A prosím, my jsme se sešli ke schůzce pražských domobranců r. 1919, kde máte o tom článek z 13. srpna 1919, a kde jsme poukazovali na jednání těch pánů a kde jsme přijali resoluci, týkající se - celou řadu věcí ponechám vedle - >feldkuráta< Roudnického. (Čte):

Pokud jde o obžalobu bývalého polního kuráta brigády P. Roudnického ze Žižkova, prohlašujeme: Tento člověk zneužil svého kněžského postavení tak, že bylo by příhanou republiky, kdyby mu mělo býti dovoleno učiti děti osvobozeného národa. Jeho kázání, která jsme musili v Sakalháze vyslechnouti, bylo zneuctěním učení Kristova a příkazu: >Nezabiješ<. Pravda, příkazu nefalšovaného učení Kristova: >Nezabiješ< zneuctili všichni knězi, polní kuráti, ale páter Roudnický vyhrožoval nám peklem a věčným zatracením, porušíme-li násilně na nás vynucenou přísahu věrnosti Habsburkům a rakousko-uherské monarchii. Zločinným zastrašováním vybičoval v nás vražednou pomstychtivost za sarajevskou vraždu, hrozil zaslouženým trestem božím všem, kdo se zachovají v bitvě zbaběle, dají se nepřítelem zajmouti, zatracoval velezrádnou činnost Čechů za hranicemi. Kázáním zneuctil jméno největšího muže národa, nynějšího presidenta Masaryka. Před odchodem do osudné bitvy smederevské vzpružoval nás celý československý národ urážející výzvou: >Čeští vojáci, otcové rodin, dokažte, že český národ není národem velezrádným, nýbrž starostlivému otci, stařičkému císaři a posvátnému habsburskému trůnu neskonale věrným. (Výkřiky.)

Toto jsme odsoudili a bránili jsme se, aby pan páter Roudnický mohl takto beztrestně vystupovat.

Pánové, mám zde poznámky z r. 1914 z války. Jsou to mé záznamy, kterých po prvé používám veřejně. Že nikomu nechci křivditi a že záznamy jsou spravedlivé, dovolím si z nich citovati: 7. června odjezd od setniny nadporučíka Míče. Přeložen do služby železniční. Výborný člověk. - To stojí v mých poznámkách. Pan nadporučík Míč je vyšším úředníkem ministerstva železnic.

V dalších poznámkách mám naše velitele. Hejtman Kavínek, nadporučík Lis, poručík Kyndl, Čonský, Sušický. Sušický inteligent, výborný člověk.

Mohu listovati dále a najdu zde několik pánů, kde jsem, žel, nemohl toto r. 1914 na Černé Hoře na bojišti a na Soči napsat, ale byli jsme spravedliví. Pražští domobranci byli spravedliví a nekřivdili nikomu. Když pan páter Roudnický r. 1920 bez ohledu na to, jak se zapsal do duší zbytku pražských >Landšturmáků< , vystoupil veřejně jako kandidát do obecního zastupitelstva na Žižkově, podle rozhodnutí kamarádů domobranců druhé výzvy napsal Krňanský, který s námi šel na vojnu a který si dělal stenografické zápisky, opřen jsa o zeď kostela v Sakalháze, ve kterých zachytil stenograficky kázání, toto: (Sen. dr. Soukup: Byl očitým svědkem a stenografoval to!) >Zločin pátera Roudnického ze Žižkova. Černožlutý polní kurát zvolen členem obecního zastupitelstva na socialistickém Žižkově. Smí veřejně vystupovat kněz, jenž chtěl ještě více šibenic pro české velezrádce< - píše V. Krňanský.

A nyní: >Kurátská činnost Roudnického byla krvelačnější a štvavější než činnost německých a maďarských důstojníků, kteří nás, otce rodin, hnali v den výročí bitvy Bělohorské 8. listopadu 1914 u Smedereva na Dunaji přes Dunaj proti srbské pevnosti Smederevu.

