Schůze zahájena v 16 hodin 55 minut.

Přítomni:

Místopředsedové: Böhr. dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

111 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Najman, dr Tiso.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bar

toušek, dr Trmal.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. dr Kovalikovi, Petorovi, Průšovi, Reiterovi, Reščukovi a dr Wittovi, na tento týden sen. Fahrnerovi, dr Grossschmidovi, Stodolovi a Wagnerovi.

Tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 648. Poštou. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Ant. Šolce pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem (č. 1679/26 předs.).

Tisk 649. Poštou. Zpráva I. ústavněprávního výboru, II. sociálně-politického výboru k vládnímu návrhu zákona o pomocné praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek (porodních pomocnic) (tisk 466 a 543).

Tisk 652. Poštou. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Báňské Bystřici ze dne 9. února 1926, č. j. Tl. X. 45/25/9, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Roháčka pro přečin pomluvy tiskem podle §§ů 1, 3, odst. II., čís. 1. zák. čl. XLI z roku 1914 (čís. 619/26 předs.).

Tisk 655. Poštou. Zpráva I. výboru zahraničního, ll. výboru národohospodářského o vládním návrhu, jímž se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení vládní vyhláškou ze dne 29. března 1928, č. 47 Sb. z. a n., v prozatímní platnost uvedená dohoda, sjednaná výměnou not dne 6. února 1928 v Ottawě, kterou se prodlužuje platnost prozatímní obchodní dohody mezi Československou republiku a dominiem Kanadou, sjednané dne 20. prosince 1926 v Praze (Sb. z. a n. č. 255 z r. 1926 a č. 42 z r. 1928) (tisk 629).

Tisk 656. Poštou. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského a vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní úmluva sjednaná mezi republikou Československou a Kanadou v Ottawě dne 15. března 1928 (tisk 636).

Tisk 650. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Brně ze dne 17. srpna 1927, č. j. Nt. Xll 146/27, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Sochora pro přečin urážky presidenta republiky podle §u 11, čís. 2 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. (čís. 4385/27 předs.).

Tisk 651. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze ze dne 23. dubna 1928, č. j. Tl XIV 692/28, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Beutela pro přečin proti bezpečnosti cti (čís. 6085/28 předs.).

Tisk 653. Zpráva I. výboru ústavněprávního, ll. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Bradáče, dr Dolanského, dr Budaye, dr Lukavského, Mlčocha, dr Luschky, Windirsche, Stenzla, Rýpara, Špačka, Wencla a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů 6%ní půjčky města Opavy z roku 1922 v úhrnné jmenovité hodnotě 25,000.000 Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 637).

Tisk 654. Zpráva I. výboru sociálněpolitického; II. výboru živnostensko-obchodního o vládním návrhu zákona, jímž se mění a částečně doplňuje zákon ze dne 29. května 1923, č. 128 Sb. z. a n., o provádění Mezinárodní opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené pod čís. 159 Sb. z. a n. z roku 1922, a. jímž se provádí Mezinárodní opiová úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená pod č. 147 Sb. z. a n. z roku 1927 (tisk 635).

Tisk 657. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze za souhlas, aby bylo zavedeno přípravné vyšetřování proti sen. Klofáčovi pro přečin proti bezpečnosti cti, jehož se podle trestního oznámení pp. Jiří Stříbrného a Jindřicha Trnobranského dopustil tím, že poskytl informace článku uveřejněnému v čísle 353 časopisu Národní Osvobození ze dne 25. prosince 1926 pod nadpisem ťRozmluva se sen. V. KlofáčemŤ, takže ho dlužno považovati za autora tohoto článku po rozumu odstavce 3., §u 1, zákona čís. 124/1924 Sb. z. a n. (č. 3986/27 předs.).

Zápisy o 126. a 127. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 23. a 24. května 1928.

Zápisy o 128. a 129. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, pokládají se zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 5. června 1928 přikázáno:

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 591. Návrh sen. Ant. Šolce a druhů, aby na základě §u 12, odst. 7. zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., bylo město Nymburk přeřazeno ze skupiny C do skupiny B činovného.

Tisk 596. Návrh sen. Wagnera a spol. na zařazení města Kolína n. L. do skupiny B činovného ve smyslu §u 12, odst. 7. zák. ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. za n.

Tisk 615. Návrh sen. Pánka a spol., kterým se vláda vyzývá, aby senátu N. S. předložila seznamy veškerého úřednictva ve státních úřadech, ústavech, fondech a v podnicích státních a státem spravovaných.

Výborům sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 640. Návrh sen. Dundra, Havleny, Ant. Nováka a soudr. na poskytnutí pomoci a provedení vydatných opatření ve prospěch nezaměstnaného dělnictva lnářského průmyslu v obvodech Vrchlabí a Trutnova.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 627. Návrh sen. dr Törkölyho a spol. na vydanie zákona o advokátskych komorách na Slovensku.

Tisk 630. Návrh sen. Teschnera, dr Hellera a soudr. na doplnění §u 20 zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n.

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 616. Návrh sen. Reščuka a soudr. na provedení regulace řeky Černé Tisy a zmírnění bídy nezaměstnaných vorařů v krajích, postižených v srpnu 1927 živelní pohromou.

Tisk 618. Návrh sen. Hampla a soudr. stran podpory vyhořelým v obci Levinská Olešnice.

