Takové je to s novelou. Podařilo se sice zabrániti, aby ze sociálního pojištění zbylo jen torso, života neschopné, ale přece jen i z této novely je patrný duch, dílo sociálního pojištění oslabující. Dělnictvo vedené socialistickými stranami postavilo se na odpor plánům koalice, která musila ustoupiti. Novela tato proto plně neodpovídá chuti majority. Musila připustiti vliv dělnických zástupců a nemohla provésti svou. To je potřebí zdůrazniti, aby bylo jasno, že v tomto státě nedá se už vládnouti proti dělnictvu a že proto i na příště je potřebí mírniti různé výstřelky protidělnické.

Senát bude osnovu měniti. Bude ji měniti v řadě bodů, které jsou svědectvím velmi nedokonalé práce majority. Nejsme tak škodolibí, abychom využili těchto "nedostatků". I novela je dílem lidským a má své chyby, které my, senátoři, musíme napravovati. Ale přes to chceme viděti v tom, že přes všechno úsilí dostati novelu pod střechu naráz se to koalici nepodařilo, symptom, znamení, že nedoporučuje se v sociálních věcech spěch a nerozvážlivost, nýbrž rozvaha a střízlivá úvaha. Práce kvapná nese s sebou vady. Práce koalice byla prací kvapnou a je nutno v zápětí ji opravovati. Bylo by i pro koalici bývalo lépe, kdyby od počátku byla se radila s dělníky a odborníky, aby zdokonalila dílo a ne aby je poškodila. Že její práce nebyla na výši, ukazují právě vady, které senát bude opravovati.

Jsme proti novele a věříme, že přece se nám podaří učiniti dílo sociálního pojištění dokonalým! Že to nebude za této koalice, jest arci samozřejmé. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo pí. sen. Sehnalové.

Sen. Sehnalová: Vážený senáte! Máme projednati a uskutečniti zákon, na nějž čeká tisíce a tisíce dělníků, lidí, kterých kdyby nebylo, kdyby nebylo zde jejich ohromné práce jako celku, nebylo by vůbec možno hovořiti o bohatství země, o kultuře lidské, o vědeckých a uměleckých pracích, o výstavbách měst, o spojitosti pevniny s mořem, překlenutí potoků a řek a veletoků mosty atd. Kdyby zde nebylo těchto pilných dělnických rukou, pak toto všechno, co pod jejich rukama se tvoří a vyrůstá, co jest jejich prací, jejich přičiněním, nebylo by vůbec možné a nebylo by ani potřebí tohoto našeho slavného zákonodárného sboru zde. Co by byl platen veškerý důmysl jednotlivců, kdyby nebylo těch, kteří by tyto důmysly prováděli a uváděli ve skutek?

Toto všechno si, vážení pánové a paní, musíme uvědomiti, máme-li projednávati a sdělávati zákony pro dělníky, pro jejich práva a zastání, pro jejich zabezpečení proti nemoci, invaliditě a v jejich starobě, pakli se jí tito lidé práce vůbec dožijí? Co však se dosud dělalo a dělá zde pro dělníky, to jsou jenom povinnosti těchto dělníků ke kapitálu, k jeho "prácedárcům", jak se sami všelijací tito kapitalisté, zaměstnavatelé nejraději nazývají, ale práv dělníků je mezi těmi zákony poskrovnu. A je-li někde toto právo dělníka podepřeno zákonem, vidíme v praksi, jak se toto právo hroutí, opováží-li se dělník tohoto zákonného práva pro sebe použíti. Ihned vylítne z práce, neboť zaměstnavatel mu ukáže toto jeho právo v názorném příkladu.

