činy trestné výlučně politické povahy, bylo poněkud přísné. Setrval tudíž ústavně-právní výbor v tomto směru na svém prvotním usnesení.

b) Usnesení poslanecké sněmovny odchyluje se dále v tom, že nemá rozhodovati kvalifikace činu trestného podle zákona, nýbrž skutečnost, na jaký trest zní rozsudek, tudíž kvalifikace činu trestného podle rozsudku. Ústavně- právní výbor se s tím srovnává a projevil souhlas s usnesením.

c) Usnesení poslanecké sněmovny stanovilo při době zkušební místo doby trestu jednoho měsíce dobu tříměsíční. S odůvodněním této změny, uvedeným ve zprávě ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny, lze souhlasiti, a ústavně-právní výbor se s touto změnou rovněž srovnává a v tomto smyslu přijal usnesení poslanecké sněmovny za své.

d) Proti usnesení senátu, které dovoluje, je-li tu několik odsouzení, jako pravidlo zahlazení jen všech odsouzení zároveň, a jen výjimečně připouští zahlazení částečné, připouští usnesení poslanecké sněmovny, je-li tu více odsouzení, zahlazení kteréhokoliv z nich, jsou-li ovšem splněny všechny podmínky, bez zahlazení odsouzení ostatních. Co usnesení senátu dovoluje jako výjimku, z toho usnesení poslanecké sněmovny činí pravidlo. Jako důvod toho uvádí zpráva ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny, že odsouzenci může záležeti na tom, aby zahlazeno bylo jen jedno odsouzení, nikoli také odsouzení ostatní, resp. všechna. S tímto ustanovením ústavně-právní výbor nesouhlasí a setrvává na svém původním usnesení. Každý čin trestný je přece útokem na právní řád státu, tudíž v podstatě na stát sám a na jeho společenství. Stát, resp. jeho společenství, má nejen právo, nýbrž zajisté i povinnost se proti tomuto útoku hájiti; činí tak tím, že každého, kdo se provinil proti jeho právnímu řádu, trestá nejen uloženým a odpykaným trestem, nýbrž i následky odsouzení. Zahlazením odsouzení dostává se pak odsouzenci velikého dobrodiní, neboť jím vrací se odsouzený do lidské společnosti a dovoluje se jemu, když se stává opět soudně zachovalým, nabýti dřívějšího postavení jakožto rovnoprávný člen státního společenství. Toto dobrodiní poskytuje stát svému provinilému členu a má zajisté plné právo poskytnouti je jen tehdy, když provinilý člen je toho v plné míře hoden; tím spíše, že důsledkem instituce podmíněného odsouzení je stát ve svém právu trestati velmi shovívavý a netrestá skutečným trestem a následky odsouzení zpravidla hned první prohřešení se proti právnímu řádu, nýbrž teprve druhé, když viník se osvědčil býti nehodným shovívavosti státu. Z toho důvodu sluší otázku zahlazení odsouzení posuzovati ani ne tak s hlediska odsouzeného, t. j. co v daném případě je pro odsouzeného příznivější, jako spíše s hlediska státu, resp. společenství státního, t. j. zda jsou tu skutečné podmínky toho, aby stát dobrodiní zahlazení odsouzenému udělil. Podmínky ty jsou jednak, že odsouzený svým chováním po odpykaném trestu podal zřejmý důkaz toho, že se skutečně polepšil, jednak že odsouzený je si dobrodiní, kterého se mu zahlazením odsouzení dostává, také vědom. Ale není si vědom odsouzený tohoto dobrodiní, záleželo-li by mu, jak praví zpráva ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny, z různých důvodů na tom, aby bylo zahlazeno jen jedno odsouzení, a zažádal-li by o zahlazení jen jednoho odsouzení, a druhých nikoli. Neboť tím dává najevo, že mu nezáleží tolik na tom, aby se mohl vrátiti nyní jako soudně zachovalý do společnosti lidské a býti jejím členem rovnoprávným, jako spíše na tom, aby zvláště stanovená újma, která mu odsouzením pro určitý čin trestný jako následek odsouzení hrozí, byla odstraněna. Ale tím by se hlavní účel celé instituce zahlazení odsouzení silně zatemňoval. Z toho důvodu ústavně-právní výbor setrvává na původním usnesení senátu.

e) Usnesení poslanecké sněmovny vsunuje přechodné ustanovení jako odstavec druhý v §u 13. S tímto ustanovením se ústavně-právní výbor srovnává.

Jak z výše uvedeného vidno, nesetrvává ústavně-právní výbor na původním usnesení senátu v jeho celku, nýbrž mění toto původní usnesení potud, že z části přijímá za své usnesení poslanecké sněmovny, z části setrvává na původním usnesení senátu. Tím navrhuje v podstatě nové usnesení senátu.

