Zpravodaj sen. Dundr: Slavný senáte! Okresní soud v Praze žádá za souhlas k trestnímu stíhání sen. Kučery pro přestupek podle §u 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z.
Podle sdělení okresního soudu pro přestupky v Praze konalo se dne 12. března 1927 veřejné shromáždění lidu před městskou tržnicí na Smíchově, na kterém promluvil sen. Kučera o drahotě a událostech v Číně. (Hluk.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj sen. Dundr (pokračuje):
Pořádání tohoto veřejného shromáždění lidu nebylo policejnímu ředitelství v Praze hlášeno, tudíž konalo se bez úředního povolení. Tohoto projevu zúčastnilo se 50-100 osob, ponejvíce žen, návštěvnic tržiště, jež však na výzvu policejních orgánů ihned hladce se rozešly. Také sen. Kučera ještě před příchodem policejních orgánů přestal mluviti a odcházel.
Pořádek a veřejný klid nebyl nijak porušen.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát nevyhověl žádosti okresního soudu v Praze ze dne 12. června 1927. č. j. T IV. 812/27/I., a nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Kučery pro přestupek §u 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z.
Ze zprávy okresního soudu pro přestupky v Praze je zjevno, že shromáždění před tržnicí na Smíchově zúčastnily se osoby, které nahodile navštěvují tržnici, a že tudíž nešlo o shromáždění lidu, které by bylo svolaná za určitým účelem. Dlužno tudíž míti za to, že nešlo v tomto případě o shromáždění, které podle zákona je předpokladem stíhaného přestupku, a že v jednání sen. Kučery nespočívala skutková povaha přestupku podle §u 5 zákona z 15. listopadu 1867. č. 135 ř. z. Proto dospěl imunitní výbor k názoru, že není důvodu, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Kučery pro přestupek §u 3 shromažďovacího zákona.
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nevyhověl žádosti okresního soudu v Praze a nedal souhlasu k trestnímu stíhání sen. Kučery, nechť zvedne ruku. {Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím souhlas k trestnímu stíhání sen. Kučery se neuděluje.
Přecházíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:
8. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Liberci za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. 4731 předs.). Tisk 580.
Zpravodajem je rovněž pan sen. Dundr. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. Dundr: Slavný senáte! Senát má rozhodnouti o žádosti krajského soudu v Liberci za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro zločin podle §u 15 č. 3 zákona na ochranu republiky.
Podle oznámení krajského soudu v Liberci referoval na veřejné schůzi lidu komunistické strany v Liberci dne 1. srpna 1927 sen. Hampl a ve svém projevu užil výroků, které zavdaly státnímu zastupitelství v Liberci podnět k trestnímu stíhání. Podle tohoto oznámení sen. Hampl pravil, mluvě o událostech vídeňských, že, co se stalo v posledních měsících, ukázalo nám, jak se bojovati nemá. Uvedl dále: >My nebojujeme proti státu, nýbrž proti třídě kapitalistické, která má v tomto státě moc. Pakli je nezákonnost na jedné straně, je nezákonnost také na druhé straně. České regimenty z Rakouska přecházely k nepříteli. Nebylo to nic nečestného, patří to ke slávě českého národa. Vyvolá-li buržoasie boj proti dělnictvu, uděláme to tak, jako 28. pluk pražský. Poučení z Rakouska je pro nás takové, nevíme nikdy, kdy mohou u nás nastat takové okamžiky jako ve Vídni. Proto je na nás, abychom byli připraveni, a čím více se do nás bude bíti, tím budeme tvrdší. Vyvolá-li buržoasie válku, bude to ta poslední válka, do které se odváží buržoasie poslati proletariát.<
Krajský soud v Liberci vzhledem k těmto výrokům žádá dopisem ze dne 4. listopadu 1927, č. j. Nt IX 126/27/4, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhaní sen. Hampla pro zločin podle §u 15 č. 3 zákona na ochranu republiky.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát nevyhověl žádosti krajského soudu v Liberci ze dne 4. listopadu 1927 za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky z těchto důvodů:
Z uvedených výroků, kterých sen. Hampl na veřejné schůzi lidu komunistické strany dne 1. srpna 1927 v Liberci užil, lze seznati, že mluvil o událostech v Rakousku a připomínal, že my - t. j. komunistická strana - nebojujeme proti státu, nýbrž proti třídě kapitalistické, která v tomto státě má moc.
