Píše se mi z Chrášťovic na Strakonicku: >Dovoluji si několika řádky popsati situaci, kterou my malozemědělci obce Chrášťovic prožíváme po ukončení polních prací při lesním zaměstnání na panství dr. Lobkowitze Bedřicha. Je nás dělníků 42 z obce Chrášťovic. 54 z Doubravice a 25 z Lázu. Obce ty náležejí vesměs ke Strakonicku. Každý z nás na jaře pracuje 14 až 18 dnů při kultuře úplně zdarma. Mimo to na podzim se pořádá pravidelně před vánocemi jeden hon na zajíce a v zimě 5 až 4 hony na lišky, rovněž zdarma. Mimo to na podzim se vždy spravují cesty, kde jsme zaměstnaní nejenom my, ale i naše hubené kravky po 4 až 6 dnech, také zdarma. A za to dostaneme toto: Na podzim, a to jenom někdy, malou forku výřezu, se kterým musíme pracovati nejméně 2 dny, nežli ze vzdálenějších hustin jej vytaháme k cestám. Pak přijde paseka, od které máme jenom chvoj a pak kůru z oloupaných klád. Nějaký haléř snad nám také platí, ale ten nevidíme, poněvadž si musíme platiti nemocenskou pokladnu a pak dělníka, který čísluje klády. Při probírkách, které obyčejně trvají 5 až 4 dny, to není lepší, poněvadž máme z toho jenom chvoj. To je celý plat za naši práci. Královský ovšem není. Není nadarmo přísloví, že >se čert diví, že chudý boháče živí.<
Prosím, atd., buď tak laskav a zastaň se nás. (Sen. Časný: To je jako z doby roboty!) Ovšem, řekl jsem to, že jsou to ukázky z doby nevolnictví. A kolegové z poslanecké sněmovny uvedli takových případů celou řadu. V jejich řečích najdeme opravdu obrázky až k pláči.
Na velkostatcích státních poměry ovšem nejsou o nic lepší a na velkostatcích státních k těm hospodářským poměrům dostavují se ještě také jiné, které jsou zřejmy z tohoto faktu. V hamerském revíru na Třeboňsku pracoval jako lesní dělník Adolf Komárek. Když loni na jaře bylo dělnictvo donucováno vstupovati do odborové organisace agrární Domoviny, vytrval Komárek a nepřidal se k nim. Vytrval u strany socialistické. Zůstal jediný, a tu prý prohlásil důvěrník Domoviny, že se k nim musí přidati, jinak že přijde z revíru pryč. Komárek na to nic nedal. Pak přišly volby a když strana agrární dostala tam v tom místě o jeden mandát méně než měla, byl Komárek pojednou přesazen do revíru zámeckého, ač má od hajných potvrzení, že práci vždy vykonával správně. Když chtěl toto potvrzení také od pana lesního Fabera, řekl mu tento, že by je rád dal, ale že nesmí. Na to šel Komárek ještě k inženýrovi Pražákovi, přednostovi správy státních lesů v Chlumě, aby přeložení zrušil, ten však řekl, že co je učiněno, na tom že zůstane.
Je to tedy vyložené pronásledování pro příslušnost k jiné politické straně. Takovéhle zjevy neměly by se objevovati ve správě státních lesů, kde ovšem právě vedle té mizérie hospodářské ještě takovéto akty způsobují, že živobytí dělníků na lesních statcích je nesnesitelné.
Svoji řeč končím tím, že prohlašuji, že odhlasujeme zákon a odevzdáváme jej do rukou výkonné moci. Panu ministru zemědělství především se ukládá, aby jej prováděl. Jsem rád, že pan ministr zemědělství je zde přítomen, že tedy přímo k němu se mohu obrátiti. Na něm bude záležeti, co z prozatímních ustanovení zákonných dobrého pořídí ve prospěch československého lesního hospodářství. Doporučuji panu ministrovi zemědělství, aby v tomto případě byl tvrdým. Tvrdým nikoliv na ty, kdož půjdou do lesa pro osvěžení a pro trochu jahod nebo chrastí, ale neúprosným na ty, kdož používati budou obcházení zákona, aby špatně hospodařili na národním majetku. I ze slabého zákona můžete vykonati silný čin. To ovšem, budete-li chtíti. A pro vaši dobrou či slabou vůli bude hodnocen výsledek nyní i v budoucnosti. To mějte pane ministře zemědělství v tomto případě na paměti.
