Schůze zahájena v 10 hodin 55 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, Donát, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Prause.

108 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr Mayr-Harting.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Činčalovi, Janíkovi a Lippertovi.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Klofáčovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tiskem bylo rozdáno. Žádám, aby bylo přečteno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 598-598/17. Interpelace sen. Dundra, dr Soukupa, Habrmana a soudr. na celou vládu Československé republiky o stávce horníků v hnědouhelném revíru severních Čech.

Tisk 598/1. Interpelace sen. Wagnera, dr Krouského a spol. na p. ministra spravedlnosti v příčině neobsazování systemisovaných míst soudcovských, míst soudních kancelářských úředníků a pomocných kancelářských sil u krajského soudu v Kutné Hoře.

Tisk 598/2. Interpelace sen. Wagnera, Plamínkové a spol. k vládě republiky Československé o zvyšování cen cukru.

Tisk 598/3. Interpelace sen. Plamínkové, Hubky, Reichstädterové a spol. na p. ministra školství a národní osvěty ve věci reformy školské správy.

Tisk 598/4. Interpelácia sen. dr Herza, Bodnara, Toužila a druhov ministrom vnútra a spravedlnosti o brutalite, spáchanej četníkmi vo Veľkej Bytči a Čeklýsi dňa 13. februára 1928.

Tisk 598/5. Interpelace sen. dr Hellera, dr Soukupa a soudr. na vládu stran událostí u Mezinárodního úřadu práce v Ženevě.

Tisk 598/6. Interpelace sen. dr. Soukupa, dr Hellera a soudr. na vládu stran událostí u Mezinárodního úřadu práce v Ženevě.

Tisk 598/7. Interpelace sen. Polacha, Niessnera a soudr. na p. ministra spravedlnosti stran konfiskace časopisu ťVolksfreundŤ.

Tisk 598/8. Interpelace sen. Hüttera a soudr. na p. ministra financí stran přehmatů u zemského finančního ředitelství v Praze, pokud jde o jazykové právo.

Tisk 598/9. Interpelace sen. Hartla a soudr. na p. ministra sociální péče stran o odvolání uděleného již povolení k zaměstnávání rakouského státního občana ve zdejším podniku.

Tisk 598/10. Interpelace sen. Hartla a soudr. na veškero vládu stran výhradného zadávání stavebních prací při státních stavbách v německých městech českým firmám.

Tisk 598/11. Interpelace sen. dr Hellera a soudr. na ministra vnitra stran osnovy zákona o správním řízení trestním.

Tisk 598/12. Interpelace sen. Hüttera a soudr. na p. ministra vnitra stran zabavení časopisu ťSudetendeutsche TageszeitungŤ.

Tisk 598/13. Interpelace sen. Jarolima, dr Hellera a soudr. na vládu stran stávky horníků v hnědouhelné pánvi v severozápadních Čechách.

Tisk 598/14. Interpelace sen. Jokla a soudr. na. ministra národní obrany a na p. ministra sociální péče o nároku poválečného invalidy Ranzenhofera na důchod.

Tisk 598/15. Interpelace sen. dr Hellera a soudr. na vládu stran zvýšení polských cel.

Tisk 598/16. Interpelace sen. dr Hellera, Löwa, Jarolima a soudr. na p. ministra vnitra o činnosti Ludvíka Wolfa v Žatci.

Tisk 598/17. Interpelace sen. Reyzla, Beutela a soudr. na ministra sociální péče stran odvolání povoleného prodloužení povolení k pobytu pro Arnošta Sauera v Rochlici u Liberce č. 323.

Tisk 600. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu pro přestupky v Praze k trestnímu stíhání sen. Dyka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 487, 488 tr. z. (č. 1432 předs.).

Tisk 601. Vládní návrh zákona o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví.

Zápisy o 116. a 117. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 28. a 29. února 1928.

Těsnopisecká zpráva o 116. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 28. února 1928.

Předseda: Budeme projednávati pořad jednání. Prvním předmětem je:

1. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 570) k vládnímu návrhu zákona o směnečném poplatku. Tisk 592

Zpravodajem je p. sen. dr Procházka. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Slavný senáte! Důsledkem nového zákona směnečného ze dne 13. prosince 1927. č. 1 Sb. z. a n. z r. 1928, platného pro celé území republiky Československé, je nutno též unifikovati směnečné poplatkové právo, platné dosud jednak v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jednak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Poplatkové právo na Slovensku a Podkarpatské Rusi liší se od poplatkového práva platného v zemích historických v podstatných směrech, uvedených již ve zprávě číslo tisku 592. Osnova přináší také vedle unifikace důležité změny, jež jsou zároveň výhodami a o nichž se zmiňuji později. Podle unifikovaného zákona o směnečném poplatku jsou tomuto poplatku podrobeny směnky cizí - vydané i směnky vlastní, a to:

1. směnky tuzemské, t. j. vystavené v tuzemsku splatné kdekoliv, a

2. směnky cizozemské, t. j. vystavené v cizině, splatné kdekoliv, jsou-li přeneseny do tuzemska.

