Takhle si to, prosím, vykládá jeden z vysokých orgánů, které mají také chrániti zaměstnance v dolech.

Na okresních správách politických prohlásili, že nemohou zabrániti tomu, aby těžaři ke své ochraně a k ochraně svého majetku nepoužili četnictva. Členové závodních rad nepoužívají prý za stávky zákonné ochrany, a zejména ne ti, jimž bylo oznámeno, že jsou propuštěni. Není potřebí vykládati, že tyto úřední povídačky naprosto odporují textu zákona. Tedy u nás, myslím, že již zákon, kde se jedná o ochranu dělníků, neplatí, vysloví-li úřadům, které mají tyto zákony chrániti, zástupci těžařů-podnikatelů přání, aby zákony tyto nebyly respektovány. Prostě nejsou potom respektovány ani nadřízenými úřady, kterým se to ukládá.

Jako ilustraci k tomuto postupu v tomto zápasu ukáži na několik obrázků. V pátek 5. října konala se v Rozdělově informační schůze stávkujících horníků v hostinci u Chalupných. Tedy věc samozřejmá v každé stávce. Bylo to vždycky. Za starého Rakouska se nechávala úplně svoboda v tomto případě, že stávkující se scházeli a byli informováni svými soudruhy a bratry, kteří stáli v tomto boji a stáli na vedoucích místech o stavu průběhu jednání na př. s podnikateli atd. Tedy čistě informativní schůze. Na této schůzi byla přítomno kolem 800 účastníků. Když účastníci schůze rozcházeli se klidně ke svým domovům - schůze pravidelně se konají v 6 anebo v ¹/₂ 6 večer, jakmile přijdou členové ústředního stávkového výboru do dotčených míst - byli přepadeni několika kordony policistů, kteří do klidně jdoucího občanstva bušili nemilosrdně obušky. Policie počínala si zuřivě, jak jednotlivé případy osvětlují přímo barbarské a ničemné počínání policie. Tak soudruh Koubek, náš soudruh, předseda stávkového výboru, stál kdesi se dvěma strážníky, a to Chaloupkou a Zemanem a rozmlouval s nimi o situaci. Radil se přímo s policisty. Mezi tím, co rozmlouvá se jmenovanými strážníky, přihnal se z jiného místa rozzuřený strážník, udeřil obuškem soudr. Koubka zezadu a zas zběsile utíkal dál, takže nebylo možno zjistiti, který strážník to byl. Dělnice Vlčková, žena horníka, šla tou dobou z besedy od své dcery. Nic netušíc, na cestě byla přepadena dvěma policisty a udeřena do obličeje obuškem tak, že zůstala takřka bez vědomí. Prosím, to je žena, která je 70 roků a měli byste viděti její zranění. Ani ne centimetr - a měla venku oko. Starou zedřenou babku bijí! (Výkřiky odporu senátorů strany komunistické.) Nato ji strážníci odvlékli na strážnici, zjistili ji, načež prohlásili, že může jíti klidně domů. Jmenovaná dělnice ubírala se ke svému domovu a na cestě jí potkala její dcera. Kráčely obě k domovu a na cestě byly přepadeny policií a dotčená znovu tlučena obušky. Její dcera, když křičela a bránila svoji matku, byla inspektorem Hladíkem škrcena.

