Místopředseda Böhr (zvoní): Nejbližším řečníkem je pan sen. Chlumecký. Dávám mu slovo.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! K prejednávanej predlohe zákona na ochranu domácieho trhu práce podávam menom svojho klubu niekoľko pozmeňovacích návrhov a niekoľko rezolučných návrhov. K ich odôvodneniu dovoľte, abysom pravil:

§ 1 znie: ťZaměstnávání cizích státních příslušníků (cizinců) na území Československé republiky podléhá po dobu nepříznivého stavu na domácím trhu práce ustanovením tohoto zákona.Ť

My podávame pozmenovací návrh, ktorý znie takto: ťZaměstnávání cizích státních příslušníků jest svobodné a nepodléhá žádnému omezeníŤ, poneváč náš štát je typický štát vysťahovalecký a môže nám podobné ustanovenie len škodu doniesť. Ako to bude vyzerať s našimi štátnymi príslušníkmi, ktorí sú v cudzozemsku? Čo sa s nimi stane? Ja k tomu ešte prídem vo svojich ďalších vývodoch.

§ 3 znie:

ť(1) Kdo chce zaměstnati cizince, na nějž se nevztahuje § 2, jako dělníka, zřízence, pomocníka v domácnosti, zaměstnance ve vyšších soukromých službách, nebo jako učně, volontéra či praktikanta, jest povinen opatřiti si k tom u svolení příslušného úřadu.Ť

A tu, poneváč je tu nebezpečie konkurencie všelijakých nečistých živlov, stávkokazov atď., ktorým by reakčná vláda a jej úrady zamestnanie povolily, navrhujeme pozmeňovací návrh, ktorý znie takto:

ť1. Jest zapovězeno zaměstnávati cizí státní příslušníky za horších pracovních podmínek než zaměstnance domácí.

2. Na zachovávání tohoto ustanovení dohlížejí odborové organisace zaměstnanecké a závodní výbory a rady.

3. Tato kontrola odborových organisací a závodních výborů a rad se vztahuje také na zaměstnávání těch cizích státních příslušníků, kteří byli zaměstnáni před vydáním tohoto zákona.Ť

Prečo nenavrhujete, aby delnícke organizácie rozhodovaly o tom, kto môže k nám prijsť pracovať? Tie by predsa lepšie hájily záujmy nášho ľudu než zamestnávatelia alebo vaši byrokrati.

§ 11 znie:

ťPřestupky tohoto zákona nebo předpisů na jeho základě vydaných, trestají, pokud nejde o trestní činy stíhané přísněji, politické úřady 1. stolice trestem na penězích do 10.000 Kč nebo trestem na svobodě do 1 měsíce.Ť

Navrhujeme, aby tento paragraf znel takto:

ťTrestní podle těchto ustanovení jsou jen zaměstnavatelé, nikoli zaměstnanci.Ť

Ako môžu cudzí delníci znať všetky zákony všetkých europských štátov? To je predsa vec, aby štátny príslušník zamestnávateľ znal zákony a bol odpovedný za to, koho vezme do práce. Nemôže sa predsa žiadať od proletára z Nemecka alebo Francie, aby znal naše zákony.

Ďalej podávame rezolučné návrhy a to:

ťVláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila návrh novelisace zákonů o závodních výborech a radách, kterým by se závodním výborům a radám zaručovalo právo, aby bez jejich souhlasu nebyli přijímáni a propouštěn i zaměstnanci.Ť

A ďalej: ťVláda se vyzývá, aby uzavřela s cizími státy úmluvy o úplné svobodě zaměstnávání cizinců a o zajištění stejných pracovních podmínek cizím zaměstnancům jako domácím.Ť

A ďalej: ťVládě se ukládá, aby do měsíce předložila poslanecké sněmovně návrh novelisace zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 236 Sb. z. a n., o státní příslušnosti a domovském právu, kterýžto návrh by byl vybudován na zásadách obsažených v návrhu posl. Gátiho, č. t. 4690 prvního volebního období.Ť

Na Slovensku a v Podkarpatsku státisíce ľudu žijú v neistote, nevedia, ktorá vlasť je ich vlastnou. Závisí to často od dobrej alebo zlej vôle niektorých byrokratov, ktorí môžu každého, kto im je nesympatický, vyšupovať za hranice.

Slávny senát! V poslednej dobe sme mali príležitosť pozorovať, že všetky vládne návrhy zákonov v Československej republike smerujú k tomu, aby sa zlepšilo hospodárske a politické postavenie majetných tried na úkor pracujúceho chudobného ľudu. Upravujú-li sa platy a penzie štátnych zamestnancov, robí sa to len preto, aby sa mohlo štedre pridať vysokým byrokratom, starým rakušáckym generálom alebo farárom, kdežto tým najnižším kategoriám zamestnaneckým sa pro forma na jednej strane len maličkosť pridá, aby sa im na druhej strane dvojnásobne odobralo. Tak podobne to vyzerá tiež, štátotvorní páni, so všetkými vašimi zákonami na ochranu vlasti a národa.

Zákon na ochranu republiky potrebovala buržoázia na ochranu svojich triednych záujmov oproti búriacemu sa vykorisťovanému ľudu, t. j. oproti väčšine národa.

Ďalej sa buržoázia stará o ochranu nájomníkov a práve teraz zase má prejednávať zákon na ochranu nájomníkov a títo už sa trasú strachom, čo zase z toho bude, aká ochrana to zase bude. Chcete vôbec zákon na ochranu nájomníkov celkom dočista odbúrať? Vy vždy premýšľate o tom, ako byste doteraz platný zákon zlepšili a radosť z toho majú len páni majitelia činžákov. Tým je povedané všetko.

A teraz máme pred sebou vládny návrh zákona na ochranu domáceho trhu práce. Znie to zase veľmi pekne, takže by sa naivný človek mohol nazdať, že vláda má na mysli pomáhať všemožne pracujúcemu ľudu Československa v jeho ťažkom položení. Avšak pravý opak je zase smutnou pravdou. Naša buržoázia s jej vládou sú nepolepšitelné. Pre nás komunistov je vec jasná, my sa nedáme oklamať krásnymi menami zákonov ani za vlasy pritiahnutými dôvodovými zprávami, poneváč vieme, že vlk kozu na každý pád zožerie, keď sa hneď aj na ňu usmieva.

Buržoázia a jej vláda nikdy v prospech pracujúceho ľudu nepracuje a nebude pracovať, keď niečo robí, robí to len pre seba. Je treba, aby si to pracujúce masy uvedomily, že by tak boly imunizované proti pestilencii oportunizmu, proti sklonu k spolupráci s buržoáziou.

Zákon na ochranu domáceho trhu práce, tak ako ho vláda vypracovala, je len ďalším krokom na ceste k zotročeniu pracujúceho ľudu tohoto štátu. Ale snáď chcete nám nahovoriť, vážení pánovia z vládnych t. zv. štátotvorných strán, že chcete zamedziť, aby u nás nezamestnanosť robotníctva stúpala? Alebo snáď chcete zamedziť, aby mzdy nášho robotníctva boly konkurenciou cudzích robotníkov snižované? To predsa nechcete. Vo vašom záujme je, aby mzdy klesaly, lebo ste pevne presvedčení, že sa robotníctvu u nás vraj veľmi dobre darí, že ono je nenasytné a chce ubohým podnikateľom kožu stiahnuť.

V záujme buržoázie je, aby na trhu práce bola čo možná najväčšia konkurencia, aby robotníci za každú cenu ponúkali svoju pracovnú silu.

Ako si tedy máme vysvetliť, tú vašu lásku k pracujúcemu ľudu tohoto štátu?