I podepsaná listina, označená jako směnka, i když nemá všech náležitostí směnky, podléhá poplatkům podle tohoto zákona. Směnkám naroveň postaveny jsou co do poplatkové povinnosti též:

kupecké poukázky na plnění peněžitá, kupecké závazné listy, kupecké dlužní úpisy o zálohách na cenné papíry nebo zboží a warranty, pokud jsou odděleny a převádějí se rubopisem.

Směnky jsou podrobeny z částky, na kterou znějí, různému poplatku podle doby dospělosti.

Výměra poplatku u směnek dospělých do 3 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení činí: do 1.000 Kč 20 h z každých i začatých 200 Kč, přes 1.000 Kč 1 Kč z každých i začatých 1.000 Kč. U směnek s dospělostí delší než 3 měsíce a 5 dnů ode dne vystavení, ne však více než 6 měsíců a 5 dnů, vyměřuje se poplatek do 1.000 Kč 40 h z každých začatých 200 Kč a přes 1.000 Kč 2 Kč z každých i začatých 1.000 Kč.

Směnka s dospělostí delší než 6 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení, pak směnka s dospělostí kratší, svoluje-li se v jejím znění ke vkladu nebo záznamu práva zástavního nebo nadzástavního na věc nemovitou, podléhá poplatku podle platné stupnice II., tedy poplatku do 1.000 Kč od 10 h do 10 Kč a přes 1.000 Kč dalšímu poplatku 10 Kč z každých dalších 1.000 Kč.

Při směnkách cizozemských splatných výhradně v cizině, jestliže byly dány v tuzemsku do oběhu, činí poplatek 20 h z každých i začatých 500 Kč.

Poplatky shora uvedené platí i pro směnky na viděnou a pro směnky dospívající určitý čas po vidění, podle toho, v které době dospívají.

Osnova přináší tu významné změny poplatkové, jež jsou zároveň výhodami, a to:

1. sazba 1 promille neplatí pouze na směnky s určitou dobou splatnosti do 3 měsíců a 5 dnů, nýbrž také pro směnky na viděnou nebo určitý čas po viděné; dosud byly takové směnky podrobeny poplatku 2 promille, i když byla směnka předložena k placení do 3 měsíců a 5 dnu;

2. rubopisy na směnkách jsou podrobeny poplatku promille, nikoli jako dosud poplatku 2 promille;

3. rubopis per procura nebo k vybrání se osvobozuje od poplatku z plné moci (5 Kč);

4. nejen kupecké poukázky, nýbrž i kupecké závazné listy, kupecké dlužní úpisy o zálohách na cenné papíry a zboží, jakož i warranty byly úplně naroveň postaveny směnkám, takže tyto tři poslední kategorie mají výhodu sazby 1 a 2 promille, při čemž dosavadní výhoda sazby 10 h pro kupecké poukázky se splatností do 8 dnů - cizozemské do 14 dnů - zůstává zachována.

Cizozemské směnky nabývají té výhody, že při nich možno použíti sazby 1 promille při směnkách tříměsíčních jako při směnkách tuzemských.

V zákoně stanoví se též právní domněnka po případ ten, nelze-li ze směnky bezpečně zjistiti okolnost nebo dobu, na níž závisí poplatková povinnost nebo povinnost k doplnění poplatku.

Tu platí zásada, že předpokládá se pro vyměření poplatku, dokud strana nedokáže opak, že je tu okolnost nebo doba, která zakládá poplatkovou povinnost anebo odůvodňuje vyšší výměru poplatku.

Osnova jedná dále o poplatku dodatečném, pak o poplatku při směnečném prodloužení, o poplatku při směnečných stejnopisech a opisech, o poplatku při rubopisech, rukojemských a hypotekárních prohlášeních, dále o poplatku při potvrzení příjmu a při akceptech.

Základní poplatek má se zapraviti při směnkách tuzemských dříve, než se připojí na směnku první podpis, při směnkách cizozemských dříve než se dá směnka v tuzemsku do oběhu.

Poplatek sám platí se buď použitím kolkovaných úředních blanketů, nebo kolky, jež musí býti obliterovány úřadem k tomu zmocněným, nebo i hotově, převyšuje-li poplatek 50 Kč.