Abych však přišla k věci samotné. Projednáváme návrh zákona o sociálním pojištění. Již od úterka jsou zde pronášeny řeči nás, oposičníků. Páni z koalice ani nemusí mluviti, ti mluví pouze proto, aby se neřeklo o nich, že ani nemluvili, aneb když jim některé slovo oposičního řečníka nepadlo a oni mu chtí dáti, jak se říká, flek. Mluví se zde k prázdným lavicím, jenom pro pány stenografy, aby mohli zapsati řeči, které se potom uloží do foliantu, kde to svým časem žerou červi. Páni koaličníci nevěnují naprosto žádnou pozornost pronášeným řečem a protestům oposičníků, jenom v případě ostřejšího kritisování kapitalistického pořádku zostřena je pozornost pana předsedajícího koaličního předsedy nebo místopředsedy, a oposiční řečník je volán k pořádku a jeho reč je potom hodně seškrtávána, aby nemohla přijíti do veřejnosti. Řeči se odmluví, páni se zde pobaví a přistoupí se ke hlasování. Koalice má většinu zajištěnou, tedy bude odhlasováno vše tak, jak to chtějí oni a jak to předem upekli, aby se to líbilo a co nejméně zatěžovalo jejich kapsy. Pánové nepřihlížejí k tomu, co řeknou tisíce oněch dělníků, o kterých jsem mluvila zprvu, kterých se to týká a kteří budou tím krutě postiženi.

Paní kol. Plamínkové mluvila zde již také o nevážnosti zákonodárného sboru, který takto jedná. Škoda času a škoda peněz, co všechny tyto formální procedury stojí! Pánové z koalice by nám mohli jednoduše říci, že je marné maše namáhání a usilování o zlepšení, a mohli by nás poslati domů. Bylo by méně vydání na parlament a senát a mohlo by se to dáti na účelnější potřeby lidu.

Nemohu přejíti přes to, abych zde nevyzdvihla názory a náladu dělnictva o sociálním pojištění, jak se kdy jevila ještě za Rakouska před válkou a jak se chovala k tomu buržoasie. Za Rakouska-Uherska nám i čeští vlastenci slibovali sociální pojištění, že je totiž budou podporovati, až se o něm bude jednati ve vídeňském parlamentě. Ale viděli jsme potom, když již byla Československá republika vytvořena a pánové vládli sami, že tito pánové vlastenci, když bylo jim přiznáno a zaručeno právo soukromého majetku, a nikoli jak bylo ve washingtonské deklaraci napsáno, že vyvlastní se velkostatky pro domácí kolonisaci, hutě, doly, továrny, od svých slibů dělníkům utekli.

Dělníkům slibovali, dokud se jich báli, že po převratě budou se s nimi pořádati. A dělníci potom musili čekati 6 let, aby se uskutečnilo sociální pojištění, ovšem hodně chudé, pro dělníky nedostatečné. A za toto nedostatečné sociální pojištění musili socialističtí zástupci, kteří byli tehdy v koalici s buržoasií, udělati veliké ústupky těmto, neboli řečeno tak, že dělníci dostali sousto chleba a buržoasie dostala celý bochník. Tito socialističtí zástupci věřili, že buržoasie bude tak uznalá a bude si pamatovati jejich blahovůli vůči nim, avšak sami již přiznali i zde několikráte, že buržoasie je věrolomná a zpřetrhává všechny přátelské svazky a sliby, když dosáhla toho, čeho potřebovala, a zvláště ovládla-li řízení tohoto státu.

Dne 1. července r. 1926, kdy vešlo v platnost sociální pojištění dělnické, říkám chudé pojištění, s mnoha různými nedostatky, vlály prapory nemocenských pojišťoven, a socialistické listy psaly tehdy ve svých novinách, že nebude již žebráků a nezaopatřených. Komunistická strana tehdy nehlasovala pro toto nedostatečné pojištění, ne z důvodů, že by byla proti sociálnímu pojištění, ale poněvadž podala svůj vlastní iniciativní návrh zákona o starobním a invalidním pojištění k projednávanému zákonu, který byl lepší pro dělnictvo a zahrnoval v sobě i pojištění malých rolníků a malých živnostníků, což bylo jistě správné a žádoucí. Z důvodů těch však, že se to buržoasii nehodilo, že ona by bývala zatížena větší příspěvkovou kvotou a že prý vláda na to nemá peněz, komunistické zlepšovací návrhy byly zamítnuty i socialistickými zástupci, což se však těmto, jak jsem se již zmínila, prašpatně vyplatilo, že se z toho dlouho neradovali. Sotva vešlo v platnost sociální pojištění 1. července 1926, osnovala koalice útok na jeho zhoršení, což se jí podařilo plně. Dělnictvo se však bouřilo proti tomuto počínání a vyrukovalo na ulice 29. března a 3. dubna t. r., kde protestovalo proti tomuto zhoršení. Pánové se trochu zarazili pod dojmem těchto dělnických bouří, ale pod rouškou, že poradní sbor pro sociální pojištění vezme do spolku strany socialistické, byl odveden zájem dělníků od tohoto a potom si také již nadiktovali přímo, co bude v novelisaci sociálního pojištění a co tam nebude. A tak jsme před hotovým faktem, že zhoršení soc. pojištění zde je a že bude již v několika hodinách odhlasováno ke škodě všech pracujících dělníků a lidí sociálně slabých vůbec.

