Při tom některé z převzatých emissí hned hotově se proplácejí, kdežto jiné zaměňují se za nové dluhopisy, které celkem jsou přizpůsobeny podmínkám půjček starých. Ovšem na celé čáře nebylo to možno provésti, takže někde z důvodů technických a k vůli sjednocení půjček byl úrok po případě pozměněn, snížen nebo plán umořovací byl zkrácen. Tedy z toho vzniklo majitelům starých úpisů jakési poškození, které bylo zase vyrovnáno tím, že přepočítací kurs jim byl zaokrouhlen směrem nahoru, tedy zvýšen. A v jiných případech zase se dostane za nižší úrok majitelům odškodnění tím, že zápůjčka původní, neslosovatelná, neumořitelná byla přeměněna na zápůjčku umořitelnou.
Druhou důležitou věcí je tu přejímací resp. výplatní kurs starých dluhopisů pro převod na naší valutu. Z té příčiny bylo stanoveno, a vyplynulo to již z dřívějších dohod, že staré dluhopisy korunové se přepočítávají na rakousko-uherské koruny al pari, tedy stará koruna za novou naši korunu. Rovněž tak staré úpisy zlatkové, ať papírové nebo stříbrné se přepočítávají: na jednu zlatku dvě koruny.
Ohledně dluhopisů ve francích jest ustanovení takové, že se valorisují 27 %. Jsou to 3% prioritní obligace bývalé společnosti státní dráhy, které se valorisují 27 %, ovšem jen provisorně s výhradou pozdější nové úpravy, podle toho, jak se utváří finanční poměry zúčastněných států.
Pro dluhopisy markové, kterých je celkem málo, nebyl stanoven pevný přejímací kurs, nýbrž zmocňuje se zákonem ministr financí, aby jej určil sám, nejvýše 20 Kč za 100 říšských marek. To je ta nejvyšší hranice a odpovídá jaksi tomu, čeho se v Německu samém dostalo valorisací předválečných úpisů jejich majitelům. Tedy jistě je to úprava docela spravedlivá i pro majitele těch úpisů, které my jsme povinni převzíti.
Vedle dluhopisů záměnných zůstávají některé půjčky ve společné správě zvláštní pokladny věřitelských států, která byla zřízena v Paříži a jejíž platebnou jest u nás Zemská banka. Ohledně těchto má náš stát povinnost, odváděti na zúročení a umoření příslušnou každoroční kvótu.
Zákon obsahuje dále ustanovení ohledně zjednání knihovního pořádku ohledně zástavních, práv vtělených pro tyto dluhopisy, zejména na různých železničních tělesech, a to různým způsobem. Tam, kde zástavní právo vůbec pominulo, a to je zejména při těch částech zajištěného dluhu, které u nás byly již se souhlasem majitelů zaměněny za konsolidační nezajištěné půjčky, zástavní právo může se vymazati. Jinde se provádí rozdělení hypotéky, to je části železniční trati v našem území se zprošťují ručení za celkový dluh a zatěžují se nově zástavním právem jen za tu kvótu, která ze společného dluhu na nás nyní připadá. Zmínil jsem se, že jistá část dluhopisů má býti hned splacena, a to jest jediný bod, který se dotýká bezprostředně našich financí; zákon obsahuje zmocnění pro ministra financí, aby potřebnou částku asi 37 mil. Kč opatřil si úvěrovými operacemi. To jest jakési další zmocnění mimo to, které mu bylo dáno rozpočtem na r. 1928.
Navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby slavný senát dal svůj souhlas k této vládní osnově zákona.
Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor ústavně-právní, panu sen. dr. Havelkovi.
Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi dne 16. února 1928 usnesení poslanecké sněmovny a navrhuje slavnému senátu souhlasně s výborem rozpočtovým, aby usnesení to bylo schváleno ve znění senátního tisku 571.
Místopředseda Klofáč: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava tudíž odpadá. Přistoupíme ihned k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých částí, jakož i úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisem jednotlivých částí, jakož i s úvodní formulí a přílohou k tomuto zákonu tak, jak byly přijaty poslaneckou sněmovnou a jak je vyznačeno v sen. tisku 571, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 571 ve čtení prvém.
(Předsednictví ujal se předseda dr. Hruban.)
Předseda (zvoní): Do dnešní schůze senátu dostavil se pan ministr veřejných prací. Dávám jemu slovo. (Sen. Toužil: Pozdě, ale přece!)
