Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi, p. sen. Hubkovi.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Budiž mi nejprve dovoleno, abych se zřetelem k některým vládním přípravám, vyplývajícím ze zákona o reformě veřejné správy, učinil jménem klubu toto prohlášení:

ťPodle zpráv ze schůzí koaličních stran je úmyslem vlády nevypsati volby do okresních a zemských zastupitelstev v době před 1. červencem 1928, přece však provésti reformu veřejné správy tím způsobem, že veškeru správu v okresích a zemích povedou okresní hejtmani, resp. zemští presidenti úplně bez spolupůsobení volených zástupců lidu. Odmítáme se vším důrazem tento nedemokratický postup dnešní vládní většiny a upozorňujeme ještě v posledním okamžiku, že odevzdáním veřejné s-právy do rukou byrokracie způsobeno bude nejen mnoho škod v hospodářských, kulturních i sociálních poměrech okresů a zemí, ale že i pro budoucnost ohrožuje se řádný rozvoj veřejné správy tím, že se násilně budují takové směrnice administrativy, v nichž jedině a absolutně uplatní se názor úřednických kruhů.

Při projednávání zákona o reformě veřejné správy varovali jsme před ukvapeným a nepromyšleným dílem a podali jsme řadu opravných návrhů. jichž bohužel, nebylo dbáno: nyní dochází v obecní i okresní správě k smutným důsledkům, jež jsou dokladem počínající krise kdysi řádného hospodářství československé samosprávy. My žádáme, aby vzato bylo veškerou veřejností na vědomí, že odmítáme odpovědnost za tento stav.

Kromě toho budiž mi dovoleno, abych zde přednesl ještě jednu věc. která charakteristicky ilustruje poměry v republice v poslední době. V denním listě,České SlovoŤ v čís. 103, roč. XX., na str. 15. byl zařazen v rubrice ťSociální rozhledyŤ článek ť1. Máj četníkůŤ. článek uveřejněný z dopisu četníkova. Tento článek censura zabavila. Konfiskace tato byla naprosto bezdůvodná, jak patrno z obsahu článku, jejž zde doslovně uvádím:

ťBude se Vám zdáti asi divným, že se hlásím - a za mnoho a mnoho jiných našinců - také o slovo k 1. květnu. Nedá mi to však, třeba vím, že nad mým dopisem se v rozpacích pozastavíte. Neboť: 1. máj.a četník! Na pohled jistě něco neslučitelného. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 24. května 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Vy ani nevíte, jak jsme Vám vděčni, že snad jediní ve svém listě dovedete říci, že hněv lidu nesmí se vybíjeti na nás a že to nejsme my, kteří poškozují lid. (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N: S. R. Čs. ze dne 24. května 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Dokud jsme měli volební právo, dali jsme na jevo - třeba tajně - svou sympatii k pracující třídě hlasujícím lístkem. 1 to nám však vzali. (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 24. května 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) A tak stojíme dnes jako zrnka obilná mezi dvěma kameny. Nehněvejte se tedy, vy dělníci, dnes, až nás uvidíte na ulicích zdánlivě proti sobě! A nenadávejte a nebijte nás! Vždyť každá ta nadávka od vás tolik pálí a každá rána tisíckrát zabolí. Vždyť jsme z Vás a naše rodina třeba v té chvíli nachází se mezi vámi.

Předseda: Žádám p. řečníka, aby mluvil k věci.

Sen. Hubka (pokračuje): My jsme letos dostali k 1. květnu pěkné nadělení. (Další věty byly usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 24. května 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.) U nás to jde čím dále tím lépe. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 24. května 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Samý nový předpis o uniformě, o společenském vystupování, a haléř na to nikdo nedá. Služba ťjako řemenŤ; našinec už pomalu nebude znát ani rodinu. Ti svobodní z nás už ani svobodně si nemohou zvoliti družku svého života. Musí to hlásit a čekat, až se mu milostivě dovolí se oženiti. A moc a moc ještě jiných ťradostíŤ je údělem za jeho života. Nebudu vás s tímto otravovat. Vždyť to znáte. Prosím vás jenom, abyste popřáli mým řádkům místa v ťČeském SlověŤ, aby ti, co ho budou o 1. květnu číst, věděli, že ten četník (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 24. května 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) má také své bolesti. a musí-li o 1. květnu konati svou tvrdou službu, že.je mu to více než jindy těžké.Ť

A nyní k věci: Zpráva sociálně-politického výboru o projednávané předloze zákona udává, že počet těch, o které jde, činí skoro 70.000. Je to opravdu již armáda lidí, kterým se má pomoci, a k tomu armáda zvláštního pozoru hodná. Jde o ty nejubožejší z ubohých, jde o nejtrpělivější z trpělivých. Jak mnoho smutných kapitol dalo by se napsati o zřejmé bídě staropensistů a pozůstalých po nich a ještě více neutěšených obrázků bylo by o té bídě skrývané, zamlčované ze společenského studu!