Místopředseda Klofáč: Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Petřík.
Sen. Petřík; Slavný senáte! Při předkládání vládního návrhu zákona ze dne 17. prosince 1918 č. 82 uváděla vládní důvodová zpráva, že tento zákon předkládá se k vůli tomu, aby se předešlo nemírnému kácení lesů a tím také zabráněno bylo vážnému nebezpečí pro naše národní hospodářství. To měl tedy v úmyslu zákon, který se dnešním zákonem ruší. Dnešní zákon je přísnější, než byl tam ten a je dnes také naším úkolem, abychom se podívali, jestli tedy to, co vládní důvodová zpráva uváděla, tímto zákonem také bylo docíleno, anebo jestli lesy byly alespoň částečně chráněny. Po vydání zákona z r. 1918 napadeny byly naše lesy mniškou. Byla to přímo katastrofa a zpustošené množství dříví činilo kolem 14 mil. m3 dříví. K další katastrofě našich lesů přispěla ovšem pozemková reforma, k vůli které zákon z r. 1918 byl vydán. Majitelé lesů v té době předpokládali, že reforma bude provedena ve smyslu toho, jak se zákony tehdy dělaly, a proto byli toho domnění, že většina lesů bude jim odebrána. Samozřejmě snažili se z lesů vytěžiti, co nejvíce se dalo. A proto káceli lesy způsobem přemrštěným, probírky se dělaly tak, že lid nad tím trnul, v lesích otvíraly se větrům cesty, aby smršť mohla stromoví zporážeti anebo přelámati. Po vykácení lesů po jich napadení mniškou se lesy neosazovaly nebo špatně se osazovaly a nové paseky neosazovaly se také správně. Projevovali jsme často obavy a výtky, že v lesích nehospodaří se tak, jak zákony naší republiky ustanovují, ale na to se nám vždycky odpovědělo, že majitelé lesů přímo zbožňují lesy, že lesní nadřízený personál je do lesů zamilován, takže jim nedá ublížiti a takovým způsobem neustále jsme byli jaksi odstrkováni se svými stížnostmi a neustále se nám tvrdilo, že to, co my říkáme, že nám říkají lidé, že se o tom sami nepřesvědčujeme, že naše stížnosti nejsou oprávněny a že se hospodáři celkem dobře. Kdyby se bylo dobře hospodařilo, tak tento nový zákon nemusíme vydávati, a byl by stačil starý. Že ho vydáváme a že je tu všeobecný stesk i vládních kruhů i nadřízených úředních kruhů, dokazuje, že stesky jsou zde, a okolnost, že se tento přísnější zákon vydává, dokazuje, že se zákon o lesním hospodářství neplnil, že se nad lesním hospodářstvím nebdělo a že se lesní hospodářství nechalo prováděti ponejvíce tak, jak si to majitelé lesů přáli. Škody z toho povstalé, jsou přímo ohromné. Národní hospodářství utrpělo více než důvodová zpráva měla v obavě, když byl vydáván zákon z roku 1918. Kdo má bdíti nad plněním zákona, kdo má chrániti lesy, koho ustanovuje zákon k tomu? Mají to býti okresní správy politické a lesní inspekce. V novém zákonu se ustanovuje v §u 7, že si úřady I. stolice mohou jmenovati důvěrníky, kteří by jaksi dávali pozor na to, aby se v lesích, v tom obvodu, kde oni jsou, nic protizákonného nedělo. Ale vážení pánové a dámy, toto ustanovení nezabrání podle mého názoru ničemu. Neboť bude-li takový důvěrník chtíti plniti svou povinnost? Většina úředníků lesních ji nebude chtíti plniti, poněvadž toto důvěrnictví zavání udavačstvím, zavání špiclovstvím. Většina charakterních úředníků takového důvěrníka nebude chtíti dělat, protože ten důvěrník má udávat. A pak takový důvěrník bude zaměstnancem někoho, a udá-li na sousedního velkostatkáře, že ten špatně v lesích hospodaří, a uvede konkrétní případy a doví-li se to jeho zaměstnavatel, tedy sousední velkostatkář, u kterého on je zaměstnán, ho propustí. To je přec zřejmá věc, že musí, protože zase na druhé straně na tom druhém velkostatku by mohl býti jiný důvěrník, který by hlídal tento velkostatek. Tedy na každém velkostatku by mohl býti zřízenec, který by hlídal jiný velkostatek, to jest, u mně zaměstnaný by hlídal onoho, a u onoho zaměstnaný opačně zase by hlídal mne.