Ministr dr. Spina: Slavný senáte! Dělnické organisace hornické v severočeském revíru hnědouhelném obrátily se podáním ze dne 18. listopadu 1927 na spolek pro hornické zájmy v severozápadních Čechách se žádostí, aby byla poskytnuta horníkům jednorázová výpomoc, a to pro ženaté 400 Kč a pro svobodné 300 Kč.
Tato žádost byla jmenovaným spolkem přípisem ze dne 3. prosince 1927 odmítnuta. (Sen. Habrman: Jako vždycky!)
Dopisem ze dne 9. ledna 1928 vypověděly pak koalováné Svazy hornické dosavadní kolektivní smlouvu ze dne 27. října 1923, ne však celou, nýbrž jen ty části, které mají vztah ke mzdám, t. j. I., II. a IV. díl. Současně podán byl požadavek na 20%ní zvýšení veškerých mezd, úkolů a všech v penězích vyjádřených přirážek.
Spolek pro hornické zájmy severozápadních Čech vzal tuto výpověď na vědomí, odpověděl však tím, že vypověděl s termínem měsíčním dne 19. ledna 1928 celou dosaváde platnou kolektivní smlouvu a zároveň prohlásil svoji ochotu jednati o nové kolektivní smlouvě.
Koalované svazy hornické odpověděly dopisem ze dne 24. ledna 1928, že berou na vědomí výpověď celé kolektivní smlouvy, že však bezesmluvní stav pro smluvní body I., II. a IV. jimi vypovězené začíná 6. únorem 1928. Současně navrhly termín jednání o novou smlouvu na 30. ledna 1928. a to v Mostě a Teplicích.
Zástupci podniků přijat byl jako místo jednání Most a porady o nové smlouvě započaly skutečně dne 30. ledna 1928 v místnostech báňského revíru mosteckého za předsednictví ústředního ředitele dr. Karla Blažka. Zástupci dělníků odůvodnili svoje požadavky a zástupci podniků vysvětlili, proč vypověděli celou kolektivní smlouvu. Po delších věcných rozpravách odložena byla schůze na 2. únor 1928. kteréhožto dne přislíbili zástupci podniků podati vypracovaný návrh nové kolektivní smlouvy.
Zástupci majitelů dolů podali pak skutečně návrh nové kolektivní smlouvy, ve kterém oproti dosaváde platné smlouvě navrhován je systém prémiový a některá ustanovení o nové úpravě pracovní doby (Sen. Toužil: Zhoršení pracovní doby! Prodloužení!), podle zákona o 8 hodinné době pracovní, která se stanoviska horníků se označují jako zhoršení dosaváde platné smlouvy. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid! (Sen. Hampl: Se souhlasem pana ministra!)
Při jednání dne 4. února 1928 zlepšili podnikatelé svůj návrh nabídkou paušálních prémií pro I. čtvrtletí 1928, bude-li uzavřena smlouva na základě jejich prvého návrhu. (Sen. Toužili To jsou židovští handlíři!) Naproti tomu navrhly organisace dělnické zvýšení mezd o 10 % a jinak ponechání staré smlouvy.
Dne 5. února 1928 konala se v Mostě revírní konference Unie horníků, při které bylo sděleno, že zástupci majitelů dolů nepřijali kompromisní návrh dělnických organisací uvádějíce, že nemají plných mocí ke zvýšení mezd.
Podle výpovědi kolektivní smlouvy se strany dělnických organisací nastoupil bezesmluvní poměr, pokud se mezd týče, dnem 6. února 1928, revírní konference však se usnesla, aby v ten den stávka nepočala a sečkáno bylo s ní až do 13. února 1928, a tak umožněno další jednání. (Sen. Hampl: Posílení posice zaměstnavatelů!)
Jednání dne 4. února přerušené obnoveno dne 9. února 1928, ačkoli však porada trvala velmi dlouho, nebylo lze docíliti dohody, leda v tom smyslu, že obě strany jsou ochotny k dalšímu jednání.
Další porada konala se dne 11. února 1928, k níž delegován byl, ježto jednání nevykazovalo positivního výsledku, ministerstvem veřejných prací vládní rada inž. Leminger, jenž býval delší dobu přednostou báňského úřadu v Mostě. (Výkřiku komunistických senátorů. - Sen. dr. Heller (německy): Právě, právě!
- Cože tak pozdě? To nemělo ministerstvo veřejných prací zájmu na té stávce?)
Předseda (zvoní): Prosím, neračte vyrušovat!