Ráčte odpustiť, vážení pánovia, že my komunisti sme skeptikovia, že neveríme v poctivú snahu buržoázie pomáhať sociálne slabým, poneváč až doteraz vždy pravý opak robila. Sme presvedčení, že týmto zákonom zase chcete niečo získať len pre seba, pre príslušníkov svojej triedy.

Vy viete, že robotníctvo celého sveta sa organizuje medzinárodne, práve tak, ako vy sa proti robotníctvu medzinárodne organizujete a vám ide o to, rozoštvať pracujúci ľud podľa národnostnej príslušnosti druha proti druhu, aby ste tak jeho šiky rozrazili a mohli ho lepšie ovládať a vykorisťovať.

Robotníctvo vás o túto vašu ťochranuŤ neprosilo, poneváč to nepozná žiadnych cudzincov, ale je jedna rodina po celom svete. Ono potrebuje, aby mu bol celý svet otvorený, aby každý mohol uplatniť svoje sily a schopnosti tam, kde sa mu najlepšie za to zaplatí. Robotníctvo nemá smysel pre to, čo vy nazývate ťvlasťouŤ, nechce byť viazané v úzkych hraniciach rôznych kapitalistických spoločností. Buržoázia sama sa postarala o to, aby proletári žiadnej vlasti nemali. Ona im odobrala výrobné prostriedky a zamestnáva len toho, koho ona chce a nechá prebytečných blúdiť svetom. Vzala im teda vlasť a potom sa čuduje, že nechcú byť vlastencami.

Robotníctvo si praje, aby všetky hranice boly otvorené, aby sťahovanie z jedného štátu do druhého bolo úplne voľné a praje si, aby ťcudzíŤ proletári - cudzí podľa vášho názoru - neboli u nás šikanovaní, poneváč náš štát je typický vysťahovalecký štát a naše robotníctvo tiež nechce byť v cudzine šikanované, na čom vám ale, ako sa vidí, nič nezáleží.

Podľa štatistických dát štátneho úradu štatistického žije na príklad v Nemecku štyrikráť toľko našich štátnych občanov, ako ríšsko-nemeckých je u nás. V Rakúsku je trikráť toľko našich ľudí, ako Rakušanov u nás. Vo Viedni bolo r. 1923 120.000 našich príslušníkov - len vo Viedni samej - kdežto v celej Československej republike bolo r. 1921 len 50.673 rakúskych príslušníkov. O vzájomnom pomere vysťahovalectva medzi našou republikou a Franciou, Angliou, Spojenými štáty. Kanadou, Argentinou ani nechcem hovoriť. To dobre viete pánovia, že z týchto štátov nehrne sa k nám robotníctvo.

Tak ako čínskí kuliovia nemajú strach, že československí proletári prídu k nim im konkurenciu robiť, tak nemá náš československý proletár strach, že sem prídu Amerikáni, Francúzi, alebo Angličani. A preto je nielen smiešné, ale aj nebezpečné pre náš ľud, keď takýto zákon vynášate, keď provokujete cudzie štáty. U nás je pomerne málo cudzincov, takže by sa ich vypovedaním nič na situácii nezmenilo. A ešte k tomu prídu k nám ponajviac len vysoko kvalifikované sily chemikovia, bankoví úradníci, inžinieri a rôzni odborníci, ktorí majú veľké platy, takže sa nedá tvrdiť, že by títo kazili mzdy našim robotníkom.

Ale práve tu sme u jadra veci. Buržoázia naša chce týchto cudzincov dostať preč, aby svojich synov na ich dobre platené miesta mohla posadiť, poneváč títo nemajú chuť ísť do sveta zo strachu, že by sa neuplatnili. A preto majú sa stať obeťou státisíce našich v cudzine pracujúcich proletárov, aby niekoľko neschopných synáčkov našej buržoázie dostalo dobré platy za málo rozumu.

Že hneď pri tej príležitosti chcete cudzích robotníkov postaviť pod policajný dozor, stupňovať policajnú kontrolu, a vydať politických uprchlíkov ľubovôli úradov, to je samozrejmá vec. Cudzích kontrarevolucionárov hmotne a morálne podporovať a revolucionárov vydávať katom, to vyžaduje medzinárodná solidarita buržoázie a je v záujme udržania jej hnusného otrokárskeho režimu. Na Slovensku a v Podkarpatsku budú vaši policajti mať v tomto zákone dobrý prostriedok k špionovaniu a perzekvovaniu robotníctva maďarského a ukrajinského, ktorý zákon oni v plnej miere využijú, aby sa vám zavďačili. O tom nie je sporu, lebo vaši policajti poznajú dobre svojich pánov a vedia, za čo rôzni Klímovci dobré zarábajú. Až tento zákon bude v platnosti, bude na Slovensku a v Podkarpatsku každý maďarský alebo ukrajinský proletár podozrelý zo špionstva, bude ustavične opackávaný špinavýma rukama vašich strážnych anjelov. Poneváč má čo najskôr dôjsť k odstráneniu povinnosti vizovej vo styku pokiaľ možno so všetkými súsednými štátmi, ako zpráva výboru sociálne politického zdôrazňuje, potrebuje vláda vybudovať taký špiclovský systém, ktorým by sa dali politicky podozrelé osoby vyšupovať i za hranice. A poneváč cudzí fašisti prácu u nás nehľadajú, budú mať pokoj, ba budú ešte podporovaní. Len chudobný človek je podozrelý, ten bude šikanovaný. § 10 núti zamestnávateľa, aby do 3 dní ohlásil, že prijal cudzinca do roboty. ťNa chudej lid musí bejt prísnosť,Ť pravil Švejk. A to platí u nás ešte po prevrate, lebo máme ešte vždy rakušáckych byrokratov, generálov a dosť Švejkov, ktorí to trpia. Poneváč tento zákon pracujúcemu ľudu viacej uškodí ako pomôže, nemôžem štátotvorní páni s vami hlasovať. Ľud žiada, aby ste už raz prestali so všetkými vašimi ťochranami Ť, poneváč ste vykonali v ohľade zbiedačenia máss už dosť. Chcete-li ale, vážení pánovia, skutočne sa postarať o domáci trh práce, vtedy sa vrhnite s celou vehemenciou proti československým uhľobarónom, proti týmto najšpinavejším parazitom ľudskej spoločnosti, ktorí okrádajú baníkov o plody ich ťažkej poctivej práce, ktorí žijú prostopašným životom z mozolov hladujúcich proletárov. Tu je ochrany domáceho trhu práce veľmi nutne treba. Rozkáže vašej vláde, aby neposielala žandárov na ochranu parazitov a zlodejov, na provokovanie proletárov, bojujúcich za väčší kus chleba, ako sa o teraz pri stávke baníkov stalo. Pomáhajte tam, kde je toho treba. Dokážte vašu lásku k pracujúcemu ľudu dobrým činom a nie vždy len planými frázami. Vy to neurobíte, poneváč ste zástupcovia uhľobarónov, veľkostatkárov, bankárov, fabrikantov. Prečo ste nevyvlastnili po prevrate cudziackych uhľobarónov a veľkostatkárov bez náhrady? Prečo ste neodovzdali ich nakradený majetok tomu, komu vlastne patrí, pracujúcemu ľudu? Prečo dávate vysoké penzie bývalým rakušáckym generálom, vrahom českého ľudu a dobré platy kňazom, ktorí boli ak veľmi zaľúbení do jeho veličenstva starého Procházku, že sľubovali každému, kto nechcel za neho život dať, šibenicu? Prečo krmíte u nás armádu ruských kontrarevolucionárov, ktorí vôbec nič nepracujú a chcete mať zákon na vypovedanie pracujúcich proletárov, ktorí hľadajú útulok u nás pred katami Mussoliniho, Horthyho a ich balkánskych kolegov? Veď predsa to všetko stojí ohromné miliony, ktoré náš pracujúci ľud musí zaplatiť! Nenahovárajte teda nikomu, že vy chcete chrániť vlasť a národ!