Tisk 619. Návrh sen. Dundra, dr Soukupa, Habrmana a soudr. na poskytnutí státní pomoci postiženým požárem v obci Levínská Olešnice v okresu novopackém.

Tisk 622. Návrh sen. Stržila, Sehnala a spol. na pomoc postiženým požárem v obci Dolní Újezd, okres Litomyšl.

Tisk 623. Návrh sen. Šabaty a druhů na bezodkladné poskytnutí státní podpory pro katastrofálním požárem postižené obyvatele obce Dolní Újezd, okresu litomyšlského.

Tisk 624. Návrh sen. Hrejsy, Sáblíka a spol. na poskytnutí pomoci postiženým větrnou smrští dne 21. a 22. března 1928 na okresech Uherský Brod, Uh. Ostroh a Strážnice.

Tisk 625. Návrh sen. Sáblíka, Hrejsy a spol. na poskytnutí pomoci postiženým požárem v obci Přísece u Jihlavy.

Tisk 626. Návrh sen. Dreslera a spol. na pomoc postiženým požárem v obci Levínská Olešnice, okres Nová Paka.

Tisk 628. Návrh sen. Petora a súdr. vo veci mimoriadnej podpory vyhoreným obyvateľom obce Sňahnica, okres Žilina, Slovensko.

Tisk 639. Návrh sen. Ant. Nováka, Dundra, Jaroše a soudr. na doplnění zákona ze dne 15. června 1927, čís. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.

Tisk 641. Návrh sen. Donáta, Sáblíka, Hrejsy a spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým krupobitím na okresech počáteckém, jihlavském, třešťském a telečském.

Tisk 642. Návrh sen. Šturce a soudr., aby požárem těžce poškozeným občanům v Podluhách, okres Hořovice, byla okamžitě poskytnuta pomoc z prostředků státních.

Tisk 643. Návrh sen. Petříka a soudr. na státní pomoc postiženým průtrží mračen v obci Malči v politickém okrese Sušici.

Místopředseda Donát (zvoní): Přikročuji k projednávání pořadu jednání.

Prvním bodem je:

1. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru sociálně-politického k vládnímu návrhu zákona o pomocné praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek (porodních pomocnic) [tisk 466 a 543]. Tisk 649.

Referentem za výbor sociálně-politický je pan sen. dr Fáček. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Osnova zákona, kterou nám předkládá vláda, má za účel, aby se povznesla úroveň tak důležitého odvětví zdravotní péče ve státě, jakým je právě babictví pro zdraví celého národa. Nevím, mohu-li říkati ještě ťbabictvíŤ, poněvadž zákon zavádí nový název ťasistentkaŤ, tedy jsem v rozpacích. Byli rádcové, kteří říkali, že se má věc vzíti z opačného konce, že je především potřebí zabezpečiti existenci porodním asistentkám, jak nyní jsou nazývány, a to zvýšení úrovně jejich výkonu, že přijde pak samo sebou. Ale vláda přece jen odhodlala se k postupu opačnému, a myslím, že správně, myslím, že tento postup povede spíše k cíli. Postup je ten, že přítomným zákonem sjednávají se podklady pro zvýšení úrovně a výkonnosti porodních asistentek, a ovšem otázka jejich existenčního zabezpečení zůstává prozatím mimo. Zákon za tím účelem obsahuje předpisy o podmínkách, za kterých může porodní asistentka provozovati svou praksi. Uvádí se především státní občanství jako podmínka, uvádí se zdraví duševní a tělesné, bezúhonnost mravní a přiměřené odborné vzdělání. Při tom, poněvadž nejvyšší zřetel musí zde býti ten, aby rodičky nalezly pomoc, proto vpravuje se do ustanovení zákona jistá pružnost, totiž ministerstvo veřejného zdravotnictví se zmocňuje, aby po případě některou, nebo některé z těchto podmínek prominulo, když toho místní poměry vyžadují. To platí zejména o státním občanství, o bezúhonnosti a o odborném vzdělání. Dalším prostředkem zvýšení úrovně celého stavu je dozorčí ingerence politických úřadů, která se tímto zákonem upravuje a která jde tak daleko, že v určitých případech, kde se objeví dodatečně závažné nedostatky v osobě porodní asistentky, může jí býti odňat diplom současně s oprávněním k provozování živnosti, a to dočasně, anebo po případě i trvale. Ale zase zde z toho důvodu, aby přílišnou přísností nebylo poškozováno občanstvo, které potřebuje pomoci, je ministerstvo zmocněno, aby po případě odnětí diplomu a oprávnění trvalé přeměnilo na dočasné, tedy touto oklikou aby věc odčinilo. A také je pamatováno na ty případy, kde porodní asistentka pozbude oprávnění následkem toho, že ztratila státní občanství naší republiky, a to je případ, ve kterém pozbude jen oprávnění, ale diplom jí zůstane; i zde je zachována možnost, aby ministerstvo veřejného zdravotnictví dovolilo, aby i cizí státní občanka provozovala svou porodnickou praksi dále.