Když jsou tyhle věci známé a známé všeobecně, tím trapněji působí. že pomoc trpícím přichází tak malá a tak pozdě Sama důvodová zpráva téže předlohy z poslanecké sněmovny praví, že zdaleka není možno ukojiti tužbu staropensistů, aby jejich odpočivné platy zvýšeny byly na úroveň pensistů z pozdější doby. Ba není prý možné ani nějaké přibližné zvýšení, neboť vyžadovalo by prý to tak vysokého nákladu, pro jaký by nebylo lze opatřiti úhrady vzhledem na celkové zatížení rozpočtové. Připusťme, že je to tak, jak vláda tvrdí. zbavme se toho nápadu, že pro potřeby starých lidí není již v republice takového porozumění. jako pro potřeby vrstev hodnoty vyrábějící, ale jak si máme vysvětliti. že to, co se dnes pensistům dává, dává se teprve po trapných chvílích čekání. po napínání trpělivosti až k prasknutí, po letech strádání, jimiž mnoho těch, kteří čekali, zbaveno bylo odchodem na věčnost jakékoliv naděje na spravedlnost prý sociálně cítícího československého vládnoucího pokolení. Snad právě proto se věc pořád odkládala, aby potřebných bylo méně, a věru že vláda mohla počkati ještě několik málo let či měsíců a nebyla by měla žádné starosti o úhradu pensí. Byla by se už o pensisty postarala smrt.

Odklady naléhavých otázek bývají různým způsobem vymýšleny. O vynalézavosti současných mocensky vlivných faktorů v tomto směru svědčí i prapodivné spojení této předlohy s předlohou zákona o úpravě generálských pensí. Zapírejte si jakkoli a červenejte se více nebo méně, ostudným faktem zůstane, že staropensisti a c. a k. generálové dostali se současně do poslanecké sněmovny a že veřejně bylo prohlašováno, že jedni bez druhých se nesvezou. V tomhle spojení dostaly se vládní návrhy i k nám do senátu. A je ctí tohoto zákonodárného sboru, že až dosud nenašel se referent, který by měl tolik mrzké odvahy, vystoupiti před plenem s návrhem na úpravu generálských pensí. Méně záslužnou pro senát.jest.již ta okolnost, že se s předlohou staropensistů tak dlouho vyčkávalo, neboť mohla již před velikonocemi býti projednána a uspokojiti houfy potřebných čekatelů. Či také tady se doufalo, že přece jen se najdou zadní dvířka i pro odiosní černožluť, nebo předložila se nám tato záležitost teprve nyní. kdy proskakují do veřejnosti zprávy, že vláda přilepší generálům bez zákonodárných sborů, pouhou cestou administrativní? Jsou-li tady opravdu takové plány, varujeme před jejich realisováním, varujeme tím více, čím méně poctivou byla hra s ubohými staropensisty.

Dovedli bychom lidu o tom promluviti ještě důrazněji, než jsme mluvil-i o generálech v první fasi vývoje jejich otázky.

A teď k věci. Prohlašujeme, že třeba budeme pro předlohu hlasovati, jen abychom umožnili podání almužny. že právě pro svou nedostatečnost nás neuspokojuje. Stojíme v tom směru plně za kvalifikací, kterou o ní podává vládní důvodová zpráva.

Základna pro vyměření pensí zvyšuje se o 20% a z této zvýšené základny vypočte se odpočivný či zaopatřovací požitek dosavadní procentní sazbou. To znamená, že úprava bude minimální. O tom podává důkaz ustanovení odst. 1. §u 2, jímž se dokazuje, že bude tu opět celá řada případů, kdy i po úpravě nedosáhnou odpočivné nebo zaopatřovací požitky nejnižších ročních výměrů pensí podle §u 155 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., a právě tento § 2 má jakž takž pomoci vyrovnávací klausulí. Stanovisko sociální spravedlnosti, a na tom měli bychom se všichni sejíti, projednávajíce zákon o staropensistech, kategoricky žádá, aby minimální pense, t. j. jen tolik požitků, kolik jich k životu nezbytně je potřebí, byla pro všecky kategorie zaměstnanců táž, jako by rovnocennými měly býti platy vdov a sirotků. Uvážíme-li drahotní poměry, seznáme, že nejmenší pensijní požitky, jak jich má z ustanovení §u 2 býti dosaženo v ročních částkách 4.200, 4.500 nebo 4.800 Kč, jsou naprosto nedostatečné a že by měly býti alespoň ve výši 6.600 Kč u vdov a 8.100 Kč u pensionovaných zaměstnanců.

Také přídavky na děti měly by býti v minimálním výměru jednotny. Dítě ať toho, či onoho potřebuje stejné výživy a nemůže za to, že jeho otec není v téže kategorii zaměstnanecké, jako otec kamarádův.

Leč uskutečniti tyto samozřejmé požadavky, to tak daleko v tomto státě ještě nejsme.

Jiný nedostatek, jejž vytýkám předloze je obsažen v odst. 2. §u 5. Týká se učitelů ne plně zaměstnaných, vlastně jen malého počtu učitelek ženských ručních prací, které vykonávaly zhusta svou těžkou práci po dlouhou dobu při plné výměře platů a nahodile v době pensionování měly menší počet hodin, hlavně v důsledku choroby, a tím dostaly se na odpočinek s percentuelní pensí. Těm má býti §em 5 tento poměr, vlastně nepoměr, znovu dotvrzen. Dovolávám se v tomto případě ducha §u 155 zákona č. 103 z r. 1926. Tu není jiný výklad možný, než že minimální pense náleží každému zaměstnanci, který by jinak podle běžných pravidel měl míti pensi nižší než minimální. Vždyť minimální pensi dostávají i zaměstnanci po 1 3. roce služebním.