Dělník Krob, který jel z práce z Kladna, který nepracuje, není horníkem, byl na cestě ztlučen policisty, načež byl zatčen. Při odvádění žádal, aby byl přivolán intervenující posl. Škola. Po intervenci posl. Školy byl ihned propuštěn. V nočních hodinách přiběhla do místnosti, kde je stávkový výbor, žena dotčeného a sdělila, že policie vnikla do jejich bytu přes vrátka a zeď a odvedla znovu Václava Kroba na strážnici. Žádala, aby okamžitě přítomný poslanec šel zakročiti, neboť i ona vyslovovala obavy, že bude její muž ztlučen. Posl. Škola odebral se znovu na strážnici a po zásahu jeho byl Václav Krob znovu propuštěn domů. (Sen. Koutný: To jsou čistě fašistické metody!) Jistě. Policie vnikla do krámu pekaře Adamce a v obchodě přepadla klidně tam pracující dva dělníky a ztloukla je obušky. (Sen. Koutný: To je jako horda lupičů, jako piráti!) Manželé Vlčkovi, oba dva přes 60 roků staří, kráčeli klidně ze schůze. Několik policistů je přepadlo a zbilo obušky. V domě pana Barona přestalo v týž den svítiti elektrické osvětlení. Majitel domu pozval sobě elektrikáře Doušu, aby mu osvětlení opravil. Dotčený elektrikář opravoval vedení na domě a když uslyšel vřavu, slezl se žebříku dolů, stál a klidně se díval na to, co se děje. V tom přiběhlo několik policistů a bez jediného slova promluvení ztloukli jej obušky. Při přepadení a pronásledování občanstva, počínal si inspektor Hladík nejen jako barbar, ale jako člověk zvrhlý. Nadával ženám horníků asi takto: Ženy horníků jsou bestie a j. (Výkřiky senátorů strany komunistické.) Když se někteří ztlučení dovolávali intervenujícího poslance, křičel pan inspektor Hladík: Já žádného poslance neznám a také mi do něho nic není.

Asi o půl jedné hodině v noci šel jeden dělník ke svému domovu úplně sám. Na cestě potkali ho tři policisté, mezi nimiž byl strážník Chaloupka. Bez jediného slova promluvení vrhli se na něho a ztloukli obušky. Tento výjev byl pozorován z povzdálí dvěma dělníky, jejich jména uvedeme na patřičných místech.

Někteří obyvatelé v Rozdělově dosvědčují, že pan inspektor Hladík týž den odpoledne, posilňoval se na večer alkoholickými nápoji v jednom hostinci.

Asi v 10 hodin večer ubíralo se 7 občanů z hostince u Chalupných ke svému domovu. Jak vyšli z hostince, přepadli je dva policisté a provokativním způsobem na ně pokřikovali. Dcera řídícího učitele Adamce šla nakoupiti. Na cestě ji ztloukla policie pendreky tak, že celou noc ležela v horečce. Dělník Podaný Karel kráčel po ulici klidně procházkou a byl policisty napaden a ztlučen, aniž by věděl proč a zač. Dělník Kuna Alois vyšel podívati se po své ženě, která byla u babičky návštěvou s dítětem, zda již nepřichází domů, s úmyslem, že nepotká-li ji, dojde pro ni až k babičce. Jelikož žena jeho šla jinou cestou, minuli se a on se vrátil ke svému domovu. Na cestě byl zezadu přepaden asi 5 policisty, kteří ho ztloukli pendrekem tak, že se skácel až k zemi. Policisté nechali ho ležeti a běželi dál. Teprve dělnice Vimrová jej zvedla a odvedla domů.

Pánové, to bylo v pátek a včera již opět v tomtéž Rozdělově došlo k něčemu novému. Stávkující horníci Krob Josef - prvý, o kterém jsem mluvil je Václav - a Štodl Antonín sedíce na dvoře hostince "Na Růžku" při hře na citeru zpívali. Zpívali ovšem dnes všeobecně kolující na Kladensku a Slánsku písničky o stávkokazech, o mrvech. K 3. hodině šel kolem v občanském oděvu oblečený zmíněný inspektor Hladík, já se později o něm zmíním, jaké je to individuum, s jedním policistou; zaslechl zpěv, dobýval se vraty na zpívající horníky, zavolal si posilu, oba ze dvora vytáhli a na ulici surově pendreky zbili a prohlásili za zatčeny. Při cestě na strážnici ještě zbitým horníkům slibovali vypořádání na strážnici. Co to znamená v policajtské hantýrce, to každý ví.

Při tom vám přečtu protokol, který byl s jedním horníkem před tou schůzí, který byl zbit, zaveden na revírní radě.

Protokol.