Nelze tudíž v těchto slovech, jakož v dalších vývodech, ve kterých ukázal na to, že za Rakouska české regimenty
přecházely k nepříteli, což sloužilo slávě českého národa, jakož i v prohlášení, že vyvolá-li buržoasie boj proti dělnictvu, uděláme - t. j. komunistická strana - to tak, jako 28. pluk pražský, a dále, že, vyvolá-li buržoasie válku, bude to ta poslední válka, do které se odváží buržoasie poslati proletariát, spatřovati výzvu k neplnění zákonných povinností nebo k trestním činům. Není možno z těchto vývodů dokazovati, že by byl sen. Hampl podněcoval k trestným činům podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky, zvláště když výslovně uvedl, že nebojuje komunistická strana proti státu, nýbrž proti třídě kapitalistické a buržoasii.
Ve výroku, v němž se vyzývá k přípravám, nespočívá výzva ke přípravám vojenským, nýbrž ke přípravám v organisacích, jak všeobecně je známo.
Ježto v uvedených výrocích není podstatné náležitosti zločinu podle §u 15. č. 3 zákona ze dne 19. března 1923. č. 50 Sb. z. a n., navrhuje imunitní výbor, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro tento zločin.
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, přikročíme ke hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla se nedává.
Přikročíme k dalšímu bodu programu. jímž je:
9. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Trnavě ze dne 4. listopadu 1927, č. j. T 1766/27, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin pomluvy podle §u l, 3 odst. II., č. 1. zák. čl. XLI z r. 1914 k soukromé žalobě posl. Brodeckého (č. 4860 předs.). Tisk 581.
Zpravodajem je pan sen. Wagner. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. Wagner: Vážený senáte! Okresní soud v Trnavě přípisem ze dne 4. listopadu 1927, č. j. T 1766/27 žádá, aby byl dán, souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin pomluvy podle §u 1, 3 odst. II., č. l zák. čl. XLI z r. 1914 k soukromé žalobě posl. Brodeckého (č. 4860 předs.). Děj je tento:
Posl. Brodecký v Praze podal u okresního soudu v Trnavě soukromou žalobu na sen. Sochora pro přečin pomluvy podle shora uvedeného zákona.
Přečinu pomluvy dopustil se sen. Sochor podle této žaloby tím, že 4. srpna 1927 na veřejné schůzi železničních zaměstnanců v Trnavě tvrdil o posl. Brodeckém, že týž - Brodecký - nabídl jemu - Sochorovi - 20.000 Kč a místo odborového sekretáře v Českých Budějovicích, aby tam - Sochor založil sekretariát z toho důvodu, aby ho sám získal pro svou taktiku v odborovém hnutí. Při tom sen. Sochor se prý vyslovil: >Teraz se Vás pytám kamarádi, je takéto hospodarenie možné v inej organizácie, ako v Unie, aby sekretář mal tu moc, rozdávať tisíce z Vašich mozolov.<
V tomto jednání shledává soukromý žalobce Brodecký přečin pomluvy podle shora uvedeného zákona a žádá proto okresní soud v Trnavě, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin pomluvy.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin pomluvy podle paragrafů, které jsem uvedl, neboť sen. Sochor se podle soukromé žaloby k tomuto výroku v trestní věci č. j. T 1431/927 doznal, jde o trestní čin k soukromé žalobě stihatelný, zažalovaný výrok může založiti těžké obvinění posl. Brodeckého a přivoditi témuž jako tajemníku Unie disciplinární vyšetřování a není tudíž důvodů, aby nebyl dán průchod soudnímu řízení.
