Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Stodola.

Sen. Stodola: Slávny senát, vítam tento zákon z národného, hospodárskeho a sociálneho oh ľadu. Nechcel by som sa zaoberať formálnou stránkou. Bolo už veľa o tom mluvené a hovorené. Ale najväčšiu váhu bych kládol na to, aby zabránilo sa špekulácii s pozemky. Túto špekuláciu, ako počúvam, vidíme nielen v Prahe, ale i v Bratislave a v druhých mestách. V tomto ohľade žiadam ďalšie zákonité opatrenia, aby v tomto ohľade sociálny motív celého zákona prišiel dobre k platnosti. Dosiaľ podľa slov zpravodaja Šimona Roháčka venoval štát na podporu staveb. ruchu 3.300,000.000 Kč. Bez dlhých udaní štatistických dát - mám ich síce dopodrobna vypracované, ale čas nedovolí ich tuná sdeliť môžeme povedať, že Slovensko nezúčastnilo sa v tejto podpore dľa jeho hospodárskej síly a dľa jeho daňovej kapacity. Príčiny vidím v neporozumení slovenského človeka v dosah organizácie a v prehnanom individualizmu. Jemu ešte chybuje ten cit spolupatričnosti i v hospodárskych ohľadoch. A kým hneď zprvu v historických zemiach utvorily sa družstvá, za ten čas u nás ležalo všetko ladom, lebo nebolo dostatočnej iniciatívy. A keď sa vzpamätalo Slovensko, bolo už pozde.

Hlavne slovenskej výrobe by vývoj stavebného ruchu doniesol požehnanie, lebo neráčte zabúdať, slávny senát, že Slovensko nepocítilo tú tak zvanú veľkú konjunktúru. Nemáme toľko továreň a naša výroba nie je tak silná. (Sen. Fijala: Ale bola!) Prosím uctive, na to prídem. Slovensko pracuje dnes chvala pánu Bohu so 70% výkonnosti predválečnej a čo sa týka našej najväčšej výroby, o ktorej ešte budem hovoriť, zemedelstve, tá má zabezpečený stály odbyt do veľkých historických priemyselných centier, vtedy keď Maďarsko zúfale bojuje v najväčšej krizi zemedelskej, vtedy prosím, keď tiež minister Schiele na ríšskom sneme v Berlíne nevie si čo počať s biedou sedliactva, a toto vážení pánovia, na ktoré sa ešte vrátim, patrí a snáď k našim najväčším aktívnym položkám, i terajšej doby, i našej budúcnosti. (Sen. dr Witt: Tedy agrární konjunktura!) Totiž agrárna konjunktúra pri dnešných cenách nemôže byť, ale vy najlepšie, pane kolego, ráčite vedieť, ako žije náš slovenský človek. Slovenský človek prežil Tatarov, prežil Maďarov a prežije ešte i dnes agrárnu krizu. Prečo? Pretože pracuje, sporí a odtrhne si posledné sústo chleba, musí sa zbaviť všetkých kultúrnych požitkov, lebo neodchádza ako v Amerike do miest, ale rád vidí pôdu a bude sa jej držať. To je tá tradícia slovenského ľudu a v tom je ale i jeho sila. (Hlas: Už začínají vyvandrovať!) Pane kolego, čo sa týka vyvandrovania, keď ráčíte brať, že Slovensko má ročne taký prírastok obyvateľstva ako celá Francia a keď vezmeme do ohľadu, že ten prechod, tá nová orientácia po vojne nezachytila len Slovensko - ráčte pozerať na Rakúsko, kde najsilnejšie staré firmy jedna za druhou zastavujú svoj provoz - že ten prechod, ktorý nám vojna doniesla, a síce ten presun vo výrobe, produktivite, racionalizácii, odbytových trhoch, vo financiách, vo financovaní, vývoji, vážení pánovia, nemôže ísť tak rýchle, pak musíme mať trochu trpezlivosti. (Výkřiky sen. Šturce.) Pane kolego, vaší ľudia boli v Ženeve, pri nich som sedel a veľmi dobre sme sa shodli, keď sme hovorili o tom, ako by sme mohli postaviť Europu na nohy.

Slávny senát! Slovenskej výrobe by tento stavebný ruch veľmi prišiel k dobru, lebo držíme za to, že stavebný ruch je pre Slovensko práve tak vážny, ako pre historické zeme a síce u nás je táto otázka preto, by som povedal, ešte ožehavejšia, lebo veľa máme doháňať, na základe toho, čo som pred tým vzpomenul. Riešenie stavebného ruchu u nás na Slovensku i z ohľadu ťažkej obytnej krize nášho úradníctva, nášho delníctva je nekonečne vážne. V tom spočíva problém administrácie, totiž uspokojenie potrieb zemedelstva, delníctva aj živnostníctva. Ovšem čo chybuje na Slovensku, veľavážení pánovia, a to si môžeme celkom otvorene povedať (Hlas: Práce!) - prídem na to - je, že tá hlavná duševná hybná sila, ktorá je i pri stavebnom ruchu potrebná, totiž duch podnikania, je podviazaný. Keď pozreme inde: keby nebola mala Anglia tento konceptivný elán podnikania, ovšem podporována tým, že stojí pri mori, nestála by tak ďaleko, ako dnes. Ale na Slovensku je duch podnikania preto podlomený, poneváč príliš dlho trvala dišparita výrobnej podstaty medzi Slovenskom a historickými zemiami. I moderný princip racionalizácie, ako dnes Amerika káže, ukazuje, že musí nastať decentralizácia nielen iniciatívy práce, ale aj odpovednosti. Táto nutná a potrebná parita, o ktorej sa tak veľa mluví, v danom ohľade už bude riešená, ale neni riešená na pr. v tarifálnom ohľade. Nemiením zdvihať slová k tomu, aby som poukázal, čo znamená zracionalizovaná tarifálna politika pre stavebný ruch, lebo vždy ešte niesú prepočítané naše vicinálky, niesú vybudované naše železnice a není zavedená brzda, ktorá v Nemecku tak význačnú službu koná. to je brzda Kunze-Knorrova. Táto diskrepancia zabila na Slovensku, žiaľ bohu, mnohé podniky. Vidíme to v najlepšom príklade na Mikuláši. Nemluvím za kapitalistov a kapitalizmus, ale iste keď vezmeme Mikuláš do ohľadu, máme delníctvo, ktoré 30 až 40 rokov pracovalo v týchto továrňach a záujem štátu a spoločnosti je, tomuto delníctvu zariadiť chlieb a ovšem samému mestu dať náhradný priemysel, továrňu na tabák, vystavať odbočku nacionálnej banky. Jedným slovom starému slovenskému národnému centru niečo pomôcť, ako by som držal za potrebné i Turč. Sv. Martina, ktorý je za dlženým mestom a ťažko bude môcť svojim finančným záväzkom zadosť učiniť.

So stavebným ruchom by bolo konsolidované mnoho i v hospodárskom ohľade a to hlavne pre slovenský východ a Podkarpatskú Rus. Lebo ráčte vziať v ohľad, že tam mnohé úrady nemajú svoje príbytky. Školy sú síce vybudované, v tomto ohľade ministerstvo národnej osvety robí svoju povinnosť, ale štátne úrady všetky niesú ešte vybudované. Ale v celku myslím, že nutno akýmkoľvek spôsobom vynahradiť tento výpad pre Slovensko, ktoré na základe svojej kulturnej zaostalosti dostalo menej podpory než by bolo malo dostať.

