Pražští majitelé domů vidí, tak jako my to vidíme, že stranu agrární ochrana nájemníků netlačí. Strana agrární nemá s ochranou nájemníků žádné strasti, ani žádné radosti. (Sen. Kroiher: Máme!) Ve vašich dvorech nikdo nebydlí, leda deputátník, a člověka toho dostanete jistě ven, a jestli jste majiteli domů v Plzni, to nemá se stranou agrární co dělati. Já nemluvím o těch, kteří mají továrny nebo 10 pravovárečných domů, já mluvím o zemědělci z venkova. Pokud je zúčasten v městech, vím, že také má trampoty, poněvadž nemůže vybírati velkou činži, ale na statcích žádné nájemníky nemáte.

Tedy neměla strana agrární přímo s touto věcí co dělati. Ale majitelé domů počítají s tím, že strana agrární bude jim dělati v tomto jejich požadavku berana, aby prosadili zrušení ochrany nájemníků. Národní demokraté do této věci dobře jíti nemohou, protože mají ve své straně tuze mnoho gážistů, tuze mnoho úřednictva, hlavně vyššího. Tedy oni nemohou přímo mluviti pro zrušení ochrany nájemníků. (Sen. Havlena: Již si troufají také!) Říkají něco, pokud jsou tlačeni, ale jak vidíš, majitelé domů jim nevěřili, že to chtějí dělati, poněvadž je to pro ně velmi svízelná situace, proto se připojili ke straně agrární.

Vážení, já bych varoval stranu agrární, aby se k tomuto účelu nechala zneužíti. (Sen. Sechtr: Myslíš, jako jsme byli zklamáni od vás, že bychom byli zklamáni i od nich!) Ano, velmi by se mohlo vymstíti straně agrární, které do této věci nic není, kdyby pro několik hlasů lidí, kteří u ní nikdy nezůstanou, chtěla takto řešiti takovou palčivou a důležitou otázku, která není jenom otázkou nebydlících, nýbrž také otázkou státní. (Sen. Sechtr: My jsme státotvorná strana!) Ano, stát by to poškodilo, kdyby bylo mnoho lidí bez bytů a kdyby lidé měli starosti s placením vysokých činží.

Strana agrární získá v majitelích domů takovou věc, jako získávají národní demokraté, když po prohrané komunistické stávce na Kladně nebo v Moravské Ostravě připojí se k národním demokratům 50-60 dělníků. Ti dělníci nebudou nikdy věrnými, ideovými příslušníky strany národně-demokratické - a majitelé domů nebudou nikdy věrnými a spolehlivými příslušníky strany agrární. (Sen. Sechtr: Děkujeme ti za upozornění!) Prosím. A proto ať strana agrární na tuto věc nejde. A ať se pan sen. Havelka činí, jak chce ve Spolku majitelů domů, myslím, že strana agrární si nedá poplést hlavu pro několik hlasů. Když majitelé domů ty hlasy odvedou, je dobře, ale moc k tělu si je strana agrární připouštěti nemusí.

A teď ten případ s naším učitelem Pickou. Již je vysvětleno, že to nebyla zemská školní rada, která mu dala zákaz politické činnosti, nýbrž že to byl místní činitel, okresní školní výbor. V Sušici je tolik inteligence, tolik vzdělaných lidí, právníků, notářů, úředníků všech druhů. Sušice je výletním místem par excellence, v létě je tam inteligence ze všech možných míst Čech i ciziny, i z Ameriky atd., tedy Sušice je tak jako Písek opravdu místem, o kterém se může říci, že jsou si tam lidé vědomi toho, co činí. Neměli tedy na toho Picku takovým způsobem jíti. Picka jest inteligentní učitel, který je velmi agilní a při agitaci je velmi slušný, jistě osobně nikoho neuráží. A pokud kritisuje činy určité strany, kritisuje pouze ty činy a ne osoby. A proto bylo ku podivu, jak se mohl vyskytnouti zákaz politické činnosti u odborného učitele Picky. Tento zákaz jest jistě teď odvolán a páni, kteří se toho dopustili, jistě nebudou míti z toho žádnou radost. Není možné, aby mu bylo zakazováno nebo aby vůbec někomu bylo zakazováno, aby se politické agitace nezúčastnil, když je to jeho občanské právo. Toto právo bylo sice vzato důstojníkům, ale myslím, že také jen částečně, protože když Gajda ještě jako generál agitoval a dělal mrzutosti našemu státu se svou politikou, viděli jsme, jak mnozí páni, kteří nepřáli důstojníkům a vojákům, aby dělali politiku, Gajdu podporovali a snažili se, aby jeho případ dopadl dobře nebo příznivě proti někomu, kterého neustále vidí a na kterém nenechají nit suchou.