Poplatek platí a je zavázán k placení rukou společnou a nedílnou nejen majitel směnky, nýbrž i výstavce, dále kdo podepíše akcept, rubopis, neb jiné prohlášení a vůbec každý, kdo se zúčastnil oběhu směnky činností uvedenou v zákoně při dání směnky do oběhu. Avšak tato povinnost platiti poplatek ukládá se, též tomu, kdo sepsal protest a neoznámil zároveň přestupku spáchaného nesplněním poplatkové povinnosti.

Tato povinnost týká se tudíž soudního personálu a veřejných notářů -sepisujících směnečný protest a zakládá se povinnost ta na §u 92 poplatkového zákona, podle něhož osoby ty jsou povinny přestupky poplatkového zákona oznamovati příslušnému důchodkovému úřadu.

O této povinnosti veřejných notářů jedná též rozhodnutí správního soudu čís. 10.976 z r. 1915.

Tato povinnost uložená uvedeným osobám úředním je zajisté velkým břemenem, jež však lze vzhledem k velkému okruhu osob solidárně zavázaných k plnění poplatku směnečného pro úřední osoby sepisující protest směnečný co nejvíce ulehčiti.

Jinak zákon stanoví ještě zvláště dozorčí povinnosti veřejných úřadů, pak soudů, jakož i veřejných notářů ohledně správného zpoplatnění směnek a listin v zákoně uvedených.

Přestupky spáchané z důvodů nesplnění poplatkové povinnosti trestají se podle okolnosti desíti-, padesáti neb i stonásobkem poplatku.

Finanční správa je též oprávněna k účelům kontroly požadovati od osob, ústavů a podniků, které se zabývají poskytováním úvěru, aby jejím orgánům předložily směnky, které u sebe mají, jakož i zápisy k nim se vztahující.

Pro jednotlivé firmy může finanční správa dáti tisknouti zvláštní blankety opatřené kolkovou známkou úředně vtisknutou.

Poslanecká sněmovna přijala za své usnesení nezměněný vládní návrh zákona.

Ve vládní osnově zákona, ve zprávě rozpočtového výboru poslanecké sněmovny - tisk 1349. kde výslovně se uvádí, že doporučuje se k přijetí ťnezměněnýŤ vládní návrh - jakož i v usnesení poslanecké sněmovny - tisk 570 sen. obsažena je textace zákona v §u 4, odst. 2 poslední souvětí takto: ťTo neplatí u směnek na viděnou a u těchto posledních též na určitý čas po viděné, jsou-li den vystavení směnky nebo lhůta po viděné označeny dostatečně a určitě.Ť

Tato textace jest očividně nesprávnou, znemožňující správný výklad podmínek platnosti resp. neúčinnosti právní domněnky stanovené v §u 4 osnovy.

Je zde nejen nesprávný slovosled, nýbrž i nesprávné použití spojky ťa Ť jakož i disjunktiva ťneboŤ, takže nelze určiti správný smysl ustanovení toho.

Tuto textaci nelze proto vzhledem na uvedenou podstatu nesprávného ustanovení, jakož i se zřetelem k tomu, že podle zprávy rozpočtového výboru poslanecké sněmovny tisk 1349 doporučeno přijetí nezměněného vládního návrhu, obsahujícího již uvedenou nesprávnost, opraviti ve druhém čtení jako pouhou chybu písma nebo tisku nastalou teprve v usnesení poslanecké sněmovny a - též nelze provésti senátu tuto změnu jako pouhou změnu slohovou na usnesení poslanecké sněmovny.

Bylo proto nutno změniti osnovu zákona v tomto ustanovení §§ 4. odst. 2 poslední souvětí takto:

ťTo neplatí u směnek na viděnou nebo na určitý čas po viděné, jsou-li den vystavení směnky a u těchto posledních též lhůta po viděné označeny dostatečně a určitě.Ť

V ostatních částech osnovy zákona zůstává se na znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

Zákon o směnečném poplatku má nabýti účinnosti současně se zákonem směnečným ze dne 13. prosince 1927, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1928, totiž 10. dubna 1928.

Rozpočtový výbor doporučuje senátu aby přijal osnovu zákona se změnou shora uvedenou. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, budeme proto hlasovat. Prosím, račte se posaditi. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formuli chci dáti hlasovati najednou.

Není námitky proti tomu? (Nebylo.)

Není. Zůstane tedy při tom, co jsem prohlásil.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i s úvodní formulí podle zprávy výborové tak, jak je vyznačena v tisku 592 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i s úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové tisk 592 ve čtení prvém, tudíž ve znění odchylném od usnesení poslanecké sněmovny.

Dalším předmětem dnešního pořadu je:

2. Návrh, aby zkráceným řízením podle u 55 jedn. řádu byla projednána osnova zákona o směnečném poplatku, tisk 592.

kterou jsme právě schválili ve čtení prvém.