Vlasť a národ to ste vy len sami; vaše veľkostatky, banky, fabriky, bane, ministerské kreslá, všetky dobre platené miesta v úradoch, to je vlasť a vy s vašimi policajtmi a lokajmi ste národ.

Skutočný národ, pracujúci ľud, to je vnútorný nepriateľ, proti ktorému a na jeho útraty musíte vždy viacej a viacej policajtov vydržiavať a proti ktorému hlavne držíte veľkú armádu.

My budeme hlasovať proti vášmu návrhu zákona na ochranu domáceho trhu práce.

Dajte pokoj už raz s vášmi ťochranamiŤ! Pracujúci ľud tohoto štátu má vašich ochrán až po krk dosť. Chráňte sa len sami, aby vás rozhorčený ľud nezahnal ku všetkým čertom! (Souhlas komunistických senátorů.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. dr Kovalik.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Návrh zákona na ochranu domáceho trhu práce je potrebný a preto ho naša strana odhlasuje. Potrebný je nielen z celoštátneho, ale i z ohľadu Slovenska, poneváč zkusujeme so dňa na deň, že na Slovensku je veľa robotníkov, zamestnancov rôznych kategorií, ktorí nedostanú prácu. Teda počet nezamestnaných je veľký. Teraz musíme hľadať príčiny toho, a keď hľadáme tieto príčiny v prvom rade musíme, žiaľ bohu, soznať, že z patričných kruhov, teda shora ešte vždy nevenuje sa veľko- a malopriemyslu na Slovensku toľko starosti a toľko pečlivosti a pomoci, ako by sa venovať malo. Ba vidíme, že veľko- a malopriemysel na Slovensku sa odbúrava. Je dosť príkladov, ktoré sme už toľkoráz spomenuli: Železiarsky priemysel v Krompachách, kde tisíce robotníkov ztratilo prácu. Tam sú súkenné továrne v Čadci, v Rajci, tam sú továrne na hospodárske stroje v Lučenci. V solivare tiež tú sôľ tamojší ľudia majú vyrábať, ba boly už úmysle a pokusy zredukovať prácu a časom odmontovať i mincovňu v Kremnici. To si nedáme nikdy!

Sú to zjavy nielen poľutovaniahodné, ale i nepriaznivé pre konsolidáciu pomerov v republike a na Slovensku Mylná je mienka, že by Slovensko nepotrebovalo priemyslu a že mu stačí len obrábať zem. Veď Slovensko má hornaté, neúrodné kraje a teda odkázané je Slovensko i na priemyselnú prácu. A preto sme vždy požadovali podporovanie slovenského veľko- a malopriemyslu, žiadali sme - a to musí sa uskutočniť - postavenie slovenskej techniky v Košiciach (Souhlas.), ako prípravnú podmienku pre zveľadenie veľko- a malopriemyslu. Ale i z národného a politického dôvodu je potrebné na východe vysoká technická škola. Vždy jsme požadovali a požadujeme na Slovensku, aby práce bola dávaná slovenským robotníkom, remeselníkom, alebo živnostníkom.

Máme ustáliť teraz zákon na ochranu domáceho trhu práce a čo vidíme? Že práve tomu slovenskému robotníkovi sa nedáva práca. Sdelím klasický príklad toho, ako sa nedáva práca dnes robotníkovi. Minulú nedeľu bol som na ľudovom shromaždení v Černe a Smrčinovci, je to v hornom Trenčiansku na dráhe Košicko-bohumínskej a tam mi sdelili nasledujúce: Časť Košicko-bohumínskej železnice, ktorá je ešte na Slovensku pridelili olomúckemu riaditeľstvu: a z toho čo nasleduje? Že tam na to horné Trenčiansko, na tie chudobné slovenské kraje, kde posiaľ tí železničiari sa živili svojou prácou, posiela teraz olomúcke riaditeľstvo českých a moravských robotníkov. Pred tým malo tam 30 zamestnancov prácu a dnes ako mi bolo sdelené, 18 je tam čo prišli z olomúckeho riaditeľstva ale len 12 slovenských zamestnancov zostalo v práci.

Toto je jeden príklad. Tak keď my chceme odpomôcť a chceme pomáhať robotníkom a tvoríme zákon na ochranu domáceho trhu práce, tak v prvom rade žiadame, aby patričné kruhy na Slovensku dávaly slovenským robotníkom prácu a aby tých zamestnancov upotrebily tam, kde je potrebná práca. To bol klasický príklad toho, že zákon máme a potom v praksi to vyzerá ináč.

Sdelili mi tam ešte to, že tí cestujúci, čo na tých krajoch cestujú, tam vo Smrčinovci musia často čakať na vlak a čekálne nemajú. Žiadali, aby ministerstvo železníc postavilo pri tej zastávke čakáleň. Odpoveď prišla, že čakáleň postaviť sa môže, ale nech si to vraj postaví obec sama, nech to ona zaplatí. (Sen. Dundr: Stát nemá peníze, dal to kněžím!) Ten štát dostáva tam, ako štatistika dokazuje - už sa o to zaujímali tam ti smrčinovci - mesačne 5.000 Kč, tedy do r. 50-60.000 Kč dostane za lístky na tej stanici. Preto by ministerstvo mohlo 10.000-12.000 Kč obetovať a vidíte, predsa to neurobí. Budeme pre to pracovať a uvidíme, ako sa to podarí. Naši poslanci a senátori boli už u pána ministra železníc, aby on slovenské časti železničných tratí ponechal košickému riaditeľstvu, aby ich neprideľoval olomúckemu riaditeľstvu. Uvidíme, ako vláda zodpovie týmto požiadavkom našej strany. (Sen. Janík: Naše trati nám odobrali z bratislavského riaditeľstva a dali do olomúckeho! Žiadame ich nazad! Slovensko Slovákom! Slovenská zem nech je zo Slovenska dirigovaná a nie z Moravy, z Olomúca a Brna!) Áno. Dúfam, keď bude do života uvedená reorganizácia politickej správy, keď už bude ustálené slovenské zemské zastupiteľstvo, že vtedy aj v takýchto otázkach stane sa náprava, lebo sa to týka hospodárskych záujmov slovenských. Tedy ako prvú príčinu nezamestnanosti znázornil som v tom, že nie sú podporované dostatočne priemysel a práce na Slovensku. Druhá príčina je, že domácim pracovníkom odoberajú prácu cudzí robotníci... (Hluk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Kovalik (pokračuje): ....Tomuto stavu chce odpomôcť prítomný zákon o ochrane domáceho trhu práce. Vo zpráve sociálne-politického výboru je odôvodnené, prečo majú padnúť námietky, že tento zákon je, povedzme, prislabý, totižto, že ponecháva možnosti práce aj cudzincov. Keď skúmame tento zákon, tak musíme uznať, že v istých prípadoch môže byť dovolené z odôvodnených príčin, práce aj cudzincovi, na príklad pri montovaní z cudziny dovezených strojov, ač práve by sa mal priemysel tak vyvinovať, že by sa všetky stroje doma vyrábaly, aby náš štát bol v tomto ohľade sebestačným. Môže byť ale vo výnimečných pádoch dovolená práca cudzincovi, keď domorodého takého pracovníka nieto, lebo aj naši slovenskí robotníci chodia do cudziny pracovať. Sú to naši poľnohospodárski robotníci, ba aj baníci, ktorí chodia do Šalgo-Tarjanských baní pracovať, najviac z Liptova. Žiaľbohu ale máme v najnovšej dobe skúsenosti, že robia ťažkosti, ba nedovoľujú už slovenským robotníkom - baníkom prácu v Maďarsku. A preto hovorí zpráva sociálne-politického výboru, že náš štát by nemal podstatného záujmu na tom, aby bola u nás zavedená ochrana trhu práce, keby podobné opatrenie neboly aj vo štátoch súsedných, a že naša štátna správa by mohla odvolať tento zákon vtedy, keby v súsedných štátoch boly odstránené opatrenia na ochranu domáceho trhu práce, ktoré opatrenia smerujú proti našim príslušníkom štátu, tedy ktoré smerujú aj proti slovenským robotníkom - hľadajúcím prácu v cudzine.