Poslední neděli před odjezdem z Temešváru do Srbska hnali nás jako ovce do kostela v Sakalháze, kde byla páterem Roudnickým sloužena obětní mše za zdar vražedných zbraní, daných nám násilně do rukou. (Výkřiky.) A před kostelem musili jsme vyslechnouti nejhnusnější kázání.

Celé kázání známého bojovného klerikála kněze Roudnického ze Žižkova mám ještě dnes v živé paměti. Znal jsem protikulturní a rakušáckou činnost jeho už před válkou. Snažil jsem se proto ihned po příchodu zaujmouti u kostela příhodné místo. Štěstěna či náhoda mně přála. Ač byl jsem jako podezřelý a nespolehlivý hlídán, dovedl jsem se přece vždy obklopiti věrnými soudruhy a kamarády. Ptám se pražských >landsturmáků<, zdali jeden vystoupí, aby řekl o Krňanském, že snad v nejmenším se choval způsobem nesprávným.

A tak opřen o zeď kostela, mohl jsem nerušeně celé kázání zachytiti ve svém zápisníku. Nic nezveličuji. Ostatně všichni účastníci onoho pověstného kázání, pokud v Srbsku nepadli a domů se vrátili - a bohužel je tam moc těch hrobů - jsou svědky.

Páter Roudnický, jenž je také jedním z těch, kteří se tak okázale honosili v >Čechu< ze dne 7. srpna 1919 >čistými dlaněmi<, válečnou dobou a činností za války prý neposkvrněnými, kázal tehdy v Sakalháze před kostelem takto:

Kázání (Sen. dr. Soukup: Pozor, poslouchejte teď!) pátera Roudnického.

Vojáci, otcové rodin, moji drazí krajané! (Výkřiky: Aj, aj!) Těžké, trudné dny dolehly na trůn nejstaršího a nejšlechetnějšího z panovníků (Výkřiky. - Smích.) celého světa, našeho nejjasnějšího císaře a krále a naší drahou vlast říši rakousko-uherskou. (Sen. Skalák: Na to je i Švejk slabý!) Syn boží (Výkřiku.), největší trpitel lidstva, Ježíš Kristus dopřál mně té radosti (Sen. dr. Soukup: To je rouhání se Bohu!) k vám z tohoto posvátného místa promluviti. (Sen. dr. Soukup: Co má s tím Kristus co dělat?) Čeká vás, vojáci, veliký posvátný úkol (Hlas: On se mu ale vyhnul!), ochrániti před zlým (Výkřiky.) a zpupným Srbskem (Sen. dr. Soukup: Půl milionu Srbů vyvraždili!) a Ruskem ohrožený trůn císaře a krále, jemuž jste jako vojáci přísahali věrnost (Sen. dr. Soukup: Vyvraždili půl milionů srbského národa!) a s trůnem bohem chráněným osvobodili zločinně napadenou vlast a tak zabezpečili i sobě a vašim rodinám požehnaný mír. Neklesejte na mysli. Snášejte trpělivě i to nejkrutější. Bůh otec, syn i duch svatý je a bude stále s vámi. (Hlas: Kropáč a šavle!) Vzpomeňte, co musil sám Kristus, syn neposkvrněné panny Marie, pro vykoupení lidstva vytrpěti. Jeho nebeský otec sám tomu chtěl. Kristus se obětoval pro veliké učení o pokoji a míru na zemi. (Výkřiky.) A jako nepřátelé křesťanského učení židé ukřižovali Krista, (Výkřiky.) tak chtějí nepřátelé zničiti nejposvátnější a nejmírumilovnější trůn světa. Ale Kristus vstal z mrtvých a vstanou z mrtvých všichni, aby byli buď odsouzeni k věčnému zatracení, nebo povznesení do velebnosti nebeské. Věřte a důvěřujte v Krista. (Výkřiky.) Kristus po vstání z mrtvých vstoupil na nebesa, aby po boku Boha, otce svého, vládnul všemu lidu a řídil osudy celého světla. Věřte v moc nejvyšší vlády nebeské. Nepochybujte o prozřetelnosti boží.<

Prosím, ono je to kázání velmi obsáhlé.