My komunisté nepláčeme nad touto věrolomností buržoasie vůči chudákům, jak to činí strany socialistické, my to bereme jako fakt jejich kapitalistické morálky, proto nás toto jednání nikterak nepřekvapuje a my přicházíme k tomuto poznání.

Vývin kapitalismu způsobil vítězství názoru, že každý si má svou existenci zajistiti sám svou výrobností, svou osobní podnikavostí, svým jměním. Při tom však moderní stát připustil, ba zaručil ovládání výrobních prostředků jen menšině svých příslušníků, a to ještě velmi nerovnou měrou. Tím odňal ohromné většině možnost výrobnosti, podnikavosti a jmění.

To znamená tedy, že existenci valné části svých příslušníků stát nezajišťuje a zajistiti nemůže. Stát minul se tudíž svým všelidovým posláním a ocitl se jako nástroj v rukou držitelů výrobních prostředků, spekulantů a kapitalistických vrstev vůbec. Odtud pramení však úsilí odstrkovaných a vykořisťovaných, přebudovati celý moderní kapitalistický stát.

Jest ovšem pravda, že majetní snaží se co nejdéle udržeti stát ve svých rukou a proto brání se nespokojencům všemi, i těmi nejbrutálnějšími prostředky, anebo jim dělá drobné vynucené ústupky. Nejistota existenční béře totiž slabým hospodářským vrstvám tolik, že občanstvo lépe situované nemůže odolati tlaku nespokojených, a musí se pokusiti jej zdolati. Moderní stát proto více nebo méně obírá se též otázkami sociálními. Ba i zásady, zajistiti také existenci každému členu společnosti lidské, musí majetné vrstvy již také připustiti, ovšem v rámci kapitalistického řádu. Není to možno však učiniti jinak, nežli pojištěním.

A pro toto pojištění zcela ve smyslu hospodářského liberalismu volili heslo: Kdo chce býti pojištěn, nechť si pojištění platí. Přece však jen musili uznati, že je většina státních příslušníků, která přes svou pracovitost nemůže tolik vydělati, aby se mohla sama pojistiti. Proto, třebaže s těžkým srdcem, dávají souhlas k tomu, aby také majetnější a majitelé výrobních prostředků, ba i sám stát v tomto směru poněkud konal oproti těmito potřebným své povinnosti.

Oni přistupují tudíž k pojištění a k jeho uskutečnění jen jako k nutnému zlu, porušujícímu princip hospodářského individualismu a celého hospodářského systému. (Sen. Chlumecký: Oni nic nedávajú, je to vydrené z robotníctva!) Ano. Odtud pramení tendence, aby majetné vrstvy i stát sám byly hospodářsky slabým nápomocny co neskoupěji.

Komunisté mají názory na stát jiné, které vyslovují heslem: Stát socialistický. My jsme na stanovisku, že jednotlivec má se dáti cele do služeb společnosti, a společnost, tedy i moderní stát, má povinnost každému svému členu zajistiti plnou existenci.

Proto systém soukromého pojištění pokládáme za součástku kapitalistického hospodaření a proto se nedovedeme rozehřáti ani pro pojištění veřejné. A musíme-li již v kapitalistickém státě žíti, tedy uznáváme pouze toto poslední. Jen z přinucení a z taktických důvodů klademe pak pro ně tyto požadavky:

1. Sociální pojištění musí pojišťovati při nejmenším všechny osoby námezdně činné. 2. Ono musí býti co nejširší, to jest zahrnovati všechny druhy pojištění. 3. Renty se musí rovnat i průměrné poslední mzdě a musí stačiti k živobytí pojištěnce. 4. Náklady jsou povinny platiti, kdož mají výrobu v rukou, t. j. zaměstnavatel. 5. Orgány spravující sociální pojištění musí se rekrutovati pouze z důvěryhodných lidí.