O to vzešel v ústavně-právním výboru rozpor, zda s hlediska ústavního je to vůbec přípustné, t. j. zda je podle ústavy, resp. právního řádu republiky Československé možno, aby sněmovna jedna, když osnova zákona z jejích řad vyšedší byla druhou sněmovnou změněna, resp. zamítnuta, mohla o téže osnově učiniti usnesení nové od původního usnesení odlišné, tedy v tomto případě, zda senát, když poslanecká sněmovna jeho usnesení změnila, resp. zamítla, může změniti svoje původní usnesení a usnésti se na novém znění osnovy, a toto nové znění osnovy jako své usnesení zaslati sněmovně poslanecké k přijetí.

Menšina ústavně-právního výboru opírajíc se o § 44 úst. listiny hájila názor, že senát může jen buď setrvati na svém původním usnesení - k čemuž by ovšem bylo potřebí nadpoloviční většiny všech členů senátu - anebo přijati znění osnovy tak, jak se na něm usnesla sněmovna poslanecká. Nemůže však prý senát učiniti usnesení nové odchylné od původního svého usnesení, neboť toto nové usnesení, poněvadž jím senát ani nesetrvává na svém původním usnesení, ani nepřijímá usnesení poslanecké sněmovny, znamená změnu usnesení poslanecké sněmovny, resp. podle §u 44, odstavce 4. úst. listiny jeho zamítnutí; podle §u 44, odstavec 3. ústavní listiny, nelze pak tuto osnovu znovu podati před uplynutím jednoho roku. Úmysl ústavního zákonodárce v §u 44 je prý, aby byla znemožněna t. zv. míčová hra s osnovami zákona, t.,j. aby sněmovny nemohly si podávati tutéž osnovu několikráte, čímž by konečné vyřízení její mohlo býti na neurčitou dobu oddalováno.

Naproti tomu zpravodaj hájil názor, že vzájemný styk obou sněmoven není upraven jen §em 44 úst. listiny, nýbrž že tento § 44 obsahuje jen výjimečné ustanovení o tom, kdy výhradným zákonodárcem proti všeobecnému předpisu, že k platnosti zákona jest potřebí souhlasného usnesení obou sněmoven - § 42 úst. listiny - je sněmovna jedna přes odlišné usnesení sněmovny druhé. K tomu jest ovšem potřebí určitých náležitostí, zejména určité kvalifikované většiny ve sněmovně, ze které osnova vychází. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, jest osnova zamítnuta a nelze ji podle odstavce 3. téhož §u 44 před uplynutím jednoho roku v žádné sněmovně znovu podati, k čemuž poznamenává odstavec 4. téhož paragrafu, že, změní-li některá sněmovna usnesení sněmovny druhé, rovná se to zamítnutí. Všechna tato ustanovení §u 44 úst. listiny tvoří jeden souvislý celek a nelze je se zřetelem na výjimečný ráz tohoto paragrafu uplatňovati také na případy jiné. To platí zvláště o ustanovení odstavce 3. §u 44 úst. listiny: >Osnovy takto zamítnuté nemohou býti v žádné sněmovně před uplynutím jednoho roku znovu podány. Důraz je zde na slově takto, t. j. setrvá-li sněmovna, ze které vyšla osnova, přes zamítavé usnesení sněmovny druhé, na svém původním usnesení, nikoli však předepsanou většinou, nebo setrvá-li sice předepsanou většinou senát, ale poslanecká sněmovna to předepsanou většinou znovu zvrátí, nelze osnovu tu před uplynutím jednoho roku v žádné sněmovně znovu podati. Slovo >takto< nutno tudíž vykládati restriktivně, t. j. jen na případy obsažené v §u 44 úst. listiny - mluva ústavní listiny je stručná a přesná a každé slovo má zde svoje místo a svůj význam - nikoli však na případ, kdy sněmovna, ze které osnova vzešla, sice nepřistoupí na odlišné usnesení sněmovny druhé, ale sama na svém původním usnesení nesetrvá, nýbrž je změní a činí takto usnesení nové.

Mínění menšiny, že by úmysl ústavního zákonodárce v §u 44 úst. listiny byl znemožniti t. zv. míčovou hru s osnovami zákona, nelze pokládati za správné. Naopak; kdyby názor menšiny měl býti správný, znamenalo by to, že by vždy v nevýhodě byla ta sněmovna, která určitou osnovu zákona projednává prvá. Neboť, když by druhá sněmovna usnesení její změnila, nezbylo by jí, pokud ovšem by nemohla předepsanou kvalifikovanou většinou na svém usnesení setrvati - a kvalifikovanou většinu sehnati, nebylo by se zřetelem na politické rozvrstvení vždy tak snadné - než buď přistoupiti prostě na usnesení sněmovny druhé nebo odmítnutím způsobiti odklad osnovy na celý rok; a tato druhá možnost mohla by býti, šlo-li by o nějakou naléhavou nebo populární osnovu, této sněmovně dosti nepříjemná.