Místopředseda dr Brabec (zvoní):

Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Miller. dávám mu slovo.

Sen. Miller: Slavný senáte! (Sen, Hubka: Pane kolego, jak je to s těmi pensemi, Vy to budete vědět?) Já o tom nebudu mluviti, jednáme o bytových předlohách.

(Sen. Hubka: To s tím také souvisí!) Vždyť pro 14 dnů nebude tak zle! (Výkřiky sen Hubky.)

Slavný senáte! Uchopil jsem se slova při projednávání osnovy zákona o ochraně nájemníků ne snad proto, abych tuto předlohu hájil, neboť ona je za stav u, v němž se otázka ta nalézá, naprostou nutností a nezbývá nám, než pro ni hlasovati. Používám této příležitosti, abych poukázal na omyly doby poválečné, na nesprávnost veškerých nuceností a vázaností v hospodářském životě, na konečnou škodlivost vázaného hospodářství i pro ty, pro něž bylo zavedeno. Ochrana nájemníků je jen součástkou onoho grandiosního omylu, jakoby bylo možno administrativními zákroky regulovat hospodářský život. Z nouze a bídy válečné i poválečné tento blud vyrostl. Tu snad nejvýrazněji dokumentována byla šedivost všech teorií proti zelenému stromu života.

Byli to hlavně učenci a národní hospodáři v Německé říši, kteří se domnívali, že vtěsnáním hospodářských úkonů v určité formulky podaří se jim na prvém místě zdolati nouzi o potraviny za války, když dovoz z ciziny byl blokádou Dohody znemožněn. Sedli si ke stolu a počítali. Tolik milionů centů obilí máme k disposici. Od toho nejprve odečetli spotřebu armády a zbytek dělili počtem civilního obyvatelstva a dospěli k onomu famosnímu výpočtu 300 nebo 500 g denně na člověka. (Sen. Hubka: Na hlavu!) Ano, na hlavu. Tolik směl snísti každý, více ne. A věda, ujařmená, válkou na její služební děvku snížená, jala se d okazovati, že vyměřené množství je více než dostatečné, aby kručící žaludek byl uspokojen sugescí. (Sen. Hubka: Také jetel byl doporučován, že je náramně dobrá strava pro lidi!) Ano. A výsledek? Všichni obyvatelé v Německu, i ti, kteří nejhlučněji křičeli ťvydržetŤ, sabotovali tyto předpisy, neměli jiné touhy než je překročiti, neboť hlad láme všechna dobrá předsevzetí, tím spíše všechna nařízení státní administrativy. A stálý průvodce nouze a hladu, škaredá, šklebivá lichva, počala svůj vítězný tanec.

Ty -všechny pěkně vymyšlené předpisy a výpočty se zhroutily a vázané hospodářství nemohlo posléz dáti obyvatelstvu ani tu skrovně vyměřenou kvotu a dávalo jen tam, kde se více křičelo a kde hlad byl opravdu nesnesitelný. Stejně to dopadlo s vázaností i jiných potřeb životních vedle potravin. Tam lichva řádila ještě krutěji.

Trabant Německa, bývalé Rakousko, napodobilo ve všem Německo. Stejné úkazy i tu provázely vázané hospodářství ve zvětšené ještě míře o to, o co administrativa rakouská byla horší než německá, která přece platila za vzornou. O tom se zde nebudu šířiti, to máme ještě všichni v dobré paměti.

Oba tyto státy prohrály nejprve svůj veleumělý vyživovací plán a pak i válku samotnou. Toto poučení nevzali si k srdci vládci nástupnických států a přes očividný neúspěch vázaného hospodářství potáceli se ve sférách jeho zbytečně dlouho a t. zv. vlna socialismu, která po skončené válce proběhla Evropou, připlavila i další víru ve vázané hospodářství. (Sen. Havlena: Jen se neračte mýliti! Vázané hospodářství bylo základem konsolidace v prvních letech našeho státu!) Vždyť jsme to měli jenom likvidovat a ne to vésti do nekonečna. (Sen. Havlena: Byli byste se divili, kdybychom si nechali lichvu tak zuřiti, jako zuřila!) Pokud jsme měli vázané hospodářství obilím, pořád jsme měli nouzi o potraviny, to je dokázáno. Nedivno proto, že u nás, kde socialismus se vyšvihnul po převratu k rozhodující politické moci, nejen, že celá tři léta po válce udržováno vázané hospodářství potravin, ale zaváděny i nové kategorie: tak nucenost, nyní již bohudík pominulá, při pronájmu pozemků a pak nynější ochrana nájemníků.

Je nesporno, že po skončené válce obvil se u nás nedostatek bytů. Bylo to dosti divné a přiznejme se, že proti všemu očekávání. Vždyť válkou nastal úbytek obyvatelstva, mnoho rodin bylo rozrušeno, ovdovělé ženy vracely se k rodičům do společné domácnosti a nové rodiny se nezakládaly v míře, jak obvyklo v dobách normálních. A tu se přehlédlo a dosud přehlíží, že prvopříčina nečekaného úkazu, který se po skončené válce objevil nedostatkem volných bytů a vymizením nabídky takových, byla inflace, dostatek, ba nadbytek peněz. Míti v domě nájemníka, není věc příjemná. Ideál bydlení je rodinný dům. A přece ve statisících případů majitelé menších domů přijímali nájemníky, neb tu nepříjemnost z toho plynoucí převyšovala skutečnost velmi příjemná, braní činže, což v normálních dobách bylo vítaným doplňkem příjmů majitelů domů, hlavně vzhledem k udržovacím nákladům domů a i k zúrokování vloženého kapitálu.