Je pamatováno také na porodní asistentky starého způsobu, které nevyhovují podmínkám, které se nově kladou. Ty podrží své oprávnění a mají dále jen tu povinnost, aby do deseti let prodělaly opakovací kurs a tím své zastaralé vědomosti osvěžily a doplnily. Zákon zavádí pro tuto skupinu zdravotního personálu titul porodní asistentka, neboli porodní pomocnice. Obojích názvů užívá zákon paralelně vedle sebe. Bylo tím vyhověno přání z těchto kruhů projevovanému. Já pro svou osobu nepovažuji tuto změnu za šťastnou, poněvadž v tom slově ťasistentkaŤ je jaksi vyjádřeno, jako by to byla pouhá přisluhovačka lékaře při porodu, kdežto úkol porodních pomocnic je vlastně širší, ony v největším počtu případů vykonávají pomoc samy, nejenom jako pouhé asistentky. (Sen. Plamínková: Ale asistují při porodu! Nic víc nedělají!) Ale neasistují lékaři, ony musí pomáhati, a kdyby tedy jen asistovaly rodičce, bylo by to málo platné. Jsem přesvědčen, že přes tuto zákonitou novotu se dále udrží ten starý název ťbabičkaŤ, který byl tak hezký, rodinný, naznačoval důvěrný poměr pomocnice k rodině, ve které byla činna.

Jádro celé úpravy záleží v zabezpečení odborného výcviku. Tu proti dosavadním krátkodobým kursům se zavádí novota, že porodní asistentka musí prodělati alespoň 10měsíční kurs. Kursy budou pořádány při státních ústavech přičleněných k porodnicím a nemocnicím a vyučování se nebude vztahovat jenom na vlastní pomoc při porodu, nýbrž také bude se vyučovati péči o kojence a dítě, což sjedná asistentkám širší působnost. (Sen. Toužil: Jaké je zákonné sociální zajištění? - Sen. Hlávka: Žádné!) K tomu přijdu. Jak jsem řekl, vedle těchto 10měsíčních kursů budou pořádány ještě kursy kratší, opakovací, kterým se vždycky po 10 letech bude musiti personál znovu podrobiti.

Zákon, který řeší věc poměrně dokonale po této stránce, nevyhovuje ovšem dávným stavovským požadavkům porodních asistentek, po té stránce, aby jim byla zabezpečena existence, aby jim byl zabezpečen dostatečný příjem. A nepříznivá kritika osnovy zákona po této stránce byla pronášena i z kruhů lékařských a vycházela z toho poznání, ačkoliv u nás v republice je veliký početný nadbytek porodních asistentek - my jich máme asi 10.600 v r. 1926 - přesto je přece namnoze místní nedostatek asistentek. Jsou kraje řídce obydlené, kraje chudé, které nelákají k tomu, aby se tam porodní asistentka usadila, a tím je ovšem ohrožena pomoc v těchto krajích. Z tohoto poznání zdravotního nedostatku vyplývaly všecky ty návrhy z kruhů lékařských v tom směru, aby bylo zavedeno rayonování, aby tedy každé asistentce byl přidělen určitý obvod tak veliký, vykazující takový průměrný počet porodů, aby tím ona byla existenčně zabezpečena. anebo aby placeny byly státem.

Návrhy pánů lékařů jistě byly dobře míněny a my také bezpodmínečně uznáváme autoritu lékařských odborníků ve věci zdravotnické, ale vláda, která měla tuto myšlenku provésti, tedy zabezpečiti pomoc porodnickou na státní útraty a my, kteří bychom to měli schvalovati, my musíme věc posuzovati také s druhé stránky, se stanoviska zatížení státních financí. A tu tedy si představte: Máme asistentek 10.000. Jaké by to byly sumy, kdyby se každé jen minimální příspěvek na živobytí poskytl. A zase rozeznávati, která vydělá a která nevydělá, a doplniti jen té, která nevydělá, byla by těžká, obtížná úřední práce. A kolik bylo by zde nespravedlnosti a libovůle, kdy. by při rayonování, pro rayony, jichž počet by byl zcela omezen, vybralo se z těch 10.000 a druhé by nebyly zúčastněny výhody. A nemáme také potřebí se tímto ta ji ti, že dnes již neuznáváme za žádoucí, aby postupně různé obory lidské činnosti byly postátňovány, aby povolání dosud svobodná byla přeměňována na charakter úřednický, což právě páni lékaři prohlašují za ideální, aby porodní asistentky byly placeny od státu a svoji službu konaly obecenstvu zdarma. Ony návrhy z kruhů lékařských datují se většinou z doby po převratu, kde všude vládl veliký idealismus a optimismus o finančních možnostech našeho státu, optimismus, ze kterého jsme ovšem dnes již značně vystřízlivěli.

Mám zde jako doklad brožuru, kterou vydal o této věci dr Pachner. Sám v brožuře vydané v r. 1919 říká: ťVe svém návrhu z r. 1910 jsem zrazoval od stálého státního, po případě tehdy zemského platu, ježto jsem si netroufal po naší staré správě zadati milionový preliminár pro porodní babictví. V našem státě zbaveném militaristických balvanů, bude milionová potřeba zdravotnictví kulturní a sociální samozřejmostí.Ť

Tedy doklad idealismu, který ovšem ztroskotal o krutou realitu. My jsme se nikterak nezbavili miliardových výdajů vojenských, nemohli a nemůžeme se jich zbaviti, a proto nám nezbývá, než abychom se uskromnili i v kulturních věcech postupovali pomalu a počítali s tím, co náš stát snese a co by nesnesl. Požadavek lékařů je také, aby výkon porodní asistence byl výhradným zaměstnáním žen, které se tomu věnují, z důvodů čistoty zdravotní. Ale jsou poměry takové, že můžeme býti rádi, když v těch krajích, kde se nemůže asistentka uživiti jen vykonáváním asistence, má jiné vedlejší zaměstnání. Je to dokonce velmi účelné, když tímto svým povoláním je srostlá s obyvatelstvem v obci.

