Republika dobře cítila, že služba zdravotní je její životní nerv. Proto zařídila zvláštní ministerstvo zdravotnictví a nejenom ministerstvo financí, proto v roce 1922 převzala obvodní lékaře do státní služby. Ale tak moudří nejsme, abychom se postarali o ten prvý počátek života, o řádné zrození občanstva.

Návrh zákona řeší velmi důležitou věc: vyšší vzdělání porodních asistentek. Místo 6 měsíců nebo dokonce jen 6 neděl uzákoňuje 10 měsíců. Zavádí opakovací kursy, rozšiřuje vzdělání o péči o dítě, o ošetřování nemocných, občanskou nauku. Já to zdůrazňuji a lituji, že tu není zrovna druhý pan referent, aby viděl, že se nejedná jenom o určité zběhlosti, jak on říkal a že se chce dáti žačkám větší příležitost k práci ve škole. Dnes mají sotva tři až čtyři porody za dobu školy. Souhlasím plně se snahou zvýšiti vzdělání odborné. Ale návrh neurčuje předběžného vzdělání, Chápu, že by to bylo dosti těžké žádati to pro přechodnou dobu, ale nač jsou v zákoně přechodná ustanovení? Tam se mohlo říci, že se pro přechodnou dobu od toho upouští. Těžko bude za deset měsíců dáti odborné vzdělání, nebude-li žákyně míti vzdělání předběžného. Soudím však, že tvůrci zákona jsou si vědomi, že nemají práva žádati vyššího předběžného vzdělání, protože za to nic nedávají.

A ministerstvo financí se zase modlí: Jen pro boha ne vyšší vzdělání, musili bychom platiti. A tak tedy ať hyne ten ubohý drobný lid raději hned, po 9měsíčním marném utrpení matčině.

Důvodová zpráva chtěla přece jen nějak zabezpečiti odměnu za práci porodních asistentek. Na str. 11. se praví, že ťje potřebí vydati sazby maximální a minimální současněŤ. To bylo asi přesvědčením referentů v ministerstvu zdravotnictví. Ale návrh zákona už mluví jen o maximálních sazbách. Nebudu dále o té věci mluviti, poněvadž mne pan referent uspokojil tím, že dal návrh, aby se v osnově prostě uvedlo slovo ťsazbaŤ, takže bude možna určitá sazba podle potřeby. Chci k tomu podotknouti, že to bylo ministerstvo zdravotnictví, které v r. 1927 z jara samo vydalo sazby pro porodní asistentky minimální a maximální, odstupňované, a najednou v zákoně od toho ustupovalo. A ještě je zajímavější důvod. Prý se všude i stanoví jenom maximální ceny. Tedy to znamená, aby ta porodní asistentka od bohaté paní, která se dá hodně obsluhovat, nemohla žádati víc, aby si tímto způsobem nemohla vyrovnati to, že některá chuděra, nemůže zaplatiti skoro nic, neb nejvýš minimální sazbu. Doufám tedy, že tato věc bude odstraněna.

Je důležitá otázka vedlejšího zaměstnání. Pan referent říká, že můžeme býti rádi, když ty ženy budou míti vedlejší zaměstnání. Ale zákon rakouský sám na to pamatuje... (Sen. Ecksteinová: A české předpisy také!) - ano, a české předpisy také - že se mají vystříhati porodní asistentky vedlejšího zaměstnání, které znemožňuje naprostou čistotu. A o čem mluví statistika z r. 1910? Že z č. 501 porodních asistentek jen 22³/₄% bylo živo ze své prakse, 132 se živilo prací nádenickou a polní, 22 v továrně, 12 posluhou, či-li 33% se živilo prací naprosto nevhodnou pro člověka, který je povolán, aby šel k lůžku nemocné ženy. Představte si, jaké jsou to ruce, když pracují práci nádenickou nebo na poli, a že s těmito rukama přichází se k rodičce. Tu přinésti nákazu matce a dítěti je velmi snadnou věcí. Zdá se mi, že nemůžeme jen tak klidně přihlížeti k této věci.

Tatáž statistika uvádí, že z oněch 501 porodních asistentek celých 23% vydělalo méně než 100 Kč ročně. To bylo v r. 1910; převedeno na valutový rozdíl, t. j. 700 Kč. Jen 17% mělo snad 300 Kč, to je dnes 2.100 Kč, jenom 5 osob mělo podle dnešní valuty 2.800 Kč, jenom 3 osoby měly 3.500 Kč, a jen jediná osoba měla více než, podle dnešního propočítání, 4.200 Kč, a jediná dosáhla dokonce výdělku 5.404 Kč. Považte si, tyto propočty, z toho mají ti lidé žíti.

Statistika zabírá 309 osob z venkovských obcí, 96 městeček, 96 měst, Tedy jistě, že je to statistika podrobná, všeobecná, a podívejme se, jaká je povinnost porodních asistentek za královský honorář 50 Kč. Při normálním porodu po 4 dny 2 návštěvy denně a i v noci třebas a 5 dní 1 návštěva denně, ale někdy i 10 dní po 2 návštěvách, jelikož porod není pravidelný. Při tom má odpovědnost za rodičku po celých 6 neděl, ačkoliv porodnické ústavy a sanatoria propouštějí nedělky na revers již po 5 dnech, bez reversu po 10 dnech. A za to za všechno má 50 Kč.

Tedy tak jsou hodnoceny úkony, jež znamenají zdraví pro celý život. A návrh se ani nezmiňuje o tom, že porodní asistentka má vůbec něco dostati - jen o tom, aby nedostala tak mnoho, maximální cenu.

Tyto strašné poměry hmotné zaviňují úpadek v působení porodních asistentek. A přece by se mohlo pomoci bez finančních obětí, a to rayonováním, čímž by porodní asistentka měla zaručený počet porodů. Jestli že dnes nemocenská pokladna platí 50 Kč, jak to bude vypadati, když po rozhodnutí správního soudu nemocenská pokladna přichází o jednu šestinu svých příjmů, protože předpisuje dnes na 10 měsíců a platí za 12. Vynechávají se neděle a svátky. Jak to bude vypadati při tom zákoně z r. 1877 při obcích, to si nedovedeme ani představiti. Všem bolestem chce návrh odpomoci nařízením vyššího vzdělání. Porodní asistentky samy velmi usilovaly o vyšší vzdělání. Samy si je snažily opatřiti a na vlastní náklad, na př. kojenecké kursy pořádala Jednota porodních asistentek na klinice prof. Švehly. Ale ani subvence nedostaly. A je myslitelno, že se usadí žena s vyšším vzděláním, ideálních snah, v kraji, kde se neuživí? Již dnes je dosti případů, že si obec ženu pošle do porodnické školy na revers, že se v obci usadí a ona po čase musí odejíti, nechce-li umříti hlady. A lékaři? Je na 20 neobsazených míst obvodních lékařů. Jak chcete, aby tam šly ženy s vyšším vzděláním?