Jde o osnovu zákona, který má nabýti platnosti současně s publikovaným již zákonem o směnečném právu. Poněvadž pak věc tato musí býti projednána ještě poslaneckou sněmovnou, je potřebí, aby projednána byla řízením zkráceným ve smyslu §u 55 jedn. řádu.

Vzhledem k tomu navrhuji, aby věci této přiznána byla pilnost. (Zvoní.)

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat a věci této přiznána je pilnost.

Vzhledem k přiznané pilnosti budeme ihned hlasovati ve čtení druhém.

Ve smyslu §u 59 lit. b) jedn. řádu bude senát hlasovati podle jmen, ježto v prvém čtení změnil usnesení poslanecké sněmovny, jež se projednává.

Podle jmen hlasuje se tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jelo jméno a slovo ťanoŤ nebo ťneŤ.

Hlasovací lístky jsou uloženy v zásuvce každého pana senátora.

Žádám p. zapisovatele sen. Pastyříka, aby sečetl hlasy na pravici, p. sen. Stržila, aby sečetl hlasy ve středu a p. sen. Prauseho, aby sečetl hlasy na levici, a výsledek hlasování mi pak oznámili.

Má pan zpravodaj nějakou korekturu?

Zpravodaj sen. dr Procházka: V §u 2 v odst. 1. přijde za slovy ť(směnečný peníz)Ť čárka.

Předseda: Bude se hlasovati s malou korekturou tiskové chyby, kterou právě teď navrhl pan zpravodaj.

Prosím, račte odevzdat lísky.

(Senátoři odevzdávají hlasovací lístky.)

(Po provedeném hlasování a sečtení hlasů.)

(Zvoní): Celkem odevzdány byly 104 hlasy. ťProŤ 91 hlas a 13 ťprotiŤ.

Je tedy přijata osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule tak, jak byla přijata ve čtení prvém s uvedenou opravou tiskovou, také ve čtení druhém.

Dalším předmětem jednacího pořadu je:

3. Pokračování v rozpravě o prohlášení ministra veřejných prací.

Ke slovu jsou přihlášeni ještě tito páni řečníci:

dr Soukup, Klečák, dr Heller, Kotrba, Prošek, Teschner, dr Reyl, Hampl.

Pan sen. Donát podal návrh na konec rozpravy.

Ve smyslu §u 47, pokud se týče 48 jedn. řádu, může každý senátor navrhnouti konec rozpravy. O návrhu tom rozhodne senát prostým hlasováním bez rozpravy, když promluvili aspoň 4 řečníci. O tomto předmětu v před poslední schůzi v rozpravě pomluvilo 5 řečníků a proto dám o návrhu sen. Donáta hlasovati.

Kdo souhlasí, aby byl konec rozpravy o prohlášení pana ministra veřejných prací, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh na konec rozpravy byl schválena proto končím rozpravu.

Vzhledem k tomu, že jsou ještě přihlášeni řečníci které jsem jmenoval, mohou mluviti jen hlavní řečník ťproŤ a hlavní řečník ťprotiŤ návrhu, kteří se ustanoví dohodou zapsaných řečníků obou stran.

Stala se dohoda a řečníkem ťprotiŤ stanoven byl p. sen. dr Heller a řečníkem ťproŤ p. sen. Prošek.

Dávám slovo hlavnímu řečníku ťprotiŤ, panu sen. dr Hellerovi.

Sen dr Heller (německy): Slavný senáte! Když jsme minule mluvili o prohlášení ministra veřejných prací, byla debata přerušena a hlasování odročeno. O příčinách tohoto odročení nebylo nám ničeho sděleno. Nemůžeme míti za to, že příčina odročení debaty a hlasování na dnešek ležela jen v tom, že pan ministr veřejných prací v den, kdy zde byla debata o stávce horníků, anebo večer musil se zúčastniti plesu, který v prvé řadě pořádali horničtí podnikatelé, pánové Petschek a soudruzi. To zajisté nebylo příčinou toho, že jsme musili debatu ukončiti a nemohli provésti hlasování. Spatřuji spíše příčinu toho v řeči pana ministra samého a v obavě většinových stran, tuto řeč schváliti. Spatřuji příčinu odročení hlasování v tom, že ani většinové strany nemohly tehdy přenésti přes své svědomí, aby schválily takovéto vládní prohlášení, jaké nám zde podal pan ministr veřejných prací. Neboť jaký pak obsah mělo toto celé vládní prohlášení, toto prohlášení pana ministra veřejných prací? Vyčerpávalo se takřka v historickém vylíčení všeho toho, co se událo až do dne jeho prohlášení, ve vylíčení anebo opakování všeho toho, co jsme až do toho dne již četli v novinách, a musím již říci, že se způsob tohoto prohlášení mně alespoň zdál býti přímo urážkou této sněmovny. Což pak se senát usnesl požádati pana ministra, aby zde podal prohlášení o stávce horníků, proto aby sem přišel a nám jen opakoval, co jsme ve všech předcházejících dnech již četli v novinách? K tomu jsme pana ministra sem nezvali, a je známkou neúcty, kterou tato vláda a obzvláště pan ministr veřejných prací senátu projevuje, vidíme-li, že také dnes není přítomen, ačkoli ví, anebo musí věděti, že se dnes pokračuje v debatě o jeho prohlášení a že má dojíti k hlasování o jeho prohlášení. Je to známkou toho, jak si vláda váží senátu,-jak vláda jest ochotna hájiti demokratická práva parlamentu.