Dnes se dostavil do kanceláře revírní rady na Kladně horník Václav Šebek, bytem v Rozdělově, Husova ulice čp. 79, pracující na dole Schöller, narozen 20. února 1894, a udal toto: Dne 5. října 1928 o 5. hodině odpolední byl jsem zatčen nadstrážníky, mezi nimiž byl pan Hejkal - o němž se také zmíním - kteří mne odvedli na policejní strážnici v Rozdělově. Když jsem vešel do úřadovny, stál u stolu pan Hladík, nadstrážník, který vykřikl, abych přistoupil blíže. Když jsem přistoupil asi 2 kroky k němu, kopl mne bez jediného slova tak prudce do boku, že jsem padl na zem až ke dveřím. Pád měl za následek, že jsem se uhodil velmi citelně do hlavy, udělalo se mi nevolno, takže jsem v první chvíli nevěděl, ani co se se mnou děje. Za několik vteřin přiskočil ke mně p. Hladík ještě se 4 strážníky, kteří mne tloukli. Pan Hladík mne tloukl přes hlavu, přes krk a boxerskými údery ztloukl mne v obličeji tak, že jsem chvíli zůstal ležeti na zemi. Při tom křičel nadstrážník Hladík: "Ty pse bolševická, já tě zvednu." Jeden z ostatních strážníků řekl, když jsem ležel ztlučen na zemi, a když jsem se takřka nemohl postaviti: "To nevadí, že nemůže vstávat. A když padne ještě jednou, máme tady od toho putynku vody". Po několika minutách jsem se vzmohl a postavil, načež mne nadstrážník Hladík fackoval. Když mne asi desetkrát udeřil do obličeje, ustoupil na pravou stranu a udělal místo jiným strážníkům, z nichž dva ke mně přistoupili a dali mi znovu několik ran do obličeje. Při tom prohlásil nadstrážník Hladík: "To si pamatuj, ty ksindle bolševickej, že budeme-li na tebe ještě něco slyšet, že ti ten bolševismus z té tvé palice vytlučem, a vaše ženy nejsou nic jiného než... Já pohlížím na bolševiky jako na největší vyvrhele lidské společnosti." Potom prohlásil nadstrážník Hladík, že je nutno nechat mne tam chvíli orazit. Asi za tři čtvrti hodiny zjistil teprve moje jméno, bydliště atd. a propustil mne ze strážnice."

Pánové, kdo je ten Hladík? Vytrhnu několik slov z toho, jak jeho působnost osvětlil i pana Hejdy, který při tom asistoval, v poslanecké sněmovně loni na zimu soudruh Muňa. Říkal: Hladík je notorický piják, který si dává často od lidí za sebe platiti. Uvedu, jací lidé jej častují. Je to na př. obchodník Hejda z Rozdělova. To je ten, který asistoval při události výše zmíněné. Znám případ, kdy vezl strážníka Hladíka do Prahy, byli opilí a vyvolali srážku občanů v Košířích. Ten případ je znám z novin. Musili se vyhýbati pražskému kropícímu vozu a Hladík insultoval řidiče toho vozu. Občanstvo se vzepřelo a Hladík si povolal posilu a zase byli diváci biti při té příležitosti.

A kdo je Hejda, se kterým jsou v nejužším přátelství tito policejní strážníci? Mám výpis z rejstříku jeho trestů. Byl odsouzen r. 1907 u okr. soudu v Žatci podle §u 460, r. 1910 u okr. soudu v Rakovníce podle §u 411, r. 1921 u okr. soudu v Žatci podle §u 460 a r. 1914 podle §§ 190 a 191, t. j. zločin loupeže na 10 roků do žaláře. A tento člověk je ve vyšetřování znovu pro podvod, poněvadž prodával výživný prášek sedlákům na Rakovnicku pro prasata, a zjistilo se, že v prášku byla jen sůl a popel. Proti tomu člověku je trestní vyšetřování, a "Svoboda" napsala, že je podvodník.