To jsou věci, které jsem chtěl k dnešní debatě přednésti. Naše stanovisko k projednávanému rozpočtu je známo, že můžeme hlasovati jen pro některé kapitoly, pro ostatní pak ne. (Potlesk senátorů čsl. strany sociálně-demokratické.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. Richter.

Sen. Richter (německy): Slavný senáte! Kapkou v moři, sekundou v lidském životě je deset roků v životě národa, v životě státu. Vyprchal blud pomíjející hodiny, umlkl jubilejní jásot. Pohasla jubilejní světla, skončeny jsou okázalé jubilejní slavnosti. Prah druhého desetiletí je překročen, a poněvadž v republice všechno smělo a musilo oslavovati a jen demokratické Národní shromáždění k největšímu údivu ciziny propter certum quoniam z tohoto radostného opojení bylo vyloučeno, musím, bohužel, použíti prvé nejlepší příležitosti, abych položil tyto důležité otázky: Je Československá republika již pevně a trvale založeným státním útvarem? Jsou státní občané šťastni a spokojeni? Mají skutečné příčiny k radostnému opojení z desetiletého jubilea? Nemísily se pocity hodně smíšené do těchto slavnostních tónů? (Sen. Havlena: Vy o tom pochybujete?) - (Česky): Ne, hned Vám dám odpověď, jen počkejte!

(Pokračuje německy): Slavný senáte! Chtěl bych tak rád popatřiti do hlubin duše všech československých velkoprůmyslníků a obchodníků, chtěl bych tajně spatřiti jejich hluboko rozbrázděná čela, kdykoli pomýšlejí na konec druhého desetiletí. Bezděky vyslechl jsem o tom několik narážek, které mnohého československého státníka smutně naladí. Ale srdce a ledví prohlédne jen božská vševědoucnost. Pro mne, omezeného a krátkozrakého tvora lidského, stačí poselství hlavy státu, pana presidenta T. G. Masaryka, které nám - patrně k největší své lítosti - zaslal jen prostřednictvím slavného předsednictva senátu a parlamentu, tedy ve vší tichosti. Již tato okolnost prozrazuje tak mnohé. Senát a parlament byly navenek osvětleny. Jásot davu ozýval se kolem obou slavných sněmoven. Uvnitř panovalo hrobové ticho a tma. Proč? Byli bychom snad my Maďaři rušili klid a jásot? Nikoli, Maďar nebyl nikdy rušitelem slavností, byli bychom zajisté vyslovili slavnostní protest, byli bychom, poukazujíce k četným krvavým ránám, jež dotčené vlády od deseti let zasazovaly našemu lidu, mužně prohlásili, že váš jubilejní den je pro nás dnem smutku, byli bychom se vzdálili, ale nebyli bychom rušili vaši slavnost. Pravou příčinu lze lehko nalézti, a záleží v tom, že tento stát vznikl revolučním aktem, že vybudován byl na revoluci, jak to také pan president zdůrazňuje ve svém poselství. Revoluční akt, jenž založil Československou republiku, zanechal jí, jak zcela přirozeno, revolučního ducha, který se nyní obrací proti vlastnímu státu a jenž neustále ohrožuje jeho vnitřní pořádek. Tohoto revolučního ducha nemohli zakladatelé státu důrazně potlačovati, poněvadž oni sami právě byli původci revoluce, a tento duch, bohužel, bude žíti také ještě dále a kouzelníkův učeň nebude ho moci zapřísahati.

Než vraťme se k poselství pana presidenta. Doznávám ochotně a loyálně, že toto poselství nese na sobě nejen pečeť moudrého státníka, nýbrž že také pro nás slovenské Maďary dává vysvitnouti tak mnohému záblesku naděje. Než co jsou platná vážná slova zkušeného a moudrého starce, když držitelé moci ve státě jednají jinak, anebo, jak si pan president sám stěžuje ve svém poselství "demokracie má také problém presidentský". Prohlašuje tam dále: "V prvém radostném náběhu k demokracii pomýšlelo se málo na funkci presidenta", která sice na jeho a na Švehlův popud byla specialisována, v ústavní listině však přece v jistém smyslu zůstala nejasnou.

