Vážení pánové! Bylo řečeno, že náš cukerní průmysl zdražení o těch 60 hal. na l kg nutně potřebuje, jinak že by upadl. Ukazuje se na Anglii, která svým zvláštním celním systémem omezila náš vývoz cukerní, takže ho zdecimovala, tuším, na 50%. Je to pro nás těžká rána - zcela jistě. Také je rána pro nás, že se staví cukrovary v Rakousku, Švýcarsku, Dánsku atd. Náš cukerní průmysl je v situaci, že musí přemýšlet o své vlastní budoucnosti. To my všichni víme, ale vážení pánové, ptám se, je zdražení cukru tím prostředkem, kterým může býti náš cukerní průmysl zachráněn, může si tím nahraditi úbytek svého vývozu, který mu hrozí? Zde přicházím zase k otázce toho domácího konsumu. Vezměte si, prosím, ten podivný poměr. My vyvážíme cukr do zemí, které mají cukerní konsum na hlavu obyvatelstva dvakrát vyšší, nežli my. U nás činí spotřeba cukru na hlavu, tuším, asi 24 až 26 kg, ale v Dánsku, Švýcarsku, Anglii a jinde, kam dovážíme, činí 48 až 50 kg na hlavu. Prosím, nevidíte zde ten podivuhodný nepoměr, tu podivuhodnou kuriositu? Země prvního cukerního průmyslu v Evropě, největší vývozní země na cukr v Evropě, Československo, má, prosím, dvakráte nižší konsum, nežli jiné země, kam vyváží. V čem to spočívá? Přirozeně to spočívá v přední řadě v ceně cukru. My dnes budeme míti nejdražší cukr až snad na Italii. (Sen. dr Heller: A Rusko!) O tom ani nemluvím, tam je bolševická republika a ta není laciná a nikdy laciná nebude. Nevidíte ten nesmysl? My, kteří máme míti cenu cukru nejmírnější, kteří máme míti domácí konsum nejsilnější, máme cukr nejdražší a konsum cukerní poměrně nejslabší ze všech průmyslových zemí Evropy.

Vážení pánové, zde hraje také úlohu cukerní daň, beze všeho to přiznávám. Ale zvýšení cukerní daně je také hřích této koalice. Bylo to také proti zájmu cukerního průmyslu, když se zvýšila cukerní daň. My jsme tehda ukazovali, že je to nebezpečí pro průmysl cukerní. Ale teď cukerní průmysl, který akceptoval tuto daň, přichází na stát s tím, aby mu dal to, co z toho zvýšení cukerní daně dostává, ba chce ještě více; teď prostě chce, aby mu stát hradil "deficity". O těch deficitech si ještě pohovoříme. Zde nejlépe vidíme, jak to bylo nerozumné a neekonomické, že se zdražil cukr.