>Co se ve světě děje a kdy stalo, nestalo se bez vůle boží. Pomněte velikých zázraků. Vzpomeňte divů (Výkřiky: Tereza!), Kristem učiněných a toho, čemu vás učil kněz ve škole a v kostele. (Výkřiky sen. Sehnalové.) I dnes ještě se dějí zázraky. Obyčejní smrtelníci jich nevidí, ale dějí se. (Výkřiky.) Neznabozi, bezvěrci, Kantovci, Masarykovci, Darwinovci a socialisté v zázraky nevěří. Ale i tito hříšníci, (Smích.) uvalující na lidstvo neštěstí a hrůzy uvěří, až nadejde všeobecné z mrtvých vstání a velebný soud Kristův.< (Sen. Toužil: A Roudnický to povede! - Veselost. - Sen. Toužil: Nováku, znáš Roudnického? Ano. Sen. Toužil: Tak co se divíš?) Já se nedivím. (Výkřiky.) Nedivím se, pánové a dámy, mně je ta věc známa, mlčel jsem o ní po celou dobu a byl jsem vyprovokován těmito pány, jako tímto katolickým knězem, který nazval darebákem pražského domobrance, a já zde bráním pražské domobrance. Nebudu čísti další kázání. Poslechněte, jaká byla útěcha pátera Roudnického raněným ve >feldšpitálu< po bitvě smederevské. Měl jsem již jednou příležitost prohlásiti s tohoto místa, že pražští domobranci s úctou vzpomínají německého nadporučíka Grunda. Když při bitvě smederevské nadporučík Grund viděl jako velitel setniny, jak zbytečně hnáni jsou pražští domobtranci na jatka válečná, dal rozkaz k ústupu své setniny. Když se to dověděl Mrázek, Grund měl býti postavem před válečný soud, a tehdy vytáhl služební pistoli a na břehu Dunaje, kdy vy jste ani tušení neměl, co je to válka a co pražští domobranci vytrpěli, se zastřelil, skončil svůj život. A pánové, když jsme odhalovali pamětní desku našim kamarádům na Olšanech, mimo jiné zástupce byl přítomen také rektor německé university, aby tím byla uctěna památka dobrého člověka, německého nadporučíka Grunda. (Výkřiky sen. Skaláka. - Hluk.)

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.

Sen. Ant. Novák (pokračuje): A v této době, když nadporučík Grund ukončil ranou ze služební pistole svůj život, pan >feldkurát< Roudnický ve >feldšpitále< dávali raněným tuto útěchu: >Pražská domobranecká brigáda se zachovala hanebně, zbaběle, nečestně a zrádně. (Výkřiky sen. Sochora.) Je vedeno přísné vyšetřování. Generál Mrázek má doklady vyložené zrady a styků s nepřítelem. Střelivo se vystřílelo bez cíle za pusté noci, a když nadešel den, byli jste bez zbraní, mnozí se skryli, nenechali se ani do Srbska přes Dunaj přebroditi. Ti, kteří předčasně utekli, mají na svědomí zajaté, které Srbové pak nemilosrdně postříleli.< - Konstatuji, že páter Roudnický lhal, že jako kněz tvrdil nepravdu, poněvadž v Srbsku, ani v Itálii po celou dobu, co jsem byl na frontě, až do konce války neznám jediného případu, že by zajatec byl zastřelen. To konstatuji dnes! (Sen. Sochor: Vyložení lháři!) >Generál Mrázek a jiní sami tuto ohavnost a ničemnost po osudné bitvě z břehu viděli. Sám jsem< - praví Roudnický dále - >viděl skryté vojáky, vaše kamarády ve křoví podél uherského břehu Dunaje. Budou zastřeleni nebo oběšeni, nikdo jim nepomůže. (Výkřiky.) Je to strašlivá ostuda pro celý náš český národ a já sám se děsím důsledků. Není vyloučeno, že po skončeném vyšetřování bude z vás zbylých každý desátý zastřelen. (Výkřiky sen. Sochora.) Generál Mrázek je strašlivě roztrpčen, stydí se za to, že je Čechem.< My se také za něj stydíme, že je Čechem. (Sen. Jokl [německy]: A pense budou zvýšeny!)

