Když řádila persekuce v Rakousku proti sociálním demokratům, pravil ve vídeňském parlamentu censorovi dr František Soukup: "Konfiskování novin je sprosťáctví, ba je to zločin, když lecjaký erární trouba opováží se komandovat, co smíme a co nesmíme psáti," Prosím, to bylo za rakouského parlamentu. Německý poslanec Schönerer pravil v témž parlamentě o censorovi: "Co takového vola napadne, má nám být směrodatné".

Vážení pánové! Při posledním sčítání lidu bylo napočítáno v Československé republice dělnictva a malého úřednictva, hlavně učitelstva 300.000, pensistů, chudých studentů a jiných 600.000, malorolníků a domkářů 300.000, maloživnostníků a obchodníků 300.000, dohromady jeden a půl milionu. Připočteme-li k tomu členy rodin a Slovensko, máme dohromady 12 milionů pracujícího lidu proti jednomu a tři čtvrtě milionu továrníků, bankéřů, velkoobchodníků, velkostatkářů a velkoagrárních zemanů. Tato nepatrná menšina má veškerou státní moc v rukou. Ovšem, že tito lidé mají ve svých řadách právě ty, kteří tam nepatří, kteří se dobrovolně vrhají do otroctví velkokapitálu a drží tím pracující třídu v porobě a bídě.

Kdyby bylo pochopení, o kterém jsem mluvil, kdyby se pracující lidé sjednotili, mohli by sobě suverénně vládnouti tak, aby to vyhovovalo jim, kteří drží stát svou prací.

Nedávno byl výkřik ve schůzi fašistů, že budou museti přijíti druhé Lipany. S tohoto místa pravím: Ano, my jsme listovali v dějinách českého národa. My známe slávu českého národa a také tragedii na Bílé Hoře. Jestli jsou takové výroky opravdu míněny, kdo prohraje, to už nebudou komunisté, to nebudou Táborité, to bude někdo jiný, a, myslím, že na tom prodělá. Pánové, už tehdy byla jednota. Stavové čeští a panská Jednota spikli se proti pracující třídě, proti sedlákům a podruhům. Ovšem zrada Čapka ze Sán byla tak hrozná, že Táboritům nepomohly ani vozové hradby a způsob válčení Žižkova. Prapor byl zdeptán a zhanoben. Tam padli komunisté, Táborité. Ovšem na podkladě náboženském a my novodobí komunisté na podkladě hospodářském, na podkladě bratrství a lásky k bližnímu jsme prapor lipanský, který byl pokálen, vzali a očistili a hlásáme šlechetný, dobrý a spravedlivý komunismus.

A přátelé, pravím vám, jsme vašimi bratry, máme tutéž krev a jazyk a můžete se styděti, že nás honíte jenom proto, že chceme býti jako lidé živi. Svou krví a potem připravujeme jiným blahobyt a nemáme ani to, co k životu potřebujeme. Co potom následovalo, budiž výstrahou těm, kteří se spoléhají na Lipany. Jádro českého národa bylo zardouseno, nikdo si nevšímal veřejného života, ale kdo nelenil, to byl římský pop a germánská bota! To se vymstilo pak 2 roky později, to byla odplata za Lipany - Bílá Hora! A dnes se katani našich předků zde roztahují. Já přijdu s argumenty, jak se převáděli na víru spasitelnou, kdy bylo 90% evangelíků, husitů a českých bratrů a pouze 10% římských. Dnes nemám tolik času, ale vypořádám se s těmi pány, poněvadž vidím, že dnešní generace nelistuje v dějinách našeho národa a právě proto že nelistuje, přicházíme my "vlastizrádci". My nejsme vlastizrádci! My chceme, aby vlast byla pravou mátí všem a ne, aby plnýma rukama rozdávala jedněm a pracujícím včeličkám nedala nic.

Ještě se několika slovy zmíním, jak urputně jsou pracovníci vykořisťováni. Byla tu již jednou zmínka o boji horníků. Uvažte, jak bezměrně jsou vyssáváni. Vy si nejste sami vědomi, jak je český dělník vyssáván ve všech oborech cizáckým kapitalismem. A je to smutné, že když nemůže dělník býti živ a sahá k poslednímu prostředku, stávce - vyhledává po případě raději jiné cesty, poněvadž stávka je dvousečná zbraň - a když se hlásí, aby také jako člověk byl živ, posíláte tam lidi z našich řad vyšlé, z chudých matek narozené a ti tam pak slouží kapitalismu, té nadhodnotě, tomu mamonu.