Ale přejděme k rentabilitě cukerního průmyslu. Je náš cukerní průmysl nerentabilní? Zrovna v době, kdy bylo diktováno zvýšení cukru cukrovarským kartelem a řepaři, cukerní kartel uveřejnil statistiku z různých zemí, z níž vyplívá, co cukerní průmysl má hrubého přijmu z 1 q rafinády. Tu se ukázalo, že se točí u nás v Československu tento peníz po odečtení daně asi kolem 365 Kč, v Německu skoro taktéž kolem toho obnosu, v Rakousku je peníz, který přijímá cukrovar za cukr, ještě nižší, v Anglii, také nižší a, tuším, ve Francii také nižší. Ukázalo se, že řada evropských zemí, kde je také cukerní průmysl dosti vyvinutý, nemá větší hrubý příjem z 1 q cukru, nežli náš cukerní průmysl a přece cukerní průmysl u nás není, pokud se týče racionalisace výroby, zařízení strojního atd. na nižším stupni nežli jinde. A když u nás ještě před zavedením zvýšených cen měl cukerní průmysl hrubý příjem jako v jiných zemích nebo ještě vyšší, nemůže se mluviti o tom, že se nerentuje. A jestliže se přece nerentuje, spočívá to na jiných příčinách. Snad též v tom, že se do ciziny posílá cukr pod cenou, ale hlavně ve vašem zákoně o stabilisačních bilancích. Prosím vás, když cukrovar, který byl zařízen před válkou s kapitálem nějakých 20 milionů korun, najednou zvýší ve své bilanci cenu zařízení na sto milionů, nebo 150 milionů, pak není pochyby, že jeho dividenda klesne - ovšem nominálně, ne fakticky. (Sen. Havlena: Dávají akcie zadarmo!) Dávají. Akcionář dostane 4 až 5 akcií na jednu starou zadarmo a pak počítá, kolik procent mu každá nese. Když se zisk čtyřikráte rozděluje místo jednou, jako dříve, pak se ovšem ukáží dividendy nižší a může se mluviti o nerentabilitě cukerního průmyslu. Stabilisační bilance vlastně se ozývají z toho pokřiku našich cukrobaronů, že průmysl cukerní nevynáší. Podívejte se do novin, když přicházejí zprávy o likvidaci cukrovarů, které likvidují ovšem proto, poněvadž je likviduje kartel, ne, že by likvidovat musily. Máme na př. Hrušovany. Ještě před rokem kontingent nestál více než 20 Kč za 1 q. Dnes žádají Hrušovany za svůj kontingent 36 Kč, poněvadž se cena cukru zvýšila o 60 hal. na l kg. Na tomto příkladě nejlépe vidíme, jak se v cukrovarském průmyslu kalkuluje a podle čeho se vyměřuje zisk. Když se takto nazírá na rentabilitu cukrovarnického průmyslu, přirozeně pak nemůže býti rentabilní. Jděme však dále od cukrovarnického průmyslu. Vidíme, že to, co se děje u cukru, děje se takřka všeobecně. Nebudu opakovati data, která již přednesla kol. Plamínková, nechtěje prodlužovati debatu. Nedá se popříti - a zprávy Národní banky to potvrzují - že se živobytí zdražilo. Během roku se zdražilo nejméně o 4%. Jdeme-li ještě 2-3 leta zpět, jeví se zdražení o 10 až 15%. Kdybychom, pánové, měřili zvýšení mezd, které od té doby nastalo, ukázalo by se, že zvýšení mezd v mnohém případě nebylo tak velké jako toto zdražení. Jisto je, že o 15% je dnes dražší živobytí a že na tom zdražení participují až na malé výjimky všechny životní prostředky. Chci jen vybrati jeden a ten pokládám vůbec za středisko celé otázky sociální, již nazýváme zdražováním živobytí. Je to otázka bytová. Pánové, kdo pozoruje, kolik dělník, který hledá byt, musí platit, žasne. Dnes jde, prosím, v novostavbě více než jedna třetina, ba skoro polovina mzdy na byt. Právě tato ožehavá otázka je řešena ledabylým způsobem u nás, že je to na podiv, a přece kolem bytové otázky točí se do velké míry vůbec kupní síla obyvatelstva. Když bude musiti lid dáti svůj příjem domácímu, jak může utržiti obchodník, řemeslník atd.? Může se říci: Musí mzdy nahoru. Ale víme také, že i mzdy mají svůj zákon a že nejdou nahoru, jak by bylo potřebí úměrně se zdražováním. Víme, že na výši mezd mají vliv mezinárodní poměry, položení země, bohatství surovin, jakost surovin atd., a my jsme právě obchodně dosti nepříznivě položeni.

Jsem toho mínění, že u nás vždycky mzdy půjdou dosti obtížně nahoru, ale právě proto je naší povinností pracovati k tomu, aby u nás živobytí nešlo nahoru. Proto je potřebí, aby u nás mohli býti lidé živi, aby mohli bydleti a aby lidé bydlící také mohli si kupovati potraviny, šaty atd., a ne aby vyčerpala všechen svůj příjem prostě jen pro majitele domů. Nejednou jsem zde mluvil o tom, jak řádí v bytové otázce pozemková lichva. Citoval jsem tu inženýra Mölzera, který se vrátil z Anglie a vypravoval nám v jedné schůzi sociálního ústavu, že u nás v Praze stavební pozemky jsou 8krát dražší než v Anglii. Sám jsem se přesvědčil, že v blízkosti Paříže jsou pozemky levnější než u nás v blízkosti Prahy. V blízkosti Paříže vystavíte si rodinný domek o 3 místnostech za sedmdesát tisíc, kdežto blízko Prahy je to nemožné. Prosím vás, vždyť zde je jasno, že náš stavební ruch ocitl se na nezdravé půdě. Jak jsem řekl, stavíme na písku, hlavně novou Prahu, ba mohu říci přímo nad propastí. A tu, vážení pánové, je také dlužno zakročiti. Není pravda, že nemá stát žádného prostředku, aby proti pozemkové lichvě vystoupil. Je tu prostředek - vyvlastňovací právo. Proč ho nepoužijeme? Kdyby nebylo dostatečné, může se dostatečným udělat. Musíme chrániti nejen konsumenty, ale musíme chránit i sám stát, samo hlavní město a velká města republiky vůbec před pohromou, která jim hrozí. To jsem chtěl, vážení pánové, uvésti, k předmětu, který je na denním pořádku. Zdánlivě nesouvisí to snad s předmětem, s obchodní smlouvou s Persií, ale přece jen nepřímo s ním souvisí. Souvisí nepřímo s naší hospodářskou politikou, s naším hospodářským úspěchem nebo neúspěchem za hranicemi. Na tom, jak si upravíme poměry uvnitř, jak zde bude dělník živ, jak bude bydleti, nebude-li přetížen příliš daněmi a přílišnými činžemi atd., atd., na tom všem závisí, pánové, náš hospodářský úspěch za hranicemi. Nezapomínejte, že můžeme v cizině vítěziti jen levným zbožím. Levným zbožím vyráběným zručnými, schopnými lidmi, ale také lidmi, jichž životní poměry jsou urovnány, kteří mohou žíti levně. (Sen. Petřík: A kulturně!) Ano. O tom není pochyby.