§ 13 tohoto zákona dáva možnosť vláde zmeniť, zmierniť, alebo odvolať niektoré ustanovenia zákona, jestli to urobia aj súsedné štáty. Je tu tedy potrebná reciprocita medzi štátmi.

§ 8 hovorí: Povolenie práce cudzincovi sa môže dať vtedy, keď: a) pripúšťa v jednotlivých prípadoch stav domáceho trhu práce alebo to vyžadajú dôležité záujmy národ hospodárske, alebo podľa odst. c), keď sú mimoriadné dôvody s hľadiska pomerov rodinných alebo osobných. Sú to dôvody, ktoré sa dajú dľa osobných záujmov vysvetľovať tak, že by z toho mohol sa vyskytnúť neprospech pre domáce robotníctvo. Preto musí sa upotrebiť a ako rozhodujúci dôvod brať vždy v takýchto prípadoch prehlásenie vládneho zástupca vo výbore, ktoré prehlásenie musí prijsť do prevádzajúceho nariadenia a ktoré požaduje, aby sa v prípadoch, kde je pochybnosť, či sa môže dať povolenie práce cudzincovi, vyžiadalo vyjadrenie patričných odborových organizácií alebo sväzov. Na Slovensku tedy tiež len vtedy sa môže dať povolenie práce cudzincovi, keď takého pracovníka na Slovensku nieť, alebo keď to slovenské odborové organizácie alebo rôzne odborové sväzy za nutné uznajú a povolia. Okolnosti, zkúsenosti a zodpovedajúce zákony súsednych štátov ukážu nakoľko sa má zmeniť, doplniť alebo opraviť tento zákon v budúcnosti v prospech domáceho trhu práce. A keďže tento zákon má ustanovenia, ktoré sa o to starajú, naša strana bude hlasovať za prijatie návrhu tohoto zákona. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Dundr.

Sen. Dundr: Slavný senáte Předložený vládní návrh svým obsahem vztahuje se na ochranu domácího trh u práce a při

jeho projednávání slyšíme mnoho slov o tom, že je potřebí chrániti domácího pracovníka, dělníka, zřízence i úředníka. Nás ovšem v prvé řadě zajímají důvody, které přiměly vládu k předložení tohoto návrhu, jehož uskutečněním, uzákoněním, má býti zabezpečena ochrana domácího trhu práce. Nás zajímá tvrzení, že dosavadní ochrana je nedostatečná dále pak sluší zde vzíti v úvahu onu okolnost, která zabraňuje odstranění pasových vis. Tedy to jsou podstatné důvody, které přiměly vládu, aby předložila návrh jímž dosavadnímu nedostatku má býti celeno a jímž zaměstnanci tuzemští mají býti před přívalem zahraničních zaměstnanců chráněni. Nás musí překvapiti, že teprve v této době, kdy v Československu je poměrně menší nezaměstnanost, přichází se s předlohou zákona, zatím co v předcházejících obdobích, kdy opravdu nezaměstnanost v tomto státě nabyla hrozivých rozměrů, neučinilo se na ochranu domácího trhu práce naprosto ničeho. Zdá se tudíž, zejména přihlížíme-li k obsahu vládního návrhu, že tu nejde tak o ochranu domácího trhu práce, nýbrž o opatření, jímž má býti dosavadní vliv odborových organisací zaměstnaneckých zmenšen, stlačen a případně odstraněn. Z dosavadní prakse je známo, že nežli Zemský úřad práce dal povolení k zaměstnání některého cizince vyžádal si nejen vyjádření, ale také chtěl znáti stanovisko odborové organisace a zpravidla Zemský úřad k tomuto stanovisku, k tomuto návrhu přihlížel. V návrhu zákona však i tato působnost odborových organisací je okleštěna a zdá se proto, že vedle jiných důvodů také tento důvod zde spolupůsobil k předložení vládního návrhu, který poslaneckou sněmovnou byl odhlasován a který, jak všechny známky nasvědčují, odhlasuje i senát. Jedno je zajímavé a příznačné, nač poukazuje se ve zprávě výboru sociálně-politického, kterýmžto tvrzením potírají se důvody, které obsahuje důvodová zpráva k vládnímu návrhu a z jehož obsahu je zřejmo, že důvody pro tento návrh nejsou takové závažnosti a důležitosti, aby zákon musil býti projednáván a stal se skutkem.

Ve zprávě výboru sociálně-politického praví se doslovně: ťNáš stát sám o sobě by neměl podstatného zájmu na tom, aby byla u nás zavedena ochrana trhu práce, která je vždy nežádoucím opatřením proti určité části zaměstnanectva cizí státní příslušnosti, kdyby podobná opatření nebyla ve státech sousedních.Ť Tudíž nejsou to důvody spočívající ve vnitřních hospodářských nebo národohospodářských poměrech, nejsou to důvody opírající se o sociální poměry nýbrž je to více méně poukaz na zákonný stav v některých cizích státech, který také přiměl naši vládu, aby s podobným opatřením předstoupila a zákon v tomto směru uplatňovala.

Nás musí zajímati některá ustanovení předloženého vládního návrhu. Zvláště zde poukazuji na § 1, v němž se uvádí, že zaměstnávání cizích státních příslušníků na území republiky Československé podléhá po dobu nepříznivého stavu na domácím trhu práce ustanovením tohoto zákona. Slova ťpo dobu nepříznivého stavu na domácím trhu práceŤ jsou příliš všeobecná. Neříkají téměř ničeho. Nepraví se, jak odhadnut bude nepříznivý stav domácího trh u práce, neklasifikuje se tento stav žádným určitým nebo určitějším způsobem. Bude se odhadovati nepříznivý stav domácího trhu práce podle počtu nezaměstnaného dělnictva? Bude se odhadovati podle toho, pracuje-li určitý počet dělnictva omezenou dobu pracovní? Nebo bude se odhadovati podle toho, je-li v našich zprostředkovatelnách práce větší či menší poptávka po volných místech? (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup.)

A konečně i kdybychom chtěli podle počtu nezaměstnaných odhadovati stav domácího trhu práce pak tento odhad bude nesprávný. Nebude se opírati o fakta, poněvadž naše zprostředkování práce je nedostatečné. Ve zprostředkovatelnách práce okresních, odborových i ostatních soukromých nezachytí se obraz skutečného trhu práce, a všecko to co se nám před vádí v číslicích našeho státního Statistického úřadu nepředvádí skutečný stav. Může se sice označovati tento stav přibližně, ale nikdy nedocílíme přesného obrazu proto, že tu není zákonného ustanovení, podle něhož by se nezaměstnaný musil hlásiti ve zprostředkovatelně práce o místo a že tu není také zákonné povinnosti, že zaměstnavatel každé volné místo musí hlásiti zprostředkovatelně práce. Tedy z toho důvodu označujeme tato slova v §u za nedostatečná, za příliš povšechná, a budou-li tu uvedena v život a bude-li se podle nich prakse vyvíjeti nebudou odhalovati skutečný stav poměrů na domácím trhu práce.