Ministr dr. Spina (pokračuje):
Při odděleném jednání se zástupci podnikatelů a se zástupci dělnických organisací bylo konstatováno, že jednáním nelze již zadržeti ohlášené započetí stávky dnem 13. února, ježto stávkové proklamace byly již před tím rozeslány.
Zástupci obou stran projevili však ochotu dále jednati hned po zahájení stávky.
Dne 13. února 1928 zastavena byla práce - až na několik výjimek závodů menšího rozsahu - v celém revíru Most-Teplice-Chomutov, při čemž udržovací práce na dolech byly podle stávkových předpisů vykonávány téměř v plném rozsahu. (Sen. Šturc: K podpoře zaměstnavatelů! - Šachty obsazuje četnictvo!)
Jen na některých dolech Lomské společnosti byly již od počátku stávky v tomto ohledu potíže, neboť určený počet ochranného mužstva se nedostavil (Sen. Hampl: A právem!), což však později se zlepšilo. (Výkřiky komunistů.)
Předseda (zvoní): Pánové, nevyrušujte pana ministra!
Ministr dr. Spina (pokračuje): Vyhovujíc oběma stranami projevenému přání, aby asi 16. t. m. bylo pokračováno v jednání za zprostředkování úřadu, vyslalo ministerstvo veřejných prací již dne 14. t. m. jako svého zástupce ministerského radu Inž. JUDra Bohdana Rudla do Mostu, který hned 15. února 1928 vyjednával s oběma stranami odděleně. Snahou jeho bylo, aby byl projednáván celý komplex sporných otázek. Kdežto totiž zástupci dělnictva prohlásili, že nemohou dříve o ostatních požadavcích jednati, dokud nebude rozhodnuto o žádaném 10%ním zvýšení mezd, trvali zástupci zaměstnavatelů na tom, že o zvýšení mezd lze teprve mluviti, až bude zjednáno jasno o ostatních bodech nové smlouvy. (Sen. Toužil: Žel, že tady není zákon, který by donutil kapitál! Zákon na dělníky máte, ale zákon na kapitalisty nemáte!) Byl zvolen 6ti členný užší komitét, ve kterém bylo nezávazně jednáno 16. a 17. t. m. o prémiích - o čtvrtém oddílu zaměstnavatelského návrhu - v nově mzdové smlouvě.
Základnou pro vypočítávání prémií měl býti celkový průměr výkonu z roku 1927. (Sen. Toužil: Který byl vybičován do krajnosti! Pane ministře, víte, že prémiový systém je největší zlodějstvo, které se páše? - Sen. Sehnalová: Okrádá druhé dělníky o práci!) K pronikavým změnám v provozu racionalisací a jiným mělo býti náležitě přihlíženo. Případné spory o pronikavých změnách měly býti rozhodovány zvláštním rozhodčím soudem, skládajícím se z dvou zástupců dělnictva a dvou zástupců zaměstnavatelů. (Sen. Hampl: 30.000 dělníků má tolik zástupců, jako těch pár zaměstnavatelů, to je spravedlnost, to je demokracie!)
O ustanovení předsedy tohoto soudu nebylo lze dosáhnouti dohody. Konečně bylo jednáno o zvýšení mzdy, a to snížením základny pro vypočítávání prémií. Toto jednání však uvázlo tím, že zástupci dělnictva trvali neochvějně na lineárním zvýšení mzdy o 10%, kdežto zástupci zaměstnavatelů prohlásili, že nemohou souhlasiti s větším snížením základny o výkonu než 5%. Jednání byla bezvýsledná přes veškery námahy zástupce ministerstva veřejných prací. Zástupci dělnictva pak žádali, aby další jednání bylo přeloženo do Prahy.
Po přerušení bezvýsledných porad v Mostě svolána byla podle přání porada do Prahy na den 21. února 1928.
Poradu tuto zahájil ministr veřejných prací tímto proslovem:
>Pánové! Po vzájemné výpovědi mezdní smlouvy uzavřené pro okrsky revírních báňských úřadů v Mostě, Teplicích a Chomutově dne 27. října 1923 navázali jste mezi sebou jednání o nové úpravě mezdních poměrů. Vyjednávání pokračovala v několika schůzích, aniž by se dospělo k dohodě. Když se po jednání dne 9. února t. r. ukázalo, že spor nebude takto dohodou stran vyřešen, nabídlo ministerstvo veřejných prací úřední zprostředkování, které bylo oběma stranami přijato.