Prosím, slavný senáte, to jest úryvek. Páter Roudnický žaloval, ale nežaloval obsah kázání a nežaloval obsah své poslední útěchy umírajícím, nýbrž žaloval zde titul: >Zločiny pátera Roudnického.< Byli slyšeni svědci a mám zde opis rozsudku. - (Čte):

>Zemský trestní soud v Praze, odd. II, uznal dne 17. května 1925 o soukromé žalobě P. Aloise Roudnického, katechety ze Žižkova, zastoupeného JUDrem Josefem Chocem, advokátem v Praze, takto právem: Obžalovaný Václav Krňanský, dne 5. června 1876 narozený, žurnalista, bytem na Žižkově, Táboritská č. 9, je vinen, že napsal a do tisku dal, t. j. v >Právu Lidu< dne 22. června 1919, čís. 146, na 3. straně uveřejnil článek nadepsaný >Zločin pátera Roudnického ze Žižkova<, v němž mimo jiné uvádí, že >Alois Roudnický chtěl ještě více šibenic pro české velezrádce, že zneuctil víru, zneuctil Krista< - >že kurátská činnost Roudnického byla krvelačnější a štvavější, než činnost německých a maďarských důstojníků, tudíž P. Aloise Roudnického vyjevováním směšných a převrácených skutků křivě z určitých nepočestných a takových nemravných činů vinil, které by jej v obecném mínění mohly v opovržení uvésti nebo snížiti, čímž spáchal přečin proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. z.<

Byli slyšeni svědci a obžalovaný Václav Krňanský nabídl o těchto inkriminovaných větách důkaz pravdy a vedl celou řadu svědků, vesměs příslušníků onoho vojenského tělesa - brigády, jíž velel tenkráte generál Augustin Mrázek.

Všichni obžalovaným vedení svědkové - sluší uvésti jen hlavní z nich: Josefa Halberstadta, Josefa Stránskýho, Josefa Sasku, Jana Žáka, Antonína Kruhu, Františka Stránskýho, Antonína Dobrousku, Josefa Lejska, Františka Richtra, Ferdinanda Procházku, Václava Urbana, Josefa Riedla - dosvědčili a soudní dvůr proto přes částečné zapírání soukromého žalobce vzal za prokázáno, že kázání p. Roudnickým tenkráte v Sakalháze proslovené v hlavních rysech zachyceno je ve článku obžalovaného správně a vzal také na základě výpovědí svědků obžalovaným vedených, zejména Bedřicha Koška, Václava Širokého, Ant. Kruhy, Jos. Rasta, Jos. Vacka, Petra Budince, Ferd. Procházky, Václ. Nikodýma, Karla Čeňka, za zjištěno, že soukromý žalobce po bitvě u Smederova při návštěvě v nemocnicích a zejména v Kevenáře a v Běle Cerkvi vytýkal vojínům jejich chování a upozorňoval je na možné následky.

Soudní dvůr vzhledem ke všemu tomu dospěl k náhledu, že soukromý žalobce P. Alois Roudnický tehdy na frontě srbské hlavně v onom kázání v Sakalháze - a pak ve výrocích v oněch shora citovaných nemocnicích vystupoval více loyálně než ostatní z českých důstojníků a kurátů a že tudíž jeho chování pochopitelně zaráželo upřímně česky cítící vojáky. (Sen. dr. Soukup: Slyšíte! To je rozsudek! - Sen. Sochor: Hanba mu!)

To vše, co soukromému žalobci svědky bylo prokázáno, ukazuje na to, že soukromý žalobce se poněkud více rakousky exponoval, než bylo třeba, (Smích.) nebo lépe řečeno, než činili ostatní čeští důstojníci a kuráti a snad že i touto horlivostí předčil kuráty německé a maďarské. (Výkřiky: Slyšte! Tady to máte! - Hanba!)

Prosím, tady to máte, a Krňanský byl odsouzen pro ten titul. Tedy tu měl pravdu pan děkan Kroiher, když zde vrhl ve tvář tak těžkou urážku poctivému českému žurnalistovi, českému landšturmákovi?