§ 6 vypočítává zaměstnanecké kategorie, jejichž pensisti budou na zákonu účastni, a mluví také o podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných

Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti vzpomněl velké bídy pensionovaných dělníků tabákových továren a abych se dovolával živé účasti vlády na osudu těchto ubožáků. Úprava pensí pro bývalé dělnictvo tabákových závodů je naléhavou potřebou a žádám snažně, aby k ní bylo velmi brzo přihlédnuto.

Domníváme se však, že bylo možno zákon doplniti ustanoveními rázu sociálního, jež by odstranila jiné velké nesrovnalostí, z nichž uvádím tyto tři hlavní.

1. Podle §u 8 zák. č. 2-1920 přísluší vdově po státním zaměstnanci příspěvek na výchovu ve výši 1/5 vdovské pense pro každé nezaopatřené dítě - při počtu nejvýše 5 dětí - a to pro dcery do dosažení 24. roku. pro syny do 21. roku. případně, studují-li tito s řádným prospěchem, do 24. roku. Po této uvedené době může se příspěvek na výchovu zcela neb z části povoliti dětem jen tehdy, jsou-li nemajetny a jsou-li mimo to pro těžkou tělesnou neb duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu. Jestliže však vdově nenáležely zaopatřovací platy podle předpisů platných v den účinnosti zákona č. 99-1921, nebo jestliže zaměstnanec nezemřel ve výslužbě po 31. červenci 1919, nelze na ni vztahovati citované ustanovení §u 8.

Uvážíme-li, že toto ustanovení platí pro pozdější pensistky a zvláště pro novopensistky, které mají vdovskou pensi poměrně vyšší, doporučovalo by se, aby se této výhody v uvedených případech - pro matku tak tragických - dostalo i nejstarším staropensistkám, tím spíše, že.je těchto případů. kde je dítě po 24. roku pro duševní neb tělesnou chorobu neschopno k jakékoliv výdělečné práci, velmi málo. Náklad na toto zrovnoprávnění tělesných neb duševních mrzáčků byl by jistě poměrně velmi nepatrný.

2. Podle platových zákonů z r. 1926 přísluší státnímu zaměstnanci i v aktivitě i v pensi i vdově po něm, případně úplným sirotkům výchovné na děti do 1 8 let. Studuje-li však dítě starší 18 roků na veřejné střední neb odborné škole, přísluší na ně výchovné až do dokonaného 21. roku. Prospěch ve studiu se nežádá.

Avšak pro děti staropensistů vyžaduje se pro narok na přídavky na děti podle §u 6 zákona č. 394 - 1922 splnění podmínky, že dítě studu.je na učilišti s řádným prospěchem a pokračuje ve studiích normálně započatých a nepřetržitě konaných. To je tedy podmínka daleko přísnější než u dětí novopensistů. Bylo by tudíž spravedlivé i pro staropensisty a jejich vdovy s dětmi, aby platily pro ně tytéž podmínky pro nárok na dětské přídavky jako u novopensistů pro nárok na výchovné, jež nyní nahrazuje přídavek na děti. Konečně by mělo nastati zrovnoprávnění staropensistů a novopensistů, pokud se týče t. zv. kumulace požitků. A to je třetí bod, o kterém chci zvláště promluviti.

Podle §u 17 zákona čís. 286 z r. 1924 snižují se odpočivné - zaopatřovací platy těm státním zaměstnancům - vdovám - kteří mají mimo tyto platy ještě nárok na aktivní plat ze státních a jiných veřejných fondů, t. j. těm, kteří mají nějaké vedlejší zaměstnání u státu nebo jiných veřejných korporací.

Avšak toto ustanovení je zrušeno §em 162 zákona č. 103 z r. 1 926 pro novopensisty, pokud při odchodu do výslužby měli již nárok na přeložení do výslužby bez průkazu nezpůsobilosti. Také po této stránce staropensistů, ač mají nižší odpočivné platy, jsou ve velké nevýhodě proti novopensistům.

Při dobré vůli daly by se uvedené tři nesrovnalosti odstraniti bez veliké újmy pro státní pokladnu. Žel, v návrhu se s tím nepočítá.

Náš zájem věnovaný této předloze platí také oběma resolucím sociálně-politického a rozpočtového výboru senátu. Souhlasíme s jejich zněním. Bude-li vláda dbáti první z nich, může do připravovaného všeobecného pensijního zákona mnoho z toho převzíti, co vytýkán jako nedostatky této předloze.

Zvláštní pozornost vyžaduje pak resoluce druhá, jíž vláda se vyzývá uvažovati o opatřeních, která by směřovala k tomu, aby také samosprávné korporace mohly odpočivné a zaopatřovací požitky svých postižených pensistů upraviti podle zásad projednávaného zákona, nejméně však na nejnižší výměry podle zákona č. 103 z r. 1926.

Tohle je snad výborem senátu dobře míněno. Ale jak, prosím,.může vláda uvažovati o této věci, když obce a okresy samy jsou i při dobré vůli naprosto bezmocny vyjíti svým pensistům vstříc, a to proto, že jim byla zákonem o finanční úpravě hospodářství svazků územní samosprávy z r. 1927 úplně podvázána možnost nějakých požitkových či sociálních reforem? Nehraje se tu s lidskou bídou trochu falešná hra? Napřed zákonem se nepřipustí to neb ono podniknouti, a pak se vládě uloží, aby našla potřebný lék, jak nemoc kurýrovati. Na tohle asi vláda nepůjde a tak samosprávným pensistům ukáže se sice cukrátko, při němž se jim jenom sliny v ústech seběhnou, ale ochutnati se jim nedá.