Co odpovídá tedy moudrý myslitel republiky na mou otázku, zdali zakladatelé státu jsou šťastni a spokojeni? Odpověď zní: "Netajím se tím, že se v některých kruzích zahnízdila jistá nespokojenost." Nejdříve zmiňuje se o zbohatlících, pak rozeznává svatou nespokojenost a praví: "Znovuzřízený stát přinesl nové těžké úkoly a lidé postavení na odpovědná místa jsou znepokojeni, poněvadž se sami sebe svědomitě táží, zdali stačí na uložené úkoly. Chápu tuto nervositu, tuto pochybnost o volbě správních prostředků a touhu po dobrém a nejlepším." Tak pan president.

Ano, slavný senáte, zde právě leží ohnisko příčiny vší svaté nespokojenosti, že právě po 10 let voleny byly nesprávné prostředky a že se touha po dobrém a nejlepším bohužel naprosto nechápala a že zde byla jen mezi t. zv. zbohatlíky, kteří se používáním také nedovolených prostředků přes noc z chudáků stali bohatými lidmi. A tvrdí-li pan president, že slyšel od znalců, že dnes již tito zbohatlíci většinou ztratili své peníze, pak musím k tomu poznamenati, že tito znalci nepodávají informace skutečnosti odpovídající, poněvadž zejména na Slovensku zbohatlíci nejen podrželi své peníze a své statky, nýbrž neustále je zvětšují, a také nyní ještě každodenně zbohatlíci vyrůstají jako houby po dešti. Budeme zajisté pečovati o to, aby panu presidentovi předloženy byly dokumentárně doložené zevrubné listiny, aby seznal čistou pravdu. Na Slovensku jsou vůbec jen dvě kategorie slovenských politiků a vůdců - mnohé zajisté a úctyhodné výjimky potvrzují jen pravidlo. Jedna kategorie obsahuje ty, kteří jsou již bohati, druhá kategorie ty, kteří se jimi za každou cenu chtějí státi, podle známého slovenského pořekadla: "Vybudovali sme si republiku pre nás a pre naše dietky". Přeji každému člověku, který zbohatnul, jeho bohatství, ale nejsmutnějším a nejhanebnějším pro nás Maďary na Slovensku je faktum, že se to děje na náš vrub, neboť půda patřící Maďarům, ležící v ryze maďarských krajinách a pozemkovým úřadem vyvlastněná, byla rozdělena skoro výhradně mezi Čechy a Slováky, byla tedy proti základním zákonům československé ústavy odnárodněna. Jak se to rýmuje s rovněž krásnými slovy pana presidenta: "Podstatou demokracie je dohoda lidí, jejich přátelský styk, láska a lidskost"?

Slavný senáte! V pátek, když s tohoto místa mluvil můj pan kolega Ďurčanský a vysvětloval, co se stalo s obcí Ipolyság. Šahy, jak tato krajina byla zničena, tu namítl pan kolega Roháček: "Proč se tak musilo státi? Protože tam bydlí Maďaři!" Odpověděl jsem na to: Tedy daně se od nás žádají, naši synové se staví pod prapory. Kdo byl na Poříčí, viděl, jak maďarští kluci tam pracovali, kde šlo o neštěstím postižené chudé české dělníky. Pracovali tam pohrdajíce smrtí a jeden pan senátor prohlásí zde - je to hrozné, když si to myslí, ale ještě horší, když to také řekne: Ipolyság, maďarská krajina, musí býti zničena, poněvadž tam bydlí Uhři, Maďaři.

Slavná hlava republiky hlásá ve svém poselství na jiném místě: "Naše republika vznikla ze světové konflagrace a z revolucí. Po revoluci bylo naší úlohou, abychom promyšlenou pilnou prací, prací denní a všední, v malém i velkém stát vybudovali. Je to přirozený vývoj všech velikých politických událostí, všech revolucí. Člověk nemůže býti neustále roznícen a rozechvěn, heroický elán trvá přirozeně jen kratší dobu; pak nastane doba uklidnění a klidu. Ale toto uklidnění a tento klid nesmějí se zvrhnouti v ochabnutí a slabost. Pravé nadšení, nadšení pro právo a spravedlnost lidu a člověčenstva nikdy nepřestávají, chápou se jen jiných prostředků a nejúčinnějším prostředkem je cílevědomá práce." K této cílevědomé práci hlásila se také moje strana, nikoliv aby dosáhla zbytkových statků, ministerských křesel, nýbrž aby hájila a udržela hospodářské statky našeho lidu. Kladli jsme podmínky, které - musím to zdůrazniti - vesměs se shodovaly s ústavními zákony republiky Československé. Vláda s námi vyjednávala po celé měsíce, slibováno bylo mnoho, splněno nebylo nic a jen politická stolní společnost mohla od nás Maďarů očekávati, že bychom mohli podporovati tak zvaný aktivní negativismus, nebo negativní aktivismus. To jsme nemohli, podmínky nebyly splněny a my nemohli dále, ačkoli jsme chtěli dobro.