Ostatně my v našem zákonodárství máme již podklad pro to, aby neúplná síť porodních asistentek po krajích byla doplněna, a to je věc nejdůležitější. Již zákon z 13. července 1922 ve svém §u 15 stanoví: Každá obec a každé město municipální je povinno postarati se o to, aby se chudým rodičkám dostalo při porodu bezplatné pomoci. Za tím účelem má každá obec zdravotní sama, ostatní obce pak buď samy, buď ve spojení s jinými obcemi téhož obvodu zdravotního ustanoviti potřebný počet spolehlivých pomocnic porodních. Odměny jejich hradí se z prostředků obecních. Nuzným obcím poskytne ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem financí podpory z prostředků státních. A také skutečně již pro tento článek jsou do rozpočtu státního vkládány obnosy, ovšem prozatím menší, ale je možnost, aby z iniciativy obcí samých, po případě na pobídnutí dozorčích úřadů, bylo tohoto §u 15 zákona z r. 1922 hojněji užíváno, a to samo sebou povede k tomu, že ve státním rozpočtu se bude musiti zvýšiti příslušná položka.

Ve výborovém jednání velký zájem vzbuzovalo ustanovení §u 6 zákona, který v odst. 2. zmocňuje vládu, aby stanovila nejvyšší mez odměny za úkony porodních asistentek. Bylo z kruhů asistentek samotných požadováno, aby nejen maximální, ale také minimální sazba mohla býti vydána vládou. Já jako referent nestavím se proti tomu a navrhuji spolu s ostatními kolegy z koaličních stran změnu tohoto ustanovení v tom směru, že by vláda byla zmocněna stanoviti vůbec sazby za úkony porodních asistentek, tedy ne jednu, nýbrž sazby odstupňované podle místních poměrů jednotlivých krajů. Říká se ťsazbyŤ, to znamená, že mohou býti minimální i maximální, že může býti stanoveno jisté rozpětí, ve kterém by se odměny porodních asistentek mohly pohybovati. Mám za to, že touto formulací bude projeveným přáním plně vyhověno. Představujeme si, že vláda svěří tento úkol zemským politickým správám, aby jej řešily po slyšení správ okresních.

O některých jiných stránkách zákona zmíní se ještě koreferent ústavně-právního výboru. Já jménem výboru sociálně-politického doporučuji, aby osnova zákona, jak byla upravena ve výborech, byla slavným senátem schválena. (Výborně!)

Místopředseda Donát (zvoní): Za výbor ústavně-právní má slovo pan sen. dr Baxa.

Zpravodaj sen. dr Baxa: Slavný senáte! Osnova tohoto zákona se dostala do ústavně-právního výboru z plné schůze senátu. Podle vládního návrhu - tisk 466 - měla býti osnova tato projednána jen v sociálně-politickém výboru. Tento výbor osnovu skutečně také projednal, a to dvakráte, avšak senát, když se tato osnova dostala již po druhé na pořad jednání, se usnesl ve 116. schůzi dne 28. února 1928 na tom, aby osnova tato byla přikázána také ústavně-právnímu výboru k jednání.

Ústavně-právní výbor projednal celou osnovu po stránce právní a provedl v ní některé změny, jak níže jest uvedeno.

§§ 1 až 6 osnovy ponechány byly tak, jak je přijal sociálně-politický výbor, a ústavně-právní výbor nemá, co by v tomto směru k důvodové zprávě vládní osnovy a ke zprávě sociálně-politického výboru ještě připomenul.

V §u 7 byly provedeny určité změny. Předpis tento jedná o odnětí diplomu spolu s oprávněním provozovati pomocnou praksi porodnickou od zemské politické správy, a to buď dočasně nebo trvale. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Podle odst. 1. alinea 1. tohoto paragrafu odejme zemská správa politická dočasně porodní asistentce diplom spolu s oprávněním provozovati pomocnou praksi porodnickou ze tří důvodů:

a) když byly v jejích vědomostech úředně zjištěny vážné nedostatky, a to na tak dlouho, pokud neprokáže dostatečné znalosti způsobem předepsaným v §u 9 tohoto zákona;

b) lze-li souditi na ztrátu je-jí spolehlivosti a důvěryhodnosti pro výkon pomocné prakse porodnické proto, že se při výkonu svého povolání či z podnětu souvisejícího s tímto povoláním dopustila činu trestného, nebo proto, že zanedbává uložené jí povinnosti, nebo lze-li na ztrát u její spolehlivosti a důvěryhodnosti souditi z jiných závažných okolností a není-li v uvedených případech dostatečných důvodů pro odnětí trvalé - a to nejdéle na dobu dvou roků;

c) stala-li se dočasně, ať tělesně či duševně, nezpůsobilou k výkonu pomocné prakse porodnické, a to na dobu této nezpůsobilosti úředně zjištěnou.

V ústavně-právním výboru nebylo celkem sporu o případy uvedené ad a) a b). naproti tomu rozpory vznikly o případ ad c).