Vládní většina má ovšem moc a záleží tedy jen na ní, aby provedla. co se nám zdá býti falešnou hrou.

Končím. Končím apelem na slavný senát a prohlašuji, že dnes splácíme jednu položku na velikém dosud nevyrovnaném účtu sociálních povinností státu a státní správy vůči potřebným občanům republiky. Jsme ještě v jubilejním roce a můžeme vedle slavností a manifestací vykonati kus jubilejní práce, za kterou budou nám tisícové vděčni po dlouhá léta. Můžeme ještě mnoho vykonati, může vykonati zejména mnoho vládní většina, a radím jí, aby zanechala zbytečného příštipkování na dobrém, již vykonaném díle sociálního pojištění dělnického, radím jí, aby se pustila do nových úkolů v sociální politice, do úkolů, které čekají svého řešení.

Pánové, dělejte, pracujte, mnoho práce vás očekává a čas kvapí! Brzy bude po jubilejním roce a nebude už tak vhodná příležitost, abyste ukázali dobrou vůli vůči sociálně trpícím. (Potlesk senátorů čsl. strany nár. soc.)

Předseda (zvoní): Přes mé připomenutí, že to nesouvisí s věcí, přečetl pan řečník celý zabavený článek. Já si proto vyhražuji, že eventuelně předložím to předsednictvu k rozhodnutí podle §u 9, lit. m).

Dalším řečníkem je pan sen. Ant. Novák. Dávám mu slovo.

Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! V úvodu prosím pana předsedu, aby mně dovolil přednésti ve formě dotazu určitý případ na pana ministra národní obrany, jehož jsem byl včera osobním svědkem. Pánové, Praha v posledních letech a v posledních měsících není ušetřena toho, abychom, žel, příliš často nebyli svědky tu onde větších, případně menších nehod a katastrof v ulicích pražských. Včerejšího dne stala se znovu jedna velká katastrofa, jak je vám jistě z denního tisku známo. Sesulo se lešení do vykopávky 8 m hluboké na novostavbě paláce ťPrahaŤ v Havířské ulici.

Já bych mohl při této příležitosti připomenouti, že při projednávání rozpočtu v tomto sboru náš mluvčí kol. Havlena poukázal na tyto neblahé zjevy, které pravidelně dělníci platí svou krví a svými životy. Tehdy kol. Havlena - cituji stenografický protokol - výslovně uvedl: ťNení hazardováním s dělnickými životy, když stavitel nezabezpečí sousední zdivo a nutí dělníky, aby v novostavbě prováděli prokopávku bez náležitého upevnění sousedního zdiva? Nesesypaly se už v Praze a jinde novostavby, nespadla lešení? Nebyli při tom dělníci zmrzačeni a nepadly při tom jejich životy?Ť To je citát z řečí kol. Havleny ve schůzi, kde předcházely požadavky zvýšení položky na živnostenskou inspekci. Slavný senát jako obvykle přešel přes požadavky oposice k dennímu pořadu a včera - zřícení novostavby, dva mrtví, čtyři ranění.

Pánové a dámy! Všechna čest a veškera úcta pražskému hasičskému sboru, který pod vedením svého velitele vrch. rady Uhra a podvelitele Patejdla byl za 2 minuty ze Sokolské ulice v ulici Havířské. Přihlížeti k pracím pražského hasičského sboru rozruší silně nervy do posledního napětí. Tak strašlivé práce, jaké jsem byl včera svědkem, dávno v Praze nebylo, kde vedle hasičstva pracovalo veškeré dělnictvo na stavbě v sutinách 8 m hluboko pod zemí, nad ním trámy zřícené a dole 2 mrtví. Člen sboru obecních starších města Prahy Kořán volal ve 1/46 hod. telefonicky místní vojenské velitelství a žádal o posilu čety zákopníků, poněvadž to byla práce vysilující. Račte chápati, vylíčiti se to prostě nedá. Na místním velitelství byl poukazován na 4 čísla telefonu, až konečně se dohovořil s pravým referentem. Za půl hodiny přišlo 8 mužů s holýma rukama. Ovšem jejich služba byla také dobrá, vedle policie uzavřeli ulici, Příkopy, Stavovské divadlo. Znovu bylo žádáno o zákopníky. Zákopníci přišli v 7 hod. (Výkřiky.) S velitelem štábním rotmistrem přišlo 12 mužů zákopníků náležitě vyzbrojených. (Sen. Šturc: Jen kdyby byl tábor na Havlíčkově náměstí!) Já k tomu přijdu, pane kolego. Přišlo 12 mužů, aby pomohli hasičům a dělníkům, vyčerpaným do posledního dechu. Já nečiním odpovědna štábního rotmistra, ani ty hochy. Ti hoši pracovali stejně obětavě, stejně s nasazením života, jako pracoval náš elitní sbor, pražští hasiči, a jako pracovalo dělnictvo. Ale, prosím, jaká je to pohotovost, když ve 1/46 hod. voláte vojenskou pohotovost, a tato se dostaví v 7 hodin? Zde je něco špatného. Samozřejmě učiním tento případ předmětem jednání v branném výboru. ale připomínám, tam v tom výkřiku to padlo, - já nevytýkám, nýbrž konstatuji republikánská strana čsl. venkova konala v Praze svůj politický manifestační sjezd. Na tom sjezdu parádovala také selská jízda. Z této selské jízdy více než 2/ koní byli koně vojenští z okresu německo-brodského. Jelo 40.jezdců na 40 vojenských koních. Většina sedel byla z vojenského skladiště. (Slyšte!) V neděli velmi značná část mužstva od rána až do pozdního odpoledne byla ve službě, aby sloužila jezdcům republikánské strany. (Výkřiky.) Prosím, pánové, to rozčiluje. Já se také ještě dotáži pana ministra, z jakých předpisů - nikde v předpisech jsem to nenašel - propůjčují se vojenští koně na parádu, na jízdu do Prahy z Německého Brodu a celé řady míst. Konstatuji výslovně, že z Něm. Brodu jelo 40 jezdců na 40 koních, ani jeden kůň z Něm. Brodu nebyl selský. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Včera, kde byli zahrabáni dělníci. kde krváceli na bojišti práce, tam přišla četa vojáků za 13/4 hodiny! Já se pozastavuji nad tímto případem. Použil jsem úmyslně této tribuny, abych před nejširší veřejnosti tento nedostatek odsoudil, a opakuji znovu, že nečiním za to odpovědna štábního rotmistra, který mně sdělil, že, jakmile obdržel rozkaz, hned šli. Ale někde to vázne, někde je vada, někde je nedostatek.