Rovněž tak i v §u 2 se říká, že ustanovení tohoto zákona nevztahují se na cizince, kteří přišli na území tohoto státu před 1. květnem 1923 a zdržují se zde od té doby nepřetržitě. Známe z prakse, že po 1. květnu 1923 přišlo na území tohoto státu mnoho kvalifikovaných zaměstnanců, že tito kvalifikovaní zaměstnanci bylí i sem povoláni, že jejich práce je oceňována a že tito zaměstnanci, kteří tu vykonávají velmi platné služby nejenom pro průmysl, ale také i pro vyškolení určitých kategorií zaměstnanců mají býti zbaveni nyní ochrany přes to, že jejich práce je žádoucí a že sem také z důvodů věcných, z důvodů, které tu kotvily v průmyslovém podnikání, a z důvodů hospodářských povoláni byli. Soudím proto, že i toto ustanovení se dotkne velmi těžce a tvrdě těch, kteří byli zlákáni a kteří nyní budou státi v určitém případě před nejistotou existenční anebo před vypovězením z tohoto státu.

Co však nejvíce zde padá podle našeho soudu v úvahu, je ta okolnost, že podle §u 5 povolení k zaměstnání cizince uděluje k písemné žádosti politický úřad II. stolice. To znamená, že nyní všechna povolení v Čechách bude dávati zemská správa politická na místo Zemského úřadu práce a že, i když v zákoně se mluví o tom, že si má ministr sociální péče vyžádati vyjádření v určitých případech, budou tu úplně pominuty nebo z valné části pominuty odborové organisace zaměstnanecké i zaměstnavatelské, činitel, který v našem hospodářském a sociálním životě zaujímá jedno z velmi důležitých míst. Za dosavadní praxe se osvědčila součinnost odborových organisací zaměstnaneckých a zaměstnavatelských. Příslušné odborové ústředny, ale zejména příslušné odborové svazy, mohly své vyjádření dáti na základě zjištěných objektivních podmínek u nich nerozhodovaly žádné protekční záměry, u nich rozhodoval skutečný stav na trhu práce ne jenom povšechně, ale také v příslušných odvětvích výrobních.

Zemská správa politická - já uznávám - bude snad míti dobrou vůli, ale těm činitelům, těm úředníkům, kteří touto záležitostí se budou zabývati, bude chyběti ona nezbytná znalost nejenom trhu práce, všeobecného trhu práce, ale bude jim také chyběti nezbytná znalost poměrů v jednotlivých odborech, které mohou nabýti jenom ti, kteří v těchto odborech bezprostředně každodenně jsou zúčastněni nebo zaměstnáni, a to nemůže býti úředník to nemůže býti zkostnatělý byrokrat v četných případech to může býti jenom praktik, který působí v odborové organisaci zaměstnanecké nebo zaměstnavatelské. Jak bude moci politický úřad II. stolice odhadnouti, zda v odboru třeba řezbářském nebo elektrotechnickém anebo v jiném je potřebí anebo není potřebí určité kvalifikované síly, když nemá přehledu, nemá představy o tom, co odbor, co příslušný odstín práce, co příslušný druh práce vyžaduje. Bude zase odkázán jenom na to, co mu přinesou buď zpravodajové, nebo co získá dotazem u prakticky činných pracovníků.

Já právě na tuto okolnost poukazuji, poněvadž zde se přecházejí nejenom odborové organisace a svazy, ale také se bagatelisuje všechno to, co na tomto poli zaměstnanecké organisace byly již vykonaly, zde se snižuje jejich význam, zejména proto se snižuje, že nemůže jim býti ničeho vytknuto, že by byly své poslání po této stránce vzorně a svědomitě neplnily. Ta okolnost, že podle §u 13 ministr sociální péče se zmocňuje, aby přihlížeje k dočasnému stavu na domácím trhu práce, určil v dohodě se zúčastněnými ministry vyžádav si vyjádření ústředen odborových organisací zaměstnaneckých i zaměstnavatelských:

a) aby použití zákona na určitou nebo neurčitou dobu zastavil;

b) aby určitá zaměstnání, druhy zaměstnání, nebo výkony z platnosti zákona nebo z platnosti jednotlivých ustanovení zákona vyjmul, případně tyto výjimky opět odvolal;

c) aby stanovil po zaměstnání příslušníků jednotlivých států podmínky obdobné, jaké platí v dotyčném státě pro zaměstnání příslušníků československých; ta okolnost, že se tu ministr sociální péče zmocňuje, že může si vyžádati vyjádření příslušných ústředen zaměstnaneckých a zaměstnavatelských organisací, velmi málo praví, zejména se zřetelem k tomu, co prohlásil vládní zástupce ve schůzi sociálně-politického výboru. Z téhož prohlášení, které je obsaženo ve zprávě sociálně-politického výboru vyjímám:

ťBude-li úřad, jemuž je o žádosti rozhodnouti, míti podstatné pochybnosti o tom, sluší-li žádosti vyhověti, vyžádá si...Ť

Tedy teprve v tom případě, bude-li míti úřad pochybnosti. Máte za to, že úřad anebo úředník bude míti pochybnosti? Máte za to, že právě tohoto prohlášení bude používáno, že toto prohlášení dostane se do prováděcího nařízení, a když se tam dostane, že bude míti nějakou praktickou skutečnou cenu, když zde se podmínečně říká: ťBude-li úřad míti nějaké pochybnostiŤ. Úřad nebude míti pochybnosti, nebude se proto obraceti o vyjádření k odborovým organisacím zaměstnanců, případně i zaměstnavatelů, bude prováděti bez ohledu na přání a skutečné potřeby, jevící se na pracovním trhu, to, co bude chtíti. A proto také ani v tomto případě nevěříme v účinnost anebo nějaký praktický výsledek toho, co říká § 13.

Ministr sociální péče může si vyžádati vyjádření, ale může toto vyjádření také hoditi do koše a prováděti to, co sám za dobré uzná. Zejména to zaráží v nynější době, kdy se tak zvláštním způsobem projevuje náklonnost a uznání odborovým organisacím zaměstnaneckým, které, kdyby to bylo možno, byly by z našeho hospodářského a sociálního života odstraněny.