Od žen se žádá vždy idealismus třebas i při prázdném žaludku. To prožíváme stále. Zaměstnání, která vykonávají výhradně ženy, jsou nejbídněji honorována. Tak práce učitelek mateřských škol a útulků, tak to byly krvavé poměry učitelek ženských ručních prací a domácích nauk. To je neupravení poměrů soukromých učitelek, to jsou porodní asistentky atd. atd. Porodní asistentky jsou vůbec zjevem pro psychologa velmi zajímavým. Ne nadarmo říká Francouz porodní asistentce ťSage femmeŤ, moudrá žena. Jsou důvěrnicemi žen již dlouho před porodem a zůstávají jimi na celý život. Přirozeně. Je to někdo, kdo má do určité míry v ruce tvůj život a vůbec život tvého dítěte. Kdo rozumí tvému utrpení. Kdo má velké životní zkušenosti. Rozhodně větší, než většina rodících mladých maminek. A v okamžiku zrodu děcka úplně bezmocných maminek. Proč toto zdůrazňuji? Jakým zdravotně-kulturním činitelem by mohla býti porodní asistentka? Jistě na to myslilo ministerstvo zdravotnictví, proto chce to vyšší a rozšířené vzdělání. Ale velmi správně jeden z odborníků upozorňuje, že je tu potřebí ještě něčeho více. Sebevědomé osobnosti, která vzbuzuje úctu svým chováním, jež vyplývá ze vzdělání, z vědomí o důležitosti úkolu, ale i z vědomí hospodářského a sociálního zabezpečení. Možnost, aby byla hospodářsky neodvislá od rodiček, aby nemusila bohatému dělati služby, jež nesouvisí s jejím úkonem, aby nevyužívala pověrčivosti žen v zapadlých krajích, aby nezaříkávala nemoci atd. Chceme-li míti po republice, právě tam, kde je vlivu ťmoudré ženyŤ nejvíce potřebí, v porodní asistentce zdravotně kulturní pracovnici, pak musí býti upraveny vedle vzdělání i její sociální a hospodářské poměry, aby mohla žíti aspoň trochu kulturním životem, aby šly k tomuto zaměstnání ženy s vyšší ambicí, schopné duševního rozvoje, schopné energického zvládnutí poměrů.

Jak znám věci, jdou a půjdou i nadále do porodnické školy ženy už životem zklamané i utlučené, vdovy s dětmi, nemanželské matky, ženy opuštěné, když nemohou najíti jiného zaměstnání, které by nežádaly právě oběti toho vyučování. Nedejte se, pánové a paní, mýliti pohledem na porodní asistentky v městech a velkých zdravotních institucích. Bývají to často vdovy po lékařích anebo porodní asistentky, které si již protrpěly zlé začátky. Podívejte se na existenci venkovských porodních asistentek, těch, o nichž jsem dříve řekla, že přímo od hrubé práce jdou k rodičce. Ty, které ve sněhu a větru jdou hodiny cesty. Pro lékaře se pošle povoz, pro porodní asistentku ovšem ne. Řada jich používá byciklu, ale v horských krajích nelze ani tohoto prostředku použíti. Musíte se podívati na existenci těch žen a uvidíte, že mají pravdu lékaři, kteří říkají, že zakrní, ztratí znalosti, zamění je za staré zvyklosti a často jsou přímo nebezpečím pro rodičku i dítě. Lékaři odpustí, ale je fakt, že i oni degenerují na ztracených vartách. A přece mají možnost odejíti do lepšího místa, mají možnost dalšího soukromého studia, kulturní zájmy atd.

Jsou státy, kde jsou opravy dobře provedeny. Vzpomínám, že jsem měla v ruce zprávu o zobecnění porodní pomoci převzetí obcí - v takovém městě, jako je Freital v Sasku. Měli bychom se učiti z takových věcí. Ze tří způsobů organisace porodní pomoci - nemám kdy, abych o nich mluvila - způsob přijatý naší vládou je nejméně vhodný, ba závadný. Jak znám situaci, náš senát nebude ani přihlížeti ke zkušenostem a odhlasuje jednostranně všemi odborníky republiky zamítaný vládní návrh. Denně si stěžujeme, paní a pánové, na přehlížení senátu poslaneckou sněmovnou, že musíme odhlasovati bez úvah a bez změny, co nám předloží. Při tomto návrhu budeme my odpovědni, že předložíme poslanecké sněmovně nepřijatelnou věc, a nevím, bude-li poslanecká sněmovna míti tolik ohledu k senátu, by ji přijala, by nám ji nevrátila. Jestliže jsme skutečně odpovědní zákonodárci a ne jen formální schvalovači zákonů schválených v závětří diskuse, pak máme odmítnouti tento návrh, nemáme ho přijmouti a žádati, aby v nejbližší době byl nám předložen zákon nový, který by odpovídal dnešním znalostem tohoto celého problému. A nyní dovolte, abych ještě několik slov řekla o zprávách výborových. Je to především zpráva ústavně-právního výboru, která naznačuje, pan referent ji přečetl, že nebylo jednoty v názoru na odnětí diplomu, ať dočasné nebo trvalé následkem tělesné nezpůsobilosti porodní asistentky. Je mi líto, že nemohu souhlasiti s argumentací zprávy pro odnětí diplomu, a to z těchto důvodů: Odnětí diplomu má vždy ráz zneuctívající a vyplývá u všech lidí z mravních deliktů. Vzpomeňte si na Klepetáře. Neodnímá se diplom lékaři, který je pro tělesnou nebo duševní chorobu nezpůsobilý k povolání, ačkoli zde mohou býti následky prakse lékaře daleko hroznější než u porodní asistentky, a to z toho důvodu, že si tu porodní asistentku žádný nevezme, když to bude stará žena, nemocná žena, nebo duševně nezpůsobilá. Ženy dlouho před porodem si vyhlížejí tu pomocnici a ta musí býti velice dobře doporučena, jestli si ji vezmou. To je očividné, jestli může, nebo nemůže sloužit. Není správné podle mého názoru, že zpráva dokazuje zásadní rozdíl mezi diplomovanými asistentkami a diplomovaným lékařem, poněvadž není správné tvrzení, že diplom akademický, tedy i lékaře - něco jiného je u právníka - je průkazem o dosažení určitého stupně toliko vědění a diplom porodní asistentky jen průkazem o dosažení určité zběhlosti. Tento rozdíl tu není. Lékař jako porodní asistentka má vědět, a zvláště podle nového plánu vyučovacího pro porodní asistentky, míti zběhlost v určitých zákrocích - operatér, gynekolog, orthopéd atd. zde je rozdíl kvalitativní i kvantitativní, ale nikoliv zásadní.