Vidíme tedy: jak prohlášení pana ministra samého, tak také jeho dnešní nepřítomnost jeví se mi býti urážkou senátu, ze které by většinové strany musily vyvoditi to, že panu ministrovi odeprou projev důvěry, stejně jako se předešle zpěčovaly vysloviti mu důvěru.

Mezitím je nyní stávka skončena, zdá se mi však přece nutným vyložiti, do jaké míry obzvláště vláda měla podíl na tom, že stávka po asi třínedělním trvání mohla skončiti. Zde dlužno ještě jednou konstatovati, že vláda neučinila toho nejmenšího, aby ke stávce nedošlo. Zde dlužno konstatovati, že se vláda vůbec nehnula, ačkoli měla více nežli 4 neděle času - ba od prvého požadavku dělníků po drahotním přídavku, který kladen byl, jak se domnívám, již v listopadu nebo prosinci 1927, měla času asi 9 nebo 10 neděl. V den, nežli stávka, když před tím vzhledem k zamýšlené anebo ohlášené intervenci vlády (Hluk.) byla zase na týden odložena. Mám sice silný hlas, pane předsedo, ale snad se mohou pánové baviti později.

Předseda (zvoní): Prosím o klid, pánové!

Sen. dr Heller (pokračuje): V den, dříve než stávka měla vypuknou ti, přišel úředník, ani úředník ministerstva... (Hluk. - Sen. Löw [německy]: Což pánové, nemáte žádného zájmu na tom, o čem se zde mluví? Jděte na bursu, chcete-li se baviti!)

Předseda (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. dr Heller (pokračuje): ....ani úředník ministerstva, nýbrž úředník zdejšího báňského hejtmanství do Mostu, aby se informoval. Musíte si nyní troch u rozvážiti, co to znamená, když ministerstvo, které přece alespoň, když již ze žádného jiného pramene, tož přece z novin od deseti neděl musilo věděti, že v severozápadním uhelném revíru v Čechách hrozí stávka, po deseti nedělích tedy vysílá úředníka, aby se informoval! To je, zcela mírně řečeno, takové porušení úředních povinností ministerstva, že nám věru padá za těžko nalézti pravé slovo pro takovéto jednání.

Tedy v den vypuknutí stávky musilo se ministerstvo teprve informovati, co se děje, ministerstvo veřejných prací, které v severozápadní české uhelné pánvi samo spravuje veliký počet uhelných dolů, které je zástupcem státu a které samo těží asi 14 až 15% celé uhelné těžby v severozápadní české uhelné pánvi, tedy asi jednu sedminu až jednu šestinu úhrnné těžby, které tedy v této uhelné pánvi je nejen dohlédacím úřadem, nýbrž také podnikatelem, toto ministerstvo se nyní konečně informovalo.

Zde chtěl bych ještě uvésti detail z vyjednávání, které se konalo v Mostě před vypuknutím stávky. Tam konalo se vyjednávání mezi zástupci organisovaných horníků a zástupci spolku pro hornické zájmy - je to onen spolek, který slučuje podnikatelstvo. Tam mohli nyní zástupcové dělníků k svému největšímu údivu spatřiti mezi oněmi pány, kteří byli zástupci podnikatelů, také zástupce státních dolů. Tam v Mostě seděli na jedné straně zástupcové dělníků, na druhé straně zástupcové podnikatelů, a mezi podnikateli jeden úředník správy státních dolů. Určilo tudíž ministerstvo od prvého dne své stanovisko, zaujalo v této stávce stanovisko na straně podnikatelů. Musím to zase zcela mírně označiti za zcela hrubou beztaktnost, když stát svého úředníka při vyjednávání mezi dělníky a podnikateli dosadí jakožto zástupce podnikatelů, jeden případ vyjímaje: kdyby ministerstvo bylo zástupcům státních dolů přikázalo, aby při tomto vyjednávání zprostředkovali, aby nejen hájili zájmy podnikatelů, nýbrž také zájmy všech, tedy také dělníků, pak bylo by snad možno nalézti ještě nějakou omluvu pro takovéto jednání správy státních dolů. Pánům ani ve snu nenapadlo, aby jen v nejmenším zprostředkovali mezi podnikateli a dělníky, nýbrž zástupce správy státních dolů zaujal při tomto vyjednávání stejně zamítavé stanovisko pánů a stanovisko podnikatelů, jako všichni ostatní zástupcové podnikatelů. Tím od prvého okamžiku stanovisko správy dolů, která je přece odvislou a samozřejmě podléhá ministerstvu veřejných prací, i stanovisko ministerstva veřejných prací samotného označeno bylo jako takové, že neměli úmyslu hájiti v této stávce zájmy státu a všeobecné zájmy, nýbrž zastupovati jen jednostranné zájmy podnikatelů.