Nech je mi dovolené niekoľko detailov vzpomenúť. Máme niekoľko žiadostí a sťažností na pomery, ktoré sa ovšem lepšia. Predovšetkým sme žiadali, aby pri zadávaní štátnych stavieb bral sa ohľad na slovenských architektov, na slovenských živnostníkov, aby nedostal generálny podnikateľ celú stavbu. Ako pravím, v Bratislave sa pomery v tom ohľadu podstatne zlepšujú. Vôbec netreba importovať na Slovensko delníctvo k stavbám. Máme ročite stále vzrastajúci počet obyvateľstva, ktoré není v stave na základe prohibičných opatrení v Amerike a v severských štátoch isť tam na chlebovú postať, aby zabezpečené sa vrátilo. Lebo istá vec je, že naša zem vyváží kulturný humus, lenže v tom je rozdiel medzi našim slovenským emigrantom a emigrantami druhých zemí, že je divnou a zvláštnou nostalgiou ťažen nazpät a akonáhle nabude nutnej neodvislosti, chce sa vrátiť, aby sa usadil vo svojom rodnom hniezde. (Sen. dr Witt: A k nám posielajú architektov z Prahy!) Som pre zdravý regionalizmus, bol som vždy pre jednotnosť československého štátu, ale čím více chodím do zahraničia, tým viace vidím, aký je potrebný zákon veľkých jednotiek, ale je zdravý i regionalizmus a každý kraj má na to úplne právo! Proti tým, ktorí hovoria, že Slovensko v tejto novej konštelácii tak nekonečne mnoho trpelo - ide to hlavne z maďarských horthyovských kruhov - bol by som tak smelý len poznamenati, čo som pred tým len per tangentem vzpomenul, že 60% našej hlavnej výroby má stály odbyt v historických zemiach. Čo to znamená pre tie najchudobnejšie kraje v Podkarpatskej Rusi, ktoré ovšem čo sa týče svojho vývozu, svojich produktov zemedelských by sa maly tarifnou politikou podporovať, o tom je škoda slovo ztratiť.

Ako sa vôbec zdvihá slovenský kraj a Podkarpatská Rus, v tomto ohľade vidíme, že na pr. doprava r. 1927 bola o 14% väčšia než r. 1926. Vidíme na príklad, že všetky tie intriky, ktoré sa so strany oligarchov maďarských konajú, ktoré poukazujú, že na základe roztrhania veľkého colného územia rakúsko-uhorskej monarchie nastala istá pauperizácia centrálnej Europy, nie sú správne. Práve tento vývoj, vývoj dunajských prístavov najlepšie ukazuje, že oslobodzením malých národov oslobodila sa i veľká latentná hospodárska energia. Vidíme dnes na Slovensku lepšie využitie konjunktury i čo sa týče dreva, vidíme dunajskú bázu a vidíme vôbec aj istý postup, ktorý predovšetkým je podložený vyššou národnou osvetou.

Tým končím, slávny senát, a len to by som chcel poznamenať, že i tento zákon bude tvoriť jednu etapu v našej konsolidácii kulturnej, hospodárskej i administratívnej, že i tento zákon, jestliže sa bude v tých smerniciach pohybovať, ktoré som vzpomenul, bude slúžiť k vytvoreniu tej - parity, na podklade ktorej možno jedine vytvoriť, čo si všetko žiadame, a síce československú shodu a jednotnosť, ako jedinú zabezpeku našej neodvislosti. (Souhlas.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dále má slovo pan sen. Průša.

Sen. Průša: Vážení pánové! Na rozdíl od druhých států, které po světové válce musily přistoupiti k řešení bytové krise, jsme v Československu svědky stálého zhoršování zákonných opatření, kterými měl býti řešen veliký úkol, opatřiti desetitisícům rodin, jsoucích bez bytu neb špatně bydlících v nezdravých těsných bytech, aspoň snesitelné bydlení. Byty vyhovující všem hygienickým požadavkům - a za ceny přístupné.

Těsné, nedostatečné byty jsou stálým nebezpečím pro zdraví lidu. Takové byty v případě vypuknutí epidemických chorob znamenají rychlé rozšíření jich a ohrožení zdraví a života tisíců rodin. Těsné, přeplněné byty jsou pařeništěm nakažlivých chorob. Co jsou platny zákazy volného vyplivování, co platna jsou zdravotnická ťdesateraŤ vydávaná různými ligami pro potírání tuberkulosy, když ti, kdož tyto ligy vyvolávají v život, ti, kdož vydávají ta zdravotnická desatera, nesnaží se odstraniti hlavní příčiny rozmáhání se této tak strašné choroby?

Těžká práce ve špatných dílnách a kancelářích, špatná a nedostatečná strava, mizerná bydliště, to jsou hlavní příčiny, proč tato zákeřná choroba tak hrozně řádí v pracující třídě.

Co platno je, když radíte dělníkovi, aby na ochranu svého zdraví před touto zákeřnou chorobou opatřil si dostatek silné stravy - když nedáte mu dostatečný výdělek a naopak svojí politikou soustavně zhoršujete jeho životní úroveň? Vy, páni koaličníci z buržoasních stran, dáváte příliš často najevo, čí zájmy jsou vám bližší, zda kapitalistův žok, či zdraví dělníka. Dokázali jste a dokazujete tu svou lásku k pracujícímu lidu při každém zápasu pracující třídy za větší skývu chleba. (Tak jest!)

Když stavebníci pražští, či horníci na severu Čech vstoupili do boje za zvýšení platů, aby mohli sobě a svým dětem opatřiti větší skývu chleba a tak chrániti se proti předčasnému zmírání, postavili jste se na stranu kapitalistů. Celé pluky policajtů a četníků dali jste k disposici kapitalistům proti proletářům, stojícím ve spravedlivém boji. Ďas vezmi všechno mluvení o filantropii, humanitě, všechna ťdesateraŤ o zdraví lidu, jen když zůstanou nedotčeny zisky podnikatelů. ťZdravýŤ egoismus agrární vedl vás k tomu, že zavedli jste vysoká agrární cla, která sice pomohla statkářům zvýšiti zisky o ohromné sumy, ale která přinesla další zbídačení rodin pracující třídy a další zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva. Tato vaše politika naposled musí přesvědčiti i ty naivní chudáky z pracující třídy, kteří dosud věřili ve vaše hesla o humanitě, že jsou to jen duté fráze, sloužící k oklamání pracující třídy, k zastření skutečných cílů - to je u pevnění politické a hospodářské moci kapitalistické třídy ve státě.

Takového klamání dopouští se koalice i v titulu projednávaného zákona nájemnického. Či není to klamáním, dáváte-li zákonu pyšný titul ťzákon o ochraně nájemníkůŤ, ač zákon zhoršuje dosud platná ustanovení chránící nájemníky před choutkami pánů majitelů domů?

Porovnáme-li tento návrh s předcházejícími zákony na ochranu nájemníků, ač byly nedostatečné, vidíme, že nejedná se zde o ochranu nájemníků, ale o ochranu pánů domařů. Titul zákona měl by správně zníti takto: ťZákon na ochranu a na zvětšení zisků majitelů domůŤ s podtitulem: ťZákonná ochrana lichvy s byty.Ť Takto však je to klamání těch ubožáků, kteří nuceni jsou najmouti sobě byt a nemají dostatek prostředků.