Předložená novela však v žádném směru nerozšiřuje okruh pojištěnců, ba zapomenula i na osoby samostatně výdělečně činné, pro něž kdysi pojištění dělnické nemělo vejíti ani v působnost. Ona naopak z pojistné povinnosti vylučuje zaměstnance u osob používajících práva exteritoriality. Hlavně pak vyjímá z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří osoby, které nepřekročily 16 let stáří. Kromě toho dovoluje, aby z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří byli vyňati též domáčtí dělníci a ti dělníci, kteří jsou zaměstnáni pracemi sezonními, netrvají-li tyto práce déle než 90 dní v roce. To jsou zedníci, tesaři a stavebníci vůbec a jiní dělníci, kteří mohou pracovati jen v létě. Zákon nyní platný vyjímá z pojištění přes 10% nesamostatně výdělečně činných osob. Předložená novela však tento počet rozmnožuje přes 20% osob a dalších 15-20% hrozí ještě vyloučiti zmocněním vlády, nařízením. Byl-li zákon v tomto směru, t. j. pokud se týče okruhu pojištěnců, pro naši stranu těžko přijatelný, jest ovšem vyloučeno, že bychom mohli s touto novelou jenom mlčky souhlasiti.

Nynější zákon ani se nepokusil o řádné sloučení platných pojištění, totiž invalidního a starobního pojištění úředníků a zřízenců, pojištění horníků, pojištění úrazového, tím méně dbal, aby doplnil pojištění sociální zavedením pronikavého a potřebného pojištění v mateřství, výchovy dětí, pojištění vdoveckého, výbavného, sirotčího, pohřebného a zejména pojištění proti nezaměstnanosti, a přece beze všech těchto druhů pojištění, zejména pojištění proti nezaměstnanosti, není vůbec žádného pojištění sociálního. Vládnoucí kruhy bojí se totiž sloučení pojištění, aby nestmelilo veškeré dělnictvo v jeden nespokojený proud. Ba ony dokonce novelou částečně zahlazují stopy pojištění nezaměstnaných v nemoci, a to tím, že váží počátek nároku na nemocenské na pevný den s uskutečněním práce a nikoli na pohyblivý den, totiž na neschopnost práce. To vám udělá také velikou komedii mezi dělnictvem. K tomuto neúplnému a nesystematickému pojištění, ba k jeho zhoršení touto novelou nemůžeme my, komunisté, dáti souhlasu ani zdaleka. Naopak, jsme povinni vysloviti svůj krajní odpor proti tomu do té doby, pokud budou majetné vrstvy s průzračnou snahou pomáhati této neúplnosti sociálního pojištění a všelijak čachrovati za účelem uspání dělnictva. Zákon skoupě vyměřuje požitky pojištěncům. U nás je zvykem 60procentní sazba průměrné denní mzdy jako nejvyšší hranice. Zákon však průměrnou denní mzdu zlomyslně rozškatulkovává do tříd, a to do nejširších tříd. V žádném pojišťovacím oboru nedosahuje renta výše mzdy, ba i oněch 60 procent dostává pojištěnec jenom výjimkou.

U starobního a invalidního pojištění jsou důchody rozděleny ve 4 třídy, v nichž pojistné renty, důchody, rovnají se dnešním podporám chudinským - jak víte, jsou tyto podpory velmi skvělé - a jenom ve vyšších třídách je poněkud přesahují. Po 40 letech úmorné práce a placení příspěvků nedosahují ani poloviny střední mzdy, určené pro zařadení jednotlivých tříd. Rozumí se, že takovéto renty nemohou stačiti k živobytí, zejména když velmi často nestačí ani mzda skutečná, tedy 100 procent. A teď podle novely má býti ještě hůře. Kdo bude zaměstnán méně než 6 dnů v týdnu, má býti zařaděn tak, že skutečný výdělek bude dělen šesti a rovněž ten, kdo bude míti neštěstí, že pracuje jen tři, čtyři hodiny denně, bude zařazen tak, jako by výdělek ten vydělal za 8 hodin práce denně.