Když továrník udělá výluku a v celém okolí jsou živnostníci poškozováni, na toho nejdete s pendrekem, to jdete jen na toho českého pracujícího dělníka.

Podívejte se, jak jinak se měří horníkům. Jaký byl důvod ke stávce horníků? Horník měl v r. 1921 za šichtu 57 Kč 54 hal. Nebudu jmenovati rok za rokem. Uvedu cifry jen namátkou. V roce 1924 se mu plat snížil na 36 Kč 47 hal. V r. 1927 se poněkud zlepšil, poněvadž byla lepší konjunktura, vydělal za směnu 37 Kč 34 hal. Zde vidíte, jak mzdy šly rapidně dolů. Ale jak ohromný výkon ten otrok, který je zbaven slunečního jasu a denního vzduchu, musil vykonati, když vám vynášel nahoru ty diamanty! A vy ho nenecháte žít jako člověka. Výkon horníka v r. 1921 činil 337 kg, v r. 1922 4 q, v r. 1924 - 530 kg. Přejdu k poslednímu roku, podle statistiky v r. 1927, kdy již musel vytěžiti takřka plných 7 q. Tedy horník měl dříve 57 Kč denně a vytěžil při tom 3 a půl q, teď vytěží asi 7 q denně a má za 1 q 5 Kč 46 hal. Dostal tedy za vytěžení 1 q v roce 1921 - dávejte dobrý pozor - 14.87 Kč a v r. 1924 už jen 6.90 Kč, a v r. 1927, když už ten ubožák udělal denně 7 q místo 3 a půl, dostal za 1 q pouze 5 Kč 46 hal. A pánové, uvažte, že to jsou naši bratři, že mají naši českou krev, uvažujte, co tím pášete na našem českém lidu. Ten dělník nemůže prodávati nadhodnotu své práce, musí čekati jako otrok, co milostivě dostane. A tu vidíme, že v r. 1921 dostal za 1 q 14.87 Kč, v r. 1927 jen 5.46 Kč. Pánové, uvažujte o tom, zpytujte své svědomí. Podívejte se, zač v poslední době, kdy horník dostává za 1 q 5.46 Kč, zač prodává těžař 1 q tohoto uhlí? Vidíte, že na Kladně jej prodává za 24 Kč a v Praze za 33 Kč. Uvažujte, jaký je to ohromný nepoměr. Odpočítáme-li tedy 5.46 od 33 Kč, zbývá těžaři jako čistý zisk na 1 q plných 27 Kč 54 hal. A poněvadž horník vytěží denně 7 q, tedy to dělá za jednu směnu u jednoho horníka 192 Kč 78 hal. I kdybychom odpočítali režii těžaře i to, co potřebuje na své živobytí, shledáme, že jsou to zisky ohromné.

Myslím, pánové, že jste mně velmi dobře rozuměli. Buďte ubezpečeni, že my od našich směrnic neustoupíme. A padneme-li, povstanou noví bojovníci. Sami víte sice, že by byl docela jednoduchý recept, jak tomuto stavu odpomoci, totiž dáti chudým vaším bratrům najísti, dáti jim výdělek - a bylo by po rebelantech. Ale vy toho neučiníte, poněvadž váš egoismus vám to nedovolí. Končím. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Než budeme pokračovati v debatě a než dám slovo dalšímu panu řečníkovi, konstatuji ze stenografického protokolu z řeči pana sen. Chlumeckého, že zejména ve svých vývodech o panu ministru Černém a úřednících ministerstva vnitra a pak o p. posl. Kramářovi se vyjádřil způsobem, který porušuje a uráží slušnost a mrav, a volám jej proto dodatečně k pořádku a zároveň vyhrazuji cenzurování jeho řeči presidiu senátu.

Dalším řečníkem je pan sen. Frant. Scholz. Dávám mu slovo.