Pánové, bylo zde již promluveno podrobně o zhoršovacích ustanoveních navrhovaného zákona. Je to zejména zhoršení výpovědních ustanovení v neprospěch nájemníků, téměř neomezené zvyšování činží, vzhledem k §u 12. Zvláště nebezpečné pro nájemníky jsou body 1 a 2, odst. 1. §u 31. Zákon připouští, že v obcích s méně než 2.000 obyvatel může z usnesení obecní rady býti zrušena ochrana nájemníků. (Sen. Hlávka: A nájemníci vyházeni na ulici!) Kol. dr Krouský již v rozpočtovém výboru ukázal na to, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním zákonem. ovšem marně. Páni z koalice toho nedbali.

Mám dojem, že toto ustanovení prosazovali zejména agrárníci. Vždyť toto ustanovení vztahuje se více než z 90% na venkovské zemědělské obce, a tak tam, kde agrárníci, či klerikálové mají většinu, budou ho moci použíti proti občanům politicky nepohodlným. Toto ustanovení, spolu se zhoršenými podmínkami výpovědními v §§ 1 až 7 dává v plen šovinistických domařů ve smíšených obcích, nájemníky druhé národnosti. Pan dr Havelka sice ve výboru ujišťoval, že se nic nestane, prý je dohoda v této věci se Svazem německých majitelů domů. Jak my pány známe, víme, že klid zbraní na tomto poli bude jen potud, než pro nějakou tabulku znovu se rozbouří nacionální vášně. Pak půjdou k čertu všechny úmluvy a ubozí nájemníci té či druhé národnosti odnesou to vyhozením na dlažbu, díky tomuto zákonu. Je příznačno pro poměry panující v tomto státě, že v 1Otém roce trvání státu saháte k podobným zákonům. Dělníci, zřízenci, úředníci a drobní živnostníci mají býti uvrženi do ještě větší bídy tím, že povolujete nové zvýšení činží při dnešní výdělkové mizerii.

Má se tak stát proto, že prý páni domácí jsou na pokraji zkázy, investovaný kapitál pry není rentabilní. Připouštím, že v některých menších starých domech výnos neodpovídá dnešním valutárním poměrům a že výnos činže je nedostatečný pro člověka zvyklého pohodlnému životu. Uvažte, pánové, kolik tisíců dělníků, zřízenců a živnostníků, ač poctivě pracují, den ze dne nedostává za svou pilnou práci takovou odměnu, aby mohli slušně - nemluvě o pohodlí - žíti. O tyto nejevíte tolik zájmu jako o domácí pány, ač je přece veliký rozdíl mezi cenou jejich práce pro společnost. Není znám případ, aby domácí pán si zoufal z bídy, ale je známa celá řada případů, kdy deložovaný ubožák, nemoha nalézti přístřeší pro svou rodinu, v zoufalství sáhl si na život. A tyto zjevy neskonalé bídy a zoufalství budou se jistě množiti, bude-li míti vládní většina tolik bezohlednosti, aby předložený návrh zákona o t. zv. ochraně nájemníků schválila. (Sen. Hampl: Pochybuješ o tom, že jí nemá?) Já chci se pánů ptáti. Budete míti, pánové z koalice, tu odvahu vzíti si na svědomí nezměrnou bídu a zoufalství, která jistě by zasáhla hospodářsky slabé nájemníky přijetím zákona? Ovšem, že se zase ptám prázdných lavic, to je pravda. Podle způsobu vašeho dosavadního jednání v poslanecké sněmovně a ve výborech senátu zdá se, že ano. Pak ale jen potvrdíte, že celá koalice obstarává jen zájmy kapitalistické třídy a kašle na zájmy pracující třídy, ač tato tvoří obrovskou většinu obyvatelstva ve státě.

Ministři, kteří tvoří vládu a jsou vybráni z vašich stran, spolu s vysokou byrokracií, předložili vám tento paskvil sociálního zákona a vy jej budete aportovati k nohám kapitalistů domařů. Kapitalistická morálka ukládá vám, páni z koalice, aby řádně opatřen byl měšec pánů domácích, a ne aby zajištěno bylo zdraví a klidnější život chudáků.

Za tohoto stavu jaká budoucnost se otevírá pro ty desetitisíce rodin, které dnes bydlí ve starých železničních vagonech, dřevěných boudách, ano i v děrách v zemi vykopaných, nemluvě o pře plněných bytech, kde na několika čtverečních metrech bydlí dvě i tři rodiny s několika dětmi. Má býti této bídě s bydlením odpomoženo předloženým zákonem o stavebním ruchu? Může těch 150 milionů, které zákon povoluje jako záruku, jen jako záruku na stavbu nových bytů pomoci těm ubožákům, o kterých jsem nyní mluvil? Jistě že se jim nepomůže. Myslím, že ani z vás, pánové, nikdo tomu nevěří.

Pan ministr sociální péče sice učí věřiti, že tisíce lidí bylo nasyceno 5 chleby a 5 rybami, ale to prý se stalo před 1900 lety. Dnes již se najde příliš málo těch, kdož v podobné zázraky by věřili. A tak také málo bude těch. kdož věří, že by s těmito pár miliony mohla býti vyřešena bytová krise. Zejména ten nevěří, kdo poznal, co již v předcházejících letech s většími prostředky a za zcela jiných, pro stavebníka jistě příznivějších podmínek, se udělalo.

Z prostředků státních postavili sobě nádherné vily politicky vlivní páni. Mezi tím, co chudý stavebník často pro malichernou příčinu musil čekati i léta na vyřízení své žádosti o povolení stavební podpory, toto panstvo dostávalo vyřízen í s urychlením. Státní podpora udílela se velkým podnikatelům a válečným zbohatlíkům, ač tito po většině stavěli ze spekulace. Bylo by žádoucno, aby ministerstvo sociální péče sdělilo veřejnosti, zda a do jaké míry užilo svého zákonného práva na zjištění výše činží v domech, pro které povolena byla státní podpora. (Sen. Hlávka: V Hradci jsou vyhnány základy 15 domů a.již 3 roky tam stojí!) No, patrně neměli kliku ti páni. kteří to stavěli.

Zákon dává příslušnému úřadu právo na zjištění výše činží v těch domech, které postaveny byly se státní podporou, a shledá-li se, že činže jsou vyšší, než jak dovoluje zákon, má právo naříditi snížení činže na zákonem stanovenou výši. Tím zabránilo by se stavebním spekulantům lichvařiti s byty, postavenými se státní podporou. Podle výše činží v takových domech, zdá se, že ministerstvo sociální péče nepoužívá tohoto svého práva, ač by použitím jeho mohlo alespoň v těchto domech ochrániti nájemníky před lichvářskými choutkami spekulantů.

Nedělá se to prostě proto, že podle rozumu vládnoucího panstva bylo by to zasahováním do ťsvatýchŤ práv soukromého vlastnictví. Úřad, který nese hrdý titul ťministerstvo sociální péčeŤ, tedy úřad, který podle běžných pojmů měl by míti v prvé řadě za povinnost obstarávati a hájiti zájmy hospodářsky slabých, nekoná svých povinností v tomto případě prostě proto, že jeho poslání v tomto státě, ovládaném kapitalisty, není toho druhu, aby snad hájilo zájmy hospodářsky slabých nájemníků, nýbrž zájmy kapitalistů. A proto také projednávaný zákon o stavebním ruchu je tak nedostatečný, že nelze od něho očekávati zlepšení v bytové krisi.