Dále musím oponovati tvrzení zprávy, jakoby odnětí diplomu byl nejsprávnější, ale také nejúčelnější způsob vyslovovati neoprávněnost k provozování prakse porodních asistentek v případě dočasné nezpůsobilosti porodních asistentek v praksi. Vždyť z toho zákona plyne, že ne každá porodní asistentka, která má diplom, smí již praksi provozovat. Tak ze znění §u 2 je patrno, že diplom je jen jednou z náležitostí k nabytí oprávnění k výkonu prakse porodní asistentky, a jak zde pan referent ve výboru sociálně-politickém zdůrazňoval, že tedy ne jen vlastnictví diplomu je průkaz o právu provozovati praksi. Podobně § 5 odst. 3. ukazuje, že před vyřízením ohlášení o zahájení prakse nesmí se prakse začíti, a konečně i znění odst. 5. §u 7 1. věty říká, že, ač má porodní asistentka diplom, nemá práva provozovat praksi. Z toho všeho plyne správná věta ústavně-právního výboru, že naprosto správný je názor, že diplom dlužno vždy dobře odlišovati od oprávnění provozovati pomocnou praksi porodnickou. Ale právě proto je naprosto nesprávné vypomáhati si odnětím diplomu tam, kde je na místě toliko odnětí oprávnění k praksi. Je fakt, že návrh zákona má mezeru. Vedle diplomu je potřebí vydati průkaz o právu provozovati praksi. Ale ovšem k tomuto závěru se nedošlo a tak budeme svědky i tragikomických věcí. Sama zpráva dí: ťDiplom porodních asistentek je vysvědčením o tom, že dotčená porodní asistentka navštěvovala příslušný ústav a že se na něm podrobila s úspěchem předepsané zkoušce.Ť To je u každé porodní asistentky minulost, která se nedá oddisputovati.

Dočasně tělesně neb duševně nezpůsobilé se odejme diplom - zpráva dí: Ona se nesmí vydávati a označovati za diplomovanou porodní asistentku. Ale ona byla diplomovaná. Nyní jí není, ale ač nebude znovu navštěvovati ústav a nebude dělati novou zkoušku zas po uzdravení, bude diplomovaná. Což je u nás možné takovéto matení pojmů? Pánové! Věc je velmi jednoduchá. Jestliže každý trafikant musí míti ve své trafice vyvěšeno oprávnění k prodeji tabáku, stačilo by, aby asistentky musily míti ve své provozovně, ve svém bytě prohlášení o provozování prakse. To je to nejsprávnější vedle toho diplomu. To je to hlavní, diplom sám sebou nedává právo provádění prakse. Tedy domysliti tu věc a pak si nebudeme pomáhati tak nemožnou věcí.

Zdůrazňuji, že jsme se dopustili velmi těžkého hříchu na těch nemocných a zestárlých porodních asistentkách, jestliže jim budeme odnímati diplom, protože nikdo na světě neuvěří nemocné nebo zestárlé asistentce, že neprovedla něco nesprávného, nebo něco trestného, že se jí ten diplom vzal. Nejen diplom nebéřete z důvodu nemoci akademickým občanům, ale ani výuční list nemůžete odníti nemocným nebo zestárlým občanům. A tak ze všeho je patrno, že nebylo dosti úzkostlivosti v této věci, aby se chránila čest žen, jež budou postiženy nemocí anebo stářím. Obavy, že by si povolávaly rodičky tělesně neb duševně nezpůsobilé porodní asistentky, již jsem řekla, jsou zbytečné, to je příliš známo jistě v té obci, a takovou by si nikdo nepovolal. Mám spíše obavy a přála bych si, aby toto prohlášení o nezpůsobilosti, jež znamená vzetí chleba porodním asistentkám, následovalo po velmi pečlivém šetření, k němuž zásady vydejž ministerstvo zdravotnictví.

Vítám, že bylo vypuštěno ustanovení o odnětí diplomu, přestala-li býti porodní asistentka příslušnicí našeho státu. Byla by to křivda extra pro ženy, protože žádnému muži se nebéře ani diplom ani výuční list v takovém případě. Proto také zástupce naší strany navrhoval tuto změnu, která byla přijata v ústavně-právním výboru.

Shledávám však nesprávným i to, že žena, která provdáním za příslušníka jiného státu, ač zůstává dále na území státu v téže obci. kde třeba po řadu let správně vykonávala svoji povinnost, ztrácí oprávnění ke konání prakse. Chápu tuto ztrátu u lidí, kteří z vnitřního přesvědčení zbavují se naší státní příslušnosti. Ale zde, jako tak velmi často v našich zákonech, staví se žena do kolise mezi výdělkem a manželstvím. Vím, že dnešní stav zákona o státní příslušnosti zbavuje ženu provdáním za cizozemce příslušnosti. Ale měli bychom při každé příležitosti ulamovati hrot tomuto ustanovení. Jako se stalo v advokátním řádu. Jen si vzpomeňte, pánové, co znamenalo po válce právě při přesunu těch příslušností u našich učitelek, úřednic atd., které se staly najednou příslušnicemi cizího státu a ztrácely existenci. To je metla také jen na ženy udělaná. Mimo to měli bychom si vzpomenouti, že existuje celá řada států, v nichž není této ztráty státní příslušnosti provdáním žen, Amerika, Dánsko, Norsko, Švédsko, Rumunsko a jiné, a že mezinárodní svět právnický touto otázkou se zabývá. Také tato otázka je otázkou chleba pro ženu. Nemáme zbavovati lidi chleba, mohou-li se poctivě živiti, a tím vyhneme se mnohým velmi zlým věcem. A tu bych ráda zdůraznila k tomu §u 7 v celku - odnímání diplomu event, oprávnění provozovati praksi bych ráda řekla s takovým důrazem, jak jsem vůbec schopna, že je to jedna z nejnebezpečnějších věcí pro zdraví národa. Představte si, prosím, skutečnost. Prakse je pro porodní asistentku chléb. Jak jsem řekla: Odejmete jí jej na dva roky anebo trvale. Hlavně to dočasné odnětí a k tomu v případě tělesné nebo duševní nezpůsobilosti, tedy člověku, který není schopen práce ani té, k níž byl vycvičen - jak chcete, aby ten člověk se živil jinou prací? Nemá nemocenského ani invalidního ani starobního pojištění.