Nyní přicházím k nejradostnější části poselství pana presidenta, a prohlašuji zcela otevřeně a loyálně, že my slovenští Maďaři jsme panu presidentovi za toto prohlášení zavázáni díkem, a nechováme ve svém srdci horoucnějšího přání, než aby tato moudrá slova vznešené hlavy republiky nalezla ohlas ve všech srdcích, která jsou dobré vůle a která skutečně oživuje touha po dobrém a po nejlepším. Pan president hlásá: "Nemůžeme očekávati, že ustanovení mírových smluv budou všude a všemi přijata bez námitek a protestů. Já sám bez váhání připouštím, že mírové smlouvy potřebují jistých objasnění, ale to se musí státi loyalně, odkrytě a poctivě." Nedivím se naprosto, že pan president, který přece dobře zná své spoluobčany a jejich vůdčí kruhy a jenž musí bráti zřetel k lidským slabostem, velice taktně nejmenuje věc přirozeným a pravým jménem, nýbrž používá lichotek, aby zbytečně nerozčiloval mysle snadno vznětlivé. Revise nebo objasnění - na jméně nesejde - hlavní věcí jest a zůstává, aby se konečně sáhlo ke skutku, zajisté v krásných intencích pana presidenta: "Loyalně, odkrytě a poctivě, neboť boj s nepravdou nebo přímo se lží, s politikou pštrosí, nezjedná nápravy. (Sen. Modráček: To president nemyslí vrátit Slovensko Maďarsku! - Sen. dr Kovalik: Pán prezident sa osvedčil proti Rothermerovej akcii) - (Pokračuje slovensky): Ja citujem len slová pána prezidenta. (Sen. Modráček: Když se vyvlastní velkostatkářská půda, je to zničení maďarska?) - (Pokračuje slovensky): Pane môj drahý, nech sa vyvlastní veľkostatok maďarský, ale nech sa dá tiež tomu chudobnému maďarskému ľudu. (Sen. Modráček: Zde se vyvlastnila gentry!) - (Pokračuje slovensky): A ti gentry, to nie sú Maďari? (Sen. Modráček: To je maďarský národ zničený, když se provede vyvlastnění velkostatků?) - (Pokračuje slovensky): Ja veľmi rád odpovedám na argumenty, ale na takéto argumenty nemôžem odpovedať. (Pokračuje německy): Na mezi vyrostl šeřík, zle se na to zlobí mužík. (Pokračuje slovensky): Na argumenty je možno odpovedať, ale že gentry nie je Maďar, na to nemôžem dať odpověď.

(Pokračuje německy): Neváhám... (Sen. Hlávka: Bylo by lépe starati se o spásu duše; chodíte agitovati do hostinců, máte kazatelnu a tam máte své poslání!) - (Pokračuje slovensky): Ako viete, že chodím po hostincoch? Po hostincoch sa musí politicky agitovať, ale nie na kazatelniach; to ja vždycky zadržím a zadržal som v celom živote. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

(Pokračuje německy): Neváhám přisvědčiti všemu, co pan president o diletantech... (Sen. dr Kovalik: V Maďarsku nedávajú žiadnych práv Slovákom! Majů Slováci v Maďarsku také práva, ako Maďari na Slovensku? Žiadné! Môže sa v budapešťskom parlamente slovensky mluviť?) - (Pokračuje slovensky): Vy ste sa proti mne nejako nahneval. Iďte sa podívať do Bákéscsaby a iďte do kostola, ako tam sa spieva a hovorí. (Sen. dr Kovalik: Môže sa v parlamente v Budapešti hovoriť po slovensky?) - (Pokračuje slovensky): Proti tomu som kázal už v roku 1913 a Vy mi nemáte za to robiť žiadnych výčitiek! (Sen. dr Kovalik: A môže sa tam slovensky hovoriť?) (Pokračuje slovensky): Každý sa môže cvičiť a učiť a keď nie, je to moc veľká chyba, pane profesore! Nerobte z toho národnostnú otázku, nerobte tu chybu. (Sen. dr Kovalik: Však som si na národnostnú otázku vzpomenul, keď ste vytýkal, že tu nemajú Maďari práv! - Hluk.)