Zákon tak, jak byl přijat koaličními poslanci ve sněmovně, potvrzuje naše mínění, že koalici nejde o odstranění bytové krise, nýbrž že se snaží bytovou nouzi prodlužovati, aby nájemníci i nadále musili platiti nepřiměřeně vysoké činže. (Sen. Hlávka: A zruinují republiku, tak daleko půjdou!) Snad.

Tak ustanovení hlavy V. tohoto zákona, §u 39 praví: Záruka státu může býti převzata za zápůjčky do úhrnné částky 150 mil. Kč. Co znamená těch 150 mil. Kč při veliké potřebě bytů a při drahotě stavebního materiálu? Stát je jen ručitelem za zápůjčku a jen do 40% v druhém knihovním pořadí, nepřesahuje-li tato záruka s předcházejícími zápůjčkami 75 %. V opačném případě záruka státní se sníží. Lze to nazvati podporou? Při tom však stát vyhrazuje si zcela zvláštní práva. Tak, prosím, v § 40 navrhovaného zákona, co se zde mluví:

Vlastník domu je povinen, aby nahradil státu všechny platy. které stát učinil na zápůjčku z důvodů záruky podle ustanovení §u 34. Je-li náhrada zcela nebo z části nedobytná, může ji stát odepsati.

Co to znamená v praksi? (Hlas: Že může a nemusí!) V praksi to znamená, že stavebník bude odvislým na dobré vůli příslušného úřadu, a jak se často opakuje a velice často u různých úřadů vidíme, když náhodou ťse nesmeká u každé vrbyŤ, tak potom to také velmi špatně dopadne. V tomto případě by se mohlo státi něco podobného.

V §u 44 téže hlavy se říká: Vlastník nemovitosti, na kterou stát poskytl podporu, je povinen, nehledíc k jiné újmě podle ustanovení této hlavy, zaplatiti ve prospěch státu pokutu do výše 10% zaručené zápůjčky, nesplní-li některou z povinností uložených mu podle ustanovení této hlavy nebo vládního nařízení vydaného podle §u 48.

Prosím, tady se necituje proč a v jakých případech. Snad v každém případě, či jen podle nálady příslušného úředníka, kterému bude přidělen stavebnický případ, prostě může býti pokutován v tomto případě stavebník 10%ní pokutou. V tom je jistě veliký nedostatek zákonného ustanovení. Myslím, že zde mněly snad býti citovány jenom závažnější případy, kde stavebník překročil předpisy tohoto zákona. Avšak takto, jak je to všeobecně řečeno, je to věc jistě vysoce nebezpečná pro každého stavebníka.

V hlavě šesté je viděti, jak páni se učí také šetřiti i na stavebním ruchu, a to v tom, že se snižuje osvobození od daně, a to snižuje se o plných 10 let. Proč a z jakých důvodů, to je nepochopitelné. Patrně by asi pan Engliš s hospodářstvím bez těchto několika grošů nevyšel.

V §u 71 se mluví, a to je zajímavé, že jenom v jednom paragrafu se mluví, a to hodně opatrně, o opatření stavebních hmot a učinění se strany státu, snad připuštění možnosti opatření, aby stát resp. jeho úřady mohly vykonávati vliv na ceny při jejich enormním stoupání. - Dosud se tak nedělo, to je beze sporu. A když dnes se podíváte na věci, jak se vyvíjejí na trhu se stavebními hmotami, vidíte, že na př. v obvodu Prahy již někteří stavitelé musejí platiti až přes 600 Kč za 1000 cihel - (Hlas: Přes 600 Kč!) A teď, prosím, porovnejte tu mizivou kvotu, kterou povolujete na záruky, a vedle toho uvažte, jak enormně stouply ceny stavebního dřeva, že od nového roku je cena u některých druhů tohoto dřeva zvýšena až o 25%, a pak si dovedete představiti, že to, co je dáno v tom §u 71, že jistě stavebníkům nepomůže, a nebude míti také žádnou účinnost na zamezení snad dalšího stoupání cen stavebních hmot, a tím ulehčení rozvoje stavebního ruchu. (Sen. Šturc: Kartely!) Zajisté, právě v obvodu Velké Prahy všechny cihelny spojené, ať už v tajném či veřejném kartelu, dodávají jen několika významným firmám cihly, a všecky druhé podnikatelské firmy musí přirozeně se obraceti mnohdy i daleko za obvod Velké Prahy. Je samozřejmo, že toto již také působí na zdražení staveb, poněvadž vzdálený dovoz při placení tarifů znamená samozřejmě i zdražení. A tu právě je viděti také, že ve zprávě poslanecké sněmovny se přiznává, že vláda nemá vůbec smyslu a zájmu na tom, aby se ulehčilo nějak stavebnímu ruchu, poněvadž společenstvo stavitelů Velké Prahy žádalo ministerstvo železnic vzhledem k této situaci na trhu se stavebními hmotami o snížení dopravních tarifů. Odpověď, to přiznává zpráva poslanecké sněmovny, daná ministerstvem železnic, byla odmítavá. Tedy jeden resort, a tu konečně vláda neuznává za potřebno, aby se nějakým způsobem pomohlo v této krisi stavebníkům.

Pánové, tady vidíte v jednom paragrafu, že jenom velice opatrně se mluví o tom, že snad by mohly úřady nějak působiti na stoupající lichvu se stavebními hmotami. Ale při tom v tomto zákoně najdete celou hlavu s celou řadou paragrafů, která je určena jenom k tomu, aby snad dělníci nemohli, když zdražováno je jim současně žití, žádati větší skývu chleba. Na dělníky se našla celá hlava se spoustou paragrafů, ale na keťasa se stavebními potřebami se najde jeden zastrčený, a hodně zastrčený, stydlivý paragraf. Tady je viděti již na tom ona třídnost celé této předlohy. A podíváte-li se, hlava prvá jedná o opatření stavenišť. Ustanovení této hlavy mají působiti proti lichvě se stavebními pozemky a umožniti rozšíření stavebního ruchu. Je známo, že zejména v obvodu větších měst jsou celé smečky spekulantů se stavebními parcelami, jichž jednotlivci dovedou různými nekalými prostředky vyhnati ceny jednotlivých parcel či celých bloků přes noc o 50 i 100% více do výše. Proti těmto hyenám, které neštítí se žádných prostředků, jen aby se co nejrychleji bohatily, je těžko vésti boj, dvojnásob za dnes panujících názorů, na t. zv. občanský zisk. Naopak v panující třídě jsou podobné zjevy přijímány dnes velice blahovolně.