Domyslete tento fakt a pochopíte zkušenost. že odnětí diplomu, odnětí k oprávněné legální praksi je nebezpečnou cestou k výchově andělíčkářek. Úředník, je-li suspendován na čas, dostává dvě třetiny platu. Porodní asistentka nemá ničeho. Soudím, že měl být postup trestů: Výstraha, zostřený a teprve odnětí. Vítám proto změnu, kterou navrhl opět zástupce naší strany, že podmínečné odsouzení nemá za následek ztrátu diplomu. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Když se tak podívám na celý návrh zákona, vidím opět jasně, že při tvorbě zákonů, jež se zdánlivě dotýkají jen žen, hlavně jako pracovnic, není oné pečlivosti a domýšlení reflexů, jež zákon bude míti na život ženy, jako při zákonech, jež se dotýkají přímo zájmů mužů; že zde zase je nový důkaz, jak i při naší ústavě je žena s celým svým životem a utrpením jen sujet inférieur. Je to tragický omyl dnešní vládní většiny a našeho národa. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr: Slovo má dále paní sen. Sehnalová.

Sen. Sehnalová: Vážený senáte! Leží před námi zákon o pomocné praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek.

Nynější koaliční vláda předkládá jej slavnému senátnímu shromáždění k odhlasování, a dojde-li k uskutečnění tohoto zákona ve formě té, jak je podán, budeme v krátké době svědky toho, že tento zákon bude v praksi prováděn ke škodě všech, k vůli kterým se připravuje, a vláda bude donucena poměry z tohoto vyplývajícími, tento zákon zdokonaliti, znovelisovati, nebude-li chtíti lhostejně přihlížeti k tomu, že budoucí naše generace tímto nedostatečným zákonem bude ohrožena.

Chci poukázati jenom na některé hlavní vady tohoto zákona, neboť není možno důkladně pojednati při krátkosti času a při způsobu odsouzeníhodné rychlosti projednávání tohoto jednoho jistě z nejdůležitějších zákonů, které dostáváme v tomto zákonodárném sboru do rukou.

Zákon o porodnictví měl by se sdělávati s tou největší pečlivostí, za součinnosti všech porodních lékařských autorit odborníků a za součinnosti zástupkyň matek-rodiček i zástupkyň porodních asistentek, sdělávati opatrně, bod za bodem, paragraf za paragrafem, aby vyšel tento zákon na světlo světa nejvýše dokonalý a vyhovující svému účelu, pro který je sjednán.

U nás však byl dán zákon o porodnictví na program tehdy, když pánové neměli a nemohli pro krátkost času, jaký byl určen, o něm jednati. Jednali o zákonu sice méně důležitém, ale pánové diktující zde časem, pro takové méně důležité zákony jsou uznalejší než pro zákon dalekosáhlého významu o porodnictví, a výsledek jeho pak podle toho také vypadá. Proto také musil zase jíti zpátky do výborů, kdež musil slavný senát sám uznati, že tak, jak byl dán do plena 3. prosince m. r., nemohl uzříti světlo světa.

Je však viděti ze všeho toho, co se zde dělá, že se nedělají zákony zde, v plenu, nýbrž v kancelářích vládní většiny, v kuloárech a třebas také - promiňte mi pánové - v restauracích, kde se vše napřed smluví. Potom se řekne: takto že to musí býti a nijak jinak, a v tomto případě hlavně, aby to nic nestálo. Tak je zákon hotov takřka podle metody ťsnadno a rychleŤ.

Vážení pánové a paní, o co vlastně jde v tomto novém zákoně o porodnictví?

Jde snad výhradně jen o lepší školení porodních asistentek, o které - musíme si to přiznati - nevolali jen lékaři, ale volaly po něm také tyto ženy samy, vědomy si jsouce své veliké odpovědnosti ve svém povolání?

Marně mne napadá při tom boj českých sklářů loňského roku, kteří musili se také sami postaviti proti sklářským fabrikantům, aby nebyli nuceni vyráběti brak místo dobrého českého skla, aby nebyl tím český výrobek za hranicemi utloukán a oni sami nepřišli o zaměstnání.

Dále: jde snad v tomto zákoně výhradně o zlepšení existence porodních asistentek, že vláda z ohledu šetrnosti tak lhostejně se k tomu chová a tak ledabyle vše odbývá? Ne, pánové a paní, zde jde o zákon předůležitý, který se týká nás všech, jednoho každého, a proto každý z nás musíme se o něj zajímati. Je naší svatou povinností, abychom udělali tento zákon dobrý, dokonalý. Držíte se starých rakouských zákonů a ještě si libujete jenom v těch, které nic nedávají a pouze berou.

V tomto případu se novým vládním návrhem o porodnické praksi ruší rakouské zákony, které jsou staré až 180 let a nejméně 30 let, ale podle důvodové zprávy, tisk č. 543, nic se v novém vládním návrhu nedává. Pouze přihlíží se k otázce lepšího školení porodních asistentek, stará rakouská data dostávají nová data platnosti a zákon stanoví jednotný postup pro celou republiku.