Inflace přinesla změnu. Nájemník posuzován je z té nepříjemné stránky společného bydlení. Jako první následek se objevilo, že byty za války uprázdněné se znovu nepronajímaly. Ani zavedené rekvisiční právo obcí tu mnoho nespravilo. Na druhé straně hojnost peněz způsobila, že i nároky na bydlení se zvýšily. Připočteme-li k tomu stagnaci stavebního ruchu po dobu války a z toho vzniklé přirozené manko bytů, ať už zchátráním nebo z jiných příčin, pochopíme snadno vzniklý nedostatek bytů. Nemáme zkušeností, jak by se byly věci utvářely, kdyby ochrana nájemníků nebyla se zavedla. Jaké měla účinky, to jasně vidíme. Jedno však možno říci, že s nastalou deflací v r. 1922 byla by se.jistě objevila jistá úleva v nouzi o byty, neboť by tu ve směru jejím býval počal působiti přirozený vývoj hospodářského života. (Sen. Průša: Každý myslil, že nastane lacino a ona stoupala drahota.) Drahota přece nestoupala od r. 1922, to jsou přece fakta každému známá.

Nyní musíme počítati s faktem, že u nás ochrana nájemníků - a to pronikavá - byla zavedena.

Teď si tak trochu obhlédněme základnu vázaného hospodářství vůbec. Hospodářské zákony jsou přísné a neznají sentimentality. Někdy shluknou se nepříznivé okolnosti proti některému stavu neb výrobnímu odvětví a vystoupí proti nim velmi tvrdě, a když to posuzovati budeme z citové stránky, také bezohledně a necitelně. Vždyť i u nás v periodě asi 30 let, která končila minulým stoletím, nepřízeň okolností napříčila se proti stavu, jehož jsem příslušníkem - proti stavu zemědělskému Ohromné hypotekární zadlužení z té doby pocházející zmenšila jen konjunktura z poválečných let. A v současné době těžkou krisi prodělává polní hospodářství Německé říše a vzdělavatel půdy ve Spojených Státech severní Ameriky je zotročeným parobkem v té pyšné budově bohatství, moci a slávy. (Sen. Průša: Jen malí farmáři jsou mizerně na tom! To je tady u nás také!) A těžká agrární krise v tomto státě, neomylně se jednou dostaví, až nebude rukou, které by půdu vzdělávaly. Po válce u nás těžkosti a obtíže přivalily se na ty, kteří nebyli vlastníky domů a byli odkázáni na nájem bytu. To nikdo, kdo odpovídá za správu státu, přehlížeti nemohl. Musila se hledati odpomoc, otázka zněla, jak? Hospodářský liberalismus učící, že stát nemá vůbec zasahovati do věcí hospodářských, je překonán zkušeností, neb theoreticky krásná učení byla profanována, tím že svobody nebylo užito k zvelebení, ale k útisku slabých silnými(Výkřik sen. Havleny.) Zakročení státu ve věcech hospodářských je nutné a musíme se s ním smířiti Proto také plně souhlasím s tím, aby bytová péče, o kterou -jde při nynější novelisaci zákona, byla obstarávána potud, pokud se toho objeví potřeba, ovšem docela jiným způsobem. To nesmí býti žádné vázané hospodářství, jako je ochrana nájemníků. Zkušenost nás naučila, že nelze pokračovati na té cestě, po které jsme se po převratu dali. (Sen. Hampl: Co se vás týče, vy jste vůbec žádnou určitou cestu neměli!) Pane kolego, jaký program měla vaše strana v tom ohledu? (Sen. Hampl: Vy jste jej ještě nestudoval, proto se ptáte!) Proto musí míti zakročení státu na poli hospodářském charakter obranný, nikoli výbojný, má ohrožené chrániti a samo nemá poctivou práci a přičinění ohrožovati. A jedna je nepřekročitelná mez, za kterou nesmí jíti, nemá-li národní hospodářství utrpěti škody. Nesmí ohroziti soukromé vlastnictví, nesmí zasáhnouti je v jeho podstatě: ve volnosti rozhodování. (Sen. Hampl: Ano to je svatým u vás!) Ovsem že, u vás také jako u jednotlivců. Vy jste ještě žádný nedal ze svého majetku žádnému nic.

Ochranné zákonodárství může stanoviti jistá omezení, pokud se týče stlumení nepřiměřeného výtěžku z majetku, aneb určiti zásady distribuce, avšak jen po dobu mimořádné nutnosti a musí býti časově omezeno. Jakmile ochranné zákonodárství tuto mez překročí a užitek řádně nabytého majetku přikáže nevlastníkům, osobám druhým, provází je zjevy přimknuté ke všemu vázanému hospodářství, t. j. lichva a drahota.

Vázané hospodářství je zbraň dvousečná, lék omamný. Průběhem doby zařezává se do těla těch, kterým melo pomoci, a všichni po tomto uspávajícím léku odnášejí si notnou kocovinu. My tedy připouštíme opatrné, promyšlené zákonodárství obranné. Páni, vyznávající socialismus, udělali si věc velmi pohodlně a s lacinou moudrostí. Jakmile to v hospodářském životě někde neklape, jde se na to s vázaností. Recept je velmi jednoduchý. Jednomu se to vezme, druhému se to dá. Jestli tím brzděna bude... (Sen. Ecksteinová: Vy jste myslili, že to můžete dělati jen vy! Pracujícímu lidu bráti...!) My žádnému nic nebereme. Řídíme se zásadami hospodářskými. (Výkřiky sen. Hampla, sen. Ecksteinové a Plamínkové.)... výroba nových statků, jestli se tím zmenší podstata národního majetku, který bez ohledu na řád soukromého vlastnictví je základnou výživy všeho lidu, měřítkem blahobytu národa, o to se ti pánové nestarají.

Tak při pachtovních zákonech vzalo se to pronajimatelům a poskytlo výhodu pachtýřům. A kdyby to vázané hospodářství potrvalo do dneška, pronajatá pole by vůbec přestala roditi, nehnojena a na ťfackyŤ - jak my říkáme - leda-bylo zdělávána. A jako truchlivý dokument, svědčící o překotném poblouzení je to, že sociálními ohledy odůvodňované prodloužení pachtu působilo na mnohé pronajimatele půdy velmi nesociálně, uvrhnuvši je do krajní bídy.

Jedno je podivné, že socialismus.při stálém rozporu svých teorií s praksí nehledá cesty přimknouti se k potřebám skutečného života, nereviduje svůj program a i při setrvání na svých zásadách - pomáhati hospodářsky slabším. Vždyť přece jasně vidí, že převedení jeho zásad do praktického provádění často poškozuje právě ty, kterým by mělo prospěti. (Sen. Havlena: Vy nám budete dávati rady!)