Dalším zhoršením při zařaďovaní má býti započítávání naturalií do mzdy. Tím budou nejvíce postiženy služky. Jejich naturalie mají jim býti započítávány jen za 4 Kč denně, t. j. mají se zařaďovati pouze o jednu třídu výše, než by jim padle jejich platu náleželo. Dosud se zařazovaly o tři třídy výše, než jak odůvodňuje mzda na penězích. Nyní však má nastati zhoršení také u deputátníků, kde cena naturalií může způsobiti přesunutí o 2 třídy výše. U hospodářské čeledi, pomocnic v domácnostech a učňů má pak cena naturálních požitků způsobiti zařazení jen o jednu třídu výše. Tedy u lidí méně placených, jimž právě naturaliemi se nahrazuje to, co na mzdě se jim nedoplácí, má cena naturalií býti stlačena na směšně nízký obnos. Strava, byt a někdy i šatstvo čeledína, služky, učně mají býti čítány za 4 Kč denně. Toť krvavý výsměch zdravým, mladým jedlíkům a vyložené jich okrádání v případě nemoci, invalidity a stáří. Dále zkracuje se doba vyplácení nemocenského pod 52 týdny, a to někdy o řadu měsíců tímto způsobem. Doba ambulantního léčení má býti totiž započítána jako doba vyplácaní nemocenského, když toto léčení bude trvati přes 8 týdnů. Jiné zkrácení doby vyplácení nemocenského má nastati, jak již bylo uvedeno, vázáním počátku nároků na nemocenské na pevný den ukončení práce, a nikoli na pohyblivý den neschopnosti ku práci. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Největší neomalené a rafinované zároveň je šizení pojištěnců v oboru invalidního a starobního pojištění zavedením nové nejnižší třídy Aa). Tato nová třída má téměř čtvrtinu všech pojištěnců. Pojištěnci ti po uplynutí 40 let nepřetržitého pojištění budou ošizeni o Kč 492.40 ročně, po 50 letech pojištění o 628 Kč ročně oproti platnému zákonu. A za to všem ostatním se ničeho nepřidá a celé statisíce dělníků pojištění zbavují. Toť zločin svlékání polonahých a rvaní chleba z ruky hladovým.

Zejména na ženy se vztahuje tato nová třída Aa), kterou se poškozují právě ony zaměstnané ženy, které mají nejmenší mzdu, a kromě toho všechny ženy, které v začátcích své služby musily touto třídou projíti. Z toho důvodu jsou poškozeny tyto ženy, že se jim v případě invalidity a stáří započítávají menší příspěvky, než je podle dnešního zákona. Toto je sděláváno proto, aby na úkor těchto nejchudších ušetřili zaměstnavatelé na příspěvcích. Zůstane mu v kapse, co získal na příspěvcích nižších, kdežto u dělnice, když ušetří na příspěvcích, tedy se jí to vymstí několikanásobně zmenšením renty v případě invalidity a stáří.