Nový zákon neupravuje nijak ostudu státu, že na mnoha místech republiky Československé, zvláště v Podkarpatské Rusi a na Slovensku nemají v obcích na kolik hodin cesty od obce porodní asistentku, ačkoliv při úpravě mzdové a sociální by se tomuto vládnímu hříchu dalo odpomoci, poněvadž máme zase kraje a města, kde je porodních asistentek přebytek a ty živoří při svém povolání. Tam, kde je nedostatek těchto žen, porodních asistentek, zůstávají ženy rodičky a kojenci neošetřeny a bez povinné péče. V republice Československé podle statistiky činí v r. 1925/26 úhrnný počet porodních asistentek 10.938 a diplomovaných 9.410. Z těchto je v Čechách vesměs diplomovaných 4.378, na Moravě diplomovaných 2.188, ve Slezsku diplomovaných 523, na Podkarpatské Rusi z 502 je diplomovaných pouze 400. Z toho vysvítá, že v Podkarpatské Rusi a na Slovensku vykonávají porodní pomoc namnoze osoby nediplomované a tudíž neodbornice a podle toho také tam je větší procento onemocnění a i úmrtí žen rodiček. Na jednu porodní asistentku připadalo průměrně ročně v Čechách 33.1 narozených, na Moravě 29.8, ve Slezsku 25.3, na Slovensku 31.4, na Podkarpatské Rusi 56. Z této statistiky je vidno, jaký nedostatek školených asistentek na Slovensku a Podkarpatské Rusi je, a proto je co nejdříve nutna náprava v těchto zemích a v oněch obcích. I u nás v Čechách se stává, že třebas i několik hodin musí rodička v porodních bolestech čekati na pomoc, dočká-li se jí vůbec.

Kdo je porodní asistentka? Porodní asistentka je osobou - vezmeme-li to se stránky její povinnosti - velmi významnou, ale se stránky jejího práva jest osobou téměř bezprávnou. Porodní asistentka, dříve porodní bába zvaná, je žena, která přichází v nejvýznamnější a také v nejkritičtější den k ženě roditelce, trpitelce v nejtěžší okamžik, kdy tato rodička stojí jednou nohou v hrobě a kdy je výhradně odkázána na pomoc, umění a vědění v jejím oboru a také i na důvěru této ženy, kdy sebemenší neopatrnost přivádí často ženě rodičce ne-li smrt, tedy dlouhou nemoc aneb vleklou chorobu až do smrti. Porodní asistentka může zaviniti, že narozené dítko zůstane mrzákem, a stávají se případy, že její neopatrností novorozeně utrpí na zraku, nebo trpí jinými vadami tělesnými, které celý život zůstávají znatelny a stávají se mu v životě osudnými. Porodní asistentka bývá ženě těhotné před i po porodu často jedinou rádkyní, ke které se utíká ve své těžké hodince. Porodní asistentka zůstává a má zůstati ještě i po normálním porodu dále rádkyní matce při obsluze dítka, při kojení a má ji ponaučovati ve všech potřebných případech, kdy se tato na ni jako na osobu k tomu ustanovenou obrátí. Porodní asistentka musí býti vždy k disposici každé ženě a nesmí nikdy předem klásti otázku, zda bude zaplaceno za její službu či nikoli. Porodní asistentka musí býti důvěryhodná, počestná. Porodní asistentka musí hlásiti úřadům každé narození děcka, všechna udání o rodičích, má býti přítomna křtu i zápisu, má hlásiti porod bez pomoci zkoušené asistentky, má hlásiti ihned úřadům, měla-li by důvodné podezření, že dítě bylo usmrceno, nebo že to bylo zamýšleno, aneb že byl odehnán plod. Má svědomitě zachovávati veškerá jí svěřená tajemství jí svěřených osob o jejich chorobách a tělesných vadách. Musí vésti deník, který na požádání musí předložiti úřednímu lékaři a politické správě. Porodní asistentka je pod stálým dohledem politického úřadu, který ji může potrestati pro každý přestupek peněžitě i vězením. Porodní asistentka bývá často jedinou svědkyní v procesu alimentačním, kdy dává zprávu úřadům, zdali bylo děcko pravidelně donošeno, když otec nechce platiti na dítě, když se k němu nezná.

Porodní asistentka má býti vždy čistotná a musí s sebou, když jde k ženám rodičkám, nositi všechny desinfekční a sílící prostředky a pomůcky. Nesmí opustiti ženu rodičku ani na okamžik a nesmí odepříti svoji pomoc ani ženám, které jsou stíženy ošklivou nebo nakažlivou nemocí atd. atd. Mimo zde vyjmenované povinnosti má ještě mnoho jiných povinností vymezených lékaři a úřady při vykonávání svých služeb u svých klientek. Proto porodní asistentka je žena důležité hodnosti a odpovědného povolání a velmi často obzvláště na venkově a chudých rodinách jedinou nositelkou zdravotních rad a pokynů, a proto máme žádati po ni co největšího vzdělání a největších vědomostí v jejím povolání a máme také plné právo žádati na vládě a ministerstvu zdravotnictví, aby pro tyto ženy byla zřízena učeliště, porodní školy co nejvíce vyhovující tomuto poslání, aby měly možnost při nejlepších odborných lékařských silách se prakticky vycvičiti k budoucímu povolání, kdy jdou do vlastní prakse s obdrženým diplomem konati odpovědnou službu k ženám rodičkám, kde bývají často vedle lékařů jedinými osobami, jejichž rukama přichází na svět celá lidská generace. U nás se pláče nad malým počtem porodů, ale právě nyní, kde by se mohla řešiti otázka větší populace novým porodním zákonem, vláda předkládá tento nedostatečný zákon, který nepodkládá určitými ustanoveními, konkrétními návrhy na zlepšení dnešního stavu. Vláda nepřináší v novém zákoně nic, čím by se mohla zlepšiti prakse porodnická. Tato vláda na volání porodních asistentek prodlužuje sice dobu školení ze 4 měsíců na 10 měsíců, dále určuje povinnost navštěvování opakovacích porodnických kursů, uděluje jim titul místo porodních bab a pomocnic ťporodní asistentkaŤ - což vládu ovšem nic nestojí, a stanoví různé jiné doplňky, které také ji nic nestojí a porodním asistentkám přinášejí větší povinnosti, ale vláda nedala do nového zákona ani jeden návrh, ani paragraf, kde by se chránila populace tím, že by v rozpočtu byla dána dostačující položka. kde by porodní asistentky byly jako státní zaměstnankyně přijmuty do služeb a jako takové byly vždy a všude všem těhotným ženám rodičkám a kojícím matkám a nemluvňatům k disposici zdarma ke prospěchu jejich pomoci, rady, ošetření potřebujících, a touto položkou aby zabezpečila porodním asistentkám jejich hmotné postavení, aby mohly a také musily tomuto svému úkolu - a to slovo schválně podtrhuji - plně dostáti, byly-li by finančně částečně alespoň zajištěny.