Měšťáčtí moralisté projevují své nejvyšší mravní rozhořčení, když vláda Sovětů přiskřípne nějakého spekulanta či sabotéra, ale jsou plni roztrpčení proti dělníkům, když domáhají se zvýšení hubených mezd. Ale mají plno pochopení pro každého spekulanta, když dovede využíti krise v určitém oboru - a obohatí se na účet postižených. Pro ně platí heslo: ťZ cizího krev neteče! Ť

Proto dnešní společnost s klidem přijímá ty korupční aféry a nalézá i pro největší darebáky omluvu. A jen proto nechává se volné pole spekulaci se stavebními pozemky. Proto také ustanovení tohoto zákona o opatření stavenišť jsou tak laxní. -

Prosím, když se podíváte d o této hlavy prvé, vidíte na příklad v §u 1, odst. 1, že jako staveniště pro stavby uvedené v §u 2 lze použíti nejprve pozemků státních. To je do jisté míry správné, že ano. Je také v odst. 3. citována doba, dokdy má vyvlastňovací řízení býti provedeno, a to má býti provedeno do 14 dnů po dni, kdy podána byla žádost. To, co se děje dnes se státními pozemky u státních statků se strany těchto státních statků, je pravým opakem, a myslím, že se tomu ani tímto zákonným předpisem neodpomůže, poněvadž my jsme měli již dříve zákon o možnosti vyvlastnění stavenišť - a vždycky, zejména na státních statcích střetávali jsme se s nejtužším odporem a největšími překážkami. Naopak po podání žádosti zpravidla to trvalo půl roku, 3/4 roku, ano i po celý rok nebyla ještě vyřízena tato věc, ač to bylo potvrzeno jinak všemi úřady pro nutnost požadovaného pozemku

Vedle toho státní správa je jedna z těch, která zejména podporuje zvyšování cen stavebních parcel. Prosím v dalším paragrafu se mluví o normálních, o obecných cenách. U státní správy najdete, že na zapadlé vesnici daleko od tratě žádá za takto požadovaný pozemek pro zastavení 30, 40 ano i 80 Kč za 1 čtvereční sáh, ač soukromý vlastník za soukromého vlastnictví, pokud byly dříve v tom obvodu pozemky, prodával je za 10, 12 Kč sáh.

Vedle toho bych chtěl upozorniti na jednu velkou vadu, která týče se zejména venkovského života, zemědělských obvodů, a to na ono ustanovení §u 3, bod 5.: ťVyvlastniti nelze pro stavbu obytných domů, hospodářských budov nebo provozoven a pro komunikace k nim nutné vzrostlých sadů...Ť To je nešťastné ustanovení. Prosím uvažte, že na vesnicích nemusí to býti vždy ten nejmenší zemědělec, domkář, chalupník, má zde již svou usedlost, zejména teď, kdy provedena byla pozemková reforma, kdy jemu se podle zákona dostalo přídělu, on musí nyní rozšířiti své provozovny, ale jak toho má dosíci, když je zde toto ustanovení. Snad znáte, jak vesnický terén vypadá. Vesnice je obklopena zahradami, on má vedle sousedovy zahrady svůj majetek, uchází se o část pozemku, o část této zahrady, zákon to nepřipouští a dnes už přišlo ke zvláštní praksi, zemská správa politická takovým lidem prostě říká: Prodejte tu svou usedlost a postavte to někde jinde. Představte si hospodářské postavení takového malého zemědělce. Mám tu na př. případ jednoho živnostníka-bednáře, co by to pro něho znamenalo. Znamenalo by to pro něho úplnou zkázu hospodářskou. Ovšem pánové na to nepočítali, zde prostě jejich rozum jim dal tuhleto a oni přirozeně v tom duchu to odhlasují, aniž počítali s tím, jak věci v takových případech budou vypadat.

Chci dále upozorniti na to, že k vyvlastňovacímu řízení dochází a může dojíti jen tenkráte, jestli nenastala dohoda mezi žadatelem a vlastníkem. Nenastane-li, poněvadž se zpravidla žadatel, uchazeč stará o to, aby podal co nejpřijatelnější cenu za pozemek, o který se uchází k zastavení, nedojde-li k dohodě, příčina je v tom, že mezi nimi je nějaký osobní antagonismus nebo vyložený konservatismus a zaostalost vlastníka. Dosud byla prakse, že mohl, i když provedl úřad prvé stolice vyvlastňovací řízení, když přiznal vlastně uchazeči pozemek, vlastník prostě podati protest, a poněvadž již samo první řízení je velice drahé, na základě tohoto protestu musilo býti nové komisionelní šetření, útraty enormně se zvýšily a všechno to musil platiti nabyvatel pozemku, stavebník, uchazeč. Dnes má se tomu snad předejít tím, když v §u 6 odst. 5 se říká, že může odvolací úřad část takovýchto útrat převésti na vlastníka? Tu je zase viděti veliké opatrnictví a řekl bych starost, aby nebyly dotčeny zájmy bohatých, kapitálově silných. Proč se neřekne otevřeně, poněvadž většinou se to dělá jen ze zlé vůle, že v případě kladném prostě úřad přiřkne všechny útraty majiteli, který neoprávněně protizákonným způsobem podal odvolání? Jen tak mohlo by opravdu býti splněno to-, co vlastně obyvatelstvo od tohoto zákona očekává.

Co stručně jsem zde uvedl z tohoto navrhovaného zákona, jen potvrzuje,- že vládě a koalici nejde o řešení bytové krise, že nemá naprosto v úmyslu pomoci těm tisícům ubožáků, kteří v bídných domech jsou připravováni o nejdražší statek člověka, o zdraví.

Alfou a omegou všeho konání koalice jest, jak chrániti a rozmnožovati zisky kapitalistů. To ovšem může se díti jen na účet pracující třídy. V tom duchu je sdělávána většina zákonů pro zvýšení zisků těch kapitalistů, kteří mají svůj kapitál uložený v činžovních domech, a v tom duchu jsou předloženy ke schválení tyto zákony.

Korunu svému jednání postavili jste zákazem protestních projevů nájemníků. Pánové, o čem tyto soustavné zákazy mluví? Vláda se bojí, vláda je si vědoma, že dělá něco, co je naprosto neoprávněné a co snad možno nazvati, ze přímo hraničí se zločinnou hrou. Ano, kdyby bylo trochu svědomí, tak by ministerstvo vnitra se nebálo protestních projevů nájemníků. V koaličních stranách, jak víme, a zejména v živnostenské straně je mnoho lidí, kteří jsou velice těžce dotčeni tímto zákonem. Divím se, že mohou zástupci těchto živnostníků v koalici dávati souhlas k tomuto neodpovědnému jednání se strany vlády. Divím se, že můžete vy k tomu dávati souhlas. Vždyť tam na ty ulice chtěli jíti také vaši lidé (Výkřiky senátorů strany živnostenské.) Ne, pánové, myslím, že vaší prací v koalici není hájiti jen zájem kapitálově silných živnostníků, ale také tech chudáků, kteří neměli štěstí, aby za války si nakeťasovali a nahrabali.

My právě z těch důvodů, vidouce zlou vůli jak se strany vlády, tak se strany koalice a znajíce nebezpečí tohoto zákona pro pracující lid, stavíme se proti němu a budeme proti němu hlasovati a jen tehdy zvedneme pro něj ruce, jestli budou přijaty naše pozměňovací návrhy (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Pánek.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Přirozeně nemám v úmyslu promluviti o předlohách projednávaných s hlediska meritorního. To stalo se již, myslím, v dostatečné míře mými klubovními předchůdci a stalo se tak jistě velmi věcně a ne demagogicky, jak to bylo dnes v jednom denním listě vytčeno našemu senátoru prof. dr Macků. Prof. dr Macků nemluvil nijak demagogicky, naopak, jemu je každá demagogie příliš daleka. Ale jestliže kritisoval předlohu s věcného hlediska, nečinil nic jiného, nežli co činili také řečníci z většinových stran, ovšem ne zde s této tribuny, nýbrž v koalici a dokonce i v sociálně-politickém výboru. A ve stejném listě je dokonce také kritika těchto předloh, zejména zákona o stavebním ruchu. Tam je výslovně řečeno, že ještě včera byl zde v koalici sveden tuhý zápas o některé změny, ale že, bohužel, ten zápas vyzněl nadarmo. Tedy jestliže se kritisuje předloha z vládních stran, musíte již připustiti, jestliže se kritisují tyto předlohy i ze stran oposičních. Ale mám za to, že kritika jisté vládní strany měla trochu jinou příchuť, řekl bych, tak trochu příchuť ministerskou. Snad nejbližší chvíle na to řeknou něco docela jiného.