Bylo namítáno, že dočasná nezpůsobilost, ať tělesná nebo duševní, může opravňovati státní správu jen k odnětí oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou, ale nikoli také k odnětí diplomu, a bylo zejména při tom poukazováno na to, že v jiných odvětvích povolání, ať živností řemeslných, ať tzv. svobodných umění, dočasná nezpůsobilost nemá v zápětí odnětí průkazu způsobilosti nebo akademického diplomu; z tohoto důvodu bylo shledáváno toto ustanovení vůči porodním asistentkám zřejmě výjimečným a do jisté míry i nespravedlivým.

Naproti tomu zpravodaj hájil toto ustanovení vládní osnovy a s ním souhlasné usnesení sociálně-politického výboru z těchto důvodů:

Naprosto správný je názor, že diplom dlužno vždy dobře odlišovati od oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou. Ale mínění výše uvedené přehlíží právní povahu diplomu. Diplom porodní asistentky je vysvědčení o tom, že dotčená porodní asistentka navštěvovala příslušný ústav a že se na něm podrobila s úspěchem předepsané zkoušce. S akademickými diplomy diplom tento vůbec přirovnání nesnese, poněvadž akademické diplomy jsou průkazem o dosažení určitého stupně vědění, kdežto diplom porodní asistentky podává průkaz jen o dosažení určité zběhlosti, nepřihlížíme-li ani k odlišnosti v podmínkách předběžného vzdělání a v délce učení. Diplom potvrzuje takto dvě věci: jednak skutečnost, že příslušný ústav ke vzdělání byl řádně navštěvován, jednak tím, že podává svědectví o zkoušce s úspěchem vykonané, také určitou zběhlost, tj. způsobilost k výkonu pomocné prakse porodnické. Po této stránce bylo by lze přirovnati diplom porodní asistentky k výučnému listu nebo k podobné listině vydané na důkaz osvojení si zběhlosti v určité živnosti. Stane-li se tudíž porodní asistentka dočasně, ať tělesně nebo duševně, nezpůsobilou k výkonu pomocné prakse porodnické, neboli jinými slovy, ztratí-li dočasné způsobilosti k této praksi, je dán důvod k odnětí diplomu, poněvadž by diplom, ponechán v rukách porodní asistentky, potvrzoval něco, co prostě není již pravda. Námitku, že se živnostníkovi, stal-li se nezpůsobilým k provozování živnosti, nebere výučný list a že se tudíž toto ustanovení osnovy, poněvadž má platiti jen proti porodním asistentkám, jeví vůči nim do jisté míry nespravedlivým, nelze bráti v úvahu. Po stránce právnické padá tato námitka tím, že se podle čl. V. lit. g) uvozovacího patentu k živnostenskému řádu předpisy tohoto řádu nevztahují na živnost porodních bab, resp. nyní porodních asistentek. Avšak námitka tato se vyvrací také povahou oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou. Zcela správně připomíná zpráva sociálně-politického výboru k osnově tohoto zákona, že porodní asistentka je ťčasto jedinou první a skoro vždy nejautoritativnější rádkyní matkyŤ a že stát má přímý zájem na důkladném, jak teoretickém, tak i praktickém ťvyškolení porodních asistentek nejen pro praksi porodnickou, ale i jako poradkyň a dozorkyň kojenců po stránce hygienické výživy a výchovyŤ. Z toho důvodu státní správa nemůže zajisté za nijakých okolností dopustiti, aby pomocnou praksi porodnickou provozovaly porodní asistentky, ať tělesně nebo duševně nezpůsobilé. A tu vzchází otázka, jakým způsobem státní správa zamezí, aby porodní asistentky takto nezpůsobilé přece jen pomocnou praksi porodnickou nevykonávaly?

Odnětím jen oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou se nevystačí, poněvadž v takovémto případě porodní asistentka podržuje svůj diplom a zůstává v podstatě i nadále diplomovanou porodní asistentkou, a sotva bude lze zameziti, aby obecenstvo neznalé toho, že jí pro nezpůsobilost bylo vzato oprávnění provozovati praksi, se nadále na ni ne obracelo, což by mohlo míti mnohdy následky pro životy lidské přímo nedozírné. To platí zejména i o osobách podléhajících nemocenskému pojištění. kterým by nadto byly ještě způsobeny újmy majetkové, neboť nemocenské pojišťovny, a zajisté nikoli neprávem, by odmítaly platiti pomoc poskytnutou od porodní asistentky, které by z důvodu nezpůsobilosti bylo odňato oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou. A rovněž nelze žádati na správě státní, aby ponechavši nezpůsobilé porodní asistentce diplom a odňavši jí jen oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou uvedla snad veřejnou vyhláškou ve všeobecnou známost, že se dotčené porodní asistentce pro její dočasnou nezpůsobilost, tělesnou nebo duševní, odnímá oprávnění provozovati praksi, nepřihlížíme-li ani k tomu, že by takovéto opatření státní správy bylo snad dotčené porodní asistentce nepříjemnější a hmotně by ji mohlo více poškoditi než dočasné odnětí diplomu. Nejsprávnější, ale také nejúčelnější způsob zde je prostě dočasné odnětí diplomu, neboť na základě toho porodní asistentka, která se stala dočasně nezpůsobilou k výkonu pomocné prakse porodnické, přestává býti na dobu, pokud nezpůsobilost trvá, diplomovanou porodní asistentkou, nesmí se za takovou vydávati a označovati, nesmí provozovati pomocnou praksi porodnickou, a obecenstvo nebude uváděno v omyl. Toto odnětí diplomu vyhovuje také právní povaze diplomu jakožto potvrzení, jak již výše bylo řečeno - vedle návštěvy příslušného ústavu ku vzdělání - o nabyté zběhlosti, tj. způsobilosti k výkonu pomocné prakse porodnické.