Na výbavné má pojištěnka nárok asi 400 Kč jen tehdy, má-li zaplaceno 100 příspěvků týdenních. Ženy vůbec postihuje to, že nejsou pojištěny do 16 let proti invaliditě a starobě. Máme tisíce mladistvých dělnic do 16 let v továrnách textilních, chemických, při šití prádla a ve sklářství, v obchodech, na polích a jinde. Ženy domáckou prací zaměstnané mohou býti stejně vyloučeny ministerstvem sociální péče, jsou-li sezonními dělnicemi, t. j. nepracují-li déle než 90 dnů v roce. Chtí pánové, aby ministerstvo sociální péče doplnilo tento zákon samo podle své blahovůle. Dali mu zplnomocnění a pánové sami si myjí ruce jako Pilát, když zradil Krista, (Veselost.) vědouce, že oni dali sankci tomuto zločinu, na těchto ženách spáchanému. Tyto ženy nebudou míti nároků na podporu v těhotenství, šestinedělí a premie na kojení a příplatek porodním asistentkám. A o to všechno jste je ošidili. A po tom všem stále si pánové ještě stěžují, že chudé ženy nechtějí již také roditi děti a hodně dětí, aby oni měli hodně pracovního materiálu, který by mohli vykořisťovati. To jest u nás péče o matku a dítě, když se stále odbourává zákonodárství, které tyto ještě drobet chránilo! Jak mají tyto matky, dělnice, žíti a roditi? A k tomu si přimysleme zákon o reformě správní, kde § 21 povídá, že nikdo nebude přijat do nemocnice, porodnice, dokud si nepřinese od obce nebo od nemocenské pojišťovny potvrzení, že to bude v nemocnici nebo v porodnici někým hrazeno. Kam se obrátí chudá matka-dělnice, aby porodila, když nemá k tomu doma místnosti a ani finančních prostředků, a novela sociální ji vylučuje z práva pojištěných? Ano, pěkně to pánové z koalice nachystali těmto ženám-dělnicím. Svůj dobytek a osení a celý inventář si na prvém místě pojišťují, ale o člověka zájem nemají, aby byl i tento plně pojištěn. Posluhovačky, pradleny, ty prý o to nestojí, aby byly pojištěny, ony jsou asi milostpaničkami královsky placeny a mohou si asi ušetřiti na svá stará léta hezký kapitálek, aby nemusily choditi ke stáru žebrati. Zemědělské dělnictvo o to prý také nestojí, podle zprávy pana zpravodaje, neboť se stávají prý samostatnými a nepotřebují toho potom. To však není pravda, co tvrdil pan zpravodaj, a my máme celou řadu případů, kdy se tito chudáci ve stáří musí plahočiti od domu k domu, a zhynou někde ve chlévích a pastouškách, sušírnách a na cestách, neboť do nemocnice je nevezmou. Jak pan zpravodaj uváděl, že rolníci se starají o takové zedřené, staré dělníky naturaliemi, to jsou bílé vrány mezi sedláky. Já to připouštím panu zpravodaji, jsou takoví citliví lidé, a proto je hříchem zošklivovati takovýmto dělníkům sociální pojištění, aby zaměstnavateli oněch pár korunek zůstalo v kapse a aby zestárlý dělník potom musil sahati po provaze, aby sešel co nejdříve s tohoto světa. Dělníkům se má ještě připomenouti, aby se pojišťovali, aby nebyli ke stáří vůbec bez pomoci.

Stejně macešsky jste se zachovali, pánové, v novele vůči družkám-vdovám po zemřelých mužích. To je vždy stará bolest všech takovýchto pojišťovacích a zaopatřovacích zákonů, že na tyto se zapomíná. Ženě nelegitimní, ačkoliv celý život třebas byla věrnou družkou svého nelegitimního muže a vyvedla mu celou rodinu spořádaných a dobře vychovaných dětí, jest odmítnuta z pense, protože nebyli spolu zákonně oddáni. Jaká to malichernost! Byl třebas velmi vážný důvod k tomu, že nebyli oddáni, a po smrti muže je potrestána tím, že se jí proto odmítá renta. Sta případů je takových, zvláště nyní po světové válce, že žena-vdova následkem takového zákona přišla o podporu a zápasí s nouzí a bídou. Já jsem měla, vážení pánové, příležitost takový případ viděti v tomto týdnu, kdy vdova-matka nedostává žádného důchodu a zápasí s bídou, kdy její syn student zde v Praze se doprošuje cestou milosti pro svou starou matku nějakého daru od příslušné instituce. Vždy, kdykoliv se mi naskytne býti svědkyní takového případu - a to bylo již mnohokráte - ptám se, jak jest jen možno, aby takovýto zákon páni zákonodárci udělali, aby byl trestem nelegitimní manželce? Ne, to není mužné a spravedlivé. Tento zákon, říkám, není také ke cti. Kapitalismus, a zvláště racionalisace poválečná, vyrábí vdovy ve velkém v továrnách, hutích, dolech a poslední dobou zvláště na stavbách, jak jsme byli svědky v úterý zde v Praze, kde bude hodně velká číslice vdov a sirotků po katastrofě zřícené stavby na Poříčí. A v této době zde musíme s pány z koalice handlovati o sirotčí a vdovské pojištění, což je opravdu smutné. Zvláště v prostředních letech podle statistiky je největší procento vdov a pak ve starších letech, kdy již těžko vcházejí tyto ženy do druhého sňatku, a jsou proto potom úplně bez pomoci a podpory. A pány nehne ani takovýto názorný příklad, neboť nemají citu a neznají povinnosti vůči dělnictvu, jenom chrání vždy a všude svoje kapsy. Náklady pojišťovací neplatí však majitelé výrobních prostředků sami a ani jejich představitel a služebník, stát, musí si polovinu zaplatiti pojištěnec ze své mzdy sám. Ale placení druhé polovice příspěvku dělníkovi na pojištění bylo majitelům výrobních prostředků tak obtížno, že se snaží vší mocí příspěvky snížiti, a k tomu účelu slouží novela sociálního pojištění v prvé řadě. Využívá se nechuti dělnictva k placení vůbec a uvádí se jako její příčina pojištění samo, nikoliv nízká mzda a bídné hospodářské postavení pojištěncova. Odtud vyvěrá zmenšení počtu pojištěnců, proto mají býti zkráceni nezaměstnaní, proto jsou požitky nemocenské oklesťovány a rozličnými způsoby i nepřímo pojištěnci šizeni, proto zavedena je nová nejnižší třída invalidního a starobního pojištění, proto rušena i samospráva pojišťoven, proto zvýšen příplatek státu, proto zmenšeno a zdobrovolněno pojištění vojáků, proto zvýšena sazba reservních fondů na 4 a půl procenta atd. atd.