Nedávám žádné rady, to je moje přesvědčení, co vám tu povídám.

Tak i vázané hospodářství na konec zvrhne se ve zbraň útočnou právě proti hospodářsky slabým. Na tom nic nemění, ze praktické provedení zásad socialismu může přivoditi značné přesuny majetku. počet chudých se tím nezmenší, spíše zvětší a na nich vždy vymstí se každé odbočení od zdravých zásad hospodářského podnikání. (Sen. Hampl: Od kapitalistického systému!) To je jedno. Tak tomu říkáte vy. Zhoubnějším se projevilo z převahy politické moci vyplynulé angažování státní moci na poli hospodářském. Značí to vždy finanční zatížení státu a vzniklá z toho břemena nenesou jen vrstvy majetné, nýbrž stejně i dělníci.

Nemožnost provedení socialistického programu do písmene hlásá velmi výrazně na př. osmihodinová pracovní doba v zemědělství. Přes nejohnivější traktáty nebude zde ona nikdy zavedena, poněvadž tomu nedovolí příroda. Tu se musí pracovati, jak my sedláci říkáme ťjak pán bůh dáŤ, někdy 10, 12 až 16 hodin. jindy 2 neb 4 hodiny. (Sen. Časný: A žádný plat! - Sen. Havlena: 17, 18 hodin denně dělat a platíte za to 100 Kč měsíčně!) To vy snad tolik platíte na družstevních vašich dvorech.

A kdyby podle rady socialistů mělo zemědělství držeti tolik dělníků, kolik by stačilo vykonati nutné práce i v době nejpilnější za 8 hodin, zdražilo by to výrobky zemědělské tak, že by to bylo nesnesitelné pro konsumenty, a myslím, že by se proti tomu ohradili nejdříve dělníci. (Sen. Hampl: Ta práce by to nezdražila, ale vlastníci výrobních prostředků!) Ani kuře zadarmo nehrabe. Žádný nebude nic zadarmo dělati, to je hospodářské pravidlo.

Přihlédněme nyní k účinkům ochrany nájemníků, jak je přináší denní zkušenost, a položme si nejprv nejdůležitější otázku:

Odstranila ochrana nájemníků nedostatek bytů? Odpověď je truchlivá. (Sen. Ecksteinová: To také nebylo účelem ochrany nájemníků!) Právem naopak možno tvrditi, že bytovou tíseň jen rozmnožila. A k tomu se druží další smutná vzpomínka, vzpomínka a 3 1/2 miliardy státních peněz, obětovaných na bytovou péči, a na těžké oběti, které přinesly obce(Sen. Ecksteinová: A co jste si za ně postavili vy na venkově?) Ne, u nás zrovna v našem okolí nic. Nevím, paní kolegyně, o jednom případu v našem okolí. V městě okresním ano. Tam bylo národně sociální družstvo a to dostalo podporu. (Sen. Ant. Novák: Nemáte jeden byt v Praze a jeden na venkově?) Jsem rád, že mám jeden v Podmoklech. (Sen. Ant. Novák: A!e řada vašich pánů kolegů je má! - Sen. Hubka: Vždyť pan kolega bydlí na Vinohradech!) Já jsem tam jen noclehářem.

Stát i obce se tu jistě krajně obětovaly a přece výsledek je velmi neuspokojivý. A na vrub vázaného hospodářství možno připočítati i nepěkné zjevy, když se rozebírala ta veliká hromada státních peněz na bytovou péči věnovaných. (Kontroverse mezi sociálně-demokratickými a republikánskými senátory.) Tohle byste si. pánové, měli poslechnouti. Ruce vlivných a mocných byly čilejší v braní a zmenšily tuto hromadu radikálně, než se k ní dostali ti opravdoví chudáci, tonoucí ve starostech, jak si opatřiti těch 10% stavebního nákladu, který byl nutný, aby mohli použíti státní podpory.

O tom velmi dobře jsou zpraveni zvláště ti pánové, kteří dnešní bytovou nouzi líčí v barvách nejpochmůrnějších, předvádějíce opravdové chudáky ze - sklepních bytů a větrem protahovaných mansard, ač tu jako doklad hořejšího svítí v pozadí přepychová vila. Naděje, že ochrana nájemníků odstraní neb zmírní nouzi o byty, se tedy nesplnila. Snad by bez ní po jistou dobu činže stouply na valutární úroveň. Jisté části nájemníků přinesla nepopiratelné výhody. Kde před válkou příkladně nájem z bytu obnášel až 20% příjmů, činí někdy jen 5 až 7%. Budiž jim to přáno, ale věc tato má nehezký protějšek. Byly vytvořeny 2 kategorie nájemníků, chráněných a nechráněných, v nových domech a od ochrany uvolněných bytech bydlících. Chráněných stále ubývá, nechráněných přibývá. A kdyby ochrana nájemníků trvala ještě několik let, chránění scvrkli by se na malý počet, na privilegovanou kastu. Jaká je to demokracie, která tvoří kasty? Jaká je to rovnoprávnost, když jeden platí za byt řekněme 10.000 Kč a druhý za tentýž byt ani ne třetinu? Je nesporno, že nechráněným ochrana škodí, tím spíše, že značnou část bytů vyjímá ze soutěže nabídky a poptávky a že nízká cena chráněných bytů nenutí dosavadní nájemníky přizpůsobovati se ceně bytu a mnozí jsou v držení velkého bytu, neodpovídajícího nynějším potřebám rodiny aneb jejím příjmům.

A tu jsme hned u nejčernějšího stínu ochrany nájemníků, u podnájemnictví. To je nová živnost zaručující bez práce, bez námahy a bez vloženého kapitálu příjem někdy skvělý, převyšující onen, který největší tělesnou námahou aneb nejvyšší duševní potencí lze získati. Ochrana nájemníků chrání stále se zmenšující část nájemníků a mstí se krutě na těch nejubožejších z ubohých, na podnájemnících. Sociálními ohledy podpírána ochrana nájemníků vybočuje tu v grotesku: užitky z majetku odebírá jeho vlastníkům a dává je druhému bez námahy, zásluh i jakéhokoliv ručení a risika. (Sen. Hampl: Nad tím pláčete, že to nemohli dostat domácí a že to měli nájemníci!) Aspoň by byli dali něco z toho státu! Je-li to s právním stavem srovnatelno, nevím, kdo by byl s to na to vymysliti formulku sebe pokroucenější.