Mluvilo-li se již v četných případech o tom, že zákon o ochraně domácího trhu práce přichází pozdě nebo opožděně, chtěl bych říci, že přichází ještě brzy, a to že před tímto zákonem měl býti projednán nezbytně jiný, na němž by zákon o ochraně domácího trhu práce mohl stavěti. Nemáme řádné a téměř žádné zákonné zprostředkovatelny práce. To, co jsme měli v zákoně o podpoře v nezaměstnání, bylo zrušeno novým zákonem a naše zprostředkovatelny práce mají tolik vad a nedostatků, že nejen kruhy zaměstnanecké a dělnické, ale i kruhy, jichž representanti jsou činní v naší sociální politice, poukazují na tyto nedostatky a volají po jejich odstranění. Tedy zákon o ochraně domácího trhu práce měl předcházeti zákon o zprostředkování práce, v němž by bylo ustanovení o rovnocennosti odborových z prostředkovatelen práce, které se osvědčily, a my vidíme, že tato otázka, i když se vyskytuje v odborových organisacích křesťanskosociálních, je tímto vládním režimem bagatelisována, přecházena a staví se stavba ne zespoda, ale seshora od střechy. My bychom potřebovali nezbytně zákona na ochranu práce, kteréhožto zákona postrádáme. My máme některé důležité zákony ochranné, máme zákon o 8hodinné pracovní době, ale je málo těch činitelů, kteří by dbali, by zákon ten důsledně, přesně byl prováděn. Máme ještě jiné zákony s tendencí ochrannou, které jednak by zasloužily důkladného dozoru při provádění. Je to známý zákon, všeobecný občanský zákon § 1154 odst. b), který ve velice četných případech není dodržován, a zde jde také o ochranu zaměstnanců. My bychom potřebovali, by pro naše pracovníky byly některé zákony zlepšeny a některé návrhy, před lety již předložené, provedeny. - Nám chybí zákon o právní závaznosti kolektivních smluv, jehož nutnost objevila se zejména po rozhodnutí nejvyššího -soudu z r. 1925, nám chybí zlepšení zákona o podpoře v nezaměstnanosti, nám chybí zejména, jak jsem pravil, zákon, jímž by zjištěny byly všechny okolnosti, týkající se našeho trhu práce. Ale slavný senáte, my místo, abychom pracovali na tomto solidním podkladě, prováděli zákony solidního a pracujícímu lidu prospěšného obsahu, přicházíme s předlohou zákona na ochranu domácího trhu práce a při tom musíme se domnívati, že tento zákon, bude-li schválen, vyvolá v cizích státech ne proti těm, kteří jsou representanty vládní většiny v tomto sboru, ale proti dělníkům a proti zaměstnancům vůbec represálie. Zde bylo již vzpomenuto toho, kolik československých příslušníků pracuje v Německu, kolik jich pracuje v Rakousku a jiných státech. Kolikráte se naše vlastenecká společnost rozhořčovala, když čeští dělníci byli vypovídáni z Německa, když vypovídáni byli z Rakouska, a nyní tím, když tu stavíme velice silné závory a když tu provádíme opatření, jímž mají býti postiženi ti, kteří by u nás zaměstnání hledali, nebo nalezli, tím zvyšuje se nebezpečí pro československé státní příslušníky, žijící a pracující v cizích státech. Máme proto povinnost na tuto důležitou okolnost upozorniti, varovati a zejména doporučovati, co také zaměstnanecké organisace doporučovaly, že je sice třeba určité ochrany, ale že tato ochrana může býti docílena cestou administrativní, že není potřebí jítřit cizinu proti nám tím, že schválíme zákon, který povede k nezbytným protiopatřením, které se vymstí na těch nejpotřebnějších, nejvíce pomoci a péče potřebujících, na dělnictvu, na zaměstnancích. Podle našeho přesvědčení vládní návrh ve svých důsledcích vyvolá represálie proti československému v cizině jsoucímu dělnictvu. Ale on také ztíží velice značně a znemožní přímo snahy našeho dělnictva a zaměstnanectva, ty snahy, které se projevují odchodem do ciziny. Naši dělníci, a to přece dokazuje kde kdo, znamenají v cizině velmi mnoho. Jsou zdatnými, svědomitými, osvědčenými pracovníky. Naši mladí lidé odcházeli do ciziny, aby v těch oborech, ve kterých náš průmysl naše výroba byly zaostalé, vynikli, zdokonalili se. Bylo ctí českého dělnictva, že šlo na zkušenou, aby získanou životní praxí, opatřilo si potřebné vědomosti, schopnosti i prostředky pro život, který by založilo ve své domovině, ve svém státě. A nyní tímto zákonem znemožňuje se vystěhovalectví nebo cestování, a co zejména bude padati na váhu u kvalifikovaného mladého dělnictva, jemuž je znemožněno, aby do ciziny šlo, v nových oborech práce a výroby získalo zkušenost, nabylo poznatků a kvalifikace a mohlo se uplatniti na domácím trhu. A proto máme za to, že tento zákon bude znamenati propouštění československých státních příslušníků z průmyslových a jiných podniků v cizině, Německu, Rakousku i jinde. Nedivili bychom se, že by se přišlo s návrhem zákona na ochranu domácího trhu práce, kdyby tento zákon měl nezbytný výsledek zlepšení poměrů na trhu práce, v tomto státě. Očekává někdo, že tímto zákonem zlepší se příležitost k práci, že zvýší se počet uprázdněných míst pro těch 55.000 nezaměstnaných, kteří dnes podle výkazu státního statistického úřadu jsou bez práce? Má někdo za to, že tímto zákonem změní se postavení pracovníků, o jejichž ochranu tímto zákonem prý se jedná? Dosavadní hospodářská obchodní politika to byla, která zaviňovala určité poruchy v našem hospodářském životě. Snížení kupní schopnosti našeho obyvatelstva a dělnictva to bylo, které způsobovalo také z části krise, projevující se velkým počtem nezaměstnaných.- A zároveň vysoké ceny výrobků našich to byly, a celá ta daňová soustava v tom směru spolupůsobila, že náš exportní průmysl nemohl do světa a že tím nemohl pracovati, a v důsledku toho zde vyvstávala velká armáda nezaměstnaného a marně práci hledajícího dělnictva.

Slavný senáte! Zákonem tímto má se zabrániti přílivu cizího dělnictva v době, kdy se bráníme tomu, aby k nám nešli cizí zaměstnanci, v té době otvíráme dokořán vrata cizímu průmyslu. Mám na mysli ten případ, který v posledních měsících rozvířil náš veřejný život, kdy za zvláštních okolností v tomto státě získal do svých rukou říšsko-německý průmysl elektrické továrny, jímž se také presentovaly státní objednávky a přešel se náš domácí vysoce vyvinutý a schopný průmysl. A v té době je právě nejméně na místě, aby se mluvilo o ochraně domácího trhu práce, když se tu, jak jsem pravil, otevírají vrata říšskoněmeckým a jiným průmyslníkům. Nikoliv, aby tito státu prospěli, ale aby z té blahovolné politiky, kterou prováděla jednotlivá ministerstva, jako ministerstvo pošt v tomto státě, z těch domácích pracovníků se obohacovali. My tudíž, vyslovujeme-li tyto věcné námitky proti vládní předloze na ochranu domácího trhu práce, máme povinnost říci, že v určitých situacích je nezbytně nutno, vyžadují-li toho životní zájmy zaměstnanců, naše hospodářské poměry a sociální potřeby, omeziti příliv cizích zaměstnanců. To my uznáváme a věříme, že pro omezení tohoto přílivu stačilo administrativní opatření. My jsme se z prakse přesvědčili, že Zemský úřad práce konal svoji činnost svědomitě, a že tu byly ustavičně ve styku s odborovými organisacemi, dovedl regulovati příliv cizích zaměstnanců. K tomu, jak tudíž pravím, stačily by administrativní předpisy, k jichž provádění by bylo nutno nejenom přizvati jako činitele, který se má vyjádřiti, ale který tu jako rovnocenný činitel spolupůsobí, odborové organisace zaměstnanecké i zaměstnavatelské, i věříme, že bychom si nestěžovali na příliv cizinců a že bychom tímto způsobem dovedli také chrániti nejenom domácí trh, ale také domácího pracovníka, ať zaměstnance, dělníka, zřízence nebo úředníka.