Na čem však novela nešetří, to jest administrativa. Tam počítají majetné a vládnoucí vrstvy se zaměstnáním svých synků a vydržováním jich na účet dělnictva a proti tomuto dělnictvu. Mají ještě málo, ač ovládli všechny vysoké státní úřady, ještě chtějí i toto dělnické pojištění ovládnouti. Zvýšení administrativy musí dělníci zaplatiti, neboť zemské úřadovny znamenají tříštění pojištění, zvýšení pravomoci správních úřadů, zejména ministerstva.

My komunisté stáli jsme proti nynějšímu platnému zákonu pojišťovacímu z toho důvodu, že dělník draho a téměř sám si je musí vydržovati. Předložená novela nám to nejen vše potvrzuje, nýbrž tento stav ještě zhoršuje. Pokud se týče pojišťoven, podlomil již platný zákon samosprávu pojišťoven tím, že podřídil je Ústřední sociální pojišťovně daleko více, než byly dříve podřízeny správním úřadům, a ještě je kromě toho zatížil státním dozorem. Novela však zavádí téměř úplné zrušení samosprávy pojišťoven a oklešťuje dokonce pravomoc samé Ústřední sociální pojišťovny na prospěch správních orgánu státních.

Aby se to lépe dařilo, ponechává novela dnešní roztříštěnost pojišťoven a ještě je posiluje snadným zřizováním pojišťoven zemědělských, které pan zpravodaj hodně vychvaloval - ale nezmínil se, kterak se s nemocnými tam také zachází a tolik se jim vyplácí - dále živnostenských pojišťoven a znovuvzkříšením pojišťovny pro služky, kteráž bude pro tyto chudé dívky teprve hotovým utrpením.

Dále pevněji zaručuje zákonné zastoupení zaměstnavatelů ve správách pojišťoven, a to dokonce tak, že se tím volby, po kterých se stále volalo, stávají nemožny, a ovšem podle toho rozhodování dělnictva, v pojišťovnách bude naprosto ilusorní.

Kromě toho zavádí novela tak zvané zemské úřadovny jako filiálky Ústřední sociální pojišťovny a ruší, anebo alespoň zdobrovolňuje, dnešní svazy nemocenských pojišťoven.

Korunou všeho je, že ministerstvo sociální péče má do každé maličkosti strkati nos, o všem musí věděti, vše revidovati a o všem rozhodovati. Ba v záležitostech finančních má i ministerstvo financí zbytečnou pravomoc. A dokonce i Národní banka si může na pravomoci pojištěnců smlsnouti. Ovšem na peníze dělníků všichni si dělají práva a přiživují se při nich, brousí si na ně zuby. Tedy, jak je viděti, příčí se platný zákon našemu nazírání na pojišťování.