Z důvodů výše uvedených hájil zpravodaj ustanovení vládní osnovy, které ostatně bylo přijato i sociálně-politickým výborem, a mínění zpravodajovo stalo se také usnesením ústavně-právního výboru.

Odst. 1. al. 2. obsahuje ustanovení o tom, kdy se diplom spolu s oprávněním provozovati pomocnou praksi porodnickou odnímá trvale.

Podle lit. a) stane se tak, přestala-li porodní asistentka býti státní občankou Československé republiky. Ústavně-právní výbor toto ustanovení škrtl, a to ze dvou důvodů. Jednak proto, že se to příčí právní povaze diplomu, neboť tím, že porodní asistentka přestala býti státní občankou Československé republiky, ani se neodčiňuje skutečnost, že řádně navštěvovala příslušný ústav ku vzdělání, ani se neztrácí nabytá zběhlost, tj. způsobilost k úkonům pomocné prakse porodnické; není zde tudíž právního důvodu k odnětí diplomu. Jednak i z toho důvodu, že ustanovení toto není logicky správné. Podle §u 9 odst. 6. tohoto zákona mohou totiž i cizinky, byť i jen výjimečně, býti přijímány do státního ústavu pro vzdělání a výcvik porodních asistentek a lze jim vydati diplom, arciť s omezením, že diplom ten je bez zvláštního povolení podle posledního odstavce §u 2 neopravňuje k vykonávání pomocné prakse porodnické v republice Československé. Může-li tedy i cizince býti vydán diplom, ale státní občance se diplom z důvodu, že ztratila zdejší státní občanství, trvale odnímá, je to nedůslednost a do určité míry i nespravedlnost vůči porodní asistentce, která přestala býti státní občankou Československé republiky. Ústavně-právní výbor škrtl důsledkem toho toto ustanovení a nahradil je ustanovením jiným, které je přičiněno k tomuto paragrafu jako odst. 5., jak ještě níže bude uvedeno.

Tím, že byla škrtnuta lit. a), má al. 2. nyní místo liter pěti litery čtyři; z lit. b) vládní osnovy se stává lit. a) atd. Pokud ustanovení lit. c) se týče, pokládá ústavně-právní výbor za samozřejmé, že větou ťže se při výkonu svého povolání či z podnětu souvisejícího s tímto povoláním dopustila jinakého činu trestného pod písm. b) neuvedenéhoŤ rozuměti dlužno čin trestný tak vážného rázu, že lze proto skutečně souditi na ztrátu její spolehlivosti a důvěryhodnosti pro výkon pomocné prakse porodnické, nikoli činy trestné lehčího rázu na př. rázu soukromoprávního.

Odst. 2. stanoví, který úřad je příslušný k odnětí diplomu. Ústavně-právní výbor v první větě tohoto odstavce místo obratu ťztrátu diplomuŤ dal ťodnětí diplomuŤ, poněvadž obrat ten lépe vystihuje povahu věci.

K tomuto paragrafu ústavně-právní výbor přičinil ještě nové dva odstavce, čtvrtý a pátý.

Odst. 4. zní: ťPodmíněné odsouzení nemá za následek odnětí diplomuŤ. Tím má býti řečeno, že, pokud se diplom odnímá z důvodu trestného činu, trest musí býti nejen uložen, nýbrž také vykonán.

Odst. 5. zní: ťPřestala-li porodní asistentka býti státní občankou republiky Československé, neodnímá se jí diplom; ovšem odnímá se jí oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou. Avšak ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy může jí na její žádost přihlížejíc ke skutkovým okolnostem případu povoliti oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou na území republiky Československé. Povolení toto může jí totéž ministerstvo kdykoli, aniž by tu byly podmínky stanovené v odst. 1., zase odníti Ť. Zde tedy ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy uděluje oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou jen do odvolání, takže pro odnětí tohoto oprávnění nebudou rozhodovati důvody zákonné, či spíše řečeno jen důvody zákonné, nýbrž v prvé řadě důvody politické.

K §§ 8, 9 nemá ústavně-právní výbor, co by připomenul, a nechává je beze změny.

V §u 10 provedl ústavně-právní výbor některé změny. V obratu ťPřestoupení tohoto zákona, nařízení a předpisů vydaných k jeho provedeníŤ bylo škrtnuto slovo ťpředpisůŤ, takže věta tato bude zníti: ťPřestoupení tohoto zákona a nařízení vydaných k jeho provedení...Ť. Změna tato byla provedena se zřetelem na § 55 úst. listiny.

Další změna záleží v tom, že v odst. 1. a 3. byla škrtnuta slova ťadministrativní policejní vrchnostiŤ resp. ťadministrativní policejní vrchnostŤ a že v odst.1. a 2. byla škrtnuta slova ťuzamčeníŤ. Změny ty byly učiněny se zřetelem na osnovu zákona o trestním řízení správním, která jest již připravena.