(Pokračuje německy): Neváhám přisvědčiti všemu, co pan president praví o diletantech a amatérech v politice a o diletantismu. Přece však chtěl bych jen s veškerou úctou vznešené hlavě republiky položiti vážnou otázku: Což neovládal již před válkou, zvláště však při mírovém jednání a od deseti let nevylíčitelný diletantismus svět tak, že se ukázalo pravdivým 2000 roků staré klasické přísloví: Parva sapientia regitur mundus? Což nepodaly k tomu mírové smlouvy, uzavřené ve Versailles a v Trianonu, nejpádnější důkazy nedostiženého dosud diletantismu,... (Sen. Habrman: To bylo na Maďarsku! Tam byli diletanti! - Sen. Modráček: To byli chytří politikové, co táhli do Srbska!) - (Pokračuje česky): Nechte mne alespoň jednu myšlenku prosloviti. (Pokračuje německy):... kde se rozhodovalo o osudu celých národů, a kde nové hranice nových států určovali takoví státníci, kteří měli sotva nejelementárnější znalosti zeměpisu a kteří nevěděli, kde na př. leží Těšín, Temešvár a Mossul, kde takový Clémenceau před maďarskou mírovou deputací položil hraběti Apponyi-mu naivní otázku, aby mu přece na mapě ukázal, kde žijí 3 miliony Maďarů, odloučených od mateřské země? Světová válka vedena prý byla - to je moje odpověď, pane kolego - za zásadu národností a její výsledek byl oslavován jako vítězství této zásady. Pro ni bylo rozbito rakousko-uherské mocnářství, aby se z něho utvořily národnostně jednotné státy. Proti tomu se brání již zeměpis, který nezná ostrých hranic národů, což státníci rakousko-uherského mocnářství vždy hlásali, a čehož nyní přes všechno odrakouštění nynější státníci Československé republiky používají jako odvetné rány a jako protidůvodu. Není tomu tak? Na zastření bludu o národním státu, který zde de facto se svými maďarskými, německými, rusínskými a polskými menšinami znamená nové, ale menší Rakousko-Uhersko ve druhém, mnohem horším vydání. (Sen. Havlena: Horším dokonce!) Poněvadž je příliš malá, poněvadž nemůžeme žíti; nikoli z nenávisti proti republice to říkám. (Sen. Kroiher: Jest ten Shaw takový diletant? - Sen. Habrman: Tak nepřirozený a nespravedlivý stát nebyl na celém světě! Vy obhajujete věc agentů Horthyho!) - (Pokračuje slovensky): Pane kolego, kým bol celý uhorský štát, stalo sa behom 50 rokov tiež mnoho proti Slovákom, ale ten Slovák mal svoj každodenný chlebíček! (Sen. dr Šrobár: A teraz ho nemá?) - (Pokračuje slovensky): Pozríte do Krompachov, pane minister, (Sen. Kroiher: Maďaři měli na Slovensku chléb jako úředníci, Slovák se nestal úředníkem, musil se dříti na poli!) - (Pokračuje slovensky): A Csernoch, kto to bol? (Sen. Kroiher: To byl Maďaron!) - (Pokračuje slovensky): Zomrel, ale ako verný syn slovenského národa. (Sen. Kroiher: Maďaron to byl! Já znám takové Slováky, měli slovenskou matku, ale dělali Maďary, mluvil jsem s nimi v Budapešti!) - (Pokračuje slovensky): Vy ste příliš múdry pán kolega, abyste tomu veril. (Sen. Kroiher: Jsem poctivý, abych to otevřeně řekl!) - (Pokračuje slovensky): Csernoch bol verným synom slovenského národa, ako mnohí iní, ktorí neboli Maďaroni. (Sen. Modráček: Vy jste Slovák?) - (Pokračuje slovensky): Som rodom Nemec, naučil som sa slovenskú reč a miloval som Slovensko o mnoho viac než mnohí iní Slováci. Bol som chudobný, keď som bol maďarským ablegátom čiste v slovenskom okrese, zostal som i teraz chudobný a ti druhí - ešte teraz by som sa mohol podívať niektorým pánom do očí - prichádzali ku mne a žiadali mňa, aby som pomohol ich dceruške alebo chlapcovi do internátu, do služobného miesta, a keď bola vojna a boli žalárovaní, vysvobodil som ich z tohoto žalára. Zostal som chudobný i teraz a s najväčšou ochotou pomáhal som každému či to bol Nemec, Maďar alebo Slovák. Viac som miloval Slovensko, pane dr Šrobare, ako mnohí vaši páni ho milujú. (Sen. Stodola: On za to Slovensko sedel v žalári a vy ste brali peniaze!) - (Pokračuje slovensky): Hlinka tiež bol v žalári. (Sen. Stodola: To my uznávame!)