Budu prositi pana ministra národní obrany, aby tato záležitost nejen byla náležitě vysvětlena ale také aby se nám nikdy více v Praze neopakovala.

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci.

Sen. Ant. Novák (pokračuje): To, co se včera stalo, bylo velmi málo příjemné, velmi malá ukázka pohotovosti pro toho, kdo by měl anebo má skutečně určitý zájem na naší armádě. Prosím, tolik jsem považoval za svoji povinnost, abych v úvodu poznamenal. Ještě podtrhuji, aby slova má nebyla mylně vykládána: nečiním výtku mužstvu, které po nastoupení v 7 hodin konalo přímo nadlidsky svoji povinnost, nečiním výtku příslušnému veliteli oddílu, ale činím výtku místnímu vojenskému velitelství a budu žádati o vysvětlení.

Nyní k otázce, která je na denním pořadu: Zvýšení požitků staropensistů. Pánové a dámy! Tato předloha zákona má jedinečnou historii. Včera v těchto zdech tohoto starého domu zase pohybovala se známá postava bývalého polního podmaršálka Letowského, který snad ještě v poslední chvíli - já nevím zde činil pokus aby stejně jako ve sněmovně poslanecké, když se těm staropensistům, těm žebrákům, kteří nemají prostředků ani k smrti ani k životu, pár grošů přidává, aby se snad také páni generálové svezli s sebou. Konstatoval již pan kol. Hubka jako zásluhu tohoto sboru, že předloha generálská, která se v poslanecké sněmovně projednávala s předlohou staropensistů, zde v senátě byla odstavena. Pravda, pánové si to rozmyslili. Vzpomínám tu na pana předsedu branného výboru kol. Dyka, když přiděloval předlohu v branném výboru a kdy ji nabízel panu zástupci strany republikánské. Ten odtahoval ruce, oni že toho mají již dosti. Když nabízel předlohu zástupci strany lidové, prohlásil p. kol. dr Karas, že od všeho nemusí míti, že již si svoji porci udělali již v poslanecké sněmovně a konečné východisko bylo, že kol. Kianička, který nebyl přítomen, byl obšťastněn panem předsedou branného výboru D y k e m referátem. Pan předseda věc přidělil kol. Kianičkovi. Podle pravdy konstatuji, že i já jsem se ucházel o referát o předloze (Sen. Hubka: A sen. Klofáč také!), sen. Klofáč také; budiž konstatováno podle pravdy, že jsem žádal referát v branném výboru žádal referát také kol. Klofáč, ale pan předseda Dyk odepřel nám referát přiděliti a přidělil jej kol. Kianičkovi -- nevím, zdali to bylo expres rekomandem nebo obyčejným dopisem - kol. Kianička a však poděkoval a referát složil.

Dočkali jsme se toho - a já to s díky kvituji - že to, co k sobě nepatřilo, bylo odděleno a že se projednává nyní předloha o staropensistech, a předloha, - která v 10. roce naší samostatnosti, v době, kdy se na druhé straně přímo provokuje a dráždí, která samozřejmě musila vyvolati odpor i v řadách příslušníků vládních stran, prozatím zmizela s denního pořadu

Padla slova že to bude vláda chtíti udělati t. zv. suchou cestou, že to udělá přes parlament a mimo parlament atd. Víme, že se dá leccos dělati, víme, že dnešní vládní majorita by velmi ráda udělala leccos, co by nemusilo spatřiti světlo veřejnosti, ale budiž mi dovoleno poznamenati, že budeme velmi pečlivě sledovati, jakým způsobem tato předloha bude dále vládou prosazována a jakým způsobem tato otázka také skončí.