V §u 11 byla provedena změna v příslušnosti úřadů po rozumu zákona čís. 125/1927 o organisaci politické správy.

V §u 12 byly provedeny jen nepatrné změny týkající se výlučně jen interpunkce.

Ústavně-právní výbor navrhuje plné schůzi senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění, jak níže jest uvedeno, a aby přijal resoluce ke konci otištěné. (Souhlas.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášena paní sen. Plamínková . Dříve, než jí udělím slovo, oznamuji, že je navržena řečnická lhůta půl hodiny.

Má někdo nějaké námitky? (Námitek nebylo.) Námitek není. Lhůta řečnická je tedy půl hodiny.

Sen. Plamínková: Vážený senáte! Nebyli jsme již dlouho svědky tak důkladných vývodů pánů referentů, jako při tomto zákoně a já jim velmi děkuji, poněvadž je viděti, že přece jenom to naše působení ve výborech bylo aspoň tolik platné, že se důkladně do věci zapracovali.

Máme v rukou vládní návrh, který byl již v listopadu na denním pořadu plena, ale tehdy referentka paní sen. Ecksteinová si přála, aby předloha byla vrácena výboru z velmi vážných důvodů, a to proto, že odborníci ředitelé babických škol a pak primáři oddělení nemocničních, ve kterých jsou porodnické instituty, podali dobrozdání o vládním návrhu a v tomto dobrozdání - jak referent pan dr Fáček již o něm mluvil - velmi podrobně dokazovali, že vládní návrh nejenom že neřeší základního nedostatku v organisaci porodní pomoci, nýbrž je i způsobilý zhoršiti nynější stav.

To byla tedy velmi vážná výtka, a neměli bychom přejíti přes tuto věc jen tak jednoduše k dennímu pořádku.

Jsme si jisti, že nejsme v atmosféře, která by umožňovala vážné projednávání věci, ale přece, obracím se na pány z většiny - hlavně z agrární strany - s otázkou: o jaké obyvatelstvo jde při zlepšení porodnické péče na prvém místě? Jde o obyvatelstvo venkovské, o kraje řídce obydlené, o chudé zdravotně zanedbané kraje slovenské a karpatoruské. Kraje dělnické a města průmyslová, odkud čerpáme my hlavní kádr svého voličstva, jsou přece jen lépe opatřeny touto pomocí, poněvadž tam je na dosah ruky nemocnice, lékař, a tam také porodní asistentka má větší klientelu, takže se může věnovati spíše výhradně svému zaměstnání atd.

Kdyby tedy šlo dnešní většině o dobro širokých vrstev hlavně agrárního lidu a lidu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pak bychom jistě musili vyslechnouti varovné hlasy znalců a nemohli bychom á tout prix přistupovati k odhlasování tohoto vládního návrhu. Vzpomínám, že pan předseda koaličního výboru senátu po oné schůzi senátní, když jsme žádali, aby byli slyšeni odborníci, slíbili, že koalice si povolá odborníky a že se bude rozhodovati znovu o návrhu. Ale dočkali jsme se toho, že těmi dvěma odborníky, kteří tam byli, byli úředníci ministerstva zdravotnictví. A bohužel tito pánové musili zastávati funkci úředníků, a nikoliv odborníků. Že tomu je tak, vidíte pánové, když si dobře prohlédnete vládní návrh, a z rozdílu mezi důvodovou zprávou a tím, jak se potom důvody v důvodové zprávě interpretují v paragrafech. Tam je patrno, jak musilo ustoupiti cítění a přesvědčení odborníka té funkci úředníka v ministerstvu zdravotnictví.

Zdálo by se tedy - a také pan referent dr Fáček řekl - že byly to státní finance, které zakazovaly, nebo nedovolovaly, abychom dali v zákoně projev přesvědčení, že ti odborníci to dobře myslí s národem, tedy s pomocí porodnickou, která je tak důležitou pro každého člověka. Ale v tom projádření, které bylo přímo posláno sociálně-politickému výboru senátu v lednu t. r. je přímo řečeno, že je možno, aby byla provedena reforma velmi správná po stránce administrativní i po stránce zdravotní, ale také velmi levná, takřka bez zatížení veřejných financí. Velmi jsem litovala, že pan referent nevšiml si právě tohoto odstavce onoho projádření, poněvadž pak jistě by nebyl říkal, že z finančních důvodů nemohlo se přihlédnouti k žádosti těchto odborníků.

Co žádali odborníci? Jednoduše: Numerus clausus porodních asistentek, aby jich nebylo tolik, aby následkem toho nebylo nekalé konkurence a aby na jednu z nich připadlo tolik porodů, aby jí to dalo existenci. Tu se nemluví vůbec o nějaké státní podpoře.

K tomu ovšem musí býti rayonování obligatorní. Pak by porodní asistentka měla určitý rayon, tam by měla také podle statistiky určitý počet porodů a mohla by se tam vyživiti.