Tedy tak asi věc dobře nepůjde, a je jenom tvrzením, že tato funkce bude funkcí a že bude dávat nějakou možnost úřadům, aby mohly nahlédnouti do nesprávného hospodářství lesního. Může se tedy jednat pouze o lesní inspekce. Lesních inspekcí máme v Čechách 14, na Moravě 6 a ve Slezsku 2. Na českém západě máme jednu lesní inspekci v Plzni, jednu v Chebu a jednu v Budějovicích. Je vidět, že jsou to ohromné vzdálenosti od sebe, na př. chebská inspekce sahá až ke bránám Plzně, panství chotěšovské je svěřeno lesní inspekci v Chebu, tedy ležící přímo u Plzně a panství Nýřany má dohlédací úřad v Chebu. Jedna lesní inspekce ke druhé v Čechách má na starosti průměrně 111.544 ha lesa, tedy jeden inspekční úřad průměrně 111.544 ha. Je tedy vidět, že je to ohromná plocha, kterou jeden úředník zvládnout nemůže, chce-li býti svědomitým, úředníkem. Na Moravě připadá průměrně na 1 lesní inspekci 107.140 ha a ve Slezsku 77.162 ha. Nejúčinnější inspekční služba by mohla býti tedy ve Slezsku, kde připadá na l inspekci 77.000 ha.
Lesní inspekce mají průměrně po i úředníku, v Plzni 2, všecky ostatní snad jenom po 1. Vzhledem k této rozloze působnosti je zřejmo, že inspekce nemohla míti dostatek účinnosti. A podle mého mínění - já nerad tvrdím něco, čemu bych sám nevěřil - nebyla tu v některých úřadech ani snaha tuto inspekci vykonat, aneb tento úřad plniti.
Má-li býti majiteli lesů uložena pokuta, musí někdo tu škodu zjistit, aby mohla býti uložena. Od toho jsou tu právě úřady inspekční. Myslím však, že mohu tvrdit, že mnohé inspekce tento úkol plniti nechtěly, aneb plnit ho nemohly, protože, jak jsem v národohospodářském výboru tvrdil, inspekční úředníci jezdili na velkostatky na hony, dali se tam i pohostit, ovšem od velkostatkářů - týkalo se to také velkostatků, proti kterým vedena byla nejprudší kritika pro špatné hospodaření. A ovšem takovýto úřad potom míjí se svým účelem.
Majitel lesů, který by nehospodařil podle zákonných předpisů, může dostat pokutu ve výši 100.000 Kč. Vedle toho může dostati také vězení tříměsíční. Ale pokuta i vězení nesmí přesahovati 3 měsíce. Tedy je vidět, že dostane-li pokutu i vězení, že to vězení by nebylo při pokutě tříměsíční; teprve kdyby nemohl pokutu zaplatiti, nebo kdyby na př. bylo provinění tuze křiklavé, může se všecko přeměniti na vězení, ale toto vězení nesmí přesahovati dobu tří měsíců. Tedy tříměsíční dobu. Pro takového bývalého šlechtice tři měsíce bylo by výměrou obstojnou ovšem, ale já bych to neměřil v demokracii tímto způsobem, já bych souhlasil s kol. Hubkou, že je naprosto jedno, koho zavíráme, zda babičku s nůší, anebo zavíráme-li někoho, kdo byl dříve šlechticem. Trest má býti stejný. (Sen. Časný: Rozdíl je, že tu zavřou a toho ne!) Toho ne, ovšem.