Sen. Fr. Scholz (německy): Včas a s cílevědomým ohledem k pořádku ve státě předložil pan ministr financí rozpočet na rok 1929 Národnímu shromáždění, aby o něm pojednalo. Z předloženého rozpočtu lze seznati, že se v podstatě přimyká k rozpočtu na rok 1928. Tak jako v rozpočtu na rok skoro již uplynulý zůstává bohužel také tentokráte nepovšimnuta celá řada důležitých požadavků obzvláště rázu sociálního a hospodářského. Vycházejíc z těchto úvah, dovolí si naše strana, i když v přítomné době patří k většině, vysloviti svůj názor a projeviti zdravou kritiku o ustanoveních, s nimiž není zcela srozuměna. Činíme tak u vědomí, že tím svému německému národu obzvláště a našemu národnímu hospodářství jako celku prokážeme dobrou službu.

Nepovšimnutou a zmínky hodnou zůstává definitivní úprava učitelských platů a zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty, kterážto úprava by vyžadovala pro zprvu jmenované 400 milionů, pro posléz uvedené 300 milionů.

Také o sanaci hornických bratrských pokladen nákladem 3 a půl mil. Kč není v rozpočtu zmínky. Výdaje státního rozpočtu preliminovány jsou částkou Kč 9.534,373.114 proti 9.536,073.544 Kč roku 1928. Jsou tedy výdaje státní správy proti roku loňskému sníženy o 1.7 mil. Kč. Přihlédneme-li k potřebě jednotlivých správních oborů, shledáme, že položka národní obrany znamená zcela obrovské zatížení pro státní hospodářství. Jak se tomu má rozuměti, když se v Ženevě a jinak na celém světě mluví o odzbrojení, že tento poměrně malý stát pro účely zbrojení vyhrazuje tolik peněz. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup.)

1400 milionů, tedy o 500 milionů korun více nežli celý náklad na podporu umění, věd, vzdělání a náboženství. Anebo, což není možno peněz těchto použíti lépe a mnohem užitečněji pro sociální péči? Tato položka je tentokrát o 30 milionů nižší nežli roku loňského. To je spoření na nepravém místě. Má se těchto 30 milionů ušetřiti snad na invalidech? Anebo zeptejte se, pánové, jednou východočeských dělníků, čeho potřebují pro vlastní živobytí a vydržování svých rodin: vojska nebo řádné státní podpory po dobu své nezaviněné nezaměstnanosti. Dělnictvo v prádelnách v trutnovském a vrchlabském okrese obdrželo, když vyčerpalo podporu od odborových organisací, po opětovných intervencích mimořádnou státní podporu, ženy 3 Kč a muži 5 Kč denně. Poněvadž tito nezaměstnaní s denní podporou 3 Kč a 5 Kč trpí hladem a nejkrutější nouzí, navrhl svaz křesťanských organisací ministerstvu sociální péče, aby podpory zdvojnásobnilo. Zde by se zajisté těchto 550.000 Kč - neboť tolik nejvýše by činil veškerý náklad úhrnem - lépe použito než u jiných státních výdajů. Při letošních manévrech si v mnohých případech mužstvo trpce stěžovalo, že strava je špatná a nedostatečná. Tedy za tolik milionů musilo by přece býti možno, aby se vojáci dosyta najedli a aby zaopatření bylo přiměřené. Pan ministr také uvedl, pokud se týče náhradní zálohy, že z 8.353 žádostí za přijetí do náhradní zálohy bylo jich 6.211 vyřízeno příznivě. Bylo by přece zajímavo zvěděti, kolik z těch 6.211, jimž se dostalo výhody, je Němců. Myslím, že teprve tehdy můžeme souditi, zdali se jednalo spravedlivě, až budeme míti přesná data. Vojenské břemeno je v poměru ke státu příliš velké, je neproduktivní a dlužno je následkem toho nikoli stabilisovati, nýbrž zmenšiti.