Pánové, s takovýmto otrapou se stýká tento podařený pan nadstrážník nebo inspektor Hladík, který vlastně tyto největší brutality páše na Kladensku. V celém revíru je postup podobný. Ženy a muži jsou prostě na udání stávkokazů zatýkáni a odváděni k soudům. Stal se případ v Třebichovicích, že na udání stávkokaze, že po něm plivala, byla zatčena Piksová a odvezena k soudu do Slaného a pak k soudu do Prahy. Je to mlada žena, která kojí 4měsíčního kojence, a nebylo jí vyhověno, aby byla propuštěna domů. Stačí udání nějakého Mrvy, zrádce dělníků, stačí policejním orgánům, aby i kojence zbavili matky a obráceně. Celá řada zatčených mužů a žen na udání stávkokazů, ačkoli desítky mužů a žen se hlásí za svědky, aby prokázaly jejich nevinu - byla zatčena a vyslýchána v Unhošti v trestnici. Tato policejní prakse znamená v prvé řadě, že naši pánové se učí od rumunské Sicuranzi. Zdá se mi, že horníci ve svém spravedlivém boji mají býti podobnými individui vyprovokováni k činu, aby mohl potom jejich odboj býti utopen v krvi. To pánové z vládní koalice chcete v desátém roce takovým způsobem slaviti jubileum? Chcete vlastně ubíjeti lidi, kteří vedou zápas za větší skývu chleba, a nemáte trochu smyslu a citu? Jestli se domníváte, že havíři snad žijí pohodlně, že se jim lehce dělá a mají moc platů, neměli byste chuť některý tam jíti do šachty, zafedrovati si z plánu? Myslím, že chlap, který dovede takovým katanským způsobem vystupovati proti horníkům, když přijde do plánu, za hodinu vypadá, jako by vypil 5 lahví šaratice. A tito darebáci si dovolí něco podobného proti poctivým pracovníkům. Nestydí se celá koalice se slavnou vládou za tento lumpácký aparát? Jak si můžete něco podobného dovolovati a co tím dokazujete?

Místopředseda Böhr (zvoní): Volám pana řečníka za tato slova k pořádku!

Sen. Průša (pokračuje): Dokazujete tím příslušníkům pracující třídy, kteří dosud trochu věřili ve váš demokratismus, o kterém tak rádi velice často mluvíte, že je to jen škraboška, ale pod tou jest jen cynický kapitalismus, prachsprostý egoismus kapitalistický, který je schopen všeho, jde-li o jeho zisky a kapsu. Pánové ukazují nyní v desátém roce tohoto státu svá ledví. Vy na vládních lavicích nesete za toto barbarství vašich žoldáků také odpovědnost. Není jen toto. Začalo se to v Boroňově.Tam se ukázala prakse dnešního režimu policejního.

Vy opravdu postupujete tak, že naposled budete musiti také nésti za své činy odpovědnost. Pánové, vy sejete vítr a vy budete sklízeti bouři. Havíři, ti se nedají zastrašiti, provedou svůj boj přes vaše provokace, provedou ho až do konečného vítězství, neboť oni nemají co ztratiti za tohoto režimu. Mají zmírati z poloviny hladem, choditi hladoví na šachtu, když při tom stejně nevědí, zda přijdou domů, zda se vůbec vrátí, nebo zda budou přivezeni zmrzačeni. Vy jste měli, pánové, pro cukrobarony - a to je příznačno pro vás - plno citu a otevřenou státní pokladnu, jakmile cukrobaroni vám jen nalhali, řekl bych poněvadž nemluvili pravdu, jak můžeme viděti, vezmeme-li dnes do ruky výkaz zahraničního obchodu s cukrem, že jejich průmysl je ohrožen. Měli jste pro ně desítky milionů, dovolili jste jim, aby zdražili tuto důležitou živinu širokým masám pracujícího lidu, pro ně máte ohromné obnosy, pro ně máte plno citu, ale pro horníky, kteří vykonávají tak těžkou a tak vysoce důležitou práci pro stát a společnost, máte jen pendreky a kriminály. To ilustruje nejlépe celou podstatu vládní koalice.