Lesy naše mají výměru 1/3 republiky a přírůstek jejich činí ročně 14 až 15 mil. kub. metrů dřeva. Zdá se, že bychom průměrně ročně mohli prodávati 14 až 15 mil. kub. metrů dříví a že bychom lesy tím neochuzovali, zvláště počítáme-li k tomu, že se mají osazovati také ještě holiny, t. j. pozemky, které se nehodí k ničemu jinému než k zalesnění, tedy že by tu přírůstek mohl býti ještě pořád značný.
Jaké bohatství celkem v lesích máme, je vidět na statistice našeho vývozu. R. 1920 vyvezli jsme dříví za 1.251.651.000 Kč. r. 1921 za l.185.994.000 Kč, r. 1922 za l 1/2miliardy, r. 1925 stejně za 1 1/2 miliardy, r. 1924 za 1.344.000.000 Kč a r. 1925 za 1 1/4 miliardy. Tedy je viděti, že jsou to ohromné položky, které získáváme vývozem dříví. Ale zase není možno si to tak jen přichvalovati, protože vývoz dříví provádíme způsobem hazardním, způsobem, jaký by žádný jiný stát neprováděl.
Tak na př. vyvážíme skoro samou kulatinu, tedy dříví neřezané, dříví, jak je vykáceno a ostrouháno. Na příklad r. 1925 vyvezli jsme kulatiny 292.627 vagónů, ale naproti tomu dříví zpracovaného, t. j. řeziva, polotovarů, dále chemických produktů ze dřeva vyvezli jsme jen 58.200 vagónů. Toho 292.000, tohohle jen 58.000. R. 1926 vylezli jsme kulatiny 173.272 vagóny a pouze 44.385 vagónů zpracovaného dříví, tedy řezaného, nebo na polotovar zpracovaného, anebo na papír a jiné produkty změněného.
Zvlášť je nápadné, jak vyvážíme dříví do Německa. Do Německa vyvážíme skoro samou kulatinu, protože Německo má cla na hranicích na kulatinu pouze 6,3 Kč za kubický metr, kdežto z dříví řezaného má 48 Kč z jednoho kubíku. A tu přicházíme k tomu závěru, že Německo následkem toho levného nákupu naší kulatiny dováží k nám z našeho dříví vyrobené výrobky za levnější cenu, než můžeme je vyrobiti sami, a protože jsou ještě dopravní úlevy na vývoz dříví. Německo nám konkuruje výrobky z našeho dříví v naší republice.
V tom je tedy nehospodárnost, ohromná nehospodárnost. Nemáme práci, nemáme odpadového dříví a konečně jeví se to, jak se o tom zmíním, v naprostém nedostatku dříví v naší republice.
Velikou potíží je, že noví majitelé lesů - a to platí zejména o našem státu - ti druzí to dělají po něm - zakazují v poslední době vůbec vstup do lesů. Nemocný člověk musí si přinésti lístek, že je potřebí pro jeho plíce, aby se prošel v lese. Zakazuje se choditi na houby, na jahody, na maliny - o odpadcích dříví a jiném ani nemluvím - takže občanstvo z lesů naposled nemá nic jiného, nežli škodu, neboť zvěř mu ničí úrodu na polích a stejně tak les svým stínem a vůbec svou blízkostí, jakož i vlhkostí a svými cizopasníky hubí pole. Klademe velký důraz na to, aby obyvatelstvu bylo zajištěno potřebné množství dříví. Vždyť je přímo trudno a trapno poslouchati stesky lidí, majících bydliště u ohromných komplexů lesních, že není možno získati potřebného paliva, leda že koupí a dobývají pařezy. Dříví na stavbu anebo pro jinou potřebu, řekl bych, šrankové, atd., lze dostati jen s ohromnými potížemi. Dříví prodává se velkoobchodníkům a ti ho prodávají za hranice. Celý tento >kumšt< způsobuje našim lidem, a řekl bych, i celé republice značné škody.