Ale promiňte, já se nyní vrátím k jedné kategorii staropensistů - kterých se přímo zákon netýká -, ale kteří jsou staří chudáci, žebráci, a ukáži, jak se s nimi zachází a jak se respektují usnesení senátu, vrátím se k otázce vymáhání přeplatků -od válečných poškozenců. Jsou zde některé momenty, které zaslouží chvilku pozornosti tohoto slavného sboru. Jde o chudáky ze všech koutů republiky. Pánové a dámy, při projednávání předlohy zákona o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců 17. prosince m. r. zpravodajové p. kolega Hrejsa a dr Karas i předsedové výborů kol. Jaroš a Kroiher za souhlasu celého senátu doporučili resoluci, která zní: ťVláda se vybízí, aby vrácení vy placených podpor válečným poškozencům nebylo od nich vymáháno, když jejich jmění do konce r. 1925 právoplatně zdaněné nepřesahuje 13.000 Kč.Ť

Bude velice nutno promluviti jednou o tom, co je vlastně resoluce, jaká je definice a výklad slova resoluce. Já jsem již několikráte v dřívějších dobách v poslanecké sněmovně kladl důraz na to, abychom přijímali raději méně resolucí, ale když se resoluce přijme aby byla také respektována. Je samozřejmo, že resoluce není zákon, že to má býti jen směrnice, podle které může příslušný úřad v oboru své působnosti jednati. Tak jsem si vykládal resoluci já, tak sobě vykládají resoluci i někteří kolegové. Ale úřady? Dnes, právě v době, kdy tato předloha, která má upraviti požitky staropensistů, tak dlouho se vlekla jedině z toho důvodu, že při staropensistech se měli svézti generálové a že se mělo generálům přidat, vystupuje se velice ostře a pánové. věřte tomu, krutě proti některým obětem světové války. Já jsem šel na ministerstvo a ptal jsem se ministerského rady, referenta příslušného oboru, zdali a jakým způsobem bude provádět tu resoluci. ťPane senátore, resoluce pro nás nic neznamená, resoluce není zákon.Ť Abychom věděli, jaký dnes režim vládne v ministerstvu sociální péče uvedu některé případy, které nevytýkám, - někdy by sice mohla alespoň ta forma v jednání býti poněkud jiná, to kladu na vrub jednotlivcům, vyskytuje se to najmě na Moravě - zemským úřadům, okresním úřadovnám a příslušným úředníkům v ministerstvu, ale vytýkám to ministru sociální péče, msgru Šrámkovi. Ten duch a režim který vládne za ministra sociální péče msgra Šrámka, je tak tvrdý a bezohledný, že za celých 9 let naší samostatnosti nikdy nebyli jsme toho svědky... (Sen. Havlena: Křesťanské milosrdí!) To je všechno samá fráze. Na druhé straně přímo se nadiktuje a nařizuje, jak postupovati proti chudákům.

Mám zde velice značný počet případů, ale konstatuji, to je pouze zlomek toho, co denně dostávám. Denně mi donáší pošta ze všech koutů republiky takové případy, že když člověk. čte ty zoufalé dopisy těch žebráků a vidí tu brutalitu, to jednání proti těmto obětem světové války, nediví se, že se takto nevyvolává láska k republice.

Prosím, Slabihoudek Václav, Podlesí č. 2. K Vašemu dopisu - to odpovídá mně Zemský úřad, když jsem intervenoval v záležitosti Slabihoudka: ťPan Ant. Novák, senátor a tajemník čsl. soc. dem. strany! K vašemu dopisu ze dne 18. února 1928 oznamuje Zemský úřad ve věci válečného předka Václava Slabihoudka z Podlesí, čís. 2, p. Příbram, že zdejší úřad odepřel předložiti žádost jeho o prominutí přeplatků důchodu v částce 2.550 Kč ministerstvu sociální péče z důvodu, že výnosem ministerstva sociální péče ze dne 13. září 1925 byla žádost jeho téže věci se týkající, zamítnuta. Nebylo tudíž jinak rozhodnouti než poukázati stranu na výnos hořeji citovaný.Ť

To je prvý případ, kde jsem si dovolil jako v několika jiných intervenovati s odvoláním se na resoluci. Úřad se odvolává na výnos ministerstva sociální péče z r. 1925. - Zamítá.

Tomáš Hanzelka, Frýdek, ulice Sokola Tůmy, č. 958. Okresní úřadovna ve Frýdku píše: ťMinisterstvo sociální péče zamítlo Vaši žádost o prominutí přeplatku v částce 3.300 Kč. Proto jste povinen vrátiti tuto částku, která vám neprávem na důchodu byla vyplacena. Hledě k Vaším majetkovým a výdělečným poměrům, povolilo vám ministerstvo sociální péče, abyste splácel přeplatek měsíčními splátkami po 40 Kč.Ť - Prosím, to je žebrák, 65% invalida, otec tří dětí.

František Opluštil v Opavě: ťK Vašemu podání ze dne 9. února 1928 poukazujeme na výnos ministerstva sociální péče ze dne 5. ledna 1924Ť - odvolávají se na jiný výnos - ťjímž toto od promíjení přeplatků zásadně upustilo.Ť Prosím ministerstvo má zásadu! A dále: ťO přijaté resoluci v senátě Národního shromáždění, na kterouž se ve svém podání odvoláváte, není nám doposud ničeho známo. Za vládního radu a ředitele: Alberti.Ť

Mám zde ověření od městského úřadu v Opavě. jaký je to chudák a-žebrák (ukazuje přípis). Otec několika dětí, má trafiku.

Válečná vdova Klára Hyklová má malou trafiku, jejíž čistý příjem za rok činil ca 2.200 Kč. Okresní úřadovna v Přerově přípisem ze dne 18. února vybízí tuto vdovu, aby přeplatek splatila najednou anebo ve splátkách po 100 Kč měs. Prosím, pánové, takhle se jedná s válečnými poškozenci. Vyhrožuje pak vdově jestliže nezaplatí, že částka na ní bude vymáhána, anebo trafika odebrána.