Zástupce úřadu, pověřený vedením porad, vynasnažil se, aby docílil dohody, nedosáhnul však svého cíle. Proto byly obě strany vyzvány, aby pokračovaly ve vyjednávání v ministerstvu veřejných prací. Zatím nastala stávka, tedy stav, jehož materielní i morální důsledky jsou zhoubné.
Pokud trvají tato jednání, předpokládám, že stávkový výbor v revíru, postará se jako dosud o zachování pořádku a zajištění bezpečnosti jam. (Sen. Hampl: O to se vám jedná!)
Ministerstvo veřejných prací vynasnaží se, aby ... (Výkřiky.)
Předseda, (zvoní): Prosím o klid!
Ministr dr. Spina (pokračuje): . . . vedlo jednání tak, aby jeho výsledek byl spravedlivý. Přirozeně bude při tom dbáti veřejných zájmů a bude se říditi platnými zákony.
Ministerstvo veřejných prací jako nejvyšší správní úřad pro hornictví, o jehož nestrannosti jsou obě strany přesvědčeny (Výkřiky: Oho! - Sen. Toužil: To je nestrannost! - Předseda zvoní.), což dokumentovaly přijetím nabídnutého zprostředkování, je si vědomo důležitosti a
odpovědnosti svého úkolu jako dohodce a rozhodčí. Žádám tedy obě strany, aby majíce tyto záruky, spolu ,s námi se upřímně a účinně vynasnažily, abychom nynější spor spojenými silami co nejsprávněji a co (Sen. Skalák: Viribus unitis!) nejrychleji vyřešily. (Sen. Hampl: Ve prospěch zaměstnavatelů! - Sen. Sochor: To říkal starý Procházka také!)
Vaším poradám přeji dobrého výsledku hornickým >Zdař Bůh.<
Tato první porada byla rázu více informativního a jednalo se pří ní hlavně o postup, který by nejvýhodněji vedl k cíli.
V dohodě obou stran bylo pak jednání odročeno na 22. února 1928, neboť zástupci podniků chtěli se před dalším jednáním poraditi se zástupci ostatních revírů.
Jednání dne 22. února 1928, které se konalo za předsednictví min. rady dr. Rudla, zahájil opět ministr veřejných prací a pravil:
>Určení mzdy jedině podle životního standardu je za nynějších, hospodářských a obchodních poměrů u nás i ve všech sousedních státech nemožné. (Sen. Skalák: Tak vidíte, to je vaše spravedlnost vůči dělníkům!)
Předseda (zvoní): Prosím o klid. {Sen. Skalák: To je nestrannost!) Prosím, nevyrušujte, pánové! (Sen. Hampl: Proč se neřekne zaměstnavatelům to, co se řekne dělníkům! - Sen. Toužil: Pánové, znáte poměry a život v hornických rodinách v severních Čechách?) Není žádná debata. Nyní má slovo pan ministr. Podle jednomyslného usnesení senátu, který chce slyšet pana ministra. Prosím o klid ! (Sen. Skalák: Takové přiznání, že vrstvy pracující nemají práva žíti podle životního standardu, je opovážlivost!) - Zvoní. Prosím o klid!
Ministr dr. Spina (pokračuje): Nicméně neuzavíráme se mínění, že i tento moment životního standardu musí při rozhodnutích, ke kterým naše porady vésti mají a musí, hráti podstatnou roli. Musíme tedy počítati s tím, že při dodržování železného zákona o nabídce a poptávce předně výkon musí býti směrodatný, ale že nutno bráti náležitý ohled i na jiné také důležité okolnosti, jako jsou výnosnost jam, zachování možnosti pracovní, udržování konkurenční schopnosti ostatního našeho průmyslu doma (Sen. Kučera: Z čeho si staví Petschek a Weinmann vily?) vůči cizině a pod. Poukazuje-li se se strany dělníků na stoupání cen životních potřeb a žádá-li se zde odpomoc, spatřuji právě ve skutečnosti, že bylo docíleno shody ohledně prémie z výkonu, uznání správnosti svých vývodů.
Aniž bych podával určitého iniciativního návrhu, žádám obě strany, aby se vyslovily o celém komplexu otázek, které vedly k nynějšímu stavu, jehož spravedlivé a správné rozřešení je naším společným úkolem.
Při jednání dne 22. února 1928, jakož i dne 23. února 1928 docíleno bylo sice sblížení názorů o řadě ustanovení kolektivní smlouvy v částech I., II. a III., nebylo však dosaženo sblížení v otázce pracovní doby a v některých jiných méně důležitých otázkách odstavce V. a VI., a zejména nebylo lze nalézti řešení pro bod IV.. pokud se týče výše mezd resp. prémií.