Nepřihlásil jsem se tedy, abych mluvil o těchto předlohách s hlediska věcného, Přihlásil -jsem se ke slovu proto, abych poukázal na některé sociální a hospodářské důsledky, které nezbytně vyplynou z této předlohy pro zaměstnance státní a veřejné a nepřímo také samozřejmě pro každého zaměstnance, zřízence a dělníka, tedy osobu, která je poukázána na mzdu nebo na pevný plat.

V sociálně-politickém výboru dovolil jsem si podati resoluční návrh, kterým se vláda vyzývá, aby v důsledku toho, že zvyšuje nájemné, přiměřeným způsobem zvýšila také činovné státních zaměstnanců, poněvadž činovné jest určeno k tomu, aby hradilo státnímu zaměstnanci výlohy spojené s udržováním bytu. Dovolil jsem si navrhnouti, aby toto činovné bylo rozlišováno tím způsobem, že by ve starých domech toto činovné činilo méně, kdežto v nových domech, kde zaměstnanec musí platiti daleko vyšší nájemné, by bylo přiměřeně vyšší. Oba tyto návrhy byly zamítnuty panem referentem, a to z důvodů dosti šikovných, ovšem jenom na pohled. Řeklo se: Nemůžeme při pustiti diferencování činovného státních zaměstnanců podle toho, kde bydlí.

Připouštíme-li diferencování činží tak, že budeme míti v jednom a témž domě, až provedeme zákon, tak jak se navrhuje, třebas dvojí, trojí druh nájemníků, tedy nenahlížím, proč bychom nemohli také odstupňovati tu část platu, kterou požívá státní zaměstnanec na úhradu výloh spojených s bytem? Naopak, tento návrh by podporoval státní zaměstnance v tom, že by se přechod z vázaného hospodářství k úplnému odstranění ochrany nájemníků děl způsobem bezbolestným. Stejně také zamítl pan referent i druhý návrh, kde jsem se konečně akomodoval, aby se zvýšilo činovné státních zaměstnanců všeobecným způsobem, tedy všem stejně. Odůvodnil to zase velmi šikovně tím, že prý taková resoluce byla by pobídkou všem ostatním vrstvám, ostatním zaměstnancům a dělníkům pro zvýšení mezd a platů. To je klasické, tu se má za to, že důvodem pro zvýšení mezd a platů byla by pouhá papírová resoluce a ne fakt sám. Myslí se, že fakt sám, ze zvyšuje činže o 40% v době jednoho roku a že dokonce tu budou vyšší vedlejší příplatky, se snad nepocítí v rodinách dělníků, v rodinách státních zaměstnanců, že to snad nepřivede jejich příjmy z rovnováhy? To je pštrosí politika, ze snad to nebude vidět, že se to beze všeho snese. Já také nenavrhoval nic jiného, než na čem se již různé kluby většinových stran usnášely. Nedávno jsem četl, že se usnesly jisté kluby a jisté výkonné výbory, když se zvyšuje činže, aby se žádalo také zvýšení nájemného, a nyní dokonce stavíme se i proti papírové resoluci. Je zde viděti, že jinak se mluví v klubech a ve výkonných výborech, a jinak zde, což není správné. Jiná teorie, jiná prakse.

Musím odůvodniti, proč s tímto návrhem přicházím a proč předložíme v plenu senátu také příslušnou resoluci. Uvidíme pak, jak se zachová slavný senát k této resoluci, která jest jistě zcela správně odůvodněna tím, když řeknu, že státní zaměstnanci mají takto upravené platy: Jejich služební příjem se.skládá ze služebního platu, z činovného a výchovného. Plat se odstupňuje podle služební doby, kdežto činovné se odstupňuje podle velikosti místa. To se mění jen tehdy, když zaměstnanec je přeložen z jednoho místa do druhého. Výchovné odstupňováno je podle počtu dětí. Musím říci, co to vlastně činovné jest, a tu musím sáhnouti trochu do historie. Až do r. 1873 v Rakousku státní zaměstnanci nepobírali žádného činovného, nýbrž pouze platy. Placeni byli všude stejně, jestli sloužili v Praze nebo v nejmenším místě ve státě, jen vysocí úředníci měli funkční přídavky více povahy representační. Teprve všeobecnou úpravou r. 1873 zavedl se t. zv. aktivní přídavek. Potomkem aktivního přídavku je činovné, místní přídavek neb příbytečné. Musíme zkoumati, proč tehdy Rakousko zavedlo činovné. V důvodové zprávě k zákonu z r. 1873 se dočítáme toto: Činovné má sloužiti z jedné poloviny k úhradě výloh spojených s bytem, totiž nájemné, otop a světlo, a s druhé strany činovné má sloužiti k vyrovnání drahotních rozdílů mezi malým a velkým městem.

To byl účel místního přídavku a zcela správně to tak bylo. Šel-li státní zaměstnanec do pense, obdržel pouze jistou- část činovného, teprve po převratu byla to přesná polovina započitatelná do výslužného. Proč tomu tak bylo? Jestliže stát nutí zaměstnance, že musí sloužiti tam, kam ho postaví do prostředí jakéhokoliv, dává mu plné činovné, kdežto odchází-li zaměstnanec do pense, není nucen žíti v jakémkoli prostředí, nýbrž v tom, jaké si sám vybere, on má úplnou volnost pohybu; proto se rozlišovalo mezi aktivním přídavkem v pensi a aktivním přídavkem v činné službě. Nyní jsme to ovšem zavedli docela jinak, dnes odchází-li státní zaměstnanec do pense, nemá činovného. Zde ovšem jsme tu zásadu značně porušili, ač myslím, že pensista také musí bydliti, byt vytápěti a osvětlovati. To bylo pravé poslání, to byl účel tehdejšího místního přídavku.

Nyní se podívejme bez jakékoli nad sazky, bez zkreslování a demagogie na ty částky, které požívá státní zaměstnanec jako činovné, tedy k účelům, jak jsem naznačil, aby hradil nájemné, otop a také proto, aby byl zde vyrovnán tou částkou drahotní rozdíl mezi malým a velkým místem. A konečně ještě s činovným jsme zavedli odstupňování podle předběžného vzdělání. K těmto dvěma účelům přidružil se r. 1926, když jsme vybudovali nový platový zákon, ještě účel třetí, jehož cílem je, aby také činovné se jaksi odměřovalo podle předběžného vzdělání, a proto je odstupňováno nejen podle velikosti místa, nejen podle služebních tříd, nýbrž také dokonce podle předběžného vzdělání. Přece nikdo nebude upírati, ze činovné nemá tohoto účelu. Proč je to činovné? Že by to snad měla býti odměna za to, že zaměstnanec slouží? To by nemělo žádného smyslu, poněvadž ty tři až šest tisíc, které dostává zaměstnanec v aktivitě na víc proti pensi, by nebylo odměnou za jeho práci, za jeho aktivitu. Konečně proč by to bylo odstupňováno? My jsme dokonce v republice zavedli nyní platovým zákonem čtvrtou, nejnižší skupinu činovného pro místa do 2000 obyvatelů. Tehdy jsme se proti tomu bránili, ale stalo se to skutkem Nechci říci, že snad je všude stejně draho podle velikosti místa. Mám za to. že v menším místě je někde mnohem dráže než ve velkém, ale celkem je správná zásada, je-li větší místo, že jsou bytové i ostatní poměry dražší.