Marie Klímová, válečná vdova, Velké Karlovice u Vsetína. Má trafiku, jejíž čistý příjem obnáší 2.500 Kč ročně. Přeplatek u ní obnáší 2.571 Kč. Okresní úřadovna v Přerově jí nařizuje, aby splácela po 200 Kč měsíčně.

Ve Vlněvsi u Dolních Beřkovic žijí dva oboustranní sirotci, Marie a Růžena Stehlíkovy. Otec jim padl ve válce a matka zemřela. Obě děti jsou nemocny. Matka měla trafiku, která nesla 2.000 Kč ročně. Vznikl přeplatek 1.200 Kč. Matka je mrtva a nyní se to vymáhá na těch sirotcích. Dovedete chápati, jak to působí?

Václav Mareš, invalida, trafikant v Solnici má přeplatek 698 Kč. Mám veškeré úřední výnosy, ale nebudu je celé citovati, jen zajímavé věty. lady mu nařizují ten přeplatek spláceti měsíčně po 30 Kč. ťSoučasně Vás upozorňujeme, že nebudete-li splátky řádně dodržovati, bude vám trafika odejmuta.Ť Podpis: přednosta úřadovny.

Miloslav Vlasák. Uhlířské Janovice: Zemský úřad v Praze sděluje: Ministerstvo sociální péče zamítlo Vaší žádost. Jste povinen spláceti 50 Kč měsíčně.Ť Ženatý, 100%ní invalida, otec tří dítek.

Josef Štrync, Vlněves, pošta Dolní Beřkovice, přeplatek 1.200 Kč. Zemská úřadovna urguje zaplacení. Vrátiti má najednou nebo spláceti měsíčně 50 Kč.

Jan Švehla, Kašperské Hory. Vraceti 30 Kč měsíčně.

Martin Nemrava, Uherské Hradiště. Přeplatek činí 2.553 Kč. Vraceti má po 50 Kč měsíčně.

Emanuel Škůrka, Třešť, má přeplatek 3.360 Kč. Nařizuje se mu vraceti po 30 Kč měsíčně.

Zde je také zajímavý klasický výnos, zase ovšem z Moravy. Z Moravy jsou zde ty nejtvrdší výnosy. Vladimír Čmiel, v Biníně, 37 roků. ťVaší žádosti o pro minutí neoprávněně vybraného důchodu nelze vyhověti, poněvadž ministerstvo sociální péče výnosem ze dne 5. ledna 1924 od promíjení přeplatků zásadně upustilo. Z naznačeného důvodu trvá zdejší úřad na tom, abyste dluh svůj řádně splácel. Stanoví vám měsíční splátky po 50 Kč měsíčně od 1. dubna s podmínkou, že je budete přesně a pravidelně dodržovati. Jinak byli bychom nuceni celou záležitost předati finanční prokuratuře k soudnímu vymáhání.Ť Konstatuji, že v řadě případů byly také přeplatky skutečně již finanční prokuraturou soudně vymáhány.

V jednotlivých případech jsem řekl pánům referentům: ťPane, prosím Vás, sdělte mi soukromě Vaše služné, které je jistě vyšší. Můžete z toho klidně spláceti 100 Kč měsíčně?Ť ťJo to nemohuŤ - praví. Ale chudákovi, žebrákovi, otci několika dětí který má trafiku, která mu vynese několik stovek měsíčně, tomu se prostě úředním fermanem nadiktuje, tak jako by měl tisícové měsíční příjmy.

Josef Bernard ve Velkém Dřevíči dostal výkaz, okamžitě splatiti přeplatek, jinak že bude stíhán soudně.

Vilemína Kaněrová, Bohdašín, pošta Červený Kostelec, přeplatek 1.857 Kč.

Jan Dvořák, Nemanice. ťMinisterstvo sociální péče nevyhovělo Vaší stížnosti do zdejšího rozhodnutí. Jste povinen vraceti obnos přeplacený.Ť

Bratislava. Eleonora Benková, rozená Miškarová, Kolta. ťK žádosti - je to psáno slovensky, já po slovensku nedovedu hovořit, přečítám to po česku - ze dne 20. února 1928, podané u ministerstva sociální péče v Praze. se uvědomujete, že srážka přeplacených vyživovacích příspěvků není přípustná. Ředitel Jonáš.Ť

Bratislava. Vany a Vincenc, Tardošked. ťNepřipouští se vám srážka.Ť Ředitel Žídek.

Bratislava. Ján Lengyel, Udvár, okres Stará Ďala. ťNedovoluje se. Neodpisuje se. Jste povinen spláceti.Ť

Josef Matějka, Malachov. ťZemská úřadovna nevyhovuje Vaší žádosti o prominutí přeplatku. Musíte měsíčně spláceti 20 Kč.Ť

Prosím, nyní mám také jeden typický případ. Josef Donát, Písková Lhota. To je těžký invalida otec 5 dětí, trafika mu nese pár krejcarů. Žádal za odpis přeběrku 733 Kč 80 hal. Ministerstvo nevyhovuje a nyní se povídá dále: ťNebudete-li tyto splátky počínaje měsícem dubnem řádně dodržovati, bude okresní finanční ředitelství v Jičíně požádáno, aby vám trafika byla odňata.Ť Mám zde od tohoto chudáka dopisy přímo zoufal-é, srdcervoucí. Řekl jsem, že má 5 dítek, ne 6 dětí má, ubytovaných v obecní pastoušce.