Prosím, aby se vážený senát ve smyslu tohoto usnesení imunitního výboru usnesl, že dává souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin pomluvy, jak bylo uvedeno.
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Přikročíme k hlasování.
Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem, výboru imunitního, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora, nechť zvedne ruku. {Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního, aby byl dán souhlas k stíhání sen. Sochora, se schvaluje.
Přikročíme k dalšímu bodu programu, jímž je:
10. Zpráva imunitního výborů o žádosti sen. Kroihera za zavedení řízení podle §u 51 jedn. řádu proti sen. Ant. Novákovi.
Zpravodajem je pan sen. dr. Baxa. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr. Baxa: Slavný senáte! Dne 16. prosince m. r. stal se v plné schůzi sněmovní politováníhodný případ. Za řeči sen. Hampla k osnově zákona o válečných poškozencích došlo k výměně slov mezi sen. Kroiherem a sen. Ant. Novákem, kterou zakončil sen. Ant. Novák výkřikem: >Vy jste vší ostudě zvyklý.<
Imunitní výbor plně uznává, že pokročilá doba večerní, ba možno říci, již doba noční, a dále poněkud pohnutá politická nálada, kdy případ tento se stal, byly nejméně způsobilé k tomu, aby výměna slov dála se způsobem klidným. Imunitní výbor připouští i to, že oba senátoři byli poněkud podrážděni: sen. Kroiher tím, že byl sen. Hamplem nařčen, jako by byl za světové války žehnal zbraním, sen. Ant. Novák s nad tím, že jeho dlouhé řeči, kterou proslovil právě před tím a ve které shrnul podle svého tvrzení smutné zkušenosti o osudu válečných poškozenců, nebyla věnována taková pozornost, jakou by byl snad podle svého názoru zasluhoval.
Ale přes to imunitní výbor nemůže pokládati výkřik sen. Ant. Nováka za omluvitelný, naopak shledává v něm hrubou urážku na cti sen. Kroihera, neboť říci o někom, že >je vší ostudě zvyklý<, znamená, že je mu úsudek jeho spoluobčanů o hodnotě jeho činů naprosto lhostejný, že ztratil schopnost rozeznávati, co je čestné a co je nečestné, zkrátka, že ztratil smysl pro osobní čest, a to je zajisté hrubé ublížení na cti. Ale výrok tento dotýká se zajisté i senátu, neboť jeho podstata záleží v tom, že v senátě sedí muž, který je >vší ostudě zvyklý<, a z mravní jakosti členů sluší vždycky souditi na mravní úroveň celku.
Na základě toho imunitní výbor, když smírné pokusy o vyřízení věci selhaly, rozhodl, že sen. Ant. Novák je vinen, že v plné schůzi sněmovní dne 16. prosince 1927 výkřikem: >Vy jste vší ostudě zvyklý< urazil na cti sen. Kroihera a navrhuje, aby po rozumu §u 51 jedn. řádu byla mu za tento výrok v plné schůzi sněmovní vyslovena důtka.
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Táži se pana sen. Kroihera, přeje-li si slovo.
Sen. Kroiher: Prosím.
Místopředseda dr. Brabec: Pan sen. Kroiher má slovo.
Sen. Kroiher: Slavný senáte! Dámy a pánové! Z vás mnohý nepochopí, proč já jsem se v oné schůzi takovým způsobem rozčílil. Kolikráte již na veřejnosti byla přednesena výtka, že my katoličtí knězi jsme žehnali zbraním. (Výkřiky senátorů komunistických.) Já bych proti tomu nic neměl. Kdybychom to byli dělali, tak bychom byli žehnali vaší práci a vy byste si toho musili vážit. (Opětovné výkřiky senátorů strany komunistické. - Výkřiky: Tak jest! - Výborně!) Když se takový výrok pronese jednou, tedy se to snese. Když se takový výrok pronáší na nějaké politické schůzi...
(Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Kroiher (pokračuje):... když se taková věc přednáší na politické schůzi někde venku, tedy si člověk o tom pomyslí své. Ale když to slyšíme v jednom kuse a víme, že to není pravda, tedy je přirozenou věcí, že každý kněz musí býti trpce dotčen . .. (Sen. Sochor: Kolik posvěcených zvonů jste dali na kanóny?) Však jste je možná sundávali, a ne-li vy, tedy dělníci, ale nikoliv my.
Když se taková věc děje, je přirozenou věcí, že nás to musí rozčilovati.. . (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím o klid. (Hluk trvá.)
Sen. Kroiher (pokračuje):... a když tady s tohoto místa se ozval hlas, že ti, kteří jsou podepsáni na dotčeném referátu výboru - sen. dr. Karas a sen. Kroiher - těm zbraním žehnali, když k tomu všemu, co se na náš stav tak dlouho kydá, ještě je jmenováno moje vlastní jméno, tedy je přirozeno, že jsem se rozčilil. (Výkřiky.) Je pravda, že kol. Hampl později řekl, že neměl ani mne, ani kol. dr. Karase na mysli. (Sen. dr. Witt: Kol. dr. Karas není knězem!) Ano, dr. Karas by musil jen tak ministrovat při tom. Je viděti, že věc, kterou mluvil kol. Hampl, bylo přenáhlení se, ale když kol. Hampl se opravoval, to již celá věc do jisté míry hořela a následkem toho jeho oprava přišla trošičku pozdě. Já ji beru rád na vědomí.
A nyní bylo docela přirozeno, jestliže já jsem se pro tuto věc rozhořčil... (Sen. Hampl: Vy jste se unáhlil!) Nepotřebuji, pane kolego, abyste to říkal. Chci to říci sám. (Sen. dr. Soukup: Souhlasíte s tím, že tenkrát byla po celé Praze procesí s kněžími a arcibiskupem v čele? - Souhlasíte s tím, že ministr zdravotnictví Československé republiky, který má hájiti autoritu lékařské vědy, chodil do Bavor navštěvovati Terezii Neumannovu? - Skandál! - Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím o klid. (Hluk trvá. - Výkřiky: To je skandál! - Hlomoz.)
Sen. Kroiher (pokračuje): Divím se, že místopředseda senátu zatahuje do debaty o urážce Terezii Neumannovu. A konečně náš ministr zdravotnictví je snad oprávněn jíti se podívati kam chce. (Výborně! - Potlesk na pravici.) On je stejně občanem ... (Výkřik sen. dr. Soukupa.) On tam jako ministr nešel. (Sen. dr. Soukup: Ať se jde učiti na lékařskou fakultu!) Ta věc nepatří sem. (Výkřiky sen. dr. Soukupa.) Pane místopředsedo, dovolte, abych vás upozornil, že když uvádíte zde tyto věci, zeslabujete posici svého kolegy.., poněvadž mluvíme dnes o něčem zcela jiném, než o Terezii Neumannové. To je věc, která nepatří do senátu, nýbrž do kolegia lékařů a teologů. (Sen. dr. Soukup: Jde o věc vaší a v každém stavu mohou býti lidé, s nimiž nemusíte souhlasiti! To je mezi advokáty, mezi lékaři atd.!) Ano, jsou lidé hodní a jsou lidé neřádi. (Výkřiky sen. inž. Klimko. - Sen. dr. Soukup: To já jsem nemluvil, to bylo podvrženo! - Sen. inž. Klimko: To je pravda! - Kontroverse mezi senátory strany sociálně-demokratické a ľudové.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Kroiher (pokračuje): Dovolte, abych vám řekl veřejně a upřímně,.. . (Výkřiky senátorů strany sociálně-demokratické a ludové.) ... že následkem těchto slov, která mně byla vržena ve tvář, jsem se rozčílil. Uznávám, že jsem užil slov, která na půdu senátu nepatří. Je mi to líto, že tady v senátě došlo k takové scéně. (Sen. Ant. Novák: Že katolický kněz surově nadával!)
Místopředseda dr. Brabec: Pane kolego, vy budete míti slovo potom.