Další důležitou položkou, které jsem se již dotkl, je ministerstvo sociální péče. Právě toto ministerstvo, jeho činnost a jeho výkony mají největší důležitost a význam pro ty, kdož berou mzdu a služné. Sociální politika je zajisté jednou z kapitol celého rozpočtu, o kterou se vede největší spor. Pro všechno možné jsou tu peníze, ale na některé skupiny z lidu zase nebylo pamatováno v tomto rozpočtu, a to jsou staropensisté. Tito mají přece sociální právo, a toto mělo by se jim přiznati právě v tomto roce, v jubilejním roce. Za příčinou jubilejního roku zmínil se pan zástupce ministerského předsedy, dr Šrámek, ve své řeči o podpůrném fondu pro státní zaměstnance, jeho účelem prý je poskytovati podporu státním zaměstnancům, kteří toho obzvláště potřebují. Plným právem bych si jen přál a žádal, aby tento fond ve svých sociálních účincích znamenal sociální péči také pro německé potřebné státní zaměstnance. Nepožadujeme žádné přepjaté sociální politiky, jak se tak domnívají mnozí, kteří neznají anebo nechtějí již znáti tvrdost práce, nýbrž žádáme sociální spravedlnost. Tento požadavek je mravním a křesťanským příkazem. Další důležitou kapitolou v sociální péči je bytová péče. Tu podporovati je velmi vážnou a odpovědnou povinností. Budou-li stavební ruch a bytová péče v duchu skutečně sociálním projednávány, chráněny a podporovány, pak bude také možno stavěti budovy a domy, aniž by byly ohrožovány životy lidské.

Na jeden paragraf živnostenského řádu musím při této kapitole upozorniti, který právě v přítomné době pro svou sociální zaostalost jeví tak hrozné účinky; je to § 82 živnostenského řádu. Tento zcela nesociální paragraf zní: "Před uplynutím výslovně nebo mlčky ujednané doby pracovního poměru může býti pomocník bez výpovědi ihned propuštěn, je-li stižen nemocí odpor vzbuzující, anebo stane-li se vlastní vinou neschopným k práci, anebo trvá-li nezaviněná neschopnost k práci déle než 4 neděle".

Toto poslední ustanovení je pohrdavým poškozováním obzvláště dělníka v práci zestárlého, a zešedivělého. Což měla by takováto zastaralá, nesociální ustanovení staré dělníky prohlásiti za psance? Vyzýváme proto ministra sociální péče, aby pečoval o to, by tento § 82 živnostenského řádu, alespoň poslední jeho odstavec, zmizel.

Pro stálý a zdravý vývoj národního hospodářství dlužno se zajisté domáhati dalšího cíle, aby provedeno bylo postupné snížení obchodních a spotřebních daní; tyto druhy daní jsou spolu hlavními příčinami panující drahoty, která v prvé řadě doléhá na dělníky, zaměstnance a střední stav. Dnes vypadá z každé daňové koruny, státu zaplacené - bez přirážek - 18.23 hal. na spotřební daně, 22.63 na obchodní daně, 17.78 hal. na přímé daně, 23.24 hal. na státní dluh, 17.98 hal. na vojsko, 47.85 hal. na vnitřní správu a 9.57 hal. na kulturní účely. To jsou velmi zřetelné cifry, které mluví samy za sebe a které nám říkají, kde je potřebí nasaditi páku.

Také úprava dopravnictví, obzvláště u železnic, je jednou z prvních podmínek národního hospodářství. Při této kapitole poukazuji obzvláště k neudržitelným poměrům trati Suchdol n. O.-Budišov v obvodu ředitelství státních drah v Olomouci. Přes poměry na této železniční trati při dopravě zboží a osob, kde při délce trati 40 km musí s sebou cestující často přes 2 a půl hodiny dát zmítati sem a tam při posunování, neprovádí se žádná vhodná náprava. Vagony jsou vzdušné letní byty, kde v zimě skoro sněhové vločky provozují svoji hru. Okna a dveře nedoléhají, anebo velmi špatně. Klosety jsou zcela staré a primitivní; nalézají se v takovém stavu, že jich nemohou používati ani muži ani ženy. Koleje pro posunování nepostačují a obzvláště na nádraží ve Vítkově není žádných. Ačkoli všechny obce, na této trati položené, písemnými podáními a deputacemi uvědomily ředitelství státních drah v Olomouci a naposled také ministerstvo železnic o těchto nedostatcích, nestalo se dodnes k nápravě ničeho. Průmysl, zemědělství a živnosti, v této krajině položené, musejí zkrátka čekati, až své zboží dostanou. Tím je dělnictvo a jsou všechny interesované kruhy poškozeny. Upozorňuji pana ministra železnic zvlášť na neblahé poměry na této železniční trati, aby včas učinil opatření, by oprávněným přáním obyvatelstva bylo co nejdříve vyhověno. Právě tak naléhavě nutno vybudovati trať z Budišova do Dvorce na Moravě, Berouna na Moravě na přímé spojení s hlavní tratí Olomouc-Praha nebo Opava. Pro jejich provedení vyslovily se jednohlasně nejen veškeré obce, ale i veškeré posádky, jakož i obchodní a živnostenské komory v Opavě a v Olomouci.