Jan Röder, Jihlava: ťVaší žádosti ze dne 13. ledna 1928 za odepsání přeplatku 508 Kč nemůže býti vyhověno, jelikož ministerstvo sociální péče od promíjení přeplatků zásadně upustilo. O resoluci ohledně přeplatků, na niž se odvoláváte, není nám úředně ničeho známo.Ť

Josef Pernica, Blansko. ťVaší žádosti nelze vyhověti. Svolujeme,.abyste dluh svůj umořoval měsíčními splátkami po 50 Kč.Ť Vyhrůžka zase podepsána vládním radou Albertim. Dopisy podepsané vládním radou Albertim vždycky se honosí řízným stylem: ťJe ve Vašem vlastním zájmu abyste vybídnutí tomu vyhověl, neboť jinak jsme nuceni zakročiti proti Vám soudně, čímž Vám vzniknou zbytečné výdaje a nepříjemnosti-Ť Pochopitelně, že vzniknou, ale mohlo by se zakročiti jiným způsobem.

Emanuel Škůrek, soudní zřízenec v Třešti. Cituji závěr: ťPokud se týče splacení uvedeného přeplatku, ponecháváme v platnosti vyzvání okresní úřadovny v Jihlavě, jež Vám v příloze vracíme. Upozorňujeme Vás, že v případě nedodržení splátek budeme celý obnos vymáhati cestou exekuce.Ť

Přímo typický případ je Aloise Dreiseidlera, trafikanta v Opavě, Dittersova ulice, na kterém také cestou soudní exekuce se vymáhá nepatrný přeplatek.

Zde mám od zemského úřadu v Praze výnos, týkající se Františka Podrábského v Mlékojedech. Počátek je tento: ťZemský úřad odepřel předložiti ministerstvu sociální péče Vaši žádost o prominutí přeběrku v částce 960 Kč, vzniklého neoprávněným pobíráním invalidního důchodu.Ť Z důvodů předem citovaných ministerstvo sociální péče zásadně zamítá promíjení přeplatků.

František Oplustil, prodavač tabáku v Opavě, stejný případ.

Barbora Pichertová z Hvozda, válečná vdova, přeplatek činí 199 Kč. Vyhrožuje se jí cestou soudního zakročení.

Bárta Štěpán v Ervěnicích, 1.402 Kč nelze vyhověti.

Josef Sklenář, dělník v Jirkově, okres Chomutov, je vyzván, aby přeplacený obnos 4.933.60 Kč splatil buď najednou, případně v měsíčních splátkách po 100 Kč. Vypadá to opravdu. jako by si někdo z chudáků invalidů dělal dobrý den, když se mu prostě pošle výnos, úřední ferman: plaťte najednou 4.933.60 Kč nebo 100 Kč měsíčně!

Josef Svoboda v Uherském Hradišti: 1.800 Kč, zaplatiti najednou nebo 100 Kč měsíčně.

Josef Junga ve Frýdku, stejný postup.

Zde prosím mám přiložené lékařské vysvědčení, že zdravotní stav tohoto invalidy se tak zhoršil, že je ke každé práci nezpůsobilý.

Konrád Šimon v Chropyni, 100% invalida, prosí o prominutí přeplatků a je briskně odmítnut.

František Vízek, Bystřany u Teplic, stejně

Augusta Hubnová v Liberci, stejný postup.

Pánové a dámy. promiňte mi, že jsem úmyslně citoval zde část případů, které, jak jsem již řekl, denně dostávám. Nyní prosím, aby se páni poslanci a senátoři vládních stran zamyslili, jak to působí v rodinách těchto ubožáků, když se tímto drastickým způsobem proti nim postupuje. Stejně tak, když na druhé straně velmi ohleduplně, velmi taktně postupuje se proti těm, kteří v takové bídě postaveni nejsou. Mám na zřeteli ochotu poslanecké sněmovny - a také do značné míry byla to ochota senátu, která nebyla uvnitř překonána, zlomena, tlak zvenčí tu působil - kdy se současně mají zvyšovat pense bývalých generálů.

Přibil jsem znovu na pranýř tento postup a apeloval bych na pány vládní poslance - na pana ministra sociální péče netroufám si apelovat a nebudu zde používati charakteristiky, která by podle mého názoru byla přiléhavá - aby, když jsou referenty o vládních předlohách a doporučují resoluce, pokusili se také v ministerstvech prosaditi alespoň to, aby v případech skutečně zvláštního zřetele hodných, ministerstvo v daném případě ministerstvo sociální péče - touto resolucí blahovolně se řídilo. Nic více a nic méně. Do té doby, dokud nebude více pochopení v těchto otázkách, promiňte pánové a dámy, budeme znovu a znovu přibíjeti tyto věci na pranýř.

Nyní k předloze zákona o staropensistech, dovoluji si poznamenati, jak už přede mnou učinil kol. Z i m á k, že podáváme řadu doplňovacích a pozměňovacích návrhů. Nás předloha v nejmenším neuspokojuje. Je to předloha naprosto nevyhovující oprávněným požadavkům a přáním staropensistů, roztříděným do bezpočetné spousty škatulek, stupnic atd. atd. Bylo zde již o tom mluveno, že hlasujeme pro zákon, ne že bychom jím byli zvláště nadšeni, nýbrž z toho důvodu, že je to alespoň částečný krok k zlepšení osudu těchto ubožáků. Předkládáme své vlastní návrhy a prosím slavný senát, aby naše návrhy v zájmu těchto ubožáků také schválil. (Potlesk senátorů československé strany soc. demokratické.)