A tak vypadalo to potom zcela podobně také při vyjednávání, které se konalo nejdříve v Mostě a pak zde v Praze za účastenství vlády. Při tomto vyjednávání přišel pak ministr veřejných prací nebo jeho sekční šéf s t. zv. zprostředkovacím návrhem, o kterém, když ho podával, již věděl, že ho dělníci nepřijmou a přijmouti nemohou. Zase tedy žádné zprostředkování, nýbrž jen jednostranné stanovisko ve prospěch podnikatelů. Toto jednostranné stanovisko ministerstva veřejných prací pro podnikatele, toto stanovisko ministerstva mělo vinu na tom, že tak dlouho nemělo dojíti k žádné dohodě. Vláda byla pak konečně nucena přijíti přece s návrhem, který mohl tvořiti aspoň podklad pro vyjednávání. K tomuto návrhu byla nucena, poněvadž na jedné straně viděla pevné odhodlání dělníků bez rozdílu směru a národnosti, vytrvati v této stávce až do konce a pro spravedlivé požadavky dělníků vzíti na sebe nejtěžší strádání, aby tyto požadavky došly vítězství. Spekulace podnikatelů, čítaje v to stát jako podnikatele, na nesjednocenost dělníků tedy zklamala. A na druhé straně zástupcové severozápadní české uhelné pánve nemohli se přece trvale dívati na to, jak se podnikatelé sousedních pánví ve Falknově, v Kladně a jinde na jejich útraty obohacují, jak tito podnikatelé sousedních pánví dostávají objednávky, které jim stávkou ubyly. Tak došlo k tomu, že vláda konečně zase v zájmu podnikatelů učinila návrh, který pak tvořiti mohl základ pro jednání o dohodu. Také při tomto vyjednávání došlo pak k velice zajímavému intermezzu. Zástupcové dělníků tázali se totiž přítomného zástupce správy státních dolů, zdali je zde přítomen jako zástupce správy státních dolů anebo jako státní úředník anebo vůbec v jaké vlastnosti. A na to odpověděl zástupce správy státních dolů, který patrně slyšel něco o událostech ve Společnosti Národů v Ženevě: Nejsem zde jako zástupce správy státních dolů, nýbrž jako tichý pozorovatel. Jako asi Amerika byla při poradách v Ženevě přítomna jako tichý pozorovatel. Vidíte však také zase z této odpovědi, jak správa státních dolů a tím ministerstvo veřejných prací vždy a opětovně zdůrazňovaly své podnikatelské stanovisko.

Došlo k ukončení stávky na základě jednorázové výpomoci a lineárního zvýšení mzdy o 5 až 6%. Útok podnikatelů, který zamýšlen byl zavedením prémiového systému, byl odvrácen. To, proti čemu se od samého počátku podnikatelé, čítaje v to správu státních dolů, s veškerou rozhodností obraceli, totiž lineární, stejnoměrné zvýšení mzdy bez zvýšení výkonu, to zvítězilo, a byť také nikoli ve výši, jakou dělníci žádali, došlo přece stejnoměrné zvýšení mzdy bez ohledu na zvýšení výkonu svého výrazu v konečném výsledku.

Dělnictvo severozápadní české uhelné pánve není však nikterak spokojeno mu zde byly učiněny. Tyto ústupky nikterak neodpovídají zhoršenému životnímu postavení dělníků, neodpovídají drahotě, která obzvláště zavedením cel na potraviny byla v celé pánvi způsobena. To není žádný náš výmysl. Doporučuji pánům, aby si přečetli zprávy státního statistického úřadu, kde se výslovně praví, že zavedením cel index potravin stoupl. Dále nemůže hornictvo tím, čeho dosáhlo, býti uspokojeno tím spíše, ježto se mu část, podle mého výpočtu, jedna čtvrtina až jedna třetina toho, čeho dosaženo bylo zvýšením mzdy, zase odnímá nastávajícím zvýšením nájemného. Jak víte, je v červenci a v lednu zamýšleno zvýšení nájemného dohromady o 40%, k tomu přistupuje ještě obnovení pověstného §u 12 dřívějšího zákona na ochranu nájemníků, jež bude míti za následek další zvýšení nájemného alespoň o 20-30%, dohromady tedy zvýšení asi o 60-70%. To odpovídá asi jedné třetině nebo jedné čtvrtině toho, čeho horníci dosáhli 5-6%ním zvýšením mzdy. Roku 1923 byly mzdy všude, také u horníků, ve znamení tehdejší deflační krise podstatně, o 30 až 35 a také o 40% sníženy. Od té doby stouply ceny potravin a náklad na živobytí alespoň o 10-20%, takže zvýšení mzdy o 5-6% daleko nevyhovuje tomu, co horníci vším právem mohou žádati.