Proti nyní projednávanému zákona činí se od majitelů lesů a lesních odborníků - nemyslím úředních našich odborníků, nýbrž lesních úředníků velkostatků - mnohé námitky. Některé z nich bylo možno uznati, ale přece jen nebyly takové, aby byly přiměly národohospodářský výbor, a třeba jen jeho oposici k tomu, aby se přiklonila k názoru, že zákon má býti oddálen a že má býti vydán zákon, definitivní, až ho ministerstva projednají. Nemohli jsme na to přistoupiti, neboť zákona tohoto potřebujeme, potřebujeme ho hlavně pro lesní reformu, která se má prováděti.
V lesní reformu kladli jsme ohromné naděje. Myslím, že tak činili všichni lidé republiky, nejen strana moje, nebo lidé v ní organisovaní.
Stát měl za úkol převzíti pohraniční lesy, převzíti velké komplexy lesů vnitrozemských. Lesy, které by nebyl převzal stát - a jsou to ohromné komplexy - měly převzíti země.
Další lesy měly převzíti okresy, po případě svazy okresů; kde jeden komplex lesů zasahoval do několika okresů, měl se utvořiti svaz okresů a měl lesy převzíti. Vedle toho měly lesy přebírati obce. Tak to bylo myšleno, když zákon o pozemkové a lesní reformě byl vydáván. Je nyní otázkou, budou-li splněny zásady zákona a naděje lidí, po případě - jak jsem to nazval - naděje naše.
Náš stát nevlastní více než asi 20 % veškeré lesní rozlohy v republice. Bylo by tedy zdravé a správné, kdyby hleděl co nejusilovněji získati lesů více, aby se přiblížil asi tomu poměru vlastnictví lesů, jaký je ve státech jiných. Tam dosahuje vlastnictví státních lesů průměrně asi 30 % veškeré lesní půdy. Stát podle mého názoru a mých obav nesplní vůbec žádného ze svých úkolů anebo, splní-li něco, tedy jen nepatrné množství z toho, co mu bylo za úkol uloženo. Pochybuji, že se státu podaří zabrati pohraniční lesy. Koaliční poměry, podle mého názoru, nepřipustí ani toto opatření.
Pokud jde o okresy, tvrdí se, že stojí před změnou, že se neví, které okresy budou zachovány, a proto, že okresy nemohou získávati majetku lesního. Pokud jde o obce, zase se říká, že obce nemohou kupovati lesy, protože nemohou míti více přirážek než 200 nebo 300 %, čím pak prý by tyto lesy mohly zaplatiti. Stejně je tomu i s okresy. Já se divím těmto rozpakům u lidí, kteří si tak lehko umějí pomoci u jiných věcí. Vždyť jsme to viděli u silničního fondu, jak se opatřují peníze. Tehda se nikdo neptal sociální pojišťovny, chce-li dáti na správu a úpravu silnic 1000 milionů, vzalo se a béře se jednoduše odtud 1.000 milionů. Cožpak na nákup tohoto ohromného bohatství by se nenašly peníze na 4 1/2 % úroků? Když se našlo na silnice, snad by se také našel prostředek, aby na tyto úkoly zemím, státu, okresům a obcím byl poskytnut úvěr. Myslím, že je tu peněz dosti a že by nemusily býti ani konfiskovány jako u Sociální pojišťovny, nýbrž prostě opatřeny na úvěr a přece by tento úvěr nemusil míti vyšší úrok než 4 1/2 %.
>Nejsou peníze. Není tu té potřebné moudrosti. Já vím, že nenalévám nikomu nějaký >fištron<. Vím, že ho páni mají jako já. Ale koalice nedopustí, aby se tato moudrost státní provedla, a proto se to nebude také prováděti.