Pan referent zde vykládá, že se zde stala hrozná urážka, nedůstojná tohoto sboru, když jsem žádal, aby to odvolal. Je přípustno a je možno, aby v tomto sboru ten, kdo je chráněn imunitou, způsobem hanebným napadal toho, kdo imunitou chráněn není, (Potlesk.) obzvláště když dne 20. června 1916 na valné hromadě Ústřední jednoty hospodářských společenstev pan předseda děkan Kroiher navrhoval velmi ponížený telegram Jeho Veličenstvu Franc Josefovi do Vídně? (Výkřiky. - Hlas: Vidíte ho! - Sen. Kroiher: Snad byste ho mohl přinésti a přečísti!) Pane, já vám upírám legitimaci, abyste mohl vrhati hanu na pražské domobrance, kteří trpěli na frontě, jejichž rodiny hynuly doma hladem, když za poslední košili dostaly pár shnilých bramborů. Vy jste byl doma, vy jste posílal gratulační telegramy do Vídně. (Sen. Kroiher: Ale já jsem nebyl na korunovaci!) Prosím, já si vypořádám účet s vámi. Vy jste napadl zde pražské domobrance neprávem. Neměl jste ani tolik mužnosti a odvahy, abyste tuto urážku odvolal. (Sen. Kroiher: Já jsem neurážel domobrance!) Vy jste je urážel. Já zde prokazuji, dokumentárně podle rozsudku, že jste neměl pravdu, jako ji nemáte velmi často. Chcete býti velmi vtipným a domníváte se, že vy máte na to patent, abyste každému dělal poznámky, ale sám jste velmi nedůtklivý.

Já vám budu citovati další vaše poslední články, kde se otíráte způsobem impertinentním o pražské domobrance, nemaje kvalifikace, poněvadž kdybyste měl kvalifikaci, budete činiti nárok na inteligenta a nenapíšete tak nízký útok, že by v Praze nebylo tolik policajtů. (Sen. Kroiher: Pracanti!) Vy nemáte pravdu, to je impertinence. Kdybyste si přečetl stenografické protokoly sjezdové a referát kol. Modráčka, tak budete viděti, jak jste ubohý a směšný. Prosím, tak se věci mají podle pravdy. Dnes, bohužel, v 10. výročí naší samostatnosti to tak dopadá. Pražským landšturmákům se spílá, kde kdo, kdo byl za Rakouska černožlutý jako >šildrhaus<, otírá se dnes o ně, sprostě jim nadává, a nedivte se pánové potom, když jsem zde, když ten páter neměl tu odvahu urážku odvolati, že jsem to nazval špinavým. (Výkřiky sen. Sochora.) Byla to špinavost. Pražští domobranci si nejméně zaslouží, aby tímto způsobem kdokoli se opovažoval je urážeti a napadati.

Pánové, nemám, co bych přičinil k vývodům pana referenta, který, jak jsem řekl, jednu část řeči zamlčel, a kde já jako účastník všeho toho, co jsme v r. 1914 až 1918 prodělávali, byl jsem do hloubi duše rozrušen, ne tím, že snad schůze dlouho trvala. Pan kol. Kroiher velmi dobře ví, že tomu nebylo tak, že tím jsem nebyl rozrušen, (Sen. Kroiher: To já neříkám!) ale jeho neslýchanou urážkou.

Opakuji: Opováží-li se kdokoli ještě jednou takovým způsobem napadnouti pražské domobrance, odpovím mu stejným způsobem. Poněvadž ta urážka se nedotýká těch poctivých lidí, vracím ji tam, odkud padla. Ten je jí spíše hodný, než poctivý pražský >landšturmák<. (Výborně! - Potlesk socialistických senátorů.)

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Pan zpravodaj má doslov. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Baxa: Slavný senáte! Během řeči byly zde vynášeny různé reminiscence z dob válečných, které zajisté v nás všech zanechaly velmi trpké zkušenosti. Doufám, že mohu tvrditi, že nebylo nikoho v českém národě, kdo by byl té válce světové chtěl. Ale věci, které zde vynášeny byly, nemají souvislosti přímé, nejsou v příčinné souvislosti s urážkou, která se zde stala, a je jistě povinností senátu, aby hájil čest nejenom celku, nýbrž také svých členů.