Sen. Kroiher (pokračuje): Ale pánové, jestliže již došlo k tomuto výjevu, byl tím vinen kol. Ant. Novák, neboť my bychom byli bývali s kol. Hamplem hotovi. Hampl to řekl. Kol. Ant. Novák najednou vyskočil a prohlásil, že zbraním žehnal posl. Roudnický. (Sen. Ant. Novák: Ano!) V tom okamžiku se mi vybavilo, že posl. Roudnický měl svého času dlouhý proces, který skončil odsouzením toho dotčeného, který mu utrhal na cti. V tom rozčilení jsem užil slov, o kterých jsem právě před chvíli mluvil >ten darebák, který ho obvinil...< (Sen. dr. Soukup: Tak vidíte!) Pane doktore, vy jste slyšel, že jsem řekl, že toho lituji, že v senátě taková slova padla. Sen. Ant. Novák: Proč jste je neodvolal?) Ten pán byl pro mne X, neznámou veličinou a já, slovo na to dávám, a v tom okamžiku jsem si ani nevzpomněl, že existuje vůbec nějaký redaktor >Práva Lidu< Krňanský nebo ten, který tenkráte byl odsouzen v tom procesu. (Sen. dr. Witt: Dolus eventualis!) To jsem si já tenkráte neuvědomil, koho se to týká, ale pánové, musím říci, že nemám vlastně ještě zjištěno, poněvadž jsem za tím nijak nešel, zda redaktor Krňanský obvinil posl. Roudnického z toho, že světil zbraně. (Sen. dr. Soukup: Tak jste to neměl říkati!) Já přiznávám, že to bylo v rozčilení, a řekl jsem sám, že to slovo bylo silné, a že je mně líto, že zde v senátě to slovo padlo. Jestliže tedy red. Krňanský nebo vůbec ten, kdo tenkráte Roudnického obvinil, ho neobviňovali z toho žehnání zbraní, pak ovšem celý ten můj výrok byl bezpředmětný. poněvadž já jsem se ohrazoval jedině proti nařčení, že my jsme žehnali zbraním. Kdo je to my? My knězi a já jsem byl jmenován. (Výkřiky: Je to pravda!) Není to pravda! (Výkřik sen. dr. Soukupa.) Tak pane doktore, nerozumíte věci, poněvadž procesí není žehnáním zbraním.
Co z toho dále vyšlo, pánové, je vám všem známo, a já ponechávám úsudek o tom způsobu, jak na mne bylo útočeno, úsudku slavného senátu. (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím o klid! Pan sen. Ant. Novák si přeje slova. Uděluji mu je.
Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Prosím, nedivte se tomu, že nesu sem dva měsíčníky, ze kterých budu nucen citovati. Pan zpravodaj měl pravdu potud, pokud použil slov, že v poslední schůzi senátu dne 16. prosince m. r. došlo k neblahým událostem. Ale já lituji, že pan zpravodaj nevysvětlil celý postup tak, jak jej částečně doplnil pan děkan Kroiher.
Dámy a pánové, pokud jste byli přítomni, račte se pamatovati, jak ke konfliktu došlo. Mluvil kol. Hampl a poukázal: Vy jste světili zbraně. - Já stál v bezprostřední blízkosti pana děkana Kroihera. Pan děkan Kroiher se velmi kategoricky proti tomu ohrazoval, že on zbraně nesvětil. Já naprosto klidně, kde to druzí páni senátoři již neslyšeli, poznamenám: Vy ne, ale váš pan kol. Roudnický. Pan děkan Kroiher vyskočí a použije slova: Ten darebák, který to o něm napsal, to musil odvolati. (Sen. Kroiher: Byl odsouzen!) Já jsem tehdy žádal, aby pan děkan Kroiher odvolal urážku, která není jen urážkou redaktora Krňanského, nýbrž která je urážkou všech pražských domobranců druhé výzvy. Třikráte jsem na pana kol. Kroihera vznesl dotaz. Pan děkan Kroiher jako katolický kněz odmítl, přirozeně potom jsem použil výrazu, že je špína. Přiznávám se k tomu.