U položky ministerstva veřejných prací postrádám u veřejných úředních budov zařazení obnosu na postavení úřední budovy v Bílovci. Obec má po mnoho let umístěnou okresní politickou správu v městské úřední budově. Obec Bílovec nevyhýbala se žádným nákladům, aby tyto úřední místnosti opatřila. Ministerstvo veřejných prací má, jak mi bylo řečeno, plány hotovy. Město připravilo přiměřené stavební místo na svůj náklad a čeká jen na započetí stavby nové úřední budovy, kterážto stavba byla ministerstvem financí přislíbena. Myslím, že by už bylo na čase, postarati se o vypsání a zadání stavby tohoto objektu, když již ministerstvo financí upustilo od opatření stavebního úvěru městem a podle sdělení z dubna roku 1927 má tato stavební suma býti zařaděna do státního rozpočtu.

Největší čistý zisk ze státních podniků lze zaznamenati v kapitole tabáková režie. Výtěžek zde docílený činí 1036.38 mil. Kč. Přes to, že v tomto podniku docílen tak velký zisk nejen letos, ale dosáhl i v předešlém roce 1015 mil. Kč, nejsou pracovní a mzdové poměry dělnictva a také zvláště dílovedoucích a mistrů tomu přiměřené. Již po léta domáhají se dílovedoucí a mistři 35-leté služební doby, kterou přece v této režii má úřednictvo a dělnictvo.

Již opětovně zdůrazňovaly deputace, které se dostavily do finančního ministerstva, do předsednictva ministerské rady a do generálního ředitelství, tato přání a zcela odůvodněné požadavky spolku dílovedoucích a jejich čekatelů. Pamětní spis dotyčný byl předán ještě jednou dne 12. června. V tomto pamětním spise jsou jasně obsaženy a odůvodněny veškeré požadavky, týkající se zařadění do vyšších platových tříd, rozmnožení systemisovaných míst a konečně přiznání 35leté služební doby.

Přes tato opětovně předložená a dobře odůvodněná memoranda nepřiznalo ani finanční ministerstvo ani generální ředitelství tabákové režie dílovedoucím dodnes 35leté služební doby, ba s jejich zástupci nebylo ještě o této záležitosti ani jednáno. Memorandům, předloženým dne 20. září a 17. října 1927 generálnímu ředitelství a finančnímu ministerstvu, která se týkají rozmnožení systemisovaných míst pro dílovedoucí a jejich čekatele, nebylo taktéž vyhověno. Od roku 1919 podávají zástupci dílovedoucích každoročně petice, předkládajíce memoranda generálnímu ředitelství a ministerstvu financí, o zařazení do vyšších platebních tříd, odpovídajících jejich předválečným platům.

Když vláda připravovala v roce 1925 platový zákon, prosili zástupci dílovedoucích uvedené úřady za zařadění do nejnižších dvou úřednických tříd. V Rakousku bylo těmto požadavkům vyhověno, pročež mohl býti úplně splněn také u nás tento skromný požadavek.

Ale ani na toto memorandum nebylo vzato zřetele a bylo provedeno zařadění podle §u 27 platového zákona čís. 103/26 Sb. z. a n. do platových stupnic pro podúředníky.

Toto zařadění neodpovídá důvodové zprávě rozpočtového výboru senátu čís. 157, 1926, odst. 3 k platovému zákonu, čís. 103/26, která dává ústředním úřadům možnost, aby platily podúředníky na základě požitků z roku 1914 tak, aby jejich předválečné platy byly zvýšeny sedm- až devětkrát, ba platy ostatních zaměstnanců i dvanáctkrát. Tyto veškeré zde jen zcela krátce uvedené požadavky jsou proveditelny v rámci stávajícího platového zákona. Větší náklad s provedením této úpravy spojený, je vzhledem k malému počtu těchto státních zaměstnanců velmi nepatrný a je zajištěn předlohami o krytí k novému platovému zákonu, jakož i úsporami restrikčními.