(Pokračuje německy): A když vznešená hlava republiky poukázala na příklad křiklavého diletantství, které velmi nevěcně právě letos agitovalo proti mírovým smlouvám - poukaz to na akci Rothermerovou - pak chtěl bych zase ve vší úctě poukázati na vašeho důvěrníka a přítele, který je znám pod pseudonymem Scotus Viator, a chtěl bych slavnému senátu předložiti jeho všeobecně známé dílo "Racial Problems in Hungary" a v názorném vyučování ukázati přiloženou národopisnou mapu. Prosím pěkně, zde je ta mapa, pánové (ukazuje mapu). (Sen Kovalik: Štáty nedajú sa presne podľa etnografie rozdeliť!) - (Pokračuje slovensky): Ja som o tom hovoril. (Sen. dr Kovalik: Máme Francúzov v Nemecku a máme Nemcov vo Francii!) - (Pokračuje slovensky): Táto mapa (ukazuje) odpovedá celkom etnografickej polohe Maďarska. (Sen. dr Šrobár: To je všetko sošvindlované! Je to podľa sčítania ľudu z roku 1910!) - (Pokračuje německy): Tuto mapu vám musím ukázati, abych podal pádný důkaz, jak se akce diletanta Scota Viatora skoro úplně, v podstate alespoň, shoduje s akcí diletanta Rothermera. (Sen. dr Kovalik: Scotus Viator sám sa proti Rothermerovi postavil!) - (Pokračuje slovensky): To je mapa Scota Viatora. (Sen. dr Kovalik: Chcete vojnu na novo?) - (Pokračuje slovensky): Ako môžete takú sprostú vec riecť? Ako by som mohol chcieť vojnu?

Místopředseda Klofáč (zvoní): Prosím pana řečníka, aby neužíval urážlivých slov! Není možno užívati slov jako "sprostota"! Račte se držeti v mezích slušnosti.

Sen. Richter (pokračuje slovensky): Ja poznám vždycky slušnosť. (Pokračuje německy): Ale nechme diletanty. Jsem úplně přesvědčen, že kdyby ctihodná hlava republiky, pan T. G. Masaryk, v průvodu pana ministerského předsedy mimo službu dr Kramáře opětně zasedl k mírovému stolu... (Sen. dr Kovalik: Tí Slováci z Maďarska by museli sem prijsť, a to nejde bez vojny!) - (Pokračuje slovensky): Kto by bol dnes pre vojnu? Ozaj, prosím, nejaký zlostník nebo diabol, čert. Ja keby som dnes svoj ľud vyzval k vojne, zavreli by mňa do blázinca a zabili by každého človeka, kto by hlásal vojnu. Takým spôsobom, ako pán kolega profesor o tom mluvil, neni to možné. (Sen. dr Kovalik: Vráťte Slovákov z Uhier do Slovenska a Maďarov z Československa do Uhier! To neni predsa možno, poneváč je nemožno presne etnograficky štáty rozdeliť!) - (Pokračuje slovensky): O tom Vám už nechcem lekciu držať, pán profesor! (Sen. dr Kovalik: Máme Francúzov v Nemecku a Nemcov vo Francii!)

(Pokračuje německy): Opakuji: Jsem úplně přesvědčen, že kdyby dnes ctihodná hlava republiky, pan T. G. Masaryk, v průvodu pana ministerského předsedy mimo službu dr Kramáře opětně zasedl k mírovému stolu s pány Lloyd Georgem, Chamberlainem, Briandem, Stresemannem, Mussolinim, hrabětem Bethlenem, hrabětem Apponyim, že by pak uzavřeli skutečný a národy oblažující mír a zabezpečili mírumilovnou konsolidaci netoliko střední Evropy, nýbrž celé Evropy, ku blahu a zdaru veškerého lidstva. Pak a jen pak rozvila by se něžná květinka, kterou zoveme pacifismem, nejenom ve ctnost, nýbrž, v životní nutnost, a tak byly by potom smlouvy vykoupené krví milionů lidí, nikoli cárem papíru, nýbrž kategorickým imperativem, vočkovaným do srdcí národů.