Ale poměry od roku 1923 změnily se také jinak zcela podstatně. Průmysl, také důlní průmysl, znamená od let konjunkturu, jaké jsme před tím neměli. Dodnes bylo uveřejněno jen několik málo výkazů bank a průmyslových podniků za rok 1927, ale již tyto výkazy jsou dokladem toho, že naše banky a naše průmyslové podniky a neméně také hornictví roku 1927 proti konjunkturnímu roku 1926 zaznamenávají podstatně zvýšené zisky. Česká průmyslová banka vykazuje čistý zisk 22.4 milionů, o 2.2 mil. více nežli roku 1926. Česká eskomptní banka vykazuje čistý zisk 34.9 mil., rovněž o 2 až 3 mil. více než roku 1926. Při tom mohla Česká eskomptní banka vyplatiti svým správním radům 2 miliony na tantiémách. Česká eskomptní banka, která z valné části je jako věřitel, čerpala tedy velikou část svých zisků z práce horníků v severozápadní české uhelné pánvi. Živnostenská banka zaznamenává čistý zisk 40.4 miliony, o 1.8 mil. více než roku 1926. Živnostenská banka je trochu stydlivější a nesděluje nám, kolik platí na tantiémách svým správním radům, kdežto Česká eskomptní banka je v této příčině trochu upřímnější. Obzvláště veliké zisky vykazují zase ty průmyslové podniky, které se zabývají výrobou zbraní, nábojů a pod., tak firma Sellier a Bellot, která vyplácí 35%ní dividendu a která své reservy zvýšila skoro dvojnásob, Česká zbrojovka, která s radostí oznamuje, že byla plně zaměstnána. Zajisté velmi dobré to znamení, když zbrojovky jsou plně zaměstnány. Totéž sděluje nám Česká továrna na výbušné látky, akc. spol. a stejně tak jiné zbrojovky. Ústecká rafinerie cukru mohla svůj akciový kapitál zvýšiti ze 16 na 40 milionů. Pánové, budeme v nejbližších měsících míti příležitost slyšeti další výkazy a všechny budou dokazovati, že na dobré situaci našeho průmyslu brali podnikatelé největší účast. Naproti tomu se tážeme: jakou účast mají na této konjunktuře, na dobré zaměstnanosti dělníci? Ani měšťácká věda společenská nemůže přece pochybovati anebo popírati, že dělník podle jejího názoru má podíl na výrobě statků a že tudíž dělník také podle jejího názoru má spolu nárok na to, co z výroby pochází. Naši dělníci však neměli podílu na této konjunktuře, o zvýšení mzdy slyšeli jsme roku 1927 jen velmi málo, a nyní teprve musí sobě dělníci v bojích vymáhati toto zvýšení mzdy, které odpovídá zlepšené konjunktuře, ale také zdraženému živobytí.

Pánové, stojíme v nejbližší době před těžkými hospodářskými zápasy v tomto státě. Netoliko horníci jiných revírů dovedou si v nejbližší době zabezpečiti mzdovými požadavky zvýšený podíl na výtěžku práce, nýbrž stojíme také před těžkými hospodářskými mzdovými boji v ostatních odvětvích průmyslu, obzvláště v kovoprůmyslu, a říkáme vládě již dnes, že nemá zase klidně a nečinně přihlížeti, až tento boj, který zachvátí statisíce dělníků v tomto státě, skutečně vypukne, nýbrž že jest její povinností zakročiti včas. Pokud nás se týče, prohlašujeme, že požadavky dělníků v kovoprůmyslu jako ostatních mzdových dělníků na zvýšení mzdy považujeme za plně oprávněné a že tyto požadavky, pokud bude v naší moci, stejně jak tomu bylo u horníků, plně budeme podporovati. Rok 1927 byl rokem konjunktury pro podnikatele, rok 1929 musí býti rokem, ve kterém alespoň částečně vyrovnán býti musí veliký rozdíl mezi mzdou dělníků na jedné straně a životní mírou a výtěžky podnikatelů na straně druhé. V roce 1928 dovedou sobě dělníci vybojovati větší podíl na výtěžku průmyslových podniků.