Další závady jsou příkladně: vlastník domu nemůže zaujmouti byt ve svém domě a musí bydliti jinde, nemůže ubytovati ve svém domě dospělé, osamostatnělé dítky, jiný vlastník domů bydlí v jiném domě pod ochranou za peníz směšný vůči tomu, co sám bere za podobný byt ve svém domě, náhodou nechráněném; stará panna drží byt o 12 pokojích - je to jeden případ v Praze. - (Výkřiky.) Můžete se po něm poptat. Drží se i chráněný byt na jméno rodičů, ačkoliv rodiče bydlí jinde ve společné domácnosti s dětmi. S bytem tímto se obchoduje, pronajímá se draho podnájemníkům. A jiné a jiné květy pronikavé vůně rostou na kmeni ochrany nájemníků. Pak buď uvedeno přejíždění za zaměstnáním, neboť za ochrany těžko lze vyměniti byt a nalézti jej blízko zaměstnání.

Z toho, co jsem uvedl, je viděti, že zavedením tuhé ochrany nájemníků vlezli jsme si do bahniska, odkud se těžko dostáváme. Jsme v nebezpečí, kdybychom rázně a ihned zrušili ochranu nájemníků, že způsobíme tím hospodářský otřes a že bychom do toho bahniska zapadli ještě hlouběji. Musíme proto ochranu nájemníků odstraňovati ponenáhlu a opatrně. (Sen. Časný: Proto jste to chytli na venkově pro ty nejchudší! Máte grunty, kde na takové rozloze ve městě bydlí 50 rodin a on tam bydlí sám a teď budou vyhazovati lidi, kteří v těch obcích bydlí!) U nás není otázka nájemníků, u nás je otázka prázdných bytů. (Sen. Havlena: Vám je toto k smíchu? On vám také zajde jednou smích!)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Pane kol. Havleno, nemáte slovo a nerušte jednání. (Různé výkřiky socialistických senátorů.) Prosím, pánové, zachovejte klid! (Výkřiky sen. Havleny a Časného.) Prosím o klid!

Sen. Miller (pokračuje): Takovýmto opatrným krokem je i projednávaná osnova zákona o ochraně nájemníků. Pánové z oposice - a je to konečně jejich právem - potírají předlohu jistě více z důvodů politických než věcných. Ani oni nemohou zavříti oči nad stíny, které ochranu nájemníků provázejí. Přece pokládám za nutné ohraditi se proti některým přílišnostem v agitaci proti bytovým předlohám. Pí. posl. Zemínová pravila, že uvolněním ochrany nájemníků bude postiženo 10 mil. obyvatel a národně sociální tisk po několik dní to po ní opakoval. To je tvrzení, které jistě notně čpí demagogií. Více než 3/4 obyvatel bude prý postiženo touto předlohou. Počítejme zase my: nejprve odečtěme majitele domků a domů, tedy majitele bytů, pak držitele bytů naturálních a deputátních, kteří také nejsou uvolněním ochrany nájemníků poškozeni, pak odečtěme obyvatele tisíců venkovských obcí i mnohých měst a městysů, kde již dnes není otázky bytové, bytů je dostatek, mnohdy i nadbytek... (Sen. Hubka: Kde je to?) V našem okolí všude v Podmoklách, v Činovsi, ve Velenicích, Královém Městci, přijďte se podívati. Pak odečtěme ještě stále se množící armádu nájemníků, kteří ochrany nepozívají, a těch 10 mil. seschne se na nějaké dva nebo tři miliony obyvatel. Pí. posl. Zemínová si na to vzala brejle příliš popražštělé. V Praze ještě dlouho bude otázka bytová na denním pořadu, a to proto, že Praha přetvořuje se z provinciálního, jak říkali Rakušané, na hlavní město republiky, a ještě dlouho potrvá do ní zvýšený příliv obyvatelstva. Těžkost a nesnadnost daného úkolu zrcadlí se v obsahu osnovy. Složitost předpisů, nepřehledné podrobnosti to plně dosvědčí. Těch 19 punktů, kdy může domácí dáti nájemníku výpověď, to se nahrazuje bývalou jednoduchou formulí. Domácí dal nájemníku výpověď, když chtěl jinak bytem disponovat, anebo když nájemník z různých příčin nevyhovoval. To bylo přec samozřejmé, to byla přec jednoduchá formule na žulovém zákoně práv soukromého vlastnictví. A těch 19 bodů rozvláčně povídá, kdy a jak se má dáti výpověď.

Ty přesložité předpisy § u 9, udávající míru zvýšení činže proti době předválečné - toť pravý chaos proti tomu, kdy výše činže řídila se poptávkou a nabídkou.

Předložená osnova je důkazem, ač jsme nezvratně přesvědčeni, že v dohledné době musíme dospěti k úplnému zrušen í tohoto výjimečného zákona, ne snad v zájmu majitelů domů, nýbrž v zájmu celého národního hospodářství, že za daného stavu byl vzat plný a náležitý zřetel i na zájmy nájemců bytů. (Tak jest!)

A kdyby toto nebylo snad všestranně uznáno, tedy jedno je jisto: konečným zrušením ochrany nájemníků klesnou ceny bytů. To je staré pravidlo podle všech zkušeností vázaného hospodářství. (Sen. Havlena: Když ceny klesnou, tak není v zájmu domácích pánů, a by se činže zvyšovaly!) Račte dovolit, já jsem ještě neřekl celý odstavec, ono to bude pak jinak vypadat.

Je stará zkušenost, že toto následuje vždy po zrušení všech vázaností. Nutno tomu rozuměti takto: také při zrušení vázaného hospodářství obilím přestala rázem lichva v postranním obchodě a ceny klesly. Převýšily ovšem tyto ceny, t. j. poptávkou a nabídkou určené ceny, ony, které byly úředně stanovené a za něž nikdo nic prodati nechtěl.