Konečně, pánové, já jsem řekl, vaše provokace neponese ovoce. Horníci jsou v tomto boji důslední, jsou jednotní a pevni. Jsou odhodláni klidně si vybojovati tento zápas a musí dojíti také ke splnění jejich požadavků. Oni nemohou za těchto podmínek pracovních žíti. Havíři také jistě odolají vaší provokaci a vyhrají tento zápas za každou cenu. Ovšem oni s vámi, páni z koalice také při příležitosti také podle svého naloží. Měl sem přijíti pan ministr veřejných prací a měl zde učiniti prohlášení o tom, jak se vláda zachová v tomto zápase. Pan ministr nemá čas, chápeme. Pan ministr musí se zabývati jinými věcmi než tím, aby se staral o to, aby tato důležitá část armády proletariátu byla jakž takž ukojena. Pan ministr přijde jako ve stávce severočeských horníků a poví nám tu něco, co nebude moci splniti ani on, poněvadž horníci a jejich spravedlivý boj bude silnější.

V závěru se chci zmíniti o tomto: Před krátkou chvílí došlo k velkému novému neštěstí, a to zhroutila se velká stavba na nároží Poříčí a Biskupské ulice. Je to zase důsledek celého toho systému správního u nás. Kolik jich zde bylo již těch stavebních neštěstí? A ptáme se, zda dozorčí orgány vykonaly svou povinnost. Tato událost nejlépe ukazuje, že asi sotva, že měly více respektu před podnikatelským ziskem, než před tím, aby chránily životy těch lidí, kteří tyto paláce stavějí. Za tohoto stavu, myslím, že by senát měl učiniti to, co se stalo v poslanecké sněmovně, kde okamžitě byla přerušena schůze sociálně-politického výboru i výboru rozpočtového a páni se odebrali na místo neštěstí. Já také žádám, aby i zde předsednictvo přerušilo tuto schůzi a aby členové senátu šli shlédnouti místo neštěstí, aby si mohli učiniti správný obraz také o tom, jak v tomto státě je postupováno. (Výborně!)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Šťastný.

Sen. Šťastný: Slavný senáte! Stávkové výbory na Kladensku sotva budeme kdy zapisovat do obchodního rejstříku - mám-li už co podotknout k projednávané předloze. Kdo však chodí s očima otevřenýma, neubrání se pocitu, že současné poměry v naší republice vyznačují se pokračujícím vyhrocením třídních rozporů. Včera jsme likvidovali v kovoprůmyslu stávku sice parcielní, ale obklopenou nebezpečím zážehu široce rozložených komplexů. Nebezpečí nespočívalo ani tak ve vlastním předmětu, ale psychologické ovzduší je v takovém stavu vydráždění, že malé třebas příčiny v každém případě vedou k velikým, nebezpečným následkům, neberu-li ani v úvahu etablovanou demagogii s účely pro věc pravidelně cizími.

Upozorňoval jsem s této tribuny na nebezpečí z celního justamentu strany republikánské dne 18. května 1926. Jenom naprostá nesvědomitost může popírat, že zemědělská cla založila vývoj ke všeobecné drahotě. Episoda s cukrem dokazuje, že dosavadní vláda nejenom nebrání žravosti bankovního kapitálu, ale přímo ji protěžuje. Postavíme-li vedle tohoto faktu postup sociální a politické reakce, jejímž posledním dílem je násilná novelisace sociálního pojištění dělnictva, zbývá už jen otázka, považují-li representanti vládnoucího režimu proletářský celek za tolik už otupělý, aby toto všecko snesl bez přirozené odezvy.

Věří-li tomu pánové, pak mají tu odpověď ve střídajících se stávkách. Mluvím za všecky své politické přátele, konstatuji-li, že nejsme přáteli stávek. Řekl jsem zde u příležitosti únorové stávky, že víme, kdo na hornických stávkách vydělává, a kdo ztrácí, víme, že oním, jenž je bit, je celkové národní hospodářství. Poměry se však u nás utvářily už tak, že stávka je tu evidentní ultima ratio! Což pak tohle neměla předpokládat vláda, když za sebe nechala 29. února prohlásit panem ministrem veřejných prací, že životní standar nemůže býti měřítkem pro úpravu dělníkovy mzdy? Nota bene v případě horníků, jichž zaměstnavatelé k enormním ziskům zcela zdefraudovali podstatnou slevu uhelné dávky z r. 1923?