Podívejme se poněkud zblízka na částky, které pobírá státní zaměstnanec k účelům, jak jsem je zde naznačil. Podle platového zákona č. 103/26 v VII. plat. stupnici, kde máme podle systemisace více než 70% všech státních úředníků, a potrvá-li tato systemisace, pak nám také těch 70% ze VII. plat. stupnice půjde do pense nebo vymře, tam činí činovné, tedy aktivní příspěvek, ve II. služební třídě pro středoškoláka v Praze 4.800 Kč, pro úředníka III. služ. třídy 4.200 Kč a ve IV. služ. třídě 3.980 Kč, a to je- ještě pak odstupňováno směrem dolů podle velikosti místa a činí to ve třetí služ. třídě 2.840 Kč.

V šesté platové stupnici je činovné vyměřeno takto: Pro vysokoškoláky v Praze 5.100 Kč, pro středoškoláky 4.800 Kč, pro služební třídu třetí 4.200 Kč, pro služební třídu čtvrtou 3.900 Kč. A zase je to odstupňováno podle velikosti míst až na 2.148 Kč. V této platové stupnici máme asi 20 až 25 % úřednictva. To jsou jako už ti ťšťastnějšíŤ, kteří se dostali do té druhé, vyšší platové stupnice. Konečně v páté platové stupnici, kde už je nepatrné procento všech státních úředníků, činí u vysokoškoláka v Praze 5.100 Kč, dále u středoškoláka 4.800 Kč, u úředníka třetí služební třídy 4.200 Kč a u úředníka ve čtvrté služební třídě 3.900 K č. A je to zase odstupňováno jako u všech ostatních.

Ve čtvrté platové stupnici - to jsou už jen tak bílé vrány, které se dostanou do čtvrté platové stupnice, a máme ještě také prvou platovou stupnici, tedy můžete si mysliti, kolik jich je v té prvé nebo druhé platové stupnici, to se nedá ani v setinách procenta vyjádřiti - tedy ve čtvrté platové stupnici, kam se těch smrtelníků - státních úředníků dostane jenom nepatrné procento, činí činovné 6.000, 5.400, 4.800 a 4.200 Kč.

U zřízenců většinou je činovné stejné pro všechny jejich služební třídy a činí v Praze 2.556 Kč, 2.100 Kč a 1.656 Kč. Zde to není odstupňováno ani podle předběžného vzdělání, ani podle platové stupnice, zřízenci mají jednotné příbytečné, tedy jednotné činovné.

A nyní se táži, jak je možno ve starých domech zaměstnanci, řekněme úředníku středoškoláku v Praze v 7. platové stupnici, má-li 4.800 Kč činovného, aby mohl polovinou - jak jsem naznačil, k čemu slouží činovné - to je 2.400 Kč, opatřiti si stavu jeho přiměřený byt a jak ještě má z té částky hraditi také otop, světlo atd.? Ani celá částka t. j. 4.800 Kč mu nestačí k úhradě nájemného, otopu a světla. Tedy to druhé, ten druhý účel a třetí účel, ke kterému bylo činovné zřízeno, vůbec zde odpadá, nezbývá nic na vyrovnání onoho drahotního rozdílu ve velkém a malém místě a také naprosto nic nezbývá na odměnu za jeho vyšší vzdělaní.

To je ve starých domech. V nových domech jsou poměry ovšem ještě daleko horší. Zde neuhradí státní zaměstnanec svým činovným vůbec ani nájemného. Pánové, je možno, aby si mohl zřízenec opatřiti za 1.650 Kč vůbec byt nebo za 3.000 Kč byt zde v Praze nebo státní úředník 4. platové stupnice - tedy už hodně vysoký státní úředník - za 4.200 nebo za 4.800 Kč byt? A vezmu třeba úředníka v Praze se 6.000 činovného. Může si v novém domě opatřiti byt? Vždyť mu nestačí ani celé činovné, aby uhradil jen nájemné, otop, světlo - drahotní rozdíl mezi malým a velkým místem, odměna za jeho předběžné vzdělání, to zde všechno odpadá. Zde je nejlépe viděti, jak - je činovné nepatrné a jak v r. 1926 při budování platového zákona jsme udělali velkou chybu. Tehdy jsme poukazovali na příliš nízké činovné, ale řeklo se nám: to se dělá zúmyslně, poněvadž, odchází-li zaměstnanec do pense a nemáme-li v úmyslu dáti mu činovné do pense, těžce nese, když má ztratiti celé činovné. Je to pravda. Čím méně ztrácí, tím je to výhodnější. Ale proč jsme to činovné zaváděli? K jakému účelu má sloužiti? Je to nějaká odměna za to, že slouží v aktivitě? Ten účel je naprosto zkreslený, ten byl pochyben činovným. Zde musí státní zaměstnanec, chce-li udržeti byt. sahati k platu podle toho, jak kde bydlí a jaký chce byt míti. To je úplně nesprávné. Mám za to, že jsme platovým zákonem provedli stabilisaci platů. Alespoň se tak dočítáme v důvodové zprávě k vládnímu návrhu. Jenže, bohužel, já už ztrácím naprosto důvěru k důvodovým zprávám vládních návrhů. Přesvědčil jsem se již, že vždycky nepovídají pravdu a že neodpovídají skutečnosti. Bohužel, ztrácím veškerou důvěru k důvodovým zprávám k vládním návrhům, ztrácím také důvěru k této zprávě.

Prosím, co zde čteme? Čteme zde, že jsme provedli stabilisaci platů státních zaměstnanců. ť Jest trvale rozhodnuto o tomŤ - povídá důvodová zpráva, ťže setrváme při dnešní peněžní jednotce a právně je vyloučena každá tendence deflační a inflační. Leč stabilita měny nedá se jen oddekretovati, poněvadž je potřebí splniti též všechny podmínky hospodářské a finanční stabilitu tuto zaručující. K tomu nenáleží jen rovnováha ve veřejných financích, poněvadž deficity neuhraditelné řádným úvěrem jsou nebezpečím inflace úvěrové a tudíž nebezpečím pro měnu. Je potřebí, aby i definitivní stav našeho rozpočtu byl upraven podle stavu měny co do příjmů a výdajů, ale hlavně podle únosnosti obyvatelstva, poněvadž vedle finančního předpokladu je předpoklad hospodářské rovnováhy prvním požadavkem stability měnové. - Berní reforma, zavedení stabilisačních bilancí atd. jsou různé články, směřující k jednomu a témuž cíli.

Stejně je potřebí, aby v rámci těchto opatření byly též stabilisovány a definitivně upraveny poměry veřejných zaměstnanců. Tíseň veřejných financí působila v přechodné době tomu, že nebylo možno přidávati všem kategoriím podle mírového základu a podle poměrů cenových. Nebylo však též možno ponechávati všechny kategorie pod hladinou cenovou stejně hluboko, poněvadž bychom byli dospěli u kategorií nejnižších hluboko pod existenční minimum. Zůstávalo-li existenční minimum mezí, pod níž při úpravě platů nebylo možno jíti, vyplynul z toho důsledek, že se nižším kategoriím přidávalo nepoměrně více nežli kategoriím vyšším, z čehož vyplývala tendence k nivelisaci platů. Jen obměnou myšlenky potřeby -bylo zdůrazňování rodinných poměrů a přizpůsobování platů k těmto poměrům podle rodinných kategorií.