Lesy nechávají se majitelům v ohromné výměře, která odporuje našim zákonům o pozemkové reformě. Majitelům může býti ponecháno 150 ha zemědělské půdy a 100 ha půdy jiné, t. j. lesů, rybníků a parifikátů, ale nemůže jim býti ponecháno více než celkem 500 ha. Ale Pozemkový úřad se souhlasem vlády ponechává majitelům lesů tisíce ha. Mluví se až o 20.000 ha u Schwarzenberka, i když se nepočítají rybníky, kterých má ohromnou rozlohu a které budou měřiti jistě polovinu výměry lesní, a nemluví se ani o zemědělské půdě, která také činí nejméně 500 ha. A jak se tato věc zase omlouvá? Pokrčí se rameny nad řečí člověka, který takové výtky činí, a řekne se: co pak on ví, že máme také § 20 přídělového zákona, podle kterého můžeme nechávati půdu také někomu na zachování přírodních krás a historických památek? Ale já zdůrazňuji, to že je laciná výmluva. Nikdy žádný vedlejší paragraf nemůže dávati někomu více, než mu dávají paragrafy uvozovací, abych to řekl nějak advokátsky - ačkoliv advokátem nejsem - poněvadž určité paragrafy jsou paragrafy zásadními a základními a ostatní paragrafy musejí býti pokládány jen za paragrafy vedlejší nebo doplňovací. Nechám-li podle základních paragrafů zákona někomu nejvýše 500 ha veškeré půdy, nemohou podle dalšího §u 20 nechati někomu ještě 20.000 nebo 25.000 ha. Tak si nikdo vykládati zákony nemůže, a vykládají-li si je tak zástupci vlády a koalice, pak řeknu, pánové, můžete si to vykládati ve své většině, jak chcete, my však tomu tak nerozumíme.
Jest otázka, jak se tato věc zodpoví před dějinami, když už ne před nynějšími lidmi. A je otázka, zdali je toto odčinění té křivdy, která se našemu národu stala na Bílé hoře, zdali takhle má býti vrácena půda lidem, kterým byla konfiskována.
Ještě chci říci, že také ponesou odpovědnost ti, kteří ve vážné chvíli, když se jednalo o pozemkové reformě lesní, přišli z nápadem zakládati družstva starousedlých. Na našem Plzeňsku vyrojily se před volbami r. 1925 - aby se starousedlým něco ukázalo - nápady, že se budou zakládati družstva starousedlých a náhradou za to, že přišli o lesy obecní, že se jim dají lesy z pozemkové reformy. Protože jsme se této zásadě musili brániti a protože se jí musil brániti každý malý člověk, nastal boj: družstva neb nedružstva, a tím boj o přidělení půdy samosprávným svazkům byl sveden na vedlejší kolej, aby vláda a Pozemkový úřad měly pokoj.
Trváme na ustanovení zákona, že nemá býti žádnému majiteli zabrané půdy ponecháno více půdy včetně lesů než 300 ha a že v prvé řadě lesy mohou získati stát, země, okresy, svazy okresů a obce. Jak opatřit pro tyto korporace potřebné kapitály pro nákup lesů, o tom jsem se zmínil již dříve ve své řeči. V navrhovaném zákonu při zprávě našeho národohospodářského výboru je několik resolucí, které, budou-li správně vládou respektovány, mohou ještě mnohému zabrániti. Tak na př. čtvrtá resoluce praví, že se vládě ukládá, aby na velkém lesním majetku až do provedení lesní pozemkové reformy povolování mimořádných těžeb lesních bylo zastaveno a jen zcela výjimečně bylo připuštěno v případech z důvodů hospodářských zcela nezbytných. Zakročí-li se aspoň v poslední chvíli na zabraných velkostatcích, může se ještě mnoho zachrániti. Tím končím. (Potlesk.)
Místopředseda Klofář {zvoní): Byly mně podány dostatečně podporované resoluční návrhy pp. sen. inž. Klimko a druhů, dále sen. Hrejsy a druhů. Prosím, aby byly přečteny.
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
Rezolúcia sen. inž. Klimko, dr. Reyla, dr. Procházky, Donáta, Štolby, Zulegera, Luksene, dr. Brabce, dr. Němce, Böhra, dr. Hilgenreinera, Thoře, Pastyříka, Prause a druhov:
Vláda sa vyzývá, aby při vydávaní vládného nariadenia k prevádzaniu zákona o >zatímní ochraně lesů< brala zřetel - pokial to hranice zákona pripúšťajú - na návrhy expertov a na návrh senátora ing. Klimko prednesené v národohospodářském výbore senátu dňa 13. februára 1928 a po případe aby prevedenie týchto návrhov uskutečnila cestou administrativnou.