Právě v roce jubilejním neměly by se tyto spravedlivé požadavky této spravedlivě pracující skupiny státních zaměstnanců přehlížeti, aby se jim dostalo konečně jistoty, že existence jejich i jejich rodin je zabezpečena.

§ 7 mzdové úpravy postihuje velice těžce dělnictvo československé tabákové režie. Je proto její brzká změna naléhavou potřebou. Mělo by se alespoň umožniti, aby pro nejblíže vyšší stupně starobního přídavku byl zaveden opět pravidelný tříletý postup. Také absence v tomto paragrafu přípustné, to jest jedenáct pracovních půldnů v jednom kalendářním roce, vyžadují nutné změny. Jedenáct půldnů, které jsou povoleny a platí za omluvené, musí býti z důvodů praktické úvahy vymezeno nejméně na jeden měsíc v kalendářním roce.

Též ohledně přijímání dělnictva v továrnách německých míst jsou zde trpké stížnosti. Musíme proto s veškerou vážností žádati, aby se nové přijímání dělníků dalo v percentuelně spravedlivém směru pro naše německé dělnictvo. Nestrannost a spravedlnost k zásadě "rovní mezi rovnými" musí zde platiti, nikoli jednostrannost a nespravedlnost. Doufáme bezpečně, že v tomto směru budou rozhodující činitelé v budoucnosti postupovati spravedlivě. Je jistě příznačno a hluboce zahanbující, když se při čistém zisku přes jednu miliardu dávají pense z milosti 96 Kč. Je příkazem lidskosti zvýšiti tyto pense z milosti přiměřeně k dnešním hospodářským poměrům. Postaviti naroveň staropensisty s novopensisty je starým, ale právě tak důležitým požadavkem, který vždy znovu nutno klásti, ježto se jedná o lidi, ohrožené velice trpce v jejich existenci. Též ohledně osvětlení, nedostatku moderního zařízení pro vytápění a koupele dávají vnitřní poměry některých továren mnoho příčin k stížnostem. Jsou-li v tomto ohledu ještě závady, děje se tak na úkor dělnictva a jeho zdraví. Čistý zisk tabákové režie snese jistě odstranění těchto poměrů.

Zákonné znovuzavedení dvojitých svátků, které nám svého času vzala polosocialistická vláda, je pro veškeré obyvatelstvo, zejména však pro tabákové dělnictvo a pro ty, kdož berou mzdu a služné, ve všech státních podnicích mravním příkazem. Z tohoto důvodu žádáme konečně zákonné zavedení dvojitých svátků při zachování nynějších zákonně i církevně uznaných svátků.

Konečně chci poukázati ještě na zcela nedostatečný zákon, t. zv. gentský systém. Svaz křesťanských odborových organisací se sídlem ve Svitavách poukázal podáním ze dne 14. září 1926 na nedostatky nynějšího zákona. Ministerstvu sociální péče, jakož i zástupci pana ministerského předsedy byly podány nové změny s patřičným odůvodněním.

Odborové organisace splnily vždy svědomitě své povinnosti vůči nezaměstnaným. O zvýšení jejich zatížení nemůže býti již řeči. Nechť splní též stát konečně, k čemuž je z morálních a mravních důvodů zavázán, své povinnosti a nechť provede novelisaci zákona o podpoře v nezaměstnanosti podle návrhů křesťanských odborových organisací. (Potlesk senátorů něm. strany křesť. sociální.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přerušuji jednání.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem panu sen. Jarošovi.

Sděluji, že

do výboru živnostensko-obchodního na místo sen. Koukala nastupuje sen. Adamovský.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 21. listopadu 1928 o půl 10. hodině s tímto

1. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 769) k vládnímu návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1929. Tisk 770.

2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednán byl vládní návrh státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1929. Tisk 770.

3. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 780) k vládnímu návrhu zákona, kterým se povoluje vrácení daně z obratu nebo přepychové a daně přepravní vývozním podnikům průmyslovým. Tisk 788.

4. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 779) k vládnímu návrhu zákona, jímž se doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. Tisk 787.

5. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným řízením projednány byly:

a) osnova zákona, kterým se povoluje vrácení daně z obratu nebo přepychové a daně přepravní vývozním podnikům průmyslovým. Tisk 788.

b) osnova zákona, jímž se doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. Tisk 787.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Končím schůzi.