Dámy a pánové, o věci jednal imunitní výbor. V imunitním výboru byl podán zprostředkující návrh, aby pan děkan Kroiher odvolal urážku, které se dopustil vůči pražským domobrancům, že já odvolám urážku, které jsem se dopustil vůči panu kol. Kroiherovi. Pan kol. Kroiher nepřistoupil na tento smír. (Sen. Toužil: Protože je katolickým knězem!)
Já také nejsem jedním z těch vyznavačů nauk Kristových, kde snad vy říkáte: Dá-li ti někdo políček ve tvář, nastav druhou (Sen. Kroiher: Ale což, když dostane člověk přes tu druhou a přes tu třetí ještě?) Počkejte, hned vám to povím. Vy se domníváte, že právě vy máte patent na to, abyste kde koho urážel. Prosím, dámy a pánové, tato urážka se mne velmi hluboce dotkla, poněvadž já jsem spoluprodělával veškerou tu odyseu s pražským landsturmem, počínaje koncem srpna, celé Srbsko, všechny ty věci v té době, kdy pan kol. Kroiher dělal něco jiného.
Budiž mi dovoleno, abych několika slovy znázornil zde věc, poněvadž pan kol. Kroiher se vymlouval, že se mu něco vybavilo v hlavě, neuváděl co, něco slyšel - a okamžitě se vrhl na poctivé české pražské domobrance a nazval je darebáky. (Sen. Kroiher: O těch nebylo řeči!) Počkejte, já k tomu přijdu. Vy jste nazval darebákem kol. Krňanského. Tato urážka se týká všech pražských domobranců. (Různé výkřiky. - Odpor na pravici.) Já vám řeknu, že dnes nemluvím jen za svou osobu, ale mluvím jménem pražských domobranců.
Dámy a pánové, koncem srpna r. 1914 byli povolání do zbraně domobranci druhé výzvy z Prahy. Bylo nás povoláno na 8.000. Formovali jsme se v prapory na výstavišti, na Petříně a ve Střešovicích, prapory 50 až 58. Byli to domobranci, vesměs staří otcové rodin, vesměs Češi, kteří šli do boje proti své vůli a s hrdým odporem.
Pánové, vzpomínám s úctou našich důstojníků, poněvadž většina důstojníků českých také šla s tím odporem do boje. A také Němci. Vzpomínám velitele mého 55. praporu Oberstleutnanta Keila, který s námi jednal velmi lidsky a velmi šetrně. Vzpomínám s úctou svého velitele, kterého pan místopředseda asi velmi dobře zná, ředitele karlínského úřadu, pana nadporučíka dr. Koloucha, který šel také jako hrdý Čech do boje, ať to bylo v Srbsku, na Černé Hoře nebo v Itálii.
Ale nejen já, ale i ten zbytek pražských domobranců - z 8.000 se nás vrátilo 3.000. 50 % raněných, snad 1.500 je nás zdravých - všichni vzpomínáme s hrůzou a odporem na generála Mrázka a na jeho adlatusa, tehdejšího >feldkuráta< Roudnického. (Sen. dr. Mazanec: A co o Vás napsali v >SršatciO mně? Já o tom nevím, já se dovolávám .. . (Sen. dr. Mazanec: To nám tady povězte, co o vás napsali!) Já vám doporučuji, abyste se informoval u kamarádů domobranců druhé výzvy, kde se nás vrátilo ... (Sen. dr. Mazanec: Ale ti kamarádi to o Vás napsali!) . .. .půldruhého tisíce, a krátce po návratu r. 1919 jsme vytvořili Sdružení pražských domobranců druhé výzvy. Našim kamarádům jsme postavili desku na Olšanech, kde se pravidelně každoročně ty zbytky scházejí.
Pánové, je pochopitelno, že jsme měli ve velmi trpké paměti jednání některých pánů, kteří - Smederevo: Mrázek, Roudnický - hůře než němečtí, hůře než maďarští důstojníci utráceli životy starých pražských domobranců. (Výkřiky: Hanba jim!)