Musil bych opakovat svou řeč z 29. února, abych znovu dokazoval zištnost uhlobaronů, jinak přece obecně známou. Poznamenávám dnes, že se připozdívá! Vláda, chce-li být vládou národa, musí v této věci svou frontu naprosto obrátit. Nedělá-li si svědomí z ostudy, že jde do jubilejních oslav státu stigmatisována zoufalými zápasy dělnictva, tož jest její povinností obrátit zřetel k možnosti hospodářských a mravních pohrom státu! Nejen tvrdými represaliemi, jak prohlásil Bismark v létech 80tých minulého století. Dnes jsme v disciplinách společenských nesmírně dál. Národ je citlivější. Neběží jen o Kladensko, vzduch je nabit konfliktem nepoměrně širším. Vládo, konej povinnost ve smyslu lidské spravedlivosti, jinak za možné pohromy odpovídat bude jedině ten, kdo ve státě vykonává moc!

Dělnictvo nechce býti oslem, jehož umořilo zahradníkovo stokrát nic! (Potlesk senátorů čsl. strany nár. socialistické.).

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Jarolim.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Při vyřizování předloženého zákona chtěl bych poukázati k tomu, že by v každém ohledu bylo velice potřebí zavázati podnikatele k tomu, aby podávali statistické výkazy o všech výrobních poměrech, dále o výrobních nákladech, o sociálních břemenech a o všem, co souvisí s výrobou. Kdyby se tyto statistiky podávaly stále, bylo by nám také možno zkoumati, jak dalece jednotlivé závody prosperují. Dnes víme jen to, co jednotlivé akciové společnosti sdělují. Tu vzpomínám si na slovo, které padlo při vyjednávání asi žertem, ale konečně mohlo by býti myšleno také vážně. Když jsme se s majiteli dolů přeli o zisk, řekl jeden: "Co je zisk? Zisk je to, co nelze ukrýti." Tak tomu je u důlních společností a také u jiných společností se jako zisk vykazuje vždy jen to, co se v daném okamžiku považuje za nutné; všechno ostatní se schová. Kdybychom měli všeobecně přehledné zápisy, které by podnikatelé byli povinni vésti, pak by se něco takového nikdy nemohlo státi, i kdyby se také stávalo, že by se tu a tam stal pokus věc přikrášliti. Stane-li se takové přikrášlení jednou nebo dvakrát, anebo máme-li za to, že by se to mohlo příště státi, pohybuje se to přece v určitých mezích, takže přece jen získáme přehled o zisku podnikatelů. Dnes víme celkem velmi málo, a to hraje při všech mzdových hnutích a požadavcích, které dělníci kladou podnikatelům, nesmírně velikou úlohu, zejména když dělníci poukazují k tomu, že náklad na živobytí stoupl, že je potřebí, aby mzdy byly zvýšeny. Podnikatelé přicházejí vždy a prohlašují, že jim není možno učiniti nějaké ústupky, poněvadž toho nedovoluje hospodárnost podniku. Tato otázka hraje také nesmírně velikou úlohu u podniků, o kterých dnes již mluvil řečník přede mnou. Vzpomínám na to, že jsme v únoru tohoto roku měli v severozápadních Čechách také stávku horníků, která trvala asi 3 týdny. Vyjednávání nemělo výsledku, poněvadž podnikatelé neústupně tvrdili, že se jim vede velmi špatně a že nemohou povoliti ani jedno procento. Teprve v době stávky došlo k opětnému vyjednávání. Bylo jim povoleno 5%ní zvýšení mzdy, což není v žádném poměru k všeobecné drahotě a - připojil bych ještě - také v žádném poměru k předválečným mzdám. A když v dubnu t. r. různé důlní společnosti uveřejňovaly své bilance, mohli jsme pozorovati, že tyto společnosti, které tvrdily, že nemohou povoliti zvýšení mzdy, vyplácely nesmírně vysoké dividendy a nad to rozdaly svým akcionářům za 60 mil. gratis akcií.