Vím dobře, že dnes to ještě není možno, poněvadž právě velmi mnozí diletanti nechtějí sobě vzíti k srdci a uposlechnouti poctivé a dobré rady pana presidenta, že totiž dlužno loyálně, odkrytě a poctivě prováděti "objasnění" mírových smluv. Dlužno tudíž jako nevyhnutelný předpoklad vytvořiti nejdříve náležité ovzduší, a tu obracím se s veškerou vážností ke všem odpovědným vůdcům Československé republiky, aby již z pravé lásky k vlastnímu národu nasadili všechny páky, a to již nyní, na prahu nového desetiletí, aby náležité ovzduší včas zjednali, a nikoli potom, kdy by již bylo pozdě. Především jiným bylo by dlužno rychle zahojiti strašlivé rány, které zasazeny byly mému národu, které nás pálí a trýzní, (Sen. dr Kovalik: Aké) - (Pokračuje slovensky): Hned: poviem! (Pokračuje německy):... které však také jako pravé hnisavé vředy infikují a otravují organismus celého státu. Míním pravou hanbu republiky, otázku státního občanství, poněvadž dnes ještě v desátém roce trvání republiky statisíce státních občanů maďarské národnosti, kteří přesně platí své daně, kteří staví své syny pod prapory, kteří tedy plní maximum toho, čeho pan Kramář od nás žádá jako projev loyality, přece nemají žádného občanského práva.

Míním dále ubohé staropensisty, kteří svůj život ztrávili ve věrné práci, dnes však jsou zasvěceni smrti hladem, poněvadž prý nemají žádného občanského práva. S jakou srdečností otvíraly jednotlivé vlády brány republiky oněm t. zv. emigrantům, kteří se kompromitovali v době bolševismu v Budapešti a kteří dokonce poskvrnili své ruce krví nevinných lidí, jak ti se dnes hýčkají a za jisté služby zaplavují penězi. (Různé výkřiky senátorů strany komunistické.) To přece dnes již nejsou žádní komunisté, to jsou vládě velice věrní pisatelé novin a dostávají peníze. Pardon, vás přece nechci urážeti, to jsou přece docela jiní pánové, víte přece, koho míním! A naši staropensisté zmírají hlady. Zrádce vlastního národa tisknete k prsům, slušné a loyální občany odstrkujete a urážíte. Není to demoralisování vlastního národa, který všechno položil na váhu za samostatnost českého státu, československého státu, a nyní zrádce jiného národa musí vítati a tisknouti ke svým prsům jako nové státní občany, proti čemuž na druhé straně slušní a loyální občané jiné národnosti líčeni jsou jako nepřátelé jen proto, poněvadž věrně lpějí na svých tradicích, na své kultuře a své národnosti? Také já byl jsem dnes líčen jako Maďaron. Proč? Nejsem slušným občanem tohoto státu, slušnějším než ti mnozí tam v Bratislavě? Víte přece, koho míním. (Sen. dr Kovalik: Čo robili Maďari so slovenskou kulturou?) - (Pokračuje slovensky): Pán profesor, zle robili, ale nerobte zase vy zle! (Sen. dr Kovalik: O Vás takú mienku nemám! Ale čo robili v Maďarsku a čo robia ešte dnes?) - (Pokračuje německy): Což nestoupá každému slušně smýšlejícímu člověku krev do hlavy, když vidí a slyší, že republikánská agrární strana volí maďarského malorolníka za poslance, poněvadž za jidášský groš, za kus pole, zapírá své přesvědčení, a statisíce maďarských slušných sedláků, kteří se nikdy ničeho nedopustili proti státu, vylučuje úplně z t. zv. dobrodiní a z požehnání pozemkové reformy? A pak to neustálé otravování studní jistými pány, kteří mé soukmenovce líčí jako nepřátele československého národa, poněvadž po dobu války zůstali věrni vykonané přísaze na prapor. Což tuto přísahu na prapor nedodržela věrně také většina českých, moravských, slovenských a slezských praporů? Dovolávám se zpráv Höferových, úředního listu, kde zaznamenána byla mnohá velká vyznamenání důstojníků a mužstva české národnosti, jež obdrželi za hrdinské skutky před nepřítelem.