Ale toho jest ještě více. Tato novela zkrátka je pro nás a pro pojištěnce, které my, komunističtí zástupci tu zastupujeme, krokem naprosto reakčním, zpátečnickým, a proto o její snesitelnosti nemůže býti ani řeči. Ona se může státi skutkem jen přes naše hlavy. V tom případě budeme však na ni hleděti jako na největší bezpráví, páchané na dělnictvu. Proto také bude tou největší snahou komunistické strany zbaviti dělnictvo takového tíživého balastu a zbudovati pojištění, jež bude lépe odpovídati jeho potřebám a nárokům na uspořádání lidské společnosti.

Pánové by se měli učiti v tomto od sovětského Ruska, kterak tam vláda dělníků a malých rolníků se umí starati o pracující lid veškerých tříd. Místo tupení sovětského státu měli by si pánové pročísti jeho pojištění o vdovy sirotky, těhotné ženy a rodičky, kojící matky, a uviděli by, že tento první dělnický stát to vzal opravdu správně do ruky a že se stará o národ, a proto ruský dělný lid miluje svůj stát a jest ochoten jej do krajnosti hájiti proti nepřátelům.

To za daných okolností v Československu by se mohlo koalici hodně špatně vyplatiti. Ačkoliv nám pan zpravodaj uváděl za příklad jiné kapitalistické státy, na Rusko si nevzpomněl, aby je přirovnal k našemu nedostatečnému pojištění. To by v přirovnání neobstálo. A Rusku to vynáší, má na to úhradu, ale v Československu pro dělníky nikdy peněz nezbývá, na jiné věci, pro kapitalismus, prospěšné miliony vždycky najde ihned, i bez svolení ministra financí, i bez svolení celého zákonodárného sboru a bez svolení vlády.

Pánům agrárníkům bych chtěla připomenouti ještě, že před 70 lety se domáhali rolníci zrušení roboty, a nyní tuto robotu zavádějí oni sami dělníkům. Katolíkům vůbec nesluší takovéto schvalování zákonů v neprospěch chudáků, nechť si připomenou, že Kristus byl zakladatelem víry křesťanů a obhajoval chudé. Živnostníci vůbec by neměli takovouto nemístnou koalici pěstovati, protože jsou živi také z chudáků, a ve svých řadách mají taktéž chudáky, které svojí politikou klamou a ochuzují.

Kdo seje vítr, klidí bouři, a ta bouře bude vinou koalice tak veliká, že se požene jako orkán a smete i tuto koalici, a my věříme, že i u nás zasvitne ono zlaté slunko svobody dělníků a všech utlačovaných.

Proto tuto novelu my komunisté schvalovati nemůžeme. Tím končím. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Volko. Dávám jemu slovo.

Sen. Volko: Slávny senát! Prv, ako by som pristúpil k predlohe o sociálnom poistení, nech mi je dovolené vysloviť uprímnú sústrasť našej slovenskej ľudovej strany nad hroznou katastrofou, ktorá sa udála 9. t. m. na Poříčí v Prahe. Osud nešťastných obetí, ktoré pri tejto katastrofe zahynuly, alebo boly zmrzačené, ležia, a musia ležať na srdci každému čestnému občanovi nášho štátu. Slovenská ľudová strana a celé Slovensko z celou silou sa pričiní o to, aby hrozný osud rodín nešťastných obetí, nakoľko je len možné, bol zmiernený. Je to poučenie pre všetky stavby, aby sa nepoužíval zlý materiál a zlé vedenie stavieb, aby pre hriešnu ziskuchtivosť sa neobetovaly ľudské životy. Tejto noci sa stala tiež podobná udalosť, kde len šťastnou náhodou boly zachráněné životy 6 Slovákov. Za neoceniťelnú, namáhajúcu prácu, ktorú vojsko, robotnictvo, úrady, dobrovoľní zachránci pre záchranu nešťastných obetí poskytli, v mene našej strany a celého Slovenska vyslovujeme týmto uprímnú vďaku.