Hledáme-li však, co v otázkách, o nichž mluvím, činí naše vláda, tu musím s politováním říci, že vlastně nic. Hleďte, jak chabé bylo vystoupení msgre Šrámka proti zdražení cukru. S počátku, když jste to četli, vypadalo to kurážně, ale ke konci v tom prohlášení najednou již by byl pomalu msgre Šrámek přiznal cukrobaronům všechno. Jsem zvědav, jak daleko jednání vlády s nimi postoupí, ale zdá se mi, že valný efekt míti nebude, aspoň ne, pokud se týče zlevnění cukru, leč by skutečně stát jim ze svých vlasních prostředků strčil něco do kapsy. Místo toho, aby se dělala politika, prospěšná našemu hospodářskému životu, dělá naše koalice po celou dobu, co je u vlády, všechno, co je proti všem zdravým zásadám života hospodářského a sociálního. Vzpomeňme si na zvýšení cukerní daně, daně z jízdních lístků, agrární cla, na reformu samosprávných daní atd. To všechno jest jediným řetězem politiky, která nevede k ničemu jinému, nežli že přispívá ke zdražení živobytí. Jestliže index živobytí je dnes mnohem výše, než byl před třemi lety, pak na tom má svou velkou vinu stát a nynější koalice.

Představme si, že pozemková daň z celé republiky i s příděly samosprávě nečiní více než 130 mil. - roku 1920 činila asi 140 mil. Kč, kdežto teď pouze 130 mil. - a že jediná daň z cukru nese 600 mil. Kč! Tu, pánové, musíte uznati, že nemůže býti lepší ilustrace politiky, kterou provozujete, než je toto srovnání. Je to politika, která sleduje zájmy zcela jiné, než zájmy nejširších vrstev lidových.

My, abych to řekl krátce, nevěříme, že proti zdražení cukru, drahým bytům a proti zdražení vůbec tato vláda něco udělá. Náš úkol je vlastně ten, že odhalujeme lidem nerozumnost nynější vládní politiky, poučujeme je, že tato politika vede jenom ke katastrofě, k poškození nejen pracujícího lidu, ale celého státu. Doufám, že přijde za nedlouho doba, kdy lid prohlédne a odplatí nynější koalici tak, jak toho zaslouží - hlasovacím lístkem, který, bohudíky, máme, abychom špatnosti vlád mohli napraviti. (Výborně! - Potlesk senátorů čsl. strany soc. demokratické a nár. socialistické.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu sen. Chlumeckému.

Sen. Chlumecký: Slávný senát! Celá robotnícka verejnosť je pobúrená nad událosťou, ktorá sa odohrala pred niekoľko dňami na Podkarpatsku v Boroňovej. Tam prepadlí četníci v civile vyobliekaní a detektivi bezbranný ľud celej obce, vyvláčali ich sviazaných za obec a tam ich mučili a trýznili. To sa robí v desiatom výročí založenia tohoto štátu, demokratickej republiky. Až dosiaľ sa nikto ešte nedozvedel, či boli ti, ktorí tento zločin spáchali, zatknutí a či sú vyšetrovaní, aby boli privedení k potrestaniu. Tak sa vidí, že vláda túto celú záležitosť chce ututlať. Takto sa to obyčajne robí, keď sa jedná o zločiny v záujme koaličných strán, v záujme majetných tried, v záujme buržoazie. Jestli až doteraz skutočne nebolo nič podniknuté k popadnutiu vinníkov, musíme prehlásiť, že táto vláda je nielen reakcionárska ale že priamo pod jej patronanciou sa v Podkarpatsku zločiny prevádzajú na pracujúcom ľude a že za týchto okolností bude pracujúci ľud prinútený sám sa brániť so zbraňami v rukách proti fašistickým banditom.