Voláte po čistých a jemných rukou porodních asistentek, čehož opravdu je při jejich povolání nejvíce potřebí ale nezabezpečujete jich finančně, aby opravdu nemusily se živiti jinou prací, než svým porodním a ošetřovatelským zaměstnáním, aby jejich ruce zůstaly jemné a čisté, když mají vykonávati důležitý výkon. Nestaráte se, aby nový porodní zákon zaručil rayonování obvodů, abyste úředně dosazovali porodní asistentky hmotně je zabezpečivše do oněch krajů, kde jsou na kolik hodin cesty chudé ženy úplně bez pomoci v těžké své porodní hodince a kde by tyto ženy mohly vykonávati pravé dobrodiní v zapadlých krajích karpatoruských a slovenských a kde by vám tito lidé všichni žehnali za tuto práci a opatření. Tyto nešťastnice-rodičky velmi často při nedostatku pomoci vykrvácejí, což pro rodinu, zvláště kde jsou děti, bývá katastrofální.

Ovšem zde jde o chudé ženy dělníků a malých rolníků a živnostníčků, o jejich rodiny tu jde, neboť tyto ženy nemohou jíti do drahých sanatorií a útulků a dopřáti si služeb odborných sil, porodních lékařů, profesorů a školených ošetřovatelek, jako to činí ženy bohatých statkářů, fabrikantů a vysokých úředníků. Tyto buržoasní dámy nemusí se obraceti na pokoutní porodní báby. tzv. ťandělíčkářkyŤ, aby jim pomohly od plodu, ačkoliv by tomu měly co dáti jísti. Ty jdou přímo k odbornému lékaři, profesoru, který jim beze všech obtíží a následků jak fysických, tak paragrafových od plodu pomůže, ovšem za pořádný bakšiš. Nikdy neslyšíme, že by bohatá dáma byla trestána pro § 144, protože tato dáma, jelikož má peněžité prostředky, odbude vše lehce, ale chudá žena, která se hrozí nového přírůstku do rodiny, že tomu nebude míti co dát jísti a ani to ošetřiti, protože musí s mužem zároveň vydělávati živobytí pro rodinu, aby nezemřela podvýživou, taková chudá žena dělnice velmi často bývá soudem odsouzena, že chtěla zbaviti se plodu, třebas na několik měsíců do žaláře, jak to velmi často čteme v referátech ze soudní síně, a to proto, že nemohla, nemajíc na to peněz, jíti k odbornému lékaři, ale šla k porodní bábě, třeba ťfušerceŤ a po takovém operačním zákroku neumělém bývá často dlouho nemocna a velmi často se stává, že je nadosmrti mrzákem. Jak se tato koaliční vláda na těchto chudých upracovaných, zedřených matkách prohřešila, když zamítla návrh, podaný našim klubem komunistickým, poslankyní Landovou-Štychovou předloňského roku ve sněmovně, aby byl zrušen zákon potratový § 144 až 148, jistě má příležitost velmi často se přesvědčiti na podobných případech ze soudních síní a záhadných náhlých úmrtích. O dobytek je u nás lépe postaráno ve státním rozpočtu než o matky a novorozeňata chudých dělníků. Když dobytek má míti svoje mládě, tu bývá často všude v hospodářství ta největší pozornost k té kravičce, kobyle, prasnici. Kolik dnů se chodí do chléva, pozoruje se a často se i spí ve chlévě, aby se nepropásl okamžik, kdy zvířátko jde na svět. K tomu jsou obvodní, rayonní zvěrolékaři, vládou ustanoveni a placeni, na to je ve vládním rozpočtu pamatováno slušným obnosem každoročně. Jenom když chudé dítě přichází na svět u chudé mámy, pro takovéto případy není státem pamatováno ničím, oním státem, který tak rádi pánové nazývají státem kulturním. Vládní pánové nestarají se o tento zákon, odbývají jej ledabyle, jako věc vedlejší - vidíme to z celého přípravného jednání - a mají více starosti a více porozumění pro svůj dobytek, prostě proto, že oním polovičatým zákonem jejich ženy netrpí, majíce finanční prostředky k tomu, jak jsem již uvedla, aby mohly býti v blahobytně zařízených sanatoriích.

Tato koaliční vláda se nestará o to, že oni také sami zaviňují depopulaci, a to špatnými bytovými poměry, že chudá rodička nemá kde slehnouti, že rodí na půdě, v chlévě, na mezi, na cestě, v továrně, v cihelnách, anebo před očima dětí i dospělých musí roditi, neboť nemá místečka, kam by se skryla v této těžké a svaté chvilce dávajíc světu občana. Mohu uvésti příklady. Byla jsem v měsíci lednu v jedné obci v Podkrkonoší, kde právě byl vykonán akt rodění ženou rodičkou v noci za přítomnosti osmi osob, tří rodin to společně bydlících, dětí i dospělých, v malinké světničce, kde jsou nuceni její obyvatelé přespávati na zemi, poněvadž se do světničky stěží mimo stolu a nejnutnějšího nábytku vejde jedna jen postel. Rodila tam mladá žena-matka první svoje děťátko. Steny a výkřiky jejich bolestí poslouchalo 8 osob, nemajících nikde místečka ani na půdě, kam by se uchýlili po dobu porodu, a nemohoucích ani venku pobýti pro zimu. Druhý případ vyprávěl mi před nedávnem jeden muž otec, chudý dělník, který neměl bytu a sám nocoval v cihelně, a jeho žena, která byla v požehnaném stavu v podkrovní komůrce u.jednoho dělníka, chudáka. Když přišla na ni těžká hodinka, v zoufalství a v bolesti sběhla s podkrovní komůrky - bylo to v noci - a utíkala do cihelny, kde spal její muž, jsouc zoufalá a nevědouc si rady, neboť teprve prvnímu děťátku život dávala a toto děťátko, chlapečka porodila v běhu na ulici, aniž o tom věděla. To děcko hodnou chvíli leželo v mrazu, až službu konající strážník je našel a donesl na strážnici, kdež ku podivu všech mělo se velmi čile k světu. Mladá matka však, když doběhla ke svému muži do cihelny, zoufale jej objala, chtíc, aby ji chránil před bolestmi, a tu teprve její muž zpozoroval, že život její je prázdný. Po spěšném ošetření své milé ženy spěchal hledati cestou, kterou jeho žena musila běžeti, ztracené děťátko, aby nepřišla snad do podezření, že dítě chtěla odložiti a nedostala se proto do kriminálu. (Slyšte!)