Bude-li zrušena ochrana nájemníků, stoupnou uměle nízko držené činže z bytů chráněných na úroveň určenou nabídkou a poptávkou. Zcela jistě klesnou však ceny bytů vysoko vypnuté v domech a místnostech ochraně nájemníků nepodléhajících.

Jsem pevně přesvědčen, že po zrušení ochrany nájemníků objeví se značná nabídka bytů... (Sen. Plamínková: To bude krach!)... nyní nepronajímaných z té příčiny, že domácí se bojí vzíti do domu pána zákonem chráněného, podle osobní povahy a v případě zneužití i tyrana. Až zase bude možno, aby smlouvu nájemní uzavřeli dva rovnoprávní činitelé, budou se byty, dnes zatajované, zase pronajímati. A ty-desítky nově postavených domů u každé vesnice a ta sta ve městech a čilý stavební ruch, to vše je zárukou, že nájemník nebude moci býti využíván bytovou nouzí.

A ještě jedno nezměnitelné pravidlo sloužiž k upokojení nájemníků: za svobody hospodářské přizpůsobují se výdělkové poměry jednotlivce stávajícím poměrům výdajovým za stravu, byt a jiné životní potřeby. To je neměnitelný zákon hospodářský. Není nikdy možno stlačiti výdělek pod nutnou existenční úroveň. Toho za ochrany nájemníků nebylo, nebylo to ani možné za trvání dvou druhů nájemníků a za trvání dvou druhů činží. Tím velmi trpěli ti, kteří v ochraně platili činže vyšší, poněvadž se hospodářské poměry přizpůsobovaly té nižší úrovni placených činží. nikoli té vyšší úrovni. (Sen. Plamínková: Tak.jim dejte vyšší mzdy!) Kdyby byly přišly ty miliardy, co ochrana nájemníků vytlačila z hospodářského života, do oběhu v našem státě, tak myslím, že by to bylo docela dobře možno... (Sen. Plamínková: A kdo má ty miliardy?)... ty se probydlili prostě, jak jsme ty miliardy po válce snědli v obilním ústavě, zmizely, nikdo z nich nic neměl.

Uvolněním hospodářského života i v tomto oboru dostaneme se na přirozenou základnu hospodářského podnikání. Břemena se rozdělí na více ramen, aby je lehčeji nesla. Ochranou nájemníků bylo sice mnohým ulehčeno, aby tím ostatní těžce pod břemeny sténali.

Doufám, že tato novela je poslední provisorium, že příští předloha rozřeší konečně otázku tuto a přivodí likvidaci ochrany nájemníků v určené době. (Sen. dr Heller: Tomu nikdo nevěří! - Sen. Plamínková: Ale nebude to ochrana!) Již dnes víme, že ona na celé čáře zklamala. (Sen. Ant. Novák: Co tomu řeknou vaši stoupenci?) To každý ví, že žádný výminečný zákon nemůže trvati věčně. Již dnes je zřejmo, že stará osvědčená pravidla hospodářského života, ochrana soukromého vlastnictví, volná soutěž, nabídka a poptávka, ty jedině se zdarem mohou regulovati hospodářské podnikán í a že toho nikdy nedokáže sebe lepší administrativa. Tato hesla hospodářské svobody, ta také jedině mají tu moc, přirozené sobectví jedince postaviti do služeb veřejnosti a celku. (Hlas: Sobectví přivedlo ty pády, o kterých mluvíte!)

Našemu státu přeji, aby co nejdříve zmizela z denního pořádku otázka bytová, aby se touto nemusily zabývati zákonodárné sbory, ani státní administrativa a aby otázka bydlení stala se zase zcela soukromou záležitostí dvou rovnoprávných smluvních stran.

Kdo by se nedal důvody, jež jsem přednesl, přesvědčiti, s tím jistě souhlasiti bude každý: Jaké to ukrutné břímě ukládá i předloha tato soudům již tak přetíženým regulérní agendou i agendou souvisící s pozemkovou reformou. (Sen. Ant. Novák: Nepřetěžujte soudy s takovými hloupostmi! - Sen. Hubka: Kdyby to bylo správné, neměly by soudy co dělati!) Vždyť máte 19 punktů, kde musí o tom rozhodovati soud. Nemá-li výkon spravedlnosti u nás utonouti pod přívalem sociálně-hospodářských úkolů, nezbývá než přikročiti i z této naléhavé příčiny k likvidaci ochrany nájemníků v době co možno nejbližší. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je paní sen. Plamínková. Prosím, aby se ujala slova.

Sen. Plamínková: Slavný senáte! Nejdříve několik poznámek k řeči předešlého pana řečníka. On totiž nám tady říká cosi o té ochraně nájemníků jako o věci, která je specielně česká a je to takové ukrutné neštěstí pro domácí pány a jen my, Češi, jsme tak hloupoučcí, že ji držíme. (Hlas: To on neřekl! - Sen. Miller:.Já o tom nemluvil!) Ale tak nějak to vypadalo! A hlavní věcí je: tu ochranu nájemníků zrušiti. Tedy, prosím, to je věc světová, ta ochrana nájemníků a je jí.jistě potřebí, jinak by se nedržela v celém světě! To není jen u nás a snad bude dobře, když hned řeknu, ve kterých státech byla ještě koncem roku 1927. Je to Anglie, Belgie, hlavní město Dánska a jeho předměstí Kodaň, Francie, Německo, Norsko, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Sovětské Rusko, Španělsko, Italie, která v červenci r. 1926 sice zrušila - a to je velmi zajímavé - ochranu nájemníků, ale již v říjnu r. 1927 -ji zase obnovila, a to v rozsahu platném do července 1926; a mimo to jest ochrana nájemníků ještě v četných státech Severní a Jižní Ameriky!

To je pravda, pane kolego, tak to stojí a kdybyste si tento fakt pustil do hlavy, uvidíte, že to nejde jen tak jednoduše, jak nám to vykládáte, oddisputovati a říci: To a to dělejte, zrušte ochranu nájemníků - a už bude dobře.