Vzhledem k tomu stavu jednání, jež ocitlo se na mrtvém bodu a hrozilo přerušením, sdělil ministr veřejných prací každé straně odděleně tento zprostředkovací návrh:
>Jakožto základ pro výpočet mezd resp. prémií budiž vzat průměrný výkon závodu z roku 1927 zmenšený o tolik procent, aby při dosažení výkonu roku 1927 resultovalo zvýšení mezd o 5%.
Vyšší výkon docílený ve skutečně propracovaných směnách v měsíci lednu a únoru 1928 jest odměniti stejným způsobem. Částky, vypadající na toto období - leden a únor - vyplatí se polovicí při nastoupení práce a pak při nejbližší výplatě.
Pokud jde o úpravu sobotních směn, zdůrazňuji, že nejsem s to, abych za nynějších poměrů hospodářských podporoval odstup od ustanovení zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n., o 8 hodinné době pracovní (Sen. Hampl: Co si dělnictvo vydobylo!), a důtklivě žádám dělníky, (Výkřiky. - Hluk.) aby v zájmu celostátním sjednali úpravu tak, (Sen. Jaroš: Na to stát přistoupil!) aby v případě potřeby bylo pracováno ony 2 hodiny normální 8 hodinné směny, při čemž havířům, pracujícím v akordu, bude dána náhrada (Sen. Hampl: Zabíjeti a mrzačiti se mohou!), odpovídající jedné hodině, ostatním důlním akordníkům bude nahrazena mzda, vypadající na dvě hodiny a směnařům mzda za dvě hodiny. (Výkřiky. - Sen. Hampl: V Rusku je zavedena 7 hodinná doba pracovní! - Veselost.)
Doporučuji, aby o zákonem, připuštěném prodloužení směny pro vjezd a výjezd bylo co nejsvědomitěji uvažováno.< (Hluk.)
Předseda (zvoní): Ale prosím pánové o klid. Pak nemůžete slyšeti.
Ministr dr. Spina (pokračuje): K tomu odpověděli zástupci podniků, že v zásadě přijímají zprostředkující návrh, pokud tento bude přijat i druhou stranou, a přednesli po poradě svoje modifikační návrhy.
Zástupci dělnických organisací odpověděli tímto prohlášením:
>Ke zprostředkovacímu návrhu pana ministra veřejných prací dnes nám předloženému prohlašujeme, že tento návrh důvěrníkům hornictva ke schválení předložiti nemůžeme.
Byli bychom ochotni (Výborně!) důvěrníkům hornictva doporučiti ke schválení zprostředkovací návrh na základně: (Sen. Toužil: Zmlátili by je ti dělníci!) že bude docíleno dohody o ustanoveních ohledně poskytování prémií za zvýšený výkon na zásadě, že výkon z roku 1927 by byl snížen o 10%, tak aby z toho resultovalo zvýšení mzdy o 71/2%, a že bude docíleno dohody o ostatních ustanoveních mzdové smlouvy.
K návrhu pana ministra ohledně pracovní doby a sobotní směny prohlašujeme, že trváme na zachování dosavadních ustanovení. (Výborně! - Výkřiky: Samozřejmě! - Zcela správně!)
Tudíž vzhledem k tomu, že nebylo lze pokračovati v jednání na podkladě zprostředkovacího návrhu ministerstva veřejných prací, učiněn byl ještě pokus, zda nebylo by lze nalézti formuli, která by vyhověla oběma stranám alespoň pro smlouvu prozatímní poměrně krátkou, za níž by byla nastoupena práce a jednalo se zatím o nové kolektivní smlouvě.
Příslušné podněty byly vzaty stranami na vědomí, nebylo však možno dosíci výslovného souhlasu se zmíněným podnětem.
Další jednání konalo se po souhlasných návrzích odročovacích obou stran dne 28. února. Na počátku tohoto jednání zhoršila se situace potud, že se strany dělnické žádáno bylo podle usnesení nedělní schůze mostecké - které bylo tlumočeno ministerstvu zvláštní deputací - znovu jednání o 20% ním lineárním zvýšení mezd, (Bravo!) na druhé pak straně modifikovali zástupci podnikatelů svůj původní návrh na rozdělování prémií způsobem, který prohlašovali zástupci dělníků za nepřijatelný. Před odročením porady, jejíž pokračování stanovena na dnešní den, dán byl stranám nový podnět ministerstva veřejných prací, podle kterého by bylo možno upraviti otázku mzdovou. Podnět tento nesetkává se s principielním odporem dělnictva.