Vážení štátotvorní pánovia! Keby také niečo spáchal jeden komunista alebo viac komunistov, nenašla by ich policia? Neboli by už zatčení, neboli by už väznení a vyšetrovaní? Niesú žiadné doklady tu, aby bolo možné zatknúť tých banditov, vedl jeden z týchto mučedníkov poznal osobne v niektorých z nich, štyroch policistov osobne a poznal detektívov. A udal ich mená, ale slávna vláda je ticho, ako voš pod chrasťou. A štátotvorní pánovia celkom kľudne dívajú sa na to, že také niečo je u nás možné. (Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Pôjdeme k druhej veci. V poslednej dobe prez opačné tvrdenie koalície vzrastá u nás priamo neveriteľnou mierou drahota všetkých životných potrieb. Prez to, že v tomto štáte sú mzdy prevažnej časti pracujúceho ľudu priamo žobrácké, lebo podľa štatistiky robotníci Československa sú čo do výšky zárobkov až na 14 mieste, rastie cena najmä dôležitých predmetov výživy temer každodenne. Vinou agrárnych ciel máme trvalú drahotu chleba a múky. Agrární chamtivci volajú po novom zvýšení ciel pre dovoz bravov. V posledných dňoch prišli cukrobaróni spolu s agrárnymi repármi s novým veľkým zdražením jednej vysoko dôležitej živiny - cukru. Títi moderní lúpežníci zdražili cukor naráz o 60 Kč na 1 q. Aké mali pre to dôvody? Že vraj sa nachodí cukrovarnícky priemysel v ťažkej krizi a tak tiež agrární zemäni na pestovaní repy vraj predelávajú. Je toto tvrdenie pravdivé? Môžu za to spotrebitelia, že niektorí z cukrovarníkov v túhe po ďalšom rozmnožení svojich majetkov prešpekulóvali niekoľko sto miliónov Kč? Majú zaplatiť konzumenti oné obrovské investície cukrobaronmi poslednej dobe za účelom racionalizácie výroby do podnikov vložené? Nestačí panstvu, že už dnes musí chudobná matka robotníčka zo žobráckeho zárobku svojho muža platiť naprosto nepřiměřenu vysokú cenu za cukor?

Pánom, ačkoľvek v tomto štáte máme obrovskú nadvýrobu cukru, takže viacej ako dve tretiny vyvážame, museli platiť spotrebitelia tie najvyššie ceny za cukor. Zdražením terajším musia platiť spotrebitelia cenu za cukor v takej výške, že už jediná Italia má len o niekoľko halierov cukor dražší. Pri tom ale treba uvážiť, že ona temer celú svoju potrebu je nútená kryť dovozom. K tejto veľkej drahote cukru a nie len cukru, ale i druhých životných potrieb silne pomáhá vedľa ziskulačnosti fabrikantov a statkárov i celý štátny režim. Veľké dane spotrebné sú druhým činiteľom, ktorý zapríčiňuje dnešnú drahotu. Veď len pri cukre je zdanenie 184 Kč dane cukernej. Pripočítame-li k tomu 25 Kč dane obratovej, znamená to, že žena robotnička kúpiac jeden kg cukru, zaplatí už pre štátnu pokladňu 2.09 Kč na týchto daniach. (Předsednictví ujal se předseda dr Hruban.) Panstvo, ktoré tu vládne, obzerá sa starého čerta na to, že touto zdražovacou politikou pripravuje ľud a najmä dorast, deti o túto tak dôležitú pre nich živinu. Páni vlastenci, aby zachránili vysoké zisky cukrobaronov a agrárnych zemänov, sú ochotní dať týmto na účet širokých mass poplatníctva ďalšiu špendáž vo forme odpisu obchodných daní. Za cukrobarónmi prispechali druhí špekulanti ľudskou biedou. Zdražuje sa mlieko, maslo a iné tuky, bavlnárski fabrikanti ohlašujú zdraženie svojich výrobkov.

"Slávnou koaliciou" presadený zákon, ktorým zrušená bola ochrana nájomníkov, má za následok veliké zdraženie činží. Aj páni veľkoobchodníci s uhlím tu v Prahe zdražili uhlie o 90 halierov na q a pripravujú sa spolu s uhľobarónmi k ďalšiemu zdraženiu. Pri tom ale každý požiadavok zamestnancov za zvýšenie miezd je zamestnávatelmi odmietaný. Pre panstvo výživa a zdravie ľudu neni nič, ale ich zisky všetko.