A loňského roku se stal případ v Ústí n. Lab. v jedné obci, že žena porodila ve psí boudě, kamž se musila uchýliti, protože jí nikdo přístřeší neposkytl. Tuto psí boudu jí vystlaly chudé ženy slámou místo měkkých podušek. Ještě mnoho jiných případů bych mohla uvésti, které jsem měla příležitost zjistiti, jak a kde se dává život dítěti, jak se takovýmto lidem žije dále a ochrana a zastání nikde. Hrozné jsou poměry bytové u dělníků, avšak pány, kteří tyto zákony dělají a odhlasovávají, to nebolí, poněvadž oni tím netrpí ani jejich ženy. Tato vláda se nestará, aby dělnictvu zajistila práci a existenční minimum rodinám, aby hlady nevymíraly. Naopak, tato vláda. když dělnictvo se domáhá zvýšení své hubené mzdy, posílá na ně četníky a vojsko, jak jsme byli svědky při stávkách textilních, v bojích sklářů a zedníků a v boji uhlokopů, kde se nadržuje vždy zaměstnavatelům a chrání se velkokapitál. Pánové ve vládě chystají velké oslavy na paměť 1Oletého trvání republiky a pro samé slavnosti a representace nemají času a neuznávají nutnosti, vypracovati dokonalý zákon o pomocné praksi porodnické a výcviku porodních asistentek, zákon takový, aby těmto ženám, které musí býti při narození každého děcka, od nichž závisí život nejen děcka, ale i matky rodičky, tudíž populace, těm ženám, které potřebuje chudý i bohatý, s jejichž pomocí přišly i oni sami na tento svět, odpovídal jak odborně, tak i finančně. Těmto ženám, kterým se ukládá v zákoně tolik povinností a odpovědnosti, nedali takřka žádných práv stavovských, tyto ženy nemají nikde žádného zastoupení, nejsou nikde nemocensky ani úrazově, ani na stáří pojištěny. Mnoho starých nemocných porodních asistentek žije v nouzi a bídě, zvláště na venkově, kde v chudých pohorských obcích nemají takových příjmů, aby si uschránily ze svých výdělků něco na stará kolena, a proto k stáru často se stane, že musí porodní asistentka žebrati a choditi tzv. ťstřídouŤ v obci.

Porodní asistentky na venkově nemají tolik rodiček, aby mohly býti z toho živy, zvláště je-li to vdova a musí se starati o děti, nebo která má muže s maličkým příjmem, což nestačí pro rodinu. Za svoji pomoc dostává u rodičky 50 nebo 60 Kč, málo kdy 100 nebo 200 Kč, ale namnoze také ničeho a často odnáší od chudých malorolnic a domkářek svoje zaplacení v aprovisaci, v uzlíčku, poněvadž tyto ženy také zápasí s nedostatkem jako ženy dělníků. Proto si musí porodní báby svoje živobytí také sháněti jinak. Znám řadu venkovských porodních asistentek, které chodí práti prádlo a mýti podlahu, chodí do lesa na dříví a na polní práce. O tom by nám mohly podati nejlepší zprávy okresní lékaři venkovští, kteří mají s těmito ženami školy, kterak mají tyto ženy upracované ruce od těžké práce, a nedivme se potom, že žena rodička v některých případech po porodu onemocní, jsouc odkázána na pomoc porodní asistentky, které porodnictví není výhradným zaměstnáním a která zanese nečistotu do lůna matčina Jak jinak by to musilo vypadati v každém městě, v každé zapadlé vesnici, kde by byla státem placena rayonovaná porodní asistentka, která by byla povinna, jsouc hmotně zabezpečena státem, jíti ke každé ženě, ať těhotné neb rodičce před i po porodu, poskytnouti jí povinnou pomoc, ošetřiti ji, poraditi jí i nadále, jak má zacházeti s kojencem, jak má na sebe býti opatrna atd., kdyby tato pomoc byla úplně bezplatná, státem placená. Jak by se ulehčilo chudým ženám, kdyby tato starost byla sejmuta s jejich beder, neboť opravdu tisíce chudých žen nemá tolik, aby zaplatily za poskytnutou pomoc porodní asistentce ani 50 Kč, ba ani 20 Kč a často se stává, je-li rodička členkou sociální pojišťovny že sáhne z nouze i po příplatku, který je určen porodní asistentce, ne snad, že by neuznávala povinnost zaplatiti za její službu, ale prostě proto, že se jí nedostává na živobytí nebo na prádélko pro novorozeně aneb na potřebnou věc v domácnosti. Právě zde by bylo na místě, aby zákon zaručoval oběma stranám jak porodní asistentce, tak i ženě rodičce, aby platební stránka byla na obou stranách vyřízena státem a nikoliv.jednotlivci, nebo obcemi v případě nedobytnosti u rodičky. I lékaři, porodní odborníci, uznávají nutnost řešiti nový zákon také hmotně a dali svému mínění průchod v provolání, které jsme obdrželi asi před 3 až 4 měsíci. Zákon sice povídá již z r. 1920, že obce jsou povinny platiti za svoje chudé příslušnice za pomoc porodním asistentkám. Ale jak ta schopnost placení vypadá v praksi, víme ze zkušenosti. O těch případech by nám mohly porodní asistentky vyprávěti celé kroniky, jak některé nesvědomité obce a někteří starostové se brání onomu placení, zvláště, je-li to rodina, která jim není ani politicky vhod.

Proto my, komunistická strana, voláme po vzorném a praktickém vzdělání porodních asistentek, které dává možnost těhotným ženám rodičkám a dětem co nejlépe a nejsvědomitěji posloužiti v jejich těžké hodince ve veškeré potřebě, a voláme k vládě, aby tyto porodní asistentky převzala jako veřejné státní zaměstnankyně pro služby všech chudých a potřebných žen, aby tyto ženy rodičky nemusily, až přijde ona těžká chvilka, kdy mají roditi člověka, míti starost o to, kdo jim za tuto porodní pomoc zaplatí.