Zde je tvrdý problém katolické církve, zvláště na Slovensku a zejména v ohledu maďarském, o kterém však nechci déle mluviti, poněvadž jej moji bratři a kolegové dostatečně objasnili a snad také pan kolega prof. dr Kovalik bude v té příčině se mnou souhlasiti. Jedno však musím jménem své strany... (Sen. dr Kovalik: Apponyi i náboženstvo zakázal slovensky vyučovať!) - (Pokračuje slovensky): Vzal všetky majetky. (Sen. dr Kovalik: Maďarské deti môžu sa náboženstvu učiť!)

(Pokračuje německy): Jedno však musím jménem své strany jako její kulturní referent prohlásiti: Uherská národní strana žádá bezodkladné vydání zabraného účelového jmění katolické církve na Slovensku a protestuje slavnostně proti zamýšlenému rozdělení starých diecézí a zrušení diecéze Rozsnyó-Rožňava.

Zde je choulostivá otázka reformované církve na Slovensku, která se ještě dnes, v desátém roce Československé republiky, nalézá v pravém stavu ex lex, poněvadž její ústavní listina přes mnohé vyjednávání, a ačkoli stanovy ve smyslu vládních intencí přiměřeně byly pozměněny a sepsány, panem presidentem stále ještě nebyla potvrzena. Slavný senáte, jedná se zde o duševní klid 210.000 řádných občanů. Není to nespravedlnost do nebe volající, zkoušeti je uměle tak krutým způsobem jen proto, poněvadž tito občané jsou Maďaři? Není to nonsens, ba protizákonnost, zařaditi do rozpočtu 3.5 mil. Kč pro tyto většinou velmi chudé kalvinistické duchovní pastýře jako kongruu a nevypláceti tuto sumu proto, poněvadž právě ústavní listina ještě nebyla potvrzena? Komu byly vyplaceny tyto sumy roku 1919/20? Neboť je přece zřejmým porušením zákona, když se obnosů, zařaděných do rozpočtu pro určité účely, použije k účelům jiným.

Konečně ještě několik slov o kulturních otázkách a školské politice. Jak vysvítá z odůvodnění rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty, zůstává menšinové školství stále chudším pastorkem, jehož úplné zničení chce vláda podporovati všemi možnými způsoby. Ze statistických dat, jež uvedena jsou na stránce 267. vysvítá nade vší pochybnost, že vláda také ve školním roce 1927/28 nechce upustiti od menšinové politiky, dosud sledované, a že chce maďarské menšinové školství ještě více omeziti. Podle uvedených dat je v Československé republice 14.192 veřejných obecných škol; z toho bylo v 789 školách vyučováno maďarsky. Podle starších výkazů pražského státního úřadu statistického možno prokázati, že ve školním roce 1921/22 činil počet obecných škol 13.491, z nich 845 s maďarským jazykem vyučovacím. V těchto letech byl počet škol s československým jazykem vyučovacím zvýšen O několik set. Se stálým rozvojem obecného školství, obzvláště toho, jehož vyučovacím jazykem jest jazyk československý, klesá rychle počet škol s vyučovacím jazykem maďarským. Plánovité a cílevědomé rušení maďarských obecných škol jeví se ještě jasněji, vezmeme-li v úvahu počet tříd obecných škol. Rozpočet čítá v roce 1927/28 14.194 veřejných obecných škol se 34.250 třídami, z nichž se ve 23.491 třídách vyučovalo československy; počet maďarských tříd činí jen 1.409! Průměrně připadalo na jednu třídu 39,2 dětí. Počet československých žáků zůstal pod tímto průměrem, činí jen 38.2; průměrný počet maďarských žáků naproti tomu činí 53, přesahuje tedy podstatně všeobecný průměr. Skutečnou situaci ani tyto číslice neukazují, ukazují jen, že správa vyučovací s maďarským menšinovým školstvím jedná více macešsky nežli s ostatní částí obyvatelstva republiky. (Sen. dr Kovalik: Chcete-li byť spravedlivým, prečo nemluvíte o štatistike slovenských škôl v Maďarsku? Štatistiku slovenských škôl v Maďarsku nám povedzte!) K pravému posouzení tohoto smutného kulturního obrazu patří poukázati na okolnost, že mnozí maďarští rodičové nemohou své dítky vychovávati maďarsky, poněvadž se jednak v jejich obcích nenalézá žádná maďarská škola a poněvadž školské úřady na druhé straně nutí rodiče nedovolenými prostředky, aby své dítky posílali do československých škol. Mají-li rodičové nějaký úřad anebo pro své povolání přicházejí do užšího styku se státem, pak se dítky dokonce násilím donucují, aby navštěvovaly československé školy.