Pracujúci ľud môže jedine v jednotnej fronte spojenými silami odraziť útok nenasytných kapitalistov. Len v jednote je síla. Robotníci a maloroľníci musia bez rozdielu národnosti a politického presvedčenia spoločne hájiť svoje hospodárske záujmy tak, ako to robia fabrikanti a veľkostatkári. To je treba tým viacej, kedže títo posledne menované vrstvy majú celý štátny aparát k dišpozicii proti ľudu. Dokiaľ bude táto vláda u moci, nemôže pracujúci ľud niejaké zlepšenie svojho osudu očakávať.

Vláda, ktorá nerobí nič proti zdražovaniu všetkých životných potrieb, ponevač musí sa starať o to, aby veľkostatkári co možná najviac peňazí z pracujúceho ľudu vydrhnuli, ktorá nemá iný účel ako chudobný ľud úplne zotročiť a zbiedačiť v prospech majetných tried, nezaslúži, aby bola pracujúcim ľudom rešpektovaná.

My prehlašujeme preto každého, kto túto vládu podporuje, kto s koaličnými stranami paktuje, s nimi vyjednáva a ľudu nahovára, že je možné s nimi spoločne pomery pracujúceho ľudu zlepšiť, za vedomého zradcu ľudu, alebo politického ubožiaka, ktorému nie je pomoci.

Preto voláme k pracujúcemu ľudu tohto štátu:

Nečakajte nič od tejto vlády, nič od meštiackej demokracie, nič od parlamentu, kde sa len čachruje o ministerské kreslá a rôzne korytá a výhody pre jednotlivé skupiny, ale postavte sa v jednotnom šiku proti celému (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 25. září 1928 podle §u 9, lit m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) vládnemu režimu k boji mimo parlamentu a porazte ho! (Výborně! Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda: Rozprava je skončena.

V řeči pana sen. Sochora jsou některá místa, podle mého názoru závadná, o nichž rozhodne předsednictvo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji zahraničního výboru sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Jako zpravodaj zahraničního výboru děkuji všem pánům řečníkům za vzácný způsob, kterým projevili souhlas s projednávaným návrhem, totiž že se věcně ani jeden řečník o něm nezmínil. Nezbývá mi nic jiného, než navrhnouti slavnému senátu, aby vyslovil souhlas s touto dohodou.

Předseda: Dávám slovo druhému zpravodaji, panu sen. Stržilovi.

Zpravodaj sen. Stržil: Vzdávám se slova.

Předseda: Pan zpravodaj nežádá si slova k doslovu.

Prosím, aby pánové a dámy se posadili na svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové č. t. 733, ve čtení prvém, račte zvednouti ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Sděluji, že v ustavující schůzi Kontrolní komise Národního shromáždění pro dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku, konané dne 11. července 1928 zvoleni byli: za předsedu Staněk František, za místopředsedu dr Karas Josef a Windirsch Franz, za zapisovatele Pastyřík Josef, dr Polyák Štefan a dr Slávik Michal.

Mezi schůzí tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 741. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu ve Frýdlantě ze dne 19. května 1928, č. j. Nt 30/28/1, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Hampla pro přestupek podle §u 2, 19 zák. ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z., (čís. 6209/28 předs.).

Tisk 742. Zpráva imunitního výboru o žádosti vrchního státního zastupitelství v Bratislavě se žádostí sedrie v Komárně ze dne 5. června 1928, č. j. Tk X 291/28/3, za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Franciscyho pro přečin podle §u 14, odst. 1. zákona č. 50/1923 na ochranu republiky (č. 6403/28 předs.).

Předseda: Sděluji, že

do výboru sociálně-politického nastupuje za sen. Sehnalovou sen. dr Houser, za sen. Průšu sen. Koutný;

do výboru imunitního za sen. Jarolima sen. Niessner;

do výboru živnostensko-obchodního za sen. Kotrbu sen. Pastyřík;

do výboru zahraničního za sen. dr Havelku sen. Stodola;

do výboru pro otázky sociálního pojištění za sen. Olejníka sen. Hrejsa;

do výboru národohospodářského za sen. Zulegera sen. Korinek a za sen. Prauseho sen. Ad. Scholz;

do výboru ústavně-právního za sen. Sehnala sen. Dresler a za sen. dr Soukupa sen. Zimák;

do výboru kulturního za sen. Jokla sen. Polach, za sen. Kavana sen. dr Reyla za sen. Pavelku sen. Šabata.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 2 minuty po této za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou proti tomu námitky. (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.