Mne ještě v prohlášení kol. dr Kovalika zajímala jedna věc. On se tu v zájmu slovenského robotnictva ohražoval proti zaměstnávání cizích dělníků. Věříme, že slovenský průmysl byl restringován, my také víme, z jakých důvodů se to stalo, a není času a příležitosti, abychom se touto věcí zaměstnávali. Ale prosím, vždyť nynější vláda má možnost reparovat chyby, které se snad dříve staly, vždyť pánové jste ve vládě! (Sen. inž. Klimko: Mrtvého ani pán bůh nevzkřísí!) Mrtvého nemusí nikdo křísit a bylo by smutné, kdyby Slovensko se mělo považovati za mrtvou zemi. Slovenský pracující lid je v dostatečném počtu na Slovensku zastoupen a hledá zaměstnání. Na Slovensku jsou některé přirozené podmínky pro průmysl určitého druhu, ale na Slovensku musí se vyskytnou ti také domácí průmyslníci, na Slovensku, kde ovšem za starého režimu se hospodařilo, vyrábělo za velmi značné pomoci maďarské vlády, to je přece známou věcí, která korumpovala maďarské a židovské průmyslníky, kteří opět korumpovali, znásilňovali a maďarisovali slovenské robotníky. Tedy na Slovensku bylo by možno něco dělati, a mám za to, že by prospělo těm robotníkům více, kdyby s věcnými návrhy přicházeli zástupci slovenského lidu, místo aby v článcích časopisů psali štvavé útoky na Čechy a dávali materiál do rukou iredentistům a Maďarům. To, myslím, že by byla záslužnější činnost, nežli dnešní, stěžovati si, kritisovati, vždyť kritisujete také sebe, kritisujete také režim, v němž spolupůsobíte, který držíte a říkejte, je to naše vina, naše vina, nemá-li slovenský robotník co dělat.

Ale věci dospěly na Slovensku tak daleko - a říkám to bez jakékoli zahrocenosti - že nezdvihá se tam odpor jen proti cizím dělníkům, proti Maďarům. Rakušanům, Polákům, ale že se tam také soustavně útočí proti Čechům. To je to nejsmutnější, že se Čechům vyčítá en kousek chleba, který si musí v továrnách nebo ve službách státních vydělati, že se připravují o existenci a že se jim přímo vyhrožuje, že budou vypráskáni ze Slovenska, nepůjdou-li sami.

Mluvíme-li o ochraně domácího trhu práce, pak máme zato, že je nutno, abychom promluvili také o této nezbytné ochraně, které je potřebí i českému člověku, dělníku a úředníku na Slovensku proti těm, kteří dnešní své politické moci zneužívají a kteří si myslí, že každý experiment bude jim dovolen a že se k němu dokonce bude klidně přihlížel.

Slavný senáte! My z důvodů, které jsem zde uvedl, nemůžeme a nebudeme hlasovati pro vládní předlohu, neboť jsme přesvědčeni, že pro ochranu domácího trhu práce a domácích pracovníků stačila by administrativní opatření, jichž provádění by se dálo za součinnosti a spolupráce odborových organisací. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Pánek.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Požádal sem o slovo, abych předně prohlásil, že budeme hlasovati pro předlohu, a za druhé, abych upozornil na jiné veledůležité sociální opatření ve prospěch soukromých zaměstnanců, opatření, které jsme soukromým zaměstnancům již delší dobu dlužni.

Řekl jsem, že budeme hlasovati pro předlohu, ačkoliv uznáváme její nedostatky a ačkoliv bychom si přáli, aby jednotlivá ustanovení této osnovy byla docela jinak uzpůsobena. Naopak bývali bychom si přáli, aby ochrana domácího trhu práce byla dokonce účinnější, intensivnější a ostřejší, než je tomu v této předloze. Přiznáváme se otevřeně k ochraně domácího trhu práce. Přiznáváme se k této osnově a k této ochraně proto, poněvadž si nepřejeme, aby český domácí zaměstnanec musil obětovati svoji existenci ve prospěch příslušníka cizího státu. Tímto zákonem také vlastně se má způsobiti pouze regulace přílivu cizinců a tím také evidence zaměstnanců, kteří u nás hledají službu nebo zaměstnání. Nezavádíme tím nic nového. Podobnou prohibici mají všechny státy okolní a nejen okolní, i hodně vzdálené, a to daleko účinnější prohibici než my. Tak Rakousko, Maďarsko. Německo již před válkou mělo podobný zákon, Francie, Anglie. Polsko, Jugoslavie, ano i sovětské Rusko. Ta opatření jsou daleko přísnější a účinněji hájí domácí zaměstnance, než my to chceme učiniti tímto zákonem. Přirozeně, když je ochrana všude, nemůžeme zůstati ostrovem, zejména když uvažujeme, s jakou dravou konkurencí máme co činiti. Kromě toho nesmíme zapomenouti, že máme nadprodukci inteligence. Vyrábíme odborně vzdělané síly přímo na veliko. Co s nimi dělati, když bychom připouštěl velký příliv cizinců k nám.

My jsme také neporušili nikterak zásady vyslovené ženevskou hospodářskou konferencí, kde se řeklo, že se má stejně zacházeti s cizinci v našem státě jako s domácími příslušníky. Samo sebou se rozumí, je-li cizí příslušník zaměstnán u nás, že musí se s ním stejně zacházeti, jako s příslušníkem naším, ale tím není řečeno, proč bychom neměli my regulovati příliv zaměstnanců z ciziny. Mám za to, že tu nejde ani tak o dělnictvo, jako spíše tu jde o zaměstnance ve vyšších službách, jde tu o inženýry, úředníky, korespondenty a pod. A tu musíme přece připustiti, že máme řadu průmyslových závodů, kde se dává přednost cizinci před domácími silami. Uvedu několik příkladů. Podívejme se: Ve Dvoře Králové n./Lab. jsou dva textilní podniky, které zaměstnávají celkem 92 cizinců ve vyšších službách, tedy inženýrů, korespondentů, úředníků a pouze 6 českých korespondentů, tedy československých korespondentů. To přece myslím, že je trochu křiklavé. Stejně je tomu také v Báňské hutní společnosti. (Hlas: Siemens Halske!) Povím také o tom, ještě k tomu přijdu. Také je tomu tak v uhelných dolech, v pánvích na Kladně, v Mor. Ostravě a karvinské pánvi, v průmyslových závodech a v chemickém průmyslu. Poukazuji jen na blízký Kolín, kde převládá většina cizinců, tedy ve vyšších službách, ačkoliv se nemůže říci, ze snad bychom neměli specialistů. Rozumím, že tu a tam v některé výrobě průmyslové je třeba specialistů a že je třebas nemáme, ale mám za to, že máme stejně zdatné inženýry a specialisty a že je potřebí, abychom je chránili. Na př. v Ústí n./L. je malá továrna mědikovecká a zaměstnává celkem 200 zaměstnanců, z toho 127 říšských Němců. (Slyšte! To je hrůza!) A tato továrna má státní objednávky To přece je také trochu příliš silné. (Hlas: Při tom dostává objednávky československé vlády!) Kromě toho hrozí zde nebezpečí v tom, že cizí kapitál zasahuje do naší výroby, čím dále tím více, a to povážlivou měrou cizí koncerny. A teď přijdu na toho Siemens a Halske Nedávno se o tom mluvilo a psalo a všechno musím, co se mluvilo a psalo, bohužel potvrditi, poněvadž z vlastní zkušenosti jsem se přesvědčil, jak Siemens a Halske zachází s československým dělnictvem a úřednictvem. Tento vykoupil zde Křižíka až na malou část, z Křižíkovy továrny zbylo vlastně jen torso, a tato firma přirozeně reflektuje na domácí práce, na domácí objednávky. Upozorňuji na objednávku, kterou učinilo resp. učiniti musilo ministerstvo pošt, poněvadž nemáme zde výrobu takových přístrojů, jaké potřebovala pošta, telegraf a telefon, dostal státní objednávku za 70 mil. Kč. A v této věci nemohu ušetřiti ministerstvo pošt výtky, že nedovedlo vložiti do smlouvy, když uzavíralo takovou objednávku, žádné takové ustanovení, aby různé součástky těch automatických přístrojů telefonických i podřadné součástky byly zpracovány v našich průmyslových závodech, by prostě náš dělník, úředník měl práci. To se bohužel nestalo, ale nejen že se to nestalo, ministerstvo pošt si ani nevymínilo, by prostě Siemens a Halske také zjednal určitou část našich dělníků a úředníků, naopak Siemens a Halske propouští české dělnictvo, české úřednictvo ze svých služeb. Tedy já za těchto okolností musím se zeptati: K čemu pak máme naše vysoké technické školy? A zde jsme slyšeli z úst pana sen. dr Kovalika, že ještě reklamuje techniku v Košicích, ač máme 4 techniky. 2 v Praze a 2 v Brně, ještě se reklamuje pátá. Připouštím, že by jí bylo potřebí, ale v prvé řadě se musíme postarati o práci, o tyto inženýry. Jak se s našimi inženýry zachází i ve spřátelené cizině, o tom bychom mohli vyprávěti celé kroniky. Máme nejen vysoké školy technické, máme celou řadu odborných škol průmyslových, máme celou řadu obchodních akademií a obchodních škol. Co budeme dělati s tím dorostem, když pro něj nebudeme míti práci a když budeme připouštěti ve velkém příliv cizinců k nám? Ovšem přirozeně, že nechceme, aby snad se používalo zákona vexatoricky. To bychom se stavěli proti tomu, aby se ho snad mělo používati k šikanám, nebo snad abychom zacházeli brutálně s příslušníky cizích států, abychom je snad vypovídali ze služeb nebo podobně. Toho si nepřejeme, ale na druhé straně si přejeme, aby tohoto zákona skutečně bylo používáno tam, kde se toho ukáže potřeba, aby nebyl snad jenom pouhým zákonem na papíře. A tu máme obavu, že tomu tak bude a že všechno to, co zde děláme, nebude míti žádné praktické ceny. V tom souhlasím s panem kol. Dundrem úplně.