Rezolúcia sen. inž. Klimko, dr. Reyla, dr. Procházky, Donáta, Štolby, Zulegera, Luksche, dr. Brabce, dr. Němce, Böhra, dr. Hilgenreinera, Thoře, Pastyříka, Prause a druhov:
Vládě sa nakládá, aby pri prevadzaní reorganizácie štátnej lesnej dohliadacej služby, menovite pri ustanovení dostatočného počtu personálu tejže služby bolo od kandidatov inšpekčnej služby dohliadacej mimo nezbytného zákonom predpísaného odborného vzdelania požadovaná aspoň pätročná a od prednostov dohliadaci lesných úradov aspoň 8 ročná praktická lesná služba.
Resoluce sen. Hrejsy, dr. Reyla, inž. Klimko, Zulegera, dr. Hilgenreinera, dr. Brabce, Thoře, Prause a druhů:
V době předvánoční bývá káceno množství vánočních stromků. Prodávají je na venkově i lidé, kteří vůbec žádného lesa nemají a si je často krádeží opatřují. Rovněž i velkostatky dávají někde vykáceti celé menší plochy lesních kultur, aby získaly okamžitý zisk. Tímto způsobem pustoší se mladé lesy a působí nenahraditelná, národohospodářská škoda.
Navrhujeme, aby se senát usnesl na této resoluci:
>Ministerstvům zemědělství a vnitra se ukládá, aby vhodným způsobem upravila prodej vánočních stromků zvláště v tom směru, aby každý dodavatel jich musil se prokázati potvrzením o původu stromků.
Dozor nad lesy v době předvánoční budiž zostřen a lesní pych co nejpřísněji trestán.<
Místopředseda Klofáč: Prosím pana zpravodaje, aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj sen. Štolba: Slavný senáte! Oba páni kolegové, kteří mluvili k projednávanému zákonu o prozatímní ochraně lesů, ztotožňují se, myslím, s vámi všemi, co je vás zde, v tom, že není pravda, co lesní odborníci stále tvrdili, že v lesích velkostatkářských se hospodaří nejlépe a že v obecních a soukromých lesích hospodařilo se špatně.
Myslím, že řada našich úředníků, velmi dobrých českých úředníků, je k politování, když na rozkaz majitele musí konati to, co jako odborníci často konají s těžkým srdcem, a je opravdu trapno, že po deseti letech musí vláda republiky Československé předkládati návrh zákona na ochranu lesů. Avšak nejen na ochranu lesů, které skutečně potřebují ochrany. Stěžujeme si všichni - a správně si stěžoval i kol. Petřík - na všechny ty nepřístojnosti, jež se ještě dějí v poslední době po převratu, že se zakazuje vstup do lesů lidem, kteří potřebují osvěžení v lese, že se zakazuje lidem sebrat jahodu a houbu, a správně říkal kol. Petřík, že les zemědělci, zejména malému zemědělci, téměř ve všech směrech, škodí. (Sen. Petřík: Rozbili nám také cesty - na to jsem zapomněl!)
Vážení, je opravdu skoro neuvěřitelno, že v Československé republice bylo možno trpět, aby velkostatkář zakázal chodit na houby, na maliny, aby zakázal vstup do lesa . .. (Sen. Kučera: To se děje i ve státních lesích ještě dnes za republiky, ani se tam nesmí sednout na trávník!) . . a jediné, co je dovoleno, je, abychom jim krmili zvěř. Velkostatkářům je dovoleno, aby zničili všechny cesty nejen obecní, nýbrž i okresní, zejména v horských okresech, kde poplatnictvo takového chudého okresu, který má malou daňovou základnu, pak těžce shání, aby zaplatilo správu obecních a okresních cest. A správně potvrdil také kol. Hubka, že přístup do lesa mají jen ti, kterých tam potřebují, aby za drobet klestí a kůry a za pár haléřů robotovali jako kdysi před r. 1848.