Úmrtnost dětí u nás stoupá, což lékaři dosvědčují i v důvodové zprávě, že ze 100 dětí v prvním roce umírá 40 dětí. Pan ministr sociální péče - lituji, že zde není - měl by si toho povšimnouti a pečovati o to, aby do státního rozpočtu na ochranu matek a dětí byla dána co největší položka. Pakli budou porodní asistentky zestátněny a rayonování, máme právo od nich žádati svědomitou práci a kontrolu nad nimi, zdali svoje povinnosti správně vykonávají a volati je k odpovědnosti, nečinily-li by tak. Ve výboru sociálně-politickém v prosinci minulého roku, když dávala jsem návrh na vzetí porodních asistentek do služeb státních, majíc návrhem tímto na zřeteli všechny chudé a strádající matky-rodičky, jaký balvan by se těmto ženám se srdce svalil, jaký kus sociální péče by se tím udělalo, bylo mi odpověděno, že stát by neměl pro to úhrady. Ano, neměl by prý pro tento požadavek a velenutnou potřebu úhrady. Ale za necelý měsíc byli jsme svědky toho, že by byl měl úhradu pro bývalé vysoké rakouské generály a pro vdovy po těch generálech, kteří nouzi netrpí, majíce měsíční pense od tisíc korun počínaje do 4.000 Kč, nyní až do 5.000 Kč. Jaká to je ironie! Dělnická rodina nevydělává namnoze ani 400 Kč měsíčně a při tom musí úporně pracovati, aniž by se pořádně najedla, a vdova po invalidovi béře 50 Kč měsíčně, nejvýše 100 Kč - a to již, když nemůže pracovati - ale tu nenajde se nikdo z vládní koalice, kdo by se ustrnul nad tou bídou a také jim hleděl přidati - ba naopak byli jsme svědky v prosinci minulého roku, když se jednalo o invalidech, že pánové byli velmi nervosní, a nechtěli o té jejich bídě ani slyšeti. Padly různé výkřiky se strany některých vládních pánů, že do duše by se mohli za tato slova styděti. Ke generálům byli pánové benevolentní a přidávali tisíce pense k pensím mnohatisícovým. Ovšem dávali to své třídě a svým lidem. Pro chudáky peněz nezbývá. Avšak pánové z vládní koalice, pamatujte sobě, že staré přísloví praví, že kdo seje vítr, klidí bouři, a ta bouře bývá někdy divokým orkánem.

Proto voláme: Má-li vláda dosti peněz a může-li najíti úhrady na zkrachované banky, na rajťácké koně a kobyly, vojenské a četnické psy, na ruské kontrarevolucionáře a různé nepotřebné representace, musí nalézti také úhradu pro zestátnění porodních asistentek, pro útulky a porodnice, kde by byly tyto dokonale vyškoleny porodními odborníky a mohly tak býti k posluze pohotově všem chudým ženám jak dělnicím průmyslovým, tak i zemědělským, i ženám drobných živnostníků a řemeslníků úplně zdarma. Veškeré ústavy a podobné instituce měly by býti povinny starati se na účet státu o novorozence a o matky rodičky z dělnických rodin. Na tyto chudé ženy apeluje buržoasie, aby více rodily, poněvadž počet obyvatelstva se zmenšuje Avšak vůči těmto ženám dělnicím chtěl agrární poslanec Dubický dáti návrh, aby místo 6nedělní podpory v nemocenském pojištění, dostaly pouze podporu 14denní před porodem, že prý práce těhotné ženě prospívá. Buržoasním dámám své třídy tuto radu ovšem nedoporučuje. Ženy dělnické nejsou chráněny žádným zákonem, když jsou těhotné, a musí do poslední chvíle velmi často těžce pracovati. A z toho vyplývá, velký počet potratů. Československé odbory provedly anketu o potratech a bylo zjištěno, že počet potratů u dělnic pracujících v továrnách na draslo je šestnáctkráte a u stavů šestkráte větší, než u těch, které v závodě nepracují. U textilních dělnic byl počet porodů mrtvých dvakráte tak velký jako průměrně v celé zemi. Jen u jedné třetiny dělnic byly porody normální. Podle vyšetření německého svazu textilních dělníků bylo u 1.110 textilních dělnic pouze 309 normálních porodů. Známý odborník lékař dr Wassermann uvádí ve své brožuře o eugenických a sociálních indikacích umělého potratu, že v Československu následkem špatně provedených potratů 65 až 80 tisíc žen do roka onemocní. 20.000 jich zůstává navždy zmrzačeno a 2.600 jich ročně umírá. Tyto číslice nutí opravdu k přemýšlení.

Není mi možno nezmíniti se o tom, kterak v Sovětském Rusku, které vy, pánové, tak haníte, vláda dělníků a malých rolníků dovedla podchytiti populaci národa. Tam staví tato vláda porodnice, útulky, domy matek a dětí, těhotným ženám dává 8 neděl dovolené před porodem a 8 neděl po porodu a tato vláda dělníků a rolníků má na to úhradu. Tam nemusí porodní asistentky vymáhati za své výkony u žen rodiček chudých a u obcí dožebráváním se, nýbrž tam stojí tyto ženy, jako porodní asistentky ve službách vlády, k disposici všem ženám, ke prospěchu prvního dělnicko-rolnického státu, ke kterému všechny s velikou láskou lnou, protože se tato jejich vlast řádně stará o ty, kteří pracují, a ne o ty, kteří nepracují, ale mají se v kapitalistických státech všichni výborně.

A my jsme přesvědčeni, že i u nás přijde ta doba, kdy budeme i my míti to potěšení, býti občany podobného státu doma, státu svobodného, který bude zákony sdělávati pro ty, kteří pracují, aby hladu a bezpráví netrpěli, ale žili jako svéprávní občané ve státě dělníků a rolníků. Pro zákon, který je dnes na programu, o pomocné praksi porodnické a o výcviku porodních asistentek jako o nevyhovujícím svému účelu hlasovati nemůžeme. Tím končím. (Vyborně! - Potlesk senátorů strany komunistické.)