Na základě toho já jako zpravodaj imunitního výboru mohu prohlásiti jenom tolik, že na svém návrhu, jak jsem jej přednesl, trvám. (Výborně! - Potlesk.- Sen. Dundr: Jednostranný návrh!)

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby sen. Ant. Novákovi udělena byla důtka, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Výkřiky: Fuj! Hanba! Styďte se! - Sen. Havlena: Sčítání hlasů!- Zvoní.)

Prosím o klid !

Je zde ... (Hluk a výkřiky senátorů strany komunistické. - Hlasy: Styďte se! Hanba!)

Pánové, dovolte, abychom pokračovali. Je zde návrh ... (Hluk. - Výkřiky. - Zvoní.) ... na sčítání hlasů pp. sen. dr. Soukupa a soudr.. dostatečně podporovaný. Já tomuto návrhu vyhovují a žádám p. sen. dr. Procházku, aby sčítal hlasy napravo, p. sen. Stržila, aby sčítal hlasy ve středu a p. sen. Prauseho, aby sečetl hlasy nalevo. Prosím pány, aby provedli, tento úkol. (Zapisovatelé pp. sen. dr. Procházka, Stržil, Prause sčítají hlasy. - Sen. Skalák: Ti Roudničtí budou konat ještě službu! Zvýšili kongruu a generálské platy, poněvadž potřebují ty vrahy ze starého Rakouska! - Hlas: To jsou Husité! Kropáč a šavle!)

(Po sečtení hlasů.)

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Výsledek hlasování je: 64 hlasy pro návrh imunitního výboru, 52 hlasů proti.

To je tedy většina. Návrh výboru imunitního se přijímá a důtka p. sen. Arant. Novákovi pro jeho inkrimovaný výrok je vyslovena. (Výkřiky sen. Dundra - Zvoní.)

Byly mně podány návrhy sen. dr. Soukupa, dr. Hellera, Habrmana a soudr. a sen. dr. Reyla, dr. Procházky, inž. Klimko, Donáta a druhů a sen. Šťastného a druhů ve smyslu §u 46 jedn. řádu.

Žádám pana tajemníka senátu, aby tyto návrhy přečetl.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

>Návrh sen. dr. Soukupa, dr. Hellera, Habrmana a soudr., aby senát Národního shromáždění Československé republiky se usnesl, aby pan ministr veřejných prací prof. dr. Spina dostavil se do dnešní 116. schůze senátu Národního shromáždění, event. do příští 117. schůze a podal zprávu o průběhu a stavu vyjednávání hornické stávky Severozápadního hornického (revíru v Čechách.

Návrh sen. dr. Reyla, dr. Procházky, inž. Klimko, Donáta, Kroihera, dr. Fáčka, dr. Brabce, Zulegera, Luksche, Böhra, dr. Hilgenreinera, Thoře, Pastyříka, Prause a druhů:

Podepsaní žádají ve smyslu §u 46 jedn. řádu, aby pan ministr veřejných prací dostavil se do schůze senátu dne 29. února 1928 a podal zprávu o stavu hornické stávky.

Návrh sen. Šťastného a druhů:

Podepsaní upozorňují slavný senát, že stav věcí, doprovázejících stávku horníků na českém severu, stává se velmi povážlivým. Se zřetelem k nebezpečím, jichž dlužno se vyvarovati, navrhují:

Senát N. S. usnáší výzvu, aby pan ministr veřejných prací a pan ministr sociální péče okamžitě se dostavili a v plenu senátu podali zprávu o úmyslech vlády ve věci hornické stávky.<

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Přikročíme ke hlasování.

Budeme nejprve hlasovati o návrhu sen. dr. Soukupa a soudr., pak o návrhu sen. Šťastného a druhů a pak o návrhu sen. dr. Reyla a druhů.

Kdo souhlasí s návrhem sen. dr. Soukupa a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.