Obojí dohromady dává třetí podmínku. kterou kladou odborníci - zaručení minimálního existenčního příjmu. Snad by to nešlo jen v krajích skutečně chudobných. velmi rozlehlých, komunikačně nespojených, kde by nemohl býti rayon tak vyměřen, aby tu byl dostatečný počet porodů pro porodní asistentku a tedy také ne dostatek živobytí. A teprve tu - o tom jsme jednali s ministerstvem zdravotnictví - by přistoupila nějaká pomoc státní, která ostatně již dnes má býti dávána ze zákona, o kterém mluvil také pan referent, tedy ze zákona z 13. července 1922, čís. 236 Sb. z. a n. Je tedy viděti, že nebyl to důvod financí státních, který znemožnil, aby reforma, která měla býti provedena, hleděla k těm základním požadavkům odborníků, kteří všichni dokazují, že bez hospodářského zajištění, bez sociální úpravy věcí není možno dospěti k nějakému řádnému upravení poměrů. Pan referent řekl: My z finančních důvodů nemůžeme tak rychle postupovati, musíme postupovati pomalu; a já zase k tomu musím říci: My postupujeme tak tuze pomalu, že v tom zákoně neděláme nic. To se mně zdá, že je pochod jen přespříliš pomalý.

Musíme si uvědomiti, že otázka, o kterou jde, dlouhá léta byla předmětem studií a důkladných pojednání již od roku 1910. Tak na př. dr Pachner, primář v Ostravě, vydal r. 1910 velmi obsáhlou studii, kde důrazně na základě statistických dat dokazoval naprostou nutnost reformy. V r. 1919 týž lékař píše, jak si to jistě ve svobodné vlasti zařídíme. Také všechny lékařské sjezdy o věci jednaly a v r. 1922 propagovaly návrh zákona podrobně vypracovaný. Dr Pachner předložil návrh lékařské veřejnosti a všichni přednostové porodnických škol se zúčastnili ankety, která byla také vydána tiskem. Je zvláště zajímavé, že v r. 1925 republika Rakouská, to centrum starého Rakouska, vydala svůj nový zákon o porodních asistentkách, v němž jsou ztělesněny i některé základní požadavky našich odborníků: tak na př. rayonování a jmenování veřejných porodních asistentek v těchto rayonech vedle volně praktikujících, jichž počet však jest určen pro každý politický okres - tedy numerus clausus - dále otázka dovolené, stanovení taxy za výkony, zřízení gremií atd.

Pan referent ministerstva zdravotnictví prohlásil v sociálně-politickém výboru, že před 11 lety, tedy za Rakouska, udělal již návrh zákona. Může-li co charakterisovati postup - ale dozpátku - v naší republice, pak je to fakt, že po těchto 11 letech máme před sebou návrh zákona, který nejen neodpovídá potřebě doby, ale který je dělán bez ohledu k odborným studiím domácích znalců i bez ohledu, jak znalci dovedli uplatniti v srdci bývalého Rakouska své návrhy. Návrh není opřen o žádná statistická data o počtu porodních asistentek v jednotlivých okresech, jaké jsou tam existenční podmínky porodních asistentek, čili po 11 letech práce nemáme podkladu pro zavedení rayonování, numerus clausus atd. Stav porodnické pomoci trvá u nás dále ve své lhostejnosti až trestuhodné. V r. 1922 byl vydán zákon, ve kterém bylo určeno, že obce zdravotní a města jsou povinna, aby opatřila pomoc porodnickou ženám, a prosím, dodnes tento zákon není proveden, a já pochybuji, že dnes, kdy máme zákon čís. 77 z r. 1 927, zákon o financích obcí, obce přistoupí k těmto věcem, které jistě znamenají určitý finanční náklad. Tedy jestliže zákon, o kterém mluvil pan referent a o kterém nyní mluvím já, za 6 let se neprovádí, jak asi budou provedeny ony sliby, jichž se nám dostalo vrchovatou měrou od pana referenta ministerstva zdravotnictví, že návrh tento je prvou etapou, jíž bude následovati druhá, úprava sociálních poměrů porodních asistentek a snad i třetí atd., atd. Jak sám věří tomuto faktu o následování druhé části, o úpravě sociálních poměrů porodních asistentek, prozradil ve výboru, když řekl: Jestliže nepřijmete tento návrh, který již jedenáct let je připraven, pak se nedostaneme k úpravě zase dalších deset let. Jsem jista, jak poměry znám: Jakmile státní správa bude míti pod střechou nařízení o vyšším vzdělání porodních asistentek, ani nevzpomene na úpravu života porodních asistentek, neboť u nás stačí nařizování, úřední donucování, u nás není ničeho známo o sociologických zásadách a ovšem naprosto chybí porozumění pro klidný vývoj zaměstnaneckých poměrů.

Náš zápas za úpravu poměrů porodních asistentek může býti mylně vykládán jako zápas o stavovský prospěch. Zdá se, že tak na věc hledí většinové strany. Ale to je otázka bezpečnosti národa. Proto je pro nás tak důležitá.

Projev znalců říká, že na dlouhou dobu bude 90% porodů opatřováno jedině porodní asistentkou, to jest tedy na 320.000 dětí ročně se bude roditi s jejich pomocí nebo bez odborné pomoci vůbec. Prvý krok do světa, krok rozhodný pro matku a dítě! V civilisovaných státech umírá sotva 8% novorozeňat, u nás dosud skoro 15%. Kolik matek umírá při porodu a kolik jich celým svým životním utrpením platí špatnou pomoc! Myslím, že z vás není nikoho, kdo v nejbližším okolí neměl toho doklady. To, co má býti radostí života ženina a rodiny, jak často je zdrojem nekonečného utrpení!