My bychom si zejména přáli, aby skutečně bylo používáno §u 10 tohoto zákona. My také si nepřejeme, aby zde působily různé postranní vlivy při používání tohoto zákona. Proto jsme chtěli postaviti jakéhosi kontrolora nad výkonem tohoto zákona. A kdo jím může býti? To mohou býti pouze jen zájmové skupiny, zaměstnavatelé na straně jedné, zaměstnanci na straně druhé, ale takto jsme to ponechali všechno na vůli vlády a byrokracie. Tedy tomu nerozumím, proč se to neudělalo. Myslím, že přece největší zájem na provádění tohoto zákona musí míti skupiny zaměstnavatelů a zaměstnanců a že se mají dohodnou ti s vládou. (Souhlas.) Bohužel, nestalo se tak a musíme velmi litovati, že k tomu nedošlo a že byl zamítnut náš návrh, aby obě tyto skupiny spolupracovaly při provádění tohoto zákona. To je skutečně nevysvětlitelné, proč se to nestalo. A tak se nám zdá, že se to nestalo proto, poněvadž tento vládnoucí systém dnes zásadně zamítá spolupráci odborových organisací.

Vzpomínám si při této příležitosti řeči pana ministerského předsedy Švehly, když mluvil o nutnosti spolupráce s organisačními celky, s velkými organisačními skupinami, jak tehdy kladl důraz na nutnost těchto organisačních velkých celků, že je na nich vlastně vybudován všechen náš život politický, hospodářský a sociální. Ale to byla jen - krásná slova, bohužel. Ve skutečnosti vidíme, že tomu tak není. Ale myslím, že je to velmi povážlivé, jestliže se odcizujeme tomuto demokratickému principu. Abychom toho jednou nelitovali, poněvadž by mohl nastati okamžik, kdy bychom po takové spolupráci s odborovými organisacemi zatoužili a přáli si ji, ale bylo by pozdě.

Také jsem se přihlásil ke slovu proto, abych upozornil, jak jsem již naznačil, na jiná nutná sociální opatření ve prospěch soukromých úředníků a zaměstnanců, abych upozornil předem na pensijní pojištění, o němž se již tak dlouho mluví a píše. No, snad již nyní konečně bude vyřízeno. Myslím, ze již je nejvyšší čas, má-li působiti k 1. lednu 1928, abychom se touto otázkou zabývali.

Dále je tu zákon o zprostředkovatelnách -práce, jak se zmínil již kol. Dundr. O jeho nutnosti není potřebí, abych hovořil, ta se všeobecně uznává. Osnova byla vypracována ji ž v r. 1923. Bohužel, nedošlo dosud k jejímu projednávání. Proč? Protože se tu zase vyskytovala ta otázka spolupráce s odborovými organisacemi, protože se tu jednalo o zprostředkovatelny práce odborových organisací, a proto, aby to nebylo, raději odložiti celou osnovu.

Konečně je tu zákon o zaměstnanectvu ve vyšších službách, tedy t. zv. zákon o obchodních pomocnících. Zde je senát, pokud se týče této předlohy, přímo tangován. Nebudu mluviti o nutnosti úpravy právních poměrů soukromých zaměstnanců - to by bylo zbytečné. Myslím, že po této stránce jsme opravdu pozadu. Všecky státy takřka všecky státy, již upravily a přizpůsobily právní poměry soukromých zaměstnanců změněným poměrům po válce, jenom my ne. My se chlubíme a plným právem musím říci - na všech mezinárodních konferencích, že, pokud se týče sociálních opatření, jsme snad prvními. Bohužel, pokud se týče soukromých zaměstnanců, jsme posledními, poněvadž jsme nevykonali v jejich prospěch ani nejmenšího.

A teď k tomu zákonu. V r. 1924 zde v senátu se tato otázka ventilovala, když se jednalo o prodloužení čtvrtletních lhůt výpovědních na základě zákona o mimořádných opatřeních. Tehdy prohlásil bývalý ministr justice dr Dolanský, že není potřebí, abychom v r. 1924, kdy již žijeme v normálních poměrech, sahali k zákonu o mimořádných opatřeních, a že se přijde se řádnou osnovou zákona, kde se upraví právní poměry zaměstnanců soukromých. To říkám jen tak en passant. Ale co platilo pro soukromé zaměstnance, neplatilo pro úpravu hospodaření lihem, neboť již za 14 dní na to, co prohlásil ministr justice tuto zásadu, že se již nebude používati zákona o mimořádných opatřeních, upravuje se hospodaření lihem na základě zákona o mimořádných opatřeních. Tedy to jen en passant. Ale je faktem, že ministr dr Dolanský skutečně na podzim téhož roku - tehdy ještě existovala koalice jak přislíbil a jak jsme my to také tlumočili zaměstnaneckým organisacím, totiž že tento zákon bude předložen, opravdu vypracoval, předložil výboru pro hospodářské otázky, kde se o něm dlouho jednalo, což je pochopitelné, poněvadž se zde zase srazily dvě skupiny, zaměstnanecká a zaměstnavatelská. Pak nastal kompetenční konflikt o předlohu, tahanice o předlohu, kdo ji má projednat, komu připadá, zdali ministerstvu spravedlnosti, obchodu nebo vnitra, a tím se věc prodlužovala, a nyní přistoupil další petent o tuto předlohu, resp. řekl bych ten, kdo protestuje - proti předloze, to je ministerstvo zemědělství, poněvadž do této předlohy byli také pojati zaměstnanci zemědělského provozu, zemědělské výroby. Co bude se zákonem, nevíme. Stále se o něm hovoří, ale myslím, že je již nejvýš na čase, aby byl předložen, poněvadž je faktem, jak jsem již ukázal, že jsme pro soukromé zaměstnance, soukromé úřednictvo, ještě nevykonali naprosto nic, že jsme jim všech no dlužni a že je nejvýš na čase, abychom počali spláceti onen velký dluh, neboť mám za to, že je soukromé zaměstnanectvo, úřednictvo stejně důležitým činitelem, jako úředníci veřejní a že je stejně sloupem výroby a zárukou blahobytu ve státě a také i sociálního míru. Tím končím. (Potlesk.)