Jestliže se nyní definitivně upravuje rozpočet podle měny a taktéž i platový systém, je nasnadě otázka, podle které hladiny se mají platy veřejných zaměstnanců upraviti. Na první pohled zdá se samozřejmým, že to má býti hladina cenová, která měřena cenou životní míry je v průměru asi devateronásobná. Leč při bedlivějším rozboru se ukazuje koeficient cenový jako nemožný a přesahující únosnost obyvatelstva, proto i nespravedlivý. Hodnota našich -peněz měřena zlatem či poměrem k zlatým měnám, ukazuje koeficient poklesu asi 6 1/2 a zdá se, že tomuto koeficientu přibližně odpovídá i průměrný vzestup důchodů veškerého obyvatelstva.Ť - Kdyby tomu tak bylo ve skutečnosti, velice bychom si toho přáli. - ťLze předpokládati, že průměrný vzestup peněžních důchodů byl okrouhle asi sedmeronásobný. Rozdíl mezi koeficientem měnovým a důchodovým na straně jedné a koeficientem cenovým na straně druhé, je asi 7:9.Ť

Tedy prosím, tady je výslovně řečeno, že jsme neupravili důchody státních zaměstnanců podle koeficientu cenového, nýbrž podle koeficientu měnového a zde se v důvodové zprávě výslovně přiznává, že je tu diference mezi koeficientem cenovým a měnovým. Zde se ovšem mluví o poměru 7 : 9, ale v praksi je tomu jinak. Můžeme směle říci, že je to 6 : 10.

A nyní, když sama důvodová zpráva naznačuje, že jsme neprovedli plnou valorisaci požitků státních zaměstnanců, přichází se ještě se zvyšováním činží, se snižováním životní úrovně státních zaměstnanců. To znamená: vláda se přiznává, že provedla neúměrnou stabilisaci platů, nespravedlivou, nesprávnou a že touto stabilisací platů ještě hýbe, ona jí mění, ona dále ještě chce snížiti životní úroveň státních zaměstnanců, která stejně již klesla pod životní úroveň z r. 1914.

Proto myslím, že je zcela oprávněný náš požadavek, aby vláda byla přinucena zvýšiti činovné státním zaměstnancům, totiž upraviti jejich činovné alespoň tak, aby to odpovídalo zvýšení nájemného, aby alespoň ta stabilita, kterou jsme provedli r. 1926, byla zachována, i když je to neúměrná, nespravedlivá a nesprávná rovnováha, nesprávná stabilisace.

Samo sebou se rozumí, že to bude míti také vliv - a to se nedá popříti - i na ostatní zaměstnance, na zaměstnance soukromé, na dělnictvo, a že se v jubilejním roce v důsledku toho nevyhneme sociálním zápasům za zvýšení mezd a platů. To se nedá oddisputovati. Zde to je a bude to čím dále tím více pokračovati. Kdybychom byli alespoň udrželi tu rovnováhu z r. 1926, ale my vidíme, že jsme nestabilisovali poměry, nýbrž naopak, že čím dále tím více drahoty přirůstá. A nyní přichází se ještě s vyvoláváním drahoty další, která vznikne samozřejmě ze zvýšení nájemného.

Ale prosím, to bude míti ještě další důsledky. Nemyslete si, že dělník, soukromý úředník, státní úředník bude platiti pouze těch 40%. On bude platiti prostě také zvýšené nájemné každému, s nímž přijde do jakéhokoli hospodářského styku. Každá vrstva, která má možnost přesunouti zvýšení nájemného do svých výrobků, do cen svých produktů, přirozeně, že to přesune dále. A u koho se to zastaví. Bezpodmínečně u toho státního zaměstnance, u toho dělníka, ten již to nemůže vzíti a předati někomu jinému. To je jistá věc. (Sen. Havlena: Potom se postaví ještě proti zvýšení mezd s odůvodněním, že to hospodářský život nesnese! To je potom ta odpovědnost!) Ano, to je nezbytná odpovědnost, poněvadž, kdyby to bylo jenom na těch 40% a kdybychom bývali r. 1926 provedli plnou valorisaci platů státních zaměstnanců, kdybychom jim byli dali 9násobek (Sen. Hubka: Podle cen!) nebo podle cenového koeficientu kdybychom to byli provedli, byli bychom snesli toto zvýšení 40% sice těžko, ale přece. Ale jestliže jsme neprovedli plnou valorisaci u státních zaměstnanců, u těch nejnižších kategorií, jestliže jsme jim dokonce vzali i to, co měli, totiž postup, možnost povýšení do vyšší hodnostní třídy, a jestliže tu stabilitu nyní porušíme, snésti to nemohou. Tedy logickým důsledkem je zvýšení nájemného, zvýšení činovného a mzdy, tedy té částky, která je určena k úhradě výloh spojených s bytem.

A nyní ještě několik slov také k odložené předloze o staropensistech. Já žasnu, že právě to byl, bohužel, senát, senát že odložil předlohu o staropensistech, věc, která, myslím, pro nás všechny je nesporná. Vždyť já se pamatuji, jak sem chodily deputace těch chudáků, lidí, kteří jsou již nad hrobem a kteří nás prosili, abychom se nad nimi smilovali a slitovali, abychom jim aspoň trochu zlepšili ten jejich trpký osud. Všechno jsme jim slíbili, a nyní když to bylo odhlasováno v poslanecké sněmovně a když předloha byla odhlasována také v sociálně-politickém výboru senátu, najednou se to zastavilo. Proč? Dnes jsem četl v reliefu ke zprávě o jednání v senátě v ťNárodních ListechŤ, že tato předloha byla odložena pro nepřekonatelné překážky. Jaké zde mohou býti nepřekonatelné překážky u těchto chudáků, čím se provinili tito zaměstnanci, čím se provinili tito chudáci? Že se už nemohou brániti, že jsou vyřazeni ze života, proto jsme předlohu odložili? A k tomu se, promiňte, snížil senát? Řekne se: Vždyť ti pensisté nic neztratí, vždyť to dostanou tak jako tak k 1. lednu 1928. Ale prosím, nezapomínejte, že denně jich několik umírá, že jsou to lidé, kteří už stojí nad hrobem, -že u nich měsíc života znamená asi tolik jako u těch mladých rok. že by chtěli aspoň ke konci svého života aspoň trochu ochutnati tu naši lásku, rádi by viděli, aspoň těch 20% abychom jim dali. Nestalo se tak. Lituji, že jsme jim připravili takové svátky, takové velikonoce.

Nám se zapírá pravý stav věcí. Nevěřím, že by to byla ta generálská předloha. Jestliže nikdo nebránil a jestliže konečně jsme nemohli zabrániti její projednávání v poslanecké sněmovně, nikdo také nebránil, aby ji projednal také senát. Ale k vůli generálům zadržovati předlohu o staropensistech je naprosto nesprávné a nespravedlivé, řeknu vám upřímně, že bychom se zde v senátě my, kteří máme chápati trochu jinak sociální bídu těchto chudáků, mohli nad tím opravdu zardíti. (Výborně!) Tím končím. (Výborně! - Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.)