Dovoluji si ke konci vrátiti se ještě jednou ke stanovisku, které zaujal ministr veřejných prací a veškerá vláda, obzvláště také ministr sociální péče, v boji horníků. Tento boj byl tím pozoruhodnější, tím nápadnější, ježto v tomto boji stát byl nejen - mohlo by se říci, že vůbec nebyl - nestranným zprostředkovatelem, nýbrž poněvadž v tomto boji stát byl stranou, stát jako majitel uhelných dolů v severozápadních Čechách, a zde zeje veliký rozdíl mezi vašim, měšťáckým stanoviskem a našim, socialistickým stanoviskem. Tvrdíme, že stát, pokud je podnikatelem, má netoliko povinnost hájiti ryzí zájmy podnikatelské, nýbrž že mu právě tam, kde právě je podnikatelem, připadá zcela význačná sociální úloha, že by stát právě tam, kde je podnikatelem, byl povinen dokázati, že na správu svého vlastnictví se nedívá jen se stanoviska zisku. Panu ministrovi financí je zajisté velmi příjemno, když správa státních dolů v severozápadních Čechách vykázala v posledním roce přebytek asi 24 milionů, takže může zase hraditi schodek správy státních dolů na Slovensku a jinde, ale bylo by úlohou státu, aby na svých dolech jiným podnikatelům předcházel dobrým příkladem, bylo by úlohou státu uznati, že požadavky horníků po zvýšení mzdy jsou oprávněny. Stát neměl desavuovati vlastní statistický úřad a neměl se stavěti na stanovisko, jež zaujal pan ministr veřejných prací, když prohlásil, že nemůže považovati životní míru dělníků za směrodatnou pro určení mzdy, stanovisko to, jaké dnes žádný pokrokový občanský politik více nezaujímá, nýbrž které je projevem arcireakcionářského, dnes již zastaralého názoru. Ministr, který by v sobě měl sociálního ducha, nebyl by směl se zastávati prodloužení pracovní doby z 8 na 8½ hodiny a ze 6 na 8 hodin v sobotu, nýbrž byl by musil uznati, že osmihodinová doba pracovní a krátká zotavená, která poskytnuta je horníkům v severozápadní české uhelné pánvi v sobotu, je požadavkem doby, byl by musil prohlásiti, že horníci následkem těžké práce, kterou vykonávají, mají plný nárok na to, aby ve všední dny osmihodinová doba pracovní nebyla zkracována nezapočítáváním doby vjezdu a vyjíždění, a že v sobotu nelze od nich také ještě žádat i, aby pracovali o 2 hodiny déle nežli dosud. To byl by učinil ministr veřejných prací, který by byl prodchnut sociálním duchem, ministr veřejných prací, který ne jednou, nýbrž stokráte prohlásil: ťMy nejsme protisociální, my jsme jen protisocialističtí.Ť Ministr veřejných prací dokázal svým chováním při stávce horníků, že je v nejvyšší míře protisociální, že nemá ani trochu sociálního ducha, že není pomazán ani kapkou oleje, sociálního oleje, o kterém byla řeč již roku 1848. A tak jako on, tak na dlouhém trvání stávky, na vypuknutí stávky, jakož i na stanovisku ministerstva má vinu veškeré ministerstvo, a obzvláště také pan ministr sociální péče. I když hornictví podléhá resortu ministerstva veřejných prací, je přece úlohou ministerstva sociální péče, zasahovati a podle možnosti zprostředkovati všude tam, kde přicházejí v úvahu přání, požadavky anebo zájmy pracujících tříd. Po nějaké zprostředkující činnosti pana ministra Šrámka nebylo však daleko široko ani stopy. Tento pán má přece nyní jako zastupující ministerský předseda, jímž se stal, příliš mnoho na práci, než aby se staral o takovou maličkost, že 30.000 horníků nahoře v severozápadních Čechách stávkuje.

Tak padá vina na vypuknutí a na trvání stávky výhradně anebo z největší části na ministerstvo, na vládu, obzvláště na ministerstvo veřejných prací, i není nám tudíž možno vzíti na vědomí prohlášení, bezobsažné prohlášení pana ministra veřejných prací. Vezmete-li je, pánové, na vědomí, pak nevezmete na vědomí nic více, nežli to, co se stalo v době od začátku ledna t. r. anebo od prosince 1927 do února 1928. Více nemůžete vzíti na vědomí, neboť více pan ministr neřekl. Vezmete tedy na vědomí prosté skutečnosti. Odepřeli jste předešle panu ministrovi veřejných prací projev důvěry. Vybízím vás, abyste dnes učinili totéž a hlasovali proti tomu, aby ministerské prohlášení bylo vzato na vědomí. (Souhlas něm. soc. dem. senátorů.)