Myslíte, že ta počtářská Anglie, kde soukromé vlastnictví je něco ohromného, nebo taková Severní Amerika, kde je vypěstováno soukromé vlastnictví do nejvyššího, by držela ochranu nájemníků, kdyby to nebylo něco hlubšího, než jste nám řekl? Věc se má tedy tak, jak jsem vám řekla.

Ale je zde ještě něco jiného. Základ životního názoru je úplně odlišný u vás a u nás. Vy máte jednu svátost, a tou je soukromé vlastnictví. Tomu se klaníte, tomu podřizujete život lidí, štěstí lidí, rodin atd. Je nutno říci, že my považujeme, a to zvláště pro Československo, pro národ drobných lidí, něco jiného za svátost a za majestát - že je to právě život těch lidí a že republika musí všechno dělati, aby život drobného českého člověka udržela. Náš stát je státem malého člověka, malému člověku musíme dáti život a ne se starati o ty velké, kteří pomoci jiných nepotřebují, kteří si mohou pomoci sami. (Hluk. - Výkřiky.)

Slyšeli jsme zde jinou věc. Pan řečník přede mnou, aby to vypadalo líbezněji, nafoukl si podporu stavebního ruchu na 4 1/2 miliardy, kdežto všude čteme o 3.200,000.000. Je to také krásná suma, pravda. Čteme všude, že bude regrese a že se bude platiti nejméně 20% zpět. Na to se ještě podíváme.

Ale neříkáte ovšem nic o tom, co dostali páni, kteří si vystavěli průmyslové závody, kteří z lex Rašín v r. 1922 dostali odpisy á konto stavebního ruchu, že postavili domy pro své zaměstnance a je vybavili.

A ty banky? Jedna miliarda šest set milionů, to padlo pod stůl, o tom se nemluví. A prosím, kdo to byl, kdo takové sumy spotřeboval?

Nyní o těch podnájemnících. Tragedie spočívá v tom, že nájmy v nových domech jsou tak horentní. Kdybychom šli blíže do věci, uvidíme, že vyšel návrh z ministerstva sociální péče v prováděcím předpisu k zákonu z r. 1922, aby byl určitý regres proti těm činžím, které v domech -se zárukou jsou tak vysoké, že by se mělv odváděti státu určité podíly. Postihlo to ovšem jen 3 až 4 pány! Proč? Proto, že zákon z r. 1923 neztělesnil požadavek ministerstva sociální péče a následkem toho nebyl pro to zákonný podklad a pánové mohli zvyšovati činže do nekonečna. Teď přijdete a chcete zvýšiti činže podle nových domů. (Hlas: To žádný neříká!) Já se k tomu ještě vrátím.

Mluvil jste o podnájemnících. Víte, kde rostou podnájemníci? Jděte se podívati na jatky do pražských nových domů nebo do t. zv. devíti červených domů, které Praha postavila v Praze VII. Tam se obec bránila tomu, aby přišli podnájemníci. Byty jsou stavěny tak, že jsou poměrně velmi laciné. 1.300 Kč, to nebyla žádná cena, a prosím, musila Praha ustoupiti a musila dovoliti, aby ti lidé měli podnájemníky, protože to prostě nemohli platiti, jakmile se začal zvyšovati index živobytí. Prosím, mzdy. Od r. 1922 do r. 1923, kdy dělnictvo slevilo ze mzdy, protože doufalo ve sliby, že se potom zlevní jejich živobytí, od těchto dob máte vzestup těch činží, vyhazování lidí, oni si mají ty drahé byty platiti; myslíte, že mohou jednoduše snésti toto zatížení? Jaký jest index cenový, index živobytí? Deset. Jaký jest index důchodů? Šest a půl. Dejte to, pánové, dohromady, a uvidíte, kolik vám zbude na ten index bytový. Vezměte tužtičku a, prosím, srovnejte to.

ťDvanáct pokojů má jakási svobodná paní.Ť - Vždyť od loňského roku je byt volný ze záboru, má-li jen 4 pokoje. Kdo chrání takové 12tipokojové byty? My jich nechráníme. To je patrně to svaté soukromé vlastnictví, které umožňuje, aby někdo těch 12 pokojů měl s nějakým pejskem nebo kočičkou. My bychom to jistě nepřipustili.

Teď ještě jednu věc: ťZemědělci nestavěli na státní záruku atd.Ť Ajta! 23% všech domků stavěných soukromníky je pro zemědělce mimo družstva! V těch družstvech jsou zase naši lidé zemědělští. A vy říkáte, že zemědělci nestavěli na státní záruku? (Sen. Miller: Já jsem řekl u nás!) Co pak, pánové, můžeme dělati zákony pro vesnici, ze které jste, nevím ani z které? My tu skutečně děláme pro vesnici zákony; když mluvíme o 2.000 obyvatel, to je zákon pro vesnici. (Výkřiky.)

To jest jen několik poznámek, nevím, bylo-li dobré, že jsem na to odpověděla. (Sen. Miller: Nebylo!) Ale myslím, že jsem vám řekla mnoho pravdy; ovšem, co je to platno, v československém senátě mluviti pravdu. Myslím, že historie se na vás jednou podívá, jak jste zde snížili parlamentarismus. Jak to bylo všechno málo platné, kdyby někdo mluvil sebe krásněji, protože máte náhodnou politickou moc. Pánové, vy sejete bouřku. (Sen..Janík:.Jak to bylo před rokem?) Nevím, co chcete? (Sen..Janík: Jak to bylo, paní kolegyně, před rokem, když vy jste byli ve vládě?) Před rokem jsme nebyli ve vládě. Ale řeknu vám ještě další pravdu. Nemyslete si, že ty dřívější zákony, které se dělaly o stavebním ruchu, nám, socialistům, odpovídaly. To byl kompromis, kompromis z politických důvodů a nesprávný. U nás se vždy tato otázka řešila politicky, nikoli věcně, a v tom náš parlament jest ohromně pozadu za všemi kulturními parlamenty, že se věci, které nejsou politické, řeší politicky. (Výkřiky.)