Dnes se ve 4 hodiny odpoledne pokračuje v jednání o tomto podnětu a mohou míti důvodnou naději, (Sen. Hampl: Dělnictvo není nikdy tak zatvrzelým, jako zaměstnavatelé!) že se obě strany konečně na této cestě sejdou. (Výborně! - Potlesk. - Sen. Toužil: Jaký jest to podnět, pane ministře! - Sen. Skalák: Není nám sdělen obsah tohoto návrhu!)
Předseda (zvoní): Byly mně podány . . . (Hluk. - Předseda zvoní.)
Prosím o klid. Byly mně podány dostatečně podporované návrhy na zahájení rozpravy o prohlášení pana ministra veř. prací. Žádám, by tyto návrhy byly přečteny.
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
>Návrh sen. dr. Reyla, dr. Procházky, inž. Klimko, Donáta, Kroihera. Zuleigera, Luksche, dr. Brabce, dr. Němce, Böhra, dr. Hilgenreinera, Thoře, Pastyříka, Prauseho a druhů:
Podepsaní navrhují, aby o prohlášení pana ministra veřejných prací zahájena byla debata v dnešní schůzi.
Návrh sen. Járolíma, dr. Hellera a soudr.:
Navrhujeme, aby o prohlášení pana ministra veřejných prací byla ihned zahájena debata.
Návrh sen. Toužila a druhů:
Podle §u 65 jedn. řádu senátu N. S. navrhujeme aby o prohlášení pana ministra veřejných prací byla zahájena hned rozprava.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovali o podaných návrzích a to o všech najednou. Račte se posaditi. {Děje se.)
Kdo souhlasí s podanýma návrhy, které právě byly přečteny, a to s návrhy pp. sen. dr. Reyla a druhů. Jarolima a soudr., Toužila a druhů, aby o prohlášení pana ministra veř. prací zahájena byla rozprava v dnešní schůzi, račte zvednouti ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrhy tyto jsou schváleny.
Nyní přerušuji jednání a schůzi na 20 minut za účelem sestavení řečnické listiny.
Schůze přerušena v 17 hod. 7 min. - opět zahájena v 18. hod.
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.
Zahájíme rozpravu o prohlášení pana ministra veř. prací.
Ke slovu jsou přihlášeni páni senátoři: Šťastný, Jarolim, Průša, inž. Bečka, Dundr, Klečák, dr. Soukup, dr. Heller, Kotrba a Teschner.
Dříve než dám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 30 minut.
Nejsou námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Řečnická lhůta je tedy stanovena dobou 1/2 hodiny.
Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu sen. Šťastnému.
Sen. Šťastný: Slavný senáte! Po nedostatečném, řekl bych, tak úřednicky studeném prohlášení pana ministra veřejných prací je potřebí si říci k předmětu naší debaty něco více.
Stávka horníků severočeského revíru již sama o sobě je případem velmi vážným. Přímo je ovšem vyvrcholením sporu mezi horníky a těžaři pouze jmenované pánve, nepřímo však typickou záležitostí celé národní společnosti. (Sen. Kučera: Ferdíku, ministr Tě neslyší, sedí v restauraci!) Netajme si také, že stávka horníků ... (Hluk. - Předseda zvoní.) ... je článkem hospodářského procesu, který ve vývoji konsolidace celkových poměrů zcela bezohledně a smím říci, plánovitě způsobuje třídám, za mzdu pracujícím situaci den ze dne bolestnější.
Dosud nikde nevidíme kus dobré vůle tento nebezpečný proces zastaviti.
Posuzována jako činitel hospodářských poruch, využívána je stávka známými kruhy k výčitkám proti dělníkům. Nejsou to však jen dělníci, kteří ji inscenovali, jsou tu vždycky činitelé dva. Dělníci ji vyhlásili, ovšem, jsou tedy ve věci aktivní, ale těžířstva, ona druhá fronta jednající, ve své ležérní pasivitě stávku vědomě přijímá. Ovšem to není aktivita přímá, je to však nicméně aktivita, tím horší, že je poťouchlá a nepoctivá. (Sen. Toužil: Víš, jaký dal dnes podnět pan ministr veřejných prací při vyjednávání? Aspoň to blíže neřekl!) Ano.