Tedy máme v rukou předlohu krátkodobého zákona. Má býti na rok. Bylo řečeno mnohými zde, jaké ohromné škody právě ta krátkodobost loňského zákona stavebnímu ruchu způsobila, že ty škody jenom ukázala v jasném světle. Ale, prosím, toho poučení nebylo potřebí, protože bylo jasno všem, kdo zabývali se otázkou národohospodářsky, tedy věcně, že jen dlouhodobý zákon může ji řešiti. Vládní návrh č. 1322 z r. 1921, který byl odvolán v poslanecké sněmovně, v důvodové zprávě uvádí přehled zákonů o stavebním ruchu v cizině. Anglie, která jest jistě, jak jsem už řekla, mistrem národohospodářským, která projevila tak úžasné vidění do dálky za války, kdy nedala se ukvapiti v přípravách svým odhadem doby trvání války, poněvadž dovedla odhadnouti, jak dlouho válka bude trvati, právě tak vycítila v r. 1919, že je nutno dělati o stavebním ruchu zákon dlouhodobý a udělala jej ihned r. 1919 do konce r. 1927! Tedy předpokládala, že do té doby nastanou normální poměry ve stavebnictví a že v 27. roce bude možno odhadnouti skutečnou cenu domu postaveného s podporou a znovu vyměřiti nájemné tak, aby stačilo k úhradě nákladů skutečné ceny domů. Tento zákon však v r. 1919 vydaný neměl účinku a to proto, že obce anglické ani na tuto dlouhodobou záruku nešly a nezačaly stavěti podle tohoto zákona, protože si řekly: A co bude po roce 1927? A vláda musila prohlásiti, že přirozeně bude podporovati stavby i po tomto roce. Obce nevidouce prohlášen í to odůvodněné v zákoně, přece nestavěly. A je tu zajímavo, a proto to vlastně cituji, že věc charakterisuje vědomí ústavnosti v Anglii. Nějaké prohlášení zástupce vlády, které my citujeme, jako kdyby to byl zákon, v Anglii nestačilo ani prohlášení vlády, že po r. 1927 bude podporovati stavby dále!-

A prosím, v r. 1924 Anglie upravuje podporu stavebního ruchu na 15 let, Já myslím, že takový příklad stačí. Tedy již v r. 1919 bylo jasno, že bez státní podpory není možno, aby se taková krise, jaká byla ve stavebnictví (a předešlého pana řečníka překvapila, ač byla v celém světě!) by se řešila jinak než s podporou státu. A vy víte, že Anglie s těmi podporami není zrovna tak spřátelena. My jsme ovšem dělali krátkodobý zákon, ty zákony zdržovaly stavby. Všichni, kdo jste měli nutnost, abyste chodili za tím, aby družstva dostala podporu, půjčky atd., víte, jak se stavby zdržovaly, jak stál dům rok, dva roky rozestavěn; prosím, to znamená, jak utíkal kapitál bez užitku!

Tedy od prvé chvíle my jsme dělali věci, které znamenají zdražování staveb.

Poradní sbor pro otázky hospodářské v r. 1925 vydává výsledek prací zvláštního výboru pro otázky bytové. V mnohém nesouhlasím s poradním sborem, ale i tento sbor, převahou liberalistickou, navrhuje odbourávání ochrany nájemníků a podpory stavebního ruchu na dobu 10 let od r. 1925. Tedy do r. 1935. Ve svém posudku výslovně dovozuje, že je potřebí konečně přestati se systémem prozatímních opatření, která postrádají veškerého plánu, a že je potřebí vytvořiti jasné a dlouhodobé plány a to zákonité, tedy bezpečné pro všecky zúčastněné atd. atd. V r. 1926 nová anketa ukazuje situaci. Mezinárodní sjezd pro péči bytovou a výstavbu měst, konaný v září 1926 ve Vídni, vyžádal si od různých států stručné statistiky. Jednou z otázek bylo: Lze očekávati, že soukromé podnikání je bez podpory z veřejných prostředku s to, aby v nejbližších málo letech postavilo dostatečný počet bytů? Je nutna nebo aspoň žádoucna další podpora stavebního ruchu a na jak ještě dlouho? Na tuto otázku máme odpověď. Anglie kategoricky říká: Je potřebí podpory stavebního ruchu; dělnické vrstvy, - cituji - nejsou s to, aby platily nájemné v novostavbách, mají-li býti výnosné. Belgie, kde náklady stavební i nájemné mají poloviční indexní čísla proti indexu mezd, prosím, praví: Bytová péče musí býti.

Finsko: Podpora stavebního ruchu je nutna. Soukromé podnikání uspokojí poptávku po velkých bytech, po malých jen částečně.

Francie: Stavební podpora je nepostradatelná a měla by býti rozšířena i na byty středního stavu

Holandsko: Je nutna i do budoucnosti pro stavby pro nemajetné

Italie, ta ovšem tehdy odpovídala italsky: ač má index mezd nižší o 70 až 170 bodů než stavebních nákladů, o 100 bodů nižší než životních nákladů a o 20 až 60 než index nájemného, řekne si: Poptávka po laciných bytech dělnických je vyvolána zlepšením životní míry dělníka (který má ten index tak nízký), a nikoli nedostatečným stavebním ruchem. Já jsem si řekla: Co chcete s Italií? Ale jak víte, toto řekli tak bařtipánsky v r. 1926, a v r. 1927 byla již zase zavedena ochrana nájemníků. Tedy vidíte, že to byla jen řeč a že poměry byly silnější než takové řeči.

Maďarsko odpovědělo: Stavební ruch podporovati je nutno.

Německo: Stavební ruch podporovati je nutno.

Rakousko: Oživení soukromého podnikání bylo by se nadíti při zvýšení činží 3 až 4kráte, což nesnese plat dělníka. - Tedy ani 3 až 4krát zvýšení. U nás se chce 6krát!

Španělsko: Podpora stavebního ruchu je nutna.

Švýcary: Soukromé vily, rodinné domky nepotřebují ochrany nájemníků, ale na dvě až tři léta má býti podporován stavební ruch i při tom, že je dostatek těch vil a těch rodinných domků.

New York: Nové byty jsou dvěma třetinám obyvatelstva nepřístupny svou činží. Ochrana nájemníků měla se 15. února 1926 zrušiti, ale bylo jí nutno prodloužiti. Bytový státní fond podporuje stavby dále.

A teď se táži, paní a pánové, čemu pak my jsme se z těchto všech statistik naučili? Ničemu. Tomu, co jsme dnes slyšeli od pana kol. Millera. Poradní sbor pro otázky hospodářské o této osnově podpory stavebního ruchu se usnesl - o té, kterou máme před sebou -- aby nebyla projednávána, aby byl loňský zákon prostě prodloužen, protože změnami se věc jenom komplikuje, aniž má kladné výsledky. My ovšem se na ten poradní sbor podíváme a věříme mu tehdy, když je to něco příjemného pro liberalisty. Když je to proti nim, tak to necháme stranou a řekneme: Vždyť je to jen poradní sbor! Tedy ani na to se nepřistoupilo. Velebení krátkodobosti, přizpůsobivost, jak jsme četli v některých zprávách o zákonech, které zde byly předloženy, anebo poukazem na Německo, zakrývá vlastně jen pravé úmysly. Všichni viděli od prvého dne jasně, že krátkodobost zákonů je zhoubná, nové zkušenosti mluví o témže, loňský rok u nás dal korunu těmto úsudkům, a my máme dnes odhlasovávati zákony zase krátkodobé a v některých směrech dokonce s okamžitými dalekosáhlými účinky!

Zdržela jsem se u tohoto bodu. Nechť každý, kdo bude trpěti novými zákony, ať sám, nebo vida utrpení druhých, ví, že vláda znala a zná nedozírné následky těchto nezodpovědných opatření, ale že dělá politiku nerozumu a poškozování státu na dlouhou budoucnost z interesu hořejších deseti tisíc v městech a lakotných sedláků na venkově. Krátkodobý zákon má jen jediné oprávnění, pánové, a to jsou volby do okresů a zemí! Po tu dobu to snad také vydrží sedláci v místech do 2.000 duší a nebudou vyhazovati nájemníky. Po volbách, pak ať přijde potopa, je-li pravda? Kdyby se byly provedly volby do konce března 1928, buďte jisti, že jsme stáli před odhlasováním zákona dlouhodobého, pokud by šlo o podporu stavebního ruchu, a ukrutně krátkodobého, pokud jde o ochranu nájemníků. Že soukromníci, vychovaní válečnou a poválečnou lichvou, takto kalkulují s bídou lidu, mělo by býti zarážející v zemi ťČeského srdceŤ, ale že odpovědná vláda takto přiskakuje na pomoc, to by mělo vybouřit všechno usuzování širokých vrstev lidu a jeho bystrozrak a měly by následovati Krista, který řeménky vyhnal kupce ze svatostánku. Snad se tak stane! To by snad byla jediná cesta, jak bychom se z tohoto zakletého kruhu dostali. Otázka bydlení u nás v republice, jak jsem řekla, skoro od počátku byla otázkou politickou a nikoliv hospodářskou. Proto se řeší tak, jak dnes vidíme a proto nyní a ještě dlouho budeme trpěti nesprávnosti řešení.

Tento slavný senát měl příležitost r. 1920 jednati o návrhu sen. Klofáče, Krouského a druhů. Nemluvím o tom návrhu proto, že je z mé strany, ale proto, že senát tehdy dobře cítil, že jen hospodářské řešení věci by mohlo tady státi proti lichvě s pozemky a stavebními hmotami, proti měnivému vlivu politiky, pro zaručení odbornosti atd. Tento návrh žádal, aby byl zřízen odborný úřad pro bytovou péči, který by slučoval veškeru péči o byty a stavby. Kde bychom dnes byli, kdyby se byla otázka takto řešila? Ale k tomu jsme tuze političtí a v národohospodářství začátečníci. Nám stačí politické handlování. To je vlastní moudrost, z níž vyrostly krátkodobé zákony minulé a rostou i ty, které jsou dnes předmětem jednání.

Tyto zákony zdají se krátkodobé. Ale jsou v nich balonky, které ukazují dlouhodobost, čili prostě: § 31 usnesení poslanecké sněmovny ve druhém odstavci říká, že obec do 2.000 obyvatelů má právo zrušiti ochranu nájemníků, jestliže zemský úřad to povolí. Tento návrh vlastně ukazuje, že se nedostane nikdy víc ta obec pod 2.000 obyvatelů ani ve dlouhodobém zákonu pod nějakou závěru. To jest dlouhodobost.

Nedotýkám se zvláště toho, že dokonce tento paragraf je proti dosavadnímu způsobu, který senát vždy hájil, že ani vládě se nemá předávati možnost, aby nahrazovala svým usnesením zákony,- a tady dokonce obecní zastupitelstvo, tedy samospráva, po případě zemský úřad politický bude omezovati zákon. Jistě to odporuje §u 7 naší ústavy a konečně i §u 55.

V bodu 4. téhož §u 31 je šikovně vložena větička zase dlouhodobé intence, která ruší ochranu i nejmenších bytů ihned. Bez jakéhokoliv omezení, o jakou obec jde. Je tam řečeno mezi textem: Jakmile se vystěhuje dosavadní nájemník z bytu dotud pod ochranou, tedy zákon se na ten byt již nevztahuje! (Sen. Časný: Počítají s tím, že staré nájemníky budou vyhazovati a bráti nové jen podle libosti!)

Představme si v realitě historii. Třípatrový dům s malými byty, který byl zatím pod ochranou. Ve třetím patře se vystěhuje nájemník. Dostal práci v jiném městě. Nová činže nového nájemníka bude šestkrát větší než v prvním nebo druhém patře, kde je nájemník starý. Cítíte, jaká nenávist se vyvine u domácího proti těm, kdo se nehnou? Cítíte ono psychologické napětí, jež tu bude a kam povede? Jestliže dnes jezdí dělníci z jednoho konce města do druhého, tedy dnes se budou držeti proto. poněvadž dříve se mohli dočkati zase bytu ve starém domě, který byl pod ochranou, d-nes nikoliv. Dnes si bude držeti starý byt, bude si musit dáti všechno líbiti od domácího. Ale jaké bude ovzduší v tom domě? I když se zlepší hospodářské podmínky nájemníka, bude se držeti bytu, poněvadž nemá naději, že by někde jinde ve